Ty nejstrašnější hříchy
Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných. (Lukáš 17, 1-2 podle ekumenického překladu)
Všichni známe výše uvedené verše z Lukášova evangelia (snad mi odpustíte užití ekumenického překladu), které varují každého, kdo by chtěl svádět jiné ke hříchu. Setkáváme se s tím často, bohužel i od kněží a známých katolíků, což je obzvláště bolestné a obzvláště nebezpečné (jak nám koneckonců nedávno připomněl text sv. Řehoře I. Velikého, papeže a učitele Církve).
Nicméně někdy se ptám, zda si dostatečně uvědomujeme, že pokušení není jen otázkou přímých pobídek a výzev, soukromých či veřejných. Jak správně sv. Řehoř připomíná, i samotný příklad je důležitý. My křesťané proto musíme dbát na své chování a veřejné vystupování, protože příklad, který dáváme, může být stejným (či ještě větším) pokušením a sváděním, než je leckterý strhující projev uznávané kněžské celebrity…
Třeba když takový (tradiční) katolík chrlí v internetové diskusi texty, které přetékají sprostými výpady a pomluvami, pak nepochybně příliš lehkovážně pominul varování, které mu Dobrotivý Bůh poskytl skrze Bibli v textu výše, neboť poskytuje ostatním velice špatný příklad (ponechme stranou, že podobných chováním obvykle vážně poškozuje i kauzu, kterou hájí). Pokud by snad někdo chtěl namítnout, že i já jsem v tomto někdy příliš lehkovážný, odpovídám, že ano a že mne to mrzí. Ale že se snažím těmto chybám vyhnout, byť ne vždy úspěšně.
Stejně tak když se katolička oblékne někam „odvážně“, když se katolíci nezdrží oplzlých „chlapáckých“ řečí či vtipů či se veřejně opíjejí a neúměrně holdují alkoholu, když odbývají modlitby a liturgii, když se chovají nečestně, když spolu žijí už před manželstvím, dělají nejen velkou osobní chybu, ale dávají i prachmizerný příklad ostatním, zejména pak tehdy, když je jejich víra známa. Protože být katolíkem je obrovská výsada – výsada toho, kdo našel Pravdu, kdo má pravou víru, kdo se může opřít o Boha a jeho svátosti. A každá výsada, každé privilegium, je spojeno se závazky (o tom více ZDE). Když se katolík chová špatně, dává tím špatný příklad pod štemplem své víry a špiní svou Církev a Krista.
Doba postní je vhodnou příležitostí k rozjímání. Porozjímejte tedy i nad tímto tématem a zeptejme se sami sebe, zda je příklad, který světu dáváme, tím dobrým příkladem. Já si tím dlouhodobě jistý nejsem. Vlastně je faktem, že čím víc se v posledních dnech nad sebou zamýšlím v souvislosti nad tímto tématem, tím více jsem sám sebou zděšen. Ale Bůh je milosrdný a snad ocení alespoň moji snahu, i když výsledek zatím spíš nestojí za to…
Protože máloco by nás mělo děsit více než fráze typu: Žádnej stres, tohle (už ne)dělají/nedodržují (an)i xy (dodejte libovolnou úctyhodnou sklupinu, k níž patříte). Po které pak zjistíte, že ji nelze zas až tak snadno smést stranou – protože je pravdivá. Pádně vám to připomene, že i nenápadný hřích může být ve svém důsledku strašlivý.
Když jsem ještě pracoval (na jižní Moravě), řekl mně spolupracovník: „Já jsem také katolík!“ A já mu na to: „Toníku, jakýpak ty jsi katolík; do kostela jdeš třikrát za rok – o vánocích, o hodech a když máte mši za stařenku – a u svátostí jsi byl naposledy o svatbě.“ Toník se zamyslel a pak řekl: „No, máš pravdu, ale já nejsem žádný fanatik!“
Já si myslím, že mnozí lidé vzpomínají na ty někdejší krásné křesťanské doby podobně, jako asi všichni vzpomínáme na minulost. To špatné se nám z myslí vytratilo, zůstaly jen pěkné vzpomínky. I v minulosti, kdy byli všichni pokřtění a v neděli šli do kostela a chodili na poutě, protože jiná kultura na vesnici nebyla, se lhalo, kradlo, rodily se nemanželksé děti i děti předasně, pár měsíců po svatbě. Když člověk vezme zprávy z archivů a ne jen vzpomínky, on se ten minulý život od současného moc nelišil.
Lišil se podstatně. Kradlo s méně i spousta dalších hříchů a zločinů byla menší. Zlo a nepřístojnosti se tehdy nazývaly zlem a nepřístojnostmi, ne „alternativním životním stylem“…
Nemáte pravdu, pane Josefe, z omylu Vás usvědčují i hlášení komunistických tajemníků z 80. let, které se mi před lety dostaly do rukou. Říkají tam, že v religiozních oblastech Slovácka, Valašska a Česmor. Vysočiny se manželé podstatně méně rozvádějí než jinde, jsou více věrni svým manželským partnerům, méně podvádějí a kradou. To jsou údaje komunistické státní moci, ne moje zbožné přání.
Dobrý večer, teď jsem s hrůzou zjistila, že existuje jakási iniciativa na podporu P. Bezáka za biskupa českobudějovické dieceze. No to se asi někdo zbláznil, protože to by byla taková katastrofa, že si to neumím ani představit. Tento pomýlený a neposlušný kněz by vnesl rozkol svými scestnymi názory na otázky viry a hlavně podporou homoloby v církvi by rozvrátil co jestě zůstalo po předchůdci. Musíme se velmi modlit, aby se to nestalo!
Každému co je jeho: Čechy Čechům, slovenské sodomity slovenským spoluobčanům. Nic proti Slovákům nemám, ale Bezáka ať si tam laskavě nechají, když se tam o něj tak derou. Nemohli by ho raději poslat na Krym? Tam by se s ním určitě vypořádali.
pre upresnenie, teraz je Bezak niekde v talianskom klastore. Chce sa mi povedat, ze konecne. No, je to trochu pre neho rozdiel, zvyknuty bol skor posedavat a poflakovat s liberalnymi intelektualmi, novinarmi, a liberalnymi aktivistami po bratislavskych kaviarnach.
Ale jeho duch je na Slovensku stale. Tu liberalni katolici donutili jedneho knaza citat oslavy na Bezaka, ten ale nazbieral odvahu, a vzoprel sa tomu, a nakoniec bol napadnuty tymi fanatikmi:
http://www.youtube.com/watch?v=M2PL9gg3PA4
Autorem té idiotské iniciativy je šestadvacetiletý učitel (a lidovec) Šimon Heller.
To video laické agrese proti knězi ze slovenského kostela je smutné. Já osobně se domnívám, a teď mluvím o Čechách (nikoliv o Slovensku, které tak dobře neznám a kde díky vyšší tradiční zbožnosti nejsou posuny tak rychlé), že po 2. vatikánském koncilu došlo k pozvolné reformaci církve (v protestantském smyslu), tak jako k tomu došlo v 15. a 16. století. Hnutí na podporu Bezáka považuji za jeden z (vedlejších) příznaků této revoluce. V této souvislosti tu vyvstává ožehavá otázka: zda na rozdíl od té vlny reformace 16. stol., která zasáhla jen některé země Evropy, tato současná nezasáhla všechny katolické země…
Pane Ignáci, díky za upřímný, kvalitní článek… Moc mě to potěšilo. Klobouk dolů.
Ad Josef: Dřívější doba, s tou dnešní, se v žádném ohledu naprosto nedá srovnávat, jenom jsme si zvykli a otupěli…. + J