Navedení k životu zbožnému: III. Že se zbožnost hodí lidem kteréhokoli povolání a zaměstnání

Sv. František Saleský

Když Bůh stvořil stromy, přikázal, aby vydávaly ovoce, každý podle svého druhu; a tak přikazuje také křesťanům, kteří jsou živými stromy jeho církve, aby vydávali ovoce zbožnosti, každý podle svého stavu a povolání. Jinak bude provozovati zbožnost řemeslník, jinak panovník, jinak úředník, jinak sluha, jinak vdova, jinak vdaná paní, jinak dívka; a nebude rozmanitost jen v tom, nýbrž také dlužno přizpůsobovati konání zbožnosti silám a zaměstnáním a povinnostem každého člověka obzvláště. Řekni sama, milá Filotheo, slušelo-li by se, aby biskup chtěl žíti v takové osamělosti jako kartuziáni? A kdyby lidé, žijící v manželství, chtěli tak málo dbáti střádání a ukládání jako kapucíni; kdyby řemeslník prodléval celý den v kostele jako řeholník, a řeholník by se chtěl stýkati s lidmi jako biskup, aby jim byl tím neb oním nápomocen, nebyla-li by taková zbožnost směšná, nenáležitá a pohoršlivá? A přece se tato chyba přihází dosti často, a svět, který nerozlišuje nebo nechce rozlišovati zbožnost od nerozumu mnohých lidí, kteří se domnívají, že jsou zbožní, reptá na to a haní zbožnost, která arci nikterak není vinna takovými nezřízenostmi.

Nikoliv, Filotheo, zbožnost nepokazí ničeho, je-li pravá, nýbrž naopak všecko zdokonaluje, a jestliže někomu překáží v jeho řádném a slušném povolání, jistě je to zbožnost nepravá , falešná. Včela, praví Aristoteles, vyssává med ze květů, aniž jim uškodí, a zanechává jich tak čerstvých a neporušených, jako je nalezla; pravá zbožnost činí ještě lépe, neboť nejen že nekazí žádného povolání nebo zaměstnání, nýbrž naopak je okrašluje a ušlechťuje. Uvrhnou-li se vzácné kameny do medu, nabývají většího lesku, každý podle své barvy; a každý člověk se stává ve svém povolání milejším, spojí-li je se zbožností; rodinný život nabývá zbožností větší úklidnosti, manželská láska větší upřímnosti, úřední povolání pevnější věrnosti, a každé zaměstnání větší příjemnosti a snadnosti.

Upadal by v omyl, ba dokonce v blud, kdo by chtěl zbožný život vylučovati z družiny vojenské, z řemeslnické dílny, z knížecích dvorů, z manželské domácnosti. Jest ovšem pravda, Filotheo, že v takových poměrech a povoláních není lze pěstovati zbožnost pouze rozjímavou, klášterní a řeholní. Ale mimo tento trojí druh zbožnosti jsou ještě jiné druhy, které dovedou zdokonalovati osoby, žijící ve stavech světských. Abraham, Izák a Jakub, David, Job, Tobiáš, Sára, rebeja a Judith dokazují nám to ve Starém zákoně; a pokud se týče Nového, sv. Josef, sv. Lydie a sv. Kryšpín byli dokonale zbožní ve svých dílnách; sv. Anna, sv. Marta, sv. Monika, Aquila, Priscilla ve svých domácnostech; Kornelius, sv. Šebestián, sv. Makarius v táboře vojenském; Konstantin, Helena, sv. Ludvík, bl. Amedeus, sv. Eduard na trůnech. Přihodilo se dokonce, že někteří lidé přišli o své pravé povolání v samotě, která jest jinak tak žádoucí člověku, který chce dojíti dokonalosti, a naopak si je zachovali ve světském šumu, který se zdá býti dokonalosti tak málo příznivý. Ale ať jsme kdekoliv: vždy můžeme a máme se přičiňovati o křesťanskou dokonalost.

Sv. František Saleský, biskup Ženevy a učitel Církve

Přeložil Msgr. ThDr. Karel Vrátný

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *