Proč vadí hrob generála Franka?
Generál Franko a prezident Eisenhower
OSN zaslala španělské vládě zvláštní žádost. Jak informoval polský internetový portál fronda.pl dne 3.8., mají být ostatky generála Franka, uložené v bazilice v Údolí padlých u Madridu, přeneseny jinam, tj. tam, kde by nemohly být předmětem veřejné úcty. Údolí padlých se naopak má stát pietním místem pro údajné „oběti frankistického fašismu“. Španělsko je vyzváno, aby prý „skoncovalo s fašistickým dědictvím“.
Zmatek nad zmatek a matení pojmů! Franco nikdy nebyl „fašistou“, k této protikřesťanské ideologii italského původu se nikdy nehlásil. Franco byl voják, jehož myšlenkový svět tvořily katolická víra, rodina a vlast. Pro tyto hodnoty chtěl žít i umřít. Ideologiemi jakéhokoliv typu pohrdal včetně fašistické. Nálepkou fašismu jej poctili komunisté. Jestliže OSN toto jejich klišé přejímá, pak jen dokazuje, v jakém ideologickém poli se nachází.
Pravověrní katolíci oddaní Církvi vždycky budou ctít generála Franka jako statečného obránce víry a morálky, který zachránil Španělsko před jedem bolševismu a před zvířeckým vražděním. Komunisticko-zednářský režim premiéra Caballera a prezidenta Azani se dopouštěl krvavých bestiálních vražd zejména na duchovních osobách a aktivních katolických laicích. Mnoho kněží, řeholních osob i laiků republikánské a komunistické bojůvky upálily nebo pohřbily zaživa, některé ještě před smrtí zmrzačily, nejčastějším „trestem“ se stalo uřezání obou uší. Jejich obětí se stalo téměř 300 řeholnic, které se staraly o sirotky a invalidy, několik jich republikáni před smrtí ještě znásilnili. V provincii Ciudad Real bolševické kreatury vrazily matce dvou jezuitů do krku kříž a tak ji zavraždily. Biskupa z Jaénu popravili republikáni spolu s jeho sestrou před zraky 2 tisíc lidí. Faráře z Torrijosu mučili jako Krista: nejprve ho bičovali, poté mu nasadili na hlavu trnovou korunu, donutili vypít ocet a přivázali na záda trám, vedli na popravu jako Ježíše, pak ho ale zastřelili, nikoli ukřižovali. V Rondě komunisté svrhli do rokle, odkud se nedalo uniknout, 512 věřících katolíků, laiků, jejichž jediným proviněním byla věrnost katolické víře, již nechtěli zapřít. Zemřeli tam hladem. To je ovšem pouhá špička ledovce komunisticko-zednářských bestialit španělské občanské války let 1936-9. Svůj život při obraně katolické víry položilo celkem 11 biskupů, tj. pětina celkového počtu, cca 7 tisíc kněží a statisíce laiků včetně dětí. V posledních letech již byly desítky obětí těchto sadistických zločinů povýšeny ke cti oltáře, nejznámější je první blahoslavený romské národnosti Ceferino Jiménez Malla, jehož republikáni zastřelili jen proto, že se veřejně zastal kněží vedených na popravu.
Tento zvrhlý teror nenastoupil až jako důsledek povstání španělských národovců v čele s generálem Frankem. Když po zfalšovaných volbách v lednu r. 1936 utvořila vládu socialisticko-komunistická levice prošpikovaná členy zednářských lóží, využily toho ozbrojené bolševické bojůvky k napadání kostelů a klášterů. Poslanec Gil Robles si v parlamentu stěžoval, že během několika týdnů bylo vypáleno 160 kostelů a vykonáno 269 vražd z politických důvodů, především proti katolickým politikům a veřejným činitelům. Španělský episkopát ve svém dopise biskupům celého světa r. 1937 píše, že v období od února do července r. 1936, tedy za vlády levice, bylo zničeno 411 kostelů a spácháno 3 tisíce těžkých politických a sociálních atentátů za blahosklonné asistence policie. Zároveň španělští biskupové uvádějí s odvoláním na spolehlivé zdroje, že Komunistická internacionála již vydala příkaz svým španělským soudruhům k povstání, vyvraždění katolíků a nastolení bolševické diktatury sovětského typu. V květnu r. 1936 mladí revolucionáři podle biskupského listu již veřejně žádali bomby, střelný prach a zbraně.
Povstání vlasteneckých generálů v červenci r. 1936, do jehož čela se po krátké pertraktaci postavil Francisco Franco, bylo tedy jednoznačně činem nezbytné obrany spojené s heroismem. Poslední kapkou, jíž přetekl pohár trpělivosti, byla vražda katolického politika Calva Sotela ozbrojenou marxistickou tlupou, která jej za bílého dne vyvlekla přímo z bytu a před zraky nečinně přihlížející policie chladnokrevně zastřelila. Vypukla tři roky trvající občanská válka, jež skončila v březnu r. 1939 vítězstvím Frankových vojsk. Je pravdou, že zatímco Sovětský svaz vojensky podporoval republikánský režim v Madridu, Franco se těšil vojenské pomoci Mussoliniho Itálie a částečně Hitlerova Německa (pomoc Němců je však v propagandě záměrně zveličována, ve skutečnosti byla jen nepatrná, mnohem větší roli sehrála Itálie).
Bl. Ceferino Jiménez Malla, cikán zavražděný republikány pro víru a zastání se kněze.
Protistrana argumentuje údajnými zločiny frankistů. Válka je vždycky strašná a lidská hříšnost působí, že i ten, kdo bojuje spravedlivý boj na správné straně barikády, se mnohdy také dopouští neomluvitelných zločinů. To byly případy neobhajitelného teroru Spojenců na německém civilním obyvatelstvu při obsazování Německa a jeho satelitů, přesto ale nikdo objektivní kvůli tomu nemůže říct, že právo a spravedlnost byly na straně Hitlera a nikoli na straně protinacistické koalice, neboť válku a zločiny proti lidskosti započali nacisté a nikoli Spojenci. Taktéž ve Španělsku: Občanská válka vznikla jako důsledek komunisticko-zednářského teroru a evidentních příprav ke krvavé revoluci bolševického typu, proto právo a spravedlnost byly jednoznačně na straně Frankových povstalců.
Neobhajujeme evidentní krutosti, k nimž Frankovo vojsko také sahalo. Ty ovšem byly nesrovnatelné se zločiny republikánů, frankisté např. nikdy nevraždili děti a neznásilňovali ženy. Sám Franco k teroru nevyzýval, naopak se mu snažil bránit, nebyl však toho v atmosféře zjitřených vášní schopen, nota bene v jeho vojsku nebojovali jen samí praktikující katolíci, nýbrž i lidé nábožensky lhostejní a také muslimové. Krutosti frankistů ovšem sovětská komunistická propaganda záměrně zveličovala. V Paříži působil jako agent Kominterny jistý Otto Katz, který se po válce chlubil, že „na počkání vyráběl fašistická zvěrstva ve Španělsku“. Dodejme, že Otto Katz, známý posléze v Československu jako šéfredaktor komunistického Rudého práva pod jménem André Simon, skončil r. 1952 na šibenici jako oběť Stalinem přikázaného vykonstruovaného procesu s komunisty soustředěnými kolem generálního tajemníka strany Rudolfa Slánského. Komunisté též často lživě obviňovali frankisty ze zločinů, jichž se dopustili sami, např. z bombardování baskické vesnice Guernica.
Je pravdou, že po vítězství Franka proběhlo hodně poprav na základě rozsudků mimořádných vojenských soudů. Vždycky ale šlo o konkrétní kriminální zločiny á la vraždění nevinných civilistů a sadistická zvěrstva. Není znám jediný případ, kdy by někdo skončil před popravčí četou jen proto, že sympatizoval s levicí nebo byl členem socialistické či komunistické strany. Franco sám vyzval k celonárodnímu smíření a nabídl všem, kteří se provinili lehčí formou, jež nezasluhovala smrt, aby si trest odpykali dobrovolnou prací při obnově země a tak se vyhnuli vězení. Tvrdá opatření nebyla v oné době ničím mimořádným, poválečné čistky v osvobozené Francii byly horší než ve frankistickém Španělsku – a nikdo se nad nimi nepozastavuje. Frankův režim na rozdíl od totalitních diktatur nacismu a komunismu neznal vyhlazovací koncentrační tábory, političtí vězni měli svůj zvláštní statut a nemuseli pracovat, směli dostávat balíčky a dopisy, měli čas na sebevzdělávání a dokonce na politické debaty. Frankistické Španělsko zůstalo za II. světové války neutrální, Franco se nestal spojencem Hitlera. Naopak Španělsko poskytovalo azyl osobám pronásledovaným nacistickým režimem, zejména Židům, což v 90. letech minulého století ocenil samotný Stát Izrael.
Především ale Franco jako praktikující katolík navrátil Katolické církvi svobodu a postavil nové Španělsko na katolických principech. R. 1953 uzavřel konkordát s Vatikánem. Plně proto platí to, co napsali španělští biskupové ve zmíněném dopise: „Španělsko mělo jedinou alternativu: buď definitivně podlehnout destruktivnímu komunismu, nebo se rozhodnout k nadlidskému odporu a osvobodit tak od hrozného nepřítele sebe, základy společenského života a národní charakter… Církev přesto, že chtěla mír, válku si nepřála a pro ni nepracovala, nemohla v tomto zápase zůstat indiferentní; přikazovalo jí to její učení, její duch, instinkt sbeobrany a zkušenosti z Ruska…“
Ve Frankově Španělsku byly pod přísným trestem zakázány potraty a antikoncepce, zákony nedovolovaly ani rozvody katolicky uzavřených manželství. Katolická církev a její nauka byly chráněny zákonem, rouhání a vandalismus vůči chrámům, svatým obrazům a sochám byly trestné. To vše skončilo Frankovou smrtí r. 1975, kdy Španělsko vykročilo cestou destruktivního liberalismu a přizpůsobilo se tak jiným západním zemím.
Rakouský kancléř Dollfuss, zavražděný nacisty v roce 1934
Pro nás ale Franco zůstane vynikajícím katolickým státníkem a vojevůdcem na stejné rovině s Juanem d´Austriou z bitvy u Lepanta r. 1571, polským králem Janem III. Sobieským z bitvy u Vídně r. 1683, ekvadorským prezidentem Gabrielem García Morenou, zavražděným zednáři r. 1875, bl. Karlem Habsburským, rakouským kancléřem Engelbertem Dollfussem, portugalským premiérem Antoniem Salazarem a dalšími. Byl to muž, jenž svůj katolicismus uplatńoval jak v politice, tak i ve svém soukromí. Žil velice skromně a celý život zůstal věrný své zákonité manželce, což nesnese srovnání se současnými západními politiky-sexuálními čuňaty á la francouzský prezident Hollande aj. Jestliže současná OSN, ovládaná propotratovými lobbisty a genderistickými zvrhlíky chce zneuctít památku generála Franka, potom zajisté ví, proč. Pro nás je to ovšem ten nejpádnější důvod, abychom se k odkazu tohoto velkého katolického státníka hlásili.
PhDr. Radomír Malý
Poznámka autora: Informace byly čerpány převážně z knihy Paula Johnsona „Dějiny 20. století“ a Adama Wielomského „Hiszpania Franco“.
Poznámka redakce: Odkazy na Katopedii a obrázky doplnila redakce.
Milujem spôsob písania, akým vládne Dr. Radomír Malý. Jednak pre erudovanosť autora a odborne nepriestreľné fakty, ktoré jeho články obnášajú, ale tiež pre mimoriadnu schopnosť nazvať veci pravým menom, čo sa v dnešnej politicko-korektnej dobe veľmi nenosí. A perličky ako napríklad o tých „sexuálnych čuňatách“ sú výborným okorenením článku. Dobre som sa zasmial.
Prečo si takého články nemôžem prečítať napríklad v Katolíckych novinách?
Nech pána Dr. Malého pri jeho práci vždy sprevádza silná pomoc Ducha Svätého, aby ako verný križiak bránil sv. katolícku vieru a otváral oči všetkým, u ktorých je ešte aká taká nádej, že to má zmysel!
Článek potřebuje, aby byl šířen. Nepochybuji, že by ho neotiskl (Ne)Katolický týdeník, ale co takhle Immaculata či Světlo. Nebo to je také už ztracené?
Panu Kretschmerovi: V immaculatě ěnco podobného už před lety z mého pera vyšlo, a to nejednou.
Nu… Držme se při zemi, o neprůstřelných faktech bych rozhodně nemluvil. Přestože v principu s článkem souhlasím, mám problém s některými propagandistickými prohlášeními, patrně obsaženými už v původních zdrojích. Zejména bych měl výhrady proti tvrzení, že frankisté nikdy neznásilňovali a nevraždili děti. Myslím, že i prostý zdravý rozum musí uznat, že takové tvrzení je naprosto nereálné a že případy znásilnění a vražd dětí se v podmínkách kruté občanské války musely vyskytnout na obou stranách, byť republikáni se jich patrně dopouštěli mnohem častěji. Já jsem si navíc z nějaké dřívější četby zapamatoval informaci, že na straně frankistů bojovali i jednotky složené z Afričanů, jejichž disciplína a humanita (pokud jde o zacházení se zaja-tci/tkyněmi a porobenými civilist-y/kami) se blížila těm nejhorším republikánským standardům. Je pravda, že frankističtí velitelé se snažili řádění afrických jednotek omezit a jejich chování zcivilizovat, ovšem minimálně v prvních dnech války, kdy se bez nich nemohli obejít a měli obavy sahat k tvrdším metodám vynucování si poslušnosti, měli jen pramalý úspěch. Bylo by proto jistě zajímavé, kdyby se někdo tomuto tématu (zacházení se zajatci a porobenými civilisty) více věnoval a objektivizoval výše uvedené tvrzení.
Odpověď panu Ignácovi: Johnson v mnou uváděné práci s odvoláním na prameny uvádí na str. 323 počty povražděných levicí ze všech stavů, mezi nimi i „několik set dětí“. Totéž uvádí i na straně obětí frankistů, tam ale děti chybějí. A Wielomski ve své knize připomíná, že znásilňování žen skutečně u frankistů neexistovalo, co se týká těch Afričanů, přesněji muslimských Marokánců, tak jejich oddíly byly využívány v přímém boji vojáků proti vojákům, frankističtí velitelé se je báli pouštět k obsazování měst a vesnic a ke kontaktu s civilním obyvatelstvem.
Jsa poslušen výzvy pana Cinciuse o hlubší věnování se zajímavému tématu, jsem poslal do DaH několik poznámek ale musím konstatovat, že jsem šel pro vlnu a vrátil se ostříhán. Zřejmě jsem překročil linii co se smí říkat a co je už řeč o provaze v domě oběšencově.
Pokud chcete, aby zde Váš příspěvek zůstal, musíte jej pojednat seriózněji, slušně a čestněji, než jste to udělal. Snadno toho dosáhnete tím, že vynecháte hrubé a věcně neopodstatněné osobní útoky na autora.
Smíření ve Španělsku mezi potomky „frankistů“ a „republikánů“ je už snad realitou. Občanská válka minulostí.
—
Proč OSN raději nevyzve Rusko, aby přestalo na Rudém náměstí ukazovat Lenina a konečně jej pohřbilo?
Pax
Jan
Protože Rusku jsou žádosti OSN víte kde 🙂
Smíření je iluzivní. Krev totiž není voda.
Nu, je vidět, že jste tam nikdy nebyl. Mimo to,dnešní rudá lůza si v ničem nezadá s tou ze 30. let. Útoky na lidi, kostely, symboly jsou takřka na denním pořádku..
Ano inženýre, po nástupu kámoše komunistů Juana Carlose to už jde se Španělskem od 10 k 5. Ovšem dnešní doba má podobného vůdce v kremlu. Jen nálepky se mění. Není sice katolík, ale globální plutkoracii pije krev snad ještě více než Caudillo, asi proto, že má více divizí.
Franco nebyl fašista, na rozdíl od sebranky podporované v Kyjevě EU a Sovětskými státy Americkými.
Jen upřesním, ne až po nástupu [don]Juana Carlose, ale už dlouho předtím. Tento zednář totiž už za života caudilla přes bulharské komunisty jednal s těmi španělskými, že je legalizuje a umožní jim účast ve volbách hned po smrti generála.
(Což má zajímavý přesah, pokud jde o přísahu tohohle panáčka při nástupu do funkce.)
Podotykam, ze dynastia, ktoru ustanovil Franco neni legitimna. Katolicki povstalci, karlisti, bojovali cele 19. storocie (a tiez 20. storocie) za ustanovenie legitimnej dynastie potomkov dona Carlosa, a zvrhnutie liberalnych monarchov. Dnesni karlisticky nastupca tronu je ale tiez modernista a socialista, takze myslim, ze jeho brat sa zatial povazuje za regenta, kym jeho brat, ako odpadlik, nie je schopny vlady. Mimochodom, clenovia tejto exilovej dynastie podporovali Marcela Lefebvra, dokonca boli pritomni i pri svateniach 4 biskupov Bratstva.
Koho zaujima historia spanielskeho karlizmu, tak odporucam knihu od Jiriho Chalupu: Don Carlos a ti druzi, napr.:
http://www.epocha.cz/detailknihy.php?id=239
I ked autor je zrejma nekatolik, takze mnohe jeho hodnotenia a postoje treba brat s rezervou, ale pamatam si, ze svojho casu som knihu precital bez toho, aby som sa pomaly od nej odtrhol (a to som dovtedy o karlizme skoro nic nevedel).
Jan, ziadne zmierenie v Spanielsku sa nekona. Stalo sa len to, ze podiel katolikov sa prudko znizil v tejto krajine, pomaly az k zaniku, a ze sa znizil pocet ludi podporujucich hodnoty povstalcov.
Konzervativne falangisticke strany maju dnes v Spanielsku podporu mozno do 1%, monarchisticki karlisti (ti ale neuznavaju sucasnu dynastiu vladnucu v Spanielsku za legitimnu) par desatin percenta, Spanielska alternativa hadam tiez do 1%. Proste, politicke frakcie, aspon ako tak zastupujuce pozicie povstania dnes maju podporu mozno do 2% percent, takze o tom je to, o vymreti povstaleckeho tabora.
,,Krestansko“ demokratickych ludovcov neratam, kedze to je tak zvrhla strana, ze dokonca statisicom sefardskych zidov udeluje obcianstvo v ramci pokania za vladu Izabely Kastilskej a Filipa II. Hanba krestanskym demokratom, co sa hanbia za slavnu krestansku histoiu!
To udělování občanství je zajímavé, máte nějaký zdroj?
Přímo ze španělského ministerstva spravedlnosti – zákon o udělování občanství sefardským Židům: https://www.mjusticia.gob.es/es/ciudadania/nacionalidad/concesion-nacionalidad
Anglické vydání listu El País: https://english.elpais.com/spain/2021-08-20/thousands-of-sephardic-applications-for-spanish-nationality-denied-following-fraud-alert.html
A to je špatně? Jejich předkové odtamtud byli bezdůvodně vyhnáni, mnozí pobiti. Jo kdyby někdo uděloval občanství Sudeťákům, jichž devadesát devět procent mělo, když projížděl Vůdce, pravou pacičku nahoře, a kteří Čechy předtím vyhnali do vnitrozemí, na což se zapomíná, to byste jásali.
Myslím, že rozhodně nejásali. Opravdu by mě zajímalo, z čeho jste tak usoudil.- Pointa je v tom, že Židé byli ze Španělska vyhnáni za Isabely Katolické bratru před půl tisíciletím. Udělovat občanství jejich „potomkům“ je vážně hloupost. Stejně jako kácet sochy Kryštofa Kolumba, omlouvat se za křížové výpravy atd.
Skutečně bezdůvodně?
A co podle Vás Španělům dělali? Zabíjeli je jako Sudeťáci naše předky?
A kolik procent Čechů pak zvedalo pacičky nahoru též? Taky bychom je měli odsunout?
Tyhle kolektivní viny…
Ad Smiley: Kolik? Asi tolik, kolik na nesmyslný požadavek nosit dusítka (v některých měsících i vymáhaný policií) reagovalo 98% obyvatel. Jste mezi těmi 2%, co do obchodů nebo do banky chodili bez hadry na obličeji?
Samozřejmě.
Musím uznat že ten článek není špatný, i když pana doktora obvykle jinak až tak úplně nemusím a také souhlasím s Ignácovým dovětkem.
Je spousta věcí na které bych se rád zeptal OSN. Nejenom na tuhle. Proč jim třeba tak strašně vadil pan prezident Asad, který v některých ohledech připomíná pana Franca i Pinocheta. I Sýrii se říkalo blízkovýchodní Švýcarsko, stejně jako Chile a režim i lidé tam byli tolerantnější vůči křesťanům než italská vláda. Věřím že jenom modlitby vedené Svatým otcem zabránily přímému útoku palubního letectva. Teď je tam Chalífát a jedna z nejstrašnějších genocid křesťanů i muslimů dobré vůle. Víc než za Nerona. OSN mlčí a nevyhrožuje sankcemi. Stejně jako všechny naše vlády. Zrovna na dnešek vyhlásil katolický patriarcha chaldejského ritu den modliteb za mír a záchranu. Přidejme se i my, alespoň trochu.
O tomto cikánském svatém jsem nevěděl. Znám jenom svatou Sáru, která byla egyptského původu a připlula do Francie na lodi bez vesel společně s Marií Kleofášovou a s Marií Salome. Ženami které stály pod křížem a které byly v rámci pronásledováni puštěny po mořimoři. Výrazně přispěla k pokřtění místního romského kmene, cca roku 40 AD a možná se stala jejich náčelnicí. Verze legendy jsou 2 a možná jsou pravdivé obě, jak již to bývá. Vesnice dodneška pompézně slaví příchod 2 Marií a je v ní milostná socha svaté Sáry. Ke které se sjíždějí romové z celého světa. Mají tam nádhernou pouť, při které celé město (bílé) jde ve svátečních šatech do moře. Včetně mužů ve starobylých krojích, na andaluzských bílých koních. Případnému zájemci o tyto události stačí zadat do Googlu Svatá Sára.
Modlitby Svateho otca asi moc syrskym krestanom nepomoze, rovnako im nepomoze to, ako sa obracaju na papeza Bergoglia o pomoc a podporu, ako to cinia predstavitelia syrskych krestanov. Naopak, za to, na nich dopadne Bozi trest.
Na Boha sa maju obracat, a nie na kacira, papeza Bergoglia.
Chaldejsky patriarcha vyzyva na modlitby za mier a zachranu. Ked na nasich krestanskych predkov dopadlo nestastie, najprv cinili pokanie, potom prosili Boha o zachranu, a potom vzdy spomenuli, ze ak im nezachrani Boh tela a zivot, nech im zachrani aspon duse a vieru.
Toto mi tu absentuje, predstavitelia tamojsich krestanov si neuvedomuju vobec doteraz svoju vinu, su az tak ponoreni do modernizmu.
Oni viedli krestanov k ekumenizmu k neveriacim, k tomu, ze odhodili bariery medzi komunitami ludi, a miestni krestania sa v duchu hnutia Sillon zapojili do budovania nekrestanskej spolocnosti (Bass, arabsky socializmus, arabsky nacionalizmus). Boli to ,,krestania“, co zohrali dolezitu ulohu pri rozvoji arabskeho nacionalizmu a socializmu.
Takisto vodcovia krestanov urobili, na celom svete chybu, ze odmietli ucenie o socialnej vlade Krista. Toho dosledkom je i to, ako predpovedali i tradicionalisti, ze na svete niet statu, co by prenasledovanych krestanov sa zastal.
Zidia maju svoj stat, moslimovia maju svoje staty, len katolici nemaju svoj stat, a draho za to platia. Katolici si v poziciii ako boli zidia v 30. rokoch. A to vsetka vdaka ludom ako Bergoglio. Ti vydali krestanov do ruk nepriatelov. Strojcovia 2. vatikanskeho koncilu, bergogliom ,,svatoreceny“ Wojtyla a papez Montini.
A dnes sa patriarchovia obracaju na velkeho Bergoglia. Na Boha nech sa obracaju, a nech pokanie cinia!
Cirkev svata katolicka je novy a vecny Izrael. Ak sa Izrael zacal ekumenicky miesat s nevercami a budovat sillonizmus, Boh ho potrestal tak, ze ho vydal do ruk nepriatelov. Ak sa Izrael obratil a kajal sa, opat sa podrobil Bohu a oddelil sa od nevercov, Boh mu dal vitazstvo a slobodu. Myslim, ze s katolikmi to je podobne, Boh nas vytrhne z ruk nepriatelov, len odhodme pychu, a kajajme sa.
Zabery organizacie Islamsky stat a jej bojovnikov:
https://www.youtube.com/watch?v=xgzQ-rDbM-Q
Samozvany kalif Bagdadi vedie piatkove modlitby (asi od stvrej minuty kaze a od 17:20 sa ,,modli“):
https://www.youtube.com/watch?v=PrIWBoNSOFY
Co se týče ostatků pana Generála Franca tak věřím a doufám že tahle iniciativa prokáže svým autorům medvědí službu. Ať už to dopadne jakkoliv. Nějaké dobro z toho vzejde. Myslím že by bylo jejich hlediska rozumnější kdyby byli zticha a neupozorňovali na to.
Článek dobrý, jen bych polemizoval s tím, že režim a vše dobré skončilo až rokem 1975 a Frankovou smrtí. Dávno před tím byli v klíčových pozicích technokrati, nezřídka napojení na Opus Dei. V oblasti ekonomie a uspořádání státu (třebaže nebyl pluralitní systém) se prosazoval spíš liberalismus než učení Církve vyjádřené ve velkých encyklikách Rerum Novarum či Quadragesimo Anno.(Asi podobně, i když ne tak výrazně, jako v Chile za Pinocheta.) A dalo by se pokračovat ve výčtu. Jinak řečeno, režim se přežil a v zásadě ztratil původní étos.
Odpověď Servantovi: Já jsem nepsal o ekonomii a dalších věcech, ale o legislativě v bioetických otázkách a postavení Katolické církve a tady skutečně došlo ke změnám až po Frankově smrti, ne dřív.
Pane doktore, předně bych chtěl říci, že váš článek nekritizuji, naopak jej vítám, přestože na takto malém prostoru lze stěží některé věci vysvětlit (jistě se třeba shodneme, že například vysvětlení toho, proč se děly zvěrstva i ze strany nacionalistického vojska by zabralo možná celou zvláštní studii už jen vzhledem k tomu, že toto vojsko nebylo zdaleka homogenní názorově, ideologicky, nábožensky, etnicky..)
Ale k věci, nepřišlo mi, že tak úplně píšete výlučně o legislativě v bioetických otázkách a postavení Církve. Snad možná v onom odstavci. V každém případě jsem jen konstatoval, že ne vše padlo až s koncem režimu. Oba víme, že režim procházel erozí dlouhou dobu, konec konců i část té Církve, kterou Franco hájil, se postavila proti němu. To není polemika, jen dovysvětlení..
Ano, Opus dei a podobni sa chranili pred perzekuciami s tym, ze nie su komunisticki ateisti, ale katolici. Samozrejme, boli to kaciri. Budovali kapitalizmus, aby nasledne zaviedli demokraciu. Kapitalizmus je liberalizmus v ekonomike, rovnako ako demokracia je liberalizmus preneseny do statneho zriadenia.
Postupne, Spanielske elity, uvolnili priestor konzumu, kapitalizmu a turizmu. To nakoniec malo neblahe dosledky.
Nezabudajme ale, ze v tom zohral i vyznamnu ulohu Vatikan, a tlak Vatikanu vernych ,,katolikov“, ktori tvrdo rozvracali na konci frankizmu vsetko pozzitivne na danom rezime.
Taky Pius XII. sa naopak podporil mnohe dobre veci v Spanielsku, i ked k Piovi XII: mam iste vyhrady.
Tu su pekne zabery Franca, Pia XII. a tak dalej na tomto videu:
https://www.youtube.com/watch?v=0pEqWJnKdis
Myslim, ze dnes vidiet takto europskeho politika klacat, ci bozkavat kriz je uz asi skor nemozne. Rovnako je smutne pozerat na to, ako ti Spanieli si klakaju a bozkavaju prsten papeza, s uctou, ked clovek dnes pozrie na zvrateneho Bergoglia, ktory nema ziadnu uctu k uradu papeza.
Pane Malý, výborný článek. Děkuji. Ave Francisco Behemonde Franco!
Ještě k mé diskusi s panem Ignácem. Nepřátelé Církve, když nemohou popřít vlastní krvavé zločiny proti katolíkům, pokaždé začnou tvrdit, že prý „oni jednali úplně stejně“, „krutosti páchaly obě strany“. Omyl! Ve většině případů katolíci takto nejednali, neboť i ve válečné lítici člověk žijící duchovním životem má v sobě zakódovanou určitou hranici, kterou nepřekročí.
Konkrétně: Běžně se lze dočíst, že za Fr. revoluce při povstání vendéských, kdy jakobínské vojsko páchalo příšerná zvěrstva na civilním obyvatelstvu včetně nemluvňat, která nosili vojáci vítězoslavně na bajonetech, prý totéž dělala i druhá strana, tj. zbožní katoličtí venkované. To říká dokonce i tak renomovaný historik jako Francois Furet. Jenže je to lež, která má zakamuflovat hrůzostrašné zločiny zednářských bezbožců na katolících. Německý historik Horst Gebhard podává následující fakta: Běžně se všude předkládá jako doklad „zvířeckosti a fanatismu“ vendéských město Marchcoul, kde prý po vstupu vendéských byly stovky republikánů zmasakrovány a místní „fanatické katoličky“ je dokonce noži čtvrtily. Realita ovšem je taková, že tuto dezinformaci vypustila do světa jakobínská vláda v Paříži, aby vylíčila vendéské jako bestie. Místní písemné doklady v Marchcoulu mluví o něčem zcela jiném. Po vstupu vendéských byly popraveny pouze 3 osoby: místní soudce, který předtím posílal pod gilotinu odpůrce jakobínů, jeden poslanec a jeden odpadlý kněz. Jakobínské úřady v Paříži uváděly též jako „doklad“ toho, že vendéští masakrují i děti, případ 13letého Josého Bary. Pravdou je, že tento chlapec sloužil jako burš u jednoho jakobínského důstojníka a v jedné válečné lítici to prostě „koupil“, zasáhla ho střela. Jiné písemné doklady o „zvěrstvech“ vendéských skutečně neexistují a srovnávat ty výše uvedené s genocidou, již páchali ve Vendée jakobínští vojáci, je směšné (srvn. Gebhard: Liberté, Egalité, Brutalité, str. 150, kniha je v němčině). Pokud historikové navzdory tomu mluví o „krutostech na obou stranách“, pak jde o evidentní a záměrnou lež. Já ve své knize „Nejkrvavější genocida“ naopak uvádím s odvoláním na prameny případ, jak jednali vendéští se zajatci. Ti byli v počtu několika set drženi v jednom kostele, velitel d´Elbée vyzval potom své vojáky k modlitbě Otčenáš, když došli k „Odpusť nám naše viny“, řekl jim: „Tak a teď ukažte, že nejste pokrytci a uveďte ona slova ve skutek. Propusťte zajatce!“ To nebyl ojedinělý případ, propouštění zajatců bylo u vendéských běžné. Jinak ovšem jednaly intervenční armády sousedních států, které se opravdu někdy dopouštěly neomluvitelných krutostí, i když zdaleka ne takových, jako jakobíni.
Něco podobného platí i pro španělskou občanskou válku. Tam je ovšem situace odlišná od Fr. rev. v tom, že frankisté se také dopouštěli neomluvitelných krutostí, což jasně ve svém článku říkám, nicméně písemné doklady o znásilňování žen a vraždění dětí na rozdíl od republikánského tábora opravdu nejsou a neuvádějí je ani český liberální předválečný publicista Zdeněk Němeček v knize „Ďábel mluví španělsky“ a dokonce ani fanatický republikán Antonio Ruiz Villaplana, jehož kniha u nás před válkou vyšla v češtině. Polní kněží, kteří ve Frankově vojsku působili, tady přece jen uplatňovali významný umírňující vliv. Jde mi jen o to, abychom jako katolíci se nebáli říci tam, kde je pravda zřejmá, že vina je pouze jednostranná u odpůrců a pronásledovatelů Církve, a nikoli „oboustranná“.
„Komunisté též často lživě obviňovali frankisty ze zločinů, jichž se dopustili sami, např. z bombardování baskické vesnice Guernica.“
Mně to nějak špatně přemýšlí, ale má to znamenat, že Guernicu vybombardovali španělští republikáni? Obecně se tvrdí, že to udělala německá Legie Condor a dokonce Göring se tím sám chlubil.
Slyšel autor článku někdy něco o Legio Aeronautica? Nebo Corpo Trupe Volontarie (CTV)? Nebo třeba X. Legio Decima Equestris? Popírat, že se Franco ve své situaci a tváří v tvář masivní sovětské podpoře (I-15, I-16, T-62) rozhodl pro masivní podporu fašistického Německa (31 tisíc mužů) a Itálie (49 tisíc mužů) chce opravdu silný žaludek.
Jestliže ve spravedlivé válce (což byla ze strany vedené generálem Frankem) bojuje někdo, kdo je v jiném ohledu nepřijatelný (např. nacisté) proti společnému nepříteli (komunistům), nevidím na tom nic špatného. Diskuse o tom, zda legie Condor a další zde jmenované byly fašistické nebo ne, nemůže proto vést k nějakému znevažování generála Franka.
Milý pane Kretschmere, Vaše odpověď, mě, přiznám se, šokovala. Takže Vy, který zde tak rád rozpracováváte různá morální témata, zastáváte názor, že účel (cíl) světí prostředky? Tak to je opravdu silné kafe, zvláště ve spojení s nacistickou a fašistickou ideologií. Znovu píši jasně – generál Franco byl zachránce Španělska, obzvláště tamějších katolíků! Ale to, že se spojil s nacisty a fašisty, sám vnímal jako velmi kontroverzní krok. Kdyby jste si dal práci a pokusil se nastudovat něco z autentických pramenů, zjistil by jste například, že za bombardování Guerniky, účast Legie Condor a CTV a jiné aspekty španělské války se několikrát ve veřejných projevech celému národu omluvil.
Chápu, že to jsou skutečnosti, které bohužel v naší zemi nejsou moc známé. Krapet se přiživuji v oblasti militarií a militariální historie a vězte, že Vás názor by byl v rámci diskuze o španělské válce brán jako faktická obhajoba nacismu a fašismu, byť sám jasně prezentujete, že jste člověkem, který by nechtěl obhajovat nacismus a fašismus. Ale když účel světí prostředky, nakonec se člověk bohužel umaže. Tak jako například katolický kněz Tiso na Slovensku.
K tomu si dovolím napsat ještě komentář k výše psanému. Psát (viz pan nino), že prezident republiky neviděl, co se Židy dělají jeho spojenci, tak to je už opravdu silná adorace slovenského klerofašismu (musím bohužel užít tento termín, byť se mu jinak velmi vyhýbám jako laciné sociologické konotaci), ale tady bohužel jde právě o tu snahu poukazem na „víru“ Tisa ospravedlnit jeho postoje – třeba vydání vlastních občanů, slovenských Židů, cizímu státu, tedy přesněji gestapu. Slovenští Židé nebyli „zpracováváni“ nějakými imigračními úředníky Německé říše, aby byli, byť naoko, aspoň formálně přijati za nové občany Německé říše. Celý proces jejich dohledání a předání do „Německa“ (rozumějme odvoz do koncentračních vyhlazovacích táborů) řídila a prováděla expozitura Gestapa, dohodnutá mezistátní úmluvou mezi Německem a Slovenskem. A nakonec, dějinně existuje jeden morální žalobce – je jím Dánské království, které se kupodivu bleskurychle dovědělo, oč jde se Židy (a to nebylo spojencem Německa jako Slovensko!) a také se o ně bleskurychle postaralo, dokonce i reklamací z koncentračních táborů. 92% dánských židů přežilo druhou světovou válku. To jsou bohužel odlišná čísla, než počty přežitých slovenských židů.
Velmi mě mrzí, že tu reakci tu musím psát já. Myslím, že když je tu tolik lidí podrobně obeznámených s morální naukou Církve, že by měli na takové posvěcování prostředků účelem reagovat oni. Jinak se nedivme, že katolíky opravdu kdekdo lacině spojuje s fašisty a nacisty. Sami jim k tomu nabíjíme munici.
Pan Jaroslav Klecanda pise:
,,tady bohužel jde právě o tu snahu poukazem na „víru“ Tisa ospravedlnit jeho postoje..“ Pokial viem, vieru ma len katolik, takze podla mojho nazoru lutheran a slobodomurar Tiso zrejma ziadnu vieru nemal.
Ano, i tak se dá uchopit výklad historie, jako nám to tu ukazuje pan nino. On ví, že ThDr. Josef Tiso byl lutheran a slobodomurar. Na rozdíl, od všech dostupných pramenů, které jsem byl schopen v krátké době obsáhnout (cca asi tak odhadem 20), které udávají, že ThDr. Josef Tiso byl římskokatolický kněz vysvěcený 14. 6. 1910 košickým biskupem, na základě výjimky, udělené apoštolským stolcem pro nízký věk svěcence.
Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.
ad nino: Větší „somárinu“ jsem dlouho neslyšel..
Odpověď VLaMovi: Nevím, čím se chlubil Goering, ale podle odkazů na literaturu u Wielomského bombardovali Guernicu republikáni a svedli to na Němce.
A odpověď p. Klecandovi: Je nutno umět pořádně číst. Já řpece ve svém článku nepopírám podporu hitlerovského Německa Frankovi, naopak ji výslovně uvádím, pouze píši, že podpora Itálie byla větší a že s tou německou podporou se to přehání. Za II. svět. války ovšem Španělsko zůstalo neutrální a války se neúčastnilo, pouze dobrovolnická tzv. Modrá divize bojovala proti Sov. svazu.
Pane Malý, existuje celkem kompletně dochovaný letecký deník Legie Condor, takže víme kdo kam kdy kde proč a s jakým výsledkem letěl …
Guernicu bombardovala skutečně Legie Condor, mylné je ale tvrdit, že šlo o letecký teror vůči civilnímu obyvatelstvu.
Cílem útoku byly mostní konstrukce přes řeku, jejich zničení mělo uzavřít republikánským jednotkam možnost ústupu před ofenzívou frankistickcýh jednotek.
Takže tvrzení, že Guernicu bombardovali republikáni,je skutečně mimo mísu. Mimochodem, Guernicu dva dny po bombardování, tedy 28. 4. 1937, dobyli frankisté, republikáni se nestačili stáhnout, cestu jim tarasily trosky domů na komunikacích …
Jinými slovy řečeno – i Legie Condor zjistila, že tehdejší letecká technika a taktika boje neumožňuje operačné přesné zasažení taktického cíle, na rozdíl od velmi úspěšného plošného bombardování třeba průmyslových lokalit Barcelony nebo frontové koncentrace vojsk. Tuto zkušenost pak o pár let později objevily i britské a americké bombardovací svazy, o sovětských ani nemluvě.
S Guernicou to nebylo tak jednoduché, byla terčem vícera útoků z obou stran…
Ad Jaroslav Klecanda – Účast německých divisí na straně generála Franca nemá ráz prostředku. To byste musel také vyloučit jakékoli partikulární spojenectví mezi různými politickými stranami, které se mohou shodnout a spolupracovat v jedné věci, zatímco v jiné závažné věci stojí proti sobě.
Cíl opravdu nesvětí prostředky, takže není třeba dovoleno vraždit děti nepřítele, aby s ten vzdal.
Milý pane Kretschmere, takže je dovoleno spolupracovat s institucemi (například nacistické a fašistické vojenské jednotky), které prokazatelně zastávají ideologii nepřátelskou křesťanství? To pak je možno spolupracovat třeba se stalinisty, když to bude výhodné pro můj cíl?
Jaký rozměr spolupráce má podle Vás rozměr prostředku ve válečném konfliktu, když ne účast vojenských jednotek?
Předpokládejme, že by např. v KSČM byla frakce, která by odmítala potraty. Tito její členové by se zúčastnit Pochodu pro život. Vyhnal byste je z něho proto, že jsou to komunisté a tedy v mnohém dalším ohledu zcela nepřijatelní?
Samozřejmě, že při spolupráci může záležet na okolnostech, za kterých je žádoucí. PhDr. Malý zmiňuje, že na straně generála Franka bojovali muslimové. Ti také jsou vzhledem ke svému náboženství nepřijatelní stejně jako nacisté či komunisté vzhledem ke své ideologii.
Milý pane Kretschmere, dovolím si použít Vámi udaný příměr – pokud do Pro-life průvodu dojde někdo, kdo symboly propaguje KSČM nebo uniformou nacismus nebo fašismus, tak by to asi byl nejen problém, ale přímo i skandál a asi bychom to oprávněně brali jako provokaci. Zpátky k historii – Franco se s Němci a Italy spojil před vypuknutím těch největších pogromů a zločinů, na to nesmíme zapomínat. Byl to pochopitelný a případně omluvitelný krok. Ale upírat tomu v dnešní době negativní rozměr je ježděním nože po talíři. Na to od počátku reaguji.
ad Jaroslav Klecanda „upírat tomu v dnešní době negativní rozměr je ježděním nože po talíři“: Podle mého názoru ahistoricky aplikujete současná ideologická hlediska na tehdejší situaci. Legie Condor, ač bojovala ve spec. neoznačených uniformách, byla regulérní armádou a de-facto součástí wehrmachtu. Wehrmacht, pokud vím, nikdy nebyl odsouzen jako zločinecká organizace. Proto spolupráci s ním proti společnému nepříteli ve spravedlivé válce nelze chápat jako nedovolené použití mravně vnitřně špatného prostředku k dobrému cíli (to bychom museli dnes podobně odsuzovat vojenskou spolupráci se Sovětským svazem na porážce nacistického Německa). Střízlivě je nutné hodnotit spolupráci i z kvantitativního hlediska (jen pro srovnání: armáda gen. Franca měla ke konci konfliktu kolem 1 mil. mužů).
Vážený pane MichaleD, ohledně spolupráce si dovolím odkázat na odpověď panu Malému níže. A k Vašemu názoru ji jen maličko upřesním, a to jen v jednom bodu, aby má odpověď nebyla příliš obsáhlá – o složení velitelského sboru Legie Condor nerozhodovalo velení Wehrmachtu, ale stranické grémium NSDAP, které tímto vytvářelo z nadšených podporovatelů strany a režimu nové ikony pro masy německého národa. Například dva z jejích velitelů, generálové Hugo Sperle a Wolfram von Richthofen jsou toho přímo učebnicovými příklady.
To pp. VlaM a J. Klecanda,
Buďte bez obav, pánové, Vaše hlavy jsou v pořádku. Předevčírem tentýž článek uveřejnil i web Národního sjednocení.cz, redigovaný p. ThMgr Ladislavem Malým (pozor, shoda jmen s autorem). Přihlásíte-li se na adresu: bukwarolf@seznam.cz, zašlu Vám zajímavé linky k tématu a filozofické kategorii „spravedlivá válka“, sahající až k Tomáši Akvinskému, jak tu připomněl pan Ing. M. Kretschmer.
Odpověď panu Klecandovi: No, myslím, že je bezpředmětné přít se o Guerniku. Názory nejsou jednotné, někteří udávají jako pachatele Němce, jiní republikány, kteří to na Němce svedli. Bombardovaly tenkrát obě strany. Ale i když Guernica byla skutečně dílem Němců, nic to nemění na mém hodnocení frankismu a generála Franka.
Jinak, pane Klecando, jste úplně mimo, když panu Kretschemrovi předhazujete, že podle něho „účel světí prostředky“. Když bojuji za spravedlivou a dobrou věc a síly zla na opačné straně bojují proti sobě navzájem a z toho důvodu jedna z nich mne podpoří, není žádným „účelem světícím prostředky“, když tuto pomoc přijmu, tím se nijak neidentifikuji se zlem, viz katolická morálka. To bychom potom museli odsoudit i české partyzány a odbojáře (myslím ty skutečné, opravdové hrdiny, nikoli ty „za pět minut dvanáct“, tím spíše pak ne teroristy, jež se za ně pouze vydávali), kteří, ač nebyli komunisty, přijali pomoc rudoarmějců, protože ti válčili v té době na stejné straně fronty. Kdyby to neudělali, byl by v mnoha případech jejich odboj odsouzen k zániku a oni by skončili na popravišti III. říše.
Podobně tomu bylo i s pomocí Mussoliniho a Hitlera Frankovi. Uvědomte si také, že v těch letech, tj. 1936-9, tyto režimy byly opravdu mnohem humánnější než sovětský komunismus. Italský fašismus, jenž vůbec neznal vyhlazovací tábory a popravy, byl s ním absolutně nesrovnatelný, a německý nacismus v této době ještě zcela neodhalil svoji pravou zločineckou tvář, to učinil až v roce 1939 a následovně, kdy jeho bestiality se vyrovnaly bestialitám sovětského bolševismu. Kdyby Franco odmítl nabízenou pomoc Mussoliniho a Hitlera, tak by zcela určitě nezvítězil a Španělsko by se ponořilo do bolševického hrůzostrašného teroru. Ptám se vás: Nebylo by největším zlem právě toto? Koneckonců Franco za války pomoc Hitlerovi v jeho zjevně nespravedlivé válce neposkytl, tzv. Modrá divize, jež odešla na východní frontu, byla složena z dobrovolníků, Španělsko oficiálně zůstalo neutrální.
Vážený pane Malý, když vědomě (to slovo podtrhuji), ve svobodném rozhodnutí, přijmu účast zla na spravedlivé a dobré věci, legalizuji tím ono zlo právě jeho účastí na spravedlivé a dobré věci. Moc Vám děkuji za krásný a názorný příklad, který jste sám uvedl – podpora partyzánů a boj proti fašistickému Německu v očích velké části našeho národa rehabilitoval Rudou armádu, potažmo komunistický stalinistický režim na přijatelnou cestou zářivé budoucnosti – mám na mysli vývoj v ČSR po roce 1945 až do únorového puče 1948, ale pro mnohé naše spoluobčany i přes stalinistické čistky, komunistickou zlovůli a Novotného aparátismus až do srpna 1968, když už nastalo mnohem jasnější rozdělení na prosovětské aparátčíky za každou cenu a většinový zbytek národa.
Podobný efekt (legalizace režimů Německa a Itálie) měla pro mnoho Evropanů jejich účast na spravedlivé válce frankistů za nezávislost na stalinistickém režimu importovaným Sověty.
Ad Jaroslav Klecanda – Píšete: „Když vědomě (to slovo podtrhuji), ve svobodném rozhodnutí, přijmu účast zla na spravedlivé a dobré věci, legalizuji tím ono zlo právě jeho účastí na spravedlivé a dobré věci“. To je nesprávná úvaha. Někteří lidé (takřka všichni) dělají dobré i zlé věci (těžké i lehké hříchy). Z uznání toho, že někdo učiní něco dobrého, ještě neplyne schvalování toho, co učinil zlého. Podobně v historii účast SSSR (po skončení spojenectví) na boji proti nacistickému Německu nerehabilituje a nelegalizuje zla páchaná bolševiky v Rusku i jinde.
Za Franca ženy nesměly být soudkyněmi a vykonávat řadu dalších povolání, potřebovaly souhlas manžela k věcem jako zřídit si bankovní účet a neměly společenský vliv. Byly uznávány jen církevní sňatky, občanské byly retroaktivně zrušeny (sic! a pak že rozvod nejde – dokonce nedobrovolný) a to znamenalo, že se ateisté nemohli oženit a mít legálně děti. Řekněte mi, páni katolíci a zvláště paní katoličky, tohle schvalujete? Jak by se Vám líbilo, kdybychom násilně, jakožto většina v ČR, rozvedli církevní sňatky a hnali Vás před ouřad?
Když jsem se v roce 1987 vdávala, na úřad jsme povinně museli – a to povinně dřív než do kostela, jinak to bylo „maření státního dozoru nad církvemi“, tedy trestný čin. Takže taková novinka by to zase nebyla.
Legalizace rozvodu stojí na pomyslném vrcholu toho, čemu angličtina říká „slippery slope“, kluzký svah, po němž následoval sešup k dalším zlům – antikoncepci, potratu atd. až k současným genderovým výstřelkům.
No, bylo by dobré upřesnit, že za socialismu byla zákonem povolena pouze jedna platná forma sňatku a to ta úřední. K ní byl pak povolen i rozvod. Po úředním sňatku pak snoubenci mohli mít i sňatek církevní, který samozřejmě nemusel být zrušitelný. Do toho se už státní moc nemíchala.
Ale jak Chfhfigugh píše, něco i takového ve Španělsku být nesmělo.
Problém spočívá v tom, že Franco násilně rozvedl občanské sňatky, takže rozvod bez souhlasu rozvedených. Jak se s tím srovnáváme?
Problém byl v tom, že španělská republika legalizovala rozvod. Hodně lidí se tehdy rozvedlo a uzavřelo nová civilní manželství s někým jiným. Anulace občanských sňatků po nástupu Franka byl pokus vrátit situaci k předchozímu stavu – říci, že platí předchozí, nerozlučitelná, před Církví uzavřená manželství.
Vzhledem k tomu, že smilstvo bylo nezákonné, jak mohli mít děti ti, kdo nepatřili k církvi? Vždyť se nemohli vzít! Podle současných zákonů, kdo brání rození dětí v nějaké skupině, aby ji částečně nebo úplně fyzicky zničil, dopouští se genocidia. Tím prosím neříkám, že ti komunisti se ho nedopouštěli, aby mi zas někdo něco nepředsouval.
Doporučím vám abyste si řádně přečetl Katechismus Katolické Církve…..
Ale já vím, že podle katechismu nemá občanský sňatek platnost. O tom mě nemusíte poučovat. Ale neexistuje povinnost ateistů a jinověrců se jím řídit, nota bene by neměl být zákonem vymahatelným tresty. Rouhneš se Panně Marii, ejhle dvacet let kriminálu. Řekneš,že rozvod je správný, šibenice. Popřeš dogma, hlavu na špalek. Nevím, jestli to bylo za Franca, ale podle katechismu je to logické, protože „zabíjet duši je horší než zabíjet tělo“. Kdybych žil v zemi, která nařizuje takové právo, dal bych se na odboj. I když je váš v nějaké zemi osmdesát procent, nemáte právo z těch dvaceti udělat podlidi, kteří nemohou šířit své názory, zatímco vy můžete. Dokažte veřejně a nepochybně katolickou víru, než ji začněte vymáhat represemi, jako jsou nucené rozvody a zákaz sňatku. Když dokážete existenci Boha a já budu svědkem dokazování, můžete mě pro můj ateismus rovnou postavit ke zdi, libo-li.
Před státem neexistuje povinnost řídit se Církevními předpisy, před Bohem ano……. Pane Zufhcjcufb my žijeme to, čemu věříme, i my můžeme bíti přísně potrestáni, není pohodlné bíti Katolíkem, naopak, člověk pak bude přísněji souzen kvůli větší znalosti Božího zákona.
Upřímně vám říkám: Já bych za nevěru ten kriminál dal.
AD. Vojtěch: Před státem neexistuje povinnost řídit se Církevními předpisy, před Bohem ano……. Upřímně vám říkám: Já bych za nevěru ten kriminál dal. …….. …..
A teď skutečně nevím, zda správce (a zdejší katolíci) snese má tvrdá slova.
Nejen zde od Vojtěcha, ale i od jiných katolíků jsem četl, že by za porušování Božích přikázání dávali i hrdelní tresty. Jak se tedy tito katolíci liší třebas od muslimů? Proč něco vyčítají komunistům a bolševikům?
V současných liberálních státech mají katolíci/křesťané stejná práva jako jiní věřící. Jenže právě to jim vadí – že je mají stejná. Oni chtějí vládnout, nařizovat a trestat!
Vážení věřící, v liberálních státech zákony chrání především práva. Občané mají právo používat antikoncepci, souložit mimo manželství, rozvádět se, ženy se samy mohou rozhodnout o potratu. To je pojetí práv, ne povinností. Ale vy, je-li to proti vašemu svědomí, nemusíte ta práva využívat. Nemusíte sexovat mimo manželství, nemusíte užívat antikoncepci, nemusíte na potraty, můžete (si) porodit i třebas 10 dětí, můžete si ponechat děti postižené a radovat se z nich, a k tomu všemu vám tato společnost bude poskytovat všemožnou pomoc. A přesto si jí nevážíte, nemáte ji rádi a chtěli byste ji změnit. Ke škodě všech, včetně katolíků.
AD Hraničář: V současných liberálních státech mají katolíci/křesťané stejná práva jako jiní věřící……..
Asi takovou svobodu, jako za Francouzské revoluce, že.
A mají zastánci nenarozeného života stejné práva jako odpůrci?
Byla snad Joan Andrewsová nějaká extrémistická, že jí zavřely na sedm let do kriminálu?…
P.S. Nechtěl by jste se z Hraničáře přejmenovat na Asmodeus? myslím, že by se to k vám více hodilo……. a nemám namysli pouze tento Váš komentář…….
Vy by jste byl v “ rovnoprávní “ hrůze komunistické tyranie ve Španělsku evidentně spokojený…….
To jsem v životě neřekl. Tak mi to, pane, neukládejte do úst.
Už jsem se vícekrát zamýšlel nad tím,proč právě ve Španělsku, takové katolické zemi, a podobně třebas v Mexiku,vybuchla taková nenávist právě proti katolické církvi. Proč nic takového nevidíme u zemí protestantských?
Podle katolických historiků katolická církev vzorně pečovala o obyvatele a oni se jí tak špatně odvděčili. Kde se stala chyba? A nebo, co katol.církev po staletí dělala špatně??
To by snad mohli objasnit katoličtí historikové, budou ale objektivní?
Ano, toto schvaluji.
Opacny postup se nazývá boj proti pravdě, přirozenému řadu věcí. Tedy nic, co byste vy, ateisté, nedělali dnes a denně.
Za Franka ale měla každá žena právo žít. V dnešním „pokrokovém“ světě jí může matka právo na život svévolně upřít. A k čemu jsou ženám ženská práva, když nemají právo na život a matka je může před narozením svévolně zavraždit? Samozřejmě žena má mít možnost být soudkyně, ale pořád lepší mít právo na život a nemít právo být soudkyně, než mít právo být soudkyně a nemít právo na život.
Jo to schvaluji. Naprosto skvělé.
Ještě je škoda, že nezavedli trest smrti za cizoložství.
Myslím si, že tento komentář schválně napsal ateista, který chce zesměšnit katolíky.
Nikoliv, pouze jeden excentrik, co se motá okolo tradičního katolicismu.
V rozumných časech mohl i u nás muž bez hrozby trestu usmrtit manželku, pokud ji přistihl přímo při nevěře, že by však bylo v našich zemích cizoložství soudy kdy trestáno smrtí nevím, podle mého je to nedobrý nápad.
Pročež se dotyčné utíkaly do katolických chrámů pod ochranu biskupa a kněží. Vzpomínáte proč sv. Vojtěch podruhé opustil Čechy?
Pro porušení práva asylu, ne? Docela jiný případ.
Skutečně? A kohopak že se ten azyl týkal?
Škoda to není. Byla by to poradna hloupost, výplod šílence, debilní paskvil.
Pokud vím, tento názor žádný z relevantních moralistu nepodporuje. Spíše je to tak, jak říká anděl Theofil ve známé pohádce „V téhle oblasti se musí hezky polehounku a s citem.“ Ne popravci sekyrou.
Ad Chfh…: Nebylo to ve Španělsku za Franka tak, jak říkáte. Mám o tom dostatek svědectví od lidí, kteří tam tu dobu žili, dokonce přímo od Španělů. Je pravdou, že před státem byly uznávány pouze církevní sňatky uzavřené v katolickém kostele, současně ale platila podle ústavy náboženská svoboda, takže legislativa to řešila tak, že protestantští věřící (těch byla hrstka) mohli mít svatební obřad ve své modlitebně, stejně tak židé v synagoze, ale muselo to být zaregistrováno v matrice místně příslušného katolického farního úřadu. Ti, kdo se hlásili jako bezkonfesní, mohli mít na úřadě jakýsi obřad, samozřejmě méně slavnostní než u nás, ale obec to musela podstoupit k registraci místně příslušnému katolickému faráři, aby to bylo uznáno jako řádné manželství. Katolická církev prostě sloužila za Franka mj. i jako jakýsi matriční úřad, tak tomu bylo, byť v trochu odlišné formě, i u nás za starého c.k.Rakousko-Uherska.
K těm občanským sňatkům za Franka zrušeným nutno uvést, že se jednalo o sňatky uzavřené za občanské války na území ovládaném zednářsko-komunistickou zločineckou sběří, která postavila Církev mimo zákon a tudíž sňatky mohly být pouze občanské, nikoli církevní. Po Frankově vítězství bylo uzákoněno, že tyto sňatky před státem neplatí, ti, kdo je uzavřeli tenkrát na úřadě, musí tak učinit v kostele – a pokud nechtějí, protože nejsou věřící katolíci, musejí se prostřednictvím obce postarat o registraci v katolické církevní matrice.
O tom, že ženy nesměly být soudkyněmi, nevím. Spousta žen ale působila v povolání lékařek, učitelek, státních úřednic apod.
Source musi but rovazny clovek nepodlehajici emocim a premenstruacnimu syndromu. Proto by to mel but vyhradne muz.
Co je premenstruační syndrom? Jinak Vaše představa, že muži nepodléhají emocím tolik jako ženy, je směšná. Samozřejmě je mají jiné. Ale to je všechno.
Žena především nemá co vládnout mužům,tedy ani soudit.
A, schvajujete i to s tou soudkyní a bankovním účtem? Tedy aby ženy musely muže poslouchat, nemohly vykonávat spoustu povolání a byly zcela závislé na tom, co si muž usmyslí? Uvědomte si, že ještě nedávno se znásilnění definovalo jako „násilné smilstvo“ a znásilnění vlastní manželky bylo legální!! Toto prosím neznamená, že schvalují smilstvo.
schvaluji s krátkým i
Ano.
Každé právo se dá zneužít, myslím si, že se na toto nelze dívati jako celek: ale případ od případu…..
Znásilnění vlastní manželky bylo legální kdy přesně?
A, ano, ženy a muži jsou rozdílní a některá zaměstnání jsou s ženskou náturou neslučitelná. Stačí se podívat, jakým způsobem rozhodují soudkyně v kausách, kdy jde o svěření dětí po rozvodu rodičů do péče…
A takových věcí je mnohem víc.
Žena potřebuje dobrého muže, není-li řeholní sestrou, který ji usměrní a povede. Tak to zkrátka dobrý Bůh stanovil a kdo jsme my, abychom to popírali?
„Znásilnění vlastní manželky bylo legální kdy přesně?“
V podstatě až do 20. století. Vycházelo se z toho, že manželstvím vznikají mezi manželi manželské povinnosti a manželka tudíž nemá právo muži manželský styk odepřít – tudíž nelze mluvit o znásilnění. Bohužel dnes přecházíme do opačného extrému, když velká část společnosti dochází k názoru, že vlastně žádné manželské povinnosti neexistují.
A má právo muž odepřít manželce? Jsem pro zavedení povinné přísahy katolických manželů, že po své ženě nebudou požadovat poslušnost a podřazenost, jinak nemůže být církevní obřad. Je to tvrdé opatření, ale držet někoho v doživotním nevolnictví (což když žena nesmí bez povolení z domu a musí se ptát, jestli si smí založit bankovní účet, zatímco muž ženy ne, je dost podobné právní postavení) je stokrát obludnější.
Muž odepřít manželce samozřejmě právo také nemá. Zkuste si tu katolickou morálku ohledně manželství někde prostudovat. Nezaujatý člověk uzná, že je skvěle v souladu s přirozeností člověka, zajišťuje rodinný mír, a tím i mír ve společnosti, zároveň je nejlepším prostředím pro výchovu správného křesťana i občana. Tyhle liberální kecy o nějaké porobě a útlaku žen v katolických manželstvích vychází zpravidla z úst lidí, kteří o katolickém manželství nemají ani potuchy, žádné katolické manžely řídící se katolickou morální naukou nikdy nepotkali, za to přesně ví, co je mezi nimi špatně a jak jsou ty ženy trpící a nešťastné. Nešťastné a zhrzené ženy a děti vyrůstající v nevhodném prostředí potkáváme právě naopak v prostředí nekatolickém, kde bují rozvody, antikoncepce, manželská nevěra a tzv. rovnoprávnost. Ne nadarmo katolická Církev obranou manželství (a papežové to v daných dokumentech i zmiňují) chrání také ženy před ponížením a dodává jim pravou důstojnost v postavení, pro které jsou už z přirozenosti vybaveni lépe, než muži. Kdyby se všichni řídili programem křesťanského manželství, jak ho uvádí Písmo sv. (už ve St. Zákoně v knize Sírachovcově, v Novém pak v listu Efezským), společnost by jen vzkvétala.
Nezaujatý člověk uzná, že je skvěle v souladu s přirozeností člověka, ………….
Pokud ovšem má manželka rovnoprávné postavení s manželem.
…… Tyhle liberální kecy o nějaké porobě a útlaku žen v katolických manželstvích ………. chrání také ženy před ponížením a dodává jim pravou důstojnost v postavení, pro které jsou už z přirozenosti vybaveni lépe, než muži. ….. ……..
Ony i ženy v muslimských manželstvích jsou docela spokojené. Ale křesťanky by tak rozhodně žít nechtěly.
…… Kdyby se všichni řídili programem křesťanského manželství, … společnost by jen vzkvétala. …..
Kdyby jsou chyby. Byly doby, kdy celá Evropa byla křesťanská a přesto o jejím vzkvétání lze dost pochybovat.
„Jsem pro zavedení povinné přísahy katolických manželů, že po své ženě nebudou požadovat poslušnost a podřazenost, jinak nemůže být církevní obřad.“ To můžete, má to menší váhu, než blecha.
Jenže já bych je nechal přísahat před monstrancí s eucharistií dotýkaje se evangelia na neposkvrněné početí. Chcete říct, že i tohle by mělo menší závaznost než blecha? Jinak by tam bylo poslušnost n e b o podřazenost.
Můžete si přikazovat cokoliv a katolíci si ten církevní obřad stejně udělají a manžely se stanou. Holt před státem manžely nebudou, což je sice někdy nešikovné, ale žádná katastrofa.
Vlastně to může být za určitých okolností docela šikovné a ekonomicky výhodné. 🙂 JInak myslím, že se vůbec netajím názorem, že katolické chápání sňatku je s tím českým státním natolik v rozporu, že by mělo jít o zcela oddělené instituce. Kněží by neměli sezdávat pro stát a stát by vůbec neměly katolické sňatky zajímat. (Ještě lepší alternativa by byla, kdyby stát měl vícero volitelných forem sňatku, přičemž katolíci by si mohli zvolit katolický a uzavřít ho před knězem s tím, že by pro ně i před státem platila katolická pravidla – tj. v prvé řadě nepřípustnost rozvodu. Ale obávám se, že to je neprůchodné.)
A jak by se tedy mělo definovat to „znásilnění vlastní manželky“? A jak by se to poté mohlo dokazovat? Uzavřením manželství předávají muž a žena právo na svá těla druhému a vzniká jim tak povinnost druhému vyhovět. Dle klasických katolických moralistů je tato povinnost vážná a zavazuje pod těžkým hříchem. Odepřít jasně projevené žádosti druhého je tedy mravně přípustné jen z vážných důvodů, neboť důvod nepatrný (únava, nechuť, drobná bolest, etc.) není s to, aby omluvil od závažné povinnost.
Realisto máte svatou pravdu, ovšem hážete perly svini.
Zákon o zločinech, přečinech a přestupcích z roku 1852 označoval znásilnění jako „Násilné smilstvo“, tudíž se nejednalo o znásilnění manželky. Ale nevím, jestli znásilnění manželky nebylo trestné pod jiným zločinem či přečinem (například § 98 Veřejné násilí vydíráním nebo § 99 Veřejné násilí nebezpečným vyhrožováním). Samozřejmě znásilnění manželky je špatné a má být trestné.
Problém je v tom, jak píše Realista, jak by se to asi dokazovalo. Jedním z největších zel dnešní justice je obracení důkazního břemene právě u trestných činů typu sexuálního harašení a různých těch zákazů diskriminace či -fobií všeho druhu. Tedy že člověk, jehož někdo bez důkazů označil za pachatele, má dokazovat, že něco nespáchal. Obávám se, že znásilnění manželky by byl/je přesně tento případ.
Z hlediska vyssiho princiu mravniho i ja schvaluji. Dokonce jsem pro treat smrti za cizolozstvi.
Jindřich VIII. by zatleskal. Nebyl on náhodou podle Vás tajný katolík?!
Hele, já vycházím ze znalosti římského práva. Excentrika si strč za klobouk. Prostě to hrdelní zločin byl, stejně jako porušení slavného slibu. Katarina von Bora unikla katovi jen proto, že panstvo Luthera chránilo.
Tak to je dobrý gól. Nečetl jste náhodou někdy Jan 8,2 – 11? 🙂 Ale já to chápu, pro Vás, morálního tvrďáka, je ten Ješua příliš měkký a liberální! 🙂
To byla židovská provokace. Oni věděli, že bez souhlasu okupační správy nesmějí vykonat trest smrti a chtěli Krista chytit do pasti – ať odpoví tak či jinak, bude buď proti Mojžíšovi, nebo Římu. Ježíš ale nijak nezpochybňoval zákon, který cizoložnice kamenovat přikazoval.
Středověk neměl jednotný trestně právní systém, ale trest smrti za cizoložství samozřejmě znal, byť se aplikovala jednak personalita práva, jednak se jelo dle místních zvyklostí. I ten Jindřich VIII. to nevymyslel, ale bylo to staršího data.
Porozuměti životu za II. španělské republiky lze z románu „Los cipres creen en Dios“ (Cypřiše věří v Boha), který v roce 1954 vydal neznámý spisovatel José Maria Gironella (1917 – 2003). Kniha se okamžitě stala best-sellerem. Celkem bylo vydáno ve Španělsku šest milionů výtisků, celkem ve světě i s překlady do angličtiny hned v roce 1955 a do franštiny sedm milionů. Děj se odehrává v katalánském městě Gerona od pádu Primo de Rivery až do asi srpna 1936. Protagonistou je Ignacio Alvear Elgazu narozený 1916 v Madridu. Jeho otec Matías Alvear je tam telegrafistou na poštovním telegrafním úřadě. Tedy jde o nižší střední třídu. Matka, Carmen Elgazu, pocházející z Baskicka (odtud tedy křestní jméno jejího prvorozeného) v rodině udržuje katolickou víru. Ignacio je začínající bankovní úředník, dálkově studující právo. Mladší bratr César studuje na semináři pro studenty zámožnějších rodičů s tím, že nic neplatí, ale vypomáhá v prádelně a na kurtech, kde svým spolužákům běhá pro míčky. Seminář je v podhůří Pyreneí s výhledem k moři. Když se jednou César z okna díval do seminární zahrady, uchvácen krásou přírody, v duchu pronesl větu, která je názvem románu. Rodinu doplňovala dcera Pilar, která si později vzala Ignaciova přítele. Ignaciovo vzdělávání doplňují rozhovory s náměstkem ředitele banky. Zatím co ředitel je svobodný zednář, náměstek je jejich kritik. Zná všechny důležité ve městě a ví o jejich sice legálních, ale morálně nekalých aktivitách. Zatímco Ignacio prochází běžným vývojem mladíka v muže, César je oddaný studiu. Vroucí víru projevuje tak, že o prázdninách holí žebráky a nezaměstnané a doučuje chudé chlapce včetně matematiky. Jen katechismus mu jejich otcové zakázali. Po vypuknutí povstání Gerona zůstala v „rudé zóně“. Popravy se konaly na hřbitově zastřelením. V jednom případě, jakéhosi městského úředníka, došlo před poravou k uříznutí uší. Ohavný zvyk pochází patrně z corridy. Román končí hromadnou popravou podnikatelů, intelektuálů, kněží, mnichů a jednoho ani ne sedmnáctiletého seminaristy. Ano, byl to César. Trilogie dále pokračuje romány „Un millón de muertos“, který se odehrává za občanské války po celém Španělsku a „Ha estallado la paz“ (Byl nastolen mír), kdy se děj vraci do Gerony. Gironella ještě napsal volné pokračování „Los hombres lloran solo“ (Muži pláčí sami), rozebráno. Nakladatelství Fraus vydalo v roce 1999 příručku pro střední školy „Literatura španělsky mluvících zemí“. Autorky Jitka Fenclová, Lourdes Solé Bernardino a Justa Carrasco Montero heslo Gironella nezařadily. Snad proto, že Gironella se zůčastnil bojů v Pyrenejích na straně povstalců?
Možná by bylo dobré k tématu po letech upřesnit jak pokračovalo vše v roce 2019. Nejsem si jistý, zda je tu prostor k nějakému podrobnějšímu komentování události z hlediska tzv. exhumace těla generála Franca – přemístění ostatků(detektor kovu v místě exhumace, plátna, zákaz natáčení aj.) -ale jednoznačně jde o satanistické rituální operace, ačkoliv to oficiálně je učesané do politické a ideologické roviny. Podobně se před snahami o spuštění revolucí pracuje s ostatky slavných panovníků, osob( jasný příklad s Banderou na Ukrajině-snaha o temné kulty a napoutání na egregor té doby) nebo jejich symboly, které jsou znesvěceny, a to zcela podle temných návodů.
Téma spíše pro exorcisty a zkušené křesťany v této oblasti.
Nedejme se zmást, odstranění pomníků a falzifikace dějin, přepisování historie má vždy černomagickou inspiraci a zdroje v temné oblasti.
Odkaz:
https://www.denik.cz/ze_sveta/spanele-zahajili-exhumaci-ostatku-generala-franca-ty-spocinou-v-rodinne-hrobce-20191024.html
Může někdo doporučit knihu(literatura faktu) – o španělské revoluci v češtině, která je psána spíše z hlediska katolického pohledu(tzn. nepokřivená historie mnoha moderními falzifikátory z řad historiků) na události oné doby, jejich počátek, příčiny-tedy vč. nástupu rudých hord r.1936, kdy se bolševici zmocnili Madridu aj. provincií a zavraždili 16000 kněží, mnichů a řeholnic včetně 12 biskupů atd.?!
Děkuji
Citace k objektivním datům/faktům a svědectvím je velice důležitá.