Ebola: Kolik nás bude stát naše hloupost?

Epidemie v Západní Africe.

Hrozivá epidemie eboly, která zachvátila Západní Afriku a nyní ohrožuje celý svět, je velikou tragédií. Nejen z pohledu lokálního, ale i celosvětového, neboť minimálně její ekonomické dopady zasáhnou celý svět. Ne-li něco horšího. A můžeme si za to sami.

Je zřejmé, že Západní Afrika sama není schopna řešit problém takového rozsahu. Ponechme stranou, nakolik si za to může sama a nakolik si dává civilizovaný svět záležet na tom, aby v takovém nemohoucím stavu zůstala, protože mu to vyhovuje. Podstatné je, že včasný a dostatečně rázný zásah OSN a civilizovaného světa mohl epidemii zadusit (či alespoň výrazně omezit) už v zárodku. Na jejím začátku ale nepřišel. A vlastně nepřišel dodnes.

Což je nepochopitelné a absurdní, protože to je nejen věc lidskosti, ale i naší bezpečnosti. A dokonce i prosté ekonomické úvahy. Čím déle totiž necháme epidemii růst, tím větší bude riziko jejího rozšíření. A samozřejmě i tím větší budou škody, které způsobí, a náklady na opatření proti ní. Přihlouplé výkřiky typu „Nás se to netýká!“ a „(Západní) Afriku je třeba izolovat, ať se o sebe postará sama!“ jsou totiž zcela mimo…

Pokud bychom se pokusili o (přiznejme si, že amorální a nelidskou) metodu „zamknout a zahodit klíč“, dosáhli bychom pouze jediného výsledku: potvrdili bychom si, že to Západní Afrika nezvládá, a nakonec i zjistili, že izolovat ty tři země, v nichž epidemie zuří s plnou silou (Guinea, Libérie a Sierra Leone), tak úplně nelze. Dřív nebo později by se epidemie rozšířila i do okolních zemí. Fakticky bychom nakonec museli odepsat a izolovat celou Afriku mezi Saharou a pouští Namib, což by byl jednak nesplnitelný úkol, jednak by to byla strašná rána pro světovou ekonomiku, která by se neobešla bez závažných ekonomických otřesů a obětí mezi chudinou i jinde ve světě. Ona Afrika je totiž důležitým producentem zemědělských a nerostných surovin, které nutně potřebujeme.

Tím vším opravdu nechci říci, že určitá omezení pohybu osob a kontrola jejich zdraví nejsou nutností. To vše je nezbytné a důležité, stejně jako je důležité nedopustit opakování katastrofálního selhání lékaře v Texasu, který poslal domů s antibiotiky muže, který k němu přišel s horečkou a informací, že přiletěl z Libérie. Jenže všechna tahle opatření, mimochodem velmi drahá, jsou prostě nedostatečná. Jediným skutečným řešením je zásah v ohnisku epidemie a její likvidace. Jistě, přinese to ztráty mezi zdravotníky, které vyšleme, a zároveň to nebude levné. Ale bude to správné a bude to nejlevnější. Pokud to uděláme.

Jen pro ilustraci: Česká republika halasně přispěla na boj s ebolou třemi miliony korun. Je to nepatrný zlomek částky, kterou každoročně vyhodí kupříkladu na evidentně společensky škodlivé genderové a antidiskriminační projekty, jejichž jediným cílem je likvidace morálky a zdravého rozumu všech obyvatel. Pro srovnání: tisícihlavý Hospitálský řád sv. Jana z Boha, který je personálně i finančně dávno za zenitem své největší slávy, sehnal na boj s epidemií minimálně dvakrát tolik (o obětech z řad milosrdných bratří a jejich zaměstnanců a spolupracovníků v západoafrických nemocnicích nemluvě).

Samozřejmě, za vše nemůžeme my. Jestliže v Západní Africe zemřely stovky zdravotníků, protože se musely starat o nemocné bez dostatečného vybavení ochranými prostředky, protože ty leží několik týdnů v přístavech a místní úřady je nejsou schopny odbavit v rozumné době, není to primárně naše vina, ale chyba příslušných úřadů a konkrétních úředníků, kteří by zasloužili pověsit.

Nicméně zastavil bych se ale ještě u jedné věci. Setkávám se s výkřiky typu, že když nějaký turista, misionář či lékař onemocní ebolou, měl by se léčit v Západní Africe. Že by se rozhodně neměl převážet k léčbě domů do Evropy či USA. Je to postoj ubohý, nemorální a vlastně i hloupý. Pravděpodobnost založení nové lokální epidemie touto cestou je prakticky nulová. Rozšíření zkušeností lékařů a ošetřujícího personálu, které se později může velice hodit, je neocenitelné. A především: je zde naše povinnost postarat se o své lidi. Tím spíše, jsou-li to lidé bojující s ebolou, bojující vlastně i za nás a naše životy.

Ignác Pospíšil

6 Responses to Ebola: Kolik nás bude stát naše hloupost?

  1. Ignác Pospíšil napsal:

    Vyšlo i na stránkách autorova iDnesáckého blogu, kde je možno příspěvek podpořit kliknutím: http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/430335/Ebola-Kolik-nas-bude-stat-nase-hloupost.html

  2. Pan Contras napsal:

    Já jsem ale nenavrhoval zamknout a zahodit klíč, a nemám námitek proti pomoci banánovým republikám, pouze je třeba zarazit to, aby odtam mohli infikovaní cestovat ven. Tam ať si pro mně za mně letí kdo chce.

  3. F.K.Ladislav napsal:

    Ignác si to představuje jak Hurvínek válku. Nelze dělat mohutná a drastická zdravotní opatření bez souhlasu místních úřadů i obyvatel. A jelikož zájem nemají a raději důvěřují šamanům, tak ať si trhnou nohou. Jejich největším problémem jsou totiž oni sami, jejich styl života, zvyky a návyky. Přeci je nebudeme ještě vychovávat.

  4. Václav napsal:

    Na to že je Řád svatého Jana z Boha za zenitem po stránce financí a členské základny vykazuje pozoruhodnou vitalitu po stránce duchovní. Kdo z nás by byl ochoten teď v tuto chvíli jít ošetřovat nemocné ebolou a obětovat sám sebe ? S tím že se ve velkých bolestech rozpustíme zaživa, s tím že nám veřejné mínění bude posmívat pokud umřeme v Africe a s tím že bude proklínat nás i Církev pokud nás někdo převeze nakažené sem ? Kdo z nás by byl ochoten jít pečovat o nemocné třeba „jenom“ do hospicu nebo do LDN, kde žádné nebezpečí nehrozí ?
    Podivuhodnou vitalitu vykazuje i naše Církev. Která má momentálně dlouhodobě zhruba 2x tolik mučedníků jako v dobách Svatého otce Petra I., za císaře Nerona a Diokleciána.

    • Ignác Pospíšil napsal:

      Ona poynámka pouze poukazuje na to, že řád býval podstatně bohatší a větší a že ani věková struktura již není nejlepší (ostatně viz věk obou zesnulých kněží).

  5. Ignác Pospíšil napsal:

    Ještě k tématu: Výzva Mons. Anthonyho Fallada Borwaha, biskupa z Gbarngy v Libérii:

    http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=20974

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *