Svatý Otče, proč mne urážíte?
PhDr. Radomír Malý
Papež František na palubě letadla při svém návratu z Turecka prohlásil na narychlo uspořádané tiskové konferenci:
„Chtěl bych něco říci o těchto třech věcech: mezináboženském dialogu, islamofobii a christianofobii. Začněme islamofobií – je pravda, že teroristické akce, nejenom v blízkovýchodní oblasti, ale také v Africe, vyvolávají reakci typu: ´Je-li toto islám, tak se rozzlobím´. Mnohé a mnohé muslimy to uráží a tvrdí: ´Ne, my nejsme takoví. Korán je knihou pokoje, prorockou knihou pokoje. Islám není takový´. Chápu to a upřímně si myslím, že nemůžeme o všech muslimech mluvit jako o teroristech. Stejně jako nelze říci, že by všichni křesťané byli fundamentalisté, ačkoli takovéto skupinky také mezi sebou máme, jako ve všech náboženstvích….“ (znění přesně podle radiovaticana.cz)
Papež František řekl, že v křesťanství, tedy i v Katolické církvi, jsou „fundamentalisté“. Tímto termínem označují protikatolická mainstreamová média jednak stoupence tradiční liturgie, jednak ochránce nenarozeného života a rodinných hodnot, tzv. „homofoby“ apod. K nim ke všem se hlásím a patřím. Jestliže mne kvůli tomu nazývají „fundamentalistou“, nevadí mi to, nechápu toto slovo jako nadávku, ale jsem na toto označení náležitě hrdý. „Fundamentum“ znamená latinsky „základ“. Každý katolík by měl „jít k základům“, k tomu vybízí na řadě míst evangelií sám Ježíš Kristus, např. když říká v závěru sv. Matouše: „Jděte tedy, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého! A učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal!“ V horském kázání potom praví: „Buďte tedy dokonalí, jak dokonalý jest i váš nebeský Otec…“ (Mat 5,48). Být katolickým „fundamentalistou“ proto znamená brát Písmo sv. a Tradici nadmíru vážně a důsledně a usilovat na prvém místě o život podle evangelia a katolické nauky. Z toho plyne i výše zmíněná orientace na tradiční liturgii, obranu rodiny a zvláště nenarozeného života.
Proto papeži Františkovi nevyčítám, když mne nazývá – tak jako Církvi nepřátelská média – „fundamentalistou“. To naopak považuji za poctu. Jestliže mne ale jakožto katolického „fundamentalistu“ klade do stejné roviny s hrdlořezi Islámského státu, pak se musím bránit – a to i proti samotnému papeži. Kdybych s ním měl možnost osobně hovořit, položil bych mu následující otázku: Kdy a kde katoličtí fundamentalisté během posledních desetiletí nebo i staletí z náboženské motivace někomu podřízli krk, někoho pověsili, hodili mezi nevinné lidi bombu apod.? Není znám jediný případ, že by katoličtí fundamentalisté odpůrce katolické víry vraždili, mučili, mrzačili apod. Abych byl spravedlivý, nelze toto říci ani o pravoslavných a protestantských fundamentalistech poslední doby.
Proč ale potom papež zcela absurdně srovnává křesťanské fundamentalisty s muslimskými teroristy a vrahy? Nechápe snad, že toto pro ně znamená hrubou urážku? Nebo jde o mánii neustálého pokoncilního „omlouvání se“ za skutečné i domnělé hříchy minulosti z náboženských důvodů? Nevím, odpověď by měl dát papež František sám. Člověk žasne, k jakým absurditám lze na této cestě dojít. Mohamedáni vytvoří své ozbrojené milice, které vraždí především křesťany, my ale si honem pospíšíme s tvrzením, že ne všichni vyznavači Mohameda jsou takoví (což je sice pravda) a že my vlastně nějaké podobné persony také máme mezi sebou, aniž bereme v úvahu, že tito fundamentalističtí „exoti“ na rozdíl od těch muslimských nikoho nezabíjejí a nemučí, pouze pořádají pokojné manifestace proti zákonům ničícím rodinu nebo se modlí před potratovými klinikami a přesvědčují ženy jdoucí na potrat, aby změnily své rozhodnutí. Připomíná mi to situaci, kdy členové nějaké organizace přepadnou banku, vyloupí ji a zabijí někoho z personálu – ale vedení banky vydá prohlášení, že zajisté ne všichni členové této organizace jsou zločinci a že mezi zaměstnanci banky jsou také různí vyšinutí jedinci. Při takovém prohlášení by si každý soudný člověk nejspíš poklepal na čelo.
Ne, rozhodně nejsem proti papeži, jak mi možná bude někdo předhazovat. Plně respektuji jeho úřad a podřizuji se všem neomylným rozhodnutím „ex cathedra“, podřizuji se také jeho disciplinárním a jurisdikčním rozhodnutím, pokud nejsou v rozporu s katolickou naukou ve věci víry a mravů. Jestliže jsou, pak nejenže nejsem vázán poslušností, ale naopak neposlušností. Stejně tak když je nějaký výrok papeže nejasný a zavdává příčinu k možnému bludnému výkladu, mám právo, ne-li dokonce povinnost se ozvat. Tak učili sv. Tomáš Akvinský, Francisco Suaréz aj., takto kriticky vystupovali proti papežům své doby sv. Bernard z Clairvaux, Dante Alighieri, sv. Kateřina Sienská, sv. Brigita Švédská aj. Rovněž tak mám právo se bránit, když mne papež urážlivě napadne, jak napsal už jezuita Suaréz (Defensio fidei). Přesně toto se stalo Františkovým výše uvedeným výrokem v letadle. Svoji osobu přitom pomíjím, ta je zcela vedlejší. Jedná se však o dehonestaci všech katolíků, které světská média označují termínem „fundamentalisté“. Srovnávat je s muslimskými teroristy nemá nikdo právo, ani papež ne. Je to objektivně hřích nactiutrhání, který jinak František s oblibou napadá a kárá. Modleme se za papeže Františka a jeho obrácení!
Dr. Radomír Malý
Poznámka šéfredaktora:
Na celé věci je zajímavé nejen to, na co upozorňuje doktor Malý, totiž že jelikož je fundamentalista věřící, který se drží základů své víry a bere je vážně, pak jeho chování a umístění na ose sympaťák – záporák souvisí se správností onoho fundamentu, takže fundamentalisty různých náboženství nelze dávat na stejnou úroveň (katolík coby držící se kořenů pravé víry bude sympaťák, zatímco muslim coby držící se základů zlé a falešné víry záporák). Tj. že katolický fundamentalista je vlastně dobrá definice světce. Ještě zajímavější je, že pokud mluví papež o stoupencích Islámského státu jako o fundamentalistech, fakticky tím (samozřejmě neúmyslně a nevědomky) říká, že vraždění a zotročování jinověrců jsou součástí základů islámské víry a dobří muslimové jsou pouze ti, co svoji víru neberou vážně. Tomu se říká kouzlo nechtěného.
Poslední dobou co výrok, to perla. K velké radosti nepřátel Církve.
Jako kdo? Bergoglio? Objasněte
Ano:
Priamo z prvej ruky … http://callmejorgebergoglio.blogspot.sk/2014/12/straight-from-horses-mouth.html
Dakujem pánovi doktorovi Malému, plne súhlasím.
Papez sa modlí v mesite, smerom k Meke, aj topánky si vyzul.
https://www.facebook.com/msza.net/photos/a.197517586960403.52207.190133624365466/853649448013877/?type=1
Aké gesto dal moslimom?
http://www.barenakedislam.com/2014/11/29/pope-in-turkey-prays-at-mosque-but-ignores-muslim-slaughter-of-christians-in-the-muslim-world/
Pápež: Islam je mierumilovný, vodcovia by mali odsúdiť terorizmus
http://www.pluska.sk/spravy/zo-zahranicia/papez-islam-je-mierumilovny-vodcovia-mali-odsudit-terorizmus.html
Pápez zije v nejakej ilúzii, stratil uplne zmysel pre realitu.
http://www.barenakedislam.com/2014/11/30/sorry-to-have-to-bash-pope-francis-again-but-he-just-said-it-is-wrong-to-equate-islam-with-vio
Markus, nevyjadrovali ste Vy na inom mieste obdiv k protestantskym Britom pre ich vitazstvo nad Zulmi? A nevyjadrili ste niekde podporu sionistom a Izraelu v ich brutalnej cinnosti?
František svým vyjádřením jasně vyjádřil, že není pastýřem svého stáda, nýbrž vlkem. A to vlkem nejhrubšího kalibru neslušnosti a přetvářky.
Všichni křesťané povraždění jednotkami ISIL v Iráku a Sýrii byli vlastně pouze nepříjemní fundamentalisté, kteří lpěli na své víře. Jejich životy pro papeže nic neznamenají, stejně jako pro něj nic neznamená fyzická likvidace křesťanství v oblastech pod správou ISIL. Komu vlastně papež František slouží?
Psal jsem to tady již dříve, a doopravdy nepřeji nikomu nic zlého, ale čím kdo zachází tím i schází. Plodný mezináboženský dialog jednou přivede teroristy až před papežský trůn a jsem zvědav, jak bude papež hovořit, až mu nálož odpálí mírumilovní islamisté před nosem.
Problém bude odlišné chápání fundamentalismu u autora a papeže Františka. Z článku http://www.teologicketexty.cz/casopis/1997-1/Krestansky-fundamentalismus-1/19 :
Slovem fundamentalismus se označují určité způsoby myšlení, žití, chování. Ukazuje tedy na psychologický jev. Je vyvolán subjektivní neschopností lidí splnit životní výzvy, dostát požadavkům konkrétního pobývání na tomto světě a v této době. Tato neschopnost vede k existenciální úzkosti. Úzkost má za následek znejistění. Znejistění hledá jistotu – a protože je to nejistota radikální, totální a všeobecná, tzn. protože neinfikuje jen určité úseky nasměrování života, jako třeba strach z nemoci, nezaměstnanosti nebo nějaké zkoušky, je potřebná jistota rovněž radikální, totální a všeobecná. Cílem je absolutní a existenciální jistota, jistota za každou cenu.
Každé náboženství zjevení osciluje mezi dvěma póly, jež se nejeví jen protikladně, nýbrž i neslučitelně, které ale oba musejí být spojeny, má-li se splnit zásadní, klidně řekněme fundamentální příkaz náboženství, totiž prosadit božské zjevení. Ty dva póly se nazývají věrnost věci a včasnost.
Věrností věci se myslí …, že zjevení zůstat zachováno neporušené pro všechny časy a být předáváno všem pokolením. Příkaz včasnosti: Co se má předávat, to nejsou abstraktní názory nebo nauky moudrosti, platné všude a nikde, nýbrž umožnění nejvýš reálné spásy. Zprostředkování Zjevení musí probíhat tak, aby se dostalo k jedinci v jeho jedinečné kontextualitě.
Ve vztahu obou požadavků se nabízejí čtyři alternativy:
– Přednost dostane soudobost; všechno ostatní se jí má podřídit až k případně žádoucímu zkrácení věci. Takový postoj lze označit za modernismus.
– Přijatelnost je důležitější než předání všeho a jednotlivého, co někdy tvořilo součást církevní nauky. K charakterizaci se nabízí pojem progresismu.
– Věc je závažnější než přijatelnost; proto je třeba v konfliktním případě hájit slovo tradice na úkor přijatelnosti. Mluvil bych tu o konzervatismu.
– Absolutní prvenství patří věcné věrnosti, jež musí jít tak daleko, že se musí „čisté učení“ minulosti uchovávat a prosazovat bez škrtů a nekompromisně. Jen tehdy je zaručeno, že křesťanství zůstane křesťanstvím. Nacházíme se u postoje fundamentalismu. Teprve a jen tehdy, jestliže člověk takto uvažuje, lze zajistit tu jistotu, kterou jeho adepti hledají a potřebují.
.
Důraz na hodnoty vypočítané R. Malým mohou v uvedeném dělení znamenat příklon ke konzervatismu nebo fundamentalismu. Za fundamentalismus se ovšem považují takové projevy jako lpění na stáří Země 6000 let nebo uštknutý pastor beroucí do ruky jedovaté hady – příklady biblického fundamentalismu. Konzervativcem je pan Malý určitě a záleží na něm, zda se v uvedeném smyslu cítí být i fundamentalistou. Pokud vezmeme v úvahu úryvek z kázání papeže Františka „Vyznat víru! Celou, nejen jednu část! Celou! A pak tuto víru uchovávat tak, jak k nám přišla, cestou tradice, v celistvosti“, zřejmě rozlišuje mezi pojmy konzervatismu a fundamentalismu ve zde uvedeném smyslu. Jestli se vyslovuje proti fundamentalismu, tedy zřejmě ne pro pozitivní hodnoty vypočítané autorem, ale pro úlety ve zde uvedeném smyslu. Ještě citace z tiskové konference o kousek níže: „Co se týče konzervativních skupin, musíme k nim mít úctu a neúnavně v katechezi a dialogu vysvětlovat, aniž bychom uráželi, špinili nebo pomlouvali. Nelze anulovat člověka tím, že se o něm řekne: To je konzervativec.“ I zde je patrné, že mezi fundamentalismus a konzervatismus neklade rovnítko.
Papež muslimské teroristy a křesťanské fundamentalisty neklade naroveň; mluví o potřebě odsouzení terorizmu ze strany islámských představitelů či vyhánění křesťanů a přitom sám křesťanské teroristy neodsuzuje (nyní není co a IRA byla svého času odsouzena dostatečně). Nicméně souhlasím s autorem, že papež měl neporovnatelnost krajních křídel víc zdůraznit.
Co se týká Vámi citovaného článku, řekl bych k tomu asi jen tolik, že snaha dát původně jasným pojmům nový smysl (často velmi sáhodlouhými a nepřehlednými konstrukcemi) je standardní metodou (neo)modernistů. Zde je to navíc ještě okořeněno psychologizujícím výkladem (jak vypadlým z pera našeho velkého psychoteologa T.H.), který čtenáři podsouvá názor, že fundamentalismus je vlastně jen (patologickou) psychologickou reakcí na „existenciální úzkost“ jako důsledek „neschopnosti člověka splnit životní výzvy“.
Např. i Wikipedie fundamentalismus definuje jako „urputné lpění na základních principech“. Není to ale právě to, k čemu je každý katolík povolán? Proč za každou cenu hledat nějaké nové významy pro etymologicky jasné termíny? Pokud svět, ať už z jakýchkoliv důvodů, nějaké termíny překrucuje, máme ho v tom následovat, pokoušet se to překroucení krkolomnými výklady racionalizovat, nebo se naopak máme snažit mu postavit?
Pojem fundamentalismus je dnes používán výhradně pejorativně , označení fanatických cvoků. Muslim se drží fundamentu falešné víry, kdežto katolík pokladu víry, nikomu víru nevnucuje násilím .
Nebudu, pane Michale, rozpitvávat pojem „fundamentalismus“, upozorním pouze, že já ve svém článku nepíši, že papež František obviňuje křesťanské „fundamentalisty“ z terorismu podobného islámskému, píši pouze o tom, že je dává s těmi muslimskými svým výrokem do souvislosti, což rozhodně nepopřete – a právě toto je urážlivé.
A ještě a propos IRA: Nikdy nebyla katolickou organizací a nehlásila se k tomu, byla marxistickou organizací financovanou ze Sovětského svazu, i když je pravdou, že zdůrazňovala katolicismus jako identifikaci pro příslušnost k irskému národu. Odmítala ale tzv. „církevnictví“ a obviňovala Katolickou církev, zejména její hierarchii, ze „zrady irského národa“. Její terorismus – na rozdíl od terorismu IS, Al Kaidy apod. – postrádal jakoukoliv náboženskou motivaci.
Stejně tak zvěrstva, která páchali v býv. Jugoslávii Srbové, Chorvati i bosenští muslimové (to již odpovídám panu Václavovi), nebyla v žádném případě motivována nábožensky, nýbrž nacionalisticky, jejich původci byli bývalí komunističtí důstojníci, ateisté.
Napsat, že se IRA nepovažovala za katolickou organizaci a že ji za ni nepovažovalo irské obyvatelstvo (katolickou organizaci, ne katolickou Církev, například Orel u nás také byla katolická organizace, na katolická Církev), tak to můžete pane Malý psát možná u nás v ČR. Jinde ale prosím raději ne, zvláště ne tam, kde se vyskytují angličtinu užívající lidé.
Nechci Vás chytat za slova, ale struktura IRA vznikla před VŘSR a před vznikem Sovětského Svazu – četl jste někdy o Velikonočním povstání 1916 a válce 1919 – 1921 ?!
http://gloria.tv/media/7i27nDkg18w
Milý pane Teofile, moc se omlouvám, jsem velmi prostý člověk, a proto jsem nějak nepochopil, jak video, jehož odkaz jste zde napsal, souvisí s tvrzením pana Malého, že IRA NEBYLA katolickou organizací a byla organizována komunisty ze Sovětského Svazu. Dovoluji si napsat, že kořeny IRA jsou strukturálně z konce 19. století a její vystoupení ve Velikonočním povstání 1916 a v partyzánské válce 1919 – 1921 bylo všeobecně motivováno heslem „Svobodu Irům, svobodu katolíkům!“
K dávání muslimských a křesťanských fundamentalistů do souvislosti papežem Františkem jsem se vyjádřil v poslední větě: „Nicméně souhlasím s autorem, že papež měl neporovnatelnost krajních křídel víc zdůraznit.“
V rámci křesťanství se občas vyskytují extrémní názory blížící se tomu, co dělají islamisté v praxi: http://www.lidovky.cz/znam-lek-na-aids-staci-pobit-homosexualy-kazal-pastor-pde-/zpravy-svet.aspx?c=A141205_135453_ln_zahranici_msl
Pastor je představitelem extrémního biblického fundamentalismu a přirovnáni k islamistům je v článku použito. Rigorismus v jedné oblasti je spojen s laxismem v jiné oblasti (viz vlákno s M. Kretschmerem).
všechno se vším souvisí, obzvláště podpora takových akcí
Ad Michal: V některých bodech sice částečně nesouhlasím s oním pastorem Andersonem, ale v zásadách má pravdu. Liší se od ISIS tím, že ale nezabíjí, ale upozorňuje na tresty.
Některé hříchy mají přirozeně zlé následky, aniž by to vypadalo jako zvenčí uložený Boží trest, např. alkoholismus či drogy ničí zdraví. Podobně i sodomie. Je to tak v přirozeném řádu, tedy do něj vložený Boží trest.
Jak už jsem zde psal na DaH nejsem pro popravování sodomitů (jen pro jejich trestní stíhání), ale považuji to za přípustné, pokud to některý stát uzákoní.
Souhlasím s Andersonem, že „každý skutečný a Boha milující křesťan musí homosexualitu otevřeně odsoudit“, jen bych upřesnil „homosexuální skutky“ (ne tedy takové sklony).
Odpověď panu Klecandovi: Patrně nerozlišujete mezi IRA počátkem 20. století a IRA 70. let 20. století. V tom je podstatný rozdíl. Velmi dobře to analyzovali Poláci v tehdejším Gościu Niedzielnym, kde poukázali přímo na dodávky zbraní ze Sov. svazu a ideologické výroky představitelů IRA v duchu marxismu. Ostatně irští biskupové vydali tenkrát prohlášení o exkomunikaci všech, kdo se podílejí na teroristických akcích IRA, na to si dobře vzpomínám.
Milý pane Malý, rozlišuji mezi OIRA a PIRA, ale i tak na obě platí to, co jsem napsal výše, i když u PIRA postupně začala převládat levicová orientace a kromě bratření s Kubou především spolupráce s kolumbijskou FARC. Exkomunikace směřovala k těm, kdo vedli ozbrojený boj (terorismus), ne k členství v IRA. Političtí představitelé Sinn Féin jsou v drtivé většině katolíci a našli bychom mezi nimi velké množství tradičních, stačí juknout na stránky tradičních katolíků z Irska, případně z Anglie. Snaha vyjmout IRA z rozměru sociologicky a politologicky chápaného fundamentalismu (rád uznávám, že je v tom ale až na druhém místě za nacionalismem) není na místě.
Pan Michal se mýlí, fundamentalismus není psychologický jev, natož psychiatrická diagnóza Tomáše Halíka. Islámský fundamentalismus je něco úplně jiného než fundamentalismus katolický, nejde o podobné úchylky v chování či myšlení. Rozdíl je dán obsahem nauky, víry, uznávaných hodnot, prostě rozdílným základem víry.
Základem (fundamentem)katolické víry je sám Kristus – Pravda, to On je ten Kámen úhelný (základový), který stavitelé zavrhli. Pokud tedy stavitelé opovrhují základem, musí pak logicky všechny katolické fundamentalisty považovat přinejlepším za blázny, při nejhorším za nebezpečí, proti kterému je třeba bojovat všemi prostředky.
Pan Michal se prostě jen hlásí k těm, kteří chtějí základ katolické víry „předefinovat“, a může mu být úplně putna, že dům kterému pomáhá podkopat základ spadne, papež je ale za stav Církve odpovědný. Škoda, že papež neodpovídá na otázky, které si kladou fundamentalisté jako je pan Malý.
V jeho textu mě ale zaráží arogance, s kterou ignoruje skutečné téma článku.
Pan MichalD a Vy také odmítáte termín fundamentalismus v jeho sociologickém a politologickém významu tak, jak je obvykle užíván. Pan Michal jej obhajuje z hlediska psychologie, ale papež mluví právě o sociologickém a politologickém významu – a tam je opravdu rozdíl mezi termínem konzervativní a fundamentální.
ad Jaroslav Klecanda: Jak jste, prosím Vás, poznal, v jakém významu slova papež právě mluvil? Možná, sociologickém, možná politologickém, ale možná taky že ve významu psychologickém nebo religionistickém, kdo ví, jestli to nemyslel ve významu kulinářském nebo numismatickém …
Já neodmítám termín fundamentalismus v X nebo Y významu, já odmítám účelovou manipulaci s jeho obsahem.
Vždyť v tom je právě celý problém. Místo, abychom se snažili používat pokud možno přesných pojmů a nazývali věci pravými jmény, tak vymýšlíme nové „významy“. Chápu, ono to není k zahození: v podstatě mohu neomodernisticky plácat co mně napadne s minimálním rizikem, že by mně někdo usvědčil z bludu.
Odpověď panu Klecandovi: Vždyť to ve své odpovědi říkám: Irští biskupové exkomunikovali všechny, kdo se podíleli na teroristických akcích. Rozlišovat IRA, PIRA, Sin Fein apod. je jiná problematika, která s tou, již řešíme, nesouvisí, jestli chcete, napište o tom samostatný článek, ale tady se zabýváme jiným tématem.
Pane Klecando, vždyť právě to ve svém příspěvku do diskuse říkám: Irští biskupové exkomunikovali ty, kdo by se účastnili teroristických akcí nebo je podporovali. Sám přiznáváte, že PIRA (existovalo zde štěpení uvnitř IRA, ale to už by bylo jiné téma) se orientovala na Kubu a kolumbijské teroristy, já k tomu připojím ještě Irán a SSSR, jenže to už z principu vylučuje, že by šlo o praktikující katolíky. Ti se přece s nepřáteli Církve spojovat nebudou.
Nemyslim, ze by spolupraca s Kubou, Iranom, ZSSR automaticky vylucovala, ze by dani ludia boli praktizujucimi katolikmi, avsak myslim, ze naozaj, medzi irskymi integralnymi katolikmi a IRA boli uz od pociatkou konflikty.
Dvojí interpretace slova fundamentalismus je známá, viz např. http://www.orthodoxia.cz/clanky/hp_fund.htm . Která z nich je správná je podobně obtížné rozhodování jako o „správnosti“ měkké či tvrdé latiny. Upozornil jsem na toto rozdílné pojetí u Sv. otce a Dr. Malého. U pojmu biblického fundamentalismu je o jeho negativním významu téměř obecná shoda, uvedl jsem dva příklady.
Zde má „urputné lpění na základních principech“ formu dezinterpretace.
Pokud se podíváme na definici fundamentalismu z wikipedie, je zde klíčové slovo „urputné“. To má v synonymech uvedeno: urputná – tvrdohlavá, vzdorná, nepoddajná, houževnatá, tvrdošíjná, úporná, zatvrzelá, prudká, zavilá, divoká, nelítostná, zarytá. Žádná z těchto položek se nenachází v seznamu Ovoce Ducha svatého, nalezneme tam věrnost. Ve skutcích lidské svévole (o pár veršů dřív) jsou rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly. Výklad slova urputnost má blíž k tomuto druhému seznamu. Opravdu se k urputnosti hrdě hlásíte?
Já neříkám, že dvojí interpretace není známa, já říkám, že je špatná. Přirovnání k problému měkké či tvrdé latiny kulhá na obě nohy, protože ve zde diskutovaném případě se nejedná o to, že bychom volili mezi dvěma zdánlivě rovnocennými významy, kde bychom nedokázali rozhodnout, který je ten pravý. Zde volíme mezi původním významem slova, který vyplývá z jeho základu (kořene) a významem, který vznikl účelovým zneužitím tohoto pojmu.
Samozřejmě můžete namítnout, že pokud někdo jiný dá původně neutrálnímu nebo pozitivnímu pojmu negativní „nátěr“, moc s tím nenaděláme. To ale ještě neznamená, že se tomu máme přizpůsobit a sami napomáhat šíření tohoto nového vnímání tím, že pojem v pokrouceném významu také používáme.
Co se týká Vašeho sémantického cvičení se slovem „urputný“, pak moc nechápu, v čem hledáte problém. Převážná většina Vámi uvedených synonym (až na pár výjimek jako zavilá, divoká, nelítostná) nejsou přece nic, za co bychom se měli stydět. Nelpěla snad třeba sv. Filoména tváří v tvář Diokleciánovým návrhům a mučení tvrdohlavě, houževnatě a tvrdošíjně na základních principech? Nelpěla na nich třeba sv. Marie Goretti vzdorně a nepodajně? Nelpěl na základních principech sv. Atanáš úporně a sv. Mikuláš v Nicei prudce a zarytě?
Podobné je to s mnoha vulgarismy, které vznikly z běžných slov. Občas se udržují oba významy, jindy jen ten vulgární a původní význam funguje třeba v jiném slovanském jazyce. U fundamentalismu dnes převažuje význam přenesený, u biblického fundamentalismu zcela. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat.
Tvrdohlavost, vzdornost, prudkost, zarytost mohou mít vyznění kladné i záporné. V celkovém kontextu wiki používá pro fundamentalismus charakteristiku, která je spíš negativní.
ad Michal: Jasně, já jsem zapomněl, že i ta synonyma mohou mít různé významy …
Není pravda, že „tvrdohlavost, vzdornost, prudkost, zarytost mohou mít vyznění kladné i záporné“. Každý z těchto pojmů znamená, co znamená a je z morálního hlediska indiferentní. Samozřejmě, že mravně nelišné nemusí být skutky, k jejichž konání jsou uvedené vlastnosti použity. Když bez dalšího řekneme, že „vyznění“ těchto vlastností je někdy takové a jindy onaké, tak už vykračujeme na namydlený svah postmoderní relativizace pojmů. Pokud už mluvíme o jejich „vyznění“ v morálním smyslu, musíme také mluvit o skutcích. Jestliže jsou tedy uvedené vlastnosti spojeny se lpěním na základních principech katolické víry a morálky, pak nemohou mít „záporné“ vyznění (tím nezpochybňuji, že míra použitých prostředků, tedy např. míra prudkosti, musí být vždy adekvátní situaci).
To, v jakém „celkovém kontextu“ svět (a pán tohoto světa) chápe ten který pojem, by nás mělo zajímat maximálně tak ze studijních důvodů, abychom dokázali v boji s ním správně reagovat. Není pravda, že proti plíživé změně významu slov nemůžeme nic dělat. Minimum, co můžeme udělat, je nepodlehnout neomodernistickému a postmodernímu matení pojmů a nenásledovat svět v jejich pokřiveném používání a v jeho způsobu myšlení.
Co kdybychom slovo fundamentalista prostě nahradili slovem farizej ? Myslím že by se to tím podstatně zjednodušilo, význam by byl pro nás jednoznačný a nikdo by si to nebral osobně. Svatý otec mluví k celému světu a proto zřejmě mluví tak aby mu rozuměli i lidé kteří neví co je farizej.
To co se dělo před pár lety v bývalé Jugoslávii bylo často ještě mnohem horší než to co dělá dneska islámský stát a muslimové v tom byli spíš obětí než agresorem. Nejhrůznější zvěrstva jsme tam páchali my a naši pravoslavní bratři a sestry.
Ohledně farizejů pozor. Pojem farizejství je velmi často chápán jen jako přehnané lpění na nepodstatných věcech v náboženském oboru. Ježíš ale říká: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského“ (Mat 5,20). V podstatě je farizejství laxismus. Není dovoleno zabít, lze však nenávidět. Nesmí se smilnit, ale na ženu lze zálibně koukat atd. Farizejové tedy žádnými fundamentalisty nejsou, právě naopak.
Souhlasím, že u farizejství je nejdůležitější to, co chybí, tedy laxismus, který se projevuje v oblasti úmyslů (nenávist, chtivost…). Tato prázdnota je kompenzována přehnaným lpěním na formálních úkonech, což lze charakterizovat jako kazuistiku a s tím spojený rigorismus v této oblasti. To vše jsou ovšem charakteristiky přisuzované fundamentalismu v negativním slova smyslu.
Nerozumím tomu, co získáme záměnou slova „fundamentalista“ za slovo „farizej“? Mohl byste, prosím, definovat pojem „farizej“, abychom se mohli ujistit, že tento je skutečně pro nás „jednoznačný“? Třeba bych pak Vašemu komentáři nějak porozuměl.
Jen taková hloupá otázka: Nepíše se „Svatý otec“ s malým „o“?
Zatímco křesťané mají svým nepřátelům odpouštět, muslimové podle Koránu své nepřátelé poníží, zotročí nebo zabijí.Tento zásadní rozdíl je rozdílem mezi Ježíšem odpouštějícím a Mohamedem, vraždícím své odpůrce. Křesťanská církev se tak mohla reformovat, navrátit ke kořenům a úspěšně začlenit do současné společnosti. Islám nic takového nezná. Návrat ke kořenům jen vytoří hnutí typu Al Kaida nebo ISIL.
Církev se má reformovat….hmmmm.
Reformovat znamená znovu zformovat v duchu Kristově, obnovit. Ton ovšem nemá nic společného s tzv. reformací, lépe řečeno deformací a patrně ani s tím, co tím rozumí papež František.
Zdravím Vás, pane Kretschmere. Modernismus se nedá reformovat, právě proto, že to je modernismus a ten byl odsouzen svatým papežem Piem X. Tím ovšem neříkám, že mezi modernisty nejsou duše, které hledají „pevný základ“ (nepoužívám rád cizí slova, když český výraz plně postačuje). Jistěže jsou a nikdo jim nebrání konvertovat od modernismu zpět do katolické církve. Ba naopak – po vzoru Ježíše se z jejich návratu Boží církev raduje.
Islám nepáchá návrat ke svým kořenům, ani nemůže, korán a šaría nejsou totéž, ale hledá svou novodobou identitu v sociální, sociologické a politické rovině, a hledá je zatížen komplexem méněcennosti ze svého dějinného vývoje: abychom někým byli, musíme zničit své konkurenty. Prostě dějinná puberta – která nemá, jak pěkně píšete, žádnou budoucnost. Ale je teď v kurzu. Osobně si myslím, že nakonec převáží uchopení světa skrze bohaté emiráty – jsme muslimy (venku) a doma Evropany 🙂 . Pokud ale Evropa neustojí současný tlak – dějiny přece znají návrat k primitivnějším sociálním strukturám …
Pane doktore Malý,
ve Vašem článku mě zejména zaujala následující pasáž:
„Tak učili sv. Tomáš Akvinský, Francisco Suaréz aj., takto kriticky vystupovali proti papežům své doby sv. Bernard z Clairvaux, Dante Alighieri, sv. Kateřina Sienská, sv. Brigita Švédská aj… jak napsal už jezuita Suaréz (Defensio fidei)“. Mohl byste, prosím Vás, dát nějaké odkazy nebo zdroje (prosím konkrétně, ne obecně ve smyslu Summa Teologie apod.). To nepíšu, abych s Vámi polemizoval, ale opravdu by mě to zajímalo, protože o tom nevím žádné podrobnosti. Děkuji.
Pane Jane Petře! Informace najdete v těchto pramenech: sv. Bernard z Cl.: Buehlmeyer. Kirchengeschichte II, str. 179; sv. Brigita Švédská tamtéž str. 391 a sv. Kat. Sienská tamtéž str. 392, Dante: spis „De monarchia“ (nemám u sebe, neuvedu tedy odkaz na stránku), Suaréz „Defensio fidei“ (taktéž nemám u sebe). Bernard v dopisech papeži Innocenci II. jej napomíná, aby žil opravdu křesťansky, taktéž papeži Evženu III., jenž patřil k jeho komunitě, sv. Kateřina a Brigita psali kritické dopisy papežům kvůli jejich pobytu v Avignonu místo v Římě, Suaréz psal ve zmíněném spise, že je možno se bránit proti papeži, když by mne např. chtěl fyzicky zabít, tím spíše se lze bránit i tehdy, když usiluje o mou duchovní smrt herezemi nebo apostazí. Suaréz se odvolává na sv. Tomáše Akv.
Ještě abych nezapomněl: Sv. Tomáš pojednává o tom, kdy je a kdy není papež neomylný a kdy ho musím a kdy nesmím poslechnout v Summě Theol. 2,2 q. I a 10.
Dobrý večer pane doktore,
Ovšem spis „De monarchia“, česky „O jediné vládě“ z roku 1942 byl dlouhou dobu na indexu zakázané literatury, sám jsem jej četl, nelze jej brát jako relevantní literaturu pro katolíka. Dante se tam velmi silně obouvá do Papeže.
Panu Zdeňkovi: Ano, o tom vím, Dante se velice obouvá do Bonifáce VIII., nakonec ale své názory změnil. Teologicky ovšem Dante nepochybil, zůstal pravověrným, za své protipapežské postoje, i když nesprávné, nebyl nikdy exkomunikován, proto jsem jeho spis uvedl jako doklad, že i ve středověku vystupovali katolíci s kritikou vůči papežům tam, kde se nejednalo bezprostředně o otázky víry a mravů, v případě Františka však jde i o tuto otázku.
Pane doktore děkuju. Jen co budu mít trochu času, tak na to mrknu. Myslím, že brzo bude užitečné si vyjasnit, jaká je Tradice Církve v této otázce. Mimochodem, myslím, že otázka možnosti heretického papeže není dosud teologicky vyjasněna a i když jsem se na to ptal teologů v podstatě nikdo jasnou odpověď nedal. To, že se papež nemůže mýlit při aktech Magisteria ex cathedra (slavnostní)je sice hezké, ale upřímně řečeno, pokud by se omezovala neomylnost jen na toto, tak moc praktického využití nemá, protože drtivá většina Magisteria, které ovlivňuje život běžného katolíka spočívá v tzv. řádném Magisteriu. No a pokud by se neomylnost vztahovala i na tzv. řádné Magisterium, pak si kladu otázku jak konzistentně propojit výroky řádného Magisteria napříč staletími (a zejména tím posledním pontifikátem…“uniatismus je slovo z jiné doby“ apod.)…
Panu Doktoru Malému: Ovšem pokud byl spis na indexu, tak je jeho obsah věroučně závadný ne? Přišlo mi z něj, že strašně chválí římského císaře a celou říši a staví Němce do vůdčí role v Evropě. Jaká náhoda že česky vyšel v roce 1942… Taktéž tam Dante myslím popírá nárok papeže na světskou moc.
Zatím jsem žil v domění, že pokud byla kniha na indexu tak to neznamenalo exkomunikaci autora, ale odsouzení myšlenek v ní obsažených. V současné době je index zrušen, takže jsem jenom omezen nečíst spisy které by ohrožovali moji víru a morálku. Bohužel často jsem poznal, že člověk není natolik silný ve víře aby je četl, tak jsem v tom přestal.
Panu Zdeňkovi: Nechci vyvolat dojem, že dělám advokáta Dantemu. Na index, celocírkevně zavedený v 16. stol. (indexy pro jednotlivá biskupství existovaly už dříve), nebyly dávány jenom knihy věroučně závadné, ale také ty, které obecně byly škodlivé pro katolickou víru a morálku, třebaže přímo neobsahovaly hereze. Faktem je, že Dante stál ve sporu papež kontra císař na straně císaře, s tím popíráním světské moci papeže je to sporné, papeže Bonifáce VIII., jednoho z nejskvělejších papežů středověkum, přímo nenáviděl. Přesto však nebyl nikdy exkomunikován a nebyl nikdy souzen jako kacíř. Mně šlo ale v této diskusi o něco zcela jiného: ukázat, že i v tzv. „temném“ středověku byla kritika papeže, ba dokonce jeho neomalené napadání, něčím normálním – a proto bychom to měli považovat za normální i dnes a nepohoršovat se nad tím.
Ďakujem pánu Dr. Malému za brilantný článok.
Pán Boh nás trestá pastiermi, akých si zaslúžime, lebo nerobíme pokánie a nechceme sa obrátiť k Bohu.
Vytrvajme vo viere, kto vydrží do konca, dostane veniec života.
Píšte častejšie, vaše logické úvahy a postrehy sú balzamom na dušu i mysel v tejto pobláznenej dobe, ktorá vládne temnotou aj v samotnej značnej časti cirkevnej hierarchie.
Ako dobre je zase počuť, že biele je biele a čierne je čierne. To sa dnes už tak často nevidí. 🙂
Za seba úprimne ďakujem!
Vždy, když čtu podobné vyjádření – neděláme pokání, nechceme se obrátit k Bohu, nechceme žít v pravdě, nevytrváváme ve víře, nechceme zajet na hlubinu …….. vždy si říkám, co asi měl autor na mysli a co si představoval, že bychom konkrétního měli dělat.
To, čo mala na mysli Panna Mária vo Fatime.
Modlitba sv. ruženca.
Pravidelná sv. spoveď. Sv. prijímanie, ale nie to dnešné bez rozlišovania stavu duše.
Odmietanie kompromisov s hriechom. (viď ako vymyslieť, aby znovu civilne „sobášení“ mohli ísť na sv. prijímanie… )
Konanie zmiernych obetí za hriešnikov. Zasvätenie sa Nepoškvrnenému Srdcu Panny Márie.
Skrátka byť poriadny katolík: S katolíckou vieroukou – nepančovanou modernizmom a sekularizmom, s katolíckou morálkou, príjímajúci KATOLÍCKE SVIATOSTI.
Neviem, či stačí, ale takto som to myslel.
Panu Janu Petrovi: Prosím pozor! I řádné magisterium je za jistých okolností neomylné! Tyto okolnosti jsou následující:
a) Když některé výroky týkající se víry a mravů předkládané řádným magisteriem jsou vícekrát v dějinách nositeli autority (papeži a koncily) opakovány. To je třeba příklad encykliky Humanae Vitae Pavla VI., která sama není výrokem mimořádného, nýbrž řádného magisteria, přesto však nese pečeť neomylnosti, protože opakuje to, co bylo předmětem nauky Církve již v řadě předchozích dokumentů řádného magisteria.
b) Když výrok řádného magisteria ve věci víry a mravů má zavazující dikci, což se týká buď papežských dokumentů odsuzujících hereze a bránících pravou nauku(Quanta Cura bl. Pia IX., Pascendi sv. Pia X., Lamentebili téhož atd.), nebo výroků příslušného úřadu Sv. stolce, např. kongr. pro nauku víry, která v 90. letech závazně potvrdila tezi, že ženy nemohou přijmout kněžské svěcení, nebo papežské biblické komise z doby sv. Pia X., jež v několika vyjádřeních prohlásila za věroučně závazné teze o autorství evangelií apod. (srvn. Denzinger…).
Panu Janu Petrovi: A ještě jsem zapomněl: K neomylným výrokům řádného magisteria však zcela jistě nepatří Vámi uvedený výrok papeže Františka o uniatismu. Postrádá jak kontinuitu s předchozími výroky papežů (ty mu naopak odporují), tak i zavazující dikci, jde pouze o vyjádření v rámci interreligiozní návštěvy.
Aktuální doplněk k p. Františkovi – dne 8.12. od 12 do 13 hod. je Hodina milosti pro svět.
P.Maria při zjevení v dómě v Montichiari 8.12. 1947 mj. řekla :
„Přeji si, aby se každoročně od 12 do 13 hod. konala hodina modliteb za svět. Tato pobožnost zajistí mnoho duchovních i tělesných milostí. Náš Pán, můj Božský Syn, chce lidem darovat přemíru svého slitování, když se dobří budou modlit za své hříšné bratry….Ten, kdo nemůže navštívit svůj farní kostel, ať se modlí doma v poledne a také obdrží mnoho milostí.
Brzy poznáte velikost této hodiny milostí. Pro všechny děti, které dopřejí této prosbě sluchu a vezmou si ji k srdci, mám připravenu plnost milostí.
Stále existují tiší a skrytí prosebníci za hříšné duše, které svolávají milosrdenství našeho Pána na tuto zem….
Hořím láskou a žádám modlitby za záchranu světa!
…I církev je ve velkém nebezpečí. Doba je stále více zlověstná. Nesu ve svém srdci utrpení mnoha nemocných a trpících, abych je přivedla k větší svatosti. Jsem Matka plná lásky ke svým dětem!
Bude to 8. prosince, kdy Neposkvrněné Početí rozdrtí Hadovu hlavu.“
(pramen : Světlo 49/2014)
Dobré.. „Hodina milosti“ se drží, pokud se nemýlím, i na Turzovce a snad i v Litmanové. Paní Anežko, předběhla jste mě, chtěl jsem informace o této hodině vložit do nového „rozhlédnutí“. Ale to zde zatím ještě není.
http://web.katolik.cz/feeling/6_10.htm
http://www.horazvir.sk/
Pokoj a dobro.
Jan
Děkuji, pane Jane. Víte, informace jsou dobré – člověk má přehled. Ale reakce na to, co nás trápí, by neměla být mrzutost a pohoršování se. Panna Maria, naše nebeská maminka, nás volá k modlitbě a oběti.
Prosme Boha – jako prosil Abraham – o milosrdenství a obrácení světa, který se totálně odvrátil od Boha a stojí nad propastí.
Čím více „Abrahámů“, tím lépe!:-)
Já jsem taky křesťanská fundamentalistka. Dík dr. Malému, že nám tak pěkně objasňuje historii. Je to náš fundamentální poklad 🙂
Vážený pane doktore,
dovolte mi prosím nesouhlasit se zásadní myšlenkou Vašeho článku.
Pokud jsem nic nepřehlédl, domnívám se, že jste bohužel nebyl papežem Františkem uražen. Žádným fundamentalistou Vás totiž nenazval (což bylo i vzhledem k názvu článku spíše přáním než realitou). Jsem hluboce přesvědčen o tom, že Svatý Otec nepoužívá definice mainstreamových médií.
Mám na Vás také velikou prosbu. Modlete se prosím nejen za obrácení papeže Františka, ale také mé. Potřebuji ho, tuším, ještě mnohem více než on.
Promiňte – ale to je absurdní prosba. Vy přece především potřebujete katolického papeže, aby i kněží byli katoličtí a dobře Vás vedli – pak nebudete potřeba obracet. Jak nebo kam se chcete obrátit? Do nedostatku katolické víry…?
Milý pane Navrátile, kam se máme obrátit? Já vždy myslel, že k Bohu, a to především skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Rád si ale přečtu cíl Vašeho obracení se. Myslíte, že nebude třeba se obracet? Já myslel, že Ecclesia semper reformanda. Ale Vy to jistě víte lépe, jak se dá usoudit ze sebevědomí o vlastnění Pravdy, jež čiší z Vašich formulací. Milostiplný advent!
Závidíte mi Boží dary poznané Pravdy, nemilý pane Klecando? To není od Vás hezké a adventní už vůbec ne. Závist je těžký hřích – koukněte do zpovědního zrcadla a katechismu.
Milý pane Navrátile, projevují-li se Boží dary poznané Pravdy tak, jak mi píšete, tak to Vám tedy opravdu vůbec nezávidím! 🙂 A velmi Vám děkuji, že jste mě rozesmál. 🙂 A pokud jsem pro Vás, milý pane Navrátile, opravdu nemilý, tak velmi prosím za modlitbu – máme se přece modlit za své nepřátele a za velké hříšníky, že ano? 🙂 Milostiplný advent!
Pokud Vás, nemilý pane Klecando, rozesmívá moje volná parafráze správného obrácení k víře v souladu s učením Ježíše Krista a církve, pak Vám, coby svévolníkovi, nepomůže žádná modlitba a tím méně moje. Vlastně ani nevím, proč pleníte svými zbytečnými komentáři blog, který je psán katolíky především pro katolíky – dělat ze sebe vola? Tak to Vám upřímně gratuluji k jednoznačnému úspěchu. :-)))
Milý pane Navrátile, děkuji Vám za přirovnání k tak užitečnému zvířátku! Podle starobylé tradice jedno takové zvířátko přispívalo k optimální klimatické situaci pro našeho zrozeného Spasitele. Samozřejmě se necítím být tak Pánu užitečný, ale kdyby tomu tak mělo být jen v náznaku, byl bych velmi šťasten. Prosím, modlete se, abych byl užitečným volem našeho Pána. Děkuji 🙂 A přeji Vám pokoje plný advent, který nepokazí ani moje komentáře zde na tomto blogu. 🙂
Pane Klecando, mně Advent Vaše komentáře nekazí – akorát je mi ze srdce líto Ignáce Pospíšila, že musí Vaše slátaniny pročítat a pouštět ven, abyste neměl ublíženecký a sebelítostivý pocit, že jste diskriminovaný a cenzurovaný…
Milý pane Navrátile, máte pravdu, ale zase na druhou stranu se mohu dočkat nějakého pěkného povzbuzení, jako třeba od Vás. 🙂 Vidíte, že oběť pana Ignáce Pospíšila přináší pro mě krásné ovoce. 🙂
Má ochota k obětem je tímto vyčerpána…
Ale aspoň nám pan Klecanda ukázal, jak vzorným následovníkem papeže Františka je v oblasti urážek katolíků.