Ukončení pochodu u sv. Václava. Zleva: 1) apoštolský exarcha Mons. Ladislav Hučko 2) P. Pavel Maria Mayer OP 3) Mons. Andreas Laun OSFS, pomocný biskup salcburský 4) P. Jáchym Jaroslav Šimek, opat želivského kláštera

Letošní národní Pochod pro život navštívilo něco okolo 3 tisíc lidí. Předcházela mu panelová diskuse na téma „Perspektivy obnovy kultury života v naší zemi“ a hned tři mše svaté: hlavní celebroval u sv. Jiljí kardinál Duka, další římskokatolickou bohoslužbu celebroval u Jezulátka Mons. Andreas Laun OSFS a poslední, řeckokatolickou, celebroval u sv. Klimenta exarcha Hučko. A jak jsem to všechno viděl já?

Jelikož z Budějovic do Prahy je cesta dlouhá a já jsem se chtěl zúčastnit celého programu, nezbylo mi než vstávat už ve 3:30, abych se stihl vypravit a chytil vlak ve 4:57. Cesta proběhla bez problémů a bez potíží se mi podařilo nalézt i místo debaty v dominikánském klášteře. Čekání jsem zkrátil nejdříve tím, že jsem organizátorům pomohl s několika maličkostmi, a posléze diskusemi s ostatními čekajícími, kterým dominovala především dvě témata: zdravá výživa a biskup Bezák. Obávám se ale, že mé stravovací návyky i vysoce negativní názor na odvolaného arcibiskupa zůstaly nepoznamenány.

Panelovou diskusi (či spíše sérii krátkých přednášek) zahájila na výzvu moderátorky Zdeňky Rybové poslankyně Nina Nováková (TOP 09). Ta se coby expertka na školství soustředila především na otázku předškolní i školní výchovy, na otázku zákona o výhradě svědomí, o jehož schválení se hodlá zasadit, a na etickou výchovu, kterou by chtěla zavést. Upřímně řečeno –  v posledním bodě mne nepřesvědčila, jednak mé námitky proti myšlence, že podpora etické výchovy něčemu pomůže, stále trvají (vizte ZDE), jednak podle mne nestačí, když je dětem vštípena alespoň „nějaká morálka“ a „nějaká spiritualita“ – je třeba, aby to byla morálka a spiritualita katolická. Pokud jde o výhradu svědomí, v závěrečné diskusi vystoupila z publika MUDr. Xenie Preiningerová a upozornila paní poslankyni  (mimo jiné) na přetrvávající praxi diskriminace pro-life lékařů při přijímání do zaměstnání, kdy gynekologická oddělení vyloženě odmítají přijímat lékaře, kteří odmítají podíl na potratech. Paní poslankyně slíbila, že se tím bude zabývat, nicméně není v této věci příliš optimistická.

Jako druhý vystoupil novinář Matyáš Zrno, který mluvil o médiích, novinářích a (především) o problémech, které potkají novináře, který by chtěl častěji (a správně) psát o bioetických tématech. Vyzval přitom posluchače, aby pochvaly za psaní takových článků neposílali jen konkrétnímu novináři, ale i šéfredaktorovi.

Následovalo vystoupení psychoterapeutky Illony Burdové, která mluvila o postabortivním syndromu, antikoncepci, výchově a (ne)zralosti mladých lidí a uzavřela s tím, že jediný možný způsob nápravy vede přes návrat ke křesťanským hodnotám a daní Boha na první místo.

Po promluvil provinciál P. Bogdan Sikora OFM Conv., který se zabýval problémem evangelizace a žití křesťanů v pohanském světě a médiích a vzájemného ovlivňování těchto světů. O tom jak lidem sdělovat víru a přivádět je k ní, aniž by člověk dělal se světem příliš velké kompromisy a ztrácel svou vlastní víru. O tom, jak je důležité zabránit mainstreamu pronikat do našich myslí a jak je nutné mluvit v médiích pravdivě a jednoznačně.

Další byl na řadě filosof Jiří Fuchs, který řekl, že šance na změnu stávající situace jsou velmi malé, neboť poznání, že potrat je vražda a je nepřípustný, protože už zygota je člověk, není otázkou empirických věd, ale filosofie, a stojí na přirozeném zákoně a lidské přirozenosti, jejichž existenci však novodobá filosofie kategoricky odmítá.

Následovala přakladatelka Alena Povolná, která mluvila o nutnosti změnit argumentaci a místo poukazování na Božské zákazy ukazovat na fakta plynoucí z přirozené filosofie a lidské přirozenosti, na postoje založené na zdravém rozumu a intuitivních chápání Boha. A hlavně se nemáme bát mluvit, nabízet knížky a názory, ozvat se a zavolat do televize či rádia…

Závěrečné vystoupení pak padlo na Radima Ucháče, který se označil za optimistu. Dále prohlásil, že rozum sám nás nemůže spasit. Že rozumové důvody jsou důležité pro podepření už vytvořeného postoje, ale že obvykle tu hlavní roli při aktivaci a utváření postoje hrají (po)city. Lidi je proto třeba probudit, aby se začali ptát a hledat pravdu. Poukázal též na to, že moc médií rychle taje, protože média jednak přehnala svoji snahu manipulovta s lidmi a ti jim přestali věřit, jednak musí čelit konkurenci internetu a internetových médií.

Po debatě jsem pomalu zamířil ke svatému Klimentovi, jelikož řeckokatolické bohoslužby mi připadly jako přijatelnější možnost než NOM. Přišla na ně asi stovka lidí, z toho asi 70 římských katolíků, kteří jim dali stejně jako já přednost před NOMem. Bohužel i řeckokatolická bohoslužba byla zklamáním, protože se ukázala těžce NOMizovaná – v češtině a s několika „modernizujícími vylepšeními“. Litoval jsem chudáka diakona (či jak se ta jeho funkce jmenuje), který zjevně nebyl na českojazyčné provedení zvyklý a oblažoval nás zajímavou kombinací českých a staroslověnských slov a vět, přičemž některé z českých byli patrně ad hoc překladem, protože neodpovídaly textům, které jsme přede mší dostali.

Pochopil jsem tedy, proč se poměrně vysoké procento tradičních katolíků rozhodlo na žádnou mši nejít a spokojit se jen s návštěvou pochodu –  pokud tedy vůbec přišli. Nebyl jsem jediný zklamaný a několik pravidelnějších římsko- i řecko- katolických návštěvníků kostela se mi dokonce po mši za tento zážitek vpodstatě omlouvalo. Je opravdu škoda, že na místo NOMu pro cizince nebyla sloužena tridentská liturgie, koneckonců tradičních katolíků chodí na pochod patrně více než cizinců a řeckokatolíků dohromady a tridentská mše je už ze své podstaty vhodná i jako mezinárodní.

Po mši se pak vyrazilo na Mariánské náměstí, kde nás čekala dlouhá série zdravic a miniprojevů. Až příliš dlouhá – jak názorně ukazovala rostoucí únava zejména dětských posluchačů. Oceňuji sice osobní podporu pochodu ze strany TOPáckých a lidoveckých poslanců (v druhém případě včetně vicepremiéra Bělobrádka), jakož i dalších politiků a organizací, ale věřím, že by pochopili, že vyjmenování každé(ho) z nich a pozdravný projev každé(ho) druhé(ho) z nich představuje pro celý pochod nevelkou a vpodstatě zbytečnou zátěž. Pak už pochod vyrazil.

Zaznamenal jsem stížnosti na příliš pouťovitý charakter pochodu, na balónky a popovou hudbu. No, mně osobně balónky zas až tak nevadí a pokud jde o hudbu – jistě, dal bych přednost docela jiné hudbě, ale mám pocit, že gregoriánský chorál se k akcím tohoto charakteru patrně zas až tak nehodí… U koně následovalo vystoupení několika církevních představitelů, včetně velmi dobrého projevu biskupa Launa, který krásně a jasně vysvětlil, proč není možné akceptovat ani potraty eugenické a potraty po znásilnění. Závěrečné požehnání pronesl biskup Hučko. Na pochodu jsem kromě těchto dvou biskupů viděl rovněž biskupa Františka Lobkowicze – nevím, jestli šel celý pochod, ale určitě byl na Mariánském náměstí.

Ignác Pospíšil

 Dodatky:

Televizní reportáže:

TV Prima (od 17:46), TV Barrandov (od 6:46)

Galerie fotografií:

Fotoreportáž Kateřiny Kubíkové

Fotoreportáž Alese Nahleho (Facebook)

Fotoreportáž Jakuba Valenty (Facebook)

Fotoreportáž PavlaFSSPX (Rajče)

Fotoreportáž z Dukovy pontifikální bohoslužby (Facebook)

MKD pomáhali na pochodu pro život (Facebook)

Winnifredovy fotky (Rajče)

Pozornosti hodné články, stránky a texty:

Oficiální stránky pochodu

Prohlášení Pochodu pro život 2014

Tisková zpráva HPŽ ČR

Dominik Duka: Evropě chybí prorodinná politika

František Schildberger: Na Pochodu pro život

Národní Pochod pro život prošel centrem Prahy

Sobotní Pochod pro život demonstroval touhu po zachování kultury života