Lekce Zlého: O pohádkách
V tomto příspěvku bych se rád zabýval pohádkou, přesněji pohádkou pro děti. To upřesnění je důležité, protože pohádky nemusí být nutně pro děti, ale tím se tu nebudeme zatěžovat. Přemýšleli jste někdy nad tím, k čemu jsou takové pohádky dobré? Doufám, že ano, protože takovou otázku si člověk musí položit, pokud se ptá, je-li tato pohádka dost dobrá. Nebo jinými slovy – jestli si zaslouží, aby se s ní setkaly nějaké děti.
Pohádky nejsou jen uspávadlem či bavidlem dětí. Pohádky jsou první lekce o cti, spravedlnosti a slušném vychování, kterými se dětem nenásilně vštěpují morální hodnoty a měřítka pro společenské chování. A nezanedbatelnou roli hrají i při kultivaci dětského jazyka a slovní zásoby. Pokud budeme dětem poskytovat špatné pohádky, jejich výchovu to značně poškodí.
Jak tedy rozeznáte dobrou a špatnou pohádku? No v prvé řadě by měla mít hlavu a patu a určitou jazykovou úroveň. A v druhé řadě, té nejdůležitější, by měla dětem vštěpovat ty správné hodnoty, podporovat dobré zásady a jevy a odsuzovat ty zlé. Což až příliš často neplatí.
Jsem teď nemocný a tak mám po dlouhé době televizi zapnutou déle než jindy (obvykle sleduji jen zprávy, výjimečně pak ještě jeden až dva pořady denně, pečlivě vybrané) a mohl jsem tak shlédnout pohádku „Král zlodějů„. A musím říci, že je to klasický příklad pohádky, která je velmi špatná. Proč?
Jde o filmovou adaptaci stejnojmenné pohádky bratří Grimmů. Na obhajobu těchto pánů je třeba dodat, že oni pohádky sbírali mezi lidmi a neomezovali se na výchovné pohádky pro děti. Tato pohádka i v původní podobě není ani nijak zvlášť kvalitní , ani přínosná z výchovného hlediska a spíše šlo o příběh pro pobavení dospělých (i když samozřejmě nelze vyloučit, že mohla sloužit jako výchovný prostředek těch, co své děti nechtěli vést zrovna poctivě)… Ovšem tvůrci filmového zpracování této pohádky si dali záležet na tom, aby ji učinili ještě mnohem horší.
Filmové zpracování nejenže stejně jako psaná předloha relativizuje závažnost krádeží, dělá ze zloděje pozitivní postavu a zesměšňuje kněze a víru v Boha, ale navíc ještě skrze přidané vhledy do hraběcí rodiny zesměšňuje konzervativní náhled na svět a výchovu dětí, disciplínu a ovlivnění výchovy hodnotami. Pokud bychom dětem pouštěli vícero pohádek takovéhoto typu, tak bychom dělali hodně proto, abychom zničili všechny zárodky a základy správné výchovy, kterých se jim dostalo.
Můžeme si oddechnout, že tahle pohádka je tak špatná, že se moc repríz nedočká a moc dětí neovlivní. Dejme tomu, ale problém je v tom, že takových pohádek je mnohem víc, včetně těch nejúspěšnějších. Můžeme vzpomenout na knihy Philipa Pullmanna, u nichž sám autor přiznává, že jejich cílem je vštípit dětem nenávist k náboženství. Ty jsou poměrně kvalitní a úspěšné, i když naštěstí nedosahují kvalit ani úspěchu Lewisových knih, vůči nimž se sice na jedné straně vymezují, ovšem na straně druhé se v nich mnohým inspirují. Mohl bych vzpomenout na jistě po řemeslné stránce vysoce kvalitní knihy Astrid Lindgrenové, které až příliš často podrývají v dětech úctu k autoritám, rodičům a institucím (zejména pak škole).
A bude hůř. Pohádky se dnes staly bojištěm o dětskou duši. „Temná strana“ naší společnosti si je tohoto dobře vědoma a chystá se zahájit ofenzívu. Podle mínění europarlamentní Komise pro rovnost pohlaví by měly být z pohádek a dětských knih, které se objevují na školách, odstraněny ty, které podporují „genderové stereotypy“. Nahradit by je měly nové pohádky, kde se budou v pozitivních rolích objevovat homosexuální páry a další netradičně pojaté svazky a kde ženy budou zastávat i role tradičně přisuzované spíše nebo téměř výhradně mužům (podrobnosti anglicky ZDE).
Zapomeňte na „Tři oříšky pro Popelku“, za chvíli ji zakážou a dětem se bude coby hit pouštět jen pohádka „O Popelákovi“! I když vlastně ne, to by nebyl dost velký posun, musíme si nejspíše počkat na zbrusu novou pohádku „Princ a Popelák“…
Články s podobnou tematikou:
Nemyslím si, že by zrovna televizní pohádky mohly být problém. Pokud si rodič najde trochu času může pro děti vybrat vhodné pořady. Třeba já mám satelit s více než 200 stanicemi, mezi nimi je i několik čistě křesťanských. Pak není možné nevybrat něco vhodného. Další věc je to, že v době Internetu klasické televizní vysílání ztrácí význam, pořady si už nevybíráte podle toho, který zrovna běží, ale podle toho, který chcete vidět.
Naopak problém je třeba vidět v povinné školní docházce, kdy našim dětem, proti naší vůli, nalévají do hlavy závadné věci a děti pak získávají špatný pohled na svět a je jim předkládána překroucená historie. Naneštěstí školu na rozdíl od televizního kanálu není tak jednoduché přepnout.
Vyšlo i na stránkách autrova blogu, kde lze článek podpořit kliknutím: http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/311941/O-pohadkach.html
Veľmi zaujímavá téma. Bolo by ale zaiste vhodné uviesť aj také, ktoré sú pre deti priamo vhodné. Svojej 3 a pol ročnej sestričke napríklad rád púšťam Levieho kráľa. Prvý diel je veľmi dobrý, druhý jej už nepúšťam, keďže ten ani zďaleka kvalitu toho prvého nedosahuje a jeho záver mi príde nasiaknutý pravdoláskou…
Pohádky gendero-homosexualistické – o dvou princích, či o tom jak princezna políbila žábu:) jsou úchylné a rodiče, které mají vyšší IQ než houpací kůň, je dětem nemohou vyprávět před spaním. (pokud mají rádi děti:))))…. Srovnejme pohádky typu o dobrém Leninovi, o milionáři co ukradl Slunce, či o dobrém dědovi Stalinovi, co má v Moskvě pohádkový hrad:))….
….
Za zajímavé kolbiště považují J. R. R. Tolkiena a jeho Pána prstenů a spol. kontra Rowlingové Harryho Pottera.
První je katolíky uznáván, či tolerován, druhý zhusta odmítán. Je to jen tím, že prvně jmenovaný autor byl katolíkem (praktikujícím), takže je jeho novodobý stylistický epos, vycházející evidentně z keltsko – germánských mýtů přínosný pro duši dítěte? Zatímco Harry P. je jen fantasy s pseudo-okultním pozadím?
Nebo je to jinak?
Pax
Jan
Tolkienův epos je ve své podstatě křesťanský. Sice hodně těží z germánských a keltských jazyků i schématu jejich mýtů, ale jeho filosofie a morálka není ani keltská, ani germánská, ale křesťanská. To se o Harry Potterovi asi říci nedá…
Jan, Tolkien bol nielenze praktizujuci katolik, ale i, ak sa to tak da povedat, katolicky tradicionalista. Napr., ak sa nemylim, sabotoval i novu omsu latinskymi frazami.
Tolkienov list synovi, kde sa stavia proti koncilovemu vyvoju v Cirkvi:
https://evelyn.signaly.cz/1005/situace-v-cirkvi-je
Inak, myslim, ze Tolkien na konci zivota sa obaval nejakej novopohanskej interpretacie diela, tak vyvijal aktivity v tom smere, aby jeho delo bolo spravne, krestansky pochopene.
Tolkien acknowledged this himself:
The Lord of the Rings is of course a fundamentally religious and Catholic work; unconsciously so at first, but consciously in the revision. That is why I have not put in, or have cut out, practically all references to anything like ‚religion‘, to cults or practices, in the imaginary world. For the religious element is absorbed into the story and the symbolism.
Když už se oháníte jazykovou kulturou – děti se setkaly ne setkali.
Děkuji za upozornění…
Když už se oháníte jazykovou kulturou – děti se setkaly, čárka, ne setkali.
A ještě to přejedeme velejemným smirkem: „setkaly“, ne „setkali“. 🙂
Pro děti jsou teď jiné pohádky: http://english.pravda.ru/society/family/11-12-2012/123119-european_feminists-0/ proti nimž je Král zlodějů slabým odvarem. Třeba Král a král. Navíc ty nevhodné by bylo nejlepší zakázat.
K tématu: http://www.ostrava-online.cz/blogy/evropske-feministky-se-spolcuji-proti-detskym-pohadkam