Děti se přede mší spolu s vedoucími modlí před boční kaplí v klášterním kostele.

V neděli zdárně skončilo Setkání katolických dětí na Kozinci u Vyššího Brodu 2013 (18. – 25. srpna). Sedmičlenný tým vedoucích v čele s Annou Krutskou a Ignácem Pospíšilem předal po týdnu vyplněném hrami a zdokonalováním života ve víře všechny děti (šest děvčat a deset chlapců) živé a zdravé zpět jejich rodičům.

S radostí oznamuji, že plánujeme uspořádat takovéto setkání i příští rok a že podle prvních ohlasů ze strany dětí i rodičů máme poměrně slušnou naději, že se přitom opět setkáme s většinou letošních účastníků. Rovněž také uvažujeme, že bychom mohli pro děti čas od času uspořádat nějaké víkendové či nedělní setkání nebo výlet.

Mše v kapli na Maria Rast.

Jsme rádi, že jsme vedle veliké porce her a přírody mohli dětem poskytnout i příležitost prohloubit a rozvinout duchovní život a zmnožit vědomosti o katolické víře. Velice proto děkujeme vyšebrodskému klášteru, potažmo důstojnému otci převoru Justinovi, který nám nejen poskytnul přístřeší, ale zajistil též, že děti mohly každý den navštívit mši svatou, viděly klášter i Závišův kříž, mohly uctít ostatky sv. Bernarda a dostalo se jim tří erudovaných přednášek přímo od mnichů a kněží kláštera, v nichž se mimo jiné mluvilo o mši svaté, svaté zpovědi, odpustcích a mnišském životě.

Rovněž věříme, že dětem bude k užitku i téma setkání: „Malí a přece svatí“, při jehož probírání se seznamovaly s životy dětí, které dospěly ke svatosti a zemřely ve velmi mladém věku a pro všechny časy nám dosvědčují, že svatost neodvisí od věku a že i malé dítě může vést svatý život (sv. Bernadetta Soubirous, sv. Dominik Savio, bl. František a Hyacinta Marto, bl. Anna de Guigne, bl. José Sánches del Río a sv. Tarsicius).

Bratr Bernard přednáší o mši svaté

Oproti původním plánům došlo k určitým změnám – protože děvčat nebylo dost na vytvoření dvou skupin, vytvořila jen jedno družstvo vedle dvou chlapeckých a program děvčat a chlapců nebyl zas až tak oddělený, jak jsem si původně představoval, nicméně to v této věkové skupině tolik nevadí. Pro příští rok předpokládáme, že děvčat už bude více a budeme se tedy moci vrátit k původním plánům.

Zajímavým zážitkem pro mne (a nejspíše nejen pro mne) byla i závěrečná mše, na niž jsme šli do klášterního kostela. Díky faktu, že naše vedoucí při mši zpívaly, jsme ji (až na několik ministrujících) strávili na kůru, což se mi tedy poštěstilo poprvé. Je odtamtud opravdu skvělý výhled.

Na závěr bych ještě za sebe velice poděkoval rodině Krutských a z nich především Aničce Krutské, která připravila a řídila program i místo konání, a paní Markétě Krutské, která nám vařila – zatímco bez kteréhokoliv jiného vedoucího (včetně mne) by tábor být mohl, bez nich by to fakt nešlo. Takže Pán Bůh zaplať!

Zvláštní díky si zaslouží i další tři vedoucí: David Klopacz, který vedl modlitby a vzdělávání, když nebyl po ruce kněz, Roman Benedikt Kubů, který obětavě převážel jídlo, děti i odpadlé vedoucí, byť si tím víceméně dorazil své již poněkud ojeté, ale stále sympatické autíčko,  a Franta Krutský, který vytrval na táboře až od konce, ač jej již krátce po jeho začátku zradilo koleno, takže se po většinu času belhal o holi či nechal vozit autem, nicméně i přesto zůstal platným vedoucím…

Ignác Pospíšil

Nástěnka celotáborové hry.