Jak (ne)funguje spravedlnost
V médiích jsme teď mohli zaregistrovat informaci o tom, že jeden chlapík dostal v bance při výměně mincí za bankovky díky omylu pokladní zpátky o 65 tisíc víc, načež z banky urychleně vypadl. Policie po něm začala intenzívně pátrat, ovšem on se později (po zveřejnění případu) sám přihlásil na policii s tím, že došlo k omylu.
Je to zajímavý případ už kvůli obsahu internetových diskusí pod články informujícími o tomto případu. Nechci zde spekulovat o tom, zda dotyčný skutečně rychle zmizel z banky s úmyslem nechat si peníze navíc, či zda se jen spolehl na to, že to pokladní spočítala dobře, a až z médií zjistil omyl. Jde mi o to, že se v diskusích objevil poměrně velký počet lidí, co jim nebylo blbé obhajovat morální přijatelnost té první možnosti. A to nejen pod anonymními nicky, ale i řádnými a identifikovatelnými facebookovými profily…
To je velmi smutné, protože zatímco u anonymního nicku si můžeme myslet, že jen provokuje, u snadno identifikovatelného facebookového profilu, jehož příspěvky se navíc ukazují přátelům dotyčného, lze spíše předpokládat, že dotyčný své stanovisko myslí vážně a že opravdu nevidí jeho příkrý rozpor se zdravou morálkou.
Je samozřejmé, že když se nějaká pokladní zmýlí a dá nám více peněz, tak že jí je vrátíme. A je i v pořádku, že když to neuděláme, tak že nás začne honit policie a peníze nám pak sebere (i když samozřejmě k tomu, aby nás pak zavřela, by musela prokázat, že jsme s těmi penězi navíc utekli vědomě, což asi nebude tak jednoduché). A proč je to v pořádku?
Jistě, může se nám zdát tak trochu nespravedlivé, že na bankovní přepážce či u pokladny v obchodě nalezneme často nápis „peníze si přepočítejte u pokladny, na pozdější reklamace nebude brán zřetel“ (a že Vaše osobní zkušenost ukazuje, že to tak obchody a banky skutečně berou), ale obráceně to najednou neplatí, nicméně to na věci mnoho nezmění. (Já sám mám zkušenost spíše opačnou – že když se to dá prověřit, tak bývají bankovní úředníci i prodavači vstřícní.)
Podstatné je, že slušný člověk si takto „lehce získané“ peníze nenechá, jednak protože prostě nejsou jeho, jednak protože tím, že by si je nechal, poškodí nikoliv nějakou abstraktní banku, která to „nepocítí“, ale konkrétní dotyčnou pokladní, která to pocítí velmi citelně (o prodavačce v supermarketu s minimální mzdou nemluvě). Samozřejmě to platí i obráceně – pokud je reálné a únosné prověřit pozdní reklamaci od zákazníka, pak banka (respektive pokladní či obchod) má morální povinnost to udělat a peníze vrátit. Ať už říká zákon či nápis na přepážce cokoliv.
Někteří lidé, kteří obhajovali vědomé odnesení peněz, také argumentovali tak, že banky ožebračují a okrádají lidi. V jistém smyslu mají možná i pravdu. Ale i kdyby je osobně ona konkrétní banka nějak nefér obrala, nijak je to neopravňuje hojit se na pokladní z té banky. To je snad zřejmé každému zdravě uvažujícímu člověku.
Docela mne děsí zjištění, že dnes lidem přestává dělat problém pod svým jménem veřejně obhajovat evidentně hluboce nemorální jednání. Je to velmi jasný doklad toho, jak hluboce se do naší společnosti zažral morální relativismus a jak je destruktivní. Někdo možná poukáže na komunismus, který mnohé z nás naučil, že „kdo nekrade, okrádá rodinu,“ ale obávám se, že více než diagnóza je to jen výmluva…
Malé upřesnění: jde o případ z konce července, onen chlapík reagoval až nyní po zveřejnění případu a tedy reálné možnosti postihu.
Dík za upozornění, opravil jsem to…
Je to přinejmenším podivné a diskutabilní. To je hodně dlouho na to, aby „nevěděl“. Na druhou stranu chápu, že ho mohla při dnešním „zákono“dárství držet zpátky obava ze zatčení. /Člověk do toho vletí hned, aniž tuší jak a proč./
V uvedeném příkladu je třeba rozlišovat mezi:
„milovati bližního jako sebe sama“ (Mt.22,39-40)
a
„co je císařovo,dávej císaři“ (Mt.22,20-21)
Uvedený příklad se týká prvního výroku Písma.
Přesto existuje spousta lidí,kteří pobírají stejně velké sumy peněz aniž by poctivě odvedli práci,ke které se zavázali,nebo uvedli poctivé údaje pro jejich vyplácení.Tito také jednají negativně.Nikoli vůči kokrétnímu bližnímu,ale vůči císaři (celku). Tam právě platí výrok druhý Písma.
Jsme stále ve společnosti,která určuje,že „všechno je všech“. O tom by mohli hovořit vlastníci polí a pozemků.Vlastnická práva jsou iluzí.
Jestliže pan Babiš upře vlastnická práva Církvi,bude mít on sám nárok na jejich ochranu?
A mají je vůbec komunisté? Ze zákona nepostižitelní?
Ona výmluva a poměřování vlastních vin s vinami ostatních je velice ošidná. Člověk je velice vynalézavý v omlouvání a relativizování vlastních vin. Taková velká banka či stát je vlatně moloch, který se vc mnoha ohledech nedá srovnávat (co se týče nespravedlností) s mým zatajeným troníčkem, či ukradenou tatrankou v supermarketu. A jděme dále, já jsem vynadal bližnímu, ale jsou tací, kteří veřejně nactiutrhají. Nafackoval jsem, ale mnozí si dolámají kosti při hromadných bitkách. Zabil jsem, ale co ti mnozí, kteří povraždili miliony. Určitě zde existuje poměřitelnost velikosti viny, ale též záleží na úmyslu, prostředcích a konečném cíli. Ukradená tatranka v supermarketu se nedá poměřit s vytunelovanými miliardami, ale ruku na srdce. Jde o možnosti uskutečnění a okolnostmi činu. Velice snadno se totiž z tatranky mohou stát miliardy, neb můj úmysl je zcizit.
Pan Ignác má pravdu, morální relativismus se hluboko zažral do myšlení MČČ (malého českého člověka) včetně 7. přikázání. Jenže on je silně podporován právě našimi mocnými nahoře. Když čtu, že v minulém roce státní úředníci rozkradli cca 70 miliard, tak jaký závěr si z této zprávy asi vyvodí MČČ?
Souhlas s Ignácem kromě věty: „Ale i kdyby je osobně ona konkrétní banka nějak nefér obrala, nijak je to neopravňuje hojit se na pokladní z té banky.“ Tam vidím problém alespoň v její formulaci.
Takový člověk (za předpokladu, že nemá rozumnou legální možnost se dostat to, o co ho ta banka okradla) se nehojí na té pokladní, ale na bance. Jeho úmyslem není uškodit pokladní, ale hojit se na bance. Pokud z toho ta pokladní bude mít (mírně řečeno) potíže, je to mimo jeho přímý záměr.
Uvedu jiný příklad. Někdo je neprávem zavřen v koncentračním táboře. Jistě, že je jeho právem utéci, když to bude možné. Představme si ale situaci, že vedení onoho koncentračního tábora se za útěk mstí na nevinných, třeba jich 10 popraví. Vzniká otázka, zda ten, kdo uteče zodpovídá za smrt oněch deseti, nebo je to jen ním nechtěný vedlejší efekt a celou vinu nesou jejich vrazi. Vím, že pro takového světce jako byl P. Maxmilián Kolbe by to nebyl problém, vždyť prokázal heroickou lásku k onomu muži, za kterého se obětoval. Ale v morálce je rozlišuje, co je skutek dokonalé ctnosti a co zavazuje pod hříchem (lehkým nebo těžkým podle povahy a okolností činu).
Budu rád, když autor článku tuto námitku (netvrdím, že ji zastávám; pouze popírám, že by se takový člověk hojil na pokladní) vyvrátí.
ad Michal Kretschmer: „Uvedu jiný příklad. Někdo je neprávem zavřen v koncentračním táboře.“
Pokud je někdo neprávem zavřen,je v situaci oné chybující pokladní.Domníváte se,že by pokladní neměla požadovat přeplatek peněz chtít zpět,protože neví,jestli nebudou využity k uhrazení dluhu onoho člověka,nad nímž stojí exekuce?
Ale jiný příklad. Zdravotní pojišťovna vám při ročním vyúčtování pošle omylem přebytek o 1000Kč větší.Vy na to přijdete až za 10 let,když se blíže seznámíte se systémem vyúčtování.Budete chtít peníze vrátit,ale obratem vám přijde požadavek na desetitisíce,částka zvýšená o penále.A pokud chvíli zaváháte,budete se snažit o vyjasnění,soud bez vašeho vědomí rozhodne a pošle na vás exekutora.To už potom budou statisíce.
My jsme ti,kteří jsou zavřeni v koncentračním táboře,z našich peněz jsou pořádány filmové festivaly,gey pochody,mimořádné volby,stavěny rezidence tunelářů a placeny luxusní zahraniční dovolené.
Proto si myslím,že v takových případech bude hrát svou úlohu vždycky osobní svědomí. A klidný spánek :))
Čemu se divíte v této zemi? Odhadem tak 8 z 10 lidí, když najde mobil, tak si ho nechá a nevyvine ani minimální úsilí k nalezení pravého majitele, spočívající v prohlédnutí uloženého seznamu.
Mnoho lidí si myslí, že ponechání si nálezu je v pořádku (neměl být
někdo „blbý“ a ztratit to), využití něčího omylu k vlastnímu obohacení taky. Morálka lidí je naprosto překroucená a v této oblasti jsem přesvědčen o tom, že za to můžou komunisti a jejich čtyřicetileté vládnutí. Na západ od nás takový trend až do masivní imigrace v 90. letech nebyl.
Ale to je cíl současné výchovy Klausova tržního systému. Zadarmo ani kuře nehrabe. Když nálezce vrátí mobil majiteli,dostane aspoň stovku nálezného? Pokud ne,tak proč by to dělal? Vždyť společnost se přece k jednotlivcům jinak nechová. Zapomenete zaplatit drobnost a máte na krku exekutora.
Občas se nám stává že nás někdo okrade, vědomě a nebo omylem. Obvykle se to i těžko rozlišuje. Třeba nám méně vrátí. Můžeme v tom také vidět příležitost ke zpytování svědomí. Co všechno my sami dlužíme Bohu a bližnímu, po stránce duchovní i hmotné. Co všechno jsme spáchali my. Pak mu to můžeme s klidným srdcem v duchu věnovat a poprosit aby mu Bůh odpouštěl a žehnal. Brát to jako časný trest a výstrahu. Říká se že je hodina v Očistci horší než zdánlivě zbabraný celý život, plný ústrků, bolesti a ponížení. Proto bychom neměli dělat z komára velblouda, když nám někdo ublíží ale spíš naopak.
No s tím dělání z komára velblouda máte asi pravdu.
Takové věci se holt stávají.Říká se srdcem a rozumem.U sebe i dalších katolíků jsem zjistil že si na sebe klademe moc viny.
Činit pokání za něco OK ale pořád si sypat na hlavu popel za každou blbost to taky něni dobrý.
Na druhou stranu všeobecná slušnost udělá podobnou práci jako křesťanské svědomí.Protože když někdo něco ukradne nebo udělá na vesnici či soucedům.Lidi co bude pořád potkávat to budou vědět,tak si dá pozor aby si nenakálel do vlastního hnízda.
Každý je potrestaný svým vlastním stínem.