Proč vadí hrob generála Franka?

Generál Franko a prezident Eisenhower

OSN zaslala španělské vládě zvláštní žádost. Jak informoval polský internetový portál fronda.pl dne 3.8., mají být ostatky generála Franka, uložené v bazilice v Údolí padlých u Madridu, přeneseny jinam, tj. tam, kde by nemohly být předmětem veřejné úcty. Údolí padlých se naopak má stát pietním místem pro údajné „oběti frankistického fašismu“. Španělsko je vyzváno, aby prý „skoncovalo s fašistickým dědictvím“.

Zmatek nad zmatek a matení pojmů! Franco nikdy nebyl „fašistou“, k této protikřesťanské ideologii italského původu se nikdy nehlásil. Franco byl voják, jehož myšlenkový svět tvořily katolická víra, rodina a vlast. Pro tyto hodnoty chtěl žít i umřít. Ideologiemi jakéhokoliv typu pohrdal včetně fašistické. Nálepkou fašismu jej poctili komunisté. Jestliže OSN toto jejich klišé přejímá, pak jen dokazuje, v jakém ideologickém poli se nachází.

Pravověrní katolíci oddaní Církvi vždycky budou ctít generála Franka jako statečného obránce víry a morálky, který zachránil Španělsko před jedem bolševismu a před zvířeckým vražděním. Komunisticko-zednářský režim premiéra Caballera a prezidenta Azani se dopouštěl krvavých bestiálních vražd zejména na duchovních osobách a aktivních katolických laicích. Mnoho kněží, řeholních osob i laiků republikánské a komunistické bojůvky upálily nebo pohřbily zaživa, některé ještě před smrtí zmrzačily, nejčastějším „trestem“ se stalo uřezání obou uší. Jejich obětí se stalo téměř 300 řeholnic, které se staraly o sirotky a invalidy, několik jich republikáni před smrtí ještě znásilnili. V provincii Ciudad Real bolševické kreatury vrazily matce dvou jezuitů do krku kříž a tak ji zavraždily. Biskupa z Jaénu popravili republikáni spolu s jeho sestrou před zraky 2 tisíc lidí. Faráře z Torrijosu mučili jako Krista: nejprve ho bičovali, poté mu nasadili na hlavu trnovou korunu, donutili vypít ocet a přivázali na záda trám, vedli na popravu jako Ježíše, pak ho ale zastřelili, nikoli ukřižovali. V Rondě komunisté svrhli do rokle, odkud se nedalo uniknout, 512 věřících katolíků, laiků, jejichž jediným proviněním byla věrnost katolické víře, již nechtěli zapřít. Zemřeli tam hladem. To je ovšem pouhá špička ledovce komunisticko-zednářských bestialit španělské občanské války let 1936-9. Svůj život při obraně katolické víry položilo celkem 11 biskupů, tj. pětina celkového počtu, cca 7 tisíc kněží a statisíce laiků včetně dětí. V posledních letech již byly desítky obětí těchto sadistických zločinů povýšeny ke cti oltáře, nejznámější je první blahoslavený romské národnosti Ceferino Jiménez Malla, jehož republikáni zastřelili jen proto, že se veřejně zastal kněží vedených na popravu.

Tento zvrhlý teror nenastoupil až jako důsledek povstání španělských národovců v čele s generálem Frankem. Když po zfalšovaných volbách v lednu r. 1936 utvořila vládu socialisticko-komunistická levice prošpikovaná členy zednářských lóží, využily toho ozbrojené bolševické bojůvky k napadání kostelů a klášterů. Poslanec Gil Robles si v parlamentu stěžoval, že během několika týdnů bylo vypáleno 160 kostelů a vykonáno 269 vražd z politických důvodů, především proti katolickým politikům a veřejným činitelům. Španělský episkopát ve svém dopise biskupům celého světa r. 1937 píše, že v období od února do července r. 1936, tedy za vlády levice, bylo zničeno 411 kostelů a spácháno 3 tisíce těžkých politických a sociálních atentátů za blahosklonné asistence policie. Zároveň španělští biskupové uvádějí s odvoláním na spolehlivé zdroje, že Komunistická internacionála již vydala příkaz svým španělským soudruhům k povstání, vyvraždění katolíků a nastolení bolševické diktatury sovětského typu. V květnu r. 1936 mladí revolucionáři podle biskupského listu již veřejně žádali bomby, střelný prach a zbraně.

Povstání vlasteneckých generálů v červenci r. 1936, do jehož čela se po krátké pertraktaci postavil Francisco Franco, bylo tedy jednoznačně činem nezbytné obrany spojené s heroismem. Poslední kapkou, jíž přetekl pohár trpělivosti, byla vražda katolického politika Calva Sotela ozbrojenou marxistickou tlupou, která jej za bílého dne vyvlekla přímo z bytu a před zraky nečinně přihlížející policie chladnokrevně zastřelila. Vypukla tři roky trvající občanská válka, jež skončila v březnu r. 1939 vítězstvím Frankových vojsk. Je pravdou, že zatímco Sovětský svaz vojensky podporoval republikánský režim v Madridu, Franco se těšil vojenské pomoci Mussoliniho Itálie a částečně Hitlerova Německa (pomoc Němců je však v propagandě záměrně zveličována, ve skutečnosti byla jen nepatrná, mnohem větší roli sehrála Itálie).

Bl. Ceferino Jiménez Malla, cikán zavražděný republikány pro víru a zastání se kněze.

Protistrana argumentuje údajnými zločiny frankistů. Válka je vždycky strašná a lidská hříšnost působí, že i ten, kdo bojuje spravedlivý boj na správné straně barikády, se mnohdy také dopouští neomluvitelných zločinů. To byly případy neobhajitelného teroru Spojenců na německém civilním obyvatelstvu při obsazování Německa a jeho satelitů, přesto ale nikdo objektivní kvůli tomu nemůže říct, že právo a spravedlnost byly na straně Hitlera a nikoli na straně protinacistické koalice, neboť válku a zločiny proti lidskosti započali nacisté a nikoli Spojenci. Taktéž ve Španělsku: Občanská válka vznikla jako důsledek komunisticko-zednářského teroru a evidentních příprav ke krvavé revoluci bolševického typu, proto právo a spravedlnost byly jednoznačně na straně Frankových povstalců.

Neobhajujeme evidentní krutosti, k nimž Frankovo vojsko také sahalo. Ty ovšem byly nesrovnatelné se zločiny republikánů, frankisté např. nikdy nevraždili děti a neznásilňovali ženy. Sám Franco k teroru nevyzýval, naopak se mu snažil bránit, nebyl však toho v atmosféře zjitřených vášní schopen, nota bene v jeho vojsku nebojovali jen samí praktikující katolíci, nýbrž i lidé nábožensky lhostejní a také muslimové. Krutosti frankistů ovšem sovětská komunistická propaganda záměrně zveličovala. V Paříži působil jako agent Kominterny jistý Otto Katz, který se po válce chlubil, že „na počkání vyráběl fašistická zvěrstva ve Španělsku“. Dodejme, že Otto Katz, známý posléze v Československu jako šéfredaktor komunistického Rudého práva pod jménem André Simon, skončil r. 1952 na šibenici jako oběť Stalinem přikázaného vykonstruovaného procesu s komunisty soustředěnými kolem generálního tajemníka strany Rudolfa Slánského. Komunisté též často lživě obviňovali frankisty ze zločinů, jichž se dopustili sami, např. z bombardování baskické vesnice Guernica.

Je pravdou, že po vítězství Franka proběhlo hodně poprav na základě rozsudků mimořádných vojenských soudů. Vždycky ale šlo o konkrétní kriminální zločiny á la vraždění nevinných civilistů a sadistická zvěrstva. Není znám jediný případ, kdy by někdo skončil před popravčí četou jen proto, že sympatizoval s levicí nebo byl členem socialistické či komunistické strany. Franco sám vyzval k celonárodnímu smíření a nabídl všem, kteří se provinili lehčí formou, jež nezasluhovala smrt, aby si trest odpykali dobrovolnou prací při obnově země a tak se vyhnuli vězení. Tvrdá opatření nebyla v oné době ničím mimořádným, poválečné čistky v osvobozené Francii byly horší než ve frankistickém Španělsku – a nikdo se nad nimi nepozastavuje. Frankův režim na rozdíl od totalitních diktatur nacismu a komunismu neznal vyhlazovací koncentrační tábory, političtí vězni měli svůj zvláštní statut a nemuseli pracovat, směli dostávat balíčky a dopisy, měli čas na sebevzdělávání a dokonce na politické debaty. Frankistické Španělsko zůstalo za II. světové války neutrální, Franco se nestal spojencem Hitlera. Naopak Španělsko poskytovalo azyl osobám pronásledovaným nacistickým režimem, zejména Židům, což v 90. letech minulého století ocenil samotný Stát Izrael.

Především ale Franco jako praktikující katolík navrátil Katolické církvi svobodu a postavil nové Španělsko na katolických principech. R. 1953 uzavřel konkordát s Vatikánem. Plně proto platí to, co napsali španělští biskupové ve zmíněném dopise: „Španělsko mělo jedinou alternativu: buď definitivně podlehnout destruktivnímu komunismu, nebo se rozhodnout k nadlidskému odporu a osvobodit tak od hrozného nepřítele sebe, základy společenského života a národní charakter… Církev přesto, že chtěla mír, válku si nepřála a pro ni nepracovala, nemohla v tomto zápase zůstat indiferentní; přikazovalo jí to její učení, její duch, instinkt sbeobrany a zkušenosti z Ruska…“

Ve Frankově Španělsku byly pod přísným trestem zakázány potraty a antikoncepce, zákony nedovolovaly ani rozvody katolicky uzavřených manželství. Katolická církev a její nauka byly chráněny zákonem, rouhání a vandalismus vůči chrámům, svatým obrazům a sochám byly trestné. To vše skončilo Frankovou smrtí r. 1975, kdy Španělsko vykročilo cestou destruktivního liberalismu a přizpůsobilo se tak jiným západním zemím.

Rakouský kancléř Dollfuss, zavražděný nacisty v roce 1934

Pro nás ale Franco zůstane vynikajícím katolickým státníkem a vojevůdcem na stejné rovině s Juanem d´Austriou z bitvy u Lepanta r. 1571, polským králem Janem III. Sobieským z bitvy u Vídně r. 1683, ekvadorským prezidentem Gabrielem García Morenou, zavražděným zednáři r. 1875, bl. Karlem Habsburským, rakouským kancléřem Engelbertem Dollfussem, portugalským premiérem Antoniem Salazarem a dalšími. Byl to muž, jenž svůj katolicismus uplatńoval jak v politice, tak i ve svém soukromí. Žil velice skromně a celý život zůstal věrný své zákonité manželce, což nesnese srovnání se současnými západními politiky-sexuálními čuňaty á la francouzský prezident Hollande aj. Jestliže současná OSN, ovládaná propotratovými lobbisty a genderistickými zvrhlíky chce zneuctít památku generála Franka, potom zajisté ví, proč. Pro nás je to ovšem ten nejpádnější důvod, abychom se k odkazu tohoto velkého katolického státníka hlásili.

PhDr. Radomír Malý

Poznámka autora: Informace byly čerpány převážně z knihy Paula Johnsona „Dějiny 20. století“ a Adama Wielomského „Hiszpania Franco“.

Poznámka redakce: Odkazy na Katopedii a obrázky doplnila redakce.

44 Responses to Proč vadí hrob generála Franka?

  1. František napsal:

    Milujem spôsob písania, akým vládne Dr. Radomír Malý. Jednak pre erudovanosť autora a odborne nepriestreľné fakty, ktoré jeho články obnášajú, ale tiež pre mimoriadnu schopnosť nazvať veci pravým menom, čo sa v dnešnej politicko-korektnej dobe veľmi nenosí. A perličky ako napríklad o tých „sexuálnych čuňatách“ sú výborným okorenením článku. Dobre som sa zasmial.
    Prečo si takého články nemôžem prečítať napríklad v Katolíckych novinách?
    Nech pána Dr. Malého pri jeho práci vždy sprevádza silná pomoc Ducha Svätého, aby ako verný križiak bránil sv. katolícku vieru a otváral oči všetkým, u ktorých je ešte aká taká nádej, že to má zmysel!

    • Michal Kretschmer napsal:

      Článek potřebuje, aby byl šířen. Nepochybuji, že by ho neotiskl (Ne)Katolický týdeník, ale co takhle Immaculata či Světlo. Nebo to je také už ztracené?

    • Ignác Pospíšil napsal:

      Nu… Držme se při zemi, o neprůstřelných faktech bych rozhodně nemluvil. Přestože v principu s článkem souhlasím, mám problém s některými propagandistickými prohlášeními, patrně obsaženými už v původních zdrojích. Zejména bych měl výhrady proti tvrzení, že frankisté nikdy neznásilňovali a nevraždili děti. Myslím, že i prostý zdravý rozum musí uznat, že takové tvrzení je naprosto nereálné a že případy znásilnění a vražd dětí se v podmínkách kruté občanské války musely vyskytnout na obou stranách, byť republikáni se jich patrně dopouštěli mnohem častěji. Já jsem si navíc z nějaké dřívější četby zapamatoval informaci, že na straně frankistů bojovali i jednotky složené z Afričanů, jejichž disciplína a humanita (pokud jde o zacházení se zaja-tci/tkyněmi a porobenými civilist-y/kami) se blížila těm nejhorším republikánským standardům. Je pravda, že frankističtí velitelé se snažili řádění afrických jednotek omezit a jejich chování zcivilizovat, ovšem minimálně v prvních dnech války, kdy se bez nich nemohli obejít a měli obavy sahat k tvrdším metodám vynucování si poslušnosti, měli jen pramalý úspěch. Bylo by proto jistě zajímavé, kdyby se někdo tomuto tématu (zacházení se zajatci a porobenými civilisty) více věnoval a objektivizoval výše uvedené tvrzení.

      • Radomír Malý napsal:

        Odpověď panu Ignácovi: Johnson v mnou uváděné práci s odvoláním na prameny uvádí na str. 323 počty povražděných levicí ze všech stavů, mezi nimi i „několik set dětí“. Totéž uvádí i na straně obětí frankistů, tam ale děti chybějí. A Wielomski ve své knize připomíná, že znásilňování žen skutečně u frankistů neexistovalo, co se týká těch Afričanů, přesněji muslimských Marokánců, tak jejich oddíly byly využívány v přímém boji vojáků proti vojákům, frankističtí velitelé se je báli pouštět k obsazování měst a vesnic a ke kontaktu s civilním obyvatelstvem.

      • Rudolf napsal:

        Jsa poslušen výzvy pana Cinciuse o hlubší věnování se zajímavému tématu, jsem poslal do DaH několik poznámek ale musím konstatovat, že jsem šel pro vlnu a vrátil se ostříhán. Zřejmě jsem překročil linii co se smí říkat a co je už řeč o provaze v domě oběšencově.

        • Ignác Pospíšil napsal:

          Pokud chcete, aby zde Váš příspěvek zůstal, musíte jej pojednat seriózněji, slušně a čestněji, než jste to udělal. Snadno toho dosáhnete tím, že vynecháte hrubé a věcně neopodstatněné osobní útoky na autora.

  2. Jan Pax napsal:

    Smíření ve Španělsku mezi potomky „frankistů“ a „republikánů“ je už snad realitou. Občanská válka minulostí.

    Proč OSN raději nevyzve Rusko, aby přestalo na Rudém náměstí ukazovat Lenina a konečně jej pohřbilo?

    Pax

    Jan

    • Hamish napsal:

      Protože Rusku jsou žádosti OSN víte kde :)
      Smíření je iluzivní. Krev totiž není voda.

    • servant napsal:

      Nu, je vidět, že jste tam nikdy nebyl. Mimo to,dnešní rudá lůza si v ničem nezadá s tou ze 30. let. Útoky na lidi, kostely, symboly jsou takřka na denním pořádku..

    • Pan Contras napsal:

      Ano inženýre, po nástupu kámoše komunistů Juana Carlose to už jde se Španělskem od 10 k 5. Ovšem dnešní doba má podobného vůdce v kremlu. Jen nálepky se mění. Není sice katolík, ale globální plutkoracii pije krev snad ještě více než Caudillo, asi proto, že má více divizí.

      Franco nebyl fašista, na rozdíl od sebranky podporované v Kyjevě EU a Sovětskými státy Americkými.

      • servant napsal:

        Jen upřesním, ne až po nástupu [don]Juana Carlose, ale už dlouho předtím. Tento zednář totiž už za života caudilla přes bulharské komunisty jednal s těmi španělskými, že je legalizuje a umožní jim účast ve volbách hned po smrti generála.
        (Což má zajímavý přesah, pokud jde o přísahu tohohle panáčka při nástupu do funkce.)

      • nino napsal:

        Podotykam, ze dynastia, ktoru ustanovil Franco neni legitimna. Katolicki povstalci, karlisti, bojovali cele 19. storocie (a tiez 20. storocie) za ustanovenie legitimnej dynastie potomkov dona Carlosa, a zvrhnutie liberalnych monarchov. Dnesni karlisticky nastupca tronu je ale tiez modernista a socialista, takze myslim, ze jeho brat sa zatial povazuje za regenta, kym jeho brat, ako odpadlik, nie je schopny vlady. Mimochodom, clenovia tejto exilovej dynastie podporovali Marcela Lefebvra, dokonca boli pritomni i pri svateniach 4 biskupov Bratstva.
        Koho zaujima historia spanielskeho karlizmu, tak odporucam knihu od Jiriho Chalupu: Don Carlos a ti druzi, napr.:
        http://www.epocha.cz/detailknihy.php?id=239
        I ked autor je zrejma nekatolik, takze mnohe jeho hodnotenia a postoje treba brat s rezervou, ale pamatam si, ze svojho casu som knihu precital bez toho, aby som sa pomaly od nej odtrhol (a to som dovtedy o karlizme skoro nic nevedel).

    • nino napsal:

      Jan, ziadne zmierenie v Spanielsku sa nekona. Stalo sa len to, ze podiel katolikov sa prudko znizil v tejto krajine, pomaly az k zaniku, a ze sa znizil pocet ludi podporujucich hodnoty povstalcov.
      Konzervativne falangisticke strany maju dnes v Spanielsku podporu mozno do 1%, monarchisticki karlisti (ti ale neuznavaju sucasnu dynastiu vladnucu v Spanielsku za legitimnu) par desatin percenta, Spanielska alternativa hadam tiez do 1%. Proste, politicke frakcie, aspon ako tak zastupujuce pozicie povstania dnes maju podporu mozno do 2% percent, takze o tom je to, o vymreti povstaleckeho tabora.
      ,,Krestansko“ demokratickych ludovcov neratam, kedze to je tak zvrhla strana, ze dokonca statisicom sefardskych zidov udeluje obcianstvo v ramci pokania za vladu Izabely Kastilskej a Filipa II. Hanba krestanskym demokratom, co sa hanbia za slavnu krestansku histoiu!

  3. Václav napsal:

    Musím uznat že ten článek není špatný, i když pana doktora obvykle jinak až tak úplně nemusím a také souhlasím s Ignácovým dovětkem.
    Je spousta věcí na které bych se rád zeptal OSN. Nejenom na tuhle. Proč jim třeba tak strašně vadil pan prezident Asad, který v některých ohledech připomíná pana Franca i Pinocheta. I Sýrii se říkalo blízkovýchodní Švýcarsko, stejně jako Chile a režim i lidé tam byli tolerantnější vůči křesťanům než italská vláda. Věřím že jenom modlitby vedené Svatým otcem zabránily přímému útoku palubního letectva. Teď je tam Chalífát a jedna z nejstrašnějších genocid křesťanů i muslimů dobré vůle. Víc než za Nerona. OSN mlčí a nevyhrožuje sankcemi. Stejně jako všechny naše vlády. Zrovna na dnešek vyhlásil katolický patriarcha chaldejského ritu den modliteb za mír a záchranu. Přidejme se i my, alespoň trochu.
    O tomto cikánském svatém jsem nevěděl. Znám jenom svatou Sáru, která byla egyptského původu a připlula do Francie na lodi bez vesel společně s Marií Kleofášovou a s Marií Salome. Ženami které stály pod křížem a které byly v rámci pronásledováni puštěny po mořimoři. Výrazně přispěla k pokřtění místního romského kmene, cca roku 40 AD a možná se stala jejich náčelnicí. Verze legendy jsou 2 a možná jsou pravdivé obě, jak již to bývá. Vesnice dodneška pompézně slaví příchod 2 Marií a je v ní milostná socha svaté Sáry. Ke které se sjíždějí romové z celého světa. Mají tam nádhernou pouť, při které celé město (bílé) jde ve svátečních šatech do moře. Včetně mužů ve starobylých krojích, na andaluzských bílých koních. Případnému zájemci o tyto události stačí zadat do Googlu Svatá Sára.

    • nino napsal:

      Modlitby Svateho otca asi moc syrskym krestanom nepomoze, rovnako im nepomoze to, ako sa obracaju na papeza Bergoglia o pomoc a podporu, ako to cinia predstavitelia syrskych krestanov. Naopak, za to, na nich dopadne Bozi trest.
      Na Boha sa maju obracat, a nie na kacira, papeza Bergoglia.
      Chaldejsky patriarcha vyzyva na modlitby za mier a zachranu. Ked na nasich krestanskych predkov dopadlo nestastie, najprv cinili pokanie, potom prosili Boha o zachranu, a potom vzdy spomenuli, ze ak im nezachrani Boh tela a zivot, nech im zachrani aspon duse a vieru.
      Toto mi tu absentuje, predstavitelia tamojsich krestanov si neuvedomuju vobec doteraz svoju vinu, su az tak ponoreni do modernizmu.
      Oni viedli krestanov k ekumenizmu k neveriacim, k tomu, ze odhodili bariery medzi komunitami ludi, a miestni krestania sa v duchu hnutia Sillon zapojili do budovania nekrestanskej spolocnosti (Bass, arabsky socializmus, arabsky nacionalizmus). Boli to ,,krestania“, co zohrali dolezitu ulohu pri rozvoji arabskeho nacionalizmu a socializmu.
      Takisto vodcovia krestanov urobili, na celom svete chybu, ze odmietli ucenie o socialnej vlade Krista. Toho dosledkom je i to, ako predpovedali i tradicionalisti, ze na svete niet statu, co by prenasledovanych krestanov sa zastal.
      Zidia maju svoj stat, moslimovia maju svoje staty, len katolici nemaju svoj stat, a draho za to platia. Katolici si v poziciii ako boli zidia v 30. rokoch. A to vsetka vdaka ludom ako Bergoglio. Ti vydali krestanov do ruk nepriatelov. Strojcovia 2. vatikanskeho koncilu, bergogliom ,,svatoreceny“ Wojtyla a papez Montini.
      A dnes sa patriarchovia obracaju na velkeho Bergoglia. Na Boha nech sa obracaju, a nech pokanie cinia!
      Cirkev svata katolicka je novy a vecny Izrael. Ak sa Izrael zacal ekumenicky miesat s nevercami a budovat sillonizmus, Boh ho potrestal tak, ze ho vydal do ruk nepriatelov. Ak sa Izrael obratil a kajal sa, opat sa podrobil Bohu a oddelil sa od nevercov, Boh mu dal vitazstvo a slobodu. Myslim, ze s katolikmi to je podobne, Boh nas vytrhne z ruk nepriatelov, len odhodme pychu, a kajajme sa.

  4. Václav napsal:

    Co se týče ostatků pana Generála Franca tak věřím a doufám že tahle iniciativa prokáže svým autorům medvědí službu. Ať už to dopadne jakkoliv. Nějaké dobro z toho vzejde. Myslím že by bylo jejich hlediska rozumnější kdyby byli zticha a neupozorňovali na to.

  5. servant napsal:

    Článek dobrý, jen bych polemizoval s tím, že režim a vše dobré skončilo až rokem 1975 a Frankovou smrtí. Dávno před tím byli v klíčových pozicích technokrati, nezřídka napojení na Opus Dei. V oblasti ekonomie a uspořádání státu (třebaže nebyl pluralitní systém) se prosazoval spíš liberalismus než učení Církve vyjádřené ve velkých encyklikách Rerum Novarum či Quadragesimo Anno.(Asi podobně, i když ne tak výrazně, jako v Chile za Pinocheta.) A dalo by se pokračovat ve výčtu. Jinak řečeno, režim se přežil a v zásadě ztratil původní étos.

    • Radomír Malý napsal:

      Odpověď Servantovi: Já jsem nepsal o ekonomii a dalších věcech, ale o legislativě v bioetických otázkách a postavení Katolické církve a tady skutečně došlo ke změnám až po Frankově smrti, ne dřív.

      • servant napsal:

        Pane doktore, předně bych chtěl říci, že váš článek nekritizuji, naopak jej vítám, přestože na takto malém prostoru lze stěží některé věci vysvětlit (jistě se třeba shodneme, že například vysvětlení toho, proč se děly zvěrstva i ze strany nacionalistického vojska by zabralo možná celou zvláštní studii už jen vzhledem k tomu, že toto vojsko nebylo zdaleka homogenní názorově, ideologicky, nábožensky, etnicky..)

        Ale k věci, nepřišlo mi, že tak úplně píšete výlučně o legislativě v bioetických otázkách a postavení Církve. Snad možná v onom odstavci. V každém případě jsem jen konstatoval, že ne vše padlo až s koncem režimu. Oba víme, že režim procházel erozí dlouhou dobu, konec konců i část té Církve, kterou Franco hájil, se postavila proti němu. To není polemika, jen dovysvětlení..

    • nino napsal:

      Ano, Opus dei a podobni sa chranili pred perzekuciami s tym, ze nie su komunisticki ateisti, ale katolici. Samozrejme, boli to kaciri. Budovali kapitalizmus, aby nasledne zaviedli demokraciu. Kapitalizmus je liberalizmus v ekonomike, rovnako ako demokracia je liberalizmus preneseny do statneho zriadenia.
      Postupne, Spanielske elity, uvolnili priestor konzumu, kapitalizmu a turizmu. To nakoniec malo neblahe dosledky.
      Nezabudajme ale, ze v tom zohral i vyznamnu ulohu Vatikan, a tlak Vatikanu vernych ,,katolikov“, ktori tvrdo rozvracali na konci frankizmu vsetko pozzitivne na danom rezime.
      Taky Pius XII. sa naopak podporil mnohe dobre veci v Spanielsku, i ked k Piovi XII: mam iste vyhrady.
      Tu su pekne zabery Franca, Pia XII. a tak dalej na tomto videu:
      https://www.youtube.com/watch?v=0pEqWJnKdis
      Myslim, ze dnes vidiet takto europskeho politika klacat, ci bozkavat kriz je uz asi skor nemozne. Rovnako je smutne pozerat na to, ako ti Spanieli si klakaju a bozkavaju prsten papeza, s uctou, ked clovek dnes pozrie na zvrateneho Bergoglia, ktory nema ziadnu uctu k uradu papeza.

  6. F.K.Ladislav napsal:

    Pane Malý, výborný článek. Děkuji. Ave Francisco Behemonde Franco!

  7. Radomír Malý napsal:

    Ještě k mé diskusi s panem Ignácem. Nepřátelé Církve, když nemohou popřít vlastní krvavé zločiny proti katolíkům, pokaždé začnou tvrdit, že prý „oni jednali úplně stejně“, „krutosti páchaly obě strany“. Omyl! Ve většině případů katolíci takto nejednali, neboť i ve válečné lítici člověk žijící duchovním životem má v sobě zakódovanou určitou hranici, kterou nepřekročí.

    Konkrétně: Běžně se lze dočíst, že za Fr. revoluce při povstání vendéských, kdy jakobínské vojsko páchalo příšerná zvěrstva na civilním obyvatelstvu včetně nemluvňat, která nosili vojáci vítězoslavně na bajonetech, prý totéž dělala i druhá strana, tj. zbožní katoličtí venkované. To říká dokonce i tak renomovaný historik jako Francois Furet. Jenže je to lež, která má zakamuflovat hrůzostrašné zločiny zednářských bezbožců na katolících. Německý historik Horst Gebhard podává následující fakta: Běžně se všude předkládá jako doklad „zvířeckosti a fanatismu“ vendéských město Marchcoul, kde prý po vstupu vendéských byly stovky republikánů zmasakrovány a místní „fanatické katoličky“ je dokonce noži čtvrtily. Realita ovšem je taková, že tuto dezinformaci vypustila do světa jakobínská vláda v Paříži, aby vylíčila vendéské jako bestie. Místní písemné doklady v Marchcoulu mluví o něčem zcela jiném. Po vstupu vendéských byly popraveny pouze 3 osoby: místní soudce, který předtím posílal pod gilotinu odpůrce jakobínů, jeden poslanec a jeden odpadlý kněz. Jakobínské úřady v Paříži uváděly též jako „doklad“ toho, že vendéští masakrují i děti, případ 13letého Josého Bary. Pravdou je, že tento chlapec sloužil jako burš u jednoho jakobínského důstojníka a v jedné válečné lítici to prostě „koupil“, zasáhla ho střela. Jiné písemné doklady o „zvěrstvech“ vendéských skutečně neexistují a srovnávat ty výše uvedené s genocidou, již páchali ve Vendée jakobínští vojáci, je směšné (srvn. Gebhard: Liberté, Egalité, Brutalité, str. 150, kniha je v němčině). Pokud historikové navzdory tomu mluví o „krutostech na obou stranách“, pak jde o evidentní a záměrnou lež. Já ve své knize „Nejkrvavější genocida“ naopak uvádím s odvoláním na prameny případ, jak jednali vendéští se zajatci. Ti byli v počtu několika set drženi v jednom kostele, velitel d´Elbée vyzval potom své vojáky k modlitbě Otčenáš, když došli k „Odpusť nám naše viny“, řekl jim: „Tak a teď ukažte, že nejste pokrytci a uveďte ona slova ve skutek. Propusťte zajatce!“ To nebyl ojedinělý případ, propouštění zajatců bylo u vendéských běžné. Jinak ovšem jednaly intervenční armády sousedních států, které se opravdu někdy dopouštěly neomluvitelných krutostí, i když zdaleka ne takových, jako jakobíni.

    Něco podobného platí i pro španělskou občanskou válku. Tam je ovšem situace odlišná od Fr. rev. v tom, že frankisté se také dopouštěli neomluvitelných krutostí, což jasně ve svém článku říkám, nicméně písemné doklady o znásilňování žen a vraždění dětí na rozdíl od republikánského tábora opravdu nejsou a neuvádějí je ani český liberální předválečný publicista Zdeněk Němeček v knize „Ďábel mluví španělsky“ a dokonce ani fanatický republikán Antonio Ruiz Villaplana, jehož kniha u nás před válkou vyšla v češtině. Polní kněží, kteří ve Frankově vojsku působili, tady přece jen uplatňovali významný umírňující vliv. Jde mi jen o to, abychom jako katolíci se nebáli říci tam, kde je pravda zřejmá, že vina je pouze jednostranná u odpůrců a pronásledovatelů Církve, a nikoli „oboustranná“.

  8. VlaM napsal:

    „Komunisté též často lživě obviňovali frankisty ze zločinů, jichž se dopustili sami, např. z bombardování baskické vesnice Guernica.“
    Mně to nějak špatně přemýšlí, ale má to znamenat, že Guernicu vybombardovali španělští republikáni? Obecně se tvrdí, že to udělala německá Legie Condor a dokonce Göring se tím sám chlubil.

    • Jaroslav Klecanda napsal:

      Slyšel autor článku někdy něco o Legio Aeronautica? Nebo Corpo Trupe Volontarie (CTV)? Nebo třeba X. Legio Decima Equestris? Popírat, že se Franco ve své situaci a tváří v tvář masivní sovětské podpoře (I-15, I-16, T-62) rozhodl pro masivní podporu fašistického Německa (31 tisíc mužů) a Itálie (49 tisíc mužů) chce opravdu silný žaludek.

      • Michal Kretschmer napsal:

        Jestliže ve spravedlivé válce (což byla ze strany vedené generálem Frankem) bojuje někdo, kdo je v jiném ohledu nepřijatelný (např. nacisté) proti společnému nepříteli (komunistům), nevidím na tom nic špatného. Diskuse o tom, zda legie Condor a další zde jmenované byly fašistické nebo ne, nemůže proto vést k nějakému znevažování generála Franka.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Milý pane Kretschmere, Vaše odpověď, mě, přiznám se, šokovala. Takže Vy, který zde tak rád rozpracováváte různá morální témata, zastáváte názor, že účel (cíl) světí prostředky? Tak to je opravdu silné kafe, zvláště ve spojení s nacistickou a fašistickou ideologií. Znovu píši jasně – generál Franco byl zachránce Španělska, obzvláště tamějších katolíků! Ale to, že se spojil s nacisty a fašisty, sám vnímal jako velmi kontroverzní krok. Kdyby jste si dal práci a pokusil se nastudovat něco z autentických pramenů, zjistil by jste například, že za bombardování Guerniky, účast Legie Condor a CTV a jiné aspekty španělské války se několikrát ve veřejných projevech celému národu omluvil.
        Chápu, že to jsou skutečnosti, které bohužel v naší zemi nejsou moc známé. Krapet se přiživuji v oblasti militarií a militariální historie a vězte, že Vás názor by byl v rámci diskuze o španělské válce brán jako faktická obhajoba nacismu a fašismu, byť sám jasně prezentujete, že jste člověkem, který by nechtěl obhajovat nacismus a fašismus. Ale když účel světí prostředky, nakonec se člověk bohužel umaže. Tak jako například katolický kněz Tiso na Slovensku.

        K tomu si dovolím napsat ještě komentář k výše psanému. Psát (viz pan nino), že prezident republiky neviděl, co se Židy dělají jeho spojenci, tak to je už opravdu silná adorace slovenského klerofašismu (musím bohužel užít tento termín, byť se mu jinak velmi vyhýbám jako laciné sociologické konotaci), ale tady bohužel jde právě o tu snahu poukazem na „víru“ Tisa ospravedlnit jeho postoje – třeba vydání vlastních občanů, slovenských Židů, cizímu státu, tedy přesněji gestapu. Slovenští Židé nebyli „zpracováváni“ nějakými imigračními úředníky Německé říše, aby byli, byť naoko, aspoň formálně přijati za nové občany Německé říše. Celý proces jejich dohledání a předání do „Německa“ (rozumějme odvoz do koncentračních vyhlazovacích táborů) řídila a prováděla expozitura Gestapa, dohodnutá mezistátní úmluvou mezi Německem a Slovenskem. A nakonec, dějinně existuje jeden morální žalobce – je jím Dánské království, které se kupodivu bleskurychle dovědělo, oč jde se Židy (a to nebylo spojencem Německa jako Slovensko!) a také se o ně bleskurychle postaralo, dokonce i reklamací z koncentračních táborů. 92% dánských židů přežilo druhou světovou válku. To jsou bohužel odlišná čísla, než počty přežitých slovenských židů.

        Velmi mě mrzí, že tu reakci tu musím psát já. Myslím, že když je tu tolik lidí podrobně obeznámených s morální naukou Církve, že by měli na takové posvěcování prostředků účelem reagovat oni. Jinak se nedivme, že katolíky opravdu kdekdo lacině spojuje s fašisty a nacisty. Sami jim k tomu nabíjíme munici.

      • nino napsal:

        Pan Jaroslav Klecanda pise:
        ,,tady bohužel jde právě o tu snahu poukazem na „víru“ Tisa ospravedlnit jeho postoje..“ Pokial viem, vieru ma len katolik, takze podla mojho nazoru lutheran a slobodomurar Tiso zrejma ziadnu vieru nemal.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Ano, i tak se dá uchopit výklad historie, jako nám to tu ukazuje pan nino. On ví, že ThDr. Josef Tiso byl lutheran a slobodomurar. Na rozdíl, od všech dostupných pramenů, které jsem byl schopen v krátké době obsáhnout (cca asi tak odhadem 20), které udávají, že ThDr. Josef Tiso byl římskokatolický kněz vysvěcený 14. 6. 1910 košickým biskupem, na základě výjimky, udělené apoštolským stolcem pro nízký věk svěcence.
        Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.

      • servant napsal:

        ad nino: Větší „somárinu“ jsem dlouho neslyšel..

    • Radomír Malý napsal:

      Odpověď VLaMovi: Nevím, čím se chlubil Goering, ale podle odkazů na literaturu u Wielomského bombardovali Guernicu republikáni a svedli to na Němce.
      A odpověď p. Klecandovi: Je nutno umět pořádně číst. Já řpece ve svém článku nepopírám podporu hitlerovského Německa Frankovi, naopak ji výslovně uvádím, pouze píši, že podpora Itálie byla větší a že s tou německou podporou se to přehání. Za II. svět. války ovšem Španělsko zůstalo neutrální a války se neúčastnilo, pouze dobrovolnická tzv. Modrá divize bojovala proti Sov. svazu.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Pane Malý, existuje celkem kompletně dochovaný letecký deník Legie Condor, takže víme kdo kam kdy kde proč a s jakým výsledkem letěl …
        Guernicu bombardovala skutečně Legie Condor, mylné je ale tvrdit, že šlo o letecký teror vůči civilnímu obyvatelstvu.
        Cílem útoku byly mostní konstrukce přes řeku, jejich zničení mělo uzavřít republikánským jednotkam možnost ústupu před ofenzívou frankistickcýh jednotek.
        Takže tvrzení, že Guernicu bombardovali republikáni,je skutečně mimo mísu. Mimochodem, Guernicu dva dny po bombardování, tedy 28. 4. 1937, dobyli frankisté, republikáni se nestačili stáhnout, cestu jim tarasily trosky domů na komunikacích …
        Jinými slovy řečeno – i Legie Condor zjistila, že tehdejší letecká technika a taktika boje neumožňuje operačné přesné zasažení taktického cíle, na rozdíl od velmi úspěšného plošného bombardování třeba průmyslových lokalit Barcelony nebo frontové koncentrace vojsk. Tuto zkušenost pak o pár let později objevily i britské a americké bombardovací svazy, o sovětských ani nemluvě.

    • Michal Kretschmer napsal:

      Ad Jaroslav Klecanda – Účast německých divisí na straně generála Franca nemá ráz prostředku. To byste musel také vyloučit jakékoli partikulární spojenectví mezi různými politickými stranami, které se mohou shodnout a spolupracovat v jedné věci, zatímco v jiné závažné věci stojí proti sobě.

      Cíl opravdu nesvětí prostředky, takže není třeba dovoleno vraždit děti nepřítele, aby s ten vzdal.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Milý pane Kretschmere, takže je dovoleno spolupracovat s institucemi (například nacistické a fašistické vojenské jednotky), které prokazatelně zastávají ideologii nepřátelskou křesťanství? To pak je možno spolupracovat třeba se stalinisty, když to bude výhodné pro můj cíl?
        Jaký rozměr spolupráce má podle Vás rozměr prostředku ve válečném konfliktu, když ne účast vojenských jednotek?

      • Michal Kretschmer napsal:

        Předpokládejme, že by např. v KSČM byla frakce, která by odmítala potraty. Tito její členové by se zúčastnit Pochodu pro život. Vyhnal byste je z něho proto, že jsou to komunisté a tedy v mnohém dalším ohledu zcela nepřijatelní?

        Samozřejmě, že při spolupráci může záležet na okolnostech, za kterých je žádoucí. PhDr. Malý zmiňuje, že na straně generála Franka bojovali muslimové. Ti také jsou vzhledem ke svému náboženství nepřijatelní stejně jako nacisté či komunisté vzhledem ke své ideologii.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Milý pane Kretschmere, dovolím si použít Vámi udaný příměr – pokud do Pro-life průvodu dojde někdo, kdo symboly propaguje KSČM nebo uniformou nacismus nebo fašismus, tak by to asi byl nejen problém, ale přímo i skandál a asi bychom to oprávněně brali jako provokaci. Zpátky k historii – Franco se s Němci a Italy spojil před vypuknutím těch největších pogromů a zločinů, na to nesmíme zapomínat. Byl to pochopitelný a případně omluvitelný krok. Ale upírat tomu v dnešní době negativní rozměr je ježděním nože po talíři. Na to od počátku reaguji.

      • MichalD napsal:

        ad Jaroslav Klecanda „upírat tomu v dnešní době negativní rozměr je ježděním nože po talíři“: Podle mého názoru ahistoricky aplikujete současná ideologická hlediska na tehdejší situaci. Legie Condor, ač bojovala ve spec. neoznačených uniformách, byla regulérní armádou a de-facto součástí wehrmachtu. Wehrmacht, pokud vím, nikdy nebyl odsouzen jako zločinecká organizace. Proto spolupráci s ním proti společnému nepříteli ve spravedlivé válce nelze chápat jako nedovolené použití mravně vnitřně špatného prostředku k dobrému cíli (to bychom museli dnes podobně odsuzovat vojenskou spolupráci se Sovětským svazem na porážce nacistického Německa). Střízlivě je nutné hodnotit spolupráci i z kvantitativního hlediska (jen pro srovnání: armáda gen. Franca měla ke konci konfliktu kolem 1 mil. mužů).

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Vážený pane MichaleD, ohledně spolupráce si dovolím odkázat na odpověď panu Malému níže. A k Vašemu názoru ji jen maličko upřesním, a to jen v jednom bodu, aby má odpověď nebyla příliš obsáhlá – o složení velitelského sboru Legie Condor nerozhodovalo velení Wehrmachtu, ale stranické grémium NSDAP, které tímto vytvářelo z nadšených podporovatelů strany a režimu nové ikony pro masy německého národa. Například dva z jejích velitelů, generálové Hugo Sperle a Wolfram von Richthofen jsou toho přímo učebnicovými příklady.

  9. Rudolf napsal:

    To pp. VlaM a J. Klecanda,
    Buďte bez obav, pánové, Vaše hlavy jsou v pořádku. Předevčírem tentýž článek uveřejnil i web Národního sjednocení.cz, redigovaný p. ThMgr Ladislavem Malým (pozor, shoda jmen s autorem). Přihlásíte-li se na adresu: bukwarolf@seznam.cz, zašlu Vám zajímavé linky k tématu a filozofické kategorii „spravedlivá válka“, sahající až k Tomáši Akvinskému, jak tu připomněl pan Ing. M. Kretschmer.

    • Radomír Malý napsal:

      Odpověď panu Klecandovi: No, myslím, že je bezpředmětné přít se o Guerniku. Názory nejsou jednotné, někteří udávají jako pachatele Němce, jiní republikány, kteří to na Němce svedli. Bombardovaly tenkrát obě strany. Ale i když Guernica byla skutečně dílem Němců, nic to nemění na mém hodnocení frankismu a generála Franka.
      Jinak, pane Klecando, jste úplně mimo, když panu Kretschemrovi předhazujete, že podle něho „účel světí prostředky“. Když bojuji za spravedlivou a dobrou věc a síly zla na opačné straně bojují proti sobě navzájem a z toho důvodu jedna z nich mne podpoří, není žádným „účelem světícím prostředky“, když tuto pomoc přijmu, tím se nijak neidentifikuji se zlem, viz katolická morálka. To bychom potom museli odsoudit i české partyzány a odbojáře (myslím ty skutečné, opravdové hrdiny, nikoli ty „za pět minut dvanáct“, tím spíše pak ne teroristy, jež se za ně pouze vydávali), kteří, ač nebyli komunisty, přijali pomoc rudoarmějců, protože ti válčili v té době na stejné straně fronty. Kdyby to neudělali, byl by v mnoha případech jejich odboj odsouzen k zániku a oni by skončili na popravišti III. říše.
      Podobně tomu bylo i s pomocí Mussoliniho a Hitlera Frankovi. Uvědomte si také, že v těch letech, tj. 1936-9, tyto režimy byly opravdu mnohem humánnější než sovětský komunismus. Italský fašismus, jenž vůbec neznal vyhlazovací tábory a popravy, byl s ním absolutně nesrovnatelný, a německý nacismus v této době ještě zcela neodhalil svoji pravou zločineckou tvář, to učinil až v roce 1939 a následovně, kdy jeho bestiality se vyrovnaly bestialitám sovětského bolševismu. Kdyby Franco odmítl nabízenou pomoc Mussoliniho a Hitlera, tak by zcela určitě nezvítězil a Španělsko by se ponořilo do bolševického hrůzostrašného teroru. Ptám se vás: Nebylo by největším zlem právě toto? Koneckonců Franco za války pomoc Hitlerovi v jeho zjevně nespravedlivé válce neposkytl, tzv. Modrá divize, jež odešla na východní frontu, byla složena z dobrovolníků, Španělsko oficiálně zůstalo neutrální.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Vážený pane Malý, když vědomě (to slovo podtrhuji), ve svobodném rozhodnutí, přijmu účast zla na spravedlivé a dobré věci, legalizuji tím ono zlo právě jeho účastí na spravedlivé a dobré věci. Moc Vám děkuji za krásný a názorný příklad, který jste sám uvedl – podpora partyzánů a boj proti fašistickému Německu v očích velké části našeho národa rehabilitoval Rudou armádu, potažmo komunistický stalinistický režim na přijatelnou cestou zářivé budoucnosti – mám na mysli vývoj v ČSR po roce 1945 až do únorového puče 1948, ale pro mnohé naše spoluobčany i přes stalinistické čistky, komunistickou zlovůli a Novotného aparátismus až do srpna 1968, když už nastalo mnohem jasnější rozdělení na prosovětské aparátčíky za každou cenu a většinový zbytek národa.
        Podobný efekt (legalizace režimů Německa a Itálie) měla pro mnoho Evropanů jejich účast na spravedlivé válce frankistů za nezávislost na stalinistickém režimu importovaným Sověty.

      • Michal Kretschmer napsal:

        Ad Jaroslav Klecanda – Píšete: „Když vědomě (to slovo podtrhuji), ve svobodném rozhodnutí, přijmu účast zla na spravedlivé a dobré věci, legalizuji tím ono zlo právě jeho účastí na spravedlivé a dobré věci“. To je nesprávná úvaha. Někteří lidé (takřka všichni) dělají dobré i zlé věci (těžké i lehké hříchy). Z uznání toho, že někdo učiní něco dobrého, ještě neplyne schvalování toho, co učinil zlého. Podobně v historii účast SSSR (po skončení spojenectví) na boji proti nacistickému Německu nerehabilituje a nelegalizuje zla páchaná bolševiky v Rusku i jinde.

Napsat komentář: Jan Pax Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *