Nepříliš známá fakta o II. vatikánském koncilu
Radio Vaticana informovalo, že papež Benedikt XVI. vyhlásil u příležitosti Roku víry udělení plnomocných odpustků tomu, kdo od 11. října 2012 do 24. listopadu 2013 za splnění obvyklých podmínek navštíví nejméně tři přednášky o II. vatikánském koncilu.
Pokud vím, nikde není stanoveno, kde se mají přednášky konat ani kdo má přednášet, takže podle mého soukromého mínění je možné uspořádat přednášku i doma pro příslušníky rodiny nebo pro přátele.
Pro případ, že by se mezi čtenáři našel někdo, kdo by si chtěl takovou přednášku připravit, shromáždil jsem z níže uvedených zdrojů následující fakta, která by pro svou důležitost v každé poctivé přednášce o II. vatikánském koncilu neměla chybět.
Nechť jsou každému inspirací pro důkladnější zkoumání průběhu koncilu, jenž podobných momentů a zvratů obsahuje nemálo, ale oficiálně se příliš nepřipomínají, protože se většinou „nehodí do krámu“.
- Druhý vatikánský koncil byl skutečně velice dobře připraven.
3 roky a 5 měsíců pracovali největší mužové Církve v odborných komisích jmenovaných Jenem XXIII. na 72 schématech, která měla být základem dokumentů přijatých koncilem.
Existují svědectví, že tato schémata byla velmi pečlivě a kvalitně připravena, že v nich byla s velikou moudrostí představena církevní nauka formou odpovídající tehdejší době a že na nich nebylo třeba téměř nic měnit. - Necelý měsíc po zahájení koncilu byla tato přes 3 roky připravovaná schémata smetena ze stolu, hozena do koše.
Místo nich byly předloženy nové návrhy, které již měli připraveny a nebo připravovali teologové z IDOC (International Documentation on the Conciliar Church). - IDOC bylo sdružení koncilních otců ze zemí západní Evropy (někdy se též můžeme setkat s označením Rýnská aliance). Byli velice aktivní a disponovali značným množstvím financí zvláště z Německa a Holandska. Netajili se tím, že hájili teze liberalismu zavržené papeži (např. v encyklikách Auctorem Fidei, Quanta Cura, Immortale Dei, Pascendi). IDOC každý den zásoboval všechny koncilní otce letáky hájícími heterodoxní teze, pořádali semináře atd.
Tato skupina byla úžasně dobře organizovaná, zatímco otcové, kteří přijeli ze svých diecézí a neuměli si v danou chvíli představit, že by taková organizace mohla existovat a „formovat“ je, byli v jistém smyslu naprosto bezmocní. Ve své nevinnosti si mysleli, že většina otců bude hájit pravověrné teze a nikoliv, že budou pracovat na obraně tezí zavrhovaných papeži po staletí. - Triumf IDOC
Tato organizace uspěla a na koncilu triumfovala od samého počátku, od úplně prvních dní. Koncil vlastně neběžel ještě ani týden, když již členové této organizace obsadili všechny klíčové pozice.
Tuto moc měli skrze komise. Podařilo se jim prověřit jména všech členů komisí a poté se postavili proti jménům, která byla navržena z toho důvodu, aby koncilní otcové nebyli [při výběrů členů do komisí] bezradní. Navržena, nikoliv vnucena, kardinálem Ottavianim, který navrhnul jména těch, kteří patřili do předkoncilních přípravných komisí, pouze proto, aby otce informoval kdo už má v té či oné oblasti zkušenost, a nikoliv, aby jim tato jména vnutil. Nicméně kardinál Liénart okamžitě povstal a řekl: „Protestujeme! To je nepřípustné; chtějí nám vnutit tyto seznamy, chtějí nám vnutit tato jména. Chceme mít vlastní svobodu, je na biskupských konferencích, aby navrhly jména do komisí.“ Krátce řečeno, neuvěřitelný příběh. Při odchodu z auly zvolal jeden holandský biskup k spřátelenému knězi: „Toto bylo naše první vítězství!“
Den před volbou měl IDOC připraveny seznamy, které byly distribuovány všem otcům do jejich dopisních schránek. A o necelých dvacet čtyři hodin později měli volit. Nikdo neměl čas připravit mezinárodní seznamy. Jen tato skupina je měla. A samozřejmě to byly právě tyto jejich seznamy, které byly přijaty. Osm z každých deseti kandidátů navrhovaných IDOC dostalo křeslo v některé z komisí. Tak měli v rukou dvě třetiny členů komisí, tj. těch, kteří měli vypracovat schémata. - Periti
Do subkomisí mohly být jmenovány osoby, které nebyly označeny za odborníky. Samozřejmě mezi členy subkomisí byli odborníci, ale komise mohly nominovat do subkomisí členy, kteří nebyli odborníky. V komisích tedy byli teologové jako Schillebeeckx, Rahner, Küng, Congar, Murray ze Spojených států, Lécuyer z Lovaně, Davis z Lancasteru. Všichni tito páni, z nichž někteří jsou nyní ženatí, a jiní otevření heretici, byli v subkomisích. To oni připravili schémata. Takto byla schémata pod naprostým liberálním vlivem.
A byla to schémata, která byla dvojznačná. P. Schillebeeckx sám napsal: „My velmi dobře víme, co děláme, když máme v koncilních schématech dvojznačné formulace. Od nich budeme po koncilu pokračovat.“ - Schvalování schémat
Při schvalování těchto schémat byl na koncilní otce činěn nátlak. Otcové byli často unavení dosti nepohodlnou situací v hotelech a nepřáli si, aby koncil trval neurčitě dlouho. A tak nechtěli pokaždé odmítat schémata, ale říkali: „Přijměme je tedy za základ pro diskuzi.“ Ale jestliže už jednou byly přijaty za základ pro diskuzi, nemohl nikdo již měnit jejich základní myšlenky, ale mohl činit pouze podružné úpravy. Jestliže někdo vznesl námitku proti zásadnímu bodu, odpověď byla: „Ach! Promiňte, ale přijal jste schéma jako základ pro diskuzi. V důsledku toho jste přijal jeho zásadní myšlenky. Nyní je samozřejmě věcí rozhodnutí, v jaké formě je prezentovat – zda musíme přidat odstavec, upravit vyznění – ale ne měnit jeho základní myšlenky.“ - Jakýmsi symbolem celého průběhu koncilu byla událost, k níž došlo krátce po jeho zahájení, 30. října 1962. Kardinál Ottaviani tehdy vystoupil proti navrhovaným změnám v liturgii a proti odstranění latinského jazyka, mluvil o „skandálu mezi křesťanským lidem“, který by způsobily „změny v úctyhodném ritu, který má souhlas tolika staletí“. Jelikož mluvil bez písemné přípravy (důvodem byla jeho takřka úplná slepota), překročil časový limit a po dalším upozornění mu byl vypnut mikrofon. Když se pokořený slepý kardinál, jenž předešlého dne oslavil své dvaasedmdesátiny, těžce vracel na své místo, triumfující liberální biskupové ho provázeli veselým smíchem a ironickým potleskem.
Kdo získal vládu nadl Druhým vatikánským koncilem? Pokorní a věrní otcové vedení Duchem svatým, nebo pyšní intrikáři vedení duchem tohoto světa?
Karel Mach
Tyto výpisky a výtažky pochází z přednášky Arcibiskup hovoří – Rakousko (1975) a textu dr. Pavla Zahradníka Kardinál Alfredo Ottaviani (1890-1979). Doplněno poznatky z „koncilové kroniky“ Rýn se vlévá do Tibery.
Jeden čtenář mi napsal tuto námitku:
„Takže asi tak dva tisíce pastýřů se změnilo v ovce a nechali se svést několika sty(?) bludaři. Pozoruhodná představa. Nejsem pastýř. Kdybych byl, vezmu na ty bídáky hůl. Že to neudělal ani jeden z těch dvou tisíc. Zvláštní. Pěti slovy: ten text mi koncil nevysvětluje.“
Odpověděl jsem mu:
Pokud jste někdy seděl v nějakém uskupení, kde se rozhoduje hlasováním, asi víte, jak jednoduché je pro zručného moderátora či předsedajícího vmanipulovat auditorium kam potřebuje.
Stačí když řekne například: „Máme tady ještě návrh C, můžeme o tom diskutovat, ale já myslím, že je to zbytečné, je to prakticky to samé co návrh B, ale jestli tady chcete být do devíti, tak klidně můžeme.“
9 z 10 sněmů takovému svádění moderátora podlehne, pokud má určitou autoritu. Moderátoři DVK ji měli, byli jmenováni papežem.
Moderátory koncilu byli kardinálové Agagianian, Suenens, Dopfner a Lercaro. Z nich jediným konservativním byl kardinál Agagianian. Ten nehovořil, ale zůstal zticha. Byl to plachý člověk, velmi zdrženlivý, který málo mluvil a neumožnil, aby byl jeho vliv cítit.
Kardinál Lercaro byl biskupem z Florencie. Jeho generální vikář byl členem komunistické strany.
Pokud jde o kardinála Suenense, jen Bůh ví, co udělal před a po koncilu, aby rozšířil své liberální ideje. Například v Kanadě pořádal přednášky ve prospěch ženění kněží.
Pokud jde o kardinála Dopfnera, ten svůj ekumenismus dával zřetelně najevo. On sám říkal, že nejprve má přijít společná modlitba katolíků a protestantů a teprve pak se může hovořit o nauce.
Proto většina biskupů, kteří byli součástí koncilu následovala liberální menšinu, která ve skutečnosti dominovala koncilu.
Když konservativní otcové viděli snahu IDOC (200-250 otců) zmocnit se koncilu, utvořili uskupení v počtu cca 250 členů známé jako Coetus Internationalis Patrum (Mezinárodní skupina otců), které mělo bránit tradiční nauku. Bylo ale už pozdě, nestačili se tak dobře zorganisovat, a hlavně všechny vlivné funkce byly už obsazeny otci z okruhu IDOC.
Ta námitka „jednoho čtenáře“ je opravdu podivná. Je přece notoricky známým faktem, že při takovýchto masových akcích vždycky rozhoduje dobře připravená, disciplinovaná menšina; tak je tomu i ve světských záležitostech – jakobíni za francouzské revoluce nebo bolševici za ruské revoluce byli přece zpočátku jen nevýznamnými skupinami, které málokdo bral vážně. K této menšině se pak postupně přiklání nejistý, váhavý, rozpačitý střed. Je třeba si přiznat, že na II. Vaticanu byli prostě heretici lépe připraveni než katolíci. Navíc si dobře uvědomovali význam tisku, což bylo u tohoto koncilu na rozdíl od předešlých koncilů novum; tisk přirozeně jednoznačně podporoval heretiky. Koncilní otcové z Třetího světa, jejichž význam při hlasováních se poprvé projevil už na I. Vaticanu, se pak cítili zavázáni německé církvi, nejbohatší ze všech, od níž už před koncilem dostávali značnou finanční podporu.
Jistě, nejrůznější plenární zasedání často ovládne zručná menšina, která si prosadí svoji podobu výstupních usnesení. Předpokládejme tedy, že se tak stalo i DVK…
Ovšem jestliže ti oklamaní biskupové potom za 3 nebo 5 let viděli, jak je koncil zneužíván a vykládán, proč se neozvali, ve stylu: ,,To je strašné, jak nás ta heretická menšina oklamala!´´?
Proč do střetu s pokoncilním Římem nešly masy biskupů, ale jenom hrstka několika biskupů pod vedením arcibiskupa Lefebvra?
Přece musely rychle spadnout masky a bylo vidět, kdo je kdo, tak proč se ozvalo jen Bratrstvo z Éconu?
To mně také vrtá hlavou a nenacházím na to jednoduchou odpověď. Je to ale realita a ať už bude odpověď jakákoliv, nic to nemůže změnit na tom, kde je pravda. Myslím, že to nebylo v historii poprvé (nejen v rámci Církve), co k takovému překvapivému vykročení na namydlený svah, za souhlasu drtivé většiny, došlo.
Je to podobná otázka jako když se ptáme, jak je možné, že (až na čestné výjimky) nikdo neprotestuje proti přijímání na ruku nebo když dochází k drancování interiérů chrámů Božích a jejich znesvěcování. Také jsem si nevšiml, že by třeba boj proti vraždění nenarozených dětí byl mezi moderními katolíky nějakou masovou záležitostí. Přesto nemůže být pochyb, kde je pravda.
Kromě Msgr. Lefebvra zůstal katolické víře a liturgii věrný ještě arcibiskup Castro Mayer s diecézí Campos v Brazílii. Ale pořád je to málo.
Msgr. Lefebvre vzpomíná, že sice CIP (jako tradiční oposice IDOCu na koncilu) tvořilo 250 biskupů, ale nakonec proti Gaudium et spes hlasovalo jen 74. Ostatní si prý řekli: když to doporučil papež, tak to nemůže nebýt dobré, tak to podpoříme.
Koncilu totiž předcházela řada velmi dobrých papežů. Pius IX. Lev XIII., Pius X. – to byli jedni z nejlepších papežů všech dob. Potom Pius XI., Pius XII., tam už se daly najít určité nedostatky, ale pořád OK. Lidé, včetně biskupů, si v té době prostě nedokázali představit, že by papež doporučoval něco špatného. Vlastně se naplnilo, čeho se v 19. století obával bl. kard. Newmann – že dogma o papežské neomylnosti bude špatně chápáno v tom smyslu, že papež je neomylný vždy a za všech okolností.
Vždycky je těžké jít proti davu (a dvakrát těžké je to tehdy, když s tím davem jde i papež a kurie – po koncilu v ní totiž liberálové obsadili většinu funkcí).
Dále veřejné mínění, média, lidská náklonnost k, pohodlnosti, vše bylo na straně liberálů.
Dále modernismus, který skrytě bujel už dlouho před koncilem, dostal najednou příležitost se naplno provalit. Modernisté dostali ohromný impuls. A teď jděte jako biskup proti tomu, když jste na to nebyl připraven. Byl to obrovský tlak a podle mne skutečně vyžadovalo heroickou statečnost tomu nepodlehnout.
Kolik % lidí v ČR chodí v neděli do kostela? 4%. Kolik z nich se ráno, večer, před jídlem, po jídle pravidelně modlí, v pátek nejí maso a chodí 1x měsíčně ke zpovědi? 1/4? To už je 1%. Kolik z nich se denně modlí Růženec?
Tady je vidět, že i dnes je málo lidí, kteří ví co je správné A ZÁROVEŇ to i dělají.
Možná to Bůh dopustil to, že byl Msgr. Lefebvre téměř sám, aby více zazářil heroický stupeň jeho ctnosti. I sv. Atanáš byl téměř sám.
Honzah, a spomente si na Jezisovych ucenikov, ako sa rozprchli po jeho ukrizovani. A pritom Krista poznali ako malokto. Sv. Tomas uveril az kedy? Sv. Peter tri krat zaprel Pana, a pritom ako blizko Mu bol? To su nase ludske slabosti, ale je tu i nase hrdinstvo- a kolko ludi, naozaj hrdinskych sa od Koncilu prebudilo? Kolki znasali nakoniec ake perzekucie a odsudzovanie? A to je zse druha strana, ta heroicka.
Trochu k honzah a Michal D:
V životě jsem se postupně stále víc a víc přesvědčoval, že i církevní představitelé a kněží jsou ovládáni jednoduchými frázemi, které jsou často opakovány. Lehce přejímají názory a hodnocení, které zaslechnou někde na přednášce apod., aniž by sami studovali podstatu věci, aniž by dotyčného autora sami četli a hodnotili. Ve většině případů jsou ovlivněni hlavně mediální „vnitrocírkevní“ i tou ostatní propagandou. Málokdo je schopen kritického myšlení, studia teologie, historie, církevních otců atd. A málokdo je tak pevný, aby dokázal jít proti proudu i za cenu toho, že se dostane do izolace, že bude zesměšňován a nepřátelé (kteří jinak mají plná ústa slov o lásce, společenství, pokoře atd.) budou čekat na každou chybičku, aby mu hodili smyčku na krk. Ono vždycky svádí k tomu přidat se k většině, je to pohodlnější a krom toho pro ty bez kritického myšlení je snadné uvěřit, že pravda je na straně většiny. A snad největším zaklínadlem, takřka neprůstřelným, je tzv. oddanost papeži, z něhož média a jeho časté cesty udělaly jednu z nejpopulárnějších postav. Stejně tak chápání 2. Vatikánu jako díla Ducha svatého. To jsou ty dvě hlavní jednoduché fráze a ignorování historické zkušenosti Církve (ne všichni papežové jsou svatí, ne všechny koncily povedené, ne vždy má většina pravdu nebo jde tou správnou cestou atd.). Známe ty argumenty věřících: „vždyť to řekl sám papež“, „papež podává taky na ruku“, „je to nejlepší papež, jaký kdy žil“ apod. a to jen proto, že ho známe. Vždyť jsme ho viděli na Letné a je tak často v televizi!
Je to neuvěřitelné, ale např. jeden náš biskup o sobě řekl: „Záruka mé pravověrnosti je to, že jsem na jedné fotce s papežem!“
Tolik jen k tomu: Když mi bylo 25 let, nevěřil bych tomu, že biskupové a kněží se nechají ovlivnit jednoduchými, povrchními frázemi. Ve 35 letech jsem zjistil, že ano a velmi jsem se tomu divil. Dnes o tom už vůbec nepochybuji a už se nedivím. Naopak, spíš se divím, když se najde nějaká výjimka. Právě tyhle výjimky asi byly dříve hodny svatořečení, proto těch svatořečených papežů a biskupů při pohledu zpátky do historie není zase tak moc. V současnosti to ale vypadá, že jsou automaticky za kandidáty svatořečení považováni všichni po 2. Vatikánu. A přece: něco tu nehraje. Jak to, že právě teď je úpadek katolické Církve je tak veliký? Jak to, že jsou takové zmatky a štěpení (mladí – staří, moderní – tradiční, nadšení – skeptičtí atd.)?
To mě taky napadlo.
Jak málo se dnešní modernističtí kněží zajímají o skutečnou realitu Bergogliova Vatikánu, jsem se sám přesvědčil díky zvláštní příhodě.
Má známá oslovila kněze, známého tím, jak velebí pontifikát současného papeže, který vypráví věřícím, jak papež usiluje o to, aby Církev byla jednotná atd. atd. – Má známá se přímo tohoto kněze zeptala, co si myslí o uctívání Pachamamy na oltáři vatikánského chrámu a ve zdejších zahradách.
Odpověď byla příznačná: „Nesmíte věřit všemu, co slyšíte. Tu sochu tam (na oltář) položil nějaký černoch – a hned se z toho dělá aféra.“
Ano, míra povrchnosti a totální neinformovanosti tolika současných kněží je omračující. Ti lidé o akcích svého milovaného papeže nevědí pranic. Když jim předložíte obrazové materiály, pocházející ze samotného Vatikánu, šmahem je odmítnou jako padělky.
Tihle modernističtí katolíci žijí v matrixu – v naprosto umělé, lživé realitě. Oni nevěří v Ježíše Krista a jeho evangelium. Věří v tohoto papeže.
Je to totiž pohodlné papouškovat s většinou, je to velmi pohodlné omílat stále stejné fráze. A je to naprosto sebevražedné. Slepý vůdce vás vede k propasti. Tento podzim se o tom všichni přesvědčíme.
Já měl podobnou zkušenost s osobou podobného vidění, bylo mi řečeno, že v K. týdeníku to bylo vysvětleno…
Možná bude zajímavé dát sem názor z druhé strany. Takovéto oslavné ódy pějí na zamítnutí schémat progresisté:
„Již vícekrát bylo řečeno, že Jan XXIII. „otevřel okna“, aby do církve mohl zavanout svěží duch [duch tohoto světa, pozn. KM]. Snad lze říci, že to by právě kardinál Suenens, kdo přitom rozhrnul záclony, aby toto vanutí bylo skutečně citelné a mocné.
Když totiž přípravné komise předložily sešněrované a rigidní [sic!] návrhy schémat koncilních jednání, byl to právě on, kdo stál v čele protestu biskupů proti takovému kuriálnímu stylu. Proto jej Jan XXIII. pověřil vedením skupiny koncilních otců, kteří připravili nové pracovní materiály.“
https://udalosti.signaly.cz/1207/kardinal-leo-joseph-suenens
Spominana sa progresivisticky kardinal Suenens- zaujimave, ze jeho hrobka bola ponicena policiou pri vysetrovani zneuzivani deti v liberalnej belgickej cirkvi:
http://cs.wikinews.org/wiki/P%C5%99i_razii_v_Belgii_policie_vrtala_i_do_hrobek
Tohoto kardinala spominaju i na strnke slovenskych liberlnych pseudokatolikov, Svetkrestanstva (inak, neodporucam ich citat tie stranky):
,,Kardinál Leo Joseph Suenens na koncile často hovoril o dialógu, no vo svojej diecéze si ho príliš neosvojil. Zvyklo sa preto o ňom hovoriť: „Je odborníkom na monológy o dialógu.“
http://www.svetkrestanstva.sk/2012/10/vtipne-anekdoty-kolovali-aj-na-druhom.html
Myslim, ze toto presne vystihuje tychto pokoncilovych a koncilovych tyranov- reci o dialogu, pritom casto prensledovanie katolikov, reci o nabozenskej slobode, pricom sucasne poslapavanie viery katolikov a ich prenasledovnie za vieru predkov.
O existenci materiálů připravených pro jednání koncilu vím, ale nikde jsem na internetu na ně nenarazil (kromě několika málo citací). Jsou někde k dispocici?
Zřejmě ve vatikánských archívech, patrně pečlivě střeženy, aby je náhodou někdo nevytáhl a neporovnal se zelenou bichlí… Mohl by se pak možná někdo přesvědčit o tom, jak byly sešněrované, rigidní, kuriální a … katolické. Pokud vůbec ještě existují a neprojely zkartovačkou.
Všechna akta koncilu (tj. včetně schémat, jejich změn, oprav atd.) byla vydána v latině ve 32 svazcích, nazvaných „Acta Synodalia Sacrosancti Concilii Oecumenici Vaticani II.“, které vyšly ve Vatikánu v letech 1970-1999. V Centrální katolické knihovně v Praze z nich však mají, pokud vím, jen jeden svazek.
Tak to je lepší, než bych myslel.
Inak, to by bolo velmi zaujimave sa k tymto povodnym schemam dostat, a porovnat v com boli rozdiely, a nasledne analyzovat dovody zmien, co myslim, ze by uplne jsne ukazalo stopu.
Dobrý příspěvek, pane Machu, a navíc k jádru věci.
Fííí, já jsem o těch odpustcích za přednášku slyšel snad před týdnem a myslel jsem si, že to je vtip. A ono ne. Tedy když pominu fakt, že to zcela jasně ukazuje co je pro jisté lidi nejdůležitější, tedy už ne katolické náboženství ale ,,náboženství koncilu“ (nápadně to připomíná náboženství holocaustu, komunismu, demoliberalismu atd.), tak si myslím že plnomocné odpustky přijdou vhod takže by třeba kněží bratrstva mohli pořádat nějaké ty přednášky.
Nicméně podle výše zmíněných informací mi události na koncilu zcela jasně připadají jako konspirace.
Budu mít obsáhlou studii o koncilu v přríštím TD.
Bylo by snad vhodné poprosit některého patera z FSSPX, zda by nebyl ochotný pro nás takovýto odpustkový cyklus přednášek o DVK připravit. Konec konců, přednáška P. Kučírka o Panně Marii přemožitelce všech herezí se koncilu také významně věnovala – i s citacemi příslušných míst koncilních dokumentů. Záznam přednášky je zde: http://www.stjoseph.cz/P_J_Kucirek_FSSPX-P_Maria_premozitelka_herezi-i_soucasnych_WWWFSSPXCZ_10-2012.mp3
Stálo by za to zjistit, zda lze podmínky odpustků splnit i poslechem záznamu přednášky, nebo zda je nezbytná fyzická přítomnost v místě konání.
Nějak mi to připomíná to slavné poučení z krizového vývoje.Jistá podoba tu je.Současná hierarchie stojí a padá s koncilem a bolševik s tím svým „Poučením“ se taky zuby nehty držel dobytých pozic
Inak, strategia modernistickej sekty okupujucej cirkevne posty uspesne pokracuje- ako uz bolo odhalene, je snaha vyhlasit pomaly vsetkych pokoncilovych papezov za svatych, ci blhoslavenych, aby sa pred veriacimi ,,dokazal“ nadprirodzeny povod Koncilu, tkato tovaren na svatych je poburujuca, hlavne ked si clovek uvedomi, ako vynimocne boli z svatych tradicne pred koncilom vyhlasovni papezi, naozaj vynimocne.
Slovensky liberalne pseudokatolicky internetovy platok to uz vitazoslavne vyhlasuje:
http://www.postoy.sk/node/3807
To aj opat poukazuje na dezorientaciu Rima, a devalvaciu pojmu ,,svaty“, ktora sa taha uz od masovych svatoreceni Jana Pavla II…..
Pane Mach, opisujete jeden od druhého. Váš článek nemá odkazy, odkud své „vědomosti“ čerpáte. Zatímco fráze z článku jsou omílány ve kdejakém názoru. Jenom opisujete.
Ad dddddd. Ale vždyť na konci článku jsou uvedeny zdroje! Které fráze máte na mysli?
No a? Já se za opisování nestydím a dokonce jsem je přímo v textu přiznal. Jestli s tím máte problém, není to spíše tím, že se vám uvedené informace nelíbí? 🙂
Šířit pravdu je dobré každým dovoleným způsobem, i opisováním.
Přesně tak. Zajímalo by mne, zda má „dddddd“ nějaký komentář k věci, k uvedeným faktům, nikoliv jen jedovatou slinu na pisatele. Pokud se na komentář nezmůže, svědčí to jasně o tom, že se mu výše uvedené nelíbí, nehodí, že by to nejraději vymazal, zašlapal, poplival, překroutil a spálil…
Jedno z nejdůležitějších schemat vzšlo v knize Sesadili ho z trůnu od M. Lefebvra. Kdyby ho FSSPX za 20 let působnosti vydalo …
Není ten text někde na netu?
To se snad zveřejnit může, na to se autorská práva snad nevztahují 🙂
http://ecclesia-tv.cz/schema.pdf
[…] II. vatikánském koncilu a jeho „otevření Církve světu“ zavál duch tohoto světa i do kněžských seminářů. Formace bohoslovců se uvolnila a […]
Možná by stálo za úvahu poprosit Svatého Otce aby ty odpustky ještě rozšířil. Aby uznal návštěvu přednášky o II. Vatikánském koncilu v podání tradicionalistů jednou zatřikrát. S tím že kdo tam navíc nikoho nezabije, nezraní, nepotupí, neprokleje, neřekne nic neslušného a nezačne se smát ten dostane jako bonus obrázek svatého Františka z Assisisi. Mohla by to být i dobrá průprava pro budoucí misionáře.
Dobry den. Co znamena „plnomocny odpustek“ kdo a proc ho udeluje? Dekuji za odpoved.
Citace z Katechismu katolického náboženství od ThDr. Františka Tomáška:
Co znamená: Získat odpustky?
Získat odpustky znamená: Po odpuštění hříchů získat ještě odpuštění časných trestů, které zbývají za tyto hříchy.
Od koho má Církev moc udělovat odpustky?
Moc udělovat odpustky má Církev od Pána Ježíše, který řekl apoštolům: „Cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na nebi.“ (Mat. 18, 18)
Poklad Církve. – Jako u soudu lze se někdy vyhnout trestu na svobodě složením určité částky peněz, tedy pokutou, podobně je možné se vyhnout i Božím trestům, když je vyvážíme dobrými skutky neboli za ně dostiučiníme, pokud ovšem Bůh takovou náhradu přijme. Pán Ježíš svým utrpením dal takovou náhradu za naše hříchy i za tresty za ně zasloužené, že lze jimi vyvážit hříchy i tresty všech lidí na celém světě. K tomu přistupuje ještě dostiučinění Panny Marie, mučedníků a jiných světců. Všechny tyto zásluhy jsou nevyčerpatelným pokladem Církve. Správci tohoto pokladu jsou papež a biskupové a mohou z něho přidělovat odpustky věřícím, aby nemuseli trpět všechny zasloužené časné tresty za hříchy. Odpustky neruší Boží spravedlnost, protože při nich Bůh dostává náhradou dostiučinění z pokladu Církve.
Odpustky plnomocné a neplnomocné. – Papež může za nějaký dobrý skutek prominout časné tresty Boží úplně; to jsou odpustky plnomocné. Skutečně získá plnomocné odpustky pouze ten, kdo dosáhl odpuštění všech hříchů, i všedních, a k žádnému hříchu, ani všednímu, nelne.
Takze to v podstate znamena, ze clovek nemusi premyslet nad sebou, svymi ciny. Staci zaplatit a je to?
Nikoliv.
Ještě jednou:
„Co znamená: Získat odpustky?
Získat odpustky znamená: PO ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ získat ještě odpuštění časných trestů, které zbývají za tyto hříchy.“
Podmínkami pro odpuštění hříchů, které musí vždy předcházet získání odpustku, je mimo jiné:
– účinná lítost nad hříchy
– opravdové předsevzetí dále nehřešit
Což samozřejmě znamená přemýšlet nad sebou a svými činy.
Za odpustky se nic neplatí. Nejčastěji se dají získat modlitbou, vykonáním určité pobožnosti, dobrého skutku a pod.
Prosim vas a muzete me povedet, jestli to je ucinne? Vsiml jsem si totiz, ze mnoho lidi, kteri chodi v nedeli do kostela tam chodi pouze proto, ze se to ma. Jelikoz je to rodice naucili. Vite, neco jako ptacka ke krmitku.
Je účinný lék předepsaný lékařem, když ho stejně neužívám a k lékaři chodím jenom stěžovat si na nemoc?
Jo, to opravdu nevim. To se musite zeptat tech lidi co chodi v nedeli pravidelne do kostela protoze se to ma.
To byla odpověď na Vaši otázku. A Vy patříte mezi ty, kteří „chodí do kostela protože se to má“ nebo chodíte na Mši Svatou?
Natomto světě máme každej svojí duši. Nezajímámě, jestli ranta od vedle přijde do nebe nebo ne. Ne primárně. Primárně se chci dostat do nebe já a chci tam i svojí rodinu. Pokud budete poukazovat jenom na ty druhé špatné a nezačnete sám u sebe, bude vám to na věčnosti k prdu. Rada? Začněte být katolíkem.
Jaká je hodnota toho, když někdo činí něco dobrého nebo varuje se zlého, protože je to Bohem uložená povinnost?
Zkrátka musí se dotyčný přemoci, aby tak jednal. Zatímco jiný tak činí pln vnitřní vroucnosti. Jestliže se staví příliš na citech, tak tomu prvnímu je přičítána nízká hodnota nebo dokonce je poznačeno za pokrytectví. Nemyslím, že je tomu tak.
Takže takové to jití do kostela či vykonání modlitby, i když se někomu do toho „nechce“, není něco, čím by se mělo pohrdat. Je to projev věrnosti Bohu, i v době „neútěchy“.
Zdá se mi, že v denšní době se zdůrazňováním „prožívání“ víry dochází k necenění toho, co není spontánní. Tradiční duchovní literatura k tomu myslím tak nepřistupuje.
Ano, to jste přesně popsal jeden ze zásadních problémů moderní pastorace. Církev sv. si vždy byla vědoma, že např. ne všem (spíše menšině) je dána schopnost lítosti dokonalé, proto se vzbuzení lítosti nedokonalé nijak nedehonestovalo. Mantrou dnešní katechetiky je „nestrašit“ peklem. Že jsme tím zcela nemilosrdně „hodili přes palubu“ velkou část těch „méně dokonalých“ (nebo „nedospěle věřících“) oveček? To už dnes zajímá málokoho. Hlavně že to správně „vnitřně“ prožíváme a jsme autentičtí. Letmo se tohoto problému „elitní“ pastorace (samozřejmě velmi kulantně) dotkl K. Bronk v RC Monitoru http://res.claritatis.cz/download/MONITOR-2012-19.pdf.
Podle mě je tam několik úrovní. Pokud se někdo jen drží zvyku a vlastně nevěří v jeho vnitřní smysl, tak je to špatné jednání. Pokud tak někdo činí jen ze strachu, tak vlastně také nevěří ve vnitřní smysl toho jednání, a to je také špatné jednání, protože vychází jen z podrobení moci a nevidí jako podstatné, zda by šlo o podrobení se moci dobré nebo špatné, Bohu nebo ďáblu.. Pokud tak někdo činí proto, že věří v nějaký celek, a shodou okolností holt nějaké jednání nedokáže prožívat citově, ale vidí ho jako nutnou součást toho celku, kterému přitakává, tak by to (jak tvrdí pan Kretschmer) bylo dobré jednání – je to něco podobného, jako případ, o kterém píše C. S Lewis: neměl nijak zvlášť rád malé děti, ale choval se k nim způsobem, jaký by byl prožitkově přirozený pro člověka, který děti i pocitově rád má – protože považoval „mít rád děti“ za součást přirozeného řádu, svůj nedostatek prožívání tak co nejvíce eliminoval, podobně jako by člověk, který přišel o nohu, chodil spíš s protézou, než aby zůstalo doma. Tohle se dá zčásti uplatnit i na zmíněný případ se strachem, ale jen v tom smyslu, že pokud někdo věří v dobro nějakého řádu, zároveň není schopen pocitově prožívat radost z jeho plnění, ale jen strach z neplnění, bude jeho jednání provázené strachem v tomto případě dobrým jednáním – ale ne proto, že by šlo o jednání ze strachu.
Mělo by se více mluvit o povinnostech katolíka, nikoli o nutnosti hlubokých prožitků. Smysl pro povinnost (plnění církevních přikázání), a to i když je máme někdy spíš jako povinnost než spontánní touhu, pomáhá ke zbožnému životu. Souhlasím s názorem pana Krestchmera. Chodit každou neděli a v zasvěcené svátky je prvním z tzv. „Patera církevních přikázání“ a tét povinnosti je třeba učit zejména děti. Jestliže se děti tyto povinnosti naučí relativizovat, skončí to v dospělosti většinou tak, že je z pohodlnosti přestanou dodržovat úplně (s výjimkou přechodných období nadšení či jakési konverze, bez smyslu pro povinnost se s tím nevystačí).
Rozhodně nebudu snižovat toho, kdo se překoná a jde na mši svatou i když je špatné počasí, necítí se zrovna nejlépe, a jde jen proto, že je to povinnost. Nebo když se nepostí s radostí, ale s největším vypětím apod.
Zdůrazňování „opravdovosti“ a prožitku (a odmítání církevních nařízení a povinností je vlastně subjektivismus, který do značné míry pomohl vzniknout protestantismu a jeho nejroztodivnějším denominacím. Ale ani ta protestantská „opravdovost“ většinou dlouho nevydrží a víme, do jakých uliček to vede, často to skončí, že se z náboženských úkonů už nedělá vůbec nic.
ad Mirek: přiznám se, že nějak nejsem schopen rozplést Vaše myšlenkové konstrukce. Ztratil jsem se už na začátku u věty „Pokud tak někdo činí jen ze strachu, tak vlastně také nevěří ve vnitřní smysl toho jednání …“ – přece když někdo jedná určitým způsobem ze strachu z věčného zavržení, jak by mohl nevěřit ve „vnitřní smysl toho jednání“?
Ad MichalD: myslel jsem to tak, že kdyby někdo jednal ze strachu ze zavržení, ale přitom nevěřil v morální oprávněnost takového zavržení, tak je jeho jednání špatné, protože vychází pouze ze strachu z moci – jakékoliv moci, tj. v podřízenosti Bohu či ďáblu by pro něj hrálo roli pouze to, který z nich je mocnější, nikoliv lepší.
Ničeho takového jste si samozřejmě nevšiml. Udělejte výzkum mezi lidmi chodícími do kostela a pak nás seznamte s jeho výsledkem.
Ad Michal Kretschmer:
ano, a podle tradiční duchovní literatury je duchovní aktivita a věrnost v době neútěchy dokonce záslužnější! Protože v takovém případě mi nejde o mne a můj psychický komfort či potěšení, ale opravdu jen a jen o Pána Boha, a to i když to třeba stojí hodně… A to je základ opravdového duchovního života. Takže „prožívači“ jsou vedle jak ta jedle 🙂
zajímavý pohled na koncil z RV: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17369
Zajímavé! Že by i v Radiu Vatikan začínali působit ti zlí tradicionalisté? Další drobná prasklina v růžovém laku pokoncilního vývoje…
Vdaka za zaujimay text, myslim, ze viacerym v Cirkvi sa zacinaju pomaly otvarat oci, co je len dobre…
A dnes zajímavý pohled na „ducha koncilu“, i když zde nebude bez výhrad
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17384
Pořád jen účelové pololži a manipulace. Řídící důstojník Radio Vaticana má za úkol připravit půdu Ratzingerovi pro nové nalakování koncilu na růžovo.
Aby takové počínání nevypadalo nesmyslně, musí být každému zřejmé, že původní dokonalý růžový lak již časem utrpěl nějaký ten ten šrámeček či drobnou šmouhu, zvláště od těch zlých, zlých a dehonestujících lefébvristů. Konec konců v 70. létech ty laky ještě nebyly to co dnes. Dnes si Ratzinger své zlaté tele natře růžovou epoxidovou metalízou nejvyšší jakosti. Dokonce ta nová barvička bude měnit odstín podle toho, pod jakým úhlem se na ni podíváme. Hegeliánovo srdce nad tím zaplesá.
Solipso, mate pravdu, a presne tohoto sa obavam- dnes je popularny tradicionalizmus, tak nejasny koncil pretreme tradicne, ked bol popularny Wojtylovsky ekumenicky konzervatvizmus, tak sme ho pretierali konzervativne, ak raz bude popularny liberalizmus a anarchizmus, tak ho pretreme liberalne… tento Koncil je ako chameleon, Pravda sa meni s dobou, a smerom, ktory je prave popularny… avsak Pravda by mala byt nemenna a jasna, pevna ako skala, tak to u katolikov vzdy bolo. Uvidime..
Díky P. Milanu Glaserovi za odvážné komentáře. Sleduji je již delší dobu.
Určitě je dobře, že otec Glaser píše, alespoň jak píše, já jsem mu za to také vděčný. Víc asi není možné, pokud se tam mají články alespoň chvíli udržet (viz osud článků o homomafii). V tomto případě mi ale není moc jasné, z čeho mohl vyvodit hned tu první větu „dokumenty Druhého vatikánského koncilu neobsahují a ani nemohou vykazovat žádné věroučné úchylky“ – ale to byl asi povinný úvod.
Já nevím proč mně toto všechno (zejména teď ty tance kolem výročí koncilu) připomíná počátek perestrojky. Kdo tehdy uměl do pěti napočítat, tak mu bylo jasné, že se jede po namydleném svahu, přesto ještě v posledních letech desetitisíce nešťastníků vstupovalo do strany, chodilo mávat do průvodů a „vědci“ mudrovali, jak ten základ je geniální, jen ho je třeba nově uchopit, znovu promyslet a tvůrčím způsobem prohloubit a rozvinout. Vzpomene si dnes někdo na tehdejší oslavy 70. výročí revoluce? Kolik hlubokomyslných úvah to inspirovalo … A do toho tu a tam byl někdo schopen propašovat nějaký odvážnější článek do oficiálního tisku, jinak jsme byli nuceni číst mezi řádky nebo lovit informace u „rozvratných živlů“. Pro mně je ta paralela nepřehlédnutelná a proto nesdílím výše uvedený solipsův pohled.
MichaleD, přesně! Také mi to tak připadá; počátky gorbačovovské perestrojky dobře pamatuji a skutečně to je v mnohém podobné (rozhodně byla léta 1984-89 v možnosti projevů v tisku či v umění něco jiného než např. období 1974-1979).
Přesto si myslím, že P. Glaser zaslouží uznání, neb patří k těm, kterým jde více než mnohým jiným výše postaveným o to, nežít ve lži. A tipoval bych, že to pro něho určitě není bez rizika…
Možná i jo.
Mluvil jsem nedávno s jedním NOM knězem, tak nějak bez obalu. Opatrně mi sděloval, že se skutečně věci hýbou trohu jinak, než celá léta.
Nejedná se přitom o nějakého konzervativce. Ministrantky na jeho mších jsou bežná věc.
Nejspíš se opravdu mění vítr. Otázka je, zda se nebude jednat o nějakou zrůdnou syntézu katolické víry a modernismu.
Lidské úvahy jsou jedna věc a myšlení Boží druhá. Jestli koncil byl z Ducha svatého ukáže až čas. Myslím, že nemáme šanci to správně zhodnotit svým omezeným myšlením. Já sama v sobě dávám Bohu šanci, aby to uvedl na pravou míru a vyzdvihl ty myšlenky koncilu, které byly z Ducha na úkor těch, které byly z člověka. Tvrdit, že vše bylo z člověka, mi přijde troufalé, nechci upírat Janu XXIII. inspiraci Duchem svatým. Člověk nemůže překazit Bohu jeho plán, i když se moc snaží.
ad Hamish: nepochybuji o tom, že bude velká snaha spojit nespojitelné ve snaze zachránit alespoň něco z nepovedeného experimentu. Můj odhad ale je, že takové formy mohou mít jen víceméně přechodný charakter, budou mít tendenci zemřít společně se svými autory. Pro novou „krev“ nebudou atraktivní, pro někoho to bude nepřijatelný kompromis, pro jiného nepřijatelný krok zpět. Tento „přechodný“ stav by mohl samozřejmě trvat velmi dlouho, pokud by ho mohl živit nějaký vnější zdroj, ale k tomuto už nedojde. Nezapomínejme, že to, co bylo miláčkem světa před čtyřiceti lety, dnes už je pro něj staré haraburdí a dnešní „duchovní“ celebrity se rekrutují z úplně jiných kruhů.
Hamish, osobne sa domnievam, ze skorej pojde o istu nepravu obnovu, ktoru predpovedal Lefebvre, proste koncil nastavuje svoju tradicnejsiu tvar (pretoze ten mozno vykladat vseliako, to bolo aj jeho zamerom).
Uvidime, samozrejme, bolo by carovne, ak by doslo k pravej obnove, k vyvrateniu zlych korenov, a tymi su niektore koncilove ucenia, a pokoncilovy pokus vybudovat Nove nabozenstvo, a vybudovaniu obnovy a pravej reformy Cirkvi navratom ku korenom a zdravym zakladom.
Peťa Bézová, ja myslim, ze Koncil uz svoje plody ukazal za poslednych 50 rokov ,,obnovy“ 🙁
Nino, já myslím, že koncil nemůže ukázat plody v průběhu 50 let, ale v průběhu minimálně několika set let. To co pro nás může být nyní destruktivní, může Duch svatý použít pro větší slávu Boží. Věříte, že má tu moc? Já ano. Sleduji sama na sobě, jak je Bůh schopen z mých negativních emocí a postojů, které mu odevzdám vyzískat dobro pro druhé. Proč by to nemohl a nechtěl udělat se svojí Církví? Ten koncil se stal a to nejde vzít zpátky, nikomu se nepodaří vrátit dějiny, které má ve své moci Bůh. Ale můžeme ho prosit o milost, abychom se poučili a správně se zachovali k těm, kteří byli povoláni k víře i díky koncilu. Jsou mnozí, kteří se díky koncilu dozvěděli o Ježíši Kristu, to nemůžete popřít. Tak jako se mnozí dozvěděli o Bohu díky Bezákovi. Dejme jim v sobě šanci.
Peťa Bézová, tridentsky koncil ukazal plody okamzite, a myslim, ze i 2. vatikansky koncil ich ukazal okamzite, nemusime uz cakat 500 rokov, tie hriechy, smilstva, rozvrat rodin, potraty, antikoncepcia, to vsetko su hrozne veci, ktore oznacuju Koncil znamenim zla..
Mate pravdu, ze mnohi sa dozvedeli o Bohu vdaka koncilu, ale bol to nas, pravy Boh, o ktorom sa dozvedeli, alebo castejsie liberalny a subjektivisticky bozik?
Podobne s Bezakom, bol to nas Boh a nasa viera, ktoru ohlasoval? Ti, co sa vdaka nemu dozvedeli o Bohu, bol nas Boh, ako ho chapeme, alebo nejaky novy ,,boh“?
Ano, Koncil tu je, a mozeme z neho vytazit dobre, a to je boj proti nemu. Koncil mozno dopustil Boh preto, aby sme mu dokazali, ako si vazime nasu vieru, ktora neni samozrejmostou, ako sme si mysleli pred koncilom. Takze koncil mozno vyvratit, a i ked to vyzera nerealisticky dnes, Bohu neni nic nemozne, ale otazka je, kde sa postavime my, v tomto zapase…
Tu napr. na skandalnom videu po zosadeni, Bezak podla mna relativizuje ,,vieru“, dokonca si pomaha i podla mna spornym tvrdenim, ze lotor na krizi bol neveriaci (chape biskup, co je viera?):
http://www.tyzden.sk/reportaze-tyzdna/bezak-boh-vypocuje-aj-neveriacich.html
Mozem pokracovat tym, ze mi jeden Bezakov privrzenec tvrdil, a chvalil sa, ze ako Bezak vedel oslovit, ze na detskych omsiach mu deti liezli po oltari…
Cize oslovit vedel, to hej, len ci oslovoval nasou vierou, a Bohom, alebo ci nejakou inou, novou ,,vierou“ a sebou.
Takisto Bezak planoval Olivovu premenu (zohyzdenie?) katedrali, cize jeho ,,negativne“ vplyvy sa dotykali dokonca i ,,hyzdenia“ chramov, ktore postavili nasi predkovia, dufam, ze Olivova premena katedrali bude po jeho zosadeni ukoncena.
Jedno si ale myslim isto, ludia osloveni Bezakom nemali rovnake nabozenstvo ako ja, a ani mojho Boha, asi viac ma spaja s pohanom, nez s nimi 🙁
Nino, já s Vámi zásadně nesouhlasím. Není nějaký můj Bůh nebo Váš Bůh, ale je jeden Bůh, který se chce uskutečnit v každém člověku. Každý člověk mu musí otevřít srdce podle svých schopností, a taky podle toho kolik dá člověk Bohu v sobě prostoru, natolik se v něm může Bůh skrze Ježíše Krista realizovat. Lidé musí být osloveni i jinak, než jste byl osloven Vy, nebo já. Duší je tisíce, a u každé Bůh volí jiný způsob oslovení, to ale neznamená, že je to jiný Bůh než Váš, který oslovuje. Bůh vždy člověku zjeví Ježíše, jako Spasitele, a v tomto myslím Bezák nepochybil. To je to jediné velmi podstatné, ostatní jsou jen naše prkotiny a malichernosti. To že po koncilu nastala v Církvi taková krize jen svědčí o tom, že tyto hříchy už v ní dávno byly, jen byly pečlivě schovány pod pokličkou . To muselo bouchnout a čím dřív, tím líp. Stejně by se to stalo, musí vyjít najevo, co skrývá lidské srdce, aby mohlo být očištěno. Já si vůbec nehraju na dokonalou a proto vítám v Církvi všechny hříšníky, kteří musejí býti očištěni, jako i já to mám zapotřebí.
Upozorňuji nina a další trpělivé diskutující, že s paní Bézovou (při vší úctě) nelze ve většině případů vést polemiky „ad rem“. Je to ztráta času. Ona totiž dle libosti staví své subjektivní pohledy nad objektivně existující jevy a skutečnosti, směšuje otázky své niterné víry s otázkami úřadu, organizace, disciplíny, doktríny apod. Neupírám její upřímnou touhu po opravdovosti a zbožnosti, ale to prostě k smysluplné diskuzi o pokoncilním stavu Církve (dle mého názoru přesněji řečeno „o pokoncilním úpadku Církve“) nestačí. Bůh muslimů, židů či modernistů (a jiných heretiků) je jiný než Bůh trojjediný Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův…Tak jako je „Církev“ jiná než tzv. „církve“, přičemž nestačí se ohánět osobní vroucí vírou. Tu totiž může mít (a má) i věřící jiných náboženství, třeba Svědek Jehovův. Tohle prostě, paní Bézová, k rozlišování pravdy a omylu nestačí. Jinými slovy, zcela souhlasím s názory nina a obdivuji jeho svatou trpělivost. Přál bych si též, aby přispíval do diskuzí svými přínosnými komentáři alespoň desetkrát častěji než paní Bézová.
Lukáši, jistěže máte asi pravdu, ale já bych přesto ráda měla Církev takovou, jaká i dnes je, totiž více oslovující a ne sebe uzavírající. Myslím, že i ti podle Vás nesprávně věřící mají šanci objevit pravdu, kterou je Trojedinný Bůh, i když nesplňují Vaše představy. Růst ve víře je totiž podložen právě upřímnou touhou pravdu poznat a ne přesvědčením, že ji už znám. I já k Vám mám úctu, ale také mám lítost nad tím, že toto nedovedete pochopit. Ignácovi děkuji, že zde mohou psát i ti, kteří nejsou zcela tradiční křesťané. Myslím si totiž, že o víře je třeba diskutovat.
Ad Petra „Není nějaký můj Bůh nebo Váš Bůh, ale je jeden Bůh“. Ano, tak to objektivně je. Ale subjektivně má každý svou představu o Bohu (a o tom, co s ním souvisí), své poznání, vycházející z rozumu a odrážející i zkušenost jeho života s Bohem. Pokud tato „představa“ je v souladu s katolickou naukou, je vše v pořádku. V krajních případech může být ovšem taková představa natolik pokroucena, že lze říci, že dotyčný nevyznává stejného Boha jako my. K rozlišování toho je třeba víry, znalosti katolické nauky a rozumu. Je to něco objektivního.
Není argumentem, že někteří, mající nesprávnou představu o Bohu, mohou dojít spásy. Ne ovšem díky té jejich představě, ale z Božího milosrdenství navzdory jí.
ad. Michal.Pravda, ovšem kdo z nás má dokonale správnou představu o Bohu, aby nepotřeboval jeho milosrdenství k její očištění? Přejme Boží milosrdenství především svým biskupům a kněžím, které považujeme za heretiky a modernisty.
Četli jste na Posty vyjádření papeže k odvolání arcibiskupa Bezáka? Žádná věroučná pochybení, ale byl obětován duchu koncilu, to mě děsí. Alespoň já jsem to tak pochopila, vnější věci jsou důležitější než vnitřní.
Mohu poprosit odkaz?
Skorej by som to nazval hermeneutika kontinuity, nez duch koncilu.
Totizto na Slovensku mnohi sa znazia postavit odvolanie Bezaka, ako nieco v rozpore s koncilovym duchom, takze Benedikt to v duchu hermeneutiky kontinuity stavia ako cestu v duchu koncilu a kolegiality (ktovie ako chapanej). Cize zase hra s dvojzmyslami v style hermeneutiky kontinuity…
Kazdopadne, odvolanie Bezaka bolo necakanym milym prekvapenim pre mna.
Uvažoval bych asi takto: Že byl Bezák špatný arcibiskup ještě nutně neznamená, že nebyl odvolán ze špatného důvodu. Co myslíte, byl odvolán pro liberalismus, organizační neschopnost, anebo prst ukázaný na Vatikánskou banku? Intuice mi říká, že za liberalismus a organizační neschopnost se příliš neodvolává.
ad honzah: podle informací zde http://www.stjoseph.cz/homomafie-v-cirkvi-a-bezak/ tím důvodem možná nebyla ani jedna z Vámi zmiňovaných alternativ.
Honzah, otazka je, ci by nam to malo zobrat radost a zadostucinenie z Bezakovho odvolania.
Takisto nechapem tomu medialnemu humbuku okolo odvolania. Ked boli pochybne exkomunikovani Lefebvre a spol., kde boli vtedy media, preco nevyvolavali srdcervuce protesty cele tie roky? Pritom zosadenie skandalneho biskupa sa neda ani porovnat s oznacenim niekoho za exkomunikovaneho.
A preco bol Bezak odvolany? Moznosti je mnozstvo, lebo jeho pochybeni bolo tiez podla mna mnozstvo. Takze nechapem, preco to riesit, ako to robia niektori katolici u nas pod vplyvom liberalnych medii, skor sa s pokorou podakujem Bohu za jeho odvolanie.
Papez menoval, papez odvolal. Nic viac, nic menej.
Avsak oligarchia a nou vlastnene media chcu ovladat vsetko, uz ovladaju politiky, kedze ovladaju masy ludi, co volia, prostrednictvom medialnych manipulacii. A zuria, lebo Cirkev a papez si este stale narokuje menovat biskupov, ci ich odvolat sam, kym oligarchia tvrdi, ze by to mal byt lud, ktory je samozrejme vedeny oligarchiou vlastnenymi mediami.
Cize zrazili sa dve predstavy- hierarchicka moc s mocou oligarchie, ktora vladne statu a hospodarstvu a podporuje demokratickeho ducha, aby mohla prostrednictvom neho korumpovat stat a institucie, a rozleptavat autoritu.
Aj preto oligarchia tlaci na Rim, ze lud by mal vedeit dovody odvolania, cim sa snazi posilnit vplyv liberalnych medii a oligarchov na Cirkev.
Mna skorumpovana oligarchia a jej media nezastupuju. A tych pseudokatolikov, co u nas opili pocitom, ze mozu v Cirkvi vladnut a rozhodovat ako papez, byt malymi papezmi, mi je luto.
Tak ich opili i ked zavadzali sekularny liberalne-demokraticky system, a nemam pocit, ze by v nom drobny clovek mal nejake slovo, skorej skorumpovana bezverecka oligarchia a ,,gorily“.
A dnes, tito ,,uzitocni idioti“ v Cirkvi na Slovensku bojuju za posilnenie vplyvu oligarchie u nas v Cirkvi, mysliac si, ze bojuju proti zlemu ,,klerikalizmu“, zlej autorite a zlej hierarchii, za lud, za lepsie fungovanie Cirkvi, a jej vacsiu efektivitu.
Oligarchicky system ale nikdy neni efektivny, ale je zo zakladu korupcny, co vidiet i na state.
http://www.postoy.sk/papez-list-bezak
Inak, pre zaujimavost komentar Vladimira Palka k tomu papezovmu listu na ,,neokonzervativnom“ .tyzdni (ale moc nikomu neodporucam citavat ten casopis, podobne ako ani Postoy):
http://www.tyzden.sk/rozhovory-dna/vladimir-palko-o-papezovom-liste-2.html
Osobne nesuhlasim ani s Palkovym postojom, lebo sa nim, podla mna, nemiestne znizuje negativna cinnost Bezaka v Cirkvi, ktoru sme museli trpiet…