Orientuje se papež František v historii?
František I.
Po přečtení jedné aktuální zprávy na radiovaticana.cz si dovolím o tom pochybovat. 30. října přijal totiž na audienci zástupce starokatolické církve a mj. jim řekl tuto větu, aniž by ji jakkoliv blíže konkretizoval: „Při našem rozdělení došlo na obou stranách k závažným hříchům a lidským pochybením…“ Existují pouze dvě možnosti: buď papež František neví, o čem mluví, což je přece jen ta lepší varianta, nebo to ví, a to je potom na pováženou.
Kdyby tuto větu vyslovil při setkání se zástupci luteránských nebo kalvínských denominací, tak by to bylo na místě. Nelze totiž házet vinu za protestantské hereze a schizma pouze na Luthera, Zwingliho a Kalvína. Svůj významný podíl na rozšíření jejich bludů a na odpadu od Katolické církve mají totiž i pohoršení, jaká dávali svým životem různí renezanční preláti včetně samotných papežů (Innocenc VIII., Alexander VI., Julius II.), i když život Luthera a Zwingliho se od nich vůbec nelišil, ale o to v mém článku nejde.
Meritum věci spočívá v otázce, položené řečnicky papeži Františkovi: O jaké „závažné hříchy“ a „závažná pochybení“ se v případě odtržení tzv. starokatolické církve od jednoty s římským papežem jedná? Stalo se tak r. 1870 v důsledku I. vatikánského koncilu, kdy skupina teologů, převážně německých pod vedením mnichovského kanovníka a profesora Ignaze Doellingera, odmítla uznat na sněmu vyhlášené dogma o papežské neomylnosti. Zároveň samozvaní starokatoličtí biskupové v Holandsku, Německu a ve Švýcarsku formálně uznali pouze prvních 7 ekumenických koncilů a odmítli všechny články víry, vyhlášené ve 2. tisíciletí Katolickou církví, zrušili povinný celibát nejen pro kněze, ale i pro biskupy (ten respektují i pravoslavní), a připustili ke kněžskému svěcení také ženy. Ve 30. letech 20. století uzavřela starokatolická společenství unii s anglikánskou církví a přijala též její nauku, prošpikovanou Kalvínovými bludy. Dnes představují starokatolické denominace v jednotlivých zemích liberální sektu, která podobně jako většina protestantských denominací zpochybňuje mj. i historicitu Kristových zázraků.
Jaký „závažný hřích“ a jaké „závažné pochybení“ Katolické církve bylo tedy příčinou starokatolického rozkolu? Vyhlášení papežské neomylnosti na I. vat. koncilu? Je snad vyhlašování dogmat příslušnou církevní autoritou hříchem nebo pochybením? Řekne-li to nositel církevní autority, pak se tím ipso facto ocitá mimo Církev. Papež František sice toto neřekl, ale logicky to z jeho slov vyplývá a přítomní starokatolíci to nejspíš takto pochopili. Jiný „závažný hřích“ tady neexistuje, neboť papež bl. Pius IX., beatifikovaný Janem Pavlem II., byl mužem svatého života a obětavé lásky k chudým a potřebným, což nezpochybňovali ani jeho odpůrci, rovněž tak biskupové ve své naprosté většině nedávali tenkrát svým životem špatný příklad světu.
Lze jen doufat, že papež tuto poznámku o „závažném hříchu“ a „závažném pochybení“ ve vztahu ke starokatolíkům vypustil pouze jako klišé, aniž by o tom blíže uvažoval. Snad tady jen aplikoval floskule o „vzájemné vině“ na rozkolu, které se často používají v současné katolické rétorice ve vztahu k protestantům. Pak by ale měl více myslet, více studovat církevní dějiny a méně – s prominutím – „plácat“ a přispívat tak ke zmatkům, kterých je beztak v Církvi víc než dost. Pokud by ale měl na mysli vyhlášení dogmatu o neomylnosti jako konkrétní „závažný hřích“, pak by to signalizovalo reálnou apostázi tohoto papeže – a tady už přestává všechna legrace.
PhDr. Radomír Malý
Výroky papeže Františka se budou za chvíli tesat, daleko závažnější mi připadá třeba tento citát:
„Když si čteme o stvoření v Genezi, můžeme si nesprávně představovat, že Bůh byl jakýsi kouzelník, který byl s kouzelnou hůlkou schopen udělat cokoli“
Jak je vidět, Genezis nevykládá správně stvoření, ale teorie velkého třesku a evoluční. A Bůh není všemohoucí…
Papež seje vítr, než sklidí, narůstá chaos. Ostatně papež František pracuje nyní pro řádné zasedání synody a jen vnitřně chaotická církev přijme to co má papež František nejspíš ještě v úmyslech, jak říká papež Františe: Nechme se bohem překvapit; třeba i to je součást božího plánu, kdy vítězství bude o to větší, čím horší se zdálo porážkou
Bůh není všemohoucí, také jsem si tohoto implicitního výroku papeže všiml. Strašné.
Na nějaké konferenci minulý týden nabádal politiky, aby odstranili nejen trest smrti, ale i trest doživotí, samozřejmě bez ohledu na skutek usvědčeného viníka. Strašné.
Přesto si říkám, kdo jsem, abych soudil papeže. Já to pane Malý nemyslel na Vás. Tak si říkám, zlatý středověk. O papežovi se toho mezi lidem moc nevědělo. Dnes se někde neobratně vyjádří a hned je to v televizi, na internetu. Strašné.
Přesto přese všechno si myslím, že papež František je nejenom právoplatný papež, ale i nástroj boží, je to papež, který je tu pro ty kteří chtějí věřit i navzdory co papeži přijde na jazyk, je to zkouška ve které obstojí nejsilnější, i přesto že se Církev třebas radikálně zmenší…
fandím věřícím, ať vydrží
Předpokládám, že autoru článku nechybí možnosti studia činnosti kuriálních úřadů před a po roce 1870, existují také přehledová díla zabývající se atmosférou, kterou rozkol vytvořil. Také mezi slovansky a pročesky smýšlejícími duchovními bylo mnoho těch, kteří byli šikanováni a perzekuováni, ale to je známá historie, včetně atmosféry v bohosloveckých seminářích a podobně. Ona ta československá církev (husitská) nevyskočila jen tak sama od sebe z ničeho …
A úplně autor pomíjí roli „Malé Církve“. Kde by jinak vzali starokatolíci apoštolskou posloupnost? Nebo je to nebezpečné téma o tom, co dokáže napáchat společenství s apoštolskou posloupností, které žije či živoří na periferii katolické církve? Z historie se vždy můžeme poučit, jinak si ji (ne)pěkně zopakujeme.
Tzv. Malá Církev nežila na okraji katolické církve, ale byla to jansenistická sekta založená hnusnou herezí. Podbízením se starokatolickým sektářům odmítajícím papežův primát, pokračuje Francek v dalším tupení stolce, jehož se zmocnil.
Nerad bych se s Vámi přel o slovíčka, koneckonců, Vaše formulace o papeži nedávají moc velký prostor k naději na lásku k autoritě Církve, byť by byla sebevíc hříšná (co asi tak museli vytrpět katolíci v době dvoj a trojschizma a tzv. renesančních papežů?), o lásce k tomu, koho vnímám jako nepřítele, už vůbec nemluvě, ale Jansen považoval Církev za zdegenerovanou po Tridentském koncilu …
A na okraji Církve „Malá Církev“ krapet žila, zkuste prosím, něco málo nastudovat. Klášter Port Royal měl do zrušení církevní správu, osobnosti jako Antoine Arnauld, Blais Pascal a další, byť se veřejně hlásili k jansenismu, žili a zemřeli jako pravověrní katolíci, včetně přijatých svátostí a katolického pohřbu. Nechci to tu zamořovat výčtem podobných person 18. a 19. století …
Víte, někdy je třeba více, než jen ostrého slova. Berte to prosím, v dobrém, klidně mi nadávejte, jak je Vám libo, ale prosím, nepřekrucujte historické reálie. Děkuji. 🙂
http://depositum.cz/knihovny/ckd/tiskclanek.php?id=c_8192
Ani ten nejpohoršlivější živoz kleru nezapřičinuje odtrhnutí se od Církve. Heretici to měli jen jako záminku. I když to pohoršení nebylo většinové.
Současná klišé o hříšnosti obou stran, používaná pokoncilními papeži, a prosby představitelů katolické církve (ať už stranu schizmatickou, protestantskou, či sektářskou) o odpuštění vytvářejí dojem, že vinu na oddělení pravdy od bludu, mají katolíci i sektáři. Ano, i v katolické církvi jsou lidé hřešící, a mnozí její přestavitelé dávali (a dávají!) pohoršení, jenže to neznamená, že se Církev naukově nemá vymezit proti bludařům. Tady není za co se omlouvat, právě naopak, je to její povinnost. Tyto omluvy a zdvořilostní fráze (vynucené ekumenickými setkáváními) vnášejí zmatek do řad katolíků a samozřejmě další a další relativismus. S úsměvem si představuji, že římský biskup říká biskupovi FSSPX Richardu Williamsonovi právě tato citovaná slova: „Při našem rozdělení došlo na obou stranách k závažným hříchům a lidským pochybením…“
A nedošlo? 🙁
A navíc, by to spíše měl říkat biskup Fellay biskupovi Williamsonovi, nemyslíte?
Ad Klecanda: Biskup Fellay není „Římský biskup“…
Ano, právě proto: Biskup Williamson se neodděluje od Říma, ale od biskupa Fellaye (užívám personální rovinu, kterou jste nastolil), a toto jeho oddělování Řím určitě nehodlá nijak řešit, podobně, jako jiné oddělování od FSSPX.
Mons. Williamsonovi by to rozhodně neřekl.
Making it up as he goes along…
…Francis‘ grandmother would be ashamed of him.
Nevymýšľa, ako ide po …
… Františková babička by sa hanbila za neho.
http://callmejorgebergoglio.blogspot.sk/search?updated-min=2014-01-01T00:00:00-08:00&updated-max=2015-01-01T00:00:00-08:00&max-results=50
Google translator?
Bohužiaľ, Jeho svätosť sa ktovie ako neorientuje ani katolíckej vierouke a mravouke…
[…] Římský biskup ke starokatolíkům: Dosvědčujme společně evangelium ve zmatené Evropě (k tomuto článek Dr. Malého ZDE) […]
Starokatolická církev je asi Františkovo vzor. Podporují buzeranty (Štampach), světí ženy, formálně mají moderní katolické mše, i s tancem. Věroučně se liší jen krédem – věřím v Ducha svatého, který z Otce vychází.
Zajímavé je, že ač vzešla st. církev z 1.VC, hlásí se k anglikánství.
Má apoštolskou posloupnost, ale to není jediný znak pravé Církve.
Vy máte pocit, že svěcení žen a podprova sodomie nemají nic společného svěroukou? Tak to se mýlíte…
Klasická teoretická nauka o víře v Boha to samozřejmě není, máme-li na mysli odpovědi na otázku Kdo je Bůh. Ptáš-li se Ignáci, co po nás Hospodin žádá, neboli další, neméně závažná část katecheze, pak je to jistě věroučně vadné, to souhlasím. Ale není to všechno buřt, když papež veřejně odmítá základní církevní dogma, že Bůh je všemohoucí?
Starokatolíci, jsou v tomto smyslu nejspíš předobrazem toho, kam nás papež vede.
Tenhle pošuk má v destrukci Církve určitě ještě v rukávu pár dábelských trumfů.
Možná je načase nalít si čistého vína.
Likvidace Církve se podařila, židozednáři ji natolik infiltrovali, že ji předělali k obrazu svému.
Kristus v oficiální struktuře Církve již není hlavou.
Kam se vrtnout mělo by býti stěžejní pro další směřování. Ostrůvky dominikánů nebo Rytířů neposkvrněné brzo zaniknou.
F.K.Ladislav:
Opravdu si myslíte že se nenaplní to co řekl náš Pán Ježíš Kristus když postavil Církev na svatém Petrovi ? Že nevydrží až do konce a pekelné brány jí přemohou ? Že existuje na zemi a nebo v podsvětí jakákoliv síla která by mu jí dokázala vyrvat z rukou, tak aby přestal být její Hlavou a ona jeho Nevěstou ? Já tomu nevěřím.
Václave,
brány pekelné ji nepřemohou, Jeźíšova slova nelze popřít. Mluvil jsem o současné oficiální struktuře.
Pane Ladislave proč o homosexuálech píšete jako o buzerantech??? A hodně z vás katolíků to tady dělá… Chápu, že je nemáte rádi, ale proč o nich hned mluvíte urážlivě? Snad by vám nic neudělalo používat neutrální výraz. Pokud se má hovořit o problému, tedy například o homosexualitě, nikomu přeci nepomůže, když budete používat výrazy, které druhou stranu dehonestují. Minimálně byste měli chápat, že to znesnadňuje a někdy přímo znemožňuje komunikaci.(a musím dodat, že homosexualita není problém, je to fakt, akorát někteří lidé s tímto faktem mají problém)
Muži, co léhají s muži, nevejdou do nebeského království. Předně s nimi má problém apoštol Pavel. V Římské říši to tenkrát taky jako problém neviděli. Starý zákon, resp. Bůh, teplomily zakázal.
Budu si mluvit, jak budu chtít a nikdo mi nebude vnucovat slova zakázaná a povolená.
Bukvice nejsou na druhé straně barikády. To by musely být dvě souměřitelné soupeřící skupiny, obě v něčem mající pravdu. Což v případě nemocných sexuálních úchylů lze tvrdit těžko.
ad „věřímposvem“:
tedy homosexuálové jsou sodomité! máte námitky?
nikdo je nedehonestuje, je to fakt.
Homosexuál není sodomita, ale člověk se sklonem k sodomii. Sodomita je ten, kdo sodomii pácha, podporuje či propaguje…
Tak. Když být tolerantní, tak k těm, co se tak skutečně narodili, což je mezi nimi menšina. Pokud to vyznají jako hříšnou predestinaci (všichni se rodíme s dědičným hříchem, a to nejen po Adamovi), zdržují se praktikovat a léčí se, pak s nimi problém nemáme.
Měl jsem na mysli ty, co se tím chlubí a ještě svádí ostatní. Ti si nezaslouží ohledy, ba naopak.
No tak mu trochu podkuřoval, to je toho.
Druhou věcí je, že Církev Svatá občas volila silové řešení. Já s tím problém nemám, ale ti co mají od katechizmu odstup, jsou díky tomu ještě víc mimo.
.
Pius IX. nevrátil rodině dítě, které dne 23. června 1858 unesl milujícím rodičům inkvizitor. To je určitě velmi závažné ne pochybení, ale provinění.