Slovenští biskupové o rodině
Mons. Stanislav Zvolenský
Cirkev chce týmto listom povedať, že si všíma ťažkú sociálnu situáciu a stojí pri rodinách, ktoré ju prežívajú. Chceme, aby ľudia aj pri riešení problémov nestrácali nádej a navzájom si pomáhali. Všetci by sme si mali uvedomiť, že budúcnosť tejto krajiny je v našich rodinách. Budúcnosť je totiž vždy krajšia ako si vieme predstaviť, lebo je v Božích rukách. – Mons. Stanislav Zvolenský, arcibiskup Bratislavy a předseda KBS
Slovenští biskupové vydali na první neděli adventní pastýřský list, který se obšírně zabývá aktuální situací rodiny z hlediska ekonomických podmínek její existence a z hlediska mezilidských vztahů. Přečíst si jej můžete ZDE. KBS se podrobněji zabývala situací rodiny již v červnu, kdy kritizovala její ohrožení a mrzačení ve jménu genderové ideologie (ZDE).
Biskupové kritizují nedostatek pracovních příležitostí v některých regionech, platy a zákonem stanovenou minimální mzdu, které jsou příliš nízké a nenaplňují tak podmínky spravedlivé mzdy, která má být schopna pokrýt běžné výdaje v rodině, ekonomickou nedostupnost vlastního bydlení pro mladé a nespravedlivé sociální podmínky, které způsobují, že na společném dobru se podílí jen úzká skupina lidí, zatímco jiní, byť celý život poctivě pracovali, upadají do chudoby. A zdůrazňuje povinnost všech usilovat o spravedlivé zákony.
List mluví o chudobě vztahů a o jejich významu a o potřebě charity, přičemž odkazuje na vůli a učení Ježíše Krista. A na Svatou rodinu a chudobu, do níž se narodil Ježíš Kristus, která však byla kompenzována bohatostí vztahů v rodině a vírou v Boha. Odkazuje na advent coby vhodnou dobu k zamyšlení se nad mezilidskými vztahy a situací rodiny v dnešním světě. Rovněž ohlašuje úmysl biskupů dále podporovat rozvoj center pro rodinu a manželských poraden.
PS: Vyjádření arcibiskupa Zvolenského pochází z rozhovoru, který si celý můžete přečíst ZDE.
List mi po prvním přečtení připadá dobrý. Otázka je, zda se na něco podobného vzmohou také naši biskupové. Chybí mi tam výzva k zákonodárcům a vládním činitelům, zvláště katolíkům, aby se zasazovali o změnu popsané situace.
Souhlasím s Vámi, že list je na poměry celkem dobrý. Jen trpí, dnes už bohužel chronickou, nemocí: ostychem mluvit o povinnostech.
Líbivé prohlášení, které nemá šanci, možná ani úmysl, něco změnit. To by biskupové nejprve museli kritizovat kapitalistické výrobní vztahy. Již Blaise Pascal (katolík) kdysi prohlásil: „Za každým velkým majetkem je zločin!“ I já jsem se kdysi, po Velké Sametové, radoval, že se k nám vrátí kapitalismus. A táta mně skepticky řekl: „Však poznáte, co to je kapitalismus:“ A já mu na to přezíravě: „Ty pořád myslíš na ten kapitalismus starý, ale teď už je nový, demokratický!“
Kapitalistický stát, soukromý podnikatel, nebudou – z ekonomických důvodů nemohou – brát ohledy na málo schopné, kteří navíc, právě kvůli omezenému myšlení, většinou mají více dětí, a dávat jim vyšší „rodinné“ mzdy. To si mohl dovolit socialismus, ale ekonomicky ho to poškozovalo. A navíc, i v tom socialismu jsme vnímali, že to je nespravedlivé. Takže i nyní většina lidí je přesvědčena, že málo schopnému vyšší mzda nepřísluší, a že má více dětí? No, to je jeho problém, má být rozumnější.
Biskupové by měli vyjít ze svých paláců a poznat život obyčejných lidí.
Nepotřebuji biskupa, který „vychází ze svého paláce a poznává život obyčejných lidí“, mně by úplně stačil biskup, který jde za Kristem, zná nauku Církve sv. a učí ji své ovce.
Na Slovensku se nyní velice diskutuje o plánovaném referendu o rodině. Probírá se kdeco, včetně příručky k sexuální výchově. Tu příručku jsem si otevřel. Dle mě tam není nic závadného. Je určena pro deváťáky a řekl bych, že to, co tam je, by ta 15-letá děcka už měla vědět od svých rodičů.
http://www.lifenews.sk/content/referendum-o-rodine-bude-7-febru%C3%A1ra-cirkev-pom%C3%B4%C5%BEe-s-kampa%C5%88ou
http://www.lifenews.sk/content/asexu%C3%A1lna-pr%C3%ADru%C4%8Dka-na-%C5%A1kol%C3%A1ch-z-dielne-potratovej-loby
http://www.rodicovstvo.sk/sexedu/Prac_listy_pre_ziakov_teoria.pdf
To snad nemyslíte vážně. Otevřel jsem si http://www.rodicovstvo.sk/sexedu/Prac_listy_pre_ziakov_teoria.pdf – obsahuje propagaci nebo aspoň nenamítání k antikoncepce, pojem sexuální orientace, chybí mravní hodnocení sex. úkonů, masturbace aj. Používání tohoto materiálu je velmi těžký hřích.
Vážně? Např.: „Prejavy sexuality jednotlivých ľudí sa líšia. Pokiaľ neohrozujú iného človeka, nedajú sa posudzovať ako „dobré“ a „menej dobré“, „správne“, či
„nesprávne“.“
„(Mastubácia) je neškodným spôsobom, ako uspokojiť sexuálnu túžbu dotýkaním sa vlastných pohlavných orgánov…Je prirodzené spoznávať svoje telo, dotykmi zisťovať, čo ti je príjemné, čo naopak nie… Tvoje telo patrí len tebe…“
Obzvláštní perlou jsou samozřejmě kapitoly o antikoncepci a potratu. Citovat všechno, co je na nich z katolického pohledu závadného, by znamenalo je opsat. Nechybí ani kapitoly „Rod a pohlavie. Rodová rovnosť“ a „Sexuálne a reprodukčné práva“. Např. „Každý/á žiak/čka má právo na objektívne informácie na základe najnovších vedeckých
poznatkov bez ohľadu na svetonázor/vierovyznanie rodičov… Každý/á má právo na prístup k službám plánovania rodičovstva (antikoncepcia, umelé
oplodnenie, sterilizácia, interrupcia atď.) bez obmedzenia a nátlaku a právo rozhodnúť
sa o ich využívaní na základe informovaného súhlasu.“ Už jen tyto dvě věty by stačily k tomu, aby katoličtí rodiče program, pod nímž je ostatně podepsaná Společnost pro plánované rodičovství, naprosto odmítli. Věta, že toto všechno by patnáctiletí měli znát z domova, snad nemohla být míněna vážně!
Paní Cekotová, vy, tuším, máte 3 děti. Řeknete nám, v kolika letech jste je seznámila s rozmnožováním lidí a co jste jim řekla?
To nechápete, že je rozdíl mezi znát biologická fakta a mezi tím, jak je dovoleně využít? V jiní věci: biologickým faktem je, že když se někomu podřízne krk, tak vykrvácí a zemře, a jinou věcí je, že je to nedovolená vražda.
Ano, i já si myslím, že to, co je v té příručce, by mělo být součástí učiva v rámci předmětu Biologie člověka.
Ad Josef: Myslím, že paní Cekotová správně poukázala na zásadní vady té příručky, které ji činí nezpůsobilou a nevhodnou pro výuku kohokoliv…
Ad Josef: Opravdu nevím, proč bych měla na internetu zveřejňovat soukromé a poměrně citlivé informace o privátním životě své rodiny. Proč se snažíte posunout diskusi na osobní rovinu? Měla jsem dojem, že tady hodnotíme nějaký materiál, a to z hlediska nějakých hodnotových východisek. Můžu jen obecně zopakovat, že věk i rozsah informací poskytovaných v příslušném věku je individuální, protože každé dítě je jiné – to je právě to, co školní sexuální výchova nemůže nikdy zohlednit, i kdyby byla stoprocentně katolická, což není.
Souhlasím s vámi, že každé dítě je jiné. Ale proč jsem tu poznámku napsal: Protože „církev“ neustále zdůrazňuje, že rodiče mají právo, či přímo povinnost, včas a vhodně své děti o sexuálních otázkách poučit. Většina rodičů, a to i nevěřících, tápe, neví co říci, stydí se. Ti nevěřící mají k dispozici alespoň ty „sexuální“ příručky. Ti věřící, jak sleduji, nemají k dispozici nic – resp. to, co veřejně k dispozici je, odmítají jako nevodné. A ti rodiče, kteří se „chlubí“, že své děti včas a vhodně poučili, se odmítají o své zkušenosti podělit.
A neberte si to osobně. Základní článek je o tom, že slovenští biskupové vydali prohlášení o problémech tamních rodin. Já k tomu jen přidal, že Slovensko se připravuje na referendum o rodině, a k tomu tam přikládají i otázky, jak vychovávat a vzdělávat děti ve školách.
Fascinuje mne, jak tady řešíte problémy druhých lidí – a co Vy? Jak jste poučil svoje děti?
Klidně přiznám, že špatně a nedostatečně. Spolu s manželkou jsme se ujišťovali, že my budeme „moderní“ a děti včas, řádně a srozumitelně poučíme. Nebyl problém dětem říkat, že děťátko roste mamince v bříšku. Problém nastal, jak odpovět na otázku, jak se dostane ven. A mnohem větší byl, když syn asi v 10 letech se začal tvrdě dožadovat vysvětlení, JAK!! se do toho břicha dostane. Z toho jsem poznal, že tuto otázku už probírali ve svém kolektivu a že se jen těžko smiřoval se skutečností, že rodiče také dělali/dělají „ty věci“ které mu „objasnili“ kamarádi.
Proto když nyní, v době internetu, čtu vyhýbavé reakce rodičů, kteří nejsou schopni mluvit mezi dospělými, přemýšlím, jak asi mluví se svými dětmi, když tak vehementně odsuzují snahy školy, poučit jejich děti před odchodem do života. Ono v těch 15 letech již dost dětí i souloží a sem tam některá holka je těhotná.
Dobrá katolická literatura existuje. Pozná se mimo jiné podle toho, že je určena obvykle rodičům, ne dětem. Ale existují i dobré knížky pro dospívající, několik jich napsal pan kardinál Tomášek blahé paměti a ještě za komunistů se sem pašovaly z Říma. Já mám knihovnu zásobenou celkem slušně, na nedostatek materiálů si nestěžuji. Nedávno vyšla na toto téma nová knížka MUDr. Burdové, ale tu už znám jen z doslechu, protože už nemám děti v daném věku. Myslím, že hlavní zásady jsou 1. neposkytovat informace předčasně – rodič, který dítě nezanedbává, pozná, kdy je ta správná doba, 2. na otázky odpovídat vždy čestě a pravdivě, 3. NIKDY nevynechat morální hodnocení – bylo by jistě neúčelné zamlčet dětem existenci umělé antikoncepce, pokud je právě řeč o plánování rodičovství, ale zároveň nepřichází v úvahu nezhodnotit její používání z hlediska učení církve. Snad se na mě dcera nebude zlobit, když tu ocituji, co mi řekla ve věku někdy kolem 10 let, když se odmítla zúčastnit programu s touto tematikou na skautském táboře (učila se doma, takže ve škole problém odpadl): „Když budu chtít něco vědět, zeptám se tebe nebo tety Vlasty“ (moje kamarádka pracující v poradně Ochrany nenarozeného života). Jako pro matku to pro mě bylo jedno z nejhezčích ocenění, jaké mi některé z mých dětí kdy věnovalo.
Děkuji, to jste, paní Cekotová, shrnula velmi hezky. Podle mého názoru podstatný je ten bod 3., tam leží jádro sporů o sexuální výchovu.
Měl jsem jen jednu knížku od kard. Tomáška, Zelená do života. Byla napsána, tak nějak – zbožně. A pak ještě jednu knihu, myslím, že byla vydána oficiálně, překlad od nějakého francouzského lékaře.Jinou katolickou literaturu neznám. Nechci být osobní, stejně byste neodpověděla a pan Pospíšil by mě smazal. Ale o tom, jaké problémy mohou mít zbožně vychovaní novomanželé lze vydedukovat v časopisu pro mladé katolíky http://www.milujte.se.
Ad Josef: Těch knížek od kard. Tomáška je mnohem víc, Tvé místo na zemi, Cíl a cesta, Věčné téma, Ze školy do života… Jistěže jsou psány „tak nějak zbožně“ – psal je teolog, pastýř církve, a psal je pro věřící lidi. Měly by být psány „bezbožně“? To je přece právě to, co nám na světské sexuální výchově tak vadí. Pro rodiče jsme měli třeba knihu „Sexuální výchova v rodině“, ale teď ji tu nejsem schopná najít (jak jsem psala, už nějakou dobu to nepotřebuji) a autora si nepamatuji. Jestli chcete, můžete mi poslat na sebe mail a „teta Vlasta“, moje výše zmiňovaná kamarádka, která se tím zabývá trvale, jistě ráda poradí i Vám. Časopis Milujte se čtu a vím, na který článek asi narážíte – nicméně z něj rovněž vyplývá, že uvedené problémy jsou řešitelné křesťanským způsobem a mně osobně připadají nesrovnatelně menší, než o jaké si (už na této zemi) koledují lidé, kteří učení církve nectí. Naprosto všechny požadavky církve v této oblasti mají totiž své velmi dobré, rozumem poznatelné, přirozené důvody. Ani křesťanští rodiče si nepřejí své děti takto vychovávat z nějakých podivných, od života odtržených důvodů, ale proto, že pro ně chtějí to nejlepší.
Ano, máte pravdu, měl jsem ještě i Tvé místo na zemi a Cíl a cesta. Jen pro zajímavost, vyhandloval jsem hromádku knížek za kabelu broskví s kaplanem v Břeclavi, jmenoval se František Bublan.
Tím „zbožným“ jsem měl na mysli skutečnost, že mladé lidi, už tedy ne děti, informují (informovaly) značně neúplně. Neznám současnou „dobrou katolickou literaturu“, soudím ale, že chce-li být mladý člověk vskutku podrobně informován, musí, chtě nechtě, sáhnout i po ryze „světské“ nabídce, jak tištěné, tak i elektronické. A jak jsem četl, právě vědomí, co se mládeži, ale hlavně zvědavým a zvídavým dětem na netu nabízí, vedla pedagogy k pokusům vytvořit pro školy a hlavně učitele nějaké příručky, aby věděli kam kudy. Nikdo si nedělá iluzi, že by pedagogové byli v tomto směru fakultami dobře připraveni. Věřící proti tomu protestují, leč sami doposud, pokud je mi známo, nic širokému pedagogickému publiku nenabízejí.
Souhlasím s vámi, že „požadavky církve v této oblasti mají totiž své velmi dobré, rozumem poznatelné, přirozené důvody“, jenže co naděláte, náboženské odůvodnění těch požadavků je pro mnoho lidí důvěrynehodné. A odvážím se i tvrdit, že ne všichni křesťanští rodiče, kteří chtějí pro děti to nejlepší, všechny ty důvody považují za správné a rozumově odůvodněné.
Můj email je humila@volny.cz
Smyslem výchovy a vzdělávání není přece úplná informovanost (beztak nedosažitelná). Děti se ve škole (zcela správně) neučí krást, falšovat úřední listiny či mučit zvířata, stejně tak se nemají co učit o antikoncepci či potratech, protože i to jsou zlé činnosti a jediné poučení, které potřebují, je krátkas zmínka o tom s vysvětlením, že je to amorální a proč. Příručka, která tomuto tématu věnuje kapitolu (zatímco zatajuje například PPR či ji pomlouvá) a představuje ant. a potraty jako mravně nelišné či dokonce dobré a navíc zamlčuje závažné nežádoucí účinky a důsledky obého, je horší než žádná, protože poskytuje zavádějící a lživé informace a sabotuje skutečnou výchovu a vzdělání. A pokud chcete namítat, že ne každý tento správný postoj sdílí a je třeba to respektovat (s čímž mimochodem nelze souhlasit), pak mohu jen říci, že prezentací takového postoje právě jen demonstrujete nesmyslnost dané příručky a jednotné sexuální výchovy vůbec.
K tomu, co píše pan Pospíšil, v zásadě není co dodat. V příručce jsem nenašla žádnou informaci, kterou by mladí lidé potřebovali znát – tedy aspoň pokud se shodneme na tom, že naším cílem je katolická výchova. Nechybí informace, ale jejich mravní hodnocení. To je to, proti čemu protestují „věřící lidé“ (nebo tedy aspoň většina těch, kdo se ohrazují proti státem nařizované a všelijakými „odborníky“ zaštiťované sexuální výchově). Osobně necítím potřebu nabízet něco „širokému pedagogickému publiku“ – úplně mi stačí, když nebude zasahovat do privátní sféry rodin, které si to nepřejí.
Co se týče Vašeho posledního odstavce: pokud někteří křeťanští rodiče mají problém s učením církve, je jejich povinností se poučit a formovat své svědomí v souladu s ním. Já jsem mluvila o těch, kteří s ním souhlasí, snaží se podle něho žít a vychovávat děti.
Na Slovensku, pokud je mně známo, školy nabízejí k sexuální výchově alternativní vyučování – etickou výchovu. Takže rodiče, kteří si nepřejí, aby v sexuální problematice bylo jejich dítě vzděláno ve škole, mají možnost jej poslat jinam.
Situaci na Slovensku v tomto směru neznám. Pokud je na výběr, je to dobře a etická výchova je snad lepší, i když i tady platí, že není etika jako etika a že podle mě není absolutně žádný důvod, aby škola suplovala úlohu rodiny, když si to rodiče nepřejí. Nicméně podle dostupných zpráv to nevypadá, že by na Slovensku problémy se sex. výchovou nebyly:
http://www.lifenews.sk/content/vystra%C5%A1en%C3%AD-rodi%C4%8Dia-z-ko%C5%A1%C3%ADc-sa-s%C5%A5a%C5%BEuj%C3%BA-na-sexu%C3%A1lny-kurz-v-%C5%A1kole
Koneckonců i formulace otázky v referendu ukazuje na to, že to evidentně problém je.