Navedení k životu zbožnému: VII. O druhém očišťování, to jest od náklonnosti ke hříchu

Sv. František Saleský

Všichni Izraelští vyšli z Egypta co do skutku, ale ne všichni vyšli co do nákonnosti. Proto se stalo, že potom na poušti mnozí litovali, že nemají cibule a plných hrnců masa jako v Egyptě. Tací bývají ti kajícníci, kteří co do skutku vycházejí ze hříchu, ale nevycházejí z něho co do nákonnosti; jinými slovy, oni si umiňují, že již nebudu hřešit, ale umiňují si to jaksi neradi, jako s lítostí, že se musejí zříkati a vzdalovati oněch neblahých hříšných radostí. Jejich srdce se odříká hříchu a zanechává ho, ale přece často jakoby se obracelo v tu stranu, kde jest hřích, jako žena Lotova se obrátila k Sodomě. Zdržují se od hříchu, jako někteří nemocní se zdržují od některých věcí a nejedí jich proto, že lékař jim pohrozil, že zemrou, budou-li je jísti; ale trápí je, že se od nich musí zdržovati, stále o tom povídají a vyjednávají, bylo-li by přece možno jísti je, chtí alespoň vůni takových pokrmů cítiti, a pokládají za šťastné ty, kteří je smějí jísti.

Tak tito slabí a zbabělí kajícníci zdržují se nějaký čas od hříchu, ale neradi, a přáli by si směti hřešiti a nebýti proto zavrženi; mluví o hříchu s jakýmsi steskem a s jakousi chutí, a pokládají za spokojené ty, kteří hřeší. Člověk, který byl odhodlán na někom se pomstíti, změní ve zpovědi takovou vůli, ale brzy potom ho uzříš prostřed jeho přátel, an mluví se zalíbením o křivdě, která se mu stala, a hlásá, že kdyby se nebál Boha, byl by učinil to a ono, a že opravdu přikázání boží, velící nám, abychom odpouštěli, jest těžké, a že je škoda, že není dovoleno učiniti si náležitou pomstu. Není-liž zřejmo, že tento nebohý člověk, ačkoliv vyšel z pout hříchu, přece ještě je plný náklonnosti ke hříchu, a ačkoliv skutkem vyšel z Egypta, touhou svou v něm zůstává, žádaje si cibule a česneku, které tam jídával, jako činívají jiní kajícníci, kteří zavrhnuvše své špatné známosti a styky, přece si libují , že osoby, s nimiž se přestali stýkati, stále o ně usilují a jich vyhledávají. Ach, zajisté, tací lidé jsou ve velikém nebezpečenství!

Poněvadž tedy, Filotheo, jsi se rozhodla oddati se životu zbožnému, jest nutno, abys netoliko zanechala hříchu, ale také musíš  srdce své očistiti od všelikých náklonností, které tíhnou ke hříchu. Takové neblahé náklonnosti by ti byly stálým nebezpečenstvím, že opět upadneš do hříchu, a mimo to by ustavičně tvou duši činily malátnou a těžkou, tak že by nemohla konati svých skutků hbitě, ochotně a často; a přece právě v tom záleží pravá podstata zbožnosti. Zdá se mi, že duše, které vzdavše se hříchu, mají v sobě ještě takové nákonnosti a slabosti, podobají se dívkám bledých tváří: ony nejsou zrovna nemocny, a přece všechno jejich konání jest jako nemocné: když jedí, jedí bez chuti, když spí, neobčerství se tím, smějí se, nejsouce vesely, a spíše se vláčejí než chodí. Stejně duše, o nichž mluvím, činí to, co je dobré, ale činí to s takovou duševní malátností, že tím připravuji své dobré úkony o všecken půvab, i když ani nepřipomínám, že úkonů těch nebývá mnoho a že mívají malý užitek.

Sv. František Saleský, biskup Ženevy a učitel Církve

Přeložil Msgr. ThDr. Karel Vrátný

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *