Rodičky potřebují empatii, ne zákaz porodů doma!
MUDr. Bohuslav Svoboda (ODS)
Svobodův hon na matky domorodičky mi silně připomíná Chládkův hon na homeschoolery. V obou případech si dotyční, mající na své straně majoritu obyvatelstva, vyšlápli na menšinu, která odmítá státní monopol na životy svých dětí. V obou případech jde o témata zasahující téměř každého člověka. A v obou případech se užívá spíše emocí a diskusních faulů, než racionální argumentace. Asi neexistuje lepší důkaz pro toto tvrzení než skutečnost, že Bohuslav Svoboda si na podporu svého návrhu na zákaz domácích porodů „vypůjčil“ článek z iDNES týkající se „domácího porodu“, který vyšetřuje policie pro důvodné podezření (matka nechodila na kontroly, těhotenství tajila), že se jednalo o vraždu. Tedy opravdu „typický domácí porod“…
Přitom by stačilo méně hysterie a více pochopení. Napadá mě paralela s jedním Halíkovým vyjádřením (já cituju Halíka!) směrem k bojovným ateistům: „Bůh, tak jak si jej představujete, opravdu neexistuje.“ To samé, obávám se, vzniklo v případě boje proti domácím porodům. Vznikla představa typické domorodičky, proti které se dá bojovat a nepotřebujeme k tomu ani pochopení, ani argumenty. Studentka filosofické fakulty (či jiného humanitního oboru), neholená primitivka, oděna v batikovanou sukni, živící se klíčky a odmítající očkování, která doma rodí z nejrůznějších poetických důvodů, které jsou tak pitomé, že ani nemá cenu snažit se s nimi polemizovat.
Tento přezíravý přístup potom vede k tomu, že se s vaničkou vylévá dítě a zaťatí (odpůrci i příznivci) jsou jen ještě zaťatějšími. Porodníci se zuby nehty brání porodním domům i jakýmkoliv reformám, které jsou na západ od naší vlasti zcela běžné. Co je tak nepochopitelného na tom, že některé matky prostě touží, aby je během těhotenství doprovázela porodní asistentka, která by s nimi později i absolvovala porod na porodním pokoji (a lékaře zavolala jen tehdy, když je jeho účast nezbytně nutná, tj. v případě komplikací), aby na ně nesahal nikdo cizí, aby na nich netrénovali medici, aby jim mezi nohy nemohla koukat kdejaká uklízečka, která přišla vynést koš, aby nemusely ležet na zádech, aby jim nikdo po porodu nebral dítě? Vše je o lidech, ale nastávající matka netuší, kdo bude její porodník.
Odvolávání se na ochranu nenarozeného života rovněž působí poněkud farizejsky. Nenarozený život se u nás chrání až od 25. týdne (přestože existují u nás i ve světě děti narozené i před tímto mezníkem – žijící, samozřejmě). Do 12. týdne lze zlikvidovat rodící se život bez udání důvodu, do 24. týdne i při sebemenším podezření, že by dítě mohlo být postižené. Škála postižení a vad, při nichž lze legálně podstoupit potrat na dítěti ještě ve 24. týdnu (délka asi 21 centimetrů, váha okolo 530 gramů, vnímá, slyší, kope, cítí bolest) je velmi rozmanitá: od opravdu těžkých vad, vad neslučitelných se životem, po takové „tragédie“ typu rozštěp rtu.
Česká prenatální eugenika je výborně propracována; na toto téma doporučuji například skvělý dokument Dagmar Smržové Nejtěžší volba – všechny čtyři maminky čekaly postižené dítě (tři vady neslučitelné se životem, jeden Downův syndrom). Všechny se rozhodly si dítě ponechat – tři děti opravdu zemřely krátce po narození, čtvrté – s DS – žije. Jejich rodiče chtěli jen ctít život, nijak se nepodílet na jejich smrti, chtěli své děti po porodu ještě pokřtít, pomazlit se s nimi, udělat jim pohřeb. Všechny tyto děti mají dnes svoje hroby, zatímco v případě abortu by byly spáleny s biologickým odpadem (totéž se děje s dětmi zemřelými při spontánních potratech – zcela odlišná praxe na západě, kde se rodiče prožívající jimi nezaviněnou ztrátu mohou s takovými dětmi civilizovaně rozloučit).
Všechny matky se shodnou na jedné, naprosto alarmující, skutečnosti: pro lékaře existovala jen jedna jediná varianta – potrat. K nastávajícím matkám se chovali naprosto necitlivě, vůbec jim nenabídli jinou možnost, nevysvětlili jim, co jednotlivé varianty znamenají (opět zcela odlišná praxe na západě, kde ženy dostávají přinejmenším vybrat a nikdo na ně nekouká jako na Marťany, pokud se rozhodnou pro život). Poté, co oznámily svůj záměr si dítě ponechat, ať už bude jakékoliv, setkaly se s vesměs negativními reakcemi lékařů. Především však necitlivými. Jako kdyby všichni potichu zastávali názor nechvalně proslulého JUDr. Mitlöhnera, že matka je jen chodící děloha schvácená hormony (rozuměj: láskou k dítěti) a tudíž nemá právo o ničem rozhodovat.
Možná bychom se spíše, než cestou represí měli vydat cestou zlidšťování našeho porodnictví. Jenže to je poměrně těžké. Když byl před pěti lety Bohuslav Svoboda v Máte Slovo, nebyl schopen připustit ani v nejmenším, že by cokoliv bylo špatně. Porodnice podle něj poskytují dobrou psychosociální pohodu, gynekologové a porodníci vynikají v lékařské etice a matky se špatnými zkušenostmi jsou jen zpovykané a nadřazují pohodlí vlastního gauče nad bezpečí dítěte.
Možná by nebylo od věci projevit více empatie – její absence je ostatně to, co matky „domorodičky“ vyčítají lékařům nejvíc. A upřímně, po vyprávění mé známé, jak se jí lékař po zjištění, že čeká dvojčata, jen tak mimochodem optal, zda nechce „redukovat vícečetné těhotenství“ a přivodil jí tak téměř infarkt, nebo po přečtení článků Markéty Šichtařové, kterak jí jen tak mimochodem lékařka po třetím porodu nabídla sterilizaci, či Saši Uhlové s nimi musím soucítit.
Lucie Amálie Sulovská
Poznámka redakce: Slečna Sulovská reaguje svým článkem na vyhlášení MUDr. Bohuslava Svobody (ODS), že připraví zákon zamezující porodům doma a bez přítomnosti lékaře.
Je jasné, že porody doma jsou přirozenější a jistě hezčí. Bohužel, někteří porodníci se nechovají ideálně – jak by také mohli, když všichni víme, co dělají na jiných sálech… Na druhou stranu jde opravdu někdy při nečekaných a hlavně nepředvídatelných komplikacích o minuty, někdy o vteřiny. Kdo není lékař, nezažil či nezná tyto situace, možná si to těžko představí. Komplikací je dnes mnohem víc než dřív, protože rodičky jsou většinou starší a nemocnost vyšší než dříve. Přimlouvám se ne za zákaz, ale za racionální diskusi (bez extrémů, které udává p. Svoboda) s využitím statistik, které by vyplňovali přímo lékaři – kolik je dnes přesně při všech porodech život ohrožujících komplikací, které vyžadují pobyt v nemocnici? – – a podle toho rozhodnout. K Chládkovým buzeracím domácích školáků bych toto ale rozhodně nepřirovnávala.
Jinak úplný souhlas s větší empatií, po které volá autorka. Věřme že se toto snad posune dopředu, stejně jako se umožnily denní návštěvy, nadstandardní pokoje atp. Ale – některé požadavky rodiček jsou opravdu na hranici nehoráznosti (a nejsou to bohužel úplně výjimky). Třístránkové plány porodu od přesného zaúkolování všech přítomných až po detailní výběr medikace načtené z internetu… 🙂 když toto přinese předem správně „nastartovaná“ prvorodička, někdy se lékařům a asistentkám nedivím, že při provozu např. v pražských porodnicích, které praskají ve švech, ztrácejí nervy a jejich přístup zrovna k těmto rodičkám je horší…
A teď něco osobního. Sama jsem porodila šest dětí, vystřídala tři různé porodnice (uznávám, že i to je dost málo na to, abych zobecňovala, možná jsem měla jen štěstí) ale nikde jsem se nesetkala s tím, že by se na mě trénovali medici (což ostatně lze odmítnout),sahal na mě většinou jen lékař, který porod vedl a možná jedna asistentka, a jinak nikdo cizí se na porodním sále nepohyboval. Měla jsem pocit soukromí a zároveň bezpečí, když při posledním dítěti jsem z ničeho nic ztratila kontrakce a malý měl nízké srdeční ozvy…Dítě po porodu odnesou, pravda, někdo ho musí umýt a sama bych to nedokázala. Hned potom ho ale čistě oblečené vrátí, abych ho mohla přiložit k prsu a strávit s ním ty nejkrásnější chvíle. A musím se přiznat, že jsem ho po dvou hodinách ráda odevzdala sestrám, abych si odpočinula. Taková únava po porodu je opravdu vydatná…A čím víc dětí mám, tím větší mám z porodu respekt. Jsem úplně zdravá, ale nikdy bych si nedovolila – vzhledem k zodpovědnosti, kterou mám za své dítě – rodit doma. Jistě se dá mnoho zlepšovat v přístupu porodníků, ale zároveň je třeba si uvědomit, že není samozřejmé, že žena porodí doma zdravé dítě bez komplikací. Pokud se mi to povedlo několikrát v porodnici, všichni říkali, že jsem výjimka. Slečno Sulovská, jste šikovná, píšete pěkné články, ale v tomto prosím trochu zabrzděte…
Nic proti, ale oni MUSÍ respektovat cokoliv, pokud to neznamená ohrožení života. Třístránkový porodní plán je jen dobrou obranou aby se nemohli bránit, že předem nevyslovila přání. I prvorodička má právo na krásný klidný porod a ne na to aby si tam někdo na základě přiblblých 4 písmen před jménem s ní dělal co chtěl. Naopak NESMÍ dělat nic co ona jim nepovolí.
Dítě po porodu je bdělé a nemá se ani umývat ani brát matce, mají spolu být NEPŘETRŽITĚ 2-12 hodin skin to skin. To nevylučuje možnost provést rychlou prohlídku na těle matky. Miminko leží přikryté a dávat dítě po porodu pryč abych si odpočinula má být možnost a ne rutina. Jsou ženy, které jsou po porodu plné energie a zvládly by i péči o miminko a nikdo nemá právo jim v tom bránit. Porodnice v Praze nejsou jen plné rodiček ale také plné zabedněných idiotů co si myslí, že ví vše nejlépe a navzdory různým vědeckým poznatkům odmítají změnit 30 let používané postupy.
Lékaři a ostatní personál jsou tam pro rodičky a aby asistovali a pomáhali a ne aby někdo skákal jak oni pískají, od toho tam ty matky opravdu nejsou aby je někdo buzeroval a dirigoval a řval na ně.
Promiňte, ale je velmi zajímavé, jaké máte široké odborné vědomosti a na základě patrně dlouhodobého studia si troufáte posuzovat naše nemocnice takovým způsobem. Možná to pro Vás bude překvapivé, ale mých šest dětí ono umytí sestrou jaksi bez následků na fyzickém i emočním vývoji bez problémů přežilo. Až ti zabednění idioti se čtyřmi písmeny před jménem zachrání na základě 30 let starých vědomostí Vaše dítě, a to možná opět překvapivě bez toho, že na rodičku budou řvát či ji buzerovat, budete uvažovat jinak. Nijak Vám tuto vyhraněnou zkušenost nepřeji. Lékařům jsme povinni vděčností a úctou, minimálně ovšem slušností. Neházejme všechny do jednoho pytle. Dále na podobné urážlivé komentáře nebudu reagovat.
Promiňte, madame, ale slepé střevo si taky zvládnete odoperovat sama, nebo potřebujete někoho z tech „idiotů“, aby vam ho vyrizl?
Přirovnávat dítěte ke slepému střevu, to chce opravdu odvahu. Rozdíl mezi operací slepého střeva a porodem je především v tom, že to první je patologický jev a to druhé fyziologický proces.
Slaměný panák, Lucie 🙂
Přirovnání dítěte k slepému střevu je navíc falešná analogie, které jsem se skutečně nedopustil.
Co tvrdím je, že odborné zákroky má provádět odborník. A ne, nejsem proti domácím porodům. Jen si myslím, že by měly být lépe ošéfovaný – pod dohledem odborníků.
A podle vás je jako PA kdo?
1. Když už mluvíte o těch porodních plánech, jedna věc je jej sepsat, druhá je donutit ho dodržovat a v situaci poměrně vypjaté s tou mafií bojovat.
2. Když chcete mluvit o statistikách komplikací, je třeba vytvořit takové statistiky, aby se vědělo zda komplikace vznikly po podání kapačky na urchlení, či dalších idiotských a zbytečných zásazích, stejně jako je třeba vzít na vědomí, že systém má nastaveno, že když do určité doby matka neporodí, následuje císařský řez, velmi často rozhodně ne vždy zbytečný. Držím se mínění jedné známé porodní asitentky, že většina komplikací je vyvolána právě těmi umělými zásahy.
Když jdu vyprázdnit střeva, taky u toho nepotřebuju tým odborníků, operační sál a resuscitační jednotku, když by mi při tom praskla cévka v hlavě, a kapačku, která to urychlí.
Pani Kamilo, jste jiz zaslouzila matka, klobouk dolu. Ja mam za sebou zatim jenom dva porody, ale s pani/slecnou Sulovskou souhlasim. Chapu, ze nekomu staci to, co jste popsala vy. Ja bych se ovsem s necim takovym nespokojila – chtela bych bonding, aby mi dite nechali, nemerili, nevazili, nemyli, chtela bych se s nim poradovat bezprostredne po porodu, kdy hormony pracuji na plne obratky. Mela jsem stesti, ze oba moje porody – mozna i diky porodnimu planu (jenz byl jednostrankovy) – byly nadherne. V porodnici, ale nadherne. Diky prirozenemu prubehu a krasnemu bondingu jsem na obe deti mela energie hodne. Nemela jsem pocit, ze bych se mela prospat, a uz vubec bych je nikomu nedavala, abych si odpocinula. Tim chci rict, ze domarodky naprosto chapu, maji-li strach, ze s jejim pranim se nekdo bude vysmivat, jejich potrebu byt s vlastnim ditetem nenaplnovat. Vam nikdo pravo rodit v porodnici neupira, neupirejte prosim vy pravo volby jinym. Neni to prvni ani posledni rozhodnuti, ktere rodice za sve deti delaji.
S tímhle komentářem souhlasím na 100 %! Porodila jsem sice jen 1 dítě, navzdory tehdejším názorům (ale přednosta kliniky prohlásil, že se to velmi rychle zmnění – a taky změnilo!) na „staré“ prvorodičky zcela ukázkově, byla jsem ušetřená bolestí – nebo jsem je ze samé radosti nevnímala?), ovšem snad právě pro ten překvapivě rychlý průběh došlo ve finále k drobné, leč potenciálně nepříjemné komplikaci (týkající se mě). Protože jsem se nacházela na klinice, všechno se rychle vyřešilo – ad integrum. Pak si mě ješrě 14 dnů pohlídali – nevadilo mi to, ostatně mimino jsem měla 24 hodin u sebe a návštěvy už tehdy byly taky povoleny. A když na chodbě nainstalovali automat na kávu, nechybělo mi v danou chvíli skoro nic. Jsem lékařka, a tak mi bylo jasné, že jsem v bezpečí. Vyskytla se tam jedna otrávená, vyhořelá a veskrze protivná sestřička, ale já jsdem se na ni pokaždé hezky usmála – a ono ji to postupně přešlo…
REAGOVALA JSEM NA TEN ÚPLNĚ PRVNÍ KOMENTÁŘ – PANÍ KAMILY JANŠTOVÉ – než ten náš poněkud paličatý a retardovaný internet naskočil, už mě předběhla celá řáada jiných, takže můj komentář a souhlas je s Kamilou Janštovou!
Na komplikace při domácích porodech opravdu nelze, alespoň v obvyklých případech, aplikovat princip dvojího účinku. Nevidím žádný ospravedlnitelný důvod, proč nezamýšlený špatný účinek připustit.
Princip dvojího účinku u fyziologikého porodu neuplatňujem, neb komplikace nejsou racionálně předvídány. Z toho, že se něco může stát, neplyne, že se to stane.
Existuje cosi jako přípustné riziko, jink by nebylo možno vyjít ani z domu či sednout do auta.
Nepředpokládám, že píšete jako lékař. Ten by Vám zřejmě vysvětlil rozdíl v míře rizika u porodu a u toho, že Vám na ulici spadne na hlavu cihla. Ono stačí, když se u spontánního porodu nebo pár hodin či dní po něm „spontánně“ spustí krvácení, které je třeba okamžitě odborně zastavit. Byl jsem jednou u toho, naštěstí přímo v porodnici, takže se to rychlým zásahem hned vyřešilo. A předem to riziko nijak nezjistíte.
Z jakého důvodu je u fotky i v patce textu uváděno MUDr. Bohuslav Svoboda? Chcete-li ho s tituly, pak takto: doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.
Nebo že by bylo zamlčení Svobodových vysokých vědecko-pedagogických hodností záměrem autorky/editorů? Symbolicky snížit objektivní váhu jeho odbornosti?
Jsem si jist, že kdo se chce o panu Svobodovi něco dovědět, jistě si najde i seznam jeho titulů. V tomto časopise není zvykem vypisovat všechny tituly před i za jménem (a řekl bych, že to je tak OK a normální). Je pravda, že obvyklejší je uvádět nejprestižnější titul, na druhé straně doc. tak nějak neříká mnoho o odbornosti nositele ve vztahu k tématu.
Můžete mi říct, jak akademická dráha tohodle strašnýho člověka zvyšuje jeho hodnost? Pro mě je to jen demagog, špatný porodník a hlavně špatný politik. Je mi ukradený, kolik má titulů, na západě, kromě toho, že tam mají větší úctu k rodičkám, se také mj. nepoužívají tituly. Lidi si tam nepotřebujou nic dokazovat pomocí písmenek. To jen tady v tý zakomplexovaný zemi!!!
Bohuslav Svoboda byl přednostou Gynekologicko-porodnické kliniky 3. LF UK a v důsledků toho zodpovědný za všechny potraty (tj. vraždy), které se tam děly, ať už je prováděl sám či jeho podřízení.
Kromě toho je známa jeho role při podpoře pochodu sodomitů v Praze v době jeho primátorství v Praze. Domnívám se, že taková zločinná minulost deformuje myšlen í i v jiných věcech, které mají nějakou souvislost s etikou.
Já jsem rodila v Brazílii a ačkoli si většina lidí myslí pravý opak, Brazílie je země s nejvyspělejší prenatální péčí na světě a jednou z nejvyspělejších chirurgických péčí. Některé názory a praktiky uplatňovány v českých porodnicích jsou skutečně už dávno překonány a musím přiznat, že až tady v Brazílii jsem poznala, co to znamená skutečný respekt ze strany lékaře. Ne, že by se ke mě v ČR někdo choval vyloženě ošklivě,ale z mé zkušenosti respekt k pacientům českým lékařům opravdu chybí. Na druhou stranu si myslím, že češi si moc neuvědomují, že kvalitní lékařská péče zdarma, zní jinde ve světě jako utopie a argumenty typu, že si musí každý platit tisíc korun povinně zdravotní pojištění, nebo 30kč za předpis zní jako vtip.
Souhlasím s VLaM. Ono zde na prvním místě nejde o kvalitu péče, krásný porod atp. To je jistě také důležité. Ale hlavně jde o zdraví a život – nejen ženy, ale právě i dítěte. Pokud nepředvídatelných komplikací je dnes už tolik, že je obecně vzato riskantní rodit doma, stát to má právo zakázat. Právě vzhledem k dítěti, to revers podepsat nemůže. Mít zbytečně mrtvé či postižené dítě kvůli nečekané „banální“ komplikaci, kterou lze vyřešit v nemocnici během dvou minut…? Co na to pak řekne svědomí…?
Dokud stát nezačne chránit lidský život od početí zákazem potratů, nemá žádné právo domácí porody zakazovat. Ohánět se zdravím dítěte je jen faleš a pokrytectví. Kolika dětem asi hypoteticky hrozí, že by mohly zemřít při komplikovaném domácím porodu a kolik se jich dnes a denně zcela legálně! zabije při potratech? Nepoměr bude asi obrovský.
Ať si každý zváží své možnosti, plusy a mínusy porodu doma a svobodně se rozhodne, s vědomím vlastní odpovědnosti za toto rozhodnutí. Osobně bych u svých dětí s porodem doma nesouhlasil, protože moderní vybavení a doktoři v porodnici, by měli být v případě potřeby záchrany života dítěte nebo matky využity. To říkám i s vědomím všech nedostatků, které v nemocnici mohou být. Je lepší skousnout nepříjemnou vyhořelou sestru, než si do smrti vyčítat, že se to možná nemuselo stát, kdyby…
Z vlastní zkušenosti – i ta nepříjemná sestra bude vlídnější a celkový přístup personálu lepší, když je u porodu chlap. Stačí pouhá přítomnost.
Ačkoliv nejsem zdravotník, opět vycházím z informací kvalifikované porodní asistentky, která mi obavy z rychlých komplikací spíše vyvrátila tím, že tam, kde nedochází k umělému urychlování kapačkou, vše se vyvíjí zvolna a je zpravidla čas na to odjet do nemocnice, když se něco začne komplikovat, dramatické situace většinou vyvolají doktoři.
Riziko úmrtí při domácím porodu je – řekl bych – srovnatelné či menší, než riziko dopravní nehody při dopravování se k doktorovi.
Samozřejmě je nesrovnatelné zlo potratů a riziko zla při domácích porodech. To je jako srovnávat masovou vraždu s řízením pod vlivem alkoholu. Ale to, že stát někde naprosto selhává, neznamená, že nemá právo udělat cokoli jiného. Když stát netrestá potraty, neznamená to, že nemůže trestat např. ten alkohol za volantem…
MUDr. Bohuslav Svoboda by potřeboval přes džku! ČR jde pěkně do kelu. Kdo uteče udělá nejlíp.!
Nechcete se o porodech bavit někde jinde??