Apoštolská tradice (5): Bludy týkající se tradice
Proti katolické nauce se lze proviňovat jednak odmítáním její existence, jejím zlehčováním, nepřiměřeným vyzvedáváním Písma svatého na úkor tradice, prohlašováním ji za natolik kulturně podmíněnou, že to vede fakticky k tomu, že není na ni brán ohled, jednak malicherným lpěním na nevýznamných zvyklostech, zaměňováním čistě církevních tradic za apoštolskou tradici nebo popíráním možného pokroku v chápání víry při zachování smyslu dřívějších výpovědí.
Mnohé bludy týkající se tradice jsou již přímo nebo nepřímo uvedeny v předchozích částech tohoto pojednaní. Pokrok a reagování na potřeby doby je možný též v oblasti liturgie a církevní disciplíny a práva. Encyklika Pia XII. Mediator Dei (body 61 až 63) se proto obrací proti „nezdravému archeologismu, probuzenému nezákonným sněmem pistojským“ a konstatuje, že „nebylo by však moudré ani chvályhodné všechno za každou cenu převést do minulosti“ a kárá proto snahy dát oltáři starý tvar stolu, vyloučit z liturgie černou barvu či vrátit se k předpisům starých pramenů kanonického práva.
Protestanti hlásají princip Sola Scriptura, tedy že pouze Písmo svaté je pramenem vší víry pro křesťany a že Boží zjevení je obsaženo pouze v Písmu, což má za následek odmítnutí jak tradice, tak učitelského úřadu církve. Luther napsal (v De abroganda missa privata): „Vše, co není v Písmu svatém, je přídavek satana“. Kontroverze proti Sola Scriptura je důležitá, protože, kdyby protestanti měli v tom pravdu, měli by další argument proti řadě katolických nauk, které odmítají jako nebiblické, neboť nejsou v Písmu obsaženy buď vůbec, nebo alespoň ne výslovně.
V Písmu se nikde nenalézá tvrzení, že by bylo jediným pramenem víry. Nelze se odvolávat na 2 Tim 3,16-17, kde se praví, že „všechno Písmo je užitečné“, neboť z užitečnosti ještě neplyne, že dostačuje. Navíc pak v předchozím verši je zmínka, že Timotej „zná od dětství Písma svatá“, což se nemůže vzhledem k postupnému vzniku Nového zákona vztahovat na celé Písmo, ale spíše jen na Starý zákon. Znalost Písma tvoří zajisté část výbavy duchovního muže, aby byl „způsobilý ke každému dobrému skutku“, ale odnikud neplyne, že je to jediné, co k tomu potřebuje. Navíc pak „slovo pravdy“ obsažené v Písmu, lze podávat „nenáležitě“ (srv. 2 Tim 2,15). Rovněž Zjev 22,18-19 zakazuje pouze upravovat a přidávat něco k textu této knihy a nevztahuje se na celé Písmo. Toto místo je třeba vykládat analogicky k podobnému příkazu v Deut 4,2 a 13,1, přičemž je jasné, že později byly sepsány další knihy Písma. Když tedy není pravda, že nauka o Sola Scriptura je obsažena v bibli, tak tím samým je vyvrácena tato protestantská nauka, neboť kdyby nauka o Sola Scriptura byla pravdivá, nemohlo by něco jiného než bible být jejím zdrojem, protože podle protestantů také právě tato nauka patří k víře. Protestantská nauka o Sola Scriptura je tedy vnitřně rozporná.
Výše jsme uvedli četné odkazy na místa v Písmu, které svědčí o tom, že křesťané mají dbát i toho, co jim bylo skrze apoštoly ústně předáno. Kromě toho úmyslem apoštolů nebylo uceleným způsobem písemně podat celou Kristovo nauku; některé epištoly vznikly spíše příležitostně. Je otázka, zda sv. Pavel vůbec kdy tušil, že se jeho list k Filemonovi, ve kterém se přimlouvá za uprchlého otroka, stane součástí Písma svatého závazného pro křesťany.
Z 1 Tim 3,14-15 vyplývá, že sv. Pavel píše Timotejovi a dává mu naučení pro případ, že se se svým příchodem k němu opozdí. Důležitější je pro něj však, aby se s Timotejem setkal osobně a vyučoval ho, tedy ústní předávání nauky. V těchto verších je církev nazvána „sloup a základ pravdy“. Zmíněn je tedy učitelský úřad církve, jeho neomylnost a nikoliv Písmo svaté. Církev přijala v apoštolech zjevenou Boží pravdu ve dvojí formě, tj. ústní a písemné, aby ji zvěstovala a věřící zavázala se jí držet. Písmo a tradice představují pro nás tedy pouze vzdálenější pravidlo víry (regula fidei remota), kdežto církev je nejbližší pravidlo víry (regula fidei proxima), jak to theologové později formulovali.
Nedostačivost Písma a odtud plynoucí potřeba jeho správného výkladu vyplývá ze samého Písma. Ježíš vykládá Písmo učedníkům jdoucím do Emauz v Luk 24,27, Filip poučuje etiopského dvořana, jenž čte proroka Izaiáše a bez výkladu mu nerozumí (Skut 8,26-35). V 2 Petr 3,16 se uvádí, že některé věci v Pavlových listech jsou „těžko srozumitelné“ a ty někteří „překrucují k své vlastní záhubě, jak také ostatní Písma“. Chybné porozumění Písmu je tedy něčím zásadně důležitým, a proto je třeba jeho správné interpretace.
V prvních desetiletích po Kristově zmrtvýchvstání nebyly ještě sepsány knihy Nového zákona (alespoň ne všechny), bylo však již třeba řešit spory a varovat před bludaři. Pro věřící této doby nemohlo tedy být Písmo jediným pramenem víry. Kromě toho až do 4. století nebyl církví závazně stanoven kánon Písma svatého. Ostatně samo Písmo neobsahuje seznam svých knih, takže určení kánonu není možné pouze na základě Písma. Rozpoznat, že některá kniha je Bohem inspirovaná, že obsahuje Boží zjevení, nelze jen z toho, že by takové tvrzení bylo v ní obsaženo, neboť takové tvrzení by mohl lživě vyslovit kdokoliv. Navíc pak z knih Nového zákona pouze Zjevení se odvolává na svou vlastní inspiraci. Musí tedy existovat kritérium, které se nachází vně Písma, které umožnilo oddělit inspirované spisy od apokryfních: to je autorita samého Krista, který ochraňuje nezkaženou víru přispěním Ducha svatého po všechny věky.
Sv. Vincent Lerinský ve svém Commonitoriu (kap. 2) klade otázku, proč musí k Písmu, které je přece dokonalé, přistupovat autorita církve a odpovídá na ni: „protože Písmu svatému kvůli jeho vlastní hloubce není rozuměno ode všech v témže smyslu, protože jeho výpovědi jsou jednotlivci rozdílně vykládány a protože se zdá, že by z něj mohlo být vyvozeno téměř tolik mínění, kolik je vůbec lidí. Neboť jinak jej vykládá Novatian, jinak Sabelius, jinak Donatus, jinak Arius, Eunomius a Macedonius, jinak Photinus, Apolinaris a Priscilian, jinak Jovinian, Pelagius a Celestius, jinak konečně Nestorius. A proto je velmi nutné kvůli tak mnoha oklikám rozmanitých bludů, aby postup prorockého a apoštolského výkladu Písem se řídil podle pravidla církevního a katolického smyslu.“
Na Druhém vatikánském koncilu došlo k oslabení důrazu na apoštolskou tradici. Pro jeho jednání byl Přípravnou theologickou komisí vypracován návrh dogmatické konstituce De fontibus revelationis (O pramenech zjevení).[i] V tomto návrhu se konstatuje, že tradice nemá menší hodnotu než Písmo svaté a že k jeho jasnému a úplnému porozumění je třeba apoštolské tradice. V rámci debaty k tomuto návrhu vystoupili proti němu zejména kardinálové Liénart, Frings, Döpfner, Tisserant.[ii] Tématika apoštolské tradice se nakonec nachází v koncilní konstituci Dei verbum.
V současné době existují v řadě farností biblické kroužky, na kterých je čteno a probíráno Písmo svaté, aby jejich účastnící do něj hlouběji pronikali a živili svou víru z něj. To samo o sobě není nic špatného, pokud jsou dobře vedeny a Písmo je na nich pravověrně vykládáno. Namnoze však je podceňována tradice a systematický výklad pravd víry. Ty, pokud se nalézají v Písmu, lze zpravidla nalézat na řadě roztroušených vzájemně nepropojených místech.
Závěr
Písmo a tradice jsou dva vedle sebe stojící prameny víry, oba obsahují Boží zjevení a oba mají být přijímány se stejnou láskou a úctou. Nicméně Písmu přísluší jistá přednost před tradicí, neboť s ohledem na svou písemnou formu je uchopitelnější. Oba potřebují neomylný učitelský úřad církve, aby byly chráněny před chybným pochopením. Tradice Písmo vysvětluje a v některých případech doplňuje, tj. v tradici jsou obsažena učení, která explicitně nejsou obsažena v Písmu, jako je jeho kánon, křest dětí, sedmero svátostí, panenství Marie po porodu, úcta a privilegia Panny Marie, očistec, neděle jako den Páně místo soboty.
Literatura
Štěpán Filip OP: Posvátná tradice, Amen, ročník 1999, č. 9, http://krystal.op.cz/amen/1999/Amen9-99.htm#9
Jeff Childers: The Heresy of Sola Scriptura, Angelus, Volume XXIII, No.8 a 9, http://www.angelusonline.org/index.php?section=articles&subsection=show_article&article_id=1983 a http://www.angelusonline.org/index.php?section=articles&subsection=show_article&article_id=1992
Michal Kretschmer: Písmo svaté, http://cirkev.wordpress.com/2013/06/18/pismo-svate-1-uvod-inspirace-pisma-svateho/ a návazné stránky
Patric Madrid: Sola Scriptura: Návod k anarchii, Distance, ročník 2, č. 1, http://www.distance.cz/component/content/article/29-rocnik-1999/1-cislo/924-sola-scriptura-navod-k-anarchii
Joel Peters: Twenty One Reasons to Reject Sola Scriptura, http://www.catholicapologetics.info/apologetics/protestantism/sola.htm
Michal Kretschmer
[i] http://jakomonchak.wordpress.com/2012/09/28/the-council-that-might-have-been/ – z linku označeném „On the sources of revelation“ lze si stáhnout anglický překlad návrhu této dogmatické konstituce.
[ii] Bližší informace o této debatě lze si stáhnut z http://jakomonchak.wordpress.com/2012/10/08/vatican-ii-act-one/ z linku označeném „on the sources of revelation“.
„Protestanti hlásají princip Sola Scriptura“
Pro testament = protestant. Pokud věříme, že Bůh je Slovo, tedy i to psané, tak nám Písmo stačí, protože Duch svatý nikdy nejde proti Písmu, takže zjeví-li něco, vždy to potvrdí Písmem, tedy sám sebou, protože víme, že „Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.“ Židům 4,12-13 (ne tradice, ne lidské slovo, ale jen Boží) i Ježíš nás nabádal číst „Ježíš mu odpověděl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým Božím slovem.‘“ Lukáš 4,4 a dokonce „Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel.“ Skutky 17,11
Ježíš říkal, že “ Ale on řekl: „Blaze těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“ Lukáš 11,28
Lidé vždy uvěřili na základě Božího Slova „Ale mnozí z těch, kteří slyšeli Boží slovo, uvěřili, takže jich bylo již na pět tisíc.“ Skutky 4,4
Pavel říkal: „Stal jsem se jejím služebníkem, jak mi to uložil Bůh podle svého záměru, aby se na vás naplnilo Boží slovo, tajemství, které po věky a po celá pokolení bylo skryto, ale nyní je zjeveno jeho svatému lidu.“ 1 Kor.1,25-26
I Pavel nás nabádal, abychom se drželi jen toho, co oni zvěstovali, vše bylo na základě Písma „Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,“ 1 Kor 15,1-4
„Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet! “ Galatským 1,7-9
Pokud někdo hlásá něco, co není v souladu s Písmem, má být podle apoštola Pavla proklet. Vše přece v Písmu je, proto poslední kniha se jmenuje Zjevení (vše zjeveno).
Co je špatné na tom, když věříme samotnému Bohu? On je Slovo, Slovo je Ježíš, Ducha svatý to Slovo oživuje v nás.
Co je Slovo Boží pro nás?
Žalmy 119:105 „Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.“
Jan 12:36 „Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“ Tak promluvil Ježíš;
„Pro testament = protestant.“
@ Tahle pitomost mi není cizí. Už s ní kdosi loni plevelil blog Liturgické otázky P. Jaroslava Jana.
„Co je špatné na tom, když věříme samotnému Bohu? On je Slovo, Slovo je Ježíš, Ducha svatý to Slovo oživuje v nás.“
Špatný je vlastní výklad onoho Slova. Není to nic nového,podobně jednali farizeové s Mojžíšovým zákonem a to tak důkladně,že Krista,který přišel Zákon obnovit,ukřižovali.
Špatné je otřást se hnusem,když Kristus nabízí svoje tělo a krev za pokrm a označit to jako pouhou vzpomínku.
Špatné je spoléhat pouze na milosrdenství Boží a autority,které byly Kristem ustaveny k odpouštění vin ignorovat.
Je to úprava Slova přizpůsobením vlastní chtěné představě,motivované pýchou.
I když jinověrci jsou členy Církve,narozeni do ní křtem,jsou v těžké exkomunikaci,kterou si sami zvolili a sami se zřekli dobra,jež Církev nabízí a poskytuje k dosažení spásy.
Pokud nevystupují jako Kaifáš,zaslouží si trpělivost a porozumnění k dosažení skutečného poznání – a to se většinou dosahuje spíše postojem,než diskuzí.
Dlužno ovšem podotknout,že jejich převlek na sebe berou vlci,kteří se snaží Církev rozštěpit a zničit. Tam je samozřejmě taková snaha marná a zbytečná. Dokonce škodlivá.
Fajn, tak kde vám v Písmu bylo zjeveno, které knihy do něj patří?
Kde vám v Písmu Kristus Pán říká, že se jeho slova mají zapisovat – má se tvořit Písmo?
Kde vám nakonec Písmo říká, že pouze ono je zdrojem Zjevení?
Odpovím si sám, protože protestanté (ti, kteří protestují proti zjevené Pravdě) obvykle mají s přemýšlením problémy – NIKDE.
Křesťanství nikdy nebylo, není a nebude náboženstvím knihy. To jen vaši kacířští soukmenovci si ho z něj snaží udělat.
Alespoň další odvážlivec otevřel Bibli a chtěl diskuovat na základě výroků Božích, ale neuspěl, jak vidím…. :o) však sami zkoumejte ve svých Biblích zda si vymýšlí či ne, to pan topajík nerad dělal, dokoce už i odešel od P.Jaroslava Jana a vzal na sebe jinou přezdívku, copak pohádali jste se? Je pravda, že jeho články mají trochu jiný nádech než předtím a Vás to Tomáši Pavle asi moc vzalo.
Problémem je výklad …. děláte si srandu, vždyť pan Petr Skála nic nevykládal, jen předložil Písmo a to se vykládá samo …. ani jeden verš nevyložil jinak než je napsán, tak kde d.Camilo je problém? Nejhorší zjištění (pokud si otevřete svoji Bibli) je, že to v té Bibli skutečně je. A ano pro testament, nebo-li pro Písmo je základem slova protestant
-Špatné je otřást se hnusem,když Kristus nabízí svoje tělo a krev za pokrm a označit to jako pouhou vzpomínku….
ale vždyť to řekl samotný apoštol Pavel, hnus je to heretik co?
A jen proto, že děláme přesně co apoštol Pavel, jsme heretici….
ach ta Bible dovolí si hlásat něco jiného než známe
„Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „ Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ 1 Korintským 11,23-25
– Špatné je spoléhat pouze na milosrdenství Boží….
„Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. “ Efezským 2,8-9
Marek 2:7 „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“
I já tedy zopakuji: “Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.” Židům 4,12-13
Ehm, cože?
Primárně jsem se ptal já, pokud se nemýlím. Jestliže vám stejné argumenty v neprospěch Sola Scriptura předložil jinde někdo jiný a vy se s nimi nedokážete vypořádat – jako zde, vypovídá to o vás vše.
Hezký večer.
Ad Kdokohonalezne:
Apoštola Pavla ohledně eucharistie citujete sice hezky, ale utnul jste to moc brzy. O 4 verše dál je „Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení.“ Jedním z rozměrů eucharistie je vzpomínka, ale to není vše ani to nejpodstatnější. Váš přístup je vybírání si, a to má takový pěkný latinský překlad 🙂
Ano, možná by stálo za to připomenout ještě jednu podle mne dosti zásadní věc:
Správně autor podotýká, že nebýt svatých sněmů (koncilů) ve IV. století, nevěděli bychom, co Písmo je a co není.
Jinými slovy, celá Tradice byla utvářena postupně jednak tradicí jednotlivých místních církví a jednak především pak potvrzováním těchto tradic svatými sněmy. A tyto sněmy prvního tisíciletí byly obsazeny skutečně z dnešního pohledu výjimečně: Účastnily se jich stovky svatých mužů, těch nějvětších duchů tehdejšího světa, jak ze Západu, tak z Východu!
Nikdo nikdy nepochyboval ani na vteřinu, že tyto koncily byly vedeny bezesporu Duchem Svatým. Vždyť nám zanechaly takové základní pravdy naší víry, jakými jsou například Credo, v němž je obsaženo naprosto vše, co k věření potřebujeme. I kdyby se ztratilo naráz celé Písmo svaté, všechna kanonická pravidla, a zůstalo jen Credo, jsme i jen s tímto základním souborem naší víry stále pravověrní katoličtí křesťané.
(Proto ona vsuvka filioque způsobila po roce 1054 ono neblahé velké schizma – východní křesťané jsou dodnes přesvědčeni, že jsme na Západě neměli do Creda nic vkládat, byť by to na obsahu víry podstatně neměnilo nic).
Čili shrnuto: Tradice je stejně závazná a důležitá jako Písmo, protože byla postupně utvářena a závazně přijímána na koncilech Otci, vedenými na těchto svatých sněmech Duchem Svatým.
Na toto protestanté velmi rádi zapomínají…