David Hibsch

Když dnešní žena zaslechne slovo POTRAT, GENOCIDA NENAROZENÝCH či VRAŽDA NENAROZENÝCH DĚTÍ, většinou se naježí. Okamžitě se domnívá, že je na ní útočeno, zvlášť když některý z těchto pojmů užije muž. Je přesvědčena, že muž k tomu nemá co říci, ba přímo říct nesmí. Proč je tomu tak? Současné ženy totiž považují rozhodnutí o bytí a nebytí svých dětí za projev své svrchované individuální svobody. Kde na to přišly a mají to vůbec ze své hlavy?

Vždy v dějinách existovala snaha oddělit sexualitu od zodpovědnosti. Po celé dějiny rovněž existuje snaha učinit z ženy příležitostný sexuální objekt a bohužel ženy jsou tuto roli dokonce ochotné akceptovat. Toho si v minulosti někdo všiml. Všimli si toho opět muži a zanesli to do svého velkého plánu revolučních celospolečenských změn. Samozřejmě vždy existoval i zcela opačný přístup. Existovali totiž i muži, kteří viděli v ženě krásnou bytost obdařenou schopností přivést na svět nového člověka a chtěli o ni pečovat a být jí jistotou. V dobách osvícenství a během 19. století však zesílil tlak určitých mužů na ženy ve smyslu, že by bylo vlastně lépe i oboustranně výhodné kdyby manželství, mateřství a rodinu nebraly příliš vážně. Proč? Zaprvé někteří muži chtěli svévolně užívat sex bez odpovědnosti, ale byla zde rovněž skupina vlivných mužů, kteří sledovali mnohem „vyšší“ cíl. Právě tito muži chtěli a stále chtějí změnit svět. K dosažení těchto změn potřebují redukovat lidstvo, zlikvidovat rodinu jako ustavující jednotku společnosti a získat absolutní ideový vliv na výchovu dětí (školství). Tyto své vize potřebovali prodat jako „dobro“, tedy jako projev osvobození člověka od tzv. dogmat.

Co následovalo? V první fázi bylo zapotřebí prosadit rozvod manželství a rozvod obhájit jako projev svobody, čímž stvořili manželství s ručením omezeným. Proč? Inu proto, aby ženy ztratily jistotu stabilního rodinného zázemí a žily v obavě, kterou časem přijmou jako „normalitu“, že jednoho dne jim manžel jednoduše řekne, že odchází, protože se zamiloval do jiné a ona zůstane s dětmi sama. Na našem území byly rozvodové zákony přijaty v roce 1868. Když byl rozvod takto posvěcen státem jako objektivní dobro, roztrhl se s nimi pytel. Od těch časů může být každá žena (samozřejmě i muž) odkopnuta a dostat se do sociální pasti samoživitelky.  Potraty samozřejmě šly ruku v ruce s tím a stávaly se východiskem z nouze, projevem zoufalství a dnes už jsou dokonce právem a dobrem. Plán vychází. Nevěstince tehdy rostly jako houby po dešti a staly se pastí zoufalých žen, aby naopak dnes byla promiskuita všeobecně považována za pestrost svobody.

Co je výsledem tohoto procesu, který nyní vrcholí? Náš kontinent vymírá. Vymírá nejen proto, že byly zavražděny milióny lidí dřív, než vůbec mohli poprvé otevřít oči, ale především proto, že rodina, onen pevný domov, v němž vyrůstají charakterově silní lidé, se rozpadla a je dokonce považována za přežitek. Ještě v polovině 19. století první tzv. feministky bojovaly proti potratům, jako ženám vnucenému zlu a rodinu chápaly jako dobro pro ženu i muže. Dnes celý proces skutečně můžeme popsat a s odstupem i zhodnotit. Co dnes na to rudí, hnědí a zelení soudruzi z Bruselu? Mají plán. Plán dovézt imigranty ze všech koutů planety a vytvořit tzv. multikulturní společnost. Pěkný plán na likvidaci Evropy nebo se Vám to jeví jako skvělý nápad?

Jako muž mohu jen litovat, že naši pradědové nalítli vychytralým elitářům přijetím teze, že muže dělá četnost jeho sexuálních obětí a zrada na manželce a dětech je projevem pravého samce. Nalítli stejným mocným mužům, kterým dnes sekundujete i Vy ženy, když potrat považujete za projev svobody a kariéru za své primární poslání. Všichni dohromady nalítli mocným mužům, kterým šlo a stále jde o rozvrat společnosti, protože lidmi pohrdají a s bohorovností plánují děsivou budoucnost celému světu. Byť jsem nikdy svou ženu nezradil a žádné ženě nikdy neschvaloval potrat, přesto se Vám jako muž omlouvám. Přál bych si, abyste pochopily, že muži, kteří z principu odmítají potraty, jsou na vaší straně. Právě tito muži ve Vás stále chtějí vidět bytosti, jejichž krásu korunuje mateřství a jsou odhodláni být věrni svým manželkám a své rodině. Odmítají manželství s.r.o. a chtějí se navrátit k tomu, co naši pradědové tak lehkověrně opustili, čímž připravili svět, ve kterém dnes žijeme.  Mocní muži velkého plánu to nemyslí dobře ani s Vámi ženami, ani s námi muži. Drží se totiž zásady „rozděl a panuj“, a proto štvou ženy proti mužům a každou lumpárnu prohlašují za projev svobody, ba přímo za akt pravdy a lásky. Pevná rodina, kterou tvoří sobě navzájem věrní muž a žena, milujíc se způsobem „dokud je smrt nerozdělí“ a majíc spolu více než dvě děti, to je pro tyto mocné skutečná noční můra. Nenechme je klidně spát. Vždy lze začít dělat věci jinak a lépe.

Chce to jen chtít.

David Hibsch

kandidát NB-ND

Vyšlo i na stránkách MONOSu.