Je popeleční středa
„Memento, homo, quia pulvis es, et in pulverem reverteris.“
Je středa 13. února a letos na tento den připadá popeleční středa, která slavnostně otevírá dobu postní. Připomínám, že tento den je dnem přísného postu (maximálně jen jedno syté jídlo denně plus dvakrát něco malého, pochopitelně všechno bezmasé) a že v kostele, kam by každý, kdo má tu možnost, měl dnes zajít, se během obřadů spřažených se mší světí popel a uděluje znamení popelce, které symbolizuje pokání a pomíjivost pozemského života.
Dnes tedy začíná doba 40 dnů modliteb, postů a almužen, kdy se život křesťanů má ještě více než jindy soustředit na rozjímání a pokání. Nechť se vám to daří, protože to je to nejdůležitější. Tak jako zpověď předchází svatému přijímání a právě její upřímnost a poctivost rozhoduje o tom, zda člověk vůbec má právo příjímat o očekávat, že mu svaté přijímání něco dobrého přinese, tak je poctivě a upřímně prožitá postní doba nepostradatelným základem pro tu pravou radost z Velikonoc, ze Zmrtvýchvstání Páně.
[…] Je popeleční středa […]
Olomoucký arcibiskup Jan Graubner napsal pěkný – jasný a naléhavý pastýřský list k postní době, v němž upozorňuje na největší hříchy současnosti:
….“Dovolte, abych připomněl, že i v současné době je na světě mnoho lidí, kteří jsou
pro svou víru v Krista pronásledováni. Jen v minulém roce podle některých agentur
bylo pro svou víru v Ježíše Krista zavražděno přes 100 000 lidí. Některým by přitom
stačilo jen nejít na bohoslužbu, jen svou víru trochu skrýt a jednat podobně jako lidé
kolem. Oni nezradili. My žijeme v pohodlí, nám kvůli víře nehrozí nic vážného, někdy
jen trocha posměchu. Naši víru však ohrožuje náš egocentrismus, náš sklon rozhodovat jen podle sebe, ne podle Krista. Pak si ovšem volíme cestu bez Vykupitele, bez životního průvodce a ochránce, spoléháme jen na své omezené schopnosti a připravujeme se o naději.
Jak snadno se někteří z nás zřeknou nedělní mše svaté kvůli bezvýznamným vý-
mluvám! Jen připomeňme, že vynechání nedělní mše svaté bez vážného důvodu je těž-
kým hříchem, se kterým není možné přistupovat ke svatému přijímání. Kolik věřících
podléhá tělesným a citovým pokušením a nechají se strhávat příkladem nemravného
života, který dnes společnost považuje za normální! Připomeňme však, že užívání drog
je těžký hřích, že rozbít manželství je těžký hřích, že každý sexuální život mimo platné manželství je těžce hříšný. Pro katolíky je platné jen manželství církevní. Odkládání
svatby i přesto, že dvojice už má děti, jen kvůli tomu, aby nepřišli o peníze, otevřeně
ukazuje, že nestojí o Boží požehnání a že peníze jsou pro ně víc než to, co nabízí Bůh.
Stejně tak každé zabití nenarozeného života či umělé bránění početí je těžkým hříchem.
Potrat jako vražda bezbranných je pak spojen i s církevním trestem…“
Celý text v pd na stránkách http://www.ado.cz/clanek/pastyrsky-list-arcibiskupa-graubnera-k-postni-dobe-2013