Ignác Pospíšil: Jak i my můžeme prospět hnutí pro-life
Třetí přednášku na Vyšebrodském pro-life víkendu měl mít Profesor Šipr na téma Papežská akademie pro život, bohužel mu do toho na poslední chvíli přišla jiná důležitá akce, takže nakonec jsem jej zastoupil s krátkou na místě ušitou „přednáškou“ na téma „Jak i my můžeme prospět hnutí pro-life„, která byla hodně střižena diskusí.
Soustředil jsem se především na to, že mnoho uděláme už tím, že se na toto téma budeme vyjadřovat, že o něm budeme mluvit. Nebo když alespoň podpoříme ty, kdo o tom mluví. A dovolil jsem si následně otevřít diskusi na téma „Jak o tom mluvit“. Centrem diskuse se stala otázka grafického znázornění potratů na veřejnosti (demonstrovaná a probíraná především na příkladu výstavy Stop genocidě), otázka používání slova vražda v diskusích o potratech a otázka osobního příkladu a výhrady svědomí u lékařů.
Ignác Pospíšil
Při vyslovení „pro life“ se mi většinou vybaví jednání Mezinárodní organizace pro ochranu dětských práv,která vytvořila projekt,slavící úspěch – virtuální desetiletou dívenku,která na internetu nabízela sex za úplatu. Vidíte, a nikdo je za to nežaloval. Ve společnosti už je takové jednání normální. (http://www.novinky.cz/zahranicni/318247-virtualni-desetileta-divka-pomohla-odhalit-tisicovku-pedofilu.html)
Kdysi,v totalitě,musela žena žádající potrat před komisi.Dneska by se vám každý vysmál.Společnost jde prostě ke svému zániku.
Proto je povzbudivá informace o chystaném biskupském synodu o rodině v katolické církvi.Ten by měl přinést jasno do vládnoucího chaosu.Je přece velenutné začít od pramene,má-li se vyčistit stoka.
Manželství je svátost.A svátost lze udělit tomu,kdo jí chce vědomně přijmout a je pro ni připraven.Takový pár obvykle neselže.
Možná se stane manželství výsadou.Možná to bude zasetí zrnka pšenice do pole koukolu.Potom se takový národ buď nasytí,nebo zemře hlady.Ale skoncovat s udílením svátosti lidem,kteří už při jejím přijetí pomýšlejí na ryze vlastní sobectví,by se mělo.
Proč by je měl někdo žalovat když to byla virtuálně vytvořená past na pedofily kterých lokalizovali asi 20 000 a předali Interpolu ?
protože použili, byť k dobrému cíli, mravně špatný prostředek, který v tomto případě nelze obhájit ani podle principu dvojího účinku
omluva za zbrklé psaní: teď koukám, že by z mé odpovědi bylo možné i vydedukovat, že někdy je možné mravně špatný prostředek podle principu dvojího účinku užít, což samozřejmě nelze, čin sám musí být dobrý nebo alespoň mravně nelišný
Já nevím. Ale bylo by mravně oprávněné např. hypoteticky za 2. svět. války vydávat se za vysokého důstojníka z Abwehru a proniknout na komandaturu, kde tzv. „převzít“ zatčeného českého vlastence, jemuž hrozila smrt a uprchnout s ním? Musely existovat falešné papíry, šílená statečnost, Čech musel zapřít národnost, vystupovat jako Němec a to s vybranou němčinou, předpisově hajlovat, pronést pár vřelých vět o führerovi, připít si s velitelem gestapa….a tušit, že jediný chybný krok znamená smrt.
…
Fiktivní školačka, na kterou se nabalí pedofilové, aby se rozkryla síť závažné trestné činnosti – kde je chyba?
Jan
ad Jan: Chyba je právě v tom prostředku – vytvořit, provozovat a veřejně šířit pedofilně pornografický program je mravně špatný skutek sám o sobě, tzn. není ho možné použít ani k dobrému cíli.
Případ, který popisujete, by se musel konkrétně rozebrat podle principu dvojího účinku, otázka statečnosti je zde irelevantní a řada věcí, které popisujete („vystupovat jako Němec a to s vybranou němčinou“) jsou mravně nelišné činy. Navíc to není zrovna dobrá analogie k tomu, co zde řešíme. Tou je spíše případ agenta-provokatéra, čož, jestli se nemýlím, je mravně nepřípustný prostředek (myslím, že toto téma se už na D&H probíralo i s odkazy na nějakou učebnici věrouky, teď to ale nemám čas dohledávat).
odpovídal na to JakubAlbert zde
Přirovnání, které použil MichalD, není tak mimo. Internet je narván nespočetným množstvím pornografie a také pedofilie. Vytvoření virtuální pasti by bylo mravně nedovolené, pokud by se tím byť jednomu jedinému člověku dodala šance, kterou neměl, aby se setkal s pedofilií a podlehl jí. Ale její odkaz byl dostupný jen ze stránek s pornografií a pedofilní tématikou … (což bylo jednou z podmínek užití této pasti …).
Upřesním přirovnání MichalaD – ne o agentu provokatérovi, ale o užití miny, časované a dálkově ovládané, tedy fungující jinak, než jak zamýšlí voják wehrmachtu, který s ní pracovně (bojově) nakládá. Každý ví, že je to mina, a mina likviduje život/zdraví člověka. Nikdo nikoho nenutí s minou manipulovat, ale kdo s ní manipuluje, bere na sebe riziko exploze (třeba dálkově ovládané …).
Bez lidí, kteří pronikli do sítí teroristických organizací a získali tam pozici, aby je následně odkryli/zlikvidovali, by naše společnost byla bezbranná jako nemluvně …
Problém míry splynutí agenta s činností organizace, do níž proniknul, není dodnes kodifikována MP. Že by ale tato možnost obrany nesměla být možná?
ad Jaroslav Klecanda: v první větě je asi překlep, myslím, že jste chtěl říct že „… které použil Jan, není tak mimo“ (on Jan vytrvale do formuláře, kde má být jméno/nick, píše subject, takže je z toho trochu zmatek).
ad „Vytvoření virtuální pasti by bylo mravně nedovolené, pokud by se tím byť jednomu jedinému člověku dodala šance …“: Podle mého názoru posouzení přípustnosti použití prostředku nezávisí na jeho reálném (aktualizovaném) účinku, ale na jeho mravním hodnocení per se. Tzn. mravně závadný prostředek nelze použít nikdy. Diskutovat by se tedy mělo kolem mravní povahy pedofilně pornografického programu, tj. o tom, zda je absolutně vnitřně špatný, nebo není.
ad „mina“: tento příklad mi není dost jasný, buď máte na mysli nějaký mechanismus, který řízeně vede k explozi, pokud s ní nepřátelský voják (nebo někdo, kdo se vědomě podílí na vedení bojových akcí) manipuluje, nebo je to nějak časově odpalované (tj. může to bouchnout třeba při přepravě někde v zázemí), a pak je otázka, kde je hranice regulérního boje a teroristické akce (i když chápu, že v totální válce se toto, hlavně později ze strany vítězů, neřeší). Každopádně tento případ by zase šel řešit podle principu dvojího účinku.
ad „Bez lidí, kteří pronikli …“: myslím, že je rozdíl mezi prostředky, které používá agent-zpravodajec a agent-provokatér
ad Jan: Chyba je v tom,že takové jednání školačky není nezákonné,ale souhlas s takovým jednáním už nezákonný je.Jestlipak byli stíháni i desetiletí chlapci,kteří návrhy školačky-modelu přijali?
Dal jsem to do souvislosti s propagací dovolené antikoncepce neplodného období. Kolik párů myslíte,že přijímá svátost manželství s rozhodnutím dovolit se narodit jednomu,maximálně dvěma dětem? A je takové manželství platné?
„Kolik párů myslíte,že přijímá svátost manželství s rozhodnutím dovolit se narodit jednomu,maximálně dvěma dětem? A je takové manželství platné?“
Naštěstí o tom nerozhodujeme my, ale …Bůh. Snad největším omylem (kromě nacismu, komunismu a novopohanství) 20. století je, že si lidé myslí, jak mají plodnost ve svých rukou:). Děti jsou …totiž požehnáním…
Pax et bonum
Jan
Ad Jaroslav Klecanda: Jak myslíte, že funguje mravně nedovolený agent-provokatér? Zloději se dosud dařilo, něco si už nakradl a byl dostatečně opatrný na to, aby ho policie usvědčila. V putyce, kam se takoví živlové slézají, narazí jednou na nového kumpána. Ten se mu letmo zmíní, že ví, o nečem velkým, ale nechce do toho jít sám. Plácnou si. Vše jde hladce, už si odnášejí tučný lup a najednou – všude plno policistů a zloděj je chycen při činu. Nevidíte tu podobnost? Agent je zloději dostupný také jen na místě kam chodí, podobně jako odkaz na stránkách. – Návštěva stránek nebo putyky je v tomto případě sama hříšná příležitostí ke hříchu, ale není dovoleno svádět k dalším hříchům, které už jsou právně trestatelné – a neomlouvá ani předstírané veřejné dobro.
Vážený pane Jakube Alberte, s Vaším příměrem zcela souhlasím – jde o člověka, který již porušil a porušuje zákon – zloděje, pedofila, …. – kdyby agent lanařil k trestnému činu někhoho, kdo jej ještě nikdy nespáchal, u soudu by fasoval odměnu on … a o tom byla ta virtuální past … dotyční jsou souzeni ne za to, že na ni zareagovali, ale za to, co se díky jejich identifikaci podařilo zkonkretizovat … pokud vím, ve většině zemí nebylo samo přihlášení na ty stránky soudně postihováno …
ad Jaroslav Klecanda: „Ale její odkaz byl dostupný jen ze stránek s pornografií a pedofilní tématikou … (což bylo jednou z podmínek užití této pasti …).“
Myslím,že dvanácti až šestnáctiletá mládež zná pornografické stránky lépe,než vlastní boty. Nezapomínejte,že jde o věk dychtivosti poznávání,zejména toho zakázaného
Zbraň může usmrtit nevinného – znamená to, že nikdo nesmí mít zbrań? Myslím, že se shodneme na tom, že jde o to, jak je zbraň ošetřivána, opatrována, skladována a používána. Kdo použije zbraň nespravedlivě jako agresor, musí počítat s užitím zbraně vůči sobě. Kdo vstupuje na porno stránky, o pedofilii už vůbec nemluvě, musí počítat s tím, že to může být vždy obráceno, použito vůči němu. To, že mladý člověk má větší tendenci si nesprávnou manipulací se střelnou zbraní prostřelit hlavu, není důvodem pro neexistenci zbraní … Problém je, že v mnoha rodinách, jedno, zda je tvoří křesťané nebo ne, nikdo není ochoten/schopen říci dítěti: „Toto je čuňárna, tomu se kvalitní člověk vyhýbá. Jak by se ti líbilo, kdyby jsi místo v posteli měl ležet v bahně?“
Určitě se shodneme na tom,že ten,kdo nabízí zbraň komukoli,bez zbrojního pasu,zasluhuje daleko přísnější trest,než ten,kdo si jí neoprávněně koupí.Pokud by zmíněné stránky byly přístupné výhradně pedofilům,jistě není co řešit.
Přístup na stránky s pedofilním obsahem jsou většinou chráněny heslem a zpoplatněny, obdobně jako většina webů s pornem. Takže je nutno vyvinout nějakou námahu se na ně dostat, nejde o omyl vzniklý klikáním myší …
Otázka, pro koho byly inkriminované stránky dostupné, by měla smysl jen tehdy, kdyby vlastní prostředek nebyl mravně špatný sám o sobě (což podle mne je). Navíc celá akce má všechny znaky jednání agenta-provokatéra (byť nepřímo, skrze počítačový program), což je mravně nedovolené jednání, jak už tady bylo mnohokrát řečeno.