Lidovecká expertka stojí za Chládkem
Michaela Šojdrová (KDU-ČSL)
Lidovecká expertka¹ na školství, poradkyně ministra Chládka a č. 2 na lidovecké kandidátce do Evropského parlamentu Michaela Šojdrová vydala stanovisko, v němž se de facto postavila na stranu ministra Chládka v jeho tažení proti domácímu vyučování, když prohlásila, že domácí vyučování na druhém stupni by mělo být povolováno jen výjimečně a s ještě přísnějšími požadavky na vzdělání rodičů.
Její prohlášení je opravdu krásným ukázkovým příkladem, jak předstírat, že nejsem úplně proti, ale přitom (v rozporu s postojem Církve a zájmem křesťanských voličů²) nejen rezignovat na obhajobu domácího vzdělávání na 2. stupni, ale ještě obratně podkopnout nohy jeho obhájcům naprosto neopodstatněným požadavkem na ještě vyšší kvalifikaci rodičů.
Paní Šojdrová je na jedné straně známá odpůrkyně domácího vzdělávání, co se ještě jako poslankyně neváhala spojit s komunisty proti vlastním stranickým kolegům, aby poslala ke dnu návrh na zjednodušení přístupu k domácímu vzdělávání na prvním stupni. Na druhé straně KDU-ČSL má to své „K“ v názvu pořád a část členů i voličů tomu stále naivně přikládá určitý význam, takže vydat těsně před volbami stanovisko, které by šlo zcela otevřeně proti křesťanskému (resp. tradičnímu) pojetí rodičovských práv a rodiny, by nebylo moudré. Takže to paní poslankyně udělala takto. Jsem někdy pro, ale (a ve výsledku jsem proti, ale třeba si toho nevšimnou)…
Když si přečteme stanovisko paní exposlankyně a poradkyně, rychle zjistíme, že stejně jako Chládkova vyjádření úplně postrádá racionální argumentaci a argumenty. Jak u Chládka, tak Šojdrové je jedinou oporou pro jejich postoj bytostné přesvědčení obou o potřebě a nenahraditelnosti školní docházky. Přesvědčení, které není založeno na žádných reálných faktech, protože jak praxe domácího vzdělávání ve světě, tak dosavadní praxe u nás, ukazují něco zcela jiného. Přesvědčení dvou rádobyexpertů, které je v rozporu s názorem skutečných expertů z Národního ústavu pro vzdělávání, kteří na základě analýzy dosavadních pozitivních výsledků trvalé zavedení domácího vzdělávání na druhém stupni doporučili.
Pro toto své soukromé přesvědčení, které se zjevně míjí s realitou, chtějí tito dva zakázat rodičům (či drtivé většině rodičů) nejtradičnější a v určitých podmínkách daleko nejefektivnější způsob, jak děti vzdělávat. A já se ptám: Jakým právem? Rodiče ty děti porodili. Rodiče se o ně starají. Rodiče jsou za ně a jejich výchovu a vzdělání zodpovědni. Stát má poskytovat rodičům pro tuto zodpovědnou roli vhodné podmínky a více zasahovat pouze tam, kde dojde k jejich výraznému selhání. Žádné jiné pravomoci a práva mu nepřísluší! Už protože sám je v této oblasti naprosto neschopný a nahradit fungující rodinu nedovede, což dnes a denně znovu a znovu ukazuje.
Na závěr pak ještě několik poznámek k evidentním pseudoargumentům a záminkám, které se u Chládka, Šojdrové a dalších odpůrců domácího vzdělávání občas objeví:
1) Požadavek na ještě vyšší vzdělání rodičů.
Je zcela neopodstatněný. Na učivo základní školy rozhled bakaláře zcela jistě postačí (a pokud se najdou nějaké nečetné dílčí problémy, není problém je vyřešit tím, že na tuto oblast si seženu doučovatele). Spíše bych se ptal, zda není možné požadavky na kvalifikaci rodičů snížit s tím, že si budou moci sehnat patřičně vzdělaného „ručitele“.
A požadavek Šojdrové na znalost jazyka? Prosím vás. Kolem nás je tolik jazykových škol, které poskytnou kvalitnější výuku v jazyce, než učitelé angličtiny (francouzštiny, němčiny) za všech základních škol v okrese dohromady. Proč by tedy nutně sami rodiče museli umět daný jazyk? Stačí, když zajistí někoho, kdo to umí. A kdyby v tom selhali? Žáci jsou přezkušováni co půl roku. Vzpomeňte si na vlastní docházku do školy. Většina z nás ztratila s extrémně mizernými až úplně neschopnými učiteli cizích jazyků na ZŠ (ale vlastně i gymnáziích a vysokých školách) mnohem více času. Celé roky.
A poukaz na pedagogickou nevzdělanost většiny rodičů? Základní věci lze rodičům snadno vysvětlit (a oni si je rádi zjistí) a zbytek nahradí a přebije osobní blízkost a porozumění a větší možnost individuálního přístupu. Učitelka sice může mít spoustu pedagogických vědomostí, ale ve třídě se třiceti dětmi stejně většinu z nich nikdy efektivně neuplatní, dokonce ani za té nepravděpodobné optimální situace, kdy tam nemá žádné problémové děti. A to ponechávám stranou otázku, kolik učitelů je natolik kvalitních, aby bylo schopno své znalosti získané studiem využít.
2) Potřeba školy pro „socializaci dětí“. Blbost. Neexistuje žádný doklad o tom, že by průměrná škola nějak výrazně pozitivně přispívala k socializaci dětí. Neodpovídá to praxi a jejím výsledkům u nás ani v zahraničí. Neodpovídá to ani mým osobním zkušenostem. Znám osobně větší počet dětí, co prošly či procházejí domácím vzděláváním. Všechny jsou slušně vychované a vědí, jak se chovat ve společnosti a jak komunikovat s okolím, nezaregistroval jsem u nich žádné významnější potíže ohledně socializace (pokud tedy nepočítám problémy plynoucí z toho, že jsou křesťané a že jsou v průměru výrazně slušnější a zodpovědnější, než je jejich okolí, ale to nevnímám jako nedostatek jejich). Zato jsem potkal slušnou řádku sígrů, mizerů, lumpů a kol., někdy i ve významných pozicích, kteří jsou vyloženými asociály, u nichž snaha o socializaci zjevně selhala. Jaké překvapení: všichni chodili do školy. A u mnohých z nich neváhám říci, že mohli být mnohem lepšími lidmi, kdyby je právě škola nezkazila. Současná škola (až na nečetné výjimky) totiž děti zpravidla nevychovává, ale kazí. Všechna čest těm, co se (s pomocí rodičů či i případně bez ní) jejímu negativnímu vlivu ubrání, nicméně nemyslím, že tuto zkoušku všechny nutně potřebují. Tím spíše, že se socializují i bokem. I děti vyučované doma mají sousedy a kamarády, chodí do nějakých kroužků a spolků. Pokud jsou dobře zvolené, mají pro děti a jejich socializaci několikanásobně větší přínos než jakákoliv průměrná škola, kterou hravě nahradí.
A vůbec. Naučit se chovat a zapadat v nepřirozeném kolektivu bez přirozené hierarchie, do kterého bys ani patřit nechtěl, protože je třeba tvořen jedinci, z nichž s mnohými bys na limonádu nikdy nešel, a s jakým se už nikdy v životě nesetkáš, jistě může mít určitou cenu (otázka je, jak velkou). Ale věnovat tréningu této nepříliš často potřebné dovednosti pět let, se všemi negativy, co s tím souvisí, je trochu velká cena. Nemyslíte?
Poznámky:
1) Expertem se obvykle myslí odborník v daném oboru. Nejsem si jist, je-li tak úplně košer označovat jako expertku na školství osobu, co vystudovala sadovnictví a krajinářství a pár let externě vyučovala na gymnáziu francouzštinu, ale u lidovců to tak chodí. Koneckonců, dlouhá léta byl stranickým expertem na finance pan Kalousek, vzděláním chemik. Tím neříkám, že se politik se vzděláním paní Šojdrové nemůže věnovat školství a nemůže mu rozumět. Může. Ale měl by víc argumentovat a méně vydávat expertní posudky stojící čistě na jeho neprověřených názorech.
2) Svatý stolec opakovaně vyjádřil stanovisko, že právo rodičů na domácí vyučování je nedílnou součástí rodičovských práv a stát je povinen je respektovat. V ČR jsou nejčastějším uživatelem domácího vzdělávání protestanti, kteří (na rozdíl od katolíků) nedisponují žádnou relevantní sítí církevních škol své konfese. Ne zcela bezvýznamnou skupinou jsou ale též katolíci, kteří již tak nějak přišli na to, že drtivá většina českých katolických škol je katolická spíše formálně a potřebám katolických žáků naprosto nevyhovuje (nedávno si mi jeden přítel trpce stěžoval, že na katolické základní škole, kam chodí jeho dcera, nejenže je většina učitelů a žáků nevěřící a výuka naprosto neodpovídá katolickým standardům, ale že se tam spolužáci věřícím dětem pro jejich víru vyloženě posmívají).
Vyšlo i na autorově iDnesáckém blogu, kde je možno článek podpořit kliknutím… http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/408780/Lidovecka-expertka-stoji-za-Chladkem.html
Naprosto souhlasím. K poznámce 1) dodávám, že se jednalo o učitelský úvazek v rozsahu cca 2 – 3 hodiny týdně. Vskutku dokonalá odborná i praktická příprava experta.
Rodiče jsou ve skutečnosti podstatně kvalifikovanější k výuce, než řeba single žijící učitelka českého jazyka.
Naučili totiž své děti mluvit, chodit, utírat si prdel, pozdravit a vůbec všechny ty věci, kterou naprosto samozřejmé a na nichž potom pedagog ve škole staví. Takže, s vyšší kvalifikací si může soudružka lidovkyně jít klidně do Bruselu. Tam na takové koniny možná někdo bude slyšet.
Z toho bych se neradoval. Až bude v Bruseli, bude mít ještě zhoubnější vliv na český vzdělávací systém než dosud.
Michaela Šojdrová neustále ukazuje, že je to zkušena intrikánka (což jsem ostatně poznal i sám jako přihlížející skrutátor při sjezdu lidové strany v roce 2010).
V zásadě s článkem souhlasím, i když bych některé věci vyjádřil jinak. Myslím, že vyučovat své děti i na 2. stupni zvládne běžný rodič s maturitou, má-li o to zájem; někdy i bez ní. Sám mám se školou negativní zkušenosti z období socialismu. Byl jsem poměrně nadaným žákem, při vyučování jsem se často nudil a kdybych výuce doma věnoval tolik času jako vysedávání ve škole, měl bych lepší všeobecné vzdělání. Vím to ze zkušenosti; když jsem byl třeba 2 týdny nemocen, pak jsem zameškanou látku dohnal za 2 dny. Matematiku, která mě zvlášť zajímala, jsem si pak studoval sám výrazně nad rámec školních osnov.
Později jsem pracoval jako konsultant a lektor. V některých případech jsem se musel napřed sám naučit, co jsem pak školil druhé. Byla to zajímavé. Myslím, že podobně mohou činit i rodiče, když by třeba dobře neznali některé kapitoly z dějepisu; sami si tak mohou osvěžit a doplnit své znalosti. U výuky cizích jazyků může být situace obtížnější, ale tu mohou rodiče, kteří vyučovaný jazyk neznají, nahradit různé jazykové školy, případně někdo z jejich známých.
Co se týče tzv. socializace dětí je jistě zapotřebí, aby měly s jinými dětmi kontakt. Velmi často se jedná doma vyučované děti s více sourozenci a kromě toho se jí dětem může dostat v postačující míře při návštěvě různých kroužků podle nadání a zájmu dítěte a také samozřejmě ve styku s jinými rodinami.
Mohl bych toho uvést ještě více, ale snad to takhle stačí. Dejte rodičům svobodu volby, aby dětem dopřáli toho, co je pro ně nejlepší.
Obšírněji k tématu píše Lucie Amálie Sulovská na http://protiproud.parlamentnilisty.cz/svet/obcan/bitvy/1000-proc-nemuze-nobelista-ucit-v-cesku-ani-na-zakladni-skole-ministr-chladek-domaci-vyucovani-zlikviduji-jako-tridu-deny-jsem-jiny-prenes-se-pres-to.htm .
Osobně si myslím pane Michale, že za vás to ve škole probíhalo ještě trochu jinak než dnes, čímž nechci vychvalovat současný stav základních škol, ale pohlédněme na jednu věc – před rokem 1989 bylo zcela běžné, že na škole mohl učit člověk, který neměl ani dokončenou vysokou školu a pokud měl stranickou legitimaci, tak i bez VŠ mohl bez obtíži zastávat pozici ředitele. Dnešní stav je takový, že už každý učitel musí mít úplné vysokoškolské vzdělání nebo si jej alespoň během práce dodělávat a k tomu mít pedagogické minimum v rámci programů Učitelské způsobilosti, které provozuje každá druhá vysoká škola. Dnešní maturita již rozhodně není srovnatelná s maturitou, kterou jste mohl skládat někdy kolem roku cca 1965, ale je to již nejspíš i přesto, jak se celá její organizace zkomplikovala (resp. zpackala) taková lepší zkouška, která však neprokáže, jestli umí daný žák sám kriticky myslet (to je věc, které většinou na něm dosáhnou až vysokoškolští profesoři, kteří mu dopřávají maturitu každého půl roku).
Odborná příprava rodičů je podle mne proto dostačující, když oba mají VŠ na magisterské úrovni s doplněnou učitelskou způsobilostí. Co se týče cizího jazyka, tak pro rodiče snad není problém si udělat státní zkoušku z angličtiny nebo němčiny, pokud ví, že se sám bez jazyka neobejde a pak v něm učit i své dítě. Když jsem právě tyto výtky četl v podání Chládka a Šojdrové, tak jsem pouze konstatoval, že oba dva jsou jen omezení idioti, kteří o rodičích provozujících domácí vzdělávání nevědí ani to, jestli nutí děti k vykání nebo tykání při výuce. Oni totiž nikdy se do žádné takové rodiny vlastně ani nešli podívat, a proto hned předčasně celou tuto alternativu odsuzují!
Pane Antale, kritické myšlení je právě to, o co školní výuka neusiluje. Samostatné uvažování je v rozporu se socialistickým světonázorem, který bezpochyby přejímá většina lidovců.
Pane Kretschmere, ve třídě musí učitel postupovat podle schopností nejpomalejšího žáka. Pak je jasné, že ti lepší se nudí.
V domácím vyučování tento problém není, proto může být efektivnější.
Je tu ještě jedna stránka věci, a tu Ignác nezmínil. Domácí vyučování je obohacující i pro rodiče. Starším lidem prospívá opakování učiva, takže z toho má nakonec prospěch rodina i stát.
A je nesrovnatelně levnější.
PS: Dovedete si představit, že by EU dotovala domácí vzdělávání?
Myslím, že problém není ani tak v tom, že škola přináší málo pozitivního a že osnovy staví laťku směšně nízko a jsou zcela absurdně zkonstruované.
Číst pod lavicí si děti můžou (a budou) vždycky a doplnit doma to, co ve škole vynechali, není zas takový problém (aspoň třeba vhodným směrováním k četbě – ono většině dětí s trošku intelektuálnějšími zájmy stejně nic jiného nezbude).
Palčivějším problémem je obrana (či profylaxe) proti tomu, co škola přinese negativního…
Řekl bych, že schopný rodič, co bude chtít dítě učit doma a do školy ho neposílat, to zvládne, i když to oficiálně umožněno nebude. Budou určitě i ředitelé škol, kteří názor Chládka a spol. nesdílejí, takže se s nimi půjde domluvit. Nemusí se to jmenovat domácí vyučování, stačí třeba „individuální studijní plán“, což vyjde de facto na stejno.
to slovo expertka bych dal do uvozovek, jenžto paní Šojdrová vystudovala hnojárnu
viz poznámka v článku č.1.
Způsob, jak někdo nabude potřebných znalostí, aby byl „expertem“, je nepodstatný – tedy zda vystudováním nějaké vysoké školy nebo domácím studiem.
Tím vůbec neříkám zda paní Šojdrová je či není „expertem“. Odkazem na „hnojárnu“ nelze proti ní argumentovat. Kromě toho někdo může mít potřebné znalosti, ale používat je špatně či stavět se k nim negativně (například T. Halík jistě zná novotomistickou filosofii a theologii).
tak na co se dávají požadavky u výbérových řízení na specializaci ? u politiků to neplatí, nevím u pí Šojdrové o žádném specifickém studiu na pajdák
S těmi výběrovými řízeními se to přehání. Po celý život jsem z 90% dělal to, na co jsem nestudoval a na co nemám „papír“. Vím, že někdy je to třeba, jako aby léčil ten, kdo má příslušné formální vzdělání nebo někdo stavěl mosty tak, aby nespadly. V mnoha případech je však hlavní kvalifikací zdravý rozum.
Jen tak mimochodem: Během svých studií na UK jsem jedinou zkoušku stěží udělal na trojku. Byla to zkouška z programování a tím jsem se pak po ukončení školy po mnoho let živil; dokonce publikoval a přednášel na seminářích.
Jestlipak pan theofil domýšlí, že svým výrokem se staví na stranu paní Šojdrové? Také pro Vás asi bez akademického titulu je člověk nula – veslujete spolu na stejné lodi 🙂
Ale nestaví, řekl bych, že jste jeho výrok prostě nepochopil. Nikdo netvrdí, že člověk bez akademického titulu je nula. Ale je rozdíl, když rodič (s pětiletým dítětem již nepochybně zkušený praktik, pokud jde o výchovu a vzdělávání dítěte) učí své dítě doma a když si politička bez relevantního vzdělání i zkušeností hraje na expertku, která má nárok dle vlastního uvážení plošně rozhodovat o osudu školství a dětí… Zejména pokud tato „expertka“ sama tolik bazíruje na pedagogickém vzdělání učitelů (které sama nemá).
Souhlasím s pány Ciniciem i Kretschmerem. Požadavek paní Šojdrové na doklady o předběžném vzdělání rodičů, ať už jde o maturitní vysvědčení nebo vysokoškolský diplom považuji za absurdní. Pamatuji doby, kdy maturitu získali za pouhých 7 měsíců t.zv. absolventi dělnických kurzů (ADK) z Mariánských lázní a tento doklad je opravňoval ke vstupu na vysoké školy. Přitom na VŠ je museli doučovat počítání se zlomky a jiné základní matematické operace. Ovšem šlo o lidi starší, s mnohem bohatšími životními zkušenostmi, než měli 18 – 19letí maturanti a většinou i odpovědnějším přístupem ke studiu. O doktorandech z Vokovické Sorbony víme svoje. Ale co si budeme namlouvat, situace není dnes o nic lepší. Mluvit rychlokvaškách z plzeňských práv by bylo nošením dříví do lesa a nešlo zdaleka o jedince a o úrovni některých dnešních maturantů při přijímacích zkouškách na VŠ by nám mohli vyprávět zkoušející. Myslím, že to byl Komenský, který řekl, že sebelepší učitel nenaučí žáka, který se učit NECHCE! Přitom je lhostejné, zda se jedná o žáka ze školy veřejné, soukromé nebo prodělal domácí výchovu.
„Přitom na VŠ je museli doučovat počítání se zlomky“ Na vysoké škole jsem před pár lety doučoval kolegy chemii (především základní chemické příklady) a musel jsem jim vysvětlovat trojčlenku a převody základních jednotek. A to měli regulérní střední školy…
Možná bychom měli vzít v potaz že na jeden katolický pár který by mohl a chtěl vyučovat svoje děti doma možná připadají desítky nebo stovky jiných lidí kteří by chtěli totéž, i když z jiných pohnutek. Od sodomitů a pedofilů přes nejrůznější otrokáře až po členy nebezpečných sekt. Problematika není tak úplně jednoduchá.