Atentát
Včera uplynulo 99 let od atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu Ferdinanda d’Este. Pouhých 99 let! Jak se změnil svět za tu dobu?
Po technické stránce zajisté zcela radikálně. Věda a technika však jistě nejsou nejlepším kritériem pro hodnocení. Vždyť rozhodující ikony dnešní doby již tehdy existovaly. Po silnicích jezdily automobily, záznam zvuku již rovněž existoval, po Praze jezdily elektrické tramvaje a lidé se těšili i z elektrického osvětlení. Není důvod k přesvědčení, že tento vývoj by se zastavil, kdyby se svět vydal jiným směrem, než jak to historie zaznamenala.
Svět se však radikálně změnil i po stránce mravní. A tady už, obávám se, tolik důvodů k jásotu nemáme.
Jak to souvisí s atentátem? Nu, možná ani ne tolik. A přesto…
Rakousko-Uhersko, ať si o této říši, do níž jsme patřili, myslíme cokoli, bylo vymazáno z mapy světa. A na to už atentát vliv měl. Tato monarchie byla liberály celého světa označena za původce světové války a podle toho s ní bylo naloženo. Jako by nebylo vraždy následníka trůnu a jako by Rakousko-Uhersko nesmělo na tuto vraždu nijak reagovat. Přitom v dnešní době stačí státům, zejména USA, mnohem banálnější záminky k rozpoutání konfliktu. Kdo dnes debatuje o důvodech k anexi Texasu, Havaje, o vietnamské válce? Byly důvody k nedávné válce v Iráku zásadnější? A co dnešní vměšování do vývoje v arabských zemích?
U atentátu nešlo pouze o Gavrila Principa, to byl jen člověk, z jehož zbraně vyšly smrtící výstřely, jednalo se o mnohem širší spiknutí srbských nacionalistů, do kterého byly zapleteny i oficiální srbské kruhy. Atentát celou Evropu šokoval. Rakousko-Uhersko žádalo Srbsko, aby okolnosti atentátu vyšetřilo, dočkalo se však pouze arogantní odpovědi: „Nic nebylo učiněno a záležitost se netýká Srbské vlády.“ Diví se někdo, že vyhlásilo Srbsku válku?
Konfliktu však využily ostatní státy, jejichž vůle k válce byla mnohem silnější, než tomu bylo u Rakouska. Světový požár vzplál a Rakousko vykrvácelo. Bylo obviněno z vyvolání války a agrese, ačkoliv bylo v zásadě jedinou zemí, která měla k zásahu v Srbsku skutečně relevantní důvod. U ostatních států je možné zaznamenat mnohem sobečtější přístup, chtivost války nevyjímaje. Agresivnější byl i rakouský spojenec – Německo. Přesto Německo válku přežilo a svou pruskou militantnost, která Rakousku zcela chyběla, uplatnilo za několik desetiletí s mnohem ničivějšími následky.
Svět byl po válce uspořádán především na základě idealistického snění liberálního amerického prezidenta Woodrow Wilsona, monarchie padly, nebo zůstaly upozaděny pouze jako pláštík, na pochod se vydaly liberální principy. Přišla doba tzv. svobodných voleb, rovnosti a bratrství. Stal se svět bezpečnější? Odpověď je snadná a nezpochybnitelná: nestal.
Vrátím se k začátku své úvahy. Stal se snad svět morálnějším? Odpověď je ještě více nasnadě: nejenže nestal, morálka upadla naprosto nepředstavitelně, hranice společensky přijatelného se dala natolik do pohybu, že dnes neexistují prakticky žádná tabu. Nemám na mysli pouze sex, kde se pomalu a jistě otevírá prostor i pedofilům a dříve či později i tato hranice padne, neuvěřitelným způsobem upadly veškeré po tisíciletí uznávané hodnoty. I původní liberální principy jsou dnes obcházeny neuvěřitelným způsobem, neboť byl zavržen Bůh jakožto kotva dovoleného a měřítkem je jenom člověk, to znamená i jeho chtivost, vůle po moci a majetku. Politický vývoj našeho státu to dotvrzuje zcela zřetelně. Autority již téměř neexistují a pokud někdo začne autoritu uplatňovat, je vzápětí znectěn, vláčen médii a odstraněn z politického života. V této situaci zblblý lid volá po přímé demokracii jakožto záchraně, aniž by tušil, že volá po úplném nastolení anarchie. Nejlépe situaci podle mého dokresluje vtip, na který jsem nedávno narazil:
___________________________________
„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny.
Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.
„Kterýho Ferdinanda, paní Müllerová?“ otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, „já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda.“
„Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho:“
„Ježíšmarjá,“ vykřikl Švejk, „to je dobrý. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?“
„Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu:“
S trochou nadsázky je možné říci, že toto je tak vše, co běžný český člověk ví o atentátu na Ferdinanda d’Este. K tomu možná ještě řádku invektiv vůči Rakousku a blažený pocit, jak to to Rakousko oprávněně prohrálo. Že situace byla poněkud jiná, inu, „musíme mít na zřeteli, že nemá průpravného diplomatického vzdělání.“ Leč dosti již citátů z Haškova Švejka…
Kromě nedostatku diplomatického vzdělání má v sobě český člověk naindoktrinováno také mnoho jiných „svatých pravd“, před kterými blednou i Švejkova moudra.
Horší je, že výsledkem vzdělávacího systému je to, že obyčejný Čech dnes posuzuje historickou skutečnost prizmatem právě Haškova Švejka.
Na závěr video na Stream.cz
Bohumil Šourek
Článek původně vyšel na stránkách sdružení MONOS.
A myslí si snad autor, že by se vývoj R-U, i kdyby válku jako státní utvar přežilo, směřoval dramaticky jiným směrem?
Pod blahoslaveným Karlem možná ano…
Z toho, co jsem o něm četl, mám dojem, že ten člověk na vládnutí – natož tak velkému soustátí – neměl vlohy.
JM- necital som vela, a moc sa nevyznam v tejto historiii- v com konkretne nemal vlohy?
Mimochodom, ktovie nakolko bol uz Karol ovplyvneny osvietenstvom, bez toho, aby si to uvedomoval, ako uz mnohi vtedy, napr. v takej veci oddelenia veriacich od neveriacich.
Kazdopadne, pekne video so zabermi cisara Karola:
https://www.youtube.com/watch?v=YTO31dkDQv8
Vy byste separoval katolíky od ostatních? Čili ne všichni občané jsou si rovni před zákonem, ale katolíci jsou si rovnější? Jak byste zajistil neožebračení těch, kteří by byli v menšině? Měli by obojí možnost volit a být volen, studovat, být učiteli, lékaři, advokáty a úředníky, právo na spravedlivý proces, nebo byste z nekatolíků udělal chudé nevolníky v ghettech?
Myslel jsem osobnostní vlastnosti, např. nerozhodnost jakou prokázal při usilí o poválečnou vládu v Maďarsku či jeho politiku vůči Čechům, kdy některé věci, za které by tu byl dříve veleben, nabízel až s křížkem po funuse v důsledku válečné prohry.
Tazko povedat, nikto nema vestecku gulu- a je tiez pravda, ze od Jozefa II. to islo postupne po klzkej ploche.
Kazdopadne Habsburska risa v Strednej Europe vznikla na hrdinskom zapase katolikov.
Ked sa katolici, vplyvom siriaceho sa protestantizmu casto ocitli v Strednej Europe v mensine, z juhu tlaceni Turkami, zo Severu Svedmi, a zo zapadu lutheranskymi Nemcami, dokazali nieco neuveritelne- zjednotili sa, a v tomto hrozivom obkluceni zvitazili a vytvorili velku risu v Strednej Europe. Zachranili Europu pred islamom, i protestantizmom.
Avsak postupne zabudli elity (alebo boli skor infiltrovane sektami slobodomurarov), ze tmelom tejto rise je katolicka jednota, ktora zjednocuje narody v Strednej Europe, ako bratov. Odstranili tento tmel (osvietenci za Jozefa II.), a tym priniesli nesvornost medzi narody rise, utlak. Odstranili barokovu horlivost, mystiku, a elity sa zacali opijat jemnostou a zoslabli a zdegenerovali.
Upadok postupne sa prehlboval, i ked dlho boli sily, co sa snazili zabranit.
Stredna Europa sa rozdelila, avsak jej narody vacsinou stratili vsetku tu slobodu, co mali v takom baroku. Su neokolonizovane, lud nedoveruje svojim vladcom a nezna sa ich (vacsinou opodstatnene), vladcovia sa necitia ziadno spojeni so svojimi poddanymi, ktori su obetami skandalneho vykoristovania. Nacisticke Nemecko, stalinski ZSSR, neostalinisticka Europa- vsetky tieto barbarske hordy sa prehnali strednou Europu…
Myslím, že baroko mělo svoje mouchy, především absolutistické pojetí státu jako třeba Francie za Krále slunce, takže to s tou barokní svobodou nebylo až tak horké. Koneckonců revoluce nevznikla na zelené louce, ale reagovala předchozí politický a ekonomický vývoj.
Mám dojem, že si minulost katolické Evropy poněkud idealizujete. Vidím to spíš tak, že k pokřesťanštění Evropy nikdy zcela nedošlo a vždycky to byl jen tu více, tu méně úspěšný zápas Církve, přičemž ta je minimálně od renesance v defenzívě.
No, myslim, ze uz vlada Krala Slnka (zomrel myslim zaciatkom 18. storocia) uz zacala v mnohych ohladoch preukazovat degenerativne sklony k zjemnilosti a slabosti, ale nie expert, ani historik.
Samozrejme, absolutizmus panovnika bol chybou, a ta sa uz v baroku zacala objavovat so silnejucou tendenciou, i ked vtedy to nebol az tak problem, lebo panovnici boli katolici, avsak ked prislo osvietenstvo, tak sa ukazala chyba tejto predstavy.
Odvtedy sme stratili spravne a vyvazene ponatie autority. Ze autorita musi byt zaujmami, a identitou spojena s ovladanymi a potacame sa od tyranie a totality, k anarchizmu, libertarianstvu a liberalizmu. Avsak tento krizovy vyvoj zacal uz skor, korupciou renesancnych elit- baroko uz nevidelo ine vychodisko z krity autority zrejme. Renesancne elity vytvorili zaklad postupneho upadku autorit.
Tiez budovanie vyhranenejsie narodnych zaujmov, narozdiel od vacsej solidarity civilizacnej bolo uz vtedy sa objavujucim javom.
Avsak napriek tymto nedostatkom, baroko bolo poslednym velkym celoeuropskym vypatim pozitivnych sil, idei, a hodnot, akosui reakciou, a poslednym velkym obdobim nasich dejin.
Co sa tyka pokrestancenia Europy- clovek ma vzdy, vinou dedicneho hriechu, istu naklonnost k zlu. A tomu nezabrani ziadne pokrestancenie- a preto tak ako kazdy krestan, i ludske spolocnosti si musia ostrazito strazit cestu viery, ktoru si zvolili.
Este by som doplnil, ze napriek tomu, v nabozenskych vojnach v tych caoch Habsburgovci presadzovali skor tradicne, vertikalne usporiadanie Europy, cize zachovanie jednoty krestanskej (katolickej) civilizacie, kym uz take Francuzsko viac razilo vlastnu, narodnu politiku, podobne ako protestantske staty. Myslim, ze v tomto bola uz francuzska koncepcia za Krala Slnko hodne mimo tradicneho, stredoveho, ci povedzme habsbursko-barokoveho ponatia.
A samozrejme, neidealizujem si, ale vazim. V Strednej Europe mali mozno vacsinu protestanti (na Slovensku urcite), ktori bojovali na strane Turkov podla hesla ,,radsej sultan ako papez“. Katolici boli v mensine, vystaveni domacej piatej kolone, a v tureckom ohrozeni- a je obdivuhodne, ze dokazali zvitazit. Ako museli byt zapaleni, horlivi, mysticky, oddani hodnotam, hlboko presvedceni o svojej pravde, ako museli byt skvele organizovani, baroko bojovni (v dobrom slova zmysle), ze dokazali z takej pozicie zvitazit. Ze sa dokazali takto otrepat s renesancnej korupcie, upadku, a slabosti.
Pekne video, na pohrebe Otta Habsburskeho spievaju hymnu Habsburgov:
https://www.youtube.com/watch?v=1bDEn7wtzXQ
Este podotykam, ze samozrejme, kralovsky absolutizmus a centralizmus odsudzujem. Panovnik neni a nema ulohu byt osvietenskym reformatorom.
Naopak, prinasa stabilitu a ochranuje Tradiciu krajiny. Tak ako papez, ktory nema konat svojvolne, ale je strazcom Tradicie.
Preto kral ma vladnuc v zhode s pravovernymi katolickym biskupmi, a v podriadenosti svatej Cirkvi, chranit dogmu viery a nezavislost Cirkvi. A tak prinasat slobodu svojim narodom, regionom, rodinam. Samozrejme, sloboda, ktora sa opiera o zakonnost, spravodlivost, bezpecnost, a socialny zmier, nemennost dogmy, poriadok, a pevne body, akymi su nemennost a nespochybnitelonost katolickej viery, a pevnost autority panovnika.
1. Co máte na mysli svobodou v baroku? Asi to nebude svoboda po právní stránce, protože tu drtivá většina tehdy neměla, nesměli bez dovolení ani opustit panství, oženit se, chodit do školy, změnit povolání, natož vlastnit majetek – i ty hadry na nich patřily pánu. Za krádež chleba uříznutí ucha a dvacet ran holí, za pomlouvání pána šibenice, za nedoplatek daně karabáč, galeje a na dvacet let, za rouhání upálení, za odpadlictví lámání v kole a za sbírání klestí v panském lese vrážení hřebů do chodidel a chození při bičování do padnutí, navíc k tomu žádný soudní proces, ale mučení, dokud se nepřiznáte nebo nejste nadosmrti mrzák. I když možná měli podle zákona trošilinku práv, nemohli je jak vymáhat, neexistoval, kdo by se jejich stížnosti ujal (možná jeden z dvaceti pánů měl trochu slitování).
2. Pokud myslíte svobodu mravního myšlení a jednání, bez ohledu na osobní následky, tu má každý příčetný člověk, který je při plném vědomí. I v koncentráku můžete odmítnout nařízené zlo a hrdinně skončit v plynu.
3. Pokud to není ani svoboda v právním slova smyslu, ani ta mravního rozhodnutí bez ohledu na následek, která to je? Já takovou neznám, rád se dám poučit. Ale pokud mi svůj názor napíšete ruku v ruce s posměšnou urážkou, asi mi ho tak znechutíte.
Kobylka je příbuzná s abecedou, totiž s knihou?
Radši, když už jste mě zhanobil a urazil, neodpovídejte na můj příspěvek věcně, protože by to mělo podobný účinek, jako kdyby Vám řekl svůj názor někdo, kdo hanobí deset svatých obrázků denně. Mimochodem útoky ad hominem na sebe prozrazujete nedostatek argumentů.
Váš nesmyslný příspěvek shazuje sebe sama i svého autora, věčný dotaz jsem vám pak položil. Jste příbuzný s panem abecedou, totiž knihou, nebo se tu panu Pospíšilovi sešlo více podobných fantastů? Dokonce i kdybyste přispíval hodnotně nebylo by to příliš k užitku, když si ani neumíte vybrat přezdívku.
Nesmyslný? Pokud za nesmyslné označím něco, co si myslí většina lidí, dobře. Dnešní doba ukazuje, že většina se mýlí ráda a často. Ale pak musím odůvodnit (!), proč je to nesmysl. Prosté konstatování, že je to nesmysl, dostačuje toliko u nesmyslů, jehož nesmyslnost je všeobecně známá. U všeobecně přijímaných tvrzení to nestačí.
Tak tedy, proč je to nesmysl? Snad se žádné z těch mučení nikdy nestalo a vymyslili si to zednáři?
ne v tom smyslu a kontextu jak to Vy píšete
Ad Bohuš: Na co odpovídáte? Můžete to rozvést, odůvodnit, vysvětlit? Vy očekáváte, že někoho přesvědčíte, když neřeknete, jak to tedy je a proč? Uvědomte si, že druhého člověka Vaše stručná, neodůvodněná a neúplná odpověď nepřesvědčí. Mluvil jste o tom mučení, o tom, jestli je vymyslili zednáři, o tom, že když něco označím za nesmysl, má takové tvrzení cenu,jen tehdy, když je idůvodním, nebo co jiného negujete?
Jsou to samozřejmě jenom kdyby, ale pravděpodobně by nedošlo k nástupu nacismu a 2. světové válce. Tím by se přechod k socialismu značně ztížil.
Jinak Rakousko vinu na rozpoutání války jistě má, ale rozpoutání lokální války je jedna věc a světová válka zase druhá a dokonce ani vilémovské Německo není už tolik považováno za jednoznačného padoucha vzhledem k agresívní politice států Dohody. Vstup USA do války na základě zaranžované záminky je už jen třešničkou na dortu a taky zřejmě podstatným rysem americké zahraniční politiky dodnes.
Ano samozřejmě, Herr Šourek, všichni přece vědí, že Rakousko Uhersko válku nerozpoutalo, to apačský náčelník Geronimo napsal „Mým národům“.
Spíš bych se ptal, nakolik do toho bylo vmanipulováno Německem.
Trest, který za prohranou válku následoval (kdyby se nezapojily USA, vůbec nemusela prohranou být), mi přijde příliš tvrdý.
Zrovna u Rakouska-Uherska by ten trest za jeho hříchy v podobě rozpadu podle všeho, byť možná jinou cestou a na trochu jiné celky, proběhl tak jako tak.
To si nemyslím.
Spolu kradli, spolu viseli. Když jsme u tohoto ožehavého tématu. K tomu, aby byl někdo dobrým vládcem, nestačí že je zbožný, což bl. Karlovi neupírám. Ve Vídni si mimořádně oddechli, když se zbavili arcivévody Ferdinanda, který byl sice asi méně zbožný, ale o to politicky schopnější včetně ochoty srovnat Maďary armádou. Navíc neprošel na rozdíl od Karla specifickou formací podobnou ničení lidí při prověrkách – totiž sloužením válečné mašinérii o jejíž spravedlnosti sám Karel nebyl přesvědčen a až kdž přišel na trůn poukoušl se pokoutně vyjednávat a pak zatloukal jak malý kluk.
Inak, zrovna pozeram pekne video na pocest bitky pri Lepante, bitky, ktora zachranila Krestanstvo, a tiez na pocest Filipa II. Habsburskeho, spanielskeho krala, okrem ineho:
https://www.youtube.com/watch?v=2po6jMLtUqw
V podstate s Habsburgovcami odisiel i stary svet. V Rakusku skoncila vlada muzskych clenov habsburskeho rodu Mariou Tereziou, a nasledne jej lotrinsky syn Jozef II. znicil, co sa dalo (a tiez sa nedal korunovat uhorskym a ceskym kralom).
V Spanielsku Habsburgovci vymreli, a Burbonovci, co prisli po nich rozbehli tiez opatrne osvietenske reformy.
Inak, citam zaujimavy text o Maurrasvi, ktory mozno prvy spojil francuzsku reakciu s nacionalizom, su tam i zaujimave myslienky o monarchii:
http://www.narmyslenka.cz/view.php?cisloclanku=2002080006
O samotnom Maurrasovi tam je tiez clanok:
http://www.narmyslenka.cz/view.php?cisloclanku=2002070012
Nadšený souhlas. Kromě toho mi vždycky připadalo zvláštní jak málo se svatí králové a jiní vládcové hodili pro vládu z lidského hlediska. Z těch kteří se nás bezprostředně dotýkají bych uvedl jako příklad nejenom blahoslaveného Karla ale i třeba svatého Václava, Jindřicha a Kunhutu, Kazimíra a četné Arpádovce. Kteří jako dynastie dali Církvi a světu největší počet světců a světic. Zdá se že Pánubohu ani nevadilo když svatí vládcové nepřivedli na svět potomky kvůli celibátu, ve kterém žili jako manželé po vzájemné dohodě i svatý Jindřich a svatá Kunhuta a nebo když k sobě vzal jejich děti v mladém věku. Vždycky to dobře dopadlo.
Baroko považuji především za rakouskou, španělskou a českou záležitost. Což znamená habsburskou. V Německu ho jen tak trochu šolíchali, obvykle pod katolickým vlivem, jako třeba když se saským kurfiřtem stal katolík z Polska a ve Francii měli spíš rokoko. Hravý a dekorativní styl kterému chyběla duchovní stránka a základ.
Gavrilo Princip by mohl být považován také za oběť atentátu. Byl odsouzen ke směšnému trestu, jako nezletilý a měl si ho odsedět v Terezíně. Velitel pevnosti se těšil že tam bude mít zajímavého člověka ale shledal ho natolik hloupým že nechápal jak mohl něco studovat. Zanedlouho umřel na tuberkulozu. Odpočinutí věčné dej mu ó Pane a světlo věčné ať mu svítí. Ať odpočívá ve svatém pokoji. Amen. Na to aby okradli Ferdinandovy sirotky musel náš parlament vydat zvláštní zákon, nebyli Habsburkové. Smutné je že dodneška pana arcivévodu tupí někteří průvodci na Konopišti a to i před Němci a Rakušáky. Kterým tak ukazují českou bestii v plné kráse. V den atentátu si jistý bezvýznamný Rakušan zapsal do deníku že jde o nejšťastnější den jeho života. Největší ochránce slovanů byl zavražděn slovanským fanatikem. Nic už nám nestojí v cestě. Nějaký Adolf Hitler to byl.
Tak jsme si kopli do srbského nacionalismu. Jak moderní, že? To oni nám zničili skoro ráj na zemi.
Podívejme se blíže na Balkán 19.století, který právě za cenu vysokých stotisícových ztrát osvobozuje Rusko od turecké nadvlády. Rakousko si tak přišlo v r 1875 Berlínskou dohodou s Tureckem na jih Bosny a roku 1908 anektovalo zbytek. Proti vůli Ruska a také Srbského království, které v tom vidělo svoje ohrožení. Ale velmoci expandují cestou nejmenšího odporu, jak to vidíme i dnes. RU se tedy zvětšovalo jiho východním směrem , ne směrem severním jak by si Češi mohli přát, aby dostali zpět Lužici či Slezko.
Nespokojenost vyvolal krok RU i mezi obyvateli Bosny, kteří se sotva vymanili z mnoha set letého tureckého útlaku a krok Rakouska hodnotili jako další okupaci. Proto vznikla mimo jiné i organizace Mladá Bosna, sdružující bosenské Chorvaty , muslimy a taky Srby. Mezi nimi byl i Gavrilo Princip, který se narodil roku 1894 jako 4. z 9 dětí pošťáka ve vesnici Velestovo v chudé oblasti Bosny. V únoru 1912 se Gavrilo zúčastnil protirakouské demonstrace v Sarajevu , za což byl vyhozen ze školy. V létě 1912 chtěl pak vstoupit do srbské armády, která právě bojovala s Tureckou říší, ale byl odmítnut protože byl “příliš malý a slabý”. (…) Hned poté vstoupil do organizace Mladá Bosna, kde chtěl slovy historie “vykonat něco vyjímečně hrdinského, aby dokázal že stejně dobrý jako ti ostatní”. Tomuto spolku se rozhodla pomoct Černá ruka působící v Srbsku. Což byla organizace která stála už za atentátem na srbského krále Alexandra (!!!) v roce 1903. A pokusila se o atentát na France Josefa v roce 1908. Gavrilo a spol. od nich na území Srbska dostali výcvik, revolver, bomby a kapsle s jedem na tuto sebevražednou misi. Když se plánu na atentát dozvěděl srbský premiér Nikola Pacic, vydal přikaz k jejich zatčení, který ale ten byl ignorován. Gavrilo a spol. byli přesvědčeni, že zabitím Habsburka zajistí Srbsku nezávislost ohrožovanou Rakouskem.
František Ferdinand d’Este přijel do Bosny na vojenské manévry, které se konaly poblíž srbských hranic (Srbové to považovali za vyhrožování). Ferdinand věděl, že jede na žhavé oblasti, ale opatření jeho cesty tomu neodpovídala. Po inspekci nemocnice v Sarajevu se kabriolet vydal do ulic plných davů lidí. Kde na něj čekali i spiklenci. Když se přiblížilo auto s následníkem, prvním atentátníkem na řadě byl bosenský muslim Muhamed Mehmedbašić, ten ale psychicky selhal, protože za ním stál policajt. Podobně dopadlo i dalších jeho 5 kamarádů. Jen jeden hodil bombu , která způsobila hlavně zmatek .Auto se tak omylem octlo před kavárnou ze které právě vycházel Gavrilo a ten nezaváhal. Zastřelil vévodu a chtěl i generála, ale nechtě zasáhl Sophii. Po atentátu Princip následující instrukce otočil zbraň proti sobě, ale k dokonání sebevraždy mu zabráni muž z obecenstva stojíc za ním. Gavrilo pak zemře tvrdě vězněn v Terezíně.
Odpovědnost za atentát Rakousko svedlo na srbskou vládu, což bylo jen výsledkem dlouhodobého nepřátelství. Vzešla však otázka, má-li se rozpoutat větší konflikt. To záviselo na postoji Ruska (poskytne-li Srbsku pomoc). Probíhala tedy diplomatická jednání. 25th July, 1914 Rakousko dalo Srbsku ultimatum, podle kterého Srbsko musí povolit vyšetřování RU na Srbském území a vydat atentátníky k soudu do Vídně. Srbsko váhalo s tím že by šlo o porušení jeho suverenity a ústavy. Později je vydalo ale (z pohledu RU) bylo už příliš pozdě. Když už bylo Srbsko téměř ochotno ultimatum přijmout, tak Rakousko – Uhersko vyhlásilo částečnou mobilizaci (26.7.1914) a dva dny na to vyhlásilo RU Srbsku válku. RU císař vydal manifest „Mým národům“, v němž prohlásil, že si válku nikdy nepřál. Uplný dnešní humanista…
Rakouská generalita v bílých rukavičkách, v domnění, že Srby v krátké době pokoří,tak čekala válku charakteru 19.století. Asi něco jako proběhlo před pár desítkami let u Jaroměře. Kde největší škoda ve vesnici po prusko-rakouského střetu byli 3 zbořené domy a několik poškozených střech (no považte!). Armády proti sobě stáli ve vzdálenosti 1,5 kilometru na kopcích. Na třetím kopci stálo občanstvo a pozorovalo válečnou show….
Atentát taky vyvolal v Evropě vlnu anti pravoslavných nálad, ačkoliv samotní bosenští Srbové bojovali a umírali za Rakousko Uhersko v Galicii a Tirolsku. Černá ruka byla v Srbsku obviněna z vyvolání války a její vedení bylo v r 1916 zatčeno a o rok později popraveno. Takže tak pohly dějinami „nevládní organizace“.
Srbové bezpočtukrát v historii dokázali, že jsou více než kterýkoliv jiný národ hrdí a svobodymilovní a že se za žádných okolností nikomu nepokoří. Nepokořili se ani Turecku, ani Rakousko-Uhersku, ani Německu, ani USA a NATO, ani nikomu jinému. V Srbsku by se vždy mohl zapálit plamínek svobody, který by se mohl rozšířit po celém světě. Proto je třeba tuto zemi zcela zeslabit, rozdrobit, ponížit a očernit.
Máte recht, Srbové jsou dobrodinci lidstva, spása Evropy. Co dím Evropy, světa.
Tak a příště prosím bez toho srbského nacionalismu. Jakkoli mám pro Srby slabost, tyhle vaše glorifikace mi přijdou až příliš jednostranné. Hájit vraždou dvou lidí s poukazem na údajnou koloniální politiku R-U…uf.
Takže byste atentát na diktátora, který mele katolíky do paštiky a okupuje katolické země, taky odsoudil jako vraždu? Vražda je zabití manželky takového člověka, která nikoho nepronásleduje. Takže
a) je to jedna vražda, nebo
b) je vražda i atentát na Heydricha.
Jsou to dvě vraždy (a) a vražda Heydricha nebyla vražda (b), protože Ferdinand d´Este nebyl Heydrich ani jemu podobný…
Pokud chcete spojovat Frantšika Ferdinanda de Este s Heydrichem, tak mě prosím poučte, kde se František Ferdinand de Este stal protektorem, zavedl stanné právo a nechal osobně nařizovat popravy lidí, kteří byli vnímáni jako porušující zákony?
Uznávám, že na atentát na Heydricha lze hledět jako na vraždu – jeho vnitřní motivací byla odplata za popravu generála Bílého, kterou nařídil právě Heydrich, a tuto odplatu nařídil žák generála Bílého, plukovník Moravec, a nakonec proběhla bez politického krytí a navzdory nesouhlasu velké části českého odboje. Zároveň ale šlo o čin vůči osobě, která byla z vojenského hlediska oprávněným cílem s použitím zbraně za účelem ukončení života dotyčného. Heydrich totiž, na rozdíl od Františka Ferdinanda de Este, byl osobou činnou v aktivní vojenské činnosti na území ve válečném stavu – a tím byl právě akt stanného práva na území Protektorátu Čech a Moravy, a skutečnost tohoto stavu stanného práva dávala německé okupační moci právo užívat válečných zákonů a válečného práva – jinými slovy – sám Heydrich nalajnoval hřiště a určil pravidla, která ho nakonec stála život …
Oba se dopustili perzekuce a okupace, resp. Este byl představitel okupační a Srby perzekuující mocnosti. Podstata perzekuce a okupace je stejná, Heydrich tak činil mnohonásobně vyšší měrou, ale abych parafrázoval Vaší oblíbenou filosofii, míra je případek, ne podstata. I kdyby rakouský režim zavraždil desetitisíckrát míň Srbů, než všech lidí Heydrich, k obraně se zbraní v ruce to pořád stačí. Okupace je jako válečný stav.
Srbové byli první, kdo uznal naši republiku. A my se jim za Havla pořádně „odvděčili“.
R-U v tu dobu okupovalo Srbsko? To jsem netušil…
Ne tehdejší nezávislé Srbsko, ale další oblasti plné Srbů. Ve Vojvodině a té Bosně žíly určitě desítky procent Srbů. A nebylo jim dobře. Nadvláda nad tou první trvala staletí. Jednomu národu je určitě nepříjemné žít ve třech zemích.
Bylo by občanům ČR dovoleno zabít Bidena, kdyby se rozhodl udělat z amerických Čechů poníženou skupinu a všemožně jim škodit? Smí se vůbec svrhnout despotického vládce, nebo jen toho nekatolického, nebo žádného? Jaké jsou případně podmínky? Totiž, jak jinak se má dosáhnout osamostatnění nějakého národa nebo jeho části od nadvládné mocnosti, než násilím vůči jejím orgánům? Prosím otázky zodpovědět přímo.
Bosna nebyla Srbskem, Srbové tam neměli většinu, tudíž nemohli považovat Bosnu za své území a pokud se nechtěli smířit s tím, že nemají vlstní stát, měli se přestěhovat do Srbska.
Nejsem si vědom toho, že by Srbové byli v Bosně poníženou skupinou, jíž stát všemožně škodil. Není to pravda.
František Josef nebyl žádný nelidský despota, jehož zločiny by ospravedlňovaly to, co se stalo v Sarajevu…
„Ve Vojvodině a té Bosně žíly určitě desítky procent Srbů. A nebylo jim dobře. Nadvláda nad tou první trvala staletí. Jednomu národu je určitě nepříjemné žít ve třech zemích.“
Rozumím správně, že stejnými měřítky směli kosovští Albánci vraždit představitele srbské správy, protože v Kosovu žily určitě desítky procent Albánců a nebylo jim dobře? A pokud je Albáncům nepříjemné žít ve třech zemích, ospravedlňuje to ve Vašich očích vytvoření nejen samostatného Kosova, ale i Velké Albánie? (Aby pak zase měli Srbové a Makedonci ospravedlnění vraždit Albánce a tak dále pořád dokola?) Nebo máte pro různé národy různá měřítka?
Netrpíte třeba hladem? To má na myšlení někdy zvláštní vliv. Že Srbové spěchali uznat vzbouřenecký stát jim není ani v nejmenším ke cti.
Můžete prosím uvést, od jakého data Rakousko-Uhersko okupovalo Srbsko a jakou funkciv této okupaci zastával František Ferdinand de Este? Moc Vám děkuji.
Heydrich tam především neměl co dělat, neboť okupace ČSR byla protiprávní. Takže byla protiprávní všechna rozhodnutí, včetně vyhlášení stanného práva.
Stejně tak Srbové v Bosně byli pod RU zařazení někým jiným, aniž by to mohli ovlivnit.
K sarajevskému atentátu bych Vám doporučil knihu J. Bigginse: V císařských barvách. Je to sice fikce, ale celkem blízká realitě a nepostrádá vtip i znalost věci.
Raousko nesvedlo odpovědnost za atentát na Srbsko kvůli dlouhodobému nepřátelství, ale protože to za něj odpovědnost skutečně mělo – jak dnes již bezpečně víme (a jak R-U poměrně jistě dovozovalo) – na organizaci a logistickém zabezpečnení atentátu se přímo a vědomě podílelo minimálně jedno ministerstvo srbské vlády.
Jenže na atentátu se podíleli i generálové R-U, prakticky vozili Ferdinanda po Sarajevu tak dlouho, až se do něj nakonec jeden ze spiklenců trefil…
Jak bylo rozebíráno jinde, R-U mělo Bosnu na starosti jen jako „protektor“ a v toce 2014 už tam nemělo být…