Sv. František Saleský

Když starý Tobiáš posílal syna svého, mladého Tobiáše, do Rages, odpověděl mu syn: „Neznám cesty, kudy se tam chodí!“ „Jdi tedy,“ řekl mu otec, „a hledej sobě některého věrného muže, kterýž by s tebou šel.“ (Tob. 5.) Totéž pravím já tobě, Filotheo. Chceš se dáti s rozvahou na cestu zbožnosti? Hledej si nějakého člověka věrného, aby šel s tebou a vedl tě. Toto připomenutí jest nade všecka jiná důležitější. Kdybys hledala sebe více, dí zbožný Avila, nikdy nenajdeš vůli Boží tak jistě, jako na cestě té pokorné poslušnosti, kterou znalci pravé zbožnosti tak doporučují a které se sami přidržují.

Svatá Terezie, vidouc, že Kateřina Kordovská koná kající skutky velice přísné, zatoužila velmi následovati jí v tom, a to proti radě svého zpovědníka, který jí to zakazoval, i cítila veliké pokušení neposlechnouti ho v této věci. A Bůh jí řekl: „Dcero má, ty jsi na dobré a bezpečné cestě. Vidíš-li, jaké kající skutky Kateřina koná? Ale já ti pravím, že si více vážím tvé poslušnosti.“ Protosi zamilovala tuto ctnost tolik, že mimo poslušnost, kterou byla povinna svým představeným, učinila zvláštní slib, že bude poslušna kteréhosi výtečného muže, a zavázala se podřizovati se jeho vedení a řízení. V tom pak našla veliké potěšení jako mnoho jiných duší před ní a po ní, které, aby byly lépe poddány Bohu, podrobily vůli svou vůli jeho služebníků, kteroužto věc sv. Kateřina Sienská na výsost chválí ve své knize „Rozmluva“. Zbožná kněžna sv. Alžběta se podřizovala svému zpovědníku, Konrádovi Mariborskému, se svrchovanou poslušností, a král francouzský sv. Ludvík, chystaje se již na smrt, dal svému synu mimo jiné také tuto radu: „Zpovídej se často; vyvol si schopného zpovědníka, aby to byl muž moudrý a opatrný, který by tě dovedl bezpečně vyučovati věcem, jichž ti bude potřebí.“

„Přítel věrný,“ dí sv. Písmo, „jest obrana mocná: a kdož jej nalézá, nalézá poklad. Přítel věrný jest lékařství života a nesmrtelnosti: a kteříž se bojí Pána, naleznou ho.“ (Sirach 6, 14. 16.) Tato svatá slova, jak vidíš, hledí především k nesmrtelnosti, a pro nesmrtelnost jest nad všecky jiné věci třeba míti takového přítele věrného, jenž by spravoval naše skutky svými naučeními a radami, a takovým způsobem nás zajišťoval na před nástrahami a šalbami ďábelskými. On bude nám pokladem moudrosti, když budeme sklíčení a zarmoucení i když bychom klesli; on nám bude lékem a bude polehčovati našemu srdci a těšiti nás v duchovních chorobách; on bude nás chrániti zlého, a co v nás bude dobré, to zlepší; a když nás postihne nějaká nemoc, on zabrání, aby nebyla smrtelná, neboť nás od ní uzdraví.

Ale kdo najde takového přítele? Moudrý Sirach odpovídá: „Kteří se bojí Pána,“ to jest pokorní, kteří si toužebně žádají, aby duchovně prospívali. A protože, Filotheo, tolik na tom záleží, abys šla s dobrým vůdcem po této cestě svaté zbožnosti, pros Pána Boha s velikou vroucností, aby ti opatřil vůdce, jenž by byl podle jeho srdce. A nepochybuj, že tě vyslyší; neboť kdyby ti měl poslati anděla s nebe, jako jej poslal mladému Tobiášovi, pošle ti jej, a to dobrého a věrného.

On pak má býti vždycky andělem, to jest, když jej nalezneš, nepovažuj ho jen jako za pouhého člověka, a nespoléhej na něj samého a na jeho lidské umění, nýbrž na Boha, který ti bude pomáhati a tobě mluviti prostřednictvím takového člověka, vkládaje do jeho srdce a do jeho úst to, co bude pro tvůj prospěch žádoucno; a ty poslouchej ho jako anděla, který sestoupil s nebe, aby tě vedl do nebe. Měj vůči němu srdce otevřené s veškerou upřímností a věrností, zjevujíc mu jasnými slovy, cokoliv bude při tobě dobré  i cokoliv bude nedobré, beze vší přetvářky a beze všeho zastírání; takto co je dobré, bude zkoušeno a více zajišťováno, co pak je nedobré, bude léčeno a napravováno; tak také ve svých trampotách budeš docházeti úlevy a posily, a ve svých radostech mívati jakousi uzdu a míru. Důvěřuj se v něj co  nejúplněji a měj k němu zároveň posvátnou úctu, tak aby úcta neumenšovala důvěry a důvěra aby nevadila úctě. Důvěřuj v něj s takovou úctou, jakou dcera má k otci; cti ho s takovou důvěrou, jakou syn má k matce; zkrátka, přátelství to budiž silné a milé, budiž všechno posvěcené a svaté, všecko duchovní a božské.

A proto, dí Avila, vyvol si jednoho z tisíce; a já pravím, z deseti tisíců, neboť osob, které by byly schopné k tomu úřadu, jest méně, než by se člověk domníval. Takový vůdce musí býti plný lásky, umění a opatrnosti; chybí-li při něm jedna z těchto tří věcí, již to je nebezpečno. Ale já ti pravím znova: pros o něj Boha, a když ho obdržíš, dobrořeč Pánu, drž se svého vůdce pevně a nehledej jiného; jdi svou cestou s prostou myslí, pokorně a důvěrně, a buď si jista, že tvá cesta bude šťastna.

Sv. František Saleský, biskup Ženevy a učitel Církve

Přeložil Msgr. ThDr. Karel Vrátný