Svatý stolec zahájil otevřený útok na tradiční katolíky
František I.
Rozličné tradičně katolické servery zveřejnily zprávu, že Svatý stolec vydal dokument, který explicitně zakazuje františkánům Neposkvrněné sloužit tradiční liturgii: podle dokumentu musí všichni jejich kněží sloužit NOM, tradiční liturgii mohou sloužit pouze výjimečně a s explicitním souhlasem příslušného ordináře. Tímto dokument defakto zbavuje kněží františkánů Neposkvrněné práv, které dává katolickým kněžím i laikům Summorum pontificum (více informací anglicky ZDE a polsky ZDE).
Rychle rostoucí františkáni Neposkvrněné s asi 130 kněžími až dosud jsou/byli druhým největším kanonicky regulérním společenstvím (hned po Kněžském bratrstvu sv. Petra) poskytujícím katolíkům tradiční liturgii. Ta u nich sice nebyla jedinou liturgií, byla však liturgií preferovanou. Pokud nebudou moci tradiční liturgii dále sloužit, bude to znamenat obrovskou ztrátu pro tisíce tradičních katolíků a desítky řeholních komunit – obojí budou muset hledat tuto liturgii u jiných kněží. Pokud ovšem nějaké najdou.
Říkám si, jak je to dávno, co František I. tvrdil, že Summorum pontificum nezruší? Zdá se ale, že našel cestu, jak by se „vlk nažral a koza zůstala celá“. František Summorum pontificum nezruší, to by přece svému váženému předchůdci neudělal… Jen se postupně postará, aby byly z jeho působnosti vyřazeny všechny významnější komunity kněží, které budou jevit snahu se na tento dokument odvolávat a tradiční liturgii sloužit. Zkrátka a dobře, nepřítel zůstal nepřítelem, i když se teď odívá do bílé barvy a usmívá se…
Napadá mne spousta komentářů, nicméně žádný, který by byl veřejně opublikovatelný a zároveň vystihl to, co si o papeži, jeho našeptávačích a jeho „chytrolínství“ myslím. Takže napíšu jen: modleme se za Svatého otce i jeho suitu – aby se z nepřátel a prznitelů katolické víry a katolické liturgie stali tím, čím mají být – jejími důstojnými zastánci a provozovateli!
Panna Maria už před lety varovala, že dojde k situaci, že budeme mít dva papeže, z nichž jeden bude Antikrist. Buďme obezřetní, jestli ta doba právě nenastává.
Jakoby nestačil ten šílenec z Pidhirek. Pozor na svody sedevakantismu a různých pochybnych zjevení.
Myslíte patriarchu Eliáše?
http://uogcc.org.ua/cz/video/article/?article=10673
Ti se s Františkem I. teda nemazlej.
http://uogcc.org.ua/cz/actual/article/?article=11295
Košér to určitě není, alespoň však nikomu nelezou do rekta v rámci spřáteleného diálógu a neradosti.
Nedovedem si predstaviť, že by preblahoslavená Mária vždy Panna varovala pred tým, že by sa dvaja pápeži (súčasný aj emeritný), ktorí sú v priateľskom vztahe, mohli stať antikristom.
Právě ji prožíváme pravý papež je pouze Benedikt XVI
viz. poselství Pána Ježíše který nmi nás pripravuje na svuj Druhý příchod
http://www.varovani.org
Jděte s těmi bludnými žvásty k šípku!
Benedikt rezignoval, Franz byl zvolen. S jakým úmyslem však volbu přijal, je věc jiná.
Blbost. Varovani.org obsahuje (kromě jiného) i snůšku nekatolických blábolů a herezí a to co píšete k nim patří.
Konec konců Ratzinger ublížil Církvi víc, než si Buonasera může byť i jen necht zdát. Kdyby se Ratzinger alespoň po dobu svého předsednictví Kongregaci pro nauku víry choval jako katolík, nebyl by dnes Buonasera papežem, ale exkomunikovaným heretikem.
To bude nějaká vnitřní věc dotyčných Františkánů. Ať se obrátí na kardinála Burkeho, nejlépe osobně. Popř. na papežskou komisi Ecclesia Dei. Sv. otec nemá zřejmě nějakou vůli dělat ještě další problémy těmto komunitám….
To jim nepomůže. V dekretu se výslovně píše, že sloužit v NOM jim nařizuje přímo papež.
„Holy Father Francis has directed that every religious of the congregation of the Franciscan Friars of the Immaculate is required to celebrate the liturgy according to the ordinary rite.“
Odvolání ke kard. Burke jim nepomůže. Jediné čemu možná pomůže je jeho rychlejší sesazení z funkce prefekta Apoštolské Signatury.
In general, against a decree of a Vatican congregation it is possible to have recourse to the supreme tribunal of the apostolic signatura, today headed by a cardinal, the American Raymond Leo Burke, considered a friend by the traditionalists.
But if the decree is the object of approval in a specific form on the part of the pope, as it seems to be in this case, recourse is not admitted.
l Reverendo P. Fidenzio Volpi O.F.M. Cap.
Commissario Apostolico
ad nutum Sanctae Sedis,
per tutte le Comunità e i sodali della Congregazione dei Frati Francescani dell’Immacolata
Nell’espletamento delle sue mansioni, il Rev.do P. Volpi assumerà tutte le competenze che la normativa particolare dell’Istituto e quella universale della Chiesa attribuiscono al Governo Generale.
Sarà inoltre sua facoltà avvalersi, se lo riterrà opportuno, di collaboratori scelti a sua discrezione e da lui nominati previo assenso di questo Dicastero, a cui potrà chiedere il parere quando lo riterrà necessario.
Il Rev.do P. Volpi ogni sei mesim, dovrà informare questo Dicastero del suo operato, inviando una dettagliata relazione scritta circa le dicisioni adottate, i risultati conseguiti e le iniziative che riterrà utili realizzare per il bene dell’Istituto.
Infine, spetterà all’Istitutodei Frati Francescani dell’Immacolata sia il rimborso delle spese sostenute da detto Commissario e dai collaboratori da lui eventualmente nominati, sia l’onorario per il loro servizio.
In aggiunta a quanto sopra, sempre il 3 luglio u.s. il Santo Padre Francesco ha disposto che ongi religioso della Congregazione dei Frati Francescani dell’Immacolata è tenuto a celebrare la liturgia secondo il rito ordinario e che, eventualmente, l’uso della forma staordinaria (Vetus Ordo) dovrà essere esplicitamente autorizzata dalle competenti autorità per ogni religioso e/o comunità che ne farà richiesta.
Nonostante qualunque disposizione contraria
Dato dal Vaticano, l’11 luglio 2013
f.to Joao Braz Card. de. Aviz
prefetto
+ José Rodrìguez Carballo, O.F.M.
Arcivescovo Segretario
nejen @Cathleen, @JakubP:
IMPORTANT: Pope Francis severely restricts the Franciscan Friars of the Immaculate from celebrating the Traditional Latin Mass, imposes the Novus Ordo on all their priests. UPDATE: FULL TEXT OF THE DECREE that abrogates Summorum for the FFI: viz blog RORATE CAELI
Rorate note: A clear attempt to minimize the importance of this decree is taking place here and there in the blogosphere, as expected. We are being told that this isn’t really something to worry about; that this is just a particular situation, limited to a particular religious institution, and has nothing to do with how Pope Francis views Summorum.
Against these manifestations of the spirit of denial that we have come to know so well since February 28 of this year, we raise the following points.
1) First, the Franciscan Friars of the Immaculate are not just a small religious Order or congregation occupying a tiny niche of the Traditional Catholic world; with more than 130 priests, they are the second largest canonically-regular religious congregation or society among those that primarily or de facto exclusively offer the Traditional Latin Mass. (The FSSP is the largest.) The family of female monasteries and convents under the spiritual care of the FFI have no other parallel in the Traditional Catholic world outside the SSPX. Anything that restricts the ability of the FFI to offer the Traditional Latin Mass will of necessity be deeply felt by the Traditional Catholic world.
2) One justification now being raised is that the FFI’s application of Summorum Pontificum had caused discord in many communities and that the Traditional Latin Mass was „imposed“ brutally on priests who did not want it. On the contrary, we in Rorate, who have been closely observing the FFI since 2008, can affirm that the opposite is the case: Summorum was applied in a very gradual manner by the FFI, the Novus Ordo was never forbidden in their houses and sanctuaries, and in many parts of the world the FFI continued to offer the Novus Ordo predominantly. It ought to be noted as well that the FFI, in their promotion of the „Forma Extraordinaria“, have been remarkably free of polemics and public attacks on the Novus Ordo.
3) Yet another justification now being used is that this action is acceptable because the FFI were not founded with the TLM as an essential part of their charism. This excuse is incomprehensible as it completely ignores the rights given by Summorum Pontificum to religious priests. Furthermore, if the dissatisfaction of a few is enough to get a whole religious congregation or Order restricted from making use of Summorum Pontificum, this opens an easy way by which the opponents of the old Mass can eventually expel the TLM from all non-„Ecclesia Dei“ institutes.
4) Lastly, and most importantly, the decree — by specifically restricting the Traditional Latin Mass — is a clear indication that it is seen as something problematic, something that must be excised from the life of the Franciscan Friars of the Immaculate. If this whole crisis in the FFI is not really about the Traditional Latin Mass, then why is it the target of exclusion and of restrictions, and why does the decree devote so much space to it, and why does the decree take the trouble of noting that this restriction was personally commanded by the Holy Father himself? If the crisis in the FFI is due to the misbehavior of some, then why is the deprivation of the Traditional Latin Mass extended to all?
* * * * *
Možná čtu zastaralé knihy o logice, ale mám pocit, že „zakazuje“ a „povoluje pouze s výslovným souhlasem nadřízených“ jsou dvě poněkud odlišné věci.
Chce to trošku uvažovat v souvislostech. Dokud platí Quo primum, nemůže nikdo nikomu zakazovat ani povolovat (protože už to neomezeně povoleno je) sloužit Mši svatou v římském ritu.
Pouze pokud je reálná naděje ono svolení získat…
Blog The Eponymous Flower (25 March 2014) : No Immemorial Mass of All Ages for the Franciscans of the Immaculate, Either
Edit: we just received another, more recent update on the Franciscans of the Immaculate. Remember when all those people were saying that the FFI would have the option to say the Mass if they sent in requests? All the requests have been ignored. As the following shows, there are two hermeneutics at work here. One which opens new religious houses and the other which closes them.
Correction from the comments section:
Actually I think there are possibly 3 (out of a former 33?) TLMs allowed in Italy. There is one in Cornwall and one allowed at a parish in New York state…as far as I know. Others have been denied through.
March 10 2014
The Stakes are High for the Franciscans of the Immaculate
by Maurizio Grosso
Since the beginning of the external “commissioning” of the Institute of the Franciscan Friars of the Immaculate, the new authorities have continuously repeated the same refrain: „Are you on the side of Father Stefano Manelli or on the side of the Pope?“ … „If on one side there is Fr. Stefano and on the other the Pope, whom do you choose?“ It was an external commissioning which started out on the wrong foot, and it soon caused the capitulation of any undertaking for unity.
In the name of the authority enjoyed by the Commissioner, the Capuchin Father Fidenzio Volpi wished to pressure the brothers, not so that they might recognize their mistakes and thereby correct them, but so that they might embrace the new line of thought proposed by him and abandon fidelity to the Founding Fathers. The Friars have not yet been officially notified of the infamous „reasons“ for the necessity of an external commissioner. Were there serious crimes? No. This was merely a „benevolent attention that expresses the maternal care of the Church.” Such were the words of those “in the know,” who have constantly repeated the same lullaby, which at times has been extremely contradictory.
One of the reasons given for the outside intervention is truly striking: the celebration of the Holy Mass according to the Vetus Ordo (VO). But it has recently and officially been admitted by the Secretary of the Congregation for Religious, H.E. Carballo that the Tridentine Mass was not the reason that the external commissioner was needed. ( see here ) Why then, after more than six months, is it still banned?
From very reliable information coming from the Sacred Palaces of the Vatican, it is a well-known fact that a mistake was made by the Congregation for Religious in rescinding from the Friars alone that universal permission given by the Summorum Pontificum. The formal approval by the Holy Father of the decree granting an external commissioner, particularly for the prohibition to celebrate Holy Mass in the VO, except upon re-authorization of the competent authority, was intended to verify if indeed there had been any abuse of authority by the Founder and Superior General in this matter. This was one of the accusations made by the five protesting friars, and repeated by the Commissioner himself, who knows „for a fact that Father Stefano Maria Manelli has specifically imposed Mass in Latin as the only permissible form of celebration in the seminaries and novitiates.“ ( Open response to a lay Franciscan of the Immaculate Conception )
Don’t give answers, just keep chanting the mantra
The Commissioner received numerous letters from the friars spontaneously and freely asking permission to celebrate, once again, the VO Mass. These were followed by no response whatsoever: a deafening silence. And with that came an altogether misleading and unfair answer: in the opinion of Fr. Volpi (or of the Congregation at the Vatican), the approval of the external commissioner in the specific form of a decree means the suspension sine die (with no appointed date for resumption) of the celebration of the Holy Mass VO, because whether one admits it or not, it is one of the main proofs of the Institute’s “traditionalist tendency” and “crypto-Lefebvrianism.”
Meanwhile, that aut aut (either this or that), “Fr. Manelli or the Pope,” hums on like a mantra. But this time it’s put down in writing. In his letter of December 8, 2013, the Commissioner once again said just that:
„… [M]any other friars identify the Institute with the person of the Founder, who is surrounded by a kind of aura of infallibility, and they see the intervention of the Church as a kind of abuse of what, in their opinion, would be untouchable and almost private property of the Founder himself. All this reveals serious errors in the ecclesiological sphere about the basics of religious life, and reveals a great spiritual poverty and a psychological dependence incompatible with the ‘freedom of the children of God’ …“
Hence there was given the apparently convincing alternative: choose either the Church or the Founder. And with that, many friars as well as some lay people have fallen into this artfully contrived trap: a dilemma of false conscience, which has led many obviously to side with the Pope and the Church, that is, to be pro-Volpi.
It must be considered a false conscience, because never had the Founder claimed to make himself equal to the Pope or to replace the Church. As proof of this, there exists an almost endless chain of writings, conferences, spiritual retreats, for religious and laity, in which Fr. Manelli has always taught others to cling to the three “whites” of the Church: the Eucharist, Our Lady, and the Pope. The Institute of the Franciscans of the Immaculate was created and erected under Pope John Paul II. And in deference to another Pope, Benedict XVI, the General Council of the FFI decided to consider the celebration of the VO as preferential, but not exclusive. Finally, it is to Pope Francis himself that the Founder showed his obedience when it was decided that an external commissioner should examine the situation, and this, with the hopes that this obedience might bring forth even more abundant graces.
In reality, Fr. Volpi has used the “choose between Fr. Manelli or the Pope” mantra as a means to justify always and everywhere his actions. Was it the Pope and the Church that wanted an oath to be sworn by the Friars to fidelity to Vatican II and the New Mass, completely separated from the doctrine of faith and morals? The very decision by Fr. Volpi to insist that this oath be taken, an action which was strongly criticized by his superiors themselves, proved to be in the end only a threat intended to gain allies for the Volpi-Bruno cause, even to the point of sending servants of the new line of thought here and there (in Italy and abroad) to collect pro-Commissioner signatures.
The time allotted for the campaign to collect signatures/oaths is up, and none of the canonical sanctions that had been threatened were actually adopted against those who did not sign. Never before has the Church seen in any profession of faith, or in any retraction of errors imposed by the Congregation of the Faith upon theologians in the odor of heresy, that which the Commissioner demanded from the Friars, who had learned from their Founder to obey the Magisterium of the Church, the entire Magisterium, according to the uninterrupted Tradition of the Church.
The Real Alternative
So what is at stake for the Franciscan Friars of the Immaculate? Not choosing between Fr. Stefano M. Manelli and the Pope (as Fr. Volpi and his followers would like), but choosing between Fr. Volpi and Fr. Manelli, which is like choosing between night and day. Yes, this is the real alternative: the only clearly true alternative.
When one speaks of Fr. Fidenzio Volpi’s ideas, one speaks of a religious life that is born today, which is updated in time by virtue of the times, with such a short memory as to forget that the Pope is not only the currently reigning one, but is every Pope, from the first to the last; that John Paul II was a Pope in the Church who wanted and approved the Franciscans of the Immaculate, without the need to become a „Religious Order,“ but simply a new „Religious Institute.“
Fr. Volpi’s concept of a religious life is one that is modernized in a truly unusual way. The frightening crisis of vocations taking place, with the closure of religious houses, is not due to a progressive loss of identity of the religious; it is rather a „crisis of transformation.“ The crisis is not a loss, but an „exodus,” in which something is dying and something is being born. The old religious life is dying and the new one is being born. It’s not important that the numbers say otherwise, it is only important that the religious life be reborn as a new spirit and a new conception, one which frantically runs after the world, secularizing the few souls still remaining, and with adequate space to be given to the laity so as to overcome clericalism.
With the results and achievements of the past fifty years, this new cycle does not give much hope, if not for the excuse that we’ve entered into the post-religious era, „into the age of the laity.“ The theology of Fr. Volpi and his CISM (Italian Conference of Major Superiors) is a theology of hope without foundation. It is completely unbalanced, from foundation to phenomenon.
Fr. Stefano M. Manelli’s concept of the religious life is that he is simply trying to remodel the religious life according to the Saints, past and present, who are the incarnation in time of the only true religious life, that which starts not with the Council but with Our Lord Jesus Christ. Here, a return to the sources, so much desired, means a return to the genuine and unbroken tradition of religious life, always the same and for this reason alone, always new. With strict adherence to the rule, which, at one time, was also that of the Capuchins, with theological and liturgical maximalism, religious life does not experience an „exodus,” but its own perennial and continual freshness, with the flowering of vocations, with the opening of new missions and religious houses, with the enthusiasm of lay people, young and old, ready to challenge the future and put their lives on the line in order to stand with other religious, and thus contribute to the unique mission of the Church.
That enthusiasm for Fr. Manelli, which Fr. Volpi has found in many of the friars and lay people, is not idolatry of a person, but a preferential choice of the true Catholic perspective, that of the Saints, that of the unbroken Tradition of the Church.
To speak of Fr. Stefano M. Manelli, in the end, means to choose the Church in its entirety and understand correctly the development of a homogeneous charism, born under the guidance of the great Franciscan tradition, and matured gradually in the choice for that which is most perfect – always –even in the liturgy. The theology of Fr. Manelli is that of St. Maximilian Kolbe, St. Pio of Pietrelcina: today founded on the tradition of the Church. A hope with a foundation: from phenomenon to foundation.
This is the real issue at stake: two visions of the same religious life; one that heads for death, and one that endures and blossoms. These are two ways of conceiving the Church; two opposing hermeneutics: one that closes religious houses, the seminary, the magazines, which prevents the apostolate, and even threatens the laity with excommunication; and another which is established in suffering: the dawn of a new morning for all, for religious and for the entire Church.
There are still many friars who pretend to understand. They deem it necessary to approach it all in a theological manner, counting on the binomial Volpi-authority of the Church. But they, too, will have to make a choice. Otherwise, someone else will choose for them: history.
_________________________________________
+ + + Domine, usquequo? + + +
Armin
Na to snad lze říct jen to, čím sv. Pius V. končí Quo Primum, kterým promulgoval misál z r. 1570 a na věčné časy ho dovolil (resp. nařídil) užívat : „Tedy vůbec nikdo z lidí nesmí zrušit tuto stránku našeho povolení … ani se jí v nerozvážné opovážlivosti protivit. Jestliže by se však někdo odvážil zkusit to, nechť ví, že ho stihne hněv všemohoucího Boha a jeho apoštolů Petra a Pavla.“
Ten už na ně dávno dopadl – tresty jsou evidentní – ztráta víry, soudnosti i zdravého rozumu.
Otázka je, jestli vůbec měl sv. Pius V. právo zakazovat svým nástupcům dělat v misálu změny. Mešní řád či liturgický rok sám o sobě není dogma, i když z dogmat vychází a reflektuje je. Obecně platí, že kdo (= instituce, úřad) ustanovuje, má právo ustanovení změnit nebo zrušit (samozřejmě s výjimkou závazné nauky).
Měnit a opečovávat je něco jiného, než zlikvidovat a rozvrátit.
Tradiční právo je reflexí obyčejů a v dobré víře nabytých nepamětných privilegií (že Lomikare). A nepamětný obyčej, který reflektuje Quo primum nelze prostě jen tak zahladit.
Správna poznámka. S týmto sa nedá nesúhlasiť. Nie je to dogma de fide…
Tuná nám dvom však nikto nedá za pravdu. 🙂
Samozřejmě, že úpravy jsou možné. Ovšem NOM není úprava.
Zakazovat někomu spravedlivou, ke svatosti vedoucí věc, je nic jiného, než vpravdě démonické.
Áno, s tým tiež súhlasím. Už Ratzinger dávno pochopil, že to nebola reforma liturgie ale revolúcia. Myslím si, že problém je v tom, že skok vo forme zákazu NOM a okamžitý návrat výlučne k Tridentine by bol rovnako nespravodlivý ako bol v cca. 1970 zakázaný Trident a zavedený NOM. To je môj názor. Treba vychovať generácie mladých, čo budú túžiť po starom ríte… A to chce aj desiatky rokov.
To je samozřejmě blábol. Jako byste chtěl, aby se lidé postupně učili plnit Desatero.
to Gorazd: „..skok vo forme zákazu NOM a okamžitý návrat výlučne k Tridentine by bol rovnako nespravodlivý ako bol v cca. 1970 zakázaný Trident a zavedený NOM.“
Tridentský ritus nebyl nikdy zakázán! Byl však nahrazen a vytlačen NOMem.
„Treba vychovať generácie mladých, čo budú túžiť po starom ríte… “
Ono ještě samotné toužení mladých katolíků po tradičním ritu v latině nestačí i když je to z této strany ok.
Ale co hierarchicky, tj. od hlavy Františka I., který je jak vidno zatím jasně proti tradici, tridenskému ritu ?
Vlastně to považuji za „dobrou“ zprávu. Pro naši víru založenou na tradiční věrouce, jejímž výrazem je římský ritus, to valného významu nemá (jsem zvědav co bratři Neposkvrněné a jejich věřící udělají). Pokud skutečně víme komu jsme uvěřili, tak musíme počítat s odporem nepřátel Krista, byť nám může být smutno, že na jejich straně dnes stojí papež, většina biskupů a kněží. Rána je to pro tzv. konzervativce a estéty, kteří klamou sami sebe, že lze sedět na dvou židlích, a že římský ritus je pouze jedna z možných forem, jako kdyby neměl přímou souvislost s naukou víry. Věřím, že indutní konečně pochopí, že jsou jen hračkami v rukou nepřítele a odloží svoji naivitu. Zároveň se obávám že, jak bývá zvykem mezi františkány, sklapnou bratři opánky a ve slepé poslušnosti co se dnes považuje za pokoru, příjmou verdikt. Modlím se, aby pochopili, že hájit katolickou víru není proti poslušnosti.
A co na Faměráku, tam to není v duchu neoindultu z Menzingenu?
http://rexcz.blogspot.cz/2013/07/tri-proudy-2013.html
Škoda, že vám nedopadly ty námluvy.
http://rexcz.blogspot.cz/2013/07/tri-proudy-2013.html
O jakých námluvách je řeč, Jakube? Já o žádných nevím. Nepotřebuji žádné námluvy s herezemi. Zároveň jsem vždy připraven naslouchat, a to i Římu, pro případ, že by se na jejich straně cosi změnilo. Upadnout do sektářského myšlení to je snadné a infantilní. Vím komu jsem uveřil, takže hledat kompromisy ve věroučných záležitostech nehodlám, ale ani nevím o tom, že by tento kompromis FSSPX hledalo. FSSPX je společnost, kterou tvoří lidé, takže mě neudivuje, že tam existují a budou existovat názorové proudy, jak postupovat vůči Římu, který je okupován vyznavači herezí. Deklarace biskupů to uzavřela, a tím to pro mě skončilo.
Pro mě to neskončilo, deklarace biskupů to ani náhodou neuzavřela. Je třeba mít na paměti, že biskup Fellay každému říká co chce dotyčný slyšet a zároveň je schopen dnes říkat přesný opak toho co říkal včera (a zítra zase).
Prostě viděl, že věřící začali hlasovat nohama a že odcházejí z kaplí FSSPX k vyloučeným kněžím. V Anglii jsou to desítky lidí, v USA stovky, do Francie se biskup Fellay údajně bojí jet, jak jsou tam věřící – jemně vyjádřeno – zklamaní z jeho vedení. Bylo potřeba věřící (a některé kněze) deklarací uklidnit a ujistit, že je to uzavřeno. Není. Nové směřování pokračuje, jen bude skrytější a tím nebezpečnější. Důkazů je řada a další přijdou brzy.
Až budou do FSSPX zpět přijati ti, co byli vyhozeni pro kritiku námluv Menzingenu s Římem (biskup Williamson + několik desítek kněží) a až biskup Fellay přestane do významných funkcí dosazovat příznivce námluv (a odvolávat kritiky), pak teprve můžu začít uvažovat o tom, že je věc uzavřena.
http://rexcz.blogspot.cz/2013/07/tri-proudy-2013.html
Davide, Davide…
No nic, modlím se pro jistotu za Tvou ne šťastnou duši. Třeba ti to jednou dojde, respektive, připustíš si skutečnost.
Jen tak mimochodem, jak se na ty námluvy díváš? Bylo v pořádku, co +Fellay dělal (a podle svědectví zúčastněných stále dělá) – umlčoval odpůrce rozhovorů s Římem?
Ty sám chceš naslouchat i Římu, máš tedy dojem, že se v Římě udál posun od modernismu k pravověří, který umožnil vést dialog (jistě Ti nemusím připomínat, že +Lefebvre trval primárně na shodě věroučné)?
„Sektářské smýšlení“ – zajímavé, nové a takové vlkovské obraty vás učí 🙂
Ad D. Hibsch: Milý pane Hibschi, jenže takhle jednoduché to právě bohužel není. Pokud se týká zásadních věcí, pak má problém 2 hlavní roviny:
1) FSSPX de facto opustilo tezi, že k regularizaci může dojít až po konverzi neomodernistického Říma, tj. tezi jednoznačně zastávanou Zakladatelem a znovu potvrzenou na generální kapitule v roce 2006. To znamená, že se posunulo k pragmatickému postoji, který není jednoznačným potvrzením pravd Víry.
2) Pokud jde o řízení FSSPX, je tu zásadní problém. Všichni 4 biskupové vysvěcení arcibiskupem Lefebvrem mají toliko mimořádnou jurisdikci, nikoliv řádnou. Bohužel dnes biskup Fellay vystupuje tak, jako by měl řádnou jurisdikci. Projevuje se to šikanou, vyhrožováním a napadáním kněží i laiků. Včetně nejkřiklavějších případů, kdy je odepřena Svátost oltářní někomu, kdo je v očích Církve v dobrém postavení, tj. v milosti posvěcující, a to jen pro to, že se dotyčný účastnil mše svaté sloužené knězem tzv. Odporu, a konče subtilnějšími formami prostého „onálepkování“, které vám nedá jinou možnost, než se pakovat. Jestli je něco sektářskou mentalitou, pak je to právě to, co předvádí biskup Fellay a někteří další, nikoliv kněží Odporu.
Těším se tedy až FSSPX opět začne nesmlouvavě v duchu Víry kritizovat Řím, namísto aby vydávalo prohlášení a ultimáta, kterými leda odrazuje věřící. A závěrem, Deklarace biskupů, bohužel, neuzavřela vůbec nic, akorát je potřeba ji pozorně číst. Především bod 11 je tragickou věcí a to v návaznosti na to, co jsem psal v bodě 1.
Jinak mě těší, že čím dál více lidí věc nahlíží realisticky..
ad: nikdo – děkuji za zajímavé podněty, alespoň jste věcný a z vašeho textu nečouhá sarkastický škleb. O těch podivných či podivně vnímaných (nevím) praktikách v FSSPX jsem již něco slyšel. Moc se mi nelíbí, mám-li brát vážně jak mi to bylo podáno. Přesto těžko z toho mohu vyvozovat nějaké globální závěry a řešit FSSPX. Mě se to jaksi netýká. Neznám ani motivy +Fellaye, ani ty, kterých se to osobně dotklo. Abych řekl pravdu FSSPX už neřeším, nejsem jedním z nich a jediné co potřebuji je autentická kněžská služba. Navíc jsem připraven žít pouze z růžence, pokud se situace natolik vysostří. To laické mudrování co by FSSPX mělo dělat a co by měli dělat biskupové mi už leze na nervy. Prostě samý mudrlant, které ho prostě jen baví řešit vše kolem.
Nabízím fakta a z těch fakt je mi smutno kvůli 30 letům dobré práce FSSPX, která se nyní neuvěřitelně rychle promrhává. Bohu žel tento sestup žádnou generální kapitulou a 6 podmínkami, či Deklarací k 25. výročí, neskončila, ba právě naopak, i když bych si osobně přál opak. Pokud jde o zmíněné praktiky u nás, ujišťuji vás, že fungují obdobně, což by šlo dokumentačně kdykoliv doložit. Ale co už: castis omnia casta..
Důležitá je ještě jedna věc, na kterou se v debatách o FSSPX jaksi zapomíná. FSSPX není cíl sám o sobě, ale prostředek. FSSPX není cílem, ale vehiklem, který má pomoct se k cíli lépe dostat. Vehiklu dře poněkud motor a někteří řidiči si hlavu pravidly nelámou, ale stále ještě jede. Někteří občas vystoupí, jiným je nepřímo naznačeno, že by měli vystoupit. A tak holt jdou někteří zase kus cesty pěšky, při stopování je občas vezme starý autobus s nápisem „greko“ a nebo nějaké menší odřené auto s nějakým jednotlivým dobrým řidičem, který si sice občas trochu zajede, ale díky kvalitní navigaci značky „růženec“ tu cestu nakonec vždycky nějak najde. Je asi lidsky pochopitelné, že někteří, kteří, tu více tu méně dobrovolně, museli z vehiklu vystoupit, se při tíze cesty a hledání alternativní dopravy občas škodolibě ušklíbnou a utrousí nějakou tu peprnou poznámku, když náhodou do kopečka stopem předjíždí kdysi honosný vehikl s nápisem FSSPX, v němž i mezi pasažéry panuje někdy prazvláštní, nepříliš zdravá a zcela jistě ne bratrská nálada. Tak asi tak.
A „laické mudrování“ pánů z druhé strany, kteří kritizují třeba samotného Svatého otce a jeho světové dny mládeže ti neleze na nervy?
Já si nemohu pomoci, ale vidíš v mých textech něco, co tam není. Sarkasmus fakt nemám zrovna v Tvém případě zapotřebí. V podstatě jsi ve svém příspěvku dokázal, že máme pravdu. Není to totiž tak dávno, co jsi velmi řešil +Williamsona a věděl jsi moc dobře, že je fajn jeho vyhození z Bratrstva, které neřešíš.
Najednou jsi připraven žít z růžence, ale ještě před půl rokem jsi posílal do náručí sekty všechny, kdo se +Fellayovi nepodřídí a nepřestanou štěpit jednotu Bratrstva, které se Tě údajně netýká.
Promiň, ale moc Ti nerozumím.
Pokud jsi změnil názor, jsem jen rád. Opravdu. Jestliže se něco takového stalo, bylo by fajn se k tomu přiznat.
Jednoduchá situace to není a nezávidím nikomu, kdo si zavdal a nyní neví, kudy kam.
Jakub: Nevím co jsem ve svém příspěvku dokázal či nedokázal, ale stále považuji jednání biskupa Williamsona za kontraproduktvní a lidsky slabé, aniž bych tedy bagatelizoval důvody proč se to stalo (až tak zevnitř to neznám). Jeho motivy v mnohém i chápu, ale s jeho jednáním stejně nesouhlasím. Přesto po různých zkušenost už necítím potřebu se ventilovat a řešit FSSPX, tedy jejich vnitřní věci. K čemu mi to je, když potřebuji především autentickou bohopoctu a poctivou katolickou nauku (čtu i Williamsonovy komentáře a věroučně se mi jeví v pořádku). Jaké mají panové v FSSPX vztahy mezi sebou, ať si laskavě řeší oni sami. Většina katolíků dnes kritizuje konání sv. Otce, což nepovažuji za nectnost. Je to jen otázkou míry a oprávněnosti. I já to dělám a občas to i přeženu, jsem jen člověk. Ano, dnes jsem už ve fázi, kdy si klidně s růžencem vystačím, pokud nebude zbytí. Zatím se držím svého kopyta ve svém kraji, kde Bohu díky máme, jde-li o katolickou tradici, nezasloužený komfort. Pokud to však skončí, přežiju to, byť to bude těžké, neb člověk již uvykl na toto požehnání Boží. Do jakýchkoliv názorových skupin mudrujících o tom či ono, protože si myslí, že přeci vědí a mají kompetenci, se už nehodlám tlačit. Nechci být ani fellayjovec, ani williamsonovec, ani raztingerovec či bergogliovec….chci být jen římský katolík a hotovo. 🙂
Revoluce pokračuje! Zákaz pro františkány Neposkvrněné je první vlaštovkou a po ni přiletí jistě další. Ostatní františkáni, jak správně poznamenává David Hibsch, se velice rádi podle tohoto zákazu zařídí. Ostatně, znáte nějakého františkána, který by nebyl modernistou a nenáviděl tradiční mši sv.? Co bylo jen povyku kolem založení tradičního sekulárního řádu! Kněží na fotkách z té akce hledali, jestli tam náhodou neuvidí své tradičně smýšlející ovečky!
stačí zhlédnou následující odkaz a hned nám bude jasné, kam kráčí církev ve 21. století: http://www.stjoseph.cz/biskupove-tanci-jak-laici-piskaji/
Zjistil jsem, že to není jen nenávist, ale hlavně strach. Vidí jak vyhnívají a jak tradice vzkvétá.
Zkušenost s moderními františkány mi napovídá, že tam ty ovečky tam pravděpodobně nehledali ze strachu o ně (kam se chudinky zatoulaly), ale ze strachu o sebe.
Zajisté, strach hraje určitě větší roli. Strach si přiznat, že celou tu dobu setrvávali v omylu, či nevědomosti. Nebudu zkoumat, do jaké míry vědomě či nevědomě. Ale přiznejme si, kdo z nás bude po dlouhé době schopen si přiznat vinu či omyl…
Pokud nebudou moci tradiční liturgii dále sloužit, bude to znamenat obrovskou ztrátu pro tisíce tradičních katolíků a desítky řeholních komunit – obojí budou muset hledat tuto liturgii u jiných kněží. Pokud ovšem nějaké najdou.
Mohou se připojit k FSSPX – jak bratři Františkáni Neposkvrněné Matky Boží Panny Marie, tak laici… Musí se tedy rozhodnout – buď se vzdát Mše Svaté všech dob a zůstat ve společenství komunit „Ecclesia Dei“, anebo Mši Svatou všech dob neopustit za žádnou cenu (i za cenu tzv. „neposlušnosti“) a najít tak cestu ke katolické Tradici a katolické Víře v její plnosti… Přeji jim dary Ducha Svatého, aby si dobře vybrali.
Možná je tento papežův útok na Mši Svatou všech dob jen začátkem, začátkem „největší bitvy ve Středozemi“ (Pán prstenů)..?
A jakpak se můžou laici připojit k FSSPX? Pakliže to je kněžské sdružení a nikoliv sekta.
Laici, kteří už nebudou mít možnost zúčastnit se Mše Svaté všech věků u Františkánů Neposkvrněné, mohou začít navštěvovat Mši Svatou svatého Pia V. u kněží FSSPX (popřípadě přijímat od nich i další svátosti tradičního římského ritu).
Okrem rímskeho rítu (tridentského) tu máme tiež grécko-katolícku liturgiu, ktorá je rovnako plne katolícka, ak si odmyslím NOM, ktorý považujete za nevhodný ho vôbec navštevovať. Ak teda, napr. nemám možnosť zúčastňovať sa pravidelne tridentského rítu v nedeľu a vo sviatok, tak je lepšie sa zúčastniť napr. Liturgie sv.Jána Zlatoústeho ako NOM? Rôznosť katolíckych rítov nemôže byť na prekážku, však? Je to predsa obrovské bohatstvo Cirkvi. Ani jazyk nemôže byť na prekážku. Teda to nemôže byť najväčší problém a kameň úrazu.
NOM nemá s katolickým ritem nic společného. Liturgie sv. Jana Zlatoústého je pochopitelně zcela právoplatná katolická a svatá liturgie.
Viz http://www.krasaliturgie.cz/mse-svata/historicky-vyvoj/ma-papez-autoritu-zmenit-ritus.html
Áno, ale napr. sa tam používa materský jazyk, pričom trident ho takmer vôbec nepovoľuje. Preto ani s tou latinou to asi netreba úplne preháňať. Ja proti nej nič nemám 🙂 Díky za link.
NOM má s katolíckym rítom minimálne podstatu, jadro. Rovnako premenie je platné. Akurát je sprotestantizovaný a redukuje úctu k realnej prítomnosti Krista v Eucharistii. Veľa vecí je tam viacznačných ale to Vám určite nemusím vysvetlovať 😀
Ale platný ako taký je (aj pre nedele a prikázané dni). Takže tam, kde nie je dostupný tridentský rítus, tak je asi správne alebo lepšie navštevovať východnú liturgiu…
Platná je i černá mše a přece na ni soudný člověk nepůjde. Vést argumentaci tímto směrem není příliš rozumné.
NOM není katolický, kde není možnost jít na tradiční, tak je možnost jit k Uniatům, pokud je to blíž.
Z celého kontextu jsem dost dobře nepochopil, jestli oni františkáni dosud sloužili i NOM nebo jej sloužit odmítali. Pokud platí to druhé, chápal bych papežské nařízení jako snahu o nápravu, tedy nařídit jim NOM jako řádný ritus a možná jim dočasně tradiční římský ritus pozastavit s tím, že bude později, po nějaké dohodě, umožněn pouze jako mimořádná forma, tedy ve smyslu Summorum pontificum.
1) Neodmítali, sloužili oboje… 2) I kdyby si zvolili jen mimořádnou formu, měli by na to plné právo…
Copak není možné určité řeholní kongregaci pod poslušností zakázat něco, co je jinak povoleno?
To přece není ten problém, který tu řešíme. I formálně zcela legitimní rozhodnutí mohou být špatná či dokonce zločinná. Toto je z vícero důvodů klasický případ. Protože papež nutí kněží sloužit pokleslou pokoncilní liturgii a protože připravuje tradiční katolíky o kněží, kteří jim poskytují příležitost účastnit se tradiční liturgie. Ani jedno z toho není správné ani legitimní, protože takovéto jednání je jednání ka zkáze duší a jako takové správné ani legitimní být nemůže. Nikdy.
The Franciscans of the Immaculate on YouTube: Sandals & Fiddlebacks – Franciscan Traditional Latin Mass („Sandály a „basičky“ – Františkánská tradiční latinská Mše): http://www.youtube.com/watch?v=4frzb-mre2Y , http://youtu.be/4frzb-mre2Y
Zde je to dost podrobně popsáno: http://www.kath.net/news/42255
Veru, veru, nepriatel tradície a sv. trad. omse sa nezaprie a moze byt v bielej farbe a usmievat sa.
Komu prekáza tradicná sv. omsa? No predsa zednárom, free masonom, tí sa udú ju snazit znicit.
Ved co to uz v cirkvi sú za omse NOM?
Pozrite sa na túto ukázku, ci je to to katolícká omsa:
https://www.youtube.com/watch?v=07cesYsbxBw
alebo z priameho prenosu rádia Lumen z Ruzomberka 26. VII. z Haly Koniaren, spieva hud. skupina Amen Kamen:
http://www.lumen.sk/play.php?subor=emauzy_26_7_2013.mp3
Podobne by sa dalo napísať, že Ježiš zahájil útok na tradičných židov… František má autoritu očistiť Cirkev od nečistých vecí a ak vidí ako nie dobrú vec aby bolo rozdielne slávenie omše ľahkovážne povolené, má právo zmeniť podmienky. Duch Svätý je Duchom poriadku a jednoty a nie chaosu a rozdelenia. Okrem toho, dôležitejšie ako riešiť toto, je pátranie, čo znamená skutočne Ježišove učenie. Verím, že v blízkej dobe, sa konečne rozšíri Nová Evanjelizácia (zhrnutá v Mt 5,6,7), ktorej František pripravuje pôdu, aby sa Božie Kráľovstvo skutočne dostalo medzi ľudí a prišlo opäť hlásanie s mocou Ducha Svätého, uzdravenia, oslobodenia, kriesenia mŕtvych a iné zázraky potvrdzujúce učenie o Božom Kráľovstve tak, ako aj Ježiš Kristus, Spravodlivý učil. TOTO je skutočne dôležité, nie hľadať antikrista v niekom, kto má Ducha Svätého. Ako veľmi sa satan Františka bojí… ako veľmi hľadá najmenšie drobnosti, ktoré by proti nemu používal… viď celý tento článok.
Jakub, keď píšete o ľahkovážnom povolení rozdielneho slávenia sv. omše, tým de facto napádate a spochybňujete autoritu emeritného pápeža. Myslím si, že Benedikt (Ratzinger) málokedy v živote, ak vôbec, robil niečo ľahkovážne. Skúste si prečítať jeho knihu Duch liturgie. Myslím si, že liturgii rozumel oveľa viacej než František a okrem toho je dogmatik. Ospravedlňuje Vás jedine to, že neviete, o čom píšete. Ja nespochybňujem Františka, ani jeho nábožnosť či úmysly, ani ho nepovažujem za antikrista. 🙂
Nová evangelizace, to je ewergreen, když se celé roky neevangelizuje, podbízí se světu. Jak může být tradiční liturgie nečistá. plést sem do toho židy je jeden z modernistických argumentů jako farizejství, dbaní na předpisy, které proti tradičním používají.
Červíčku Jakubův…vy máte v hlavě slušný guláš. To se ani nedá jinak komentovat.
ad David Hibsch závěr : tak to je přesné! Bohužel mezi katolíky panuje velké zmatení pojmů a nepřítel toho využívá, jak to jen jde…
No konečně. Jasně a jednoznačně vás všude a navždy zakázat..
konečně někdo, kdo dal nahlas průchod Zdravému Rozumu v boji proti novověkému Farizejství…..:-))))
@Karel:
Viz blog Lumen de Lumine „Na slovíčko“ 25. července 2013 (pan Lubomír Štula aka -lš-) :
Zbourali jste všechny přehrady, strhali všechny opony, vpustili kohokoliv přímo až do nejvyšší velesvatyně. Že tam nenašli nic? Jak by také mohli? Vždyť jsou slepí, připravili jste je předem o víru i o zájem o cokoliv skutečně svatého a Božího. Zneuctili jste všechna mysteria. Nejen římští vojáci, ale i vy jste hanebně obnažili Pána a jeho tajemství dokonce před televizními kamerami a celým pohanským světem. Ty nejvzácnější perly jste pohodili sviním. Pod pláštěm reformy vstoupila do církve ex post 500 let čekající reformace a zabydlela a zakořenila se nečekaně pevně. Její vyznavači se mohou hrdě modlit: Děkujeme ti, Bože, že nejsme jako tamti lidé, tradicionalisté a lefebvristé…
@Karel:
Na slovíčko 25. července 2013
Desátou neděli po Duchu Svatém uslyšíme Pánovo podobenství o tom, jak dva lidé vstoupili do chrámu, aby se modlili. Čeho svou návštěvou dosáhli, poznáváme podle toho, s jakou z chrámu odešli. Každý z nich si počínal na svatém místě podle svého. I pokud vstoupili do chrámu se stejným úmyslem, opouštěli Božím dům s rozdílným výsledkem. Pánovo vyprávění zcela zřetelně rozlišuje, že jeden z nich vycházel ospravedlněn, to znamená zbavený hříchů a smířen s Bohem, druhý však tohoto duchovního ovoce nedosáhl. Naopak, ještě své hříchy rozmnožil, protože dal najevo kromě sebestřednosti také svůj neuctivý a povýšený postoj jak vůči Bohu, tak vůči svým bližním.
Ten první ke své osobní pobožnosti vlastně Boha ani nepotřeboval. Nepřišel, protože by hluboce pociťoval potřebu se Bohu poklonit. Ani jeho sebevědomé děkování není projevem vděčnosti, ale je to ve skutečnosti zvláštní forma exhibice. Aby se mohl klanět sám sobě, shlíží se ve falešném zrcadle, které si sám vytváří tak, že se povýšeně srovnává s lidmi, jimiž vlastně pohrdá.
Jeho despekt platí především tomu, který si před Bohem počíná zcela opačně. Ani si netroufá přiblížit se k Němu více, než je nezbytné, aby mohl přednést svou pokornou prosbu. A přesto právě on důstojně oslavuje Boha tím, že pokorně vzývá jeho milosrdenství. Neholedbá se samolibě svou domnělou velikostí, ale nachází svou hlubokou duchovní a útěchu a vnitřní radost ve vědomí, že nekonečný Bůh se k němu dobrotivě sklání, ačkoliv je jen ubohý a zkroušený hříšník.
Ježíšovo podobenství tu ve výmluvné zkratce předkládá návod, čeho se varovat a na co se zaměřit, aby se naše bohopocta stala skutečně Bohu milou a nám prospěšnou. Čeho jiného mělo být dosaženo tím, čemu říkáme „liturgická reforma“. Přišlo však autorům reformy toto Pánovo moudré poučení vůbec na mysl?Rokoval o ní koncil, dokonce s přednostní naléhavostí a výsledky svého úsilí shrnul a schválil v příslušné konstituci. Kdo však chce v tomto dokumentu najít jednoznačný, konkrétní a povzbuzující návod, jak učinit bohoslužbu skutečně Bohu milou a Božímu lidu prospěšnou, bude ve skutečnosti zklamán.
Sacrosanctum Concilium je dokument přímo nápadný tím, jak je obsahově neuspořádaný, terminologicky nepřesný, postrádající jasně formulované cíle a jednoznačně definovanou argumentaci i promyšlené prostředky k jejich dosažení. Kdo by chtěl podle této instrukce skutečně prakticky postupovat, zůstane z jejích dvojznačností, nekonkrétností a pomyslných formulací nakonec bezradný.
Pro zvláštní jakoby záměrnou chaotičnost tohoto dokumentu však existuje jedno vysvětlení: Bližší studium všech okolností, které předcházely a provázely vznik tohoto dokumentu, vede totiž k odkrytí a pochopení skrytých zákulisních kroků a s nimi spojeného jeho zvláštního charakteru. Skutečná podoba liturgické reformy se totiž nezrodila na koncilu. Potřebovala koncil spíše jako mimikry ke své realizaci, potřebovala projít tiše a nepoznaná jako zabalený balíček, který bude přijat en bloc a otevře se až po koncilu. Anonymní činitelé měli jen získat oprávnění, aby pak po skončení koncilu mohli uskutečňovat zásadní změny, na které se už dříve zaměřili a o kterých se před shromážděním koncilních otců vůbec neodvažovali promluvit. Celá aktivita onoho skrytého anonymního kolektivu však všemožně vyvolávala atmosféru a přesvědčení, že je nezbytné připravit se na velké změny, aniž by bylo jasně precizováno, jaké to vlastně mají být změny a proč k nim vůbec má dojít. Tyto novoty totiž nevycházejí z vnitřní potřeby církve, ale z vnějšího podloudného nátlaku. To byl důvod, proč se s liturgickými změnami tak spěchalo: bylo třeba jich za každou cenu dosáhnout, protože právě na nich záviselo všechno ostatní plánované ochromení církve, jakého bylo nakonec skutečně dosaženo. Potvrzuje to i skutečnost, že při realizaci se reforma chovala i chová zcela svérázně, někdy i v přímém rozporu se samotnou konstitucí.
Účinnost dosaženého ochromení konstatovala v pokoncilní době autorita na výsost povolaná: kardinál Josef Ratzinger, prefekt Kongregace pro nauku víry. Odvážil se vyslovit velice bystré diagnózy o vnitřní demolici církve, ale přitom nezavdal žádný podnět k tomu, jak tuto demolici zastavit, natož napravit.
Velmi trefné a podstatné bylo jeho konstatování, že z reformované katolické bohoslužby se vytratilo to nejpodstatnější: SACRUM. O tuto smrtelnou ránu šlo nepřátelům církve v prvé řadě, protože jestliže se podaří vytlačit to, co je svaté, přímo ze svatého místa a zdroje vší svatosti, záhy nic svatého na světě nezůstane: když Boha nahradí člověk, ztratí se posvátnost mravního zákona, lidské osoby, manželství, rodiny, života, zákonů, autority… Dny společnosti, které už nic není svaté, jsou však před Bohem sečteny, protože taková společnost nemá v sobě života.
Jak se však mohlo nepřátelům církve podařit zasáhnout ji právě v tom nejcitlivějším místě? Dominantní argument reformy byl totiž zvolen opravdu rafinovaně. Neobsahoval zdánlivě nic povážlivého a mohl se navíc přitom tvářit jako nevyvratitelný: Všemožně přesvědčoval, že liturgie postrádá aktivní účast lidu.
Kdo zažil bohoslužby v plných chrámech v době před koncilem, sotva mohl nabýt dojmu, že to byly nějaké netečné a zcela pasivní davy, které by bylo třeba teprve přivést k aktivitě. Tento lid se klaněl, zpíval, modlil a sotva by plnil chrámy neděli co neděli, kdyby se tam pouze trpně nudil. Ale o tuto aktivitu reformátorům vůbec nešlo.
Oni potřebovali zavádět takové aktivity, které dosavadní formy daleko překračují a smazávají rozdíl mezi věřícími a knězem, mezi svatyní a velesvatyní: usilovali nastolit a prosadit „všeobecné kněžství“ tak, jak si je vymyslel Luther. Už nemá platit Pavlovo: „Nikdo si tuto důstojnost nemůže vzít sám, nýbrž musí být od Boha povolán jako Árón.“ Také do chrámů měl konečně vstoupit onen „kolektivismus“, kterým se vyzbrojila bezbožecká revoluce, když kácela trůny a oltáře, aby zničila to, co dosud nezničila. Proto se o skutečném charakteru „změn“ nemohlo mluvit na koncilu a dostaly se k slovu až po něm, a to přímo prakticky, způsobem, který pak mnoho věřících i duchovních doslova vyděsil. „Sacrum“ bylo likvidováno tím, že se „sekularizovalo“.
Všichni vy liturgisté a rádoby teologové z pokoncilních seminářů a fakult, kteří jste tak pohotově vyrukovali ihned po koncilu, můžete si gratulovat k dokonalému úspěchu: podařilo se vám implantovat na všech stupních církve smrtelnou infekci žbožštění člověka, která je navíc vlastně nevyléčitelná, protože všichni postižení jsou touto infekcí nadšeni a pokládají ji dokonce za nikdy nevídaný stupeň ničím neohrozitelného zdraví. Všichni jsou spokojeni, podobně jako byl spokojený farizej z Pánova podobenství.
Zbourali jste všechny přehrady, strhali všechny opony, vpustili kohokoliv přímo až do nejvyšší velesvatyně. Že tam nenašli nic? Jak by také mohli? Vždyť jsou slepí, připravili jste je předem o víru i o zájem o cokoliv skutečně svatého a Božího. Zneuctili jste všechna mysteria. Nejen římští vojáci, ale i vy jste hanebně obnažili Pána a jeho tajemství dokonce před televizními kamerami a celým pohanským světem. Ty nejvzácnější perly jste pohodili sviním. Pod pláštěm reformy vstoupila do církve ex post 500 let čekající reformace a zabydlela a zakořenila se nečekaně pevně. Její vyznavači se mohou hrdě modlit: Děkujeme ti, Bože, že nejsme jako tamti lidé, tradicionalisté a lefebvristé…
-lš-
________________________
Poznámka: Nová eklesiologie po II. Vatikánském koncilu se odráží i v CIC 1983 (Codex Iuris Canonici), kde mj. jsou řeholníci i kněží zařazeni do tzv. „Božího lidu“ (ten má dokonce přednost před nimi!), tak se není čemu divit v nově definovaném tzv. „všeobecném kněžství věřících“ (heretik dominikán Yves Congar OP, později kardinál dokonce rozlišoval „křestní kněžství“ a „svátostné kněžství“).
A postřílet byste nás nechtěla?
Zakázala byste i padre Pia, svaté do vašeho úúúúžasného Druhého vatikánského koncilu?
Jen letem světem:
ad Summorum Pontificum: Tento dokument může být tradičním katolíkům naprosto ukradený. Bula Quo Primum jednoznačně kněžím navždy povoluje sloužit tradiční mši svatou. Tento zákaz nemůže být zrušen. Quo Primum zároveň navzdory vžité představě nezakazuje, a ani nemůže zakázat, aby nějaký papež v budoucnu její změny prováděl (což se i běžně dělo). Tzv. nová mše je ovšem trochu jiný případ, to je zcela nový umělý výtvor. Dokument Summorum Pontificum nebyl a není potřeba. Naopak tradiční katolík resp. skupina tradičních katolíků, který/kteří nesouhlasí s legitimitou a/nebo validitou nové mše, na základě SP stejně nemůže žádat, aby byla v jeho farnosti sloužena.
Pro připomínku:
http://rexcz.blogspot.cz/2013/04/pravni-statut-tridentske-mse-1984.html
ad „varování Panny Marie“: Souhlas s panem Contrasem. To, že se kolem děje spousta děsivého, ještě neznamená, že máme věřit kdejakému blábolu.
ad Cathleen: Projevila se obvyklá „erudovanost“. Napište oněm františkánům, ať se obrátí na kardinála Burkeho 😀
ad VIaM: Sv. Pius V. samozřejmě nezakázal dělat v mešním ritu změny a ani nemohl. Žádný papež nemůže zavázat své nástupce ve věcech disciplíny a bula sv. Pia V. byla disciplinární.
ad Gorazd: Ratzinger nic chápat objevně nepotřeboval. Ten měl od počátku už od koncilu představu o mši jinou, spíš než revoluční, evoluční. Jak je u hegeliánů pravidlem. Dík tomu není o nic lepším papežem než František, výsledek je totiž de facto tentýž – průšvih. Řecko-katolická liturgie je samozřejmě stejně v pořádku jako tradiční latinská mše..
http://rexcz.blogspot.cz/2013/01/dve-formy-jednoho-ritu-putovani-k.html
ad Cinicius: Nechápu, jak tradiční katolík může, byť i jen pracovně, přistoupit na užívání termínu „mimořádná forma“ ve smyslu, jak jej používal Ratzinger. Žádná taková dichotomie „řádná-mimořádná“ nikdy v Církvi neexistovala a existovat nemůže. Tu mohl vymyslet jen hegelián, aby zdůvodnil, proč mají existovat vedle sebe dva západní rity (resp. ritus a „ritus“).
Na Františka I. by platil jedině P. Amorth a tradiční ritus. Bylo by to na mnoho sezení plných nelidského řevu, ale výsledkem by byla osvobozená duše Františka I. alias Bergoglia.
Myslím si, že v takýchto veciach sa nežartuje. Pochybujem, že P. Amorth by šiel exorcizovať pápeža Františka. Uznával aj jeho predchodcov, tak prečo by nemal jeho? Potom by musel exorcizovať aj J.P.II. Okrem toho Amorth silno uznáva aj Medžugorje. Ale ináč je to zaujímavá persona.
Myslím si, že papež František je pro církev velkým požehnáním. Církev se díky němu dokáže přiblížit prostým lidem. Nebuďte naivní, kdybyste došli s tradičím latinským ritem (jehož krásu nepopírám) za obyčejnými Brazilci, za chvíli by v katolické církvi nezůstal nikdo. Každá kultura má svá specifika, stejně latinskoamerická, kde se při mši zpívá, tancuje, veselí. Znamená to snad, že je Kristus má méně rád nebo, že jejich modlitby slyší méně nebo, že je Kristus zavrhuje? Ale jděte, s takovým Bohem pak nechci mít nic společného. Díky Bohu, že takových farizejů, jakými jste vy je stále méně a že i obyčejní biskupové se dokážou přiblížit obyčejným lidem. Bůh je Bohem všech. A jenom dobře, že je vám František trnem v oku. Ta podobnost vás s farizeji je více než zarážející, spíše než na obsah hledíte na formu. Není důležité jak eucharistie vypadá, je důležité jaký při nich mám úmysl a podobně, nebyl přesně toto Ježíšův postoj v Evangeliu, který tak hýbal žlučí farizeům?
Ne, toto rozhodně nebyl Ježíšův postoj v Evanegliu, co hýbal žlučí farizeům.
http://cirkev.wordpress.com/2012/06/19/forma-neni-nic-vedlejsiho/
Tak předně se pletete minimálně v jedné věci – je nás prý stále méně. Opak je pravdou. Tradiční společenství, narozdíl od těch přísně pokoncilních, rostou. A ne zrovna pomalu. Jste to vy, kdo vymírá se svým „přibližováním se prostému lidu“.
Dále se mýlíte s latinou. Až do koncilu se i Brazílii sloužilo latinsky a Církev zde rostla. Nyní se zde slouží v národních jazycích, jiný ritus a letniční sekty si mnou ruce z přílivu vašich souvěrců.
Někde se asi něco pokazilo…
Nemyslím si, že papež František je pro Církev požehnáním. A ježto vy evidentně nelpíte na formě, tedy ani na tom, že byla Církev Pánem Ježíšem ustavena jako hierarchická, jistě se shodneme na tom, že váš názor není o nic legitimnější než názor kohokoliv jiného.
Pokud jde o obyčejné Brazilce, tak těm je vcelku šuma fuk, jestli to bude tradiční mše svatá nebo paskvilní NOM, protože katolická Církev tam zaznamenává neustálý a rapidní pokles, jehož příčinou bude spíše něco jiného. Děje se tak mimochodem i ve prospěch protestantských sekt. (Mimochodem, znal jsem anglického námořníka, který přestal mše svaté navštěvovat, protože jim najednou po celém světě přestal rozumět, když začaly být v mateřských jazycích. O co méně je relevantní jeho názor a jemu podobných?)
Taktéž je vcelku jedno, zda by dle vás „za chvíli v Církvi nezůstal nikdo“, protože Církev se nemůže a nesmí řídit tím, co se líbí světu, tj. duchem světa. Církev má neporušeně předávat, co přijala. To, že to nebude světu po chuti je vcelku logické a konec konců i Ježíš v Písmu sv. klade otázku, zda najde ještě Víru, až opět přijde; taktéž tam čteme o věrném zůstatku věřících atd. atp.
Je pravdou, že Církev se vždy ve vnějších formách do určité možné míry přizpůsobovala místním podmínkám, na druhou stranu je/má být Církev ze své podstaty obsahem i formou univerzalistická. Vaše tvrzení dovedené ad absurdum by se totiž dalo interpretovat třeba tak, že když pohan prohlásí, že uctívá stejného Boha, pak tak může činit, jakou formou chce a nebudeme mu vnucovat mši svatou.
Ano, máte pravdu, že problémem tradičních katolíků může být až přílišné upnutí se na formu až se občas vytratí křesťanská láska, problémem druhé strany je zase redukování všeho jen na jakousi rozplizlou „pohodičkovou“ a bezbřehou lásku resp. spíše toleranci ke všemu. Důležité je si uvědomit, že obsah a forma jsou ve Víře dvě neoddělitelné věci, protože spolu úzce souvisí. Nemáte pravdu, když říkáte, že není důležité, jak eucharistie vypadá, ale jaký je při ní váš úmysl. Při vší úctě je váš úmysl úplně to nejposlednější. Eucharistie je především Oběť, při níž kněz jedná in persona Christi. Důležité je, aby to byl platně vysvěcený kněz, aby byla zachována forma a materie a aby měl intenci (úmysl) proměňovat. Na vás v tomto směru nezáleží ani zbla, neboť nejsme protestantská sekta, aby byl potřeba nějaký váš úmysl k čemukoliv (třeba k pneumatické přítomnosti Boží).
Víte, je možné kritizovat nešvary, ale také je potřeba znát základní pravdy Víry a nedělat si z Církve samoobsluhu, kde si vybírám, co se mi hodí a co ne. Kromě toho, jaký je rozdíl ve vaší žlučovitosti oproti žlučovitosti těch, které kritizujete?
@RF:
A co říkáte na komentář výše? Autorem je PhDr. Lubomíř Štula, bývalý redaktor časopisu „Světlo“ (roku 2012 došlo ke změně v redakci „Světla“). Zkuste k tomu věcně argumentovat.
Kdyby to nebylo k pláči, přesně Vy jste živoucí ilustrací „modlitby“ (ironicky): „Děkuji ti, Bože, že nejsem jako tamti lidé, tradicionalisté a lefebvristé…“
A propos, může za tímto dalším dekretem Svatého Otce být CHO (Charismatická obnova), od které nemá papež František I. a jeho spolupracovníci daleko (mírně řečeno ;-)). A je veřejným tajemstvím, že tzv. „charismatici“ nesnášejí a nenávidí Mši Svatou svatého Pia V., Mši Svatou všech dob.
To je nesmysl. Existují charismatici (vím o nich), kteří tento ritus obdivují. Např. pro „vertikálu“. Smysl pro svaté Tajemství.
ad Cathleen: nesmysl to není, ale máte pravdu, že mohou existovat výjimky, to nelze vyloučit. O tom, jakou formu liturgie hlavní proud „katolických charismatiků“ obdivuje, je možné si udělat obrázek např. z fotek a videí z jejich konferencí.
Každá kultura má svá specifika, stejně latinskoamerická, kde se při mši zpívá, tancuje, veselí.
ano, preto chodia sa na omsu zabávat, veselit a Boh, Jezis Kristus je to posledné na co myslia! Av preto je úpadok v cirkvi velký!
Musím pripomenút: Lex orandi, lex credendi, ako sa modlíme, tak veríme.
Kazdá zábava sa raz preje, a potom budú vymýslat dalej, ako „zatraktívnit omsu“
Liturgia sa dnes stala tovarom, ktorý sa musí predávať a to hodne pod cenu, aby ho mal kto kúpiť. Robíme liturgiu, ktorá bude prijateľná pre masy ľudu, ale už sa nepýtame, či sa to páči aj Bohu. Budem sprostý – chceme, aby dievčatá na titulných stránkach mali božské krivky, ale zároveň chceme, aby naše omše boli ľudské, nie božské. Nemáme dnes celkovo pomýlené hodnoty? Metal, rock a podobné žánre považujeme za vrchol umenia, ale skutočné umenie vytláčame preč, lebo vraj nemá súčasným moderným ľuďom čo povedať.
Omsa, kde Boh bol zosadený z oltára a na oltár posadený clovek, nemoze nic dobré priniest, posledné desatrocia po koncile to jasne potvrdzujú.
Boha zosadili, uz nie je centrom, ale je odsunutý, aby nezavadzal!
Zajímavá „mantra“. Sesadili jsme Boha a na oltář dosadili člověka.
Na oltář je třeba dosadit Bohočlověka!. Ježíš je Pravý Bůh a Pravý člověk. Stal se člověkem, aniž přestal být Bohem. Pro Ježíše Krista je třeba se rozhodnout. Osobně. Stal ses člověkem a nepřestal jsi být Bohem, abych já se stala „bohem“, aniž bych přestala být člověkem. (To není hereze, ani šílenost, to je katolická Theosis….θεωσις. Jakákoliv jiná cesta člověka, touha stát se „bohem“ jinak než skrze Ježíše Krista má původ u „hada v ráji“….
Ad RF: Naopak! „Obyčejní“ (resp. všichni) Brazilci byli právě zhruba do zákazu klasického římského ritu (po 2. Vatikánu) z 99, 8 % katolíci, za posledních 50 let jich právě velmi mnoho přeběhlo k evangelikálním společenstvím (dnes už je tu katolíků jen 65 %!). Není čemu divit, když vidíme, že pokoncilní katoličtí (?) biskupové se svým křepčením neliší od baptistů a jiných evangelikálů… Brazilici si říkají: Není to koneckonců jedno, v jaké „církvi“ jsme?
Podívejte se, kam až to dochází:
http://www.youtube.com/watch?v=zo_1_WZ5DmA#at=130
Trapnost nad trapnost … ale aspoň že si k tomu nevzali klaunské kostýmy. I když na druhou stranu, tak by zesměšňovali jen sami sebe, takto zesměšnili úřad biskupa …
Ale v Církvi by měla být naprosto svobodná možnost sloužit „mši sv. všech časů“. Gregoriánský ritus sv. Pia V. Dnes jsou někteří nešťastní, že za doby sv. Cuthberta z Lindisfarnu (neověřeno) byla potlačována skotská, keltská liturgie. Ta ale nebyla nikdy ritem pro celou západní (latinskou) církev. Gregoriánský ritus by měl být nedotknutelný. Žádnému knězi by neměl být „skřiven vlas“, když ji slouží, pokud tak věřící chtějí. Svatý José María Juliáne Mariano Escrivá de Balaguer y Albas, oroduj za všechny příznivce starobylého ritu, který, dříve či později, musí být opět uznán a příkoří (jakékoliv) zastaveno. To ovšem neznamená likvidaci současného řádného ritu, jak zde, bohužel, někteří chtějí.
„To ovšem neznamená likvidaci současného řádného ritu, jak zde, bohužel, někteří chtějí.“
Tohle je právě kámen úrazu. Dokud budou hlásat o řádném ritu to, co hlásají, vždycky budou mít problém se sloužením mimořádného ritu.
Je to podobné jako s přijímáním pod obojí způsobou. Takové přijímání je zcela v pořádku a v souladu s Kristovými slovy, přesto bylo v určité době zakazováno. A to zejména proto, že někteří heretici tvrdili, že „když to není podobojí, není to platné“.
ad Cathleen: děkuji za tuto podporu tradiční liturgie, bohužel jsme stále od naplnění Vašich přání velmi daleko. Nerozumím ale poslední větě. Pokud jsou zde vyjadřovány námitky proti liturgii podle misálu Pavla VI., tak nikoliv proto, že by to měla být nějaká konkurence tradiční liturgie ve smyslu „dva soupeři – lepší zvítězí“ nebo „žádanější zvítězí“. Problémem nejsou nějaké relativní nedostatečnosti NOM, ale jeho vnitřní podstata (zejména nekatolické prvky, absence důležitých modliteb, nejednoznačnosti, posuny a rozpory s předešlým učením Magisteria, …) která pak vede ke známým a dnes dobře viditelným plodům (ztráta eucharistické úcty, ztráta víry v reálnou přítomnost, změna chápání podstaty mše sv., podstaty kněžství, smyslu bohopocty obecně, nebývalé usnadnění a rozšíření svatokrádeží, …). Tzn. důvody pro to, aby otázka NOM byla řešena (a nepochybuji o tom, že dříve nebo později k tomuto úkolu Náš Pán některého papeže povolá) nespočívají v jeho „konkurenci“ s tradičními rity, ale v jeho vlastní podstatě.
Ad Takypijus: Stavíte zde slaměné panáky. Platnost NOM je mezi tradičními katolíky zpochybňována zcela vyjímečně, a pokud vůbec, tak zejména pro to, že situace v řadě případů zašla tak daleko, že lze mít u některých kněží vážnou pochybnost o intenci činit to, co činí (a vždy činila) Církev, nikoliv pro samu podstatu ritu. Ale i kdyby tomu tak bylo, tak zakazovat protiprávně něco, co nemůže být zakázáno (teď neřeším Vaši pochybnou analogii s přijímáním pod obojí) z „výchovných důvodů“ by mi přišlo dost ujeté.
Michalovi – máte pravdu, existuje Nové liturgické hnutí.
http://www.newliturgicalmovement.org/
Doufám, že současná reforma bude zreformována…
MichalD: Já přece neříkám, že všichni zpochybňujete PLATNOST řádného ritu (i když mnozí z vás více či méně ano), proto taky píšu, že to je PODOBNÉ jako s přijímáním pod obojí, nikoli STEJNÉ.
Zrovna tak neříkám, že by měl být či že dokonce je mimořádný ritus ZAKÁZÁN, nýbrž, že s jeho sloužením budete mít problémy.
Nepodsouvejte mi prosím něco, co jsem nenapsal.
Zde komentáře:
http://maryvictrix.com/2013/07/29/the-fis-and-pope-francis/
http://www.newliturgicalmovement.org/#3480344493811331634
ad Takypijus: tak to promiňte, pokud jsem Vás špatně pochopil. Co jste tedy vlastně chtěl říct? Že „ne všichni“ tradiční katolíci popírají platnost? Nebo že mnozí ji více méně popírají? Co toto je za řeč? Kdo to je mnozí a co to je „více méně popírat“? Nezlobte se, ale takováto vágní tvrzení jsou silně zavádějící a v podstatě jsou pomluvou, protože opravdu nevím o případu, že by zde někdo popíral platnost ŘÁDNĚ a s patřičnou intencí sloužené mše sv. podle římského misálu Pavla VI. Názory se samozřejmě liší na to, zda cirkusové představení nebo maškarní bál, kde kněz mimo jiné vyřkne chybně přeloženou konsekrační formuli, je platnou mší svatou. Ale i v těchto případech si myslím „popíračů“ až tolik nenajdete, já k nim rozhodně nepatřím, naopak, běhá mi mráz po zádech hrůzou když pomyslím, že i při takové „mši“ dochází k transsubstanciaci a vidím pak, jak je s Nejsvětějším Tělem a Krví nakládáno.
I zbytek Vašeho komentáře je velmi podivný. Vy sice nic zakazovat nechcete, ale víte, že budeme mít problémy se sloužením mše sv. Jak ale můžou být problémy s něčím, co podle zákona má být bez problémů? To by asi někdo musel ty problémy v rozporu se zákonem dělat, ne? Pak bych ale řekl, že má větší problém ten, kdo zákon přestupuje, než kdo je obětí takové perzekuce …
Popiram legitimitu NOM.Maximalne byly promulgovany 4 nove eucharirticke modlitby.Nic vic.Dokazte opak..
Ještě k tématu: http://news.fsspx.pl/2013/07/rzym-papiez-franciszek-ograniczyl-mozliwosc-odprawiania-mszy-trydenckiej-franciszkanom-niepokalanej
Přeji vše dobré k svátku, Ignáci .
Není nad to, když člověk ví na čem je. Nyní to již víme a víme také, že lepší to nebude a že Písmo se naplní.
Kdy konečně někteří tzv. „tradiční katolíci“ (konzervativní tradiční NOM katolíci) pochopí toto:
Opravdu neexistuje žádný tzv. „řádný ritus“ (NOM) ani tzv. „mimořádný ritus“ (Mše Svatá svatého Pia V.). Jsou to jen názvy, zcela účelové a vnášející zmatek do liturgie.
RITUS MŠE SVATÉ je jen jeden – KATOLICKÝ: ať řeckokatolický nebo římskokatolický. Žádný „řádný“ nebo „mimořádný“.
Cituji:
Nechápu, jak tradiční katolík může, byť i jen pracovně, přistoupit na užívání termínu „mimořádná forma“ ve smyslu, jak jej používal Ratzinger. Žádná taková dichotomie „řádná-mimořádná“ nikdy v Církvi neexistovala a existovat nemůže. Tu mohl vymyslet jen hegelián, aby zdůvodnil, proč mají existovat vedle sebe dva západní rity (resp. ritus a „ritus“).
Nějak mi tu chybí zmínka o tom, že je řeč pouze o „římském ritu“ a že v katolické církvi existovalo a existuje hned několik ritů, dokonce i několik západních.
Takže se mýlí jak Armin Cordianus (1/08/2013 v 09:54): „RITUS MŠE SVATÉ je jen jeden – KATOLICKÝ“,
tak také nikdo (30/07/2013 v 14:52): „Žádná taková dichotomie „řádná-mimořádná“ nikdy v Církvi neexistovala a existovat nemůže. Tu mohl vymyslet jen hegelián, aby zdůvodnil, proč mají existovat vedle sebe dva západní rity (resp. ritus a „ritus“).“
Domnívám se, že na omylu jste vy, vašnosto.
Oba pánové totiž hovoří o KATOLICKÝCH ritech, obřadech, řádech odpravování mše svaté.
Nikdy neexistoval ritu řádný a mimořádný, neexistovaly dvě formy téhož ritu.
NOM katolickým ritem jaksi není a ani být nemůže, tuží nemůže být formou ritu římského.
Pod slovy ritus Mše Svaté je jen jeden – katolický chápu nejen ritus západní (římskokatolický), ale i rity východní (řeckokatolické a nesjednocené se Svatým Stolcem jako například pravoslavné rity).
Možná jste mylně četl „ritus Mše Svaté je jen jeden – římskokatolický“. 🙂 To samozřejmě netvrdím.
Tématem výše uvedeného článku je právě římskokatolický ritus Mše Svaté, konkrétně Mše Svatá svatého Pia V., tak proč zde diskutovat o katolických ritech východních..?
Ale nemýlí. Přečtěte si Quo Primum a pasáž o výjimkách. Zdůrazňuji VÝJIMKÁCH.
A jistě, že mluvíme o římském ritu. Mimo to tu byla zmíněna také východní liturgie, můžeme zmínit koptskou atd atd. To jsou ovšem na rozdíl od „umělého banálního výtvoru“ NOM (viz BXVI.) Bohu milé liturgie, neboť nezastírají dogmata Víry.
Takže znova jednoznačně: nikdy neexistovala dichotomie v římském ritu. Takže, prosím, přestaňte chytračit. Děkuji!
Měl jsem na mysli ritus ve významu „souhrn liturgických zvyklostí a obyčejů určitého náboženského (církevního) společenství“.
„V tomto smyslu hovoříme o římském ritu, milánském ritu, dominikánském ritu, mozarábském ritu a o různých východních ritech…“
Pro zajímavost cituju z hesla ritus z Malého bohovědného slovníku.
Takže znovu: V katolické církvi existovalo a existuje hned několik ritů, dokonce i několik západních.
Souhlasím, že „dichotomie v římském ritu“ je pochybná. Je proto pochopitelné, že tomuto nezdařenenému experimentu Benedikta XVI. jeho nástupce asi nefandí.
Pro zajímavost „ritus římský“ uvedený slovník definuje následovně: „Je dnešní stav liturgie, jak se jí používá v Římě a v největší části latinské Církve.“
V katolické církvi existovalo a existuje hned několik ritů, dokonce i několik západních.
Ale ano, Martine – o různost ritů římskokatolické Církve se zde nikdo nepře, pokud se nemýlím.
Nicméně všechny tyto rity KATOLICKÉ CÍRKVE jsou zároveň RITY KATOLICKÉ (podruhé prosím, povšimněte si, že neříkám „rity římskokatolické“).
Nebo snad chcete říci – když jim upřete titul „katolický“ – že ritus milánský, dominikánský, mozarabský a různé východní rity (dle Vaší citace z „Malého bohovědného slovníku“) jsou rity NEKATOLICKÉ?! To snad ne.
Ano, pak s tím nemám problém. Mluvili jsme ovšem o římském ritu. Je-li řeč o římském ritu, pak existoval, existuje a bude existovat jen jeden. Mimo něj jsou další západní rity, které jmenujete, z nichž se, pokud vím, de facto šířeji slouží už jen dominikánský ritus (v Česku např. v Praze u sv. Jiljí). Nejmenoval jste ještě kartuziánský, braganský a karmelitánský. Nadto existují i další platné rity – maronitský, syrský, chaldejský,.. Pak byzantská liturgie s množstvím ritů, dále koptský a etiopský ritus.. To jsou ale všechno rity katolické a vzniklé přirozeným vývojem. Na rozdíl od NOM, což je ritus nekatolický, dubiózně promulgovaný, zastírající dogmata, nicméně obsahující i nutnou minimální podstatu, aby se dal sloužit tak, že může být platný.
Pokud jde o BXVI., nemyslím, že by experimentoval. Na DVK patřil mezi ty, co chtěli reformovat, modernizovat tradiční ritus. Radikální progresivisti ale dosáhli daleko víc, zavedl se NOM – naprosto nový, umělý výtvor. Jinak řečeno, zvítězila revoluce. BXVI. jako umírněný progresivista ale ani na stará kolena neopustil svůj evoluční sen. A tak holt jako papež „uvolnil“ tradiční římský ritus a těšil se, že vzájemným „obohacováním“ s NOM nakonec přece jen jednoho dne dojde k hegeliánské syntezi..
Súhlasím s vami, avšak keby niet BXVI., asi by som nevedel doteraz ani o tzv. „mimoriadnej forme“, ani o tradicionalizme ako takom. Iba ak o tom, že niekedy dávno sa slúžil takýto obrad a teraz tu máme tento….
Celý život od narodenia navštevujem NOM ako väčšina môjho okolia a teraz som veľmi rád, že aj u nás ožíva tradičný rímsky rítus. Verím, že raz ho celkom nahradím za NOM. Ani mne sa nepáči to pomenovanie „mimoriadna forma“. U nás na Slovensku má drvivá väčšina kňazov stále autentický úmysel pri NOM, preto je platná aj pre veriacich. Dúfam, že ma za toto neodsudzujete…
Nejsem Bůh, abych vás soudil.
A k tomu ostatnímu:
S kapkou nadsázky a se stejnou logikou bych vám mohl říci, že kdyby nebylo „Ratzingerů“ a podobných periti na DVK, nemusel by Benedikt „uvolňovat“ tradiční latinskou mši v budoucnu. Nejspíš byste rovnou vyrůstal v tom, co vám nejdřív vzali, aby vám to pak „vrátili“ a dnes možná zase vzali.
Co se týče účasti na NOM, máte jako katolík povinnost se v neděli a zasvěcený svátek účastnit katolické liturgie (s výjimkou přesně specifikovaných případů, které vás povinnosti zprošťují) a máte tu povinnost, je-li liturgie dostupná cca do 1h cesty, tj. cca 70km. To, že může být NOM platný je jedna věc, to jestli je Bohu milý, zase druhá. Kdysi jsem to měl jako vy (a mnozí další podobně). Dnes bych na NOM nešel, ani kdybych neměl jinou možnost splnit povinnost, protože jej nepokládám za katolickou liturgii a je to pro mě otázka svědomí. Myslím, že na Slovensku je dobře dostupná řeckokatolická liturgie, ostatní zhodnoťte sám. Jedno je jisté, jít na mši „přes náměstí“ je vždycky pohodlnější, než cestovat vlakem či autem (nebo obojím) třeba i několik hodin. Ale jde to, alespoň jednou za čas.
A pak je tu ještě jedna věc, mše svatá je jen jedním aspektem. Dalším je zdravá nauka (jejímž vyjádřením má liturgie být). A tu na NOM už dnes povětšinou v kázání nejspíš neuslyšíte.
nikdo: Nie som Boh, aby som súdil, či sa mu páči NOM alebo nie. 🙂 Ja som presvedčený, že sa mu to viacej páči ako neísť vôbec na sv. omšu.
Prechod na gréckokatolícku liturgiu nie je úplne jednoduchý, ale priznám sa, že nad tým som už tiež uvažoval. Asi to chce aj určitý vývin osobnosti, kým sa človek dostane do takého štádia, že nad tým uvažuje a následne koná.
Čo sa týka 1 hod. cesty, manželke farár povedal, že stačí 5 km, nie 70km, ako vy píšete 😀 Ale to sa nezdalo nikomu z nás. Teda takéto názory majú NOM kňazi.
Tá zdravá náuka, verte nájdu sa ešte NOM kňazi, čo majú kázeň, za ktorú by sa nemusel hanbiť ani sv. Pius V. 🙂 Ale sú to ojedinelé výnimky.
Milý Gorazde,
jen je třeba rozlišovat, kdy soudit bude Bůh, protože nám soudit nepřísluší, a kdy máme používat rozum, který nám dal. Jak by Mu mohla být milá liturgie, která po všem tom vývoji a vyjasňování pravd až po jejich konečné dogmatické vyjádření tyto pravdy začne opět zastírat? Doporučuji k prostudování náročnější článek zde http://rexcz.blogspot.cz/2012/08/pravy-pojem-tradice-1997.html . Váš kněz to s NOM asi bude vidět jinak, zcela logicky, jinak by totiž musel zcela přehodnotit své dosavadní působení a znamenalo by to jenom starosti..
Pokud jde o řeckokatolickou liturgii, nemluvil jsem o přechodu. Mluvím o tom, že nemáte-li možnost se jako římský katolík účastnit nějakého západního tradičního ritu, můžete svou povinnost splnit účastí na jiném skutečně katolickém ritu, třeba východním.
Co se týká 1 hodiny cesty, stačí si projít katechismus. Váš kněz evidentně jen tak něco plácnul. Ale je vcelku pochopitelné, že z neomodernistického semináře vyjde zase nejspíš jen neomodernistický kněz. Oni už to tak neberou. Pán Bůh přece není žádný tyran, že, a tak použijme rozum, že, a tak nějak to s těmi formálními věcmi nepřehánějme. A do kostela můžeme i v tílku a kraťasech a sandálech, vždyť je venku tak vedro.. A k čemu dodržovat eucharistický půst, to je formalita, kdo chce, ať dodrží, kdo nechce, nic se neděje. A s tou antikoncepcí se to už dnes taky nemůže brát tak striktně, jsou přece objektivní těžké životní situace, že. Nejsme přece farizeové..
Ale jistě, neberu vám, že se najdou i dobří NOM kněží, a nikdy jsem to nikomu nebral. A je fajn pokud se nebojí a z kazatelen hlásají neporušenou nauku. Počítám, že v tom případě mají kostel skoro prázdný.
Nikdo: Uvedený článok je zaujímavý a súhlasím s ním. Problém vidím ešte omnoho hlbšie a to i v zmene filozofickej paradigmy, ktorá nastala v novoveku, kedy sa postupne začal klásť dôraz na dynamické chápanie bytie a potláčanie statickej podstaty súcna a esencie ako takej, čo vyvrcholilo až v existencializme. Napr. taký Heidegger a jeho predstava bytia ako čisto dynamickej entity. Celá existencia je vlastne len neustála zmena, zmena a zmena… Podstata je tvorená z prípadkov, ktoré sa stále obmieňajú. Žiadna substancia ani esencia neexistujú. Nepripomína vám to niečo? Títo modernistickí teológovia zrejme domiešali hrušky z jablkami a tak sa asimilovali s touto filozofiou, z čoho vznikla spomínaná teologická demagógia. Preto sa nedá napr. zmieriť sv. Tomáš Akvinský s Heideggerom a pod.
PS: Ten prechod na východnú liturgiu som myslel, prechod z NOM, nie z tradič. rímskeho rítu, pretože zatiaľ mám možnosť len príležitostne zúčastňovať sa na Misse Tridentine, avšak gréckokatolíci sú celkom rozbehnutí v okolí.
ad Gorazd:
🙂 Problém je skutečně ještě hlouběji. Totiž v tom, že filozofie je jen služkou teologie. Ve chvíli kdy se odtrhne, nemůže to skončit dobře. Sv. Augustina nemůžete srovnávat s Heideggerem už jen proto, že sv. Augustin měl logicky ambici podat ucelený systém, kdežto Heidegger ne. Poslední, kdo měl ambici ve filosofii řešit vše byl Hegel..
PS: S tím přechodem jsem to pochopil. Polopaticky řečeno: když nemůžete být přítomen každou neděli na tradiční latinské mši, choďte o ostatních nedělích na greko. Vykašlete se na NOM, bude vám to jen ku prospěchu.
Ad Nikdo: sv. Augustín nebol až tak systematický ako sv. Tomáš, ktorý je filozof pax excelence. Nie nadarmo jeho náuku Lev XIII. vyhlásil za oficiálnu filozofiu Katol. Cirkvi. Áno, Hegel bol asi posledný, čo usiloval o ucelený systém ale zase dosť nekonzistentný, nelogický. No zmenu paradigmy priniesol už Descartes a jeho súčastníci, keď umelo oddelil formu od matérie a za existenciu vyhlásil len mysliace vedomie. Dá sa pozorovať, že to všetko sa deje od začiatku novoveku, ruka v ruke s reformáciou sa mení teológia spolu s filozofiou. Filozofia bola riadnou slúžkou teológie do počiatku novoveku, odvtedy sú obe autonómne (2 krídla nesúce tú istú pravdu – J.P.II. myslím). Ja súhlasím s tým, že tou slúžkou stále je, ale dnešní filozofi by vás asi prefackali. 🙂 Avšak rovnako obnova tradičnej katolíckej teólogie sa nezaobíde bez obnovy katolíckej filozofie, avšak nie uzmierením sv. Tomáša s Heideggerom alebo s Husserlom ale návrat k tomu pôvodnému, čo bolo vždy konzistentné a koherentné v jednej sústave. Dobre to analyzuje napr. Jíří Fuchs. Preto novotomizmus nie je riešením, ako sa o to pokúšal Maritain a ospevoval princíp pluralizmu, čo dalo zrejme základ pre nové chápanie nábož. slobody. Treba sa vrátiť k tomu, že sa znova budeme viacej sústrediť na Boha, na Transcendentno ako na človeka. Viď rozdiel tradičnej omše a NOM.
ad Gorazd: Ale jistě, jistě. Víme, víme. Jen říkám, že nejde porovnávat sv. Augustina s Heideggerem. Do Hegela včetně měli filozofové ambici vysvětlovat svět jako takový ve všech oblastech: noetice, etice, logice etc. Pak už ne.. Povídání o Descartově obratu k vlastnímu myšlení, Kantově ontologické skepsi, Nietzscheho Umwertung, Marxově stavění Hegela z hlavy na nohy a já nevím co ještě tu asi nemá smysl rozebírat 🙂
Nikdo, no to máte pravdu. Nešlo mi o to, rozpisovať sa, len to porovnať, hlavne tie dôsledky.
Čo sa týka tej grekoliturgie, aj oni asi prešli určitými pokoncilovými zmenami, mám pravdu? Myslím, že prijímajú v stoji. Rodný jazyk predtým asi tiež nebol bežne používaný. Okrem toho uznávajú tiež NOM a zrejme s ním nemajú problém. Kázanie možno majú vo všeobecnosti lepšie, napr.:
http://grkatba.sk/homilia-arcibiskupa-cyrila-vasila-sj-v-terchovej/
Tvrzení, že filosofie je služkou theoogie, chápu tak, že dogmatická a morální theologie přdpokládá filosofii (tomistickou).
Ne,východní liturgie žádnými zásadními změnami po DVK neprošla. Ve stoje se na greko nepříjímá. To, co vám příjde jako stání je tzv. příklek (ruce zkřížené přes prsa, jedna noha mírně předsunutá a obě lehce pokrčené). Někde je úzus přijímat vkleče. Obvykle to záleží dle oblasti, odkud pochází daný věřící (Rusíni, Ukrajinci, Slováci..) a místní zvyklosti. Osobně na greko přijímám zásadně vkleče a nikdo s tím nemá problém.
Pravdou je, že dnes už se nejčastěji setkáte při liturgii s mateřským jazykem. To je trochu na hraně, ale akceptovatelné (i když nezpívatelné). Rozhodně je to ale na rozdíl od NOM pořád ritus Bohu milý.
Liturgické špecifiká pápeža Františka
http://www.svetkrestanstva.sk/2013/08/liturgicke-specifika-papeza-frantiska.html
Latinská církev neexistuje.
Hamish, vy ste ako dlho katolíkom?
Jak to s tím souvisí?
Latinská církev slouží v latině. Máte pocit, že západní část Církve splňuje tento logický předpoklad? Já ne.
Hamish, priznávam, moja otázka nebola k téme. Ale mám z Vás dojem, že ste konvertita z ateizmu a to relatívne nedávno (max. pár rokov dozadu). Opravte ma, ak sa mýlim.
Opravte mě, pokud se mýlím, ale jak to s tím souvisí?
Včera som listoval v novom KKC a našiel som zaujímavý odstavec. Text v úvodzovkách je zo Sacrosanctum concilium. Podľa tohto tvrdenia, nie je možné nikomu zakázať slúžiť tradičný rímsky rítus. Problém je v tom, že pokoncilová prax až doteraz jednoznačne ide proti liturgickej konštitúcii.
1203 Liturgické tradície alebo obrady, ktoré sa v súčasnosti používajú v Cirkvi, sú: latinský obrad (predovšetkým rímsky, ale aj obrady niektorých miestnych cirkví, ako napríklad ambroziánsky obrad alebo obrady niektorých rehoľných rádov), ďalej obrad byzantský, alexandrijský alebo koptský, sýrsky, arménsky, maronitský a chaldejský. „Posvätný koncil, verne poslušný Tradícii, vyhlasuje, že svätá matka Cirkev priznáva všetkým právoplatne uznaným obradom rovnaké právo a rovnakú dôstojnosť a že ich chce aj v budúcnosti zachovať a všemožne podporovať.“
Nijako, len to vysvetľuje váš radikalizmus a určité nepochopenie druhých. Ale nevysvetľujte si to zle. Ja to chápem.
A tak je to se vsim, Gorazde. Nekdy si rikam, kez by se aspon dokumenty 2. vatikanskeho koncilu dodrzovaly tak, jak jsou napsane. NOM je ovsem spis parodie na Sacrosanctum Concilium nez jeho naplneni, a totez plati o vetsine soucasne praxe Cirkve.
Gorazd: Můžete prosím přiblížit úvahy, kterými jste na zákadě kánonu 1203 došel k uvedenému závěru.
Nezlobte se na mne, Gorazde, ale já jsem vám vaši smyšlenku nepotvrdil. I kdybych byl pokřtěný dvacet let, na takto veřejném místě se s tím opravdu nebudu šířit.
Chápu vás. Myslíte si, že každý časem vychladne, zlhostejní. Jenže to se mýlíte – vizte svatého Jana Křtitele.
Mýlíte se i v dalším – chápu moc dobře druhé, jejich jednání. Chápu modernisty, chápu ty, kterým se neekluje chodit na NOM – i já jsem na něm začínal.
Buďte od té dobroty a své blahosklonné poznámky si nechte pro sebe. Je to stále jen argumentace ad hominem…
Největší gól je ten, že NOM sám o sobě nesplňuje ani tu Vaši definici „souhrn liturgických zvyklostí a obyčejů…“, protože pak by to znamenalo, že co farnost, to jiný ritus. Dětská mše, mše Halíka, mše B16, mše F1, mše za uzdravení rodových kořenů, charo-mše apod. by všechno byly různé rity.
Tvrzení, „že co farnost, to jiný ritus“, považuji za nesmysl.
Mimochodem podle okolností existovaly různé způsoby slavení i před koncilem a jistě nikdo netvrdil, že šlo o různé rity.
http://www.krasaliturgie.cz/otazky-a-odpovedi/co-to-je-a-jak-se-lisi-mse-svata-ticha-recitovana-zpivana-pontifikalni-atd.html
Zjevně naprosto nechápete, o co jde… Nelze srovnávat „kreativitu“ a často i zvrhlé experimenty při NOMu s několika pevně definovanými standardy konání mše svaté, mezi nimiž se volí v závislosti na dispozicích kněze a dostupném počtu diakonů a ministrantů a významu svátku…
Vskutku rozlišujme. Pokud někdo slaví liturgii a nedodržuje předpisy, ještě to není „jiný ritus“.
Pokud někdo nedodržuje předpisy, nedá se o něm říct, že slaví liturgii.
Třeba v případě, kdy kněz FSSPX nedodržuje aktuální směrnice Vatikánu?
To bych si nedovolil tvrdit ani já, ale budu nad tím uvažovat. 🙂
Zkuste uvažovat trošku v kontextu. Martin psal o liturgických předpisech, tedy rubrikách.
Protestuje i Roberto de Mattei: Franciscans of the Immaculata Models in Situation of Liturgical, Theological and Moral Anarchy –
http://eponymousflower.blogspot.cz/2013/07/roberto-de-mattei-franciscans-of.html
Roberto de Matei dal na
http://www.corrispondenzaromana.it/in-sostegno-dei-francescani-dellimmacolata-e-della-messa-tradizionale/#wpcf7-f16582-p16584-o1 petici,kterpou lze podepsat, která proti tomu aktu Svatého otce protestuje. Neumíte-li italsky, pro překlad do češtiny lze použít např. Google přeladač. Tak poznáte, co tam přibližně stojí (překlad není dobrý). Překlad do angličtiny vyjde velmi dobře.
Podepsal jsem.
Petice katolíků proti papeži??? Vskutku tradiční výdobytek.
Je na toto téma známo něco z dějin katolické církve? Nějaká petice adresovaná koncilu nebo něco podobného?
Jaká petice proti papeži? je to petice, v níž laici zcela legitimně papeže o něco žádají.
Nikoli. Je to petice PROTI papežovu rozhodnutí. Pochopil bych ji od nějakých pošuků typu Wir sind Kirche, od tradicionalistů mi to ale přijde absolutně nepřípadné. Nebo si umíte představit, jak v baroku Franta s Pepou sepisují petici proti nějakému rozhodnutí biskupa, neřkuli přímo papeže?
Petice žádající papeže, aby změnil své rozhodnutí, je naprosto legitimní, tím spíše, je-li to takto špatné rozhodnutí…
Řeholní kongregace Bratří františkánů Neposkvrněné Panny Marie byla založena roku 1970 a potvrzena r.1990 resp.1998.
Po zveřejnění motu proprio Benedikta XVI. Summorum Pontificium zavedl generální představený a zakladatel Bratří františkánů Neposkvrněné Panny Marie ve všech komunitách řádu mimořádný ritus slavení Eucharistie dle misálu z r.1962 formou poslušnosti.
Na základě žádosti,která vyšla z nitra společenství byla zahájena kanonická vizitace řádu. Zjistila, že naprostá většina jeho členů nesouhlasí s převažujícím užíváním předkoncilní latinské liturgie, zejména v pastoraci v Itálii a v misijních oblastech,kde se setkávala s neochotou věřících.
Motu proprio Benedikta XVI uděluje všeobecný souhlas k veřejnému sloužení tridentské mše pouze za předpokladu, že je vyžaduje stálá skupina věřících. Ve vztahu k jednotlivým řeholníkům dokument neumožňuje nařídit slavení mše podle starého ritu ve jménu poslušnosti.
Internetová petice nevychází ze společenství řeholní kongregace Bratří františkánů Neposkvrněné Panny Marie a sami bratři ji důrazně odmítli.
Prostě každý máme svého Bezáka.
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18649
Část se odtrhne, doufejme.
Poslušný lze být ve spravedlivé věci. Co je spravedlivého na zabraňování sloužení katolického ritu? Nic.
Obdivuhodná je péče o nesouhlas věřících – škoda, že stejnou neměli ti, kdo zaváděli, mnohdy až násilně, NOM.
Co je spravedlivého na vnucování sloužení tradičního římského ritu těm, kteří o něj nemají zájem? Nic.
Pokud vím, NOM byl ve svých počátcích přijímán převážně kladně a už ke konci II. VK se v některých kostelích experimentálně sloužily mše s prvky NOM, aby si církev ověřila, s jakým ohlasem se budou změny přijímat.
Moment – to narizeni nezabranuje slouzit mimoradnou formu podle Motu proprio. Pouze rusi narizeni ji slouzit.
A jak vidim, stal se z Vas protestant, jen byste trhal Cirkev na kusy. Verite, ze Kristus svou Nevestu neda? Kdo veri, je poslusny, i kdyz nesouhlasi (jak to cinilo mnoho svetcu – otec Pio napriklad). To, ze trpite tim, co se v Cirkvi deje, obetujte za obrodu Cirkve. Hlavne mejte viru! Pan vasi obet jiste prijme.
Nikoliv, zabraňuje ji sloužit…
To se opět mýlíte. Svědectví třeba z východní a jižní Moravy jsou jiná. Lidé plakali a žádali faráře, aby se vrátil ke starému ritu.
Vynucovat spravedlivé věci je někdy nezbytné – funguje na tom třeba právní systém republiky, v níž žijete. Zkuste přemýšlet, než se pokusíte, neúspěšně, parafrázovat mou vlastní sentenci 🙂
Přesně jak píše Hamish. Ti zbožní Novus ordo nechtěli.
No, zbožní luteráni možná ano 🙂
Zbožní katolíci. Luteráni mají NOM už 500 roků.
A schválně se podívejte na srovnání anglikánského obřadu a NOM: http://krasaliturgie.cz/nom/nom.pdf
Pius: Znám mnoho zbožných lidí z jižní Moravy, kteří byli za pokoncilní změny rádi. Naopak mezi lefébvristy jsou zejména mladší ročníky, kteří předkoncilní liturgii v předkoncilní době nezažili.
Přijďte říct třeba mému otci, že není dost zbožný, když je rád za pokoncilní změny v liturgii. Přetáhne vás za tu drzost zřejmě potěhem.
O násilném zavádění NOM mi vyprávěla babička. Proběhlo to metodou „vymýváním mozků“ – roční výukou NOM. Babička byla zrovna dlouhodobě nemocná, když po roce přišla do kostela, „mši jí ukradli“. Od cca. 1970 do smrti se NOM účastnila jen na pohřbech, „stará mše“ samozřejmě nikde sloužena nebyla.
Takypijus, váš otec je určitě éra hipies, jako dnešní episkop
Jeho zbožnost, Takypie, dokazuje syn, jenž do úmoru hájí neobhajitelné, soustavně si vymýšlí pohádky o lefebvristech a vůbec se jedná o člověka podivného 😉
Teofile, můj otec nikdy žádný hippie nebyl. Takže byste s tím potěhem asi byl první na řadě.
Kdyby zavedení nové mše bylo takové vymývání mozků, o jakém se tady snažíte přesvědčovat, vyprávěla by o tom ne jedna babička, ale všechny babičky a dědečkové a dodnes by nová liturgie nebyla, protože by se všichni včetně kněží hromadně vzbouřili. Kdo by asi tak ty mozky vymýval, když všichni byli proti?
ad Takypijus: vy si opravdu nemůžete pomoci, tady i kdyby se mluvilo o vaření vajíček na tvrdo, tak k tomu přidáte nějaké moudro o „lefébvristech“. Svými příspěvky jen ukazujete, že o nich víte houby.
Jinak to, že spousta lidí je ráda za nějaké změny, ještě nic neříká o tom, zda tyto změny byly dobré. Já jsem např. znal spoustu lidí, kteří byli rádi za únor ’48 (nebo srpen ’68), a nebyli to žádní komunističní ranaři. Docela prostí „obyčejní“ lidé a také by vás něčím přetáhli za tu drzost, kdybyste jim řekl, že jsou úplně vedle …
Jednej veci nerozumiem. Keď si zakladateľ spoločenstva a zároveň generálny predstavený prial alebo praje si, aby sa slúžil tradičný rímsky rítus ako hlavný, alebo výhradne, prečo to nezaviedol a bol by podobný Bratstvu sv. Petra. Tí skalní by zostali a tí, ktorí by s tým mali problém by mohli prejsť k inej komunite Františkánov, ktorá slúži hlavne NOM. Veď ako zakladateľ mám snáď právo rozhodovať, akým smerom sa bude moja komunita uberať. Pravdepodobne chce byť s každým za dobré.
ad takykdosipřemoudřelý:
Tak opět trpělivě. Milý pane, potíž s dědečky a babičkami a novou mší a dneškem, je především ten, že ti dědečkové a babičky ještě všeobecně absolvovali a znali klasický katechismus. Polopaticky řečeno,NOM pro ně nebyl ještě zdaleka takovým nebezpečím, protože i když tam byl například najednou stůl uprostřed sanktuária, oni pořád ještě věděli, že je mše primárně oběť nikoliv jen pouhá připomínka Poslední večeře. Takto bychom mohli vcelku úspěšně pokračovat ve výkladu u dalších věcí.
Důležité je dále říci, že i ti staří kněží ještě byli kněžími s řádným vedením v semináři, nikoliv s modernistickou výukou a redukovanými předměty. Tudíž tak následně Víru povětšinou předávali. Ti už dnes nežijí. A tak tu dnes máme smrtící kombinaci mše, v níž jsou potlačeny a zastřeny pravdy Víry, a kněží, jejichž nauková úroveň je povětšinou velmi slabá.
Mimochodem, potěhem byste potřeboval vy a to nejlépe opakovaně. Ne pro jiný názor,ani pro občasnou vyloženou hloupost, ale pro nebratrský rýpavý přístup.
[…] tridentskou mši slouží a poskytují věřícím. Další informace v podrobnějším článku ZDE. Pokud jde mínění odjinud, ZDE je oficiální verze této události podle Svatého stolce a ZDE […]
Často sa píše o tom, že sa Katolícka cirkev po koncile vzdáva svojej jedinečnosti a zrieka sa viery svojich predkov. Je na tom nepochybne niečo pravdy, ale je to typická polopravda. Áno,
v pokoncilovom období došlo k deformáciám pri realizácii koncilových dokumentov v praxi. Vznikali niektoré nebezpečné tendencie, predovšetkým snaha časti teológov o relativizovanie platnosti katolíckych dogiem, modernizačné trendy za každú cenu, či niektoré povrchné prejavy ekumenizmu, s ktorými zápasíme dodnes. Nie je to však oficiálne stanovisko Katolíckej cirkvi. Joseph kardinál RATZINGER, neskorší pápež Benedikt XVI.,
vydal 6. augusta 2000, na sviatok Premenenia Pána, v Ríme, v sídle Kongregácie pre náuku viery, vyhlásenie Dominus Iesus, z ktorého vyberám niektoré pasáže:
„4. Trvalé misionárske ohlasovanie Cirkvi sa dostáva dnes do nebezpečenstva pod vplyvom relativistických teórií, ktoré sa usilujú zdôvodniť náboženský pluralizmus nielen de facto, ale aj de iure (alebo principiálne). V dôsledku toho pokladajú za prekonané niektoré pravdy, ako napríklad konečný a úplný charakter zjavenia Ježiša Krista, povahu kresťanskej viery vo vzťahu k vnútornému presvedčeniu v iných náboženstvách, inšpirovaný charakter kníh Svätého písma, osobnú jednotu večného Slova a Ježiša z Nazareta, jednotu spásonosného diela vteleného Slova a Ducha Svätého, jedinečnosť a spásonosnú všeobecnosť tajomstva Ježiša Krista, všeobecné spásonosné sprostredkovanie Cirkvi, nerozlučnosť – i keď v rozlišovaní – Božieho kráľovstva, Kristovho kráľovstva a Cirkvi, a podstatu jedinej Kristovej Cirkvi v Katolíckej cirkvi…
8. Šíri sa aj hypotéza o inšpirovanej hodnote posvätných textov iných náboženstiev. Isteže treba uznať, že mnohé prvky v nich sú fakticky nástroje, prostredníctvom ktorých mnohí ľudia v priebehu storočí mohli a ešte aj dnes môžu živiť a uchovávať svoj náboženský vzťah k Bohu. Práve preto, ako sme vyššie pripomenuli, Druhý vatikánsky koncil povedal, že spôsoby konania a správania, pravidlá a náuky iných náboženstiev, ,ktoré sa síce v mnohom líšia od toho, čo Cirkev zachováva a učí, no predsa nezriedka odzrkadľuje lúč tej Pravdy, ktorá osvecuje všetkých ľudí´. Tradícia Cirkvi však používa označenie inšpirované spisy len pre kánonické knihy Starého a Nového zákona, pretože sú inšpirované Duchom Svätým. Dogmatická konštitúcia o Božom zjavení Druhého vatikánskeho koncilu preberá túto tradíciu a učí: ,Svätá matka Cirkev pokladá všetky knihy Starého a Nového zákona i všetky ich časti za posvätné a kánonické na základe apoštolskej viery, pretože napísané z vnuknutia Ducha Svätého (porov. Jn 20, 31; 2 Tim 3, 16; 2 Pt 1, 19 – 21; 3, 15 – 16) majú za pôvodcu Boha a ako také boli zverené Cirkvi´. Tieto knihy ,isto, verne a bez omylu učia pravdu, ktorú Boh chcel mať zaznačenú v posvätných spisoch pre našu spásu´…
Preto v spojitosti s jedinečnosťou a všeobecnosťou spásonosného prostredníctva Ježiša Krista treba pevne veriť ako pravdu katolíckej viery jedinečnosť Cirkvi, ktorú on založil. Tak, ako je len jeden Kristus, tak je len jedno jeho telo, jedna jeho nevesta: ,jediná katolícka a apoštolská Cirkev.‘ Okrem toho Pánove prisľúbenia, že nikdy neopustí svoju Cirkev (porov. Mt 16, 18; 28, 20) a bude ju viesť svojím Duchom (porov. Jn 16,13), nesú so sebou podľa katolíckej viery záruku, že jedinečnosť a jednota Cirkvi, ako aj všetko to, čo patrí k jej integrite, nikdy nebudú chýbať. Veriaci majú vyznávať, že existuje historická spojitosť – zakotvená v apoštolskom nástupníctve – medzi Cirkvou založenou Kristom a Katolíckou cirkvou: ,Toto je jediná Kristova Cirkev … ktorú náš Spasiteľ po svojom zmŕtvychvstaní zveril Petrovi, aby bol jej pastierom (porov. Jn 21, 17), poveril jeho a ostatných apoštolov, aby ju šírili a viedli (porov. Mt 28, 18 n), a naveky ju vztýčil ako „stĺp a oporu pravdy“ (porov. 1 Tim 3, 15). Táto Cirkev, ustanovená a usporiadaná na tomto svete ako spoločnosť, pretrváva (subsistit in) v Katolíckej cirkvi, ktorú spravuje Petrov nástupca a biskupi v spoločenstve s ním.´…
17. Existuje teda jediná Kristova Cirkev, ktorá je v Katolíckej cirkvi vedená Petrovým nástupcom a biskupmi, ktorí sú s ním v spoločenstve…
23. Toto vyhlásenie, ktorým sa znovu predkladajú a objasňujú niektoré pravdy viery, sa nesie v úsilí nasledovať príklad apoštola Pavla, ktorý napísal veriacim Korinťanom: ,Odovzdal som vám predovšetkým to, čo som aj ja prijal´ (1 Kor 15, 3). Keď sa objavia niektoré problematické alebo bludné názory, teologické uvažovanie je povolané znovu potvrdiť vieru Cirkvi a presvedčivo i účinne podať jej odôvodnenie.
Otcovia Druhého vatikánskeho koncilu sa pri rokovaní o téme pravého náboženstva vyjadrili takto: ,Veríme, že toto pravé náboženstvo sa uskutočňuje v Katolíckej a apoštolskej cirkvi, ktorú Pán Ježiš poveril, aby ho šírila medzi všetkými ľuďmi. Povedal apoštolom: „Choďte teda, učte všetky národy a krstite ich v mene Otca i Syna, i Ducha Svätého a naučte ich zachovávať všetko, čo som vám prikázal“ (Mt 28, 19 – 20). Všetci ľudia sú povinní hľadať pravdu, najmä v tom, čo sa týka Boha a jeho Cirkvi, a keď ju poznali, prijať ju a zachovávať´…
Svätý Otec, pápež Ján Pavol II., na audiencii, ktorú poskytol 16. júna 2000 podpísanému kardinálovi prefektovi Kongregácie pre náuku viery, sa priamo oboznámil s týmto Vyhlásením zostaveným na plenárnom zasadnutí, schválil ho svojou apoštolskou autoritou, potvrdil a nariadil ho zverejniť.“ (VYHLÁSENIE DOMINUS IESUS
O jedinečnosti a všeobecnom spásonosnom poslaní Ježiša Krista a Cirkvi,
dostupné na internete: ˂http://www.kbs.sk/obsah/sekcia/h/dokumenty-a-vyhlasenia/p/dokumenty-vatikanskych-uradov/c/vyhlasenie-dominus-jesus˃)
V tejto súvislosti je potrebné zdôrazniť, že pre vtedajšieho kardinála Ratzingera to nebolo len formálne vyhlásenie, ale že svoje slová myslel smrteľne vážne. Neskôr, už ako pápež, napríklad odmietol úsilie katolíckych reformných skupín a evanjelickej cirkvi v Nemecku o povolenie spoločného slávenia eucharistie katolíkov a protestantov. Pápež vtedy okrem iného vyhlásil, že „zbližovanie rozdelených kresťanských cirkví nemožno dojednať vo forme kompromisu.“ (Pápež odmietol kompromisy, dostupné na internete: ˂http://www.ecav.sk/?p=spravodajstvo/zo_zahranicia/papez_odmietol_kompromisy˃).
Je teda potrebné poctivo oddeliť zrno od kúkoľa, pravdu od poloprávd.
Ešte snáď jednu vec. Som šokovaný tým, koľko katolíkov útočí proti vlastnému pápežovi. Niečo také nerobili ani veľkí svätci, alebo významní cirkevní hodnostári, ktorých si vážia tak tradicionalisti ako aj progresívne orientovaní veriaci. Dovolil by som si uviesť zopár príkladov.
Keď bola v roku 1773 dočasne zrušená Spoločnosť Ježišova, jej vtedajší generálny predstavený Lorenzo Ricci bol spolu s najbližšími spolupracovníkmi uväznený v Anjelskom hrade, kde strávil v utrpení viac ako dva roky až do svojej smrti v roku 1775.
Lorenzo Ricci bol vskutku tragickou postavou dejín a po svojom nespravodlivom odvolaní sa bránil. Lenže nikdy nespochybnil svojprávnosť pápeža Klementa XIV. v jeho konaní, hoci na to mal pádny dôvod. Pontifex maximus tej doby totiž konal pod nevyberaným politickým nátlakom a evidentne proti svojej vôli. Vtedajšie európske panovnícke dvory od neho nekompromisne požadovali zrušenie Spoločnosti Ježišovej a rod Bourbonovcov dokonca pápeža vydieral hrozbou odštiepenia od Ríma. V snahe zabrániť možnému rozkolu vydal najvyšší predstaviteľ Katolíckej cirkvi s ťažkým srdcom breve „Dominus ac redemptor“, ktorým dňa 21.7.1773 zrušil Spoločnosť Ježišovu.
Ricci však nikdy nekritizoval pápeža. Nikdy nepovýšil vlastný záujem nad blaho Katolíckej cirkvi a neurobil nič také, čo by mohlo poškodiť jej dobré meno. Vydal úchvatné svedectvo vernosti biskupovi rímskej cirkvi napriek tomu, že jeho odvolanie bolo do neba volajúcou krivdou. Keď mu preláti 16. augusta 1773 prečítali breve „Dominus ac redemptor“ a opýtali sa ho, či sa mu podriaďuje, generál jezuitov odvetil: „Čo nariadil pápež, musí byť každému sväté.“
Pred svojou smrťou napísal Ricci aj list najvyššiemu predstaviteľovi Katolíckej cirkvi, v ktorom okrem iného píše: „Ak pápežovo milosrdenstvo neoslobodí nešťastného prosebníka od pomalého umierania, potom prosí Boha, aby si ho k sebe čím skôr povolal, život Jeho svätosti však predĺžil o mnoho rokov na veľké dobro Cirkvi.“
No Lorenzo Ricci nebol jediný, kto musel znášať príkorie od svojej vlastnej, Katolíckej cirkvi. Bola ich celá plejáda. Spomeňme aspoň pár z tých známejších prípadov.
Svätý Ján z Kríža (1542-1591) prežil obzvlášť pohnutý život. Rodák z mestečka Fontiveros v strednom Španielsku sa v roku 1563 stal karmelitánom a prijal rehoľné meno Ján od sv. Mateja. V roku 1567 bol vysvätený za kňaza. Keďže v tej dobe karmelitánska rehoľa už nemala svoju pôvodnú prísnosť, rozhodol sa vstúpiť do prísnejšieho rádu kartuziánov. V tom čase sa však stretol s Teréziou z Ávily, ktorá sa ho snažila prehovoriť, aby ostal v karmelitánskej reholi, pokúsil sa o jej reformu a vrátil jej pôvodnú prísnosť. Ján po istom váhaní napokon zostal a v júni 1568 so súhlasom predstavených založil nový kláštor v chudobnom dome na ceste z Ávily do Mediny. Začínal spolu s dvoma spoločníkmi, no postupne sa pridávali ďalší karmelitáni, ktorí chceli žiť podľa pôvodných pravidiel rádu. 28. novembra 1568 títo rehoľníci zložili sľuby podľa novej reguly a zmenili si mená. Ján prijal nové rehoľné meno Ján z Kríža. Stal sa predstaveným a založil ďalšie tri kláštory. V roku 1577 sa však proti nemu vzbúrili nereformovaní karmelitáni. Násilím ho odvliekli z Ávily a uväznili ho vo svojom kláštore v Tolede, kde ho trýznili ako svätuškára, novátora a rušiteľa pokoja. Dostával len kúsok chleba denne. Až po ôsmich mesiacoch sa Jánovi podarilo ujsť. Časom sa uchýlil do kláštora El Calvario a stal sa jeho predstaveným. Medzičasom pápeži Gregor XIII. a Sixtus V. podnikli dôležité kroky pre osamostatnenie reformovaných karmelitánov. Ján z Kríža zastával dôležité funkcie v tejto osamostatňujúcej sa vetve rehole a v roku 1588 sa stal predstaveným ústredného kláštora v Segovii. Potom však prišli nové ťažké skúšky. Pozbavili ho všetkých funkcií a poslali ho ako obyčajného brata do chudobného kláštora, aby sa tam kajal. Ani tam však nemal pokoj. Zakrátko ochorel a tak sa vybral liečiť do kláštora v Ubede, kde bol priorom jeho najväčší kritik. No hoci znášal tvrdé zaobchádzanie a ponižovanie, nikdy sa nesťažoval. Dokonca sa všetkým vrátane priora ospravedlňoval za nepríjemnosti, spojené s jeho chorobou. Zomrel v tichosti ako neznámy mních 14. decembra 1591 vo veku 49 rokov. Správa o jeho smrti sa však rozniesla ako blesk a na jeho pohrebe sa zúčastnilo mnoho šľachty aj duchovenstva. Jeho zásluhy boli ocenené až posmrtne.
Aj iní veľkí svätci sa vo svojom živote stretávali s nepochopením vlastnej, Katolíckej cirkvi. Platí to napríklad o sv. pátrovi Piovi. Zaiste nikto nepochybuje o svätosti tohto stigmami vyznačeného svätca. No jeho postavenie nebolo vždy ľahké. V rokoch 1931 až 1933 mal dokonca zakázané verejne slúžiť svätú omšu a spovedať. No veľký svätec prijal túto krivdu s pokorou a odovzdanosťou do vôle Božej. Takto by som mohol pokračovať ešte dlho. Najväčší svätci Katolíckej cirkvi pokorne znášali príkorie od svojich predstavených v záujme zachovania jednoty a dobrého mena Cirkvi, ktorú vrúcne milovali. Nepovýšili svoj osobný záujem nad blaho Cirkvi, ktorej boli pevnou súčasťou. Mala by to byť pre nás všetkých trvalá inšpirácia.
A keď som sa už raz odvolával na dejiny Spoločnosti Ježišovej, ktorá mi je mimoriadne blízka, dovolím si ešte raz poukázať na jednu paralelu z jej histórie. V prvej polovici 16. storočia prežívala Katolícka cirkev ťažkú krízu, ktorá znepokojovala mnohých úprimne veriacich katolíckych teológov. Spomedzi nich sa grupovali reformátori, ktorí sa pokúšali konsolidovať pomery v Cirkvi. Medzi najznámejších patrili sv. Ignác z Loyoly, zakladateľ Spoločnosti Ježišovej, a Martin Luther, pôvodne augustiniánsky mních. No kým reforma sv. Ignáca pomohla Cirkvi, reformácia Martina Luthera Katolícku cirkev rozštiepila. Ostáva nám len veriť, že pán Ignác Pospíšil sa nechá inšpirovať svojím veľkým patrónom, svätým Ignácom z Loyoly, a nebude napomáhať štiepeniu našej Katolíckej cirkvi zvnútra. K tomu mu vyprosujem veľa milostí od nášho Pána.
Na RV vyšel článek o paralelách mezi papeži sv. Piem X. a Františkem http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18754 .
Vybízet k činnosti „Najdi 10 rozdílů“ by zde bylo nošením dříví do lesa.
jj, a před časem ho tam zase přirovnávali tuším k Piu IX …
Mediální stroj jede opravdu na plné obrátky, tu ho někdo k někomu přirovnává, tu nám nějaký jeho kamarád říká, že „Bergoglio se nezměnil“, za chvíli zase jiný, jak na Petrově stolci omládl, tu se dovídáme, komu po telefonu nabídl tykání. A do toho všeho nám emeritní papež vzkazuje, jak ho charisma nového papeže utvrzuje v tom, že bylo dobré rezignovat.
Zkuste si schválně vyhledat na RV články z podobného období r. 2005 – tam hledejte 10 rozdílů.
Mňa „dojalo“, keď som si v nedeľu o 12:00 zapol zhodou okolností TV LUX a na balkón prišiel pápež František I. s pozdravom:“Drahí bratia a sestry, DOBRÝ DEŇ!“. Takže buonasera alebo buongiorno je odteraz asi katolícky pozdrav…
Neviem ale niečo mi vraví, že keby Boh chcel, tak by Duch Svätý naviedol kardinálov zvoliť Bergoglia už v r. 2005 a nemusel do toho medzitým pliesť na pár rokov toho nudného panzerkardinála. Mohol byť už vtedy zvolený ten charizmatický pápež František a byť medzi nami oveľa dlhšie. Ale čo je ľuďom nemožné, tak možno Bohu je možné 🙂
Co je špatného a nekatolického na tom, přát někomu dobrý den nebo dobrý večer?
Že křesťané mají obsahově lepší tradiční křesťanské pozdravy, které by měli používat.
Akože keď už pápež prestane používať katolícky pozdrav, tak kto ho má potom ešte používať? Keď sa námestník Krísta prihovára veriacim v Krista, nemal byť ich osloviť v Kristovom mene???
Já nevím, mě by asi křesťanský pozdrav od Buonasery vyzníval jako rouhání.
Pokračování příběhu Františkánů Neposkvrněné:
Anglicky : Attack Against Franciscans of the Immaculate Because „Crypto-Lefebvrian, Anyways Traditional“ (Útok proti Františkánům Neposkvrněné, protože jsou „krypto-lefebvristé, v každém případě tradiční“)
> viz http://eponymousflower.blogspot.fr/2013/12/attack-against-franciscans-of.html
– Source: Blog The Eponymous Flower
Francouzsky : Nouvelle attaque contre les Franciscains de l’Immaculée soupconnés d’etre « crypto-lefebvristes » – 08 décembre 2013 (Nový útok proti Františkánům Neposkvrněné, podezřelým z toho, že jsou „krypto-lefebvristé“ – 8. prosince 2013)
> viz http://www.laportelatine.org/vatican/sanctions_indults_discussions/30_septembre_2013/08_12_2013_franciscains_immaculee_%20crypto_lefebvristes_eponymous.php
– Source: website La Porte Latine (LPL)
Je mi jich líto, fakt těžká volba pro ty, kdo nebyli neposlušní a přesto byli nespravedlivě potrestáni. Modlím se za ně. Asi je chce pokoncilní Řím (resp. KHS) úplně zničit… Hádejte, kdo bude další na řadě? Jaké společenství, spadající pod papežskou komisi „Ecclesia Dei“? FSSP? ICRSS?
Sestry Františkánky Neposkvrněné odpovídají Pateru Volpimu : Les Franciscaines de l’Immaculée répondent au Père Volpi : «Celui qui dit du mal de ses frères les tue» – 13 déc. 2013 (francouzsky) – Františkánky Neposkvrněné odpovídají Pateru Volpimu : „Ten kdo říká zlo o svých bratřích, zabíjí je“ – 13. pros. 2013
P. Volpi nechal uzavřít další tři kostely Františkánů Neposkvrněné
Sad Christmas for Franciscans of the Immaculate — Three More Mass Locations Closed Down Just Before Christmas (anglicky) – Smutné Vánoce pro Františkány Neposkvrněné – další tři místa, kde byla slavena Mše Svatá, uzavřeny právě před Vánocemi
Dopis jednoho bratra Františkána Neposkvrněné, který napsal z Itálie viz I Lager dei Francescani dell’Immacolata (italsky) – Lágr Františkánů Neposkvrněné
Četl jsem ten dopis. Dobře napsán. Přirovnává v něm jejich situaci k časům Gestapa, NKVD a KGB.
Pokud neumíte italsky (jako já), lze použít Google překladač. Překlad do angličtiny je docela dobrý.
Nevíte, zda ti františkáni zkoušeli o své situaci komunikovat s papežem či některou z kongregací či církevním soudem?
Bratři Františkáni Neposkvrněné potřebují „dovolení“ („povolení“) aby sloužili Mši Svatou: život pod vládou apoštolského komisaře viz Franciscans of the Immaculate Require „Permit“ to Say Mass: Life Under the Commissar (anglicky)
@Michal Kretschmer:
Nevíte, zda ti františkáni zkoušeli o své situaci komunikovat s papežem či některou z kongregací či církevním soudem?
Nevím, ale pokud mě paměť neklame, možnost odvolání se proti rozhodnutí Svatého Stolce byla v dokumentu, ustanovujícím Františkánům Neposkvrněné apoštolského komisaře P. Fidenzia Volpiho OFMCap., zamítnuta. Nemohou se tedy odvolat nikam, ani k Římské rotě ani k Apoštolské signatuře.
Aktuální velmi smutný vývoj situace ohledně Františkánů Neposkvrněné:
14. 5. 2014
Naši kolegové z Rorate Caeli ohlašují, že 100 až 150 kněží komunity požádalo o zproštění ze svých řeholních slibů a umístění pod jurisdikci diecézních biskupů. Zdroj: Riposte Catholique
Rorate Caeli : Franciscans of the Immaculate: will Francis save them? Sources: large number of FI priests petitioning to be relieved of pontifical vows
Bohužel, jak se zdá, nenašli cestu ke katolické Tradici (bratřím Kapucínům z Morgonu).
+Francescani della Immacolata R.I.P.+
A nyní jsou na řadě Sestry Františkánky Neposkvrněné:
22. 5. 2014
V posledním italském vydání Correspondance Européen nám Roberto De Mattei oznamuje, že Františkánky Neposkvrněné navštíví jmenovaný apoštolský vizitátor s rozšířenými pravomocemi. S ním se stále ptáme na reálnou motivaci probíhajícího potápění této komunity.
V pondělí 19. května 2014 kardinál João Braz de Aviz, Prefekt Kongregace pro Instituty zasvěceného života, oznámil Matce generální představené Františkánek Neposkvrněné, ustanovení s okamžitým účinkem jednoho « vizitátora » Institutu, majícího pravomoci kontroly toho, co se udělalo jako náhradu těch pravomocí, co má « komisař ». V hlavním domě (generalátu) se sestra Fernanda Barbiero z Institutu Sester svaté Doroty (moderní řeholnice mírně feministických sklonů, spřízněné s idejemi Jacquese Maritaina) ujala své funkce ipso facto (přijala ji). Zdroj: Riposte Catholique (francouzsky)
Možná si naši čtenáři vzpomenou, že v prosinci minulého roku vydaly Sestry Františkánky Neposkvrněné oficiální stanovisko (anglicky), kde odvážně napadají (kritizují) obvinění P. Volpiho OFMCap. [apoštolský vizitátor Bratří Františkánů Neposkvrněné] proti nim a odmítají je jako zcela nepodložené (bezdůvodné, neopodstatněné). Zdroj: Rorate Caeli (anglicky)
Roberto De Mattei: Salus animarum suprema lex?
> anglicky viz tady
> italsky (originál) viz tady
Další článek k tématu viz například zde (anglicky)
Domine, usquequo?