O co vlastně šlo na letošní biskupské synodě?
Už od 18. a 19. století osvícenci, liberálové a socialisté bojovali za legalizaci rozvodů. Když toho dosáhli, volali po maximálním uvolnění rozvodových pravidel, což nabylo svých hrůzostrašných forem v sovětském Rusku hned po revoluci, kdy stačilo jen vyplnit „bumážku“ se žádostí o rozvod a jakékoliv soudní řízení se stalo zbytečným. Dalším výchozím bodem byla tzv. „sexuální revoluce“ v západním světě r. 1968, kdy především mládež žádala totální uvolnění sexuálních vztahů kohokoliv s kýmkoliv. Tím započal, podporován všudypřítomnou pornografií v médiích, frontální útok na monogamní rodinu, tvořenou jedním biologickým otcem, jednou biologickou matkou a dětmi, jenž trvá dodnes a získává stále větší úspěchy. Již nejde jen o legalizaci úplné sexuální promiskuity (toho bylo už dosaženo), ale o prosazení homosexuálních svazků na stejné úrovni s řádným monogamním manželstvím. Toto nazýváme „genderismem“, neboli „genderovou ideologií“, jak skvěle analyzuje ve své knize „Globální sexuální revoluce“ Gabriele Kuby.
Katolická církev tomu od prvopočátku čelila a je zbytečné uvádět tady velké množství dokumentů jejího magistera. Nicméně v důsledku známého rozkladu věrouky a mravouky po II. vatikánském koncilu zhoubný jed genderu pronikal postupně i do jejího nitra, jak markantně ukazuje průběh současné mimořádné synody o rodině. To bohužel podporuje sám papež František, který se v tomto diametrálně liší od svých předchůdců Benedikta XVI. a Jana Pavla II. (srvn. např. dokumenty JP II. Familiaris Consortio, Veritatis Splendor a Evangelium Vitae). Jeho ostentativní podpora kontroverzního německého kardinála Waltra Kaspera, hlavního prosazovatele změn v praxi podávání sv. přijímání rozvedeným a znovusezdaným a přístupu k homosexuálním a lesbickým párům, nenechává nikoho na pochybách, na čí straně papež stojí. Hned 4. den po volbě papežem Kasperovi poděkoval za jeho „hlubokou“ teologii, ačkoliv musel velmi dobře vědět, že Kasper patří k duchovním dědicům Rahnera a Schillebeeckxe a ve smyslu jejich teologie odmítá uznat, že zmrtvýchvstání Krista je historickou událostí, přiznával mu pravdivost pouze v oblasti víry a náboženské mystiky. V 90. letech byl biskupem v německém Stuttgartu a podepsal spolu s mohučským biskupem Karlem Lehmannem a freiburským arcibiskupem Oscarem Seierem prohlášení, že ke sv. přijímání mohou přistoupit „alle wiederverheiratete, die sind in seinem Gewissen ueberzeugt, dass ihre erste Ehe ist Nichtigkeit“, přeloženo do češtiny: „…všichni znovusezdaní, kteří jsou ve svém svědomí přesvědčeni, že jejich první manželství je nulitní.“ Kongregace pro nauku víry v čele s kardinálem Josephem Ratzingerem toto kategoricky odsoudila, přesto však v rozporu s veškerou logikou Kasper postupoval po žebříčku církevních hodností a stal se jedním z nejvýznamnějších kuriálních kardinálů. Papež František na konsistoři kardinálů v předvečer říjnové synody vřele poděkoval Kasperovi za jeho referát, v němž naznačil otevření možnosti pro přístup sezdaných po rozvodu ke svátostem, a řekl, že jeho teologie „by měla být studována na kolenou“.
A je možno přidat další Františkovy výroky. 28.7. 2013 na zpáteční cestě z kongresu mládeže v brazilském Rio de Janeiro řekl na tiskové konferenci v letadle známou větu na adresu homosexuálů „Kdo jsem já, abych soudil…“ Samozřejmě, že nikdo nemá právo soudit druhého člověka, nicméně od hlavy Církve právem očekáváme, že odsoudí hřích, což neudělal. Vzpomeňme též na podivné neautorizované rozhovory, poskytnuté bojovnému ateistickému novináři Scalfarovi, a telefonní rozhovor s jednou Argentinkou, žijící s rozvedeným mužem, jíž odmítal farář podávat sv. přijímání, a kterou měl vyzvat, aby „chodila tam, kde jí podají“. Záměrné zkreslení je u mainstreamových médií běžné, mohlo se tak stát i s výroky papeže, nicméně proč tiskové středisko Sv. stolce tady nic nedementovalo? 5. října zahájila v Římě za účasti papeže své zasedání biskupská synoda o rodině. Už úvodní odstranění latiny jako úředního jazyka nevěstilo nic dobrého. Obavy, že na tomto grémiu dojde ke změkčení katolické nauky ve věci znovusezdaných rozvedených a homosexuálů, vyjádřilo v knižní podobě 5 kardinálů: Raymond Burke, Gerhard Müller, Vitasio de Paolis, Carlo Caffara a Walter Brandmüller. K nim se připojili dodatečně Angelo Scola, George Pell a sekretář Kongregace pro východní církve Cyril Vasiľ. Hned první den se prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Gerhard Müller musel ohradit proti cenzuře příspěvků. Na předešlých synodách každý diskutující musel předložit svou řeč písemně, aby mohla být dána k dispozici médiím, tentokrát však se vydávaly každý den pouze tiskové zprávy o přednesených referátech. To měli na starosti generální sekretář synody kardinál Lorenzo Baldisseri a jeho pravá ruka biskup Bruno Forte, již dlouhodobě požadující, aby Církev uznala sňatky homosexuálů. Médiím byla předkládána pouze vystoupení Kasperových stoupenců, zatímco referáty zastánců autentických rodinných hodnot se cenzurovaly. Za Kaspera se nadto postavil německý episkopát jako celek v čele s mnichovským kardinálem Reinhardem Marxem.
Za této situace přednesl potom 13.10. maďarský kardinál Péter Erdö kontroverzní a skandální „Relatio post disceptationem“, čili zprávu po rozpravě (její plný text lze najít na tiskovém webu slovenské biskupské konference tkkbs.sk). Jak sám Erdö uvedl, autorem většiny formulací je právě biskup Bruno Forte. Podle nejnovějšího sdělení australského katolického evangelizátora Michaela Vorrise však text této zprávy měla média k dispozici ještě dříve, než ji kardinál Erdö přečetl a než se s ní biskupové stačili seznámit. Nejhorší jsou tyto paragrafy:
a) 18-20: S odvoláním na koncilní deklaraci „Nostra Aetate“ se zde připomínají „pozitivní prvky v nedokonalých formách manželství…“, podobně jako NA píše o „pozitivních prvcích v nekřesťanských náboženstvích“. Zcela se přitom pomíjí zásadní otázka: Je život mimo svátostné monogamní manželství objektivně životem ve hříchu nebo ne? Katolická nauka od prvopočátku učí, že objektivně třeba tuto formu jednoznačně odmítnout jako hříšnou – a proto nelze umožnit znovusezdaným po rozvodu přístup ke svátostem, pokud svůj stav neupraví v souladu s Božím ustanovením a přirozeným mravním zákonem. Jistěže subjektivně vzhledem ke složitým životním okolnostem se nemusí jednat o život v těžkém hříchu, ale to ví Bůh, nikoli člověk, proto Církev musí přistupovat k tomuto soužití jako k objektivnímu faktu těžkého hříchu.
b)47: Nabízí se pro rozvedené a znovusezdané „možnost přijímat po období pokání…“, ale nic konkrétního. Církev to má již dávno vyřešené tím, že umožňuje těmto lidem přijímat, jestliže se zavážou k rezignaci na sex a k životu „jako bratr a sestra“, pokud návrat k řádnému prvnímu manželství není objektivně možný a rozchod těchto partnerů by byl na újmu výchovy nedospělých dětí z tohoto svazku vzešlých.
c) 50-52: Nejotřesnější a očividně odporující nauce Církve je však věta: „Homosexuální osoby mají dary a kvality, které mohou nabídnout křesťanskému společenství…“ Určitě i homosexuál může mít přirozené dary a kvality, jež jsou pro Církev užitečné, ale takovými dary a kvalitami disponují různí věřící bez vazby na sexuální orientaci. Věta z Relatio však téměř otevřeně říká, že se jedná o „dary a kvality“, kterými disponují pouze homosexuálové a nikoli heterosexuálové, což znamená, že tyto dary jsou použitelné pouze tehdy, když gejové a lesby svoji orientaci sexuálně žijí, což je objektivně těžkým hříchem. Tento výrok synodní mezizprávy jednoznačně naplňuje teologickou známku „sententia heresi proxima“, ne-li přímo „heresis de fide ecclesiastica“. To už je přímá zrada katolické nauky.
Konzervativní biskupové byli pobouřeni: jihoafrický kardinál Wilfried Napier, arcibiskup z polské Poznaně Stanislaw Gadecki s podporou polského episkopátu aj. Hlasy odporu zazněly i od laických obránců tradiční rodiny. John Smeaton, prezident organizace Voice of Family, zastřešující nejvlivnější celosvětové prolife a profamily sdružení, prohlásil synodní zprávu za „zradu katolických rodin“. Kardinál Kasper, ideový strůjce požadovaných změn, se nadto kompromitoval, když v rozhovoru pro zpravodajskou agenturu Zenit napadl africké biskupy, odpůrce liberalizace katolické nauky, že jejich problémy nemají co dělat s projednávanou tématikou. Když byl za to kritizován, rozhořčeně popřel, že by kdy Zenitu takový rozhovor poskytl. Jeho redaktoři ale zveřejnili na internetu celou nahrávku rozhovoru. Kasper se poté vymlouval, že prý mluvil s redaktory pouze „soukromě“ a nedával jim žádný rozhovor.
Papež František se za celou dobu vůbec nevyjádřil, ačkoliv kardinál Burke jej k tomu několikrát vyzval. Burke proto 18.10. v rozhovoru pro internetový portál BuzzEeed otevřeně prohlásil, že „král je nahý“ a poprvé tak v dějinách tohoto pontifikátu zazněla přímo z kardinálského kolegia kritika papeže Františka. Burke řekl doslova: „Papež František způsobil mnoho škody, když se veřejně nevyjádřil, co je jeho postojem, když si pouze vybral nějaké kardinály, aby ohledně rozvodů a zacházení s homosexuály prosazovali jeho stanovisko. V takovém případě by nenaplnil svůj mandát… Papež musí sloužit pravdě. Není mu dovoleno měnit nauku Církve o nemorálnosti homosexuálního chování nebo o nerozlučitelnosti manželství nebo o sexuálním soužití mimo ně…“ Dále potvrdil zprávy médií, že byl ze svého úřadu prefekta Apoštolské signatury sesazen a jmenován patronem řádu maltézských rytířů, což znamená čestnou funkci bez jakéhokoliv vlivu na vnitrocírkevní rozhodování. Prozatím to ještě nedostal písemně, nicméně ústně už mu to bylo řečeno.
Pobouření, který Relatio vyvolalo mezi konzervativně laděnými biskupy, nakonec způsobilo, že ze závěrečné zprávy výše uvedené sporné body vypadly. Tak, jak si ji můžeme i my z oficiálních církevních periodik přečíst, můžeme o ní konstatovat pouze jedno: nemastná, neslaná. Papež František v kázání k ukončení synody se opět nevyjádřil k tomu, co bylo hlavním motivem synody: jak podpořit rodinu tváří v tvář ohrožení genderismem a potvrzení tradiční nauky Církve ohledně znovusezdaných po rozvodu, párů žijících na hromádce a homosexuálů. Místo toho nepřímo napadal kardinála Burka, na jehož výzvu, aby se jasně vyjádřil, ani tentokrát nereagoval. Omezil se jen na fráze o těch, kteří se „nechtějí nechat Bohem překvapit“, kam zařadil – jak jinak – „tradicionalisty“. Citujeme přesně podle www.radiovaticana.cz:
„Pokušení nepřátelské umíněnosti, tj. snahy uzavřít se do toho, co je psáno (litery), a nenechat se překvapovat Bohem, který je Bohem překvapení (duch); do zákona, do jistoty toho, co známe, a ne toho, co se máme ještě naučit a čeho máme dosáhnout. Od Ježíšových dob je to pokušení horlivců, skrupulantů, puntičkářů a nebo – dnes – takzvaných „tradicionalistů“ a také intelektuálů.“
Aby ovšem nevypadal „jednostranně“, dostali „své“ i lidé z opačného tábora:
„Pokušení destruktivního humanitářství, které ve jménu klamného milosrdenství obvazuje rány bez toho, že by nejprve hojilo a léčilo, zaobírá se příznaky a nikoli příčinami a kořeny. To je pokušení „humanitářství“, bázlivců a také takzvaných „progresistů a liberálů“.“ Tím ovšem neměl na mysli Kasperovy (a své) stoupence na synodu, tím pouze reagoval na aktuální postup některých úředníků římských radnic, kteří pochopili synodní mezizprávu tak, že teď už „mohou“ bez obav z církevních trestů oddávat homosexuální páry a začali to dělat.
Chování papeže Františka – sine ira et studio – naplňuje všechny známky pokrytectví. Proč nereaguje na výzvu kardinála Burkea a nevystoupí jasně s prohlášením, které brání tradiční katolickou nauku o nemožnosti znovusezdaných po rozvodu, lidí žijících v nelegitimních svazcích a homosexuálních „partnerstvích“ chodit ke svátostem? Když to nedělá, tak je zřejmé, že toto stanovisko, jediné možné a myslitelné u papeže, nezastává. Je-li však tomu tak, potom by se měl k tomu veřejně přihlásit a neschovávat se za kardinály Kaspera, Baldisseriho aj., aby prosazovali jeho stanovisko. Jenže toto právě on neudělá, protože to by jej vystavilo požadavku konzervativních a tradičních katolíků, aby odstoupil, neboť není věroučně v souladu s katolickou naukou. Skutečně nelze, než takové jednání rozhodně odsoudit.
I když závěrečná zpráva synody, nota bene nijak závazná, protože řádná synoda se má konat až na podzim příštího roku, neobsahuje věty odporující katolické nauce, tak přece jen nelze ani omylem hovořit o „porážce“ kasperovců. Svědčí o tom jejich výroky hýřící pocitem uspokojení. Filipínský kardinál Luis Tagle např. řekl: „Duch koncilu opět vane.“ A kardinál Marx prohlásil zcela jasně: „Magisterium Církve není statickým souborem vět, ale ale rozvíjí se. Doktrína je podrobena dialogu…“ Dále potom rozváděl, že prý nauka papeže Jana Pavla II., obsažená v dokumentu „Familiaris Consortio“, potvrzující nemožnost znovusezdaných po rozvodu přijímat Eucharistii, není závazná a může být kdykoliv změněna.
Výše uvedený Michael Vorris vidí naopak letošní mimořádnou synodu jako vítězství neomodernistů v čele s Kasperem. Oni předem počítali s tím, že se jim v této fázi ještě nepodaří oficiálně prosadit podávání sv. přijímání osobám v nelegitimních svazcích a homosexuálům, nota bene nebylo to ani tak zcela teď ještě v jejich zájmu. Šlo jim o něco jiného: o plán vytvořit na této mimořádné synodě nátlakovou vlnu, která prostřednictvím médií bude kněžím v pastoraci prezentovat mylný dojem, že podávat věřícím v hříšných svazcích sv. přijímání a udělovat jim rozhřešení bez požadavku nápravy je „již“ téměř dovoleno. Za rok se má konat řádná synoda, kde sice nejspíš bude tradiční nauka formálně potvrzena, ale zároveň se uvede – podobně jako tomu bylo v případě zavedení přijímání na ruku v 60. a 70. letech – že v praxi se to „téměř nikde“ nedodržuje a proto to nelze nakazovat. Bohu díky za odvážné a poctivé hodnostáře typu kardinála Burkea, arcibiskupa Gadeckého a další. Kéž jejich příklad inspiruje také další církevní hodnostáře, o to se modleme. Tradiční katolíci spolu s prolife a profamily hnutími musí vyvinout systematický tlak, neboť jestliže Katolická církev ustoupí od obrany rodinných hodnot, kdo ji nahradí? Kéž Bůh
nám pomáhá!
PhDr. Radomír Malý
V článku bylo čerpáno z internetových webů katholisches.info. kath.net a fronda.pl
Velmi dobrý článek pane doktore !
Nádherně shrnuto. Něco podobného jsem hledal…
Zajímaly by mě dvě věci:
1. Jak autor ví, že „tím ovšem neměl na mysli Kasperovy (a své) stoupence na synodu, tím pouze reagoval na aktuální postup některých úředníků římských radnic, kteří pochopili synodní mezizprávu tak, že teď už ‚mohou‘ bez obav z církevních trestů oddávat homosexuální páry a začali to dělat.“?
2. Proč autor srovnává podávání rozvedeným a znovu sezdaným s podáváním na ruku? Vždyť to jsou věci svým významem naprosto nesrovnatelné.
Odpověď Takypijovi:
1) Takhle to uvádí v článku mnou zmíněný australský evangelizátor Michael Vorris. Podle něj pravověrní římští katolíci žádali papeže Františka, aby na situaci, kdy katoličtí úředníci na radnicích začali s odvoláním na synod spontánně oddávat homopáry, reagoval přímo na synodu – a jeho věty jsou chápány jako odpověď.
2) Jistěže jde o věci významem nesrovnatelné, ale taktika k jejich prosazení je podobná. U přijímání na ruku také nejprve papež Pavel VI. dokumentem „Memoriale Domini“ toto výslovně zakázal s výjimkou zemí, kde již v důsledku neposlušnsoti se to ujalo, mělo to být pouze dočasně z pastoračních důvodů, jenže ono se to začalo šířit spontánně dál a jednotlivé biskupské konference se obracely do Říma se žádostmi, aby to bylo povoleno i jim, neboť u nich se to prý také ujalo. Zkrátka: u přijímání na ruku došlo k jeho prosazení spontánně cestou neposlušnosti, vše naznačuje tomu, že u povolení sv. přijímání znovusezdaným po rozvodu to půjde také touto cestou.
Promiňte, ale ta odpověď na bod 1 – to mi přijde jako čistá spekulace. Papež podle vás kašle na učení církve, nemá rád tradicionalisty a pak za ním přijdou a on nemá na práci nic jiného, než je okamžitě poslechnout… To nezní moc pravděpodobně, spíš mi to přijde jako účelové tvrzení, které má odstranit pochybnost o tom, že by snad papež nemusel Kasperovi ve všem tak úplně tleskat.
Bod 2. – ano, chápu, jenomže přece jenom přijímání na ruku není objektivně hříšné. Je to úplně něco jiného než přijímání rozvedených a moc si neumím představit, že by se to dalo spláchnout stejným argumentem. To bychom mohli podobným způsobem prosadit oddávání homosexuálů, křty zviřátek a cokoli dalšího, protože „někde se to už stejně děje“.
Mimo specifické situace v období pronásledování křesťanů bylo přijímání na ruku vždy nedovolené (zdůvodnění viz např. Summa, III, Q.82, čl. 3), a tedy hříšné. Je jasné, že v tomto případě hříšnost nevyplývá z překročení přirozeného zákona jako u přijímání perpetuálních cizoložníků, ale ze znesvěcení svátosti (např. už r. 650 synoda v Rouen přikazuje „Kdokoli toto poruší [pozn.: příkaz nepodávat na ruku], pohrdá všemohoucím Bohem, a tím samým je sám zneuctěn a má být odstaven od oltáře“).
Nemá zde smysl rozebírat, co je větším hříchem, dr. Malý použil toto přirovnání za zcela jiným účelem. Šlo o „technologii“ prosazení, dříve zcela nemyslitelné, změny. Je to bohužel opravdu tak, podobnou metodou lze prosadit i absurdity, které zmiňujete v závěru svého komentáře. Dobrý rozbor této metody je podán v článku Metóda Overtonovho okna – když se podíváme do historie, můžeme dobře zdokladovat pohyb Overtonova okna jak v záležitosti „přijímání na ruku“, tak i v případě „přijímání znovusezdaných“ (jen s tím rozdílem, že zde nebyla ještě dokončena fáze 6).
Pane Takypij, to jsou otázky!! Kdybyste občas četl i něco jiného než KT, tak byste věděl, že bod 1 je přesně popsán slovy kard. Burkeho v jeho vyjádření v dopise. Viz lumendelumine. Bod 2. Podávání na ruku je hříšné stejně jako podávání laiky, viz encyklika papeže JP II o eucharistii. Pečlivě si ji prostudujte, ač JP II nebyl žádný svatý papež, tato encyklika je svatá.
Viz ecclesia de eucharistia
Také je hodně zábavné před přijímáním podávání ruky, mnohde pěkný cirkus v kostele!
Ale to je zajímavé. Můžete, prosím, přesně uvést, v kterém článku encykliky Ecclesia de Eucharistia se praví něco v tom smyslu, že „podávání na ruku je hříšné, stejně jako podávání laiky“? Víte, abychom byli objektivní. Jinak pro snazší hledání, ta encyklika je tady: http://www.kebrle.cz/katdocs/Ecclesia_de_Eucharistia_media.pdf
Pro VlaM: kapitola 5. Dustojné slavení eucharistie a také slavení mše svaté tridentského ritu.
Lumendelumine? Tam mě pobavila tahle věta: „Také exhibice pauperismu nového papeže vyvolává nevoli mezi preláty nucenými k demonstrativnímu odříkání.“
Kurňa, preláti, zvyklí na plné břicho a pompéznost si najednou mají odříkat? Ó hrůzo. Ano, papež tí trochu mediálně exhibuje, ale kdyby ho preláti v rámci svých možností v skrytu následovali, nemyslím, že by to bylo na škodu.
Stanka: To se ale musí číst hodně mezi řádky, aby se to tam našlo, co?
Takypije: není nutné číst mezi řádky, stačí si přečíst encykliku v textové podobě a ne vycucy na metu.
Chápu, že modernisty portál Lumendelumine dráždí. Také je třeba si občas přečíst PROTIPROUD pana Hájka. Ten taky dost pobaví.
Pane Takypij slušnost by se hodila, chápu, že chlapské kurňa vystihuje váš přístup k diskusím, ale já si nepřejí, abyste tímto způsobem reagoval na MOJE příspěvky. Mám svůj názor a nepřejí si hrubosti vůči mě!!
Víc studujte!!
2 Stana: opravdu v té encyklice žádné odsouzení podávání na ruku nečtu. Možná mi budete moci poradit najít ty správné citace, ne jen celé kapitoly – a bez směšování s jinými zdroji.
čoho sme sa to dočkali…
brániť katolícku vieru proti samotnému pápežovi. Zatiaľ „najvychcanejší“ (prepáčte ľudovú prostorekosť) kúsok diabla. Takto vysoko ešte nebol.
Čo nás ešte čaká? A aký bude Pánov hnev?
Uzmierujte Pána koľko viete a ako viete.
Povedzte, ako v takejto situácii nestratiť vieru a silu? Koľkých to pohoršuje. Sám to počúvam zo všetkých strán, ľudia sú zmätení a pohoršení.
Odpověď Takypijovi: Možná máte pravdu, že u toho bodu 1) vašeho dotazu jde o pouhou spekulaci, nicméně podloženou. Když se začtete do papežovy kritiky tzv. „bázlivců, progresistů a humanitářů“, tak je nápadný ten termín „bázlivci“. Ti římští úředníci, kteří dávají úřední „placet“ homosexuálním párům, jsou totiž často proti tomu a činí tak pouze ze strachu. Nicméně to není podstatné.
Podstatné je tady to, že František několikrát, jak jsem ukázal ve svém článku, dal najevo své sympatie Kasperovi a jeho heterodoxii ve věci podávání sv. přijímání znovusezdaným po rozvodu, lidem žijícím na hromádce a homosexuálním párům, což nepopřete. Na opakované výzvy kardinála Burkea, aby se vyjádřil na obranu katolické nauky, nereagoval, neřekl o tom jediné slovo ani ve své promluvě k ukončení synody. Přitom Kasper často tvrdil, že jeho heterodoxní názory jsou názory papeže Františka. Tady už situace přímo křičela po tom, aby se František ozval. To, že tak neučinil, odhaluje jeho nedostatky charakteru, protože si musím položit otázku, proč to dělá? Jsou pouze dvě možnosti:
a) Smýšlí sice v této věci pravověrně, ale bojí se, že v případě obrany autentické nauky Církve přijde o popularitu Církvi nepřátelských médií, jíž se těší, což je ovšem zbabělost vysokého stupně.
b) Smýšlí heterodoxně stejně jako Kasper aj., ale záměrně to nechce říkat, aby pravověrní katolíci nepožadovali jeho demisi kvůli herezi, proto se schovává za Kaspera, Baldisseriho atd., jak mu právě vytýká kardinál Burke.
Ne, nedokážu si takového papeže vážit, ani jako člověka, ani jako viditelné hlavy Církve. Nezbývá mi, než se pouze modlit za jeho obrácení.
Pane Malý, jsem konvertitka a Bůh a víra představovaná katolickou církví je největší dar, jaký jsem kdy dostala. Bohužel jsem už ve svém životě zažila co dokážou katolické svaté krávy a volové (promiňte mi ten výraz). Jejich nemilosrdenství a manipulace je odstrašující, ohánějí se tím, že brání tu pravou víru a přitom mají tvrdé srdce. Papež František se v této době nechce vyjadřovat, je to logické, chce vyslechnout účastníky synodu a to jak ultrakonzervativní, tak i liberární a jistě vše předloží ve svých modlitbách Bohu. Dejme tomu čas a mnoho modliteb místo zbytečného psaní pofidérních článků. Děkuji za odpověď.
a na základě čeho jste konvertovala anna-marie
Navzdory tomu, že je mezi katolíky dost svatých krav a volů, ba i sviní je mezi nimi dost, neopravňuje to Franze, aby podporoval smilníky v jejich životním stylu pseudomilosrdenstvím.
A proč to chcete vědět pane Teofile?
anna-marie:
Tento pocit asi zažívají mnozí, ne vše, co s upřímnou láskou vnucují bratři a sestry je dobré a přátelsky podané. Ale, asi netušíte, jak svaté krávy vnucují bludy u protestantů. Leč, máte pravdu, chce to vše určitý odstup. Směl-li bych parafrázovat papeže, pak bych napsal:
,,Kdo jsem já, abych soudil Kristova náměstka?“
Odpověď panu Ladislavovi:
„Kdo jsem já, abych soudil náměstka Kristova?“ Já ho přece nesoudím, pouze říkám, že si ho neumím po tom, co dělá, vážit, a to je něco jiného.
To by bylo skutečně překvapení, kdyby Duch svatý popřel nauku, která pod jeho vlivem byla formulována jako Bohem zjevená a neměnná. To bychom s překvapením zjistili, že Duch svatý vlastně není Duch svatý, ale Hegelův objektivní duch, který se v postupném vývoji sám neguje.
To je potom ako Mohamedov alah, ktorý Mohamedovi natáral rozné verse v urcitej dobe, ktoré potom neskor poprel a dal „nové“ verse koránu a tak je korán plný protirecení a nezmyslov… hlavné, ze podla IIVK má Boh tisíc tvárí a vsetky pohanské nábozenstá, kulty, sú dielom Ducha Svatého, teda rozmanitost, ktorá vedie ku spáse…
Samozřejmě, že Duch Svatý zjevenou nauku nepopře, nicméně lidé mají svobodnou vůli se mu vzepřít, papeže a kardinály v to počítaje. Tak tomu bylo už ve 4. století, když se rozšířil blud arianismu. Bůh se samozřejmě postará o vítězství pravdy ve své Církvi, jenže dnes se musíme připravit na to, že tato pravda bude (už je) popírána i od jejich nejvyšších představitelů – a tady potom musí platit slova apoštolů před veleradou: Je lépe poslouchat Boha než lidi.
Duch sv. nauku nepopře, ale KHS se mu rouhá, a klidně jí popře.
Oblíbený Satanův trik když chce něco zničit je vydávat se za podporovatele a příznivce té věci a to nejen v globálu Franz.
Od bab vidoucích a magorů všeho druhu nechť nás vysvobodí všemohoucí a milosrdný Pán.
Michal Semín k tématu: http://ceskapozice.lidovky.cz/ostry-stret-o-radikalne-nove-pojeti-manzelstvi-f5a-/tema.aspx?c=A141020_130430_pozice-tema_lube
Ještě další Semínův článek http://ceskapozice.lidovky.cz/velka-rijnova-katolicka-revoluce-se-zadrhla-fza-/tema.aspx?c=A141023_154420_pozice-tema_lube .
http://pl.radiovaticana.va/news/2014/10/21/w_sprawie_rozwodnik%C3%B3w_i_homoseksualist%C3%B3w_s%C4%85_nadzieje_na_zmiany/pol-832287
Tohle je tak krásný vtip, že se na mě snad nebudete zlobit….pro odlehčení situace:-)
Čtyři kazatelé měli mezi sebou řadu teologických sporů a tři z nich byli
vždycky proti tomu čtvrtému. Jednoho dne se kazatel, který byl vždy z
kola venku, rozhodl odvolat k vyšší autoritě. “Ach Bože!“ volal. „Já v
srdci vím, že mám pravdu a oni se mýlí! Dej mi, prosím, znamení, aby
také oni poznali, že rozumím tvým zákonům. “Byl krásný, slunečný den.
Jakmile kazatel dokončil svou prosbu, po nebi se přihnal mrak a zastavil
se jim nad hlavou. Jednou zahřměl a pak se rozplynul. „Znamení od Boha!
Vidíte, mám pravdu, věděl jsem to!“ Ale ostatní tři s ním nesouhlasili a
tvrdili, že se takové mraky za horkých letních dnů vytvářejí běžně. A
tak prosil znovu: „Ach Bože, potřebuji větší znamení, abych dokázal, že
mám pravdu a oni se mýlí. Tak prosím, Bože, větší znamení. “Tentokrát se
objevily čtyři mraky, rozběhly se proti sobě, srazily se do jediného
velkého mraku a mohutný záblesk srazil strom jen pět metrů daleko od
kazatelů. Mrak najednou zmizel. „Říkal jsem vám, že mám pravdu!“ trval
na svém samotář, ale ostatní trvali na tom, že se nestalo nic, co by se
nedalo vysvětlit přírodními zákony. Neústupný kazatel začal prosit znovu;
jakmile řekl: „Ach Bože…“ nebe zčernalo, země se zatřásla a hluboký,
dunící hlas zahřměl „MÁÁÁÁÁÁÁ PRAAVDUUU!“Nebe se vrátilo do své původní
podoby. Kazatel si dal ruce v bok a řekl: „Tak co?“ “No a?“ odpověděl
druhý. „Teď je to tři proti dvěma!“
Dobrý den. Papež František byl zvolen lidmi, kterým věříme, tedy kardinály. My našim biskupům také věříme. Proč tedy nevěříte nynějšímu papeži jeho postup v řešených záležitostech? Účast na nedávných volbách do senátu v naší zemi byla žalostná. Nedivte se, nikdo totiž nevěří lidem, kteří zastupují náš stát. Všichni jsme ale lidé chybující a můžou pochybit i lidé, kterým věříme. Někteří lidé dokonce mohou dávat přednost vlastním zájmům. To ale přece není důvod k jejich odsouzení. Odsoudit můžeme čin, ne člověka. Já věřím představenému naší církve, že mu jde o víru, naději a lásku. Má kolem sebe dostatek lidí, kteří mu dají věcnou kritiku k jeho rozhodnutím. Hlavou církve je však otec František, tak mu věřme, že jeho rozhodnutí je vedené Duchem svatým. Může se stát, že se po rozhodnutí stane něco špatného, ale ani potom bych si nedovolil kritizovat papežovo rozhodnutí. Špatné to může být v našich očích, ale v očích Božích to muže vést k něčemu dobrému, co my ještě nemůžeme pochopit. A co se týče výroku, který je zmíněn v jednom z komentářů, že „je lepší poslouchat Boha než lidi,“ ano, souhlasím. Avšak uvědomte si, že jsme všichni děti Boží a Bůh k nám promlouvá často skrze lidi. Nezatvrzujme tedy svá srdce rychlými výroky, ale dejte tomu čas, naslouchejte, přemýšlejte a modlete se.“Řádná“ synoda proběhne až příští rok. Modleme se tedy za ní, za papeže a za kardinály, aby dané problémy dokázali i oni promodlit, dát jim prostor ve svých úvahách a ne je hned odsoudit.
1) Kardinálům, jako jsou Kasper, Baldisseri či Marx už dávno žádný příčetný katolík nevěří… 2) Papež Františkovi nevěříme, protože nám už nesčetněkrát dokázal, že se mu věřit nedá. Je to bezpochyby nejhorší papež za posledních 500 let, hned po Pavlu VI., kterého skandálně blahořečil. 3) Ať už řádná synoda proběhne jakkoliv (těžko ale s dobrým výsledkem, protože to tento papež nedovolí), už tahle mimořádná synoda způsobila obrovské škody.
Ale Ignáci, co vy víte… I kdybyste měl pravdu, že Fantišek a Pavel VI. jsou nejhorší papežové za posledních 500 let (jakože já si to nemyslím), za rok se může změnit věcí… Františkovi už není dvacet, za rok může být papežem klidně někdo jiný. A také se díky tomuto pontifikátu může stát, že příštím papežem bude někdo mnohem, mnohem konzervativnější než by byl, kdyby František nebyl papežem.
Boží cesty jsou nevyzpytatelné a trochu se vám divím, že jako konzervativní člověk máte tak málo víry. Koneckonců František to řekl moc pěkně: „Duch svatý v průběhu dějin vždycky řídil tuto loďku prostřednictvím svých služebníků, i když bylo moře nepříznivé a neklidné a služebníci byli nevěrní a hříšní.“
Jistě by bylo hezké, kdyby při řádné senotě seděl na papežském trůně kardinál Burke. Koneckonců takový sv. Pius V. také usedl na papežský stolec jedním krokem z nemilosti, do níž se dostal za bohulibou veřejnou oponenturu vůči svému předchůdci.
Ano, máte pravdu, Pavol VI – Montini bol spatný pápez a Bergoglio je Montini 2.
Paul VI Beatified?
http://www.padrepioandchiesaviva.com/Paul_VI_Beatified_.html
Pane Stanislave, kdyby Vám papež řekl skoč z mostu, tak z něj skočíte? Věřit představeným je jistě velmi dobré, ale když začnou prosazovat špatné věci, je potřeba mít se na pozoru. Svátostné manželství je nerozlučitelné. Když se rozvedu, poruším slib. Když poruším slib a ožením se podruhé, má to nějaké následky – žiji v hříchu a proto nemohu chodit k přijímání. Je to tak jednoduché a logické, jako že 1+1=2. Ze synody mám dojem, že se někdo snaží prosadit, že 1+1=3. A hodlá to prosazovat a promýšlet tak dlouho, dokud nezblbnou všichni…
Zajímavé, že se tolik mluví o sv. přijímání a dosud jsem nikde nenašel nic o tom, jak permanentní cizoložníci řeší povinnou svatou zpověď nejméně 1x do roka. Podle mého názoru je to daleko důležitější otázka, neboť nechodit k sv. přijímání není hřích, ale nesplnění přikázání o sv. zpovědi je těžký hřích.
Můžete prosím citovat, odkud plyne, že nechodit ke sv. zpovědi je těžký hřích, zatímco nechodit ke sv. přijímání žádný hřích není?
Pane Josefe, vše není tak jednoduché, jak se Vám zřejmě zdá. Spousta věcí zasluhuje citlivější přístup. Striktní jednání by mnohdy bylo velmi nelidské. Rozvody jsou dnes bohužel tak rozšířené, že je potřeba se tím zabývat. Samozřejmě prevence je důležitá, ale také je potřeba řešit aktuální dění. Vezme-li si na příklad věřící muž věřící ženu, která je mu později nevěrná, nechce s ním už dále žít, odejde od něj a nastane rozvodové řízení. Ať už byl důvod rozvodu jakýkoliv, ten muž stále uznává křesťanské hodnoty a svaté přijímání je pro něj opravdovou posilou pro život. Mohl by se uchýlit do kláštera, ale necítí k tomu povolání. Později se ten muž třeba podruhé ožení, s věřící ženou, a mají spolu krásný vztah, ve kterém naplňují křesťanské hodnoty. Nebo se dokonce ujme vdovy se spoustou dětí, kterým by vdova sama nedokázala vynahradit úplnou rodinu. Ti dva se vezmou, vychovají třeba ještě i společné dítě. A opět zdárně vedou sebe i své děti k víře v našeho Boha. Osobně pak nevidím důvod, proč by spolu nemohli být opět církevně sezdáni a neměli právo přijímat svaté přijímání. Nevím, jak takovou situaci posuzuje církev, ale v každé naší diecézi jsou naštěstí specializovaní kněží, kteří mají takové případy na starost a řeší je individuálně. Takový přístup se mi líbí – nepovoluje vlastně nic nového, ale vnáší do striktního řádu, který potřeba je, citlivé posouzení tam, kde je to třeba.
Naprostá pomýlenost Vašeho přístupu je v bodu „Podruhé se ožení, s věřící ženou, a mají spolu krásný vztah, ve kterém naplňují křesťanské hodnoty.“ Protože on se neožení, žije v konkubinátě, protože první sňatek trvá a ten druhý proto nemůže být platně uzavřen. A proto taky ten druhý „sňatek“ nikdy nemůže naplňovat křesťanské hodnoty, neboť je jejich popřením. A proto nemohou ke svatému přijímání.
Jiná věc je, pokud byl první sňatek shledán řádným církevním procesem za neplatný od samého počátku. To se však může stát jen díky zásadním vadám při jeho uzavírání, ne v důsledku nevěry, rozvodu či čehokoliv jiného, co by se dělo až v průběhu manželství. A tady může být už dnes jako problém vnímána pouze dlouhá doba procesu anulace.
Církevní přikázání vážou pod těžkým hříchem, tedy i výroční svatá zpověď a sv. přijímání v čase velikonočním.
Řeší-li se neřešitelné, totiž podávání sv. přijímání cizoložníkům, znamená to v důsledku jenom to, že se cizoložství prohlásí za lehký hřích, tudíž se z něj člověk dle Kaspera a spol. zpovídat ani nemusí (já pak logicky docházím k závěru, že tuplem ne, děje-li se jenom občas, nevadí-li cizoložství trvalé). Případně se prohlásí jiná hereze, totiž že Tělo Páně smí věřící přijímat i když není v milosti posvěcující.
Jak si pak vysvětlit dle nich sv. zpověď jednou za rok? Zřejmě zpověď je zbytečná úplně, neboť těžké hříchy vůbec neexistují a ani církevní přikázání tak nevážou pod těžkých hříchem. Tím pádem všichni budou spaseni a hip hip hurá – to jsme koumáci!
Samozřejmě to nemá logiku ale dle nich není sv. přijímání nic jiného, než společenská událost vyjadřující jednotu společenství. Reálnou přítomnost popírají a proč by neměli tvořit jedno krásné společenství s cizoložníky, smilníky a sodomity? Přeci nebudou zapšklí tradicionalisté.
Pokud vím, tak snahy kardinála Kaspera v minulosti nevedly k tomu, že by prohlašoval cizoložství za lehký hřích, nýbrž k tomu, že rozhodnutí o tom, zda první manželství bylo nulitní, by mělo záležet na svědomí každého znovu sezdaného. Což je poněkud neobvyklý postup, nicméně je to trochu jinak než tvrdíte.
No jak říkám, nějakou herezi si vymyslet musí a smysl to dávat nebude.
Ale i tak. Přistupme na ten nesmysl, že o platnosti prvního manželství si bude rozhodovat ve svědomí každý sám. I kdyby jeho manželství bylo nulitní beze vší pochyby, stejně to nijak nelegitimizuje soužití s osobou, s níž právoplatné manželství daný člověk evidentně nikdy neuzavřel. Mohli bychom tedy v takovém případě maximálně cizoložství překlasifikovat na smilství a život v konkubinátě, což je však zrovna tak těžce hříšné.
Na mé argumentaci se tak nemění vůbec nic, byť by to mysleli tak, jak píšete Vy. Akorát tedy za lehký hřích prohlašují život v konkubinátě.
Ad Takypijus: Co takový Kasper říká na případ, že jeden z manželů ve svém svědomí považuje manželství za nulitní a druhý naopak na jeho platnosti trvá? I kdyby se shodli (rozchod dohodou) není přece důvodem pro správnost něčího mínění, že někdo jiný si myslí totéž.
Problém je to, aby církevní řízení o neplatnosti manželství v běžných případech proběhlo rychle a správně, aby tak oba dotčení měli jasno.
Ohledně argumentu „nedostatek intence uzavřít manželství“ by myslím bylo dobré, aby před sňatkem snoubenci skládali jakési vyznání víry, kde by se konstatovala nerozlučitelnost manželství, hříšnost antikoncepce, nepřirozených způsobů pohlavního obcování, umělého oplodnění, náhradního mateřství, potratu …
Osobná skúsenosť, pane.Oženil som sa,na želanie tchýne bola svadba v kostole.O pol roka úraz,9mesačná PN,manželka odišla nazad k rodičom a už sa nevrátila.Deti sme nemali.Súd/vtedy komunistický/ na jej návrh manželstvo rozviedol.Našla si známosť,vydala sa,prišlo dieťa.To som mal prežiť život v celibáte alebo žiť s niekým len tak?Nečakám odpoveď, len nesúdte, ak Ste to neprežili na vlastnej koži…
Přestože tu odpověď nechcete slyšet (resp. číst), tak vám ji dám: Ano, pokud jste platně uzavřel katolické manželství a manželka Vás opustila, měl jste (a stále máte) žít svůj život v celibátu. A při vší úctě – z toho, co jste zde napsal, je zjevné, že do této situace jste se dostal sám a vlastní vinou.
Mohu se zeptat na váš názor k poměrně častým okolnostem, které vedou k této diskuzi? Příklad: V naší vlasti církev skoro nikdo neuznává. V tomto nepřátelském prostředí vyrůstají generace. Byli dva lidé vzešlí z ateistického prostředí, zamilovali se do sebe měli děti a nakonec vzali na úřadě. Po nějaké době se rozvedli jak to v našich končinách bývá poměrně běžné. Jeden nebo oba z nich se opět sezdal. Po nějaké době za různých okolností(milostí Boží) poznal-li Krista. Upřímně hledají, věří chtějí se nechat pokřtít, chodit ke zpovědi a k přijímání. Co s nimi? Zavřít jim dveře, nechat je odejít k protestantům či nějaké sekty? To je dle mého názoru jedním z příkladů, kterým by se synoda měla zabývat a asi i zabývá.
Sňatek dvou nepokřtěných je zrušitelný
a) dispensí papeže – Privilegium Petrinum;
b) sňatkem nepokřtěného s pokřtěným po dispensí biskupa – Priviliegium Paulinum.
Absoulutní nerozlučnost se vztahuje pouze na sňatek dvou pokřtěných.
a ještě sňatkem dvou pokřtěných s dispensí biskupa, když před tím měli toliko naturální manželství na úřadě s třetí o
osbou.
Papež může rovněž zrušit sňatek pokřtěného s nepokřtěným.
„Absolutní nerozlučnost se vztahuje pouze na sňatek dvou pokřtěných.“ Dodávám: „, po kterém následoval dokonaný pohlavní styk.“ Nestalo-li se tak (manželství „ratum sed non consummatum“), je rozlučitelné i manželství mezi dvěma pokřtěnými.
V naší vlasti církev skoro nikdo neuznává, cituji.
To jste někde četl, slyšel v televizi nebo jen si to myslíte?
Katolická církev samozřejmě je málo respektovaná, ale důvodem není její lpění na principech a dogmatech, ale naopak odklon od jejich prosazování. Manželství na úřadech Církev neuznává, protože nebylo sezdáno před Bohem a Církví.
Ale jinak Vás chápu. Sám mám podobný problém. A nijak jej neřeším ani na to netlačím. Protože … mea culpa.
Toužil jsem (snad na čas(?), v těchto diskusích skončit o bl. Karlu. Ale závažnost tématu mě přiměla k tomu, že si dám (pauzu) asi až na svátek Všech svatých (také První sobotu v měsíci), nebo na „dušičky“. (Nezapoměňme na odpustky).
…
Bod č. jedna. Světový tisk, dle mého mínění, nerozlišuje, že „instrumentum laboris, pokud se nemýlím, NENÍ výrokem Magisteria. Mimořádná synoda nebyla svolána, aby dala „jasné řešení“. Instrumenta jsou „jakási sběrnice“ informací. Otcové biskupové, jak to vidíte? Emeritní otec arcibiskup Kasper řekl své. Ale samozřejmě nebyl sám. Jiní řekli jiné.
Bod č. dvě.
Katolická církev není „sekta probudící se strážné věže“, kde se rozhodne, že už neplatí že 3×3 je 8.:) Nyní to bude 11.:))). Synoda také není jen o „ulehčení anulací“ (opravdu ulehčení???) manželství, nebo o sporu „bohaté Německo (se spoustou vystupujících „katolíků“ kvůli církevní dani vs. chudá Afrika se spoustou kněžských povolání a entusiasmem živé víry.
3)
Svatořečení papeže sv.
Jana Pavla II. nemůže být (ani vnějším) výrazem diskontinuty, nýbrž kontinuity učení.
Je asi pravda, že „máme rok“ na diskuse na vysoké úrovni, ale především na modlitbu.
Pax
Jan
Samozřejmě, že dokumenty synody, ať již tzv. mimořádné či řádné, nejsou dokumenty magisteria, byť i ty mají různou závaznost. Ale ukazují směřování a ukazují, že nadpoloviční většina tam shromážděných biskupů je buď heterodoxní nebo se neodvažuje projevit svou víru.
Myslíte, že tento papež po závěrečném dokumentu řádné synody půjde pak v následovné encyklice proti ní?
Jistěže ano, pokud se mu bude zdát moc konzervativní…
@ Pax Jan:
ad 1):
Světový tisk, dle mého mínění, nerozlišuje, že „instrumentum laboris, pokud se nemýlím, NENÍ výrokem Magisteria. Mimořádná synoda nebyla svolána, aby dala „jasné řešení“. Instrumenta jsou „jakási sběrnice“ informací. Otcové biskupové, jak to vidíte? Emeritní otec arcibiskup Kasper řekl své. Ale samozřejmě nebyl sám. Jiní řekli jiné.
To je ale úplně jedno, chcete-li šumafuk, že „Instrumentum laboris“ není výrokem Magisteria.
Výsledkem Synodu o rodině je naprostý zmatek v myslích a duších pokoncilních katolíků – chaos, pocházející však od Nepřítele.
Viz z jedné internetové diskuse takto píšícího muže:
******************************************************
Na počest ukončení pracovní části Synody a na podkladě záměru papeže Františka, který je pro mne autoritou na rozdíl od handrkujících se prelátů, šel jsem dnes po letech ke svatému přijímání na známém poutním místě u Olomouce.
Krásný podzimní den a duchovní zážitek. Vyzpovídal jsem se přímo Pánu Bohu a Duch mne pustil k hostině pro všechny, kteří mají Pána Boha rádi, všechny, kteří v něm vidí milujícího otce svého, ochotného odpouštět.
Tak jsem šel k přijímání, nečekaje na preláty, jestli se vůbec někdy dohodnou, zdali vůbec dojdou k nějakému závěru, ano nebo ne, anebo jestli se budou do Soudného dne jen hádat. Polovina říká ano, druhá polovina říká ne. Kdo si myslí, že Duch vane podle jejich hlasování, ten je vedle, jak ta jedle.
Duch zavanul, když konkláve hlasovalo. Duch vyvolil papeže, který říká „ano, běž“. Běž k přijímání a nezapomeň na pokání, tak přemýšlím, co udělat abych projevil své pokání, ale to už musím vymyslet sám.
Rozvedený a znovu sezdaný XXXXXXX.
(…) Papež mně to dovolil. (…)
(…) Papež František veřejně vyjádřil své úmysly, z těch vycházím. Zpovědníkovi jsem nic nezatajil, protože zpovědníka mám toho nejkompetentnějšího, samotného Pána Boha. Jakési ty Tvoje ex katedra a další cancy mne fakt neberou. (…)
Bohem ustanovenou autoritou je papež, ne hašteřící se preláti. Na těch je jen aby Bohem ustanovenou autoritu poslouchali. Příští týden půjdu zas, tentokrát na Svatý Hostýn. Máš námitky? Přijeď též. Na Hostýně je krásně.
(…) Však se z toho hříchu kaji. A kajícnosti skutek vykonávám právě teď, tím že s Tebou trpělivě diskutuji, jinak bych snad chtěl od někoho za to platit. Teda Pane Bože, do jakého barana jsi tu duši dával bych nevěřil, kdybych toho nebyl svědkem. Tak mi prosím dávej sílu, abych vydržel a netrefil mne z něho šlak 🙂
ad 2):
Katolická církev není „sekta probudící se strážné věže“, kde se rozhodne, že už neplatí že 3×3 je 8. 🙂 Nyní to bude 11. :))). Synoda také není jen o „ulehčení anulací“ (opravdu ulehčení???) manželství, nebo o sporu „bohaté Německo (se spoustou vystupujících „katolíků“ kvůli církevní dani vs. chudá Afrika se spoustou kněžských povolání a entusiasmem živé víry.
Oficiální katolická církev je (po)koncilní církev. Na rozdíl od katolické Církve všech dob, která má všechny 4 znaky katolické Církve zároveň – una, sancta, catholica, apostolica (jedna, svatá, všeobecná, apoštolská) splňuje koncilní církev neboli nová církev zcela jiné 4 znaky : je ekumenická, humanistická, věřící, koncilní. Zdroj (schéma) lze dohledat na internetu (francouzsky) : porovnává Církev svatou všech dob, tedy pravou Církev Krista s novou (koncilní) církví (to je ale bohužel jen mezistupeň) a vývoj končí vzdorocírkví (anticírkví) a jejími 4 znaky, které splňuje. Ale to je už nad rámec Vašeho komentáře a snad to radši ani nechtějte vědět…
ad 3):
Svatořečení papeže sv. Jana Pavla II. nemůže být (ani vnějším) výrazem diskontinuty, nýbrž kontinuity učení.
Ano, hnusné svatořečení papeže JPII je opravdu výrazem kontinuity, ale kontinuity učení II Vaticana.
O papeži PVI nemluvě. Tam viz francouzsky provizorní dokument ctihodných bratří Dominikánů z Avrillé : Paul VI bienheureux ? (PDF)
Je asi pravda, že „máme rok“ na diskuse na vysoké úrovni, ale především na modlitbu.
Papež František I. má rok na lepší přípravu na synod č. 2 – Synod 2015. „Příště to vyjde!“, fandí si. „Tradicionalisty tam ani nepustím a bude to! Nemají vůbec smysl pro milosrdenství a lááásku. Ale já už na ně vyzraji, pelagiány jedny!“ 🙂
Omlouvám se, v komentáři chybí odkaz na provizorní dokument ctihodných bratří Dominikánů z Avrillé : Paul VI bienheureux ? (PDF) Tak snad teď to bude OK.
Kázání P. Françoise Chazala SSPX-MC: Satanská synoda
Kdyby snad někdo pochyboval, o co běží (resp. o co bude v brzké budoucnosti běžet), může si to přečíst přímo od pramene – kard. Marx: „Pápež otvoril týmto témam dvere a výsledky hlasovania Synody to nezmenia, … keď sa bude konať ďalšia Synoda, bude začatá skutočná činnosť! … Tento pápež vie presne, čo robí; nech o tom nikto nepochybuje.“