Několik poznámek do diskuze o Mariánském sloupu
Mariánský sloup na Staroměstkém náměstí (1905)
Chtěl bych dodat pár poznámek k názoru Martina Šandy na obnovení pražského mariánského sloupu, zveřejněném na Christnetu v podobě článku Mariánský sloup na Staroměstském náměstí opět jablkem sváru. Autor, člen Církve bratrské, zde zastává v podstatě racionální hledisko památkářské a uměleckohistorické, které se snaží zcela izolovat od hlediska náboženského. I z tohoto úhlu pohledu pak jasně vychází správný závěr, že by se obnovení významné raně barokní památky nemělo bránit.
Dovolím si však přesto ještě uvést (dle Martina Šandy nepochybně jaksi navíc) hledisko náboženské. Hledisko katolického věřícího, které může být dalším důvodem, proč by se nemělo bránit navrácení mariánského sloupu. Jak autor jistě ví, pro katolíky (ale např. i pro všechny tzv. východní křesťany) znamená Panna Maria velmi mnoho. Panna Maria má mimo jiné titul Bohorodičky, Matky Boží, Matky Vykupitele atd. Stačí připomenout píseň: „Tisíckrát pozdravujem Tebe“ , v jejíž první sloce zaznějí tato slova: „Ó Matičko Krista Ježíše! – Ty jsi okrasou celého nebe, tobě klaní se celá říše – ty jsi po Bohu ta nejprvnější, tobě čest a chválu nejpřednější, andělé a svatí vzdávají, Královnou Tebe nazývají.“. Tato slova vyjadřují vztah katolíků k Panně Marii. Tento vztah navíc vyrůstá z hluboké tradice. Jak víme, předpoklad Mariina panenství i titul „Bohorodička“ byly součástí víry nejstarších křesťanů a byly dogmaticky vyhlášeny v koncilech prvních staletí.
Stržením mariánského sloupu tedy došlo nejen k zničení významné památky, a nejen k urážce katolíků, jak správně uvádí Martin Šanda. Samozřejmě, katolíci jsou v této zemi doma, tvoří její kulturu od samého počátku její historie, i dnes jsou nejpočetnější skupinou věřících. O urážku katolíků nepochybně šlo, a ne malou. Odhlédneme-li od této skutečnosti, pak je zde ještě jeden podstatný moment. Stržením sloupu došlo především k urážce Panny Marie, Matky Kristovy. K ní se Pražané, stejně jako všechna katolická města tehdejšího světa, utíkala v době nebezpečí epidemií a válek. Ve středoevropském prostoru, a zejména v habsburské monarchii, byly projevem této víry v pomoc či projevem vděčnosti za pomoc mimo jiné též tzv. mariánské sloupy a sousoší, na jejichž vrcholcích (směřujících vzhůru, k Bohu) se tyčila socha Panny Marie.
Právě pražský pomník byl náš první monumentální mariánský sloup, který se později stal vzorem i pro ostatní města a městečka. Na Staroměstském náměstí jej (stejně jako nedlouho před tím ve Vídni) nechal roku 1650 vztyčit císař Ferdinand III., ctitel tajemství Neposkvrněného početí Panny Marie jako projev vděčnosti za uhájení Prahy proti Švédům a na paměť ukončení třicetileté války. Pod mariánskou sochou Immaculaty dal v nárožích soklu umístit figury andělů přemáhajících ďábly (personifikované bludy a neřesti). Pražský mariánský sloup patřil po římském (1614), mnichovském (1638) a vídeňském (1647) k nejstarším svého druhu v Evropě. V průběhu dějin se u něj konaly četné pobožnosti, loretánské litanie a průvody, v roce 1855 tu proběhla oslava vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie atd. Sloup se sochou, vynikajícím dílem sochaře Jana Jiřího Bendla, zároveň sloužil jako gnóm, stínový ukazatel poledne a podstavec jako svatyňka pro ochranný obraz Panny Marie Rynecké. Tato fakta si může každý, kdo má zájem, snadno vyhledat. Mariánský sloup neměl být jen pomníkem skončené války, ale i objektem zbožnosti, náboženské úcty do časů budoucích.
Současně chci ještě polemizovat s jedním tvrzením v příspěvku Michala Černého, který vyšel na Christnetu o něco dříve než příspěvek Martina Šandy pod jménem Jaký je smysl znovupostavení Mariánského sloupu v Praze? Michal Černý se v něm též zastává návratu mariánského sloupu na Staroměstské náměstí a tento svůj „odvážný“ postoj na Christnetu zdůvodňuje mimo jiné tím, že mariánský sloup nelze spojovat s konfesí. Zde se ovšem hodně mýlí. Všechny mariánské sloupy jsou zároveň symboly náboženskými, katolickými, včetně sloupu staroměstského! Ukazují správný směr lidem „Skrze Marii k „Ježíšovi“, říkají: „Člověče důvěřuj Panně Marii, může ti hodně pomoci, budeš-li se k ní obracet.“
V této souvislosti neuškodí trochu se zamyslet nad ikonografickým schématem mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Ten, kdo není předem zaujatý, pak musí dojít k závěru, že ani postava Panny Marie (Neposkvrněné, Bohorodičky) ani postavy andělů, potírajících démony, by čistě z protestantského hlediska („sola scriptura“) neměly vadit. Všechny postavy na sloupu jsou totiž biblické. Veškerá zobrazení jsou tu podložena Písmem svatým, církevní tradicí, ba i ekumenickými koncily dávno před tím, než různé nekatolické denominace vznikly.
Dodnes nenapravené odstranění mariánského sloupu tedy nelze posuzovat jen jako zničení významné památky, ono je spíše symbolem určitého směřování novodobého českého státu, ono svědčí o odklonu české společnosti od Boha, od vlastních tradic, od vlastních kořenů. Je symbolem odmítání katolické církve, která je nerozlučně spjata s životem naší vlasti. Snad nejlépe to vyjádřil zesnulý kardinál František Tomášek (+1992) těmito slovy:
„Dokud nebude sloup na svém místě, dokud lidé neuznají, že tehdy udělali chybu, a nebudou toho litovat, nemůžeme doufat, že překonali naši nedávnou minulost a že nás tento starý hřích nestáhne zase dolu. Rozumíme tomu tak, že sloup je nejen symbolem našeho návratu ke slušnosti a tradicím křesťanské Evropy, ale především, že vyrovnání tohoto dluhu muže naší zemi dát teprve naději, že opět neupadneme do područí, ať už tupého násilí a bídy z Východu, nebo konzumního ateismu ze Západu“.
Jiří Černý
Co myslíte – je vhodné, aby byl sloup obnoven s podporou primátora, který podporuje homo-pochod? Ač se zdá, že se asi jindy neobnoví, jsem pro to, aby se teď neobnovoval a nechalo se vše na Prozřetelnosti, až bude v Praze vládnout někdo zbožnější.
Nesouhlasím… Teze, že dobré skutky jsou zlem, páchá-li je bezbožník, je lutherovská hereze… Nebo Husova?
Souhlasím s ciniciusem, překážkou by mohlo být jen, pokud by vykonání tohoto mravně dobrého skutku mělo být spojeno s nutností nějakých mravně pochybných „protislužeb“.
Trochu citlivým momentem určitě bude „odhalení“ sochy, tam by měla katolická strana udělat vše co je možné, aby se to nezvrhlo v nějaký irenistický mejdan.
Hospodin použil jako svůj nástroj i pohana Kýra, aby Izraelity vysvobodil z babylónského područí.
Myslel jsem to jinak – někteří katolíci si řeknou: „Ten pan primátor je ale hodný a zbožný člověk, že Panence Marii nechal postavit sloup. Když takový zbožný člověk podporuje homo-pochod, tak to bude jistě správné!“
Vlam o Kýrovi přesně! Také mne to srovnání hned napadlo, ale předběhl jste mne.
ad Froggy: ale to, aby si to někteří katolíci neřekli, musí zabezpečit jejich pastýři, nikoliv ale tím, že by primátorovi překazili jeho možnou „spoluúčast“ na obnově sloupu, ale tím, že nebudou přecházet mlčením hříchy takovýchto veřejných hříšníků.
Odkládat návrat mariánského sloupu jenom proto, že primátor Prahy (který návratu sloupu nebrání) podporuje nemravnosti, to snad ne? Co je to za logiku?
Podpora pana primátora zatím nemá moc velkou praktickou cenu, sám říkal že je podmíněná schválením celé rady. Jejíž jednání na takové tema si jistě dovedeme snadno a barvitě představit. Kromě toho ještě ani náznakem nezačlo. To jestli se nám povede ten sloup obnovit záleží téměř výhradně na Boží vůli a pomoci a na našem přičinění. Především v oblasti duchovní.
naprosto správně, na něm záleží prd :-)))
Cože?
Promiňte, ale přijde mi to hloupé. Copak ten, který koná zlo (aniž by to třeba za zlo považoval), nemůže také konat dobro?
Tak, tak…
Myslim, ze i dnes, v tazkych casoch hroziacich ekonomickych kriz a tazkych skusok, je namieste sa opaz utiekat k Panne Marii, ako to aj vzdy robili nasi predkovia, a nikdy neboli sklamani…
Pekna piesen o Panne Marii:
http://www.youtube.com/watch?v=qL8pefkKmq8
Okrem toho je Panna Maria naozaj neoddelitelnou sucastou ceskych dejin, kultury, identity a srdc…
Možná by neškodilo se zamyslet nad tím kdo vlastně obnově konkrétně brání, po celou dobu od Sametové revoluce a kdo měl během té doby moc o tom rozhodovat. Zatímco snad ve všech ostatních městech byly mariánské sloupy obnoveny rychle a bez závažnějších problémů a v Praze byl například bez problémů obnoven jezdecký památník našeho císaře pána Františka, vítěze nad Napoleonem. Kterážto socha je umístěna ve sloupu na nábřeží mezi Národním divadlem a Karlovým mostem a obklopena sochami holdujícího lidu všech stavů a profesí. V ohromném sloupu kterému komunisti říkali morový.
Ano, Praha je asi jediným městem, které se bránilo osazení zničených barokních sloupů a soch. Pokud vím, všude jinde to začalo být napravováno hned po roce 1989 (např. Č. Budějovice, Ostrav, Ústí n. L. – a samozřejmě na Slovensku, Trnava atd.). Všude, kde došlo k jejich odstranění, byly s radostí mariánské, trojiční a světecké sloupy zase vráceny.
Praha je zvláštní město, Bylo by jistě zajímavé vědět, zda k něčemu tak hanebnému, jako je stržení sloupu se sochou Panny Marie, došlo v jiných „ujařmených“ zemích bývalého Rakouska-Uherska. Na Moravě, Slovensku a v Maďarsku to určitě nebylo ani v jednom případě, alespoň tedy mi není žádný znám, Ve Slovinsku, Chorvatsku či Haliči také ne (pokud někdo o podobném případu ví, budu vděčný za upozornění). Možná v tomto neslavném prvenství Prahy hraje roli opravdu ta česká husitsko-hospodská nátura.
Pokud snad ještě neznáte (což nepředpokládám) dílko „Ve jménu demokracie“ od A. Šorma z prvorepublikového vydání, velmi rád Vám jej zapůjčím. Osud soch a sousoší (nejen svatých) likvidovali „udatní Čechové“ nejen v Prase, ale také v jiných městech v Čechách, i v pohraničí a také např. v Bratislavě – kam přivandrovali po vzniku CSR jako úředníčkové, učitelé apod.
Samozřejmě tu knihu Šorma a Krajči znám, to je základní literatura k problematice (čeští hrdinové se vyřádili na bezbranných sochách světců, na křížích u cest apod. – podobně jako se později koncem války vyřádili na bezbranných německých rodinách…).. Ale já mám na mysli případy stržení mariánského sloupu na náměstí hlavního města jako to udělali v Praze. V Brně se to nestalo, v Bratislavě také ne, v Budapešti také ne, ve slovinských a chorvatských městech také ne, to je fakt asi české speciés…
Mariánský sloup „shodil“ (resp. to inicioval) Franta Habán ze Žižkaperku:) . František Sauer. Vše je „dcerou omylu“. …Oni snad vážně netušili, že jde o sloup, který byl postaven jako poděkování pražanů, že neupadli do švédské okupace:)
Později tohoto činu zmíněný muž hořce litoval…
Pax
Jan
Lůza strhla mariánský sloup jako symbol monarchie a jejího katolicismu. Tak už to v dějinách chodí.
cinicius – bingo! 🙂
na Christnetu dnes vyšlo tohle:
http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3937
Já si vážně nejsem jistá, zda obnovovat Mariánský sloup zrovna teď… Zbourat ho bylo více než barbarství, s tím se ztotožňuje evangelík Z. Susa. Ale jeho nové postavení by mohlo vyznít skoro křečovitě.
Řekl bych, že názor evangelíka MUDr. Susy rozhodně nepatří mezi ty fanatické, které od zaznívají od jiných protestantů. Hodnotím jeho postoj jako celkem rozumný a tolerantní vůči katolíkům, což – jak víme – v naší zemi určitě není pravidlem. Jejda, když si vzpomenu, jak některým (Miloš Rejchrt aj.) vadilo v roce 1995 svatořečení sv. Jana Sarkandra, tak už jsem se později ničemu nedivil.
Co se ale týče rekonstrukce mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, pak jsem jednoznačně pro, a kéž by to bylo co nejdříve. A moc si přeji, aby se k němu katolíci přicházeli modlit za naši zemi, s níž to jde duchovně za posledních cca 100 let hodně z kopce…
MUDr. Susu znám osobně. Je to fantastický evangelík. Putoval do Santiago de Compostella. Ultreia!!!
Pax et bonum
Jan
(Mariánský sloup postaviti co nejdříve – bude to, dle mého chápání symbol smíření – s Bohem a mezi lidmi navzájem)
Susa je protestant. Zadny evangelik.
ad Lenka Anna: a v čem by ta „křečovitost“ měla podle Vás spočívat?
Lenko Anno, také by mne zajímalo, v čem by ta křečovitost spočívala. Sdělte nám to, prosím.
Děkuji za článek. Sundámím sloupu jsme si pod sebou podřízli větev. Tomu říkám „čecháčkovství“.
A co třeba při té příležitosti svrhnout ten druhý pomník, jak jsem kdesi četl, „špatný pomník na špatném místě, od špatného sochaře…“
Myslíte to, co V. V. Štech nazval ,,námořním neštěstím´´? V letech 1915 – 1918 tam stály sloup i Hus společně, tak je tam nechme oba.
Po pravdě musím říci, že po umělecké stránce se mi Husův pomník líbí (hodnotím-li jej v kontextu stavu náměstí po 2. světové válce, nikoliv před tím). Ale modlit se u něho nedá… Silácké řeči o jeho bourání mi však připadají za současné situace nemístné a tak trochu podobné pivnímu hrdinství Franty Sauera…
Zajímavé je že mistr Jan Hus byl velice horlivým ctitelem Panny Marie. Dochovalo se po něm cca 3000 kázání, z nichž mnohá dosud ani nebyla přeložena z latiny. Velice horlivě se snažil prosadit dogma o nanebevzetí a to podstatně dřív než bylo vyhlášeno. Své oponenty o něm přesvědčoval s upřímným nadšením. V jednom ze svých kázání také tvrdil že kostel jako castellum se dá také symbolicky přeložit jako čisté lilium a tím pádem vlastně každý kostel svým názvem chválí Pannu Marii. Uznával také všechny svátosti, hlavní hříchy, ctnosti a blahoslavenství. O mariánských svátcích míval tři různá kázání denně. O svátcích světců obvykle jedno. Uznával také fyzickou přítomnost Krista v obou způsobách a nijak zvlášť se nepokoušel prosadit nutnost přijímání pod obojí.
Často jsou mu přičítány věci které nikdy neřekl a názory které nezastával.
Nevěřím že opravdovým ctitelům Panny Marie Bůh upře hodinu šťastné smrti.
Umělecky možná, obsahově už je to ovšem horší. Já bych se tedy bez tohoto pomníku obešel. Ale souhlasím s Tebou, že v tomto případě nelze brát spravedlnost do vlastních rukou. On je nakonec výrazným mementem – zelenočerný Hus vystupující z jakési amorfní hromady těl, bojovníci, krčící se za pavézou, obrácenou směrem k mariánskému sloupu (někdy si říkám, jestli on ten L. Šaloun nebyl katolíkem). Pokud bude vedle stát sloup s bílou sochou Nejblahoslavenější Panny Marie, pak si myslím, že vznikne velmi „silný“ prostor pro zamyšlení a modlitbu. Nakonec, s Pannou Marií nad námi, se bude možné pomodlit i u toho zelenočerného – za spásu duší všech svedených nešťastníků.
Nedávno jsem poslouchal na ČR 6 zajímavou diskuzi ohledně tohoto problému. Asi je omyl, že morový sloup postavili zbožní Pražané. Nechal ho postavit císař Ferdinand III. a na podstavci sloupu toto bylo také řádně napsáno. V předvečer každoročních výročí bitvy na Bílé hoře zde se konali oslavy, které měli spíše politický podtex, jak náboženský, proto v hlavách mnohých Pražanů bylo zafixováno, že tento sloup je více jak náboženský symbol symbol politické moci Habsburků. Oslavy výročí bitvy na Bílé Hoře u morového sloupu pak zakázal císařským nařízením Josef II, který zřejmě naznal, že se zneužívá Bohorodička k politickým účelům, i když ve jménu monarchie. V pořadu se také historici zabývali postavením Římsko-katolické církve v monarchii, která více jak k Římu hleděla k Vídni. Josef II. zbavil šlechtu a církev moci, církev se začlenila do konstrukce státu, zbavila se nezávislosti a poslouchala Vídeň namísto Říma.
No tak, že ho nechal postavit císař Ferdinand, to je známé. A že po vítězství na Bílé hoře byla nadále propojena politika s náboženstvím, to taktéž. Že je to pomník, vyjadřující katolickou víru, je také pravda. A na tom je snad něco špatného?
Mělo by se v každém případě respektovat poslední přání našich mrtvých Čechů, kteří prolili svou vlastní krev a nasadili své životy za svobodu naší země v boji proti znepřáteleným Švédům. Našich padlých hrdinů to bylo jejich opravdu poslední přání – postavit mariánský sloup jako poděkování a vděčnost Panně Marii za to, že je posilovala v 3 měsíčním nelítostném boji proti takové těžko představitelné přesile.
ten stlp je krasny, a ak bude postaveny opat, tak prinesie velke pozehnanie a mnohe dobra, celej Prahe, a vsetkym jej obyvatelom
Sloup sám o sobě nikomu nic nepřinese. Nebo myslíte, že až se postaví, přestanou „u Týna“ sloužit NOM?
mozno ano, mozno nie- ale som presvedceny, ze prinesie dobro pre mesto, i katolicku komunitu v nom. V akej podobe, to neviem
Zítra – 4. 5. 2013 – průvod Prahou za obnovu Mariánského sloupu
http://www.promonarchii.cz/index.php/novinky/aktuality/800-nabozensky-mariansky-pruvod-prahou-vnsobotu-4-kvetna-2013
A pořád stejná katolikfobie a veritasfobie. Praha se stále brání znovupostavení mariánského sloupu: http://www.christnet.cz/zpravy/27269/prazsti_radni_odmitli_obnoveni_marianskeho_sloupu.url
Jak vyplývá z článku, dobrá vůle zde není. A v dohledné době nebude. Ale na co tedy čekat? Což takhle obnovený Mariánský sloup slavnostně požehnat a postavit na místě, které je majetkem nějakého církevního řádu – např. u Křižovníků, nebo Pod Petřínem u boromejek?
Je dobře poděkovat Panně Marii za její vítězství. Bůh ve své prozřetelnosti použil i rozpínavost a mocichtivost Habsburků, nejen proti Falckému ksindlu žeroucímu sekanou, ale i proti snaze vytvořit z Českého kralovství proticírkevní protestantskou konfederaci a tím je rozložit, protestantizovat a nakonec germanizovat.
Germanizovaní ani protestantizovaní sice nejsme(pokud ovšem nepokládáme za protestantismus současný modernismus – ten však nezamořil jen české země, ale celý někdejší katolický svět), ale jak to tu dnes vypadá?! Myslím, že téměř 400 let po vítězství na Bílo hoře není důvod ke spokojenosti…