Hiltersried, bitva měnící české dějiny
Následky Hiltersriedu: Prokop Holý napaden vlastními lidmi…
Dnešní den nám vedle zajímavé kolize svátku sv. Matouše Evangelisty a soboty suchých dnů přináší ještě jedno krásné výročí. Kdybychom se přenesli 580 let do minulosti, našli bychom falckrabího Jana z Neumarktu v kostele. Příliš starý a nemohoucí na to, aby mohl osobně velet v boji, proležel celý den na kamenné podlaze před oltářem a modlil se za své muže a jejich vítězství…
A úspěch se dostavil – dne 21. září 1433 jeho muži, vedení českým šlechticem Hynčíkem Pluhem z Rabštejna a posílení domobranou místních sedláků, u vesnice Hiltersried zaskočili a rozdrtili husitské nájezdníky vedené radikálními hejtmany Janem Pardusem a Janem Řitkou. Rozsahem ta bitva nebyla zas až tak velká, nicméně její význam pro celou Evropu a zejména pro Čechy byl obrovský…
Husitští nájezdníci totiž vyrazili do falckrabího držav plenit pro obléhatele katolické Plzně, kteří už vyplundrovali celé Plzeňsko natolik, že sami strádali hlady. Zničení jejich oddílu spojené se ztrátou veškerého jím dobytého proviantu výrazně zvýšilo strádání husitských obléhatelů. Výsledkem byl totální rozklad husitského ležení před Plzní – došlo to dokonce tak daleko, že se husitští velitelé po návratu zoufalého torza nájezdníků mezi sebou servali jako psi a sám Prokop Holý, který se pokoušel nešťastné vůdce výpravy před rozzuřeným davem hájit, byl zmlácen setníkem Tvarohem a zbaven velení.
Totální zhroucení morálky u husitských obléhatelů vyústilo nakonec v to, že jejich umírněnější část v čele s Přibíkem z Klenové pomohla příští rok katolíkům dodat Plzni zásoby a tím její obležení zmařila, neboť dobývání dobře opěvněných měst a hradů husitům nikdy moc nešlo a tak (jako obvykle) sázeli na vyhladovění obránců. A jelikož katolická strana posílená o umírněné husity nelenila a využila zároveň rozbrojů mezi husity a soustředění jejich jednotek u Plzně k obsazení obou pražských měst, skončilo obležení Plzně pro husity obrovskou katastrofou.
Radikální husité se sice následně pokusili situaci zvrátit a Prokop Holý se vrátil do jejich čela, nicméně jejich snažení vyústilo v jejich definitivní porážku v bitvě u Lipan.
Článek vyšel i na autorově blogu, kde jej lze podpořit kliknutím: http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/362127/Hiltersried-bitva-menici-ceske-dejiny.html
Co se stalo, nemůže se odestát. Z hlediska dějin husitského revolučního hnutí je bitva u Hiltersriedu málo známou episodou, spíše šarvátkou a těžko ji považovat za bitvu měnící české dějiny. I tak je dobré o ní vědět, stejně jako o spanilé jízdě do Naumburgu, kdy husité byli místními obyvateli vítáni květinami jako výraz díků, že město ušetřili rabování.
Mno, myslím, že jsem v článku jasně uvedl, jak bitva české dějiny měnila…
Zajímavou epizodou je i bitva u Sedlčan, která se kupodivu snad slaví dodneška jako slavnost Rosa.
http://www.infoglobe.cz/tip-na-vylet/mesto-sedlcany/
Padlí husiti jsou tam pohřbení ve společném hrobě pod velikým křížem u zdi kostela. V Sedlčanech se také dochoval jako votivní dar jeden ze tří originálních kovaných cepů. T.č. pravděpodobně v Národním muzeu.
Jsem rád i za ty umírněné husity. Tehdejší i dnešní.
Je pozoruhodné, jak málo známe české dějiny. Až do nedávna se tradovalo, že vyvraždění Slavníkovců je nutno přičíst Přemyslovcům. Současní historici a archeologové se přiklánějí k názoru, že Slavníkovce vyvraždili Vršovci, kteří ovšem o pár desetiletí později sami podlehli etnickým čistkám Přemyslovců.
Oni už na to také přišli ? Ta zápletka je popsána v legendě o svatém Vojtěchovi. Kvůli němu je chtěli vyvraždit, on byl hlavním cílem. Nastrojili to zajímavě. Já si to vykládám tak že měli ve svém rodě přivdanou jednu zbožnou mladou ženu, kterou obvinili z cizoložství s knězem a umožnili jí útéct až do chrámového azylu na Hradčanech. Biskup Vojtěch chtěl obětovat svůj život aby jí zachránil ale oni mezitím vylomili dveře, porušili azyl, vyvlekli jí ven a téměř násilím donutili jejího manžela aby jí usekl hlavu. Což pravděpodobně znamená že nebyl přesvědčen o vině. Starosta Vršovců pak vyhlásil podle pohanského zvykového práva krevní mstu svatému Vojtěchovi, proti čemuž nemohl prakticky nic namítat ani kníže, Boleslav Pobožný. Po knězi kupodivu nikdo ani nevzdechnul. Libici přepadlo vojsko Vršovců a předpokládám že knížetu dali něco vypít, aby jim v tom nepřekážel. Tou dobou ležel v posteli ochromený. Jediný kdo s Boží pomocí uniknul byl svatý Vojtěch a svatý Radim, kteří tam nebyli.
Já si zase myslím, že Vršovci byli taková administrativní složka tehdejší kmenovo-rodové společnosti, které šlo hlavně o byznys. Nábožensky to byli pohané a nejvíce jim vadili všichni, kteří hodlali brát katolickou víru vážně, čímž ohrožovali obchod s židovskými kupci, co přiváželi zotročené křesťany na území státu. Sv. Václavovi se to nelíbilo, tak musel z cesty, přičemž využili závisti jeho bratra. Podle mě je to pořád stejné, protože lidé se moc nemění. 🙂
A těmi „židovskými kupci“ míním Chazary, kteří se semitskými židy nemají nic společného (ani genfond), protože to byli konvertité. Že kšeftovali s otroky, a že se tomuto byznysu dobře vedlo právě na území Čech uvádějí i některé kroniky Východofranské říše. Šlo o otroky křesťanské víry z východu, kteří byli zotročeni již Húny při jejich tažení na západ ( Húnové pak ustrnuli, a to díky nám i Bavorům, na území dnešního Maďarska). Z toho je myslím i ono vyprávění, že sv. Václav osvobozoval vězně, protože on především osvobozoval křesťanské otroky, čímž Vršovcům kazil dobré obchodní vztahy. Pochybuji, že sv. Václav, jakožto věřící křesťan, trpěl nespravedlností zaobalenou v milosrdenství jak si to dnes představují sladkobolní katolíci a propuštěl by na svobodu skutečné zločince.
Považuji za pravděpodobné že Vršovci měli podíl na obchodu s otroky ale otroci se vozili především (tak z 99%, moravští králové měli např. černé oštěpníky jako tělesnou stráž z Byzance) odtud ven, ne sem. Do všech světových stran. Naši pohanští předkové prodávali do celého světa zajatce ale hlavně vlastní lidi, zotročené kvůli dluhům a daním. To byly ty přeplněné věznice, které vykupoval a otevíral svatý Václav.
Jinak o Efraimovi (ztracené severní kmeny Izraele) je u Izaiáše psáno že až se bude vracet do Zaslíbené země tak Hospodin vysuší řeku Eufrat a část moře, aby mohli přebrodit v sandálech. Třeba tam někde potkáte svoje Chazary.
Dnes jdou husité na dobývání měst uplně jinak. Snaží se o jejich vnitřní rozklad. Proto si třeba pronajmou autobus s reproduktory a jedou (za naše peníze) vysvětlovat na sídliště romům jak na peníze. Což je k zajímavém protikladu k realitě, kdy peníze jsou to jediné čemu romové rozumí naprosto perfektně (viz např: Podle znalců je mladá žena mentálně retardovaná, ale skvěle se vyzná například v penězích. http://www.novinky.cz/krimi/313125-nuz-neprojel-tukovou-vrstvou-pred-smrti-zachranila-muze-jeho-obezita.html)
A dále:
Českobratrská církev evangelická zve zájemce k večernímu diskuznímu setkání na téma: Jak mohou církve pomoci sociálně vyloučeným? Setkání se uskuteční na Evangelické teologické fakultě, Praha 1
Program:
V silné sestavě vystoupí Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování, Markus Pape, publicista a autor knihy o romském holocaustu a Štěpán Ripka, expert na sociální bydlení, který píše disertační práci o charismatickém romském sboru….
Za sebe mohu říct že jim to přeji. Romy mám rád takové jací jsou a za cenu jednoho středně velikého finančního tunelu by mohli všichni jíst zlatá vejce. Jak by si asi žili za 20 miliard, na které měl náš stát v minulém roce nárok a nevyzvednul si je zcela bezdůvodně z fondů EU ? V době kdy tvrdí že by ho zničily církevní restituce ?
Zajímavé je že první romský kmen byl pokřtěn o 900 let dříve než my a to na jihu Francie. V době kdy tam zakládala křesťanskou obec svatá Marie Salome a svatá Marie Jakobe, příbuzné nejsvětější Panny se kterými připlula v loďce bez vesel i egyptská služebná svatá Sára. Která se stala patronkou toho kmene a kterou Romové dodneška uctívají. Stačí zadat do Googlu svatá Sára. Každoroční slavnost stojí za to a je pěkně na internetu popsána.
Myslím že neuděláme chybu když budeme občas svatou Sáru prosit o pomoc i my. Když budeme třeba chtít vycházet s jejími chráněnci po dobrém a když se k nim budeme chovat slušně. Třeba pozdravíme toho kdo je starší, podržíme dveře aby mohla projít maminka s kočárkem atd. Možná také není od věci vědět že konkrétní a rozumné stížnosti řeší někdy lépe a razantněji než my.
Můj příspěvek nebyl nijak namířen vůči romům, ale proti evangelíkům , kteří si z nich uděli živnost.
S romama bydlím v jednom baráku a moc dobře vím , že lidi na (vzdálenějších) vesnicích mají mnohem těžší život než oni.