David a Goliáš aneb Hovory za pravicí
David Hibsch
Můj dojem z Hovorů na pravici, které proběhly v pondělí 2. června 2014 v Praze na Novotného lávce, by se dal popsat jako večer plný rozpaků. Nikoli proto, že bych si snad dělal iluze, že posílením euroskeptických stran v europarlamentu se hroutí marxistická doktrína EU a jejich nevolených orgánů, ale proto, že v sále, zvlášť po příspěvku Petra Hájka, zavládla pochmurná nálada.
První příspěvek pana Laughlanda byl zajímavý. Šlo o pohled vědecky založeného politologa, ale nebyl pro mě žádným překvapením. Dobře popsal situaci, ale vlastně nešlo o nic, co už bych nevěděl. Závěr byl však srozumitelný. Všichni rozumně uvažující lidé totiž vědí, že Evropská unie padne či může být přetvořena v Evropu suverénních národu, jen skrze tvrdý restart. Muselo by jít o kolaps takového druhu, že i ten nejlhostejnější občan kterékoliv evropské země zahlédne pravou a démonickou tvář permanentní revoluce, oné syntézy všech zvráceností a bludů, přičemž snad vystřízliví. Právě z tohoto důvodu nejsou důležité volby do europarlamentu, ale výsledky národních voleb ve Francii, Velké Británii a případně v Německu. Totiž pouze národní volby v těchto páteřních zemích EU mohou něco změnit. Europarlament je totiž demokratickou iluzí, skrze kterou spojeni marxisté všech zemí a všech zabarvení udržují zdání, že se na evropské úrovni o něčem demokraticky rozhoduje. Samozřejmě, že nerozhoduje. Rozhoduje úzký kruh komisařů a tito euromagoři, takové francouzské, německé či britské verze našeho zeleného Lišky, jsou pečlivě vybíráni nadnárodními oligarchiemi.
Jedním důkazem za všechny je ukrajinská krize, ve které EU pouze sekunduje, a to i za cenu poškozování ekonomických i bezpečnostních zájmů vlastního obyvatelstva, geopolitice USA. Navíc nejde ani o zájmy amerického obyvatelstva, ale o zájmy několika rodinných klanů, které ovládají politiku přes různá tajná či polotajná seskupení typu Trilaterální komise či Bilderberg. Přesto všechno mohou situací pohnout pouze národní volby v klíčových zemích EU. Jen ony mají ještě určitý politický smysl, a z toho lze i pochopit proč britský UKIP a francouzská Národní fronta nechtějí spolupracovat na evropské úrovni. Oni se totiž především ucházejí o přízeň voličů doma. Nemylme se, vzájemný staletý despekt Britů vůči Francouzům a naopak je totiž stále živý a oni potřebují národně a konzervativně orientované voliče. Pokud by se Francouzům a Britům podařilo smést euromagory u sebe doma, pak se teprve může něco začít dít v EU. Kdyby se něco podobného podařilo v Německu, pak je to přímo jisté. Německo je však již několik staletí Achillovou patou Evropy, přičemž se nezdá, že by tomu mělo být jinak.
Vzhledem k tomu jak funguje EU, tato měkká tyranie, je pochopitelný i výsledek našich eurovoleb. Právě o nich hovořil pan Hájek a situaci popsal, jak bývá jeho zvykem, vskutku barvitě. Svým způsobem pochválil nevoliče, že pochopili situaci správně a odešli do vnitřní emigrace, stejně jak to udělali v sedmdesátých letech, kdy nic změnit nemohli, tudíž jeli na chatu okopávat záhony. Nejsem si tedy jist, že by nevoliči měli tak hluboký smysl pro situaci a jejich volba nevolit byla takto uvědomělá, ale budiž, možné to je. Otázkou je co s tím. Co se situací, kdy lidé nevěří, že jejich osobní volba je vůbec k něčemu. Co s touto vnitřní emigrací? Máme to tedy zabalit a připravit se na charismatického tyrana? Dát věcem volný průběh?
Právě tyto souvislosti, které mi vyplynuly z příspěvku pana Hájka, mě uvedly do rozpaků. Rozumím motivům vedoucím k vnitřní emigraci od věcí veřejných. Jsem přesvědčen, že mohou být i důvody, které vnitřní emigraci povyšují na strategii, ale je toto případ našich současných nevoličů? Není tato emigrace pouze vyjádřením neschopnosti mít vůbec vizi, mít naději, zásadové postoje, věřit v budoucnost? Není spíše projevem zbabělosti podívat se pravdě do tváře a nebát se poznání, že svět je právě takový, jaký jsem já? Ano, jsou emigranti z dobrých důvodů, ovšem jejich emigrace je vždy dočasná a dokonce moudrá či strategická. Existuje však i emigrace, která je motivována neochotou přehodnotit své priority. Nechutí kát se, dívat se pravdě do tváře, poznat a především uznat, že existuje cosi, zač se bojuje i umírá, s vědomím, že život postrádající tento rozměr je ve výsledku jen životem mrzáckým. Protipólem těchto emigrantů jsou hrdinové. Dokonce jsou i mezi emigranty prvního typu. To bývají hrdinové všednosti. Jsou to otcové a matky, kteří navzdory okolnostem stále vědí, co je dobré a co je zlé, a byť to nemohou deklarovat navenek, žijí takto den za dnem a ono se to promítá do všeho, nač jen sáhnou. Jejich životní principy jsou pak nejviditelnější na jejich dětech, z nichž bývají i hrdinové druhého typu, což jsou hrdinové válečníci. Ti se nesmíří pouze s touto formou vzdoru v emigraci a skrytém životě. Ti pak vytáhnou do boje jako malý a hubený pastevec David, který se postavil obru Goliášovi, přičemž s pomocí Hospodina zástupů ukázal všem, že každý takový obr stojí na hliněných nohou vlastní duchovní prohry.
Jakožto příznivec strany Národní demokracie jsem si pak celý večer kladl otázku, jestli bude tato strana tvořena těmito biblickými Davidy a kolik jich u nás vlastně může existovat. To zřejmě ukáže čas a především situace.
Článek byl převzat ze stránek MONOSu.
Doplňky:
XIII. Hovory na pravici: videozáznam (1. díl, 2. díl, 3. díl)+ komentář Ladislava Zemánka na Protiproudu
Já rozhodně nikam do boje nevytáhnu, mám lidi rád a chci, aby žili.
Nechci být všude:), patřím myšlenkově k jiné části spektra než jsou Národní demokraté, ale k ideovému extempore pana Hájka: říkalo se – kdo nevolí, volí komunisty. Nevoličství může být také chápáno jako dezerce svého druhu. A to právě potřebují totalitáři, ať už jsou jakékoli barvy. Pak se nedivme, kdo nás zastupuje. V Praze i v Bruselu. Něco jiného byl Husákův 99% předem určený cenzus. Tam bylo jedno, jestli volíš před, či za plentou, nebo do urny odložíš toaletní papír.:))..voliti od slova vůl…
Ale dnes to neplatí!!!
Pax
Jan
ad „kdo nevolí, volí komunisty“: Nechápu, proč zde znovu vytahujete už na D&H tolikrát probrané téma „nevoliče“, navíc tak hloupým sloganem.
Katolík má dát „hlas pro kandidáty, kteří nabízejí skutečně dostatečné záruky na ochranu práv Boha a duší, pro skutečné dobro jednotlivce, rodiny a společnosti, v souladu s Boží láskou a katolickým morálním učením“ (Pius XII., projev ke kněžím římské diecéze r. 1948). Nikde není řečeno, že má morální povinnost volit kohokoliv z důvodu odebrání procent komunistům. Pokud člověk podle svého stavu poznání nenachází mezi kandidáty nikoho, kdo splňuje výše uvedené požadavky, pak podle mého názoru není nijak morálně vázán k využití aktivního volebního práva, naopak jeho užitím by bral na sebe morální zodpovědnost za podporu pochybného kandidáta. V tuzemských volbách (kromě senátních) je situace navíc komplikovaná ještě tím, že volič dává hlas straně, nikoliv konkrétní osobě, tedy posouzení těch „dostatečných záruk“ je mnohem složitější.
Jan, no tak, to mi pride asi, ako ze kto nepodporuje Bergoglia, podporuje islam.
I nevolit je moznost, niekedy i ta najlepsia a niekedy dokonca i jedina prijatelna pre krestana. A to hovorim, ako clovek, co som spolu s mojim okolim, v poslednych eurovolbach volil.
Roztomilá apologie toho, proč se někteří katolíci spojili s Bartošovci a poškodili tak jméno vlastně všech konservativních a tradičních katolíků u nás. Dokonce i snítka hnoje na ty, kdo odmítají být herci v tomto odpudivém theátru od chrabrého Davida vylétla.
Inu, děkujeme, hrdinové. Děkujeme.
Z vašich akcí „slon v porcelánu“ se budeme ještě dlouho vzpamatovávat.
No – Davidovi by určitě slušela vlastní (třeba i pidi)stranička!
Představuji si, že do příštích voleb katolíci postaví vlastní stranu s cca 15ti kandidáty, kteří z nás ostatních učiní happy-voliče, kteří je vehementně podpoří silou svých cca 1.500(?) hlasů. Koneckonců – byl-li by volební program koncipován důsledně katolicky, bez zamlčování např. skutečnosti, že v důsledku usilujeme o absolutní výkon moci Boha Krista-
Krále, prostřednictvím Mystického Těla, mohl by třeba
výsledek voleb ukázat, kolik je vlastně u nás uvědomělých katolíků, či alespoň sympatizantů. Na to bych se těšila…
Silou 1500 hlasů? Nemyslela jste 150 hlasů? Jaký smysl by taková strana měla?
Politické straně by mělo jít především o vládnutí, jinak je na úrovni občanského spolku.
O katolické straně se bude moci hovořit až ve chvíli, kdy vznikne. Ale to by ji někdo konkrétní musel založit. Zatím všichni jen kritizují.
Ale jistě. O to přeci jde. Ne se spojovat s arciďábly, kteří se beztak k lizu nedostanou. Jde o svědomí mé i mých voličů, pravdu, kterou jsem poznal a spoustu dalšího.
Pokud by byla strana skutečně katolická, bez kompromisnických ústupků pomatenců typu Bartoš a spol. hned by jistě nezískala mnoho hlasů. Ale časem se třeba prosadí alespoň na úrovni zastupitelstev, místní samosprávy. A s tím už se dá pracovat.
Chce to stanovit si reálné cíle. A kdo mi bude tvrdit, že bartošovci měli reálnou šanci dostat se k lizu, tak je buď lhář, nebo fantasta.
Proč by mělo být Německo po staletí Achillovou patou ? Svatá říše římská národa německého. Ze které (ač je to některým proti srsti) vychází téměř ve všech bodech naše víra, státnost a mezinárodní uznání ( Kdopak nám dal asi například lva a za co, přidal ocas, zachránil Přemyslovce před vzájemným vyhubením, povýšil do šlechtického stavu první šlechtu. Kdo nám byl biskupem a vyprosil nám pak vlastní biskupství, kdo k nám posílal zakladatele řádů, kdo u nás zavedl hornictví a ražbu mince a mnohá průmyslová odvětví ? ) Doporučuji se podívat třeba na svatého Jindřicha a Kunhutu a lidi okolo nich. Na českou královnu Emmu, příbuznou Ottonů.
Kdo touží po otřesných rozkladech nechť nejprve navštíví kyjevský Majdan a oblasti bojů občanské války a vyzkouší si to tam nejdřív nanečisto. Aby věděl o čem to mluví.
Jenom maličkost- lvu( heraldickému) nelze přidat druhý ocas, neb dva ocasy míti musí!
To co má jeden ocas je vždy lvice (heraldická)- viz. všichni Markvartici….
Zbytek nemíním komentovat…..