Nacistická agitka jako odborný text

mengeleNení to dlouho, co jsem se pozastavoval nad špatnou úrovní hodnocení vědy na příkladu prací Tomáše Halíka, které se, byť s vědou nemají nic společného, ocitly v Rejstříku informací o výsledcích (RIV) a na základě toho byly finančně ohodnoceny. Nedávno jsem byl upozorněn na příklad tak otřesný, že celá Halíkova kauza je proti tomu prkotina. V Časopise zdravotnického práva a bioetiky vyšel článek Miroslava MitlöhneraK právním a etickým problémům spojeným s narozením těžce malformovaného jedince“, který pravděpodobně představuje doposud to nejhorší, s čím jsem se v oblasti vědeckého publikování setkal. Autor v něm

1) vyzývá ke genocidě postižených dětí a schvaluje trestný čin vraždy rétorikou vpravdě nacistickou. Například píše:

Zákonné předpisy by měly lékaři především dovolit, aby vůbec nezahajoval jakékoliv úsilí o probuzení či povzbuzení života těžce malformovaného jedince, případně aby ukončil či vůbec nepodnikal kroky oddalující smrt nebo ji uspíšil.

Nemá přece smysl prodlužovat život novorozence, který přišel na svět jako monstrum a je přeurčen ještě před svým narozením k smrti.

Lékař, vedoucí porod těžce malformovaného jedince, by měl být oprávněn o dalším postupu rozhodnout sám nebo po konzultaci s vedoucím pracoviště či specialistou z oboru pediatrie, avšak zásadně bez vyjádření či stanoviska matky či rodičů těžce malformovaného jedince. [zvýraznil jjs]

[…]

Mělo by tedy jít o určitou formu euthanasie.

2) – vyzývá k nuceným potratům těžce postižených dětí:

Řešení problému by se mělo zřejmě ubírat především k zabezpečení takové úrovně prenatální péče a zdravotnické výchovy, aby se prakticky vyloučila možnost donošení a porodu těžce malformovaného jedince, dále cestou právní úpravy podmínek umělého přerušení těhotenství stanovit možnost či dokonce s ohledem na prioritu zájmu společnosti na zdravé populaci povinnost přerušit těhotenství, když plod vykazuje vážné anomálie, které byly bezpečně diagnostikovány, a to bez ohledu na délku trvání těhotenství. [zvýraznil jjs]

3) zcela rezignuje na základní náležitosti odborného textu – svá tvrzení nepodkládá argumenty ani odkazy na odbornou literaturu; text obsahuje řadu tvrzení poplatných ideologii doby (viz bod 5), v níž vznikal, které nelze nijak podložit;

4) uvádí zcela nedostatečný seznam literatury, v němž se nacházejí zdroje více než 30 let staré;

5) vydává článek za výsledek projektu Rozvoj a podpora multidisciplinárního vědecko-výzkumného týmu pro studium současné rodiny na UHK (RODINA-UHK-CZ.1.07/2.3.00/20.0209), přestože se jedná o totožný text, který vyšel již v roce 1986 v časopise Československé zdravotnictví, č. 3, s. 108-113 (máme k dispozici jeho elektronickou kopii).

Domnívám se, že publikování uvedeného článku, který nelze nazvat jinak než nebezpečným paskvilem, představuje naprosté selhání několika složek procesu vědeckého publikování. Článek je v hrubém rozporu s vědeckou etikou jak obsahově, tak formálně. Nelze si nevšimnout, že po obsahové stránce je článek patrně v rozporu s několika zákony České republiky. Zákony jednoznačně nahlíží na již narozené lidi bez ohledu na jejich postižení jako na lidi. Výzva k jejich zabíjení je Podněcování k trestnému činu (Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 364), a to k trestnému činu genocidy (§ 400) a vraždy (§ 219). Dále jde nepochybně o Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod (§ 356), neboť je postiženým dětem upíráno právo na život garantované Listinou základních práv a svobod za užití silně nenávistné rétoriky (zrůdy, monstra). Výzva k nuceným potratům je pak podněcováním k útoku proti lidskosti (§ 401) a rovněž k trestnému činu genocidy (genocidou je vinen mimo jiné ten, kdo zabraňuje, aby se v určité skupině lidí rodily děti).

Po formální stránce článek absolutně nenaplňuje kritéria kladená na odborný text – jde v podstatě o pokleslou publicistiku, která by se dobře vyjímala na nějakém neonacistickém webu. Od věci není ani připomenout, že nejde o článek originální, ale o recyklaci článku, který vyšel téměř před 30 lety. Odhlédneme-li od faktu, že opětné publikování starého textu je v rozporu se zásadami vědeckého publikování, nelze si nevšimnout skutečnosti, že je tento text podvodně vydáván za výsledek současného výzkumu.

Kdo všechno selhal? Předně samozřejmě autor, který stvořil text po obsahové a formální stránce zcela nepřijatelný. Dále jsou to orgány Časopisu zdravotnického práva a bioetiky, především šéfredaktor, který neměl článek z mnoha důvodů nepublikovatelný vůbec přijmout (obsahuje eticky nepřijatelná tvrzení, nemá odbornou úroveň, jde o již publikovaný titul). Rozhodl-li se přece jen postoupit text do recenzního řízení, pak to měli být právě recenzenti, kteří měli doporučit nepublikování tohoto zcela nevyhovujícího díla. V případě, že recenzenti by doporučili text k publikování, mohla ještě zasáhnout redakční rada. Jak se mohlo stát, že selhaly všechny instituce odborného hodnocení a článek tak evidentně po všech stránkách špatný spatřil světlo světa? Nenapadá mne jiné řešení, než že šéfredaktor, recenzenti a redakční rada odvedli velmi mizernou práci. V pravidlech recenzního řízení tohoto časopisu jsou přitom uvedena kritéria hodnocení článků, kam patří:

• etické aspekty
• originalita práce
• důležitost informací
• přesnost a srozumitelnost textu
• přiměřenost metod
• interpretace výsledků
• logičnost závěrů

Publikovaný článek je přitom neetický, neoriginální (již vyšel), metodologicky nepřiměřený.

Obávám se, že to není pouze ojedinělý problém týkající se jen Časopisu zdravotnického práva a bioetiky. Problémem dle mého názoru je, že odborných časopisů je mnoho (téměř každá katedra VŠ si vydává vlastní časopis); časopisy sice formální náležitosti, aby mohly být zařazeny do Seznamu recenzovaných časopisů či některé z databází, splňují, ale kompetence lidí (redaktorů, recenzentů) je značně omezená, popřípadě dochází z nedostatku času k laxnímu přístupu k výběru a recenzím textů.

Co s tím dělat? Zatím nevidím jinou možnost, než upozorňovat na podobná selhání kompetentní orgány a žádat je o řešení problému.

Jiří J. Stodola

48 Responses to Nacistická agitka jako odborný text

  1. Zajímalo by mne, jestli by se dal najít paragaraf v naší legislativě, který by umožnil podat trestní oznámení na tohoto výtečníka. Co vy na to, právníci?

    • Jakub napsal:

      Jako právník obecně odsuzuji existencu verbálních (a) politických trestných činů, takže v tomto nechci dávat návod.

      Každopádně z textu jeho článku je vidět, že pan Stodola rozumí právu asi jako pan Mitlöhner nárokům kladeným na odborný text.

      • jjstodola napsal:

        Poslední dobou se katolíci nějak moc ohánějí neomezenou svobodou slova. To není katolické učení, dokonce ani po DVK.

        Lev XIII. píše:

        „Je třeba zde také v krátkostí promluvit o svobodě projevu a neomezené svobodě tisku. Že taková svoboda, která nemá pravidla a překračuje jakoukoliv míru a všechny hranice, nepředstavuje žádný právní nárok, nepotřebujeme připomínat.

        Právo se vztahuje na něco mravně dobrého. Jak jsme již častěji prohlásili a ještě častěji musíme připomínat, je proto nemístné tvrzení, že je přirozeností dána a bez rozdílu existuje pravda a lež, mravnost a zločin. Co je pravdivé, co je dobré, to má právo na to, aby se v moudré svobodě šířilo ve společnosti, aby se toto právem dostalo všem. Oproti tomu jsou lživá mínění, tento největší mor ducha a zločin, který ničí charakter a mravy, právem vrchností důsledně potlačována, aby se nerozšiřovala ke škodě všeho.

        Je správné, že autoritou zákonů jsou právě tak drženy v mezích bludy prostopášného ducha, jež jsou zajisté utlačováním nezkušeného lidu, jako vykonávané bezpráví veřejnými násilnostmi na slabších. A to tím spíše, že většinou větší část obyvatelstva není schopna buď vůbec, nebo jen velmi těžko se chránit před zdánlivými důvody a klamnými závěry, zvláště když tyto lichotí žádostivosti. Připuštěním neomezené svobody projevu a tisku nezůstane už nic svaté a neporušené, nic nebude ušetřeno, ani ony nejvyšší a nejvýš pravdivé soudy naší přirozenosti, v nichž má lidské pokolení zároveň společné a nejvýš ušlechtilé dědictví. Tímto způsobem nastupuje všeobecné zatmění pravdy a – jak se často stává – získávají snadno převahu zhoubná mylná mínění všeho druhu. Bezuzdnost se tím podporuje stejnou měrou, jako trpí škodu svoboda, zatímco naopak svoboda je tím větší a jistější, čím více je spoutána bezuzdnost.

        Kde se oproti tomu jedná o věci, o nichž je možno mít různá mínění, která jsou Bohem člověku svěřena, aby je zkoumal, tam by samozřejmě měl každý zastávat to, co myslí, že je nejlepší, a bez překážek se vyslovit, co si myslí. Není to nepřirozené, neboť svoboda tohoto druhu nesvádí nikdy člověka k potlačování pravdy, ale vede ho často k tomu, aby ji odkryl a vynesl na světlo.“ (Libertas praestantissimum)

        Podobně smýšlí i DVK:

        „12 Veřejná moc má v této oblasti zvláštní povinnosti se zřetelem k obecnému blahu; jemu přece mají tyto prostředky sloužit. V rámci své kompetence má úkol bránit a zabezpečovat pravou a spravedlivou svobodu informací, jakou dnešní společnost rozhodně k svému rozvoji potřebuje, zvláště pokud jde o tisk; dále podporovat náboženství, kulturu a hodnotné umění a zajistit příjemcům, aby mohli svobodně užívat svých zákonitých práv. Mimoto je úkolem veřejné moci podporovat podniky užitečné zejména pro mládež, které by se bez podpory nedaly uskutečnit.

        Když na veřejné moci právem spočívá starost o blaho občanů, má také povinnost vydáváním zákonů a jejich bedlivým prováděním spravedlivě a obezřele zajistit, aby se zneužívání těchto prostředků nevznikly vážně škody pro veřejnou mravnost a společenský pokrok. Tato bdělá péče nijak nepotlačuje svobodu jednotlivců nebo skupin, a to zejména v případě, že neposkytují účinné záruky lidé pracující s těmito prostředky z povolání.

        Zvláštními opatřeními je třeba chránit mladé lidi před tiskovinami a představeními škodlivými pro jejich věk.“ (Inter mirifica)

      • MichalD napsal:

        ad jjstodola: děkuji, že jste toto připomněl.

        Vidíme dnes velké pokušení (i mezi katolíky) adorovat svobodu slova per se (podobně jako náboženskou svobodu). Představa, že nepřítele zničíme jeho vlastními prostředky, je sice lákavá, ale zrádná a skrývající nejedno čertovo kopýtko.

        Učení Lva XIII. je v této věci jasné. To stejné bohužel nelze říct o textu dekretu Inter mirifica, kdyby nic jiného, tak v sobě nese nebezpečné sémě indiferentismu. O kvalitě tohoto textu svědčí také to, že kdybych se na IM podívál očima dnešní většinové společnosti, tak bych musel konstatovat, že současný stav mediálního světa je v podstatě v souladu s uvedeným čl. 12.

      • Miroslav Kratochvíl napsal:

        „obecně odsuzuji existencu verbálních … trestných činů“

        Jaký je podstatný rozdíl mezi trestným činem přípravy vraždy, tedy úmyslném vytváření podmínek pro její spáchání přizpůsobováním prostředků, či v návodu k takovému činu, a mezi veřejným verbálním podněcováním k nenávisti za účelem likvidace určité skupiny osob? Nebo také odsuzujete existenci trestného činu přípravy vraždy?

      • Jakub M. napsal:

        Co dělají katolíci v poslední době se netýká mého konání.

        Jinak, pokud to chápu správně, tak z Vašeho pohledu přece není morálního rozdílu mezi interrupcí a zabitím novorozence. Pokud je dnes zcela legální zabít dítě v těle matky, zaráží mě ta míra pobouření z Mitlöhnerova žvástu. Chápu, že mohou jeho návrhy zcela šokovat někoho, kdo rozlišuje lidský život po početí na „bezprávný plod“ a „lidskou bytost“, ať již hranici nastavuje porodem či nějakým měsícem života, ale u někoho, kdo uznává, že jde o člověka od samého početí a z toho vyvozuje jeho různá práva, by ten text měl vyvolat spíše konstatování „vždyť tohle tady máme“. Vždyť z morálního hlediska přeci neříká nic jiného než to, co většina populace v případě interrupcí schvaluje. Trestat Mitlöhnera za obecné úvahy o rozšíření možnosti usmrtit o několik měsíců později by bylo za současného stavu toho, co se smí nejen říkat, ale i provádět, dosti selektivní a šikanózní.

        Další věcí je, že odstavec počínající slovy „Domnívám se, že publikování uvedeného článku“ je prostě právně diletantský. Zatímco pasáže o neodbornosti textu (i když zrovna pasáž se stářím zdrojů je nevhodně formulovaná), recyklace staršího textu a dojení peněz z veřejných zdrojů jsou erudované, v oblasti práva se pan Stodola zjevně vyjadřuje k něčemu, co je za hranicemi oblastí, kterým rozumí.

      • václav napsal:

        Jakub M. :
        To se dá jednoduše vysvětlit. Zaprvé u křesťanů vždycky platilo něco jako jeden za všechny a všichni za jednoho. Náš Pán Ježíš Kristus umřel za každého jednotlivce a tudíž se dá říct že není rozdíl v ceně jednotlivce a lidstva. Zavražděného dítěte a všech dětí.
        Ten druhý důvod by se mohl týkat i Vás. Jestli to půjde takhle dál tak Vás jednou třeba pošlou na potrat místo do důchodu. Nebo až si zlomíte nohu. Zlo často přichází postupně, krok za krokem. Abychom ho snáz přijali.

      • Jen pro jistotu, jelikož zde píše jistý Jakub M., chci napsat, že je to jiná osoba, než já, aby to náhodou někdo nezaměňoval.

    • Rudolf napsal:

      Obávám se, že příslušné §§ tr. zák., které by se nedaly ohnout, v naší legislativě nenajdete. Lze ale vyjádřit mravní rozhořčení nad úrovní autora tím, že ho vyšleme na psychiatrické vyšetření a pokud by to nepomohlo, pak je působení od Zlého a v tom případně poradit postiženému, aby vyhledal pomoc u exorcisty. Maximálně co pro něho můžeme udělat je doporučení pověřeného odborníka ze seznamu vedeného na diecézi.

  2. VlaM napsal:

    Pro úplnost by bylo vhodné vypátrat a uvést jména recenzentů a obsahy jejich recenzí.

  3. Jaroslav Klecanda napsal:

    Dovolím si jen malou poznámečku – u článečku je fotografie Josefa Mengeleho. Je to sice jasná významová zkratka směrem k holocaustnímu myšlení, ale historicky také poněkud nepřesná. :-( Josef Mengele byl zcela druhořády či spíše x-řadý felčar v nacistické mašinérii, známý především jako selektista v Auschwitz-Birkenau a zrůdný „pokusista“ v Birkenau. Takže vedle něj, možná místo něj, by měla viset fotka nějaké univerzitního profesora, ověnčeného tituly, který genocidu mentálně postižených podkládal právě těmi vědeckými tituly, jimiž byl ověnčen, a v jejichž síle tyto zrůdnosti vyučoval na některé proslavené ctihodné univerzitě (v nabídku z plejády takových dávám například prof. Theodora Mollisona, prof. Otmara von Verschuer, prof. Wernera Catel, prof. Hanse Heinze a mnohé další, vědeckými tituly otitulované stvůry … ).

  4. Jakub napsal:

    Položím jednu zásadní otázku „co kdyby“. Co kdyby text splňoval náležitosti odborného textu a tvrdil naprosto to samé, což ostatně publikuje z hlediska formy kvalitnějším způsobem takový Peter Singer? Polemika s ním od Davida Černého je na webu stejného časopisu: http://www.ilaw.cas.cz/medlawjournal/index.php/medlawjournal/article/view/36 či zde: http://zdravotnickepravo.info/infanticida/

    Nebylo by lepší více oddělovat nesouhlas s obsahem od pobouření z publikování zcela nekvalitně zpracovaného textu?

    • jjstodola napsal:

      Dle mého názoru by měli Singera zavřít až zčerná. Neexistuje neomezená svoboda slova a výzvy k zabíjení lidí jsou zločiny, ať splňují nároky odborného textu či nikoliv. Singerovo jediné štěstí je, že hájí toliko zabíjení postižených dětí. Kdyby obhajoval zabíjení Židů, už by byl v chládku.

  5. JakubP napsal:

    Trochu mimo téma, nevíte někdo, jak to je s těmi „křty zrůd“, o které se autor v kritizovaném článku otírá? Původně jsem myslel, že se v takovém případě křtí s podmínkou „si vivis es“, je-li pochybnost o životě, nebo „si homo es“, je-li pochybnost o tom, jestli je to opravdu plod nebo jen kus tkáně.

    CIC stanoví (can. 748): „Monstra et ostenta semper baptizentur saltem sub conditione; in dubio autem unusne an plures sint homines, unus absolute baptizetur, ceteri sub conditione.“ To ale chápu taky spíš jako pochybnost o životě, navíc to „saltem“ naznačuje, že pokud zrůdnost nevede k pochybnostem o životě, může se křtít i bezpodmínečně.

    Dívám se ale do Pastorálky od Skočdopole a tam je opravdu předepsána podmínka „si capax es“ (o které jsem si doposud myslel, že se užívá jen u rozhřešení, když je pochybnost o dispozici kajícníka neschopného komunikovat).

    Může vůbec být u živého, třeba zrůdného plodu pochybnost o dispozici ke křtu svatému?

    • MichalD napsal:

      V CIC 1983 už ale tato otázka není řešena nějakým specifickým způsobem, je tam jen řečeno: „Plody z potratů se křtí, jestliže žijí, a pokud je to možné“ (kán.871). Z toho je ale myslím možné odvodit, že nemůže být pochybnost o dispozici ke křtu, pokud není pochybnost, že se jedná o plod (bez ohledu na stav jeho poškození) a že je živý. Pokud pochybnosti o jednom nebo druhém jsou, pak je třeba křtít, tak jak píšete, sub conditione.

      To “saltem” v CIC 1917 podle mého názoru naznačuje zejména nutnost alespoň podmíněného křtu.

      Z uvedeného je zřejmé, že JUDr. Mitlöhner vůbec nepochopil podstatu podmíněného udílení svátostí, nebo ji záměrně dezinterpretuje. Podmíněnost křtu řeší přece nějakou naší neznalost o křtěnci (podobně jako třeba v případě neznalosti, zda již nebyl dříve pokřtěn) a v žádném případě neznamená, že by se jednalo o nějakou „svátost druhé kategorie“, nebo že křtěnec je nějakým člověkem nižší kategorie.

    • Miroslav Kratochvíl napsal:

      Podle Skočdopole, A., Učebná kniha bohosloví pastýřského, České Budějovice 1905, str. 126 se monstra křtí podobně jako „nedochůdčata“ – bez podmínky. S podmínkou pouze pokud nejsou patrné známky života ani smrti. S podmínkou “si capax es” se křtí děti, které jsou ještě v placetně, po vyjmutí z placenty se křtí znovu s podmínkou „jestliže nejsi pokřtěn“. Tak nějak je to tam vysvětlováno.

    • Miroslav Kratochvíl napsal:

      CIC 17, Kán. 748. Zrůdné a znetvořené plody se vždy pokřtí aspoň podmínečně; v pochybnosti však, zda jde o jednoho člověka či o více lidí, pokřtí se jeden bezpodmínečně, ostatní podmínečně.
      (S. C. de Prop. Fide, instr. 17 apr. 1777, n. V; Rituale Rom., tit. II, c. 1, de sacramento baptismi rite administrando, n. 18-21.)

  6. Josef Mansfeld napsal:

    Ale on vítr vane stejně z jiné strany- i kdyby byl článek napsán sebelépe, stejně by byl v centru dění právě díky samotnému obsahu. Nebýt samotné vědy, nemusíme tohle vůbec řešit, neb by taková lidská bytost neměla šanci přežít ani pár hodin, v porovnání s dnešní dobou. Zajímavé je, že katolická morálka má problém s tím, když se rozhodneme nějaký život ukončit, ale vůbec není proti běhu věcí, když ho za každou cenu udržujeme. Nejsem v žádném případě pro bezhlavé zabíjení všech, kdo trochu vybočují z normálu a vytváření čisté rasy. NA druhou stranu díky dnešnímu stupni medicíny se reprodukčního věku dožívá vysoké procento lidí, kteří by si o tom dříve díky stupňům „postižení“ mohli nechat tak leda zdát. A empiricky se dá dokázat, že stupeň mutací v lidském genomu narůstá. Objevují se civilizační nemoci, které tu dříve nebyli. Nedalo by se to metaforicky popsat tím, že si hrajeme na bohy i v oblasti smrti, a že by leckdy bylo lepší řídit se heslem „live and let die“? Dalším aspektem je i to, že z dlouhodobého hlediska není finančně udržitelné, aby zdravotnictví bylo schopné ufinancovat péči v řádu statisíců na úkor péče „zdravých“ a produktivních lidí, která není zdaleka tak nákladná a společnosti prospěšnější. Ano, kdo jsem, abych vyslovoval kdo je pro společnost prospěšnější. Na to nemám právo. Ale má na tohle právo lékař, nebo teolog, či kněz? Rozhodně ne větší než já…

    • Michal napsal:

      Pokud vím, stanovisko je takové, že každý člověk má nárok na výživu (byť intravenózní) a paliativní péči (tlumení bolesti…), ale přístrojová podpora života není vždy nutná. Je to ve smyslu „nechat zemřít“, pokud není jiná reálná perspektiva.

    • Miroslav Kratochvíl napsal:

      „Zajímavé je, že katolická morálka má problém s tím, když se rozhodneme nějaký život ukončit, ale vůbec není proti běhu věcí, když ho za každou cenu udržujeme.“

      On bude problém v tom, že katlické morálka žádné ‚za každou cenu udržujeme‘ nehlásá. Jak píše Michal.

      • Josef Mansfeld napsal:

        A proč tedy hospice? proč nenechat člověka v klidu odejít z tohoto světa a za každou cenu ho udržovat v trápení? Znovu opakuji, že je zvrácené když se právo smrti nechává na nejvyšším, ale když se život prodlužuje, najednou je všechno tak v normálním běhu věcí. Ve středověku při nulové lékařské péči se většina racionálně myslících lidí rozhodla věnovat péči zdravým dětem a zdravotně postižené žádný pěkný osud nečekal. To jen dnešní v blahobytu žijící společnost má tendence lpět na životě za každou cenu, navíc to je celé korunované tím, že věřící mají čas bádat nad zbytečnostmi. Pokud chcete mít děti mrzáky, mějte je. Ostatním do práva na interupce nehovořte. Stejně si za každý zodpovídáme za svůj život sami.

        • cinicius napsal:

          Ponecháno jen jako názorná ukázka zvrhlého a nekompetentního myšlení, které je koneckonců tak zrůdné, že by bylo jasně odmítnuto i v autorem odkazovaném středověku. Za populárními názory podobnými Vašim byste musel jít až do starověku. Nejlépe do Sparty.

          Pokud jde o hospic: hospic není o umělém prodlužování života, ale o důstojném dožití bez bolestí a se zajištěním základních potřeb. Pokud jde o dnešní společnost – ta právě nelpí na životě za každou cenu, to by nelegalizovala vraždění nenarozených a nevznikaly by tak zrůdné „vědecké články“, jak je ten, o němž se zde diskutuje.

      • Miroslav Kratochvíl napsal:

        Proč hospice? Právě proto, aby měl člověk možnost v klidu odejít, aby nebyl zavražděn a aby nebyl trápen.

      • Honza Kohoutek napsal:

        „Pokud chcete mít děti mrzáky, mějte je.“
        Nikdo rozumně uvažující nechce mít dítě mrzáka. Stejně jako nikdo nechce, aby někdo jiný byl na vozíku. Ale vozíčkaři přesto na tomto světě žijí. Taky je nepozabíjíme. A postižené děti v dělohách svých matek také žijí. Ani ty bychom neměli zabíjet.
        „Stejně si za každý zodpovídáme za svůj život sami.“
        Skutečně? Tak nechte nenarozené děti, ať si za svůj život odpovídají taky.

  7. cinicius napsal:

    Myslím, že tato diskuse je vhodné místo k připomenutí naší ankety: http://cirkev.wordpress.com/2014/05/10/rytiri-zivota-2014-startuje-hlasovani/

  8. cinicius napsal:

    Dobrý fór. Autor kritizovaného článku si už v daném časopise ani neškrtne, protože jeho jednání bylo „eticky zcela nepřijatelné, poškozující dobré jméno časopisu a jeho vydavatele.“ To ovšem není řečeno o obsahu článku, ale jen o tom, že článek už dříve vyšel jinde… http://www.ilaw.cas.cz/medlawjournal/index.php/medlawjournal/announcement/view/9

    • JakubP napsal:

      Zrovna tohle bych jim nevyčítal. Pokud je to autoplagiát, je to samo o sobě natolik závažné porušení vědecké etiky, že obsahem už z jejich hlediska vůbec nemá cenu se zabývat. Zákaz publikace dostane pan doktor Mitlöhner tak jako tak, víc udělat nemohou.

  9. Lenka napsal:

    Postižením, pane Mansfelde, je i nezvládnutí učiva češtiny 1.st.ZŠ, doplňte si rychle vzdělání…

    • Josef Mansfeld napsal:

      Klasika, když začnou docházet reálné argumenty, přejde se na poukazování na něco, co nemá s danou problematikou pranic společného. Nebo se můžeme bavit i jinak,. Třeba můžu začít tím, že věřící mají plné ústa sladkých řečí o toleranci atd., ale tohle si neodpustíte. Přitom jestli narážíte na shodu podmětu s přísudkem, mohla jste si při své inteligenci jistě všimnout, že to již nelze editovat. Pokud píšete vždy bez gramatických chyb, gratuluji Vám.

      • Hamish napsal:

        Nevím, kteří věřící mají plná ústa tolerance, ale, společně s Chestertonem si myslím, že tolerance je ctnost člověka, který nemá na věc svůj názor.
        Jste nácek, Josefe. Vaše eugenická praxe by mnoho matek připravila o to nejdražší, co v životě mají – milovaného potomka, třebas postiženého. Hodnota člověka není v jeho dokonalosti a bezchybnosti. Hodnota člověka je v tom, že je vždy obrazem Božím, což jako pohan, těžko pochopíte. Co byste ale pochopit mohl, je prostý fakt – zdržte se komentářů k etice a morálce. To, co vyznáváte, není ani etické, ani morální. A pokud vy mi chcete zabít Beethowena, tak já vám dám po tlamě.

      • jjstodola napsal:

        Plná ústa sladkých řečí o toleranci jsem tedy opravdu nikdy neměl. Myslím si, že to, co jste napsal o mrzácích a interrupcích, je na přesdržku. Domnívám se totiž, že jsou věci, o kterých se nediskutuje..

  10. Když se tady tak diskutovaly/diskutují ty speak-crimes a write-crimes (od nichž už to je jen kousek k thought-crimes), tak mi to připomnělo, že jsme něco podobného řešili na Kontrafikci:

    http://kontrafikce.blogspot.com/2014/01/moralni-tabu-meze-diskuze.html
    http://kontrafikce.blogspot.com/2014/05/zakazuju-zakazujes-zakazujeme.html

    • jjstodola napsal:

      Víš, proč nesleduji Kontrafikci? Protože takto vedenou diskuzi s ateisty považuji když ne za morálně nepřijatelnou, tak alespoň za nechutnou. Kdo se hrabe v h****ch, ten od nich smrdí. Domnívám se, že ateistický světonázor je společensky nebezpečný, a proto by měl být omezován. Jak píše, Lev XIII.:

      „Právo se vztahuje na něco mravně dobrého. Jak jsme již častěji prohlásili a ještě častěji musíme připomínat, je proto nemístné tvrzení, že je přirozeností dána a bez rozdílu existuje pravda a lež, mravnost a zločin. Co je pravdivé, co je dobré, to má právo na to, aby se v moudré svobodě šířilo ve společnosti, aby se toto právem dostalo všem. Oproti tomu jsou lživá mínění, tento největší mor ducha a zločin, který ničí charakter a mravy, právem vrchností důsledně potlačována, aby se nerozšiřovala ke škodě všeho.“

  11. […] Redakční rada Časopisu zdravotnického práva a bioetiky vydala stanovisko ke skandálnímu článku JUDr. Mitlöhnera “K právním a etickým problémům spojeným s narozením těžce malformovaného jedince“. Vyhnula se však jakémukoliv komentáři k obsahu článku a jeho etické hodnotě, když vděčně využila záminky spočívající v tom, že článek byl již jednou publikován a tudíž bylo jeho zveřejnění nelegitimní a na základě tohoto důvodu rozhodla o zákazu publikace případných dalších článků autora. K tématu více ZDE. […]

  12. Miroslav Kratochvíl napsal:

    Vraždit novorozeňata s těžkým postižením? Tak to jste přestřelil, doktore Mitlöhnere!

    Výzva akademické obci a odborné veřejnosti: http://www.socialniprace.cz/index.php?sekce=9&clanek=214

    Kdo je vlastně ta monstrózní malformovaná zrůda?

    Libor Novosád se připojil k výzvě: http://www.socialniprace.cz/index.php?sekce=9&clanek=216

    Pedagogové ze škol v ASVSP odsoudili obsah článku o souvislostech narození člověka s postižením: http://www.socialniprace.cz/index.php?sekce=9&clanek=217

  13. […] potrácení a infanticidu postižených dětí (informovali jsme o něm jako jedni z prvních ZDE). Dotyčný končí v čele ústavu i ve věděcké radě MPSV. Ovšem je stále přesvědčen, že […]

  14. Michal napsal:

    V LN vyšel rozhovor na téma s Markem Váchou, který rozvíjí paralelu s nacismem:
    Přesně takto to začalo: zdánlivě rozumnou starostí o „zdraví společnosti“, o to, že by se společnost těch nevhodných měla zbavit, a skončilo to šesti miliony mrtvých, kteří vyletěli komínem. Dětská eutanazie začala roku 1939 po kauze Knauer – otec těžce postiženého dítěte (možná anecefalické, slepé, bez nohy a části ruky) požádal Hitlera, aby jej dítěte zbavil, což führer s radostí udělal. Poprvé je zde užit termín „život nehodný života“. Následovalo vybíjení mentálně nemocných dospělých.
    Židy chtěli nacisté nejprve izolovat nebo sterilovat. Pak na konferenci ve Wannsee měla více než polovina účastníků titul doktor (medicíny nebo filosofie) a zde se naplánovalo konečné řešení židovské otázky. Holokaust neprováděli nějací řezníci či sadisti, ale lidé jako my; Josef Mengele byl dokonce dvojnásobný doktor medicíny a filosofie.
    K ekonomickým argumentům: Ty staré plakáty najdete na internetu i dnes: „Tato osoba trpí dědičným defektem a během jejího života na ní společnost vynaloží 60000 říšských marek. Jsou to i vaše peníze.“ Ekonomicky je samozřejmě nejproduktivnější všechny neproduktivní pozabíjet. Tehdy i dnes.
    Termín „zrůda“ není odborná diagnóza, nýbrž ortel. Anglosasové tomu říkají kluzký svah; začne se v jednom sporném případě a zastavíte se až hodně dole pod svahem. … Po druhé světové jsme došli k tomu, že právo porodit dítě je absolutní právo každé ženy. Jakékoli dítě bez ohledu na nemoc či postižení. V civilizované zemi není možné mluvit o povinnosti zabít fetus proti vůli matky. Jakmile někoho začnete vylučovat a shledáte jeho „život nehodný života“, otvíráte pomalu, ale jistě brány Auschwitzu. A jak definovat „vážné anomálie“? Dnes to budou „zrůdy“, zítra třeba diabetici.

  15. Michal napsal:

    O zneužití eugeniky nacisty, bez zmínky o M. Mitlöhnerovi, vyšel M. Váchovi článek
    http://blog.aktualne.cz/blogy/marek-vacha.php?itemid=23234

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *