Křesťanské hodnoty bez křesťanství?
„Já bych chtěl, abychom přestali být čistě křesťanskou stranou, ačkoli to mnoho našich členů nerado slyší. (…) Chtěl bych, abychom byli strana lidí, kteří křesťanské hodnoty vyznávají bez ohledu na to, zda jsou věřící, nebo ne.“ – Pavel Bělobrádek v rozhovoru pro Studenta.cz.
Nejzásadnější problém, který mám s Bělobrádkovou KDU-ČSL, je ten, že beze zbytku přejala filosofii celosvětově krachující „moderní křesťanské demokracie“, která vidí budoucnost v „otevřené moderní křesťanské straně“, která se neváže na konkrétní konfesi a nelpí na tom, aby všichni její členové byli křesťané (nebo nedej Bože dokonce křesťané dokonalí).
Je to filosofie postavená na několika zásadních omylech, chtělo by se říci, ale vzápětí se rozum tomu vzpírá uvěřit, protože nejde ani tak o omyly, jako spíše nesmysly – nesmysly natolik zjevné, že člověk nemůže uvěřit tomu, že se někdo může takto mýlit…
Prvním zásadním omylem je, že je vůbec možno vytvořit křesťanskou stranu (resp. stranu šířící křesťanské hodnoty), která nebude čistě křesťanská a nebude se vázat na nějakou konfesi. V prvé řadě z toho prostého důvodu, že nekřesťan nikdy nemůže zastávat křesťanské hodnoty. Může sice, pravda, zastávat názory vedoucí za určitých okolností k podobným stanoviskům či řešením, jako jsou ta křesťanská, ale bylo by bláhové očekávat, že to bude trvalé souznění, které bude přežívat i zásadní změny okolností.
Náboženství a na něm stojící morálka, to není soubor volně směnitelných a rozložitelných názorů. Je to ucelený systém, v němž víra podmiňuje hodnoty, které pak podmiňují chování. Hledat nekřesťana s křesťanskými hodnotami, to je jako hledat v nejsušších pouštních oblastech kaktusy a očekávat od nich, že se jim po přesazení bude dařit v českých rašelinišťích. Křesťanské hodnoty nejsou volitelným doplňkem šatů či kulturního vkusu. Vycházejí z vědomí existence a z poznání křesťanského Boha, z Božího Zjevení. Pokud tyto kořeny chybí, pak nemají z čeho vycházet a z čeho žít.
Druhým zásadním omylem je, že v dnešním světě je možno být bez spojení s konkrétní konfesí „křesťanskou stranou“ v tom smyslu, že to slovo křesťanský bude mít nějaký reálný význam. Uvědomme si strašnou inflaci slova křesťanství v dnešním světě, kde se pod něj klidně cpou do jednoho pytle sedesvakantisté a američtí episkopálníci. Bez spojení s určitou konfesí nemá slovo křesťanství v naší současné době žádný reálný obsah. Občas si říkám, že nebude trvat dlouho a vejdou se do něj i satanisté. Samozřejmě, můžete říci, že navzdory všem omylům okolního světa je a vždy bude pravda taková, že slovo křesťanský je ve skutečnosti synonymum pro slovo katolický a cokoliv jiného je větší či menší omyl. Je to pravda, ale pokud ji známe, nemůžeme nikdy vypustit z úst nesmysl o nekonfesní křesťanské straně…
Posledním problémem je, že křesťanská strana si může dovolit být „otevřená“ jen v jednoznačně křesťanské společnosti, v sekularizované společnosti se rychle změní na něco podobného západním „křesťanským“ demokraciím, jaké můžeme k nalézt v Německu či Beneluxu. Část KDU-ČSL se nestydí tyto smutné a nepovedené parodie na křesťanské strany považovat za svůj vzor. Jestliže tato skupina bude mít možnost straně dlouhodoběji dominovat, pak i ona skončí u předsedů a poslanců typu Wilfrieda Martense či Viviane Reding.
President Obama dostal pro svuj 2. termin hlasy asi 52% americkych katoliku – navzdory jeho reputaci nejtvrdsiho zastance potratu a politiky co narizuje katolickym institucim porusovat mravni uceni cirkve stran potratu a antikoncepce (Obamacare zdravotni pojisteni).
Proc? Protoze jeho propaganda uspesne zahrala na lidske slabosti jako zavist a strach – jeho katolicti volici odpovidali ze nejdulezitejsi je ted „ekonomika“ a ze Obama ma vice soucitu pro chude nez milionar Romney.
Democrats mohou poukazovat ze nejvetsi hrozbou pro spolecnost je ‚krestansky fanatismus‘, byt proti rodine, obecne/verejne mravnosti, davat za vzor duchovni krasy vsech nabozenstvi krome krestanstvi, potirat pritomnost krestanskych symbolu na verejnych mistech – a stejne dostanou polovinu vericich.
Republicans, strana co neni krestanska, ale ve ktere je prevaha krestanu, nemohou ocekavat ze jim jejich postoj obrany svobody vyznani a americkych krestanskych tradic automaticky doda jeden extra hlas.
Katolicka cirkev podle meho nazoru vlastni politickou stranu nepotrebuje. Katolicti volici by meli volit tu stranu co dusledne chrani svobodu vyznani, lidskou dustojnost a obcanske svobody. Bez statniho dozoru a zdanovani, bez nutnosti kompromisu se statem, pak muze krestanska obec mit svobodu sledovat ve spolecnosti vlastni cestu – vlastni silou.
„President Obama dostal pro svuj 2. termin hlasy asi 52% americkych katoliku – navzdory jeho reputaci nejtvrdsiho zastance potratu a politiky co narizuje katolickym institucim porusovat mravni uceni cirkve stran potratu a antikoncepce (Obamacare zdravotni pojisteni).“
52 % lidí deklarujícíchc se jako katolíci. Naopak menšinu hlasů těch, co pravidelně navštěvují katolické bohoslužby…
„Katolicti volici by meli volit tu stranu co dusledne chrani svobodu vyznani, lidskou dustojnost a obcanske svobody. “
Jinými slovy, měli by volit katolickou stranu… 🙂
Ten, kdo hájí svobodu vyznání, lidskou důstojnost a občanské svobody, je automaticky katolík?
„Ten, kdo hájí svobodu vyznání, lidskou důstojnost a občanské svobody, je automaticky katolík?“
– Ne. Takový člověk je automaticky nekatolík.
S tím si dovllím nesouhlasit… Je ale samozřejmě otázka, jak si definujeme první a třetí termín. 🙂 Pokud ty termíny pojeme katolicky, tak jse si jist, že je budou hájit pouze katolické strany…
Hmm. Tak mi ještě prosím definujte svobodu vyznání v
a) katolickém
b) nekatolickém pojetí.
Svoboda vyznání by přece měla znamenat svobodu vyznávat bez omezení a ústrků pravou křesťanskou(t.j. katolickou) víru.
Náboženská svoboda v katolickém pojetí znamená, že nikdo nesmí být nucen k přijetí víry. To musí být vždy svobodným aktem, který je podporován Boží milostí.
Neznamená, že stát se má chovat ke všem náboženstvím stejně a že kdokoliv má právo si vybrat náboženství podle toho, jak se mu zalíbí. Ve státě, kde nejsou podmínky pro to, aby státním náboženstvím bylo katolictví, je možné a někdy i žádoucí tolerovat jiná náboženství, zejména v těch věcech, které nejsou proti přirozenému zákonu.
Já bych to viděl asi takto:
https://www.youtube.com/watch?v=qp9YXPg-wkI&list=PL1890C68163BF00A7&index=10
To je pojetí, které katolíci nazývají katolickým, solipsové satanským.
Obama sice dostal hlas od 52% ,,katolíků“, z nichž ale rozhodně nemalé procento tvoří mexikánci. Shrnuto, Obama vyhrál ve 2. volbě stejným zůsobem jakov tém 1. totiž díky barvě pleti. Pokud vím, při první volbě ho volilo 94% židů, u černochů to bylo obdobné.
Rozumím tomu tak že žádá o podporu slušné lidi. Ty kteří s námi sdílejí některé hodnoty. Jako je třeba poctivost, rodina, soucit s chudými a slabými atd. To poslední je věc ve které chybuje pravice a proč je pro mnohé křesťany nevolitelná. Když ohrnuje nad chudými a slabými demonstrativně nos. Nevidím důvod proč nepožádat takové lidi o pomoc a nedopřát jim možnost podpořit Církev i obecné dobro.
Autor píše „nekřesťan nikdy nemůže zastávat křesťanské hodnoty“. To je pravda, pokud má na mysli všechny „křesťanské hodnoty“ (rozuměj katolické) jako celek. Může však pokud je zdravého rozumu zastávat mnohé pro politiku důležité postoje. Ostatně problém je i v tom, že dnes jsou „křesťanské denominace“, které zpochybňují i některá morální učení (např. hříšnost potratů, sodomie), o kterých byla ještě v 19. století shoda s katolickou církví.
Chápu, že otevřenější, tj. ne čistě konfesijní katolická, politická strana může získat více voličů, ale pokud by taková byla, měla by mít dosti podrobně popsané zásady, aby postupně nesklouzávala k věcem jsoucím v rozporu s katolickou naukou.
Ono v katolické církvi je někdy míň křesťanství než v KDU.