O Bohu, zákonu a povinnosti všech
Jsme povinni poslouchat Boha.
Ne lidi, co si myslí, že jsou Bůh!
Copak asi ta slova znamenají?
Konzervativní protestanti zajásají a za ty lidi si dosadí katolické duchovní, především biskupy a papeže. Ne, že by tam nemohli patřit, ale ten smysl je prostě jiný. A agnostici, ateisté (a ano, i mnozí liberální „křesťané“) se zase pohorší, protože oni přece vědí, že Bůh není, respektive že nevíme, „co Bůh chce“ (pokud vůbec něco chce), takže „poslouchat Boha“ je prostě nesmysl.
A co si myslí katolíci? Snad to, že je jen jeden Bůh. Ten je autorem Stvoření a jeho smyslu. A dal nám nejen svět, ale i Boží (respektive přirozený, jak se dnes říká, protože vyslovovat slovo Bůh je tak nepopulární), který žádný člověk nemá právo jakkoliv zpochybňovat či měnit.
Bůh život dává a rovněž i bere. Proto zde máme vraždu: jakékoliv neoprávněné (podle Božích zákonů, ne lidských!) zabití člověka. Kdokoliv (ať jednotlivec či stát) si myslí, že ji může předefinovat a říci: není vražda zabít Žida, černocha, nenarozené dítě, postiženého či žadatele o euthanasii, si jen hraje na Boha, kterým není. Nemá na to právo a co říká, je bezvýznamné. I když tomu, co říká, říká zákon.
Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Bůh sám řekl, že manželství je nerozlučné. Kdokoliv tvrdí něco jiného a chce zavést rozvod či homosexuální manželství, jen si hraje na Boha, kterým není, a co říká, je bezvýznamné. I kdyby tomu říkal zákon.
Jsme děti Boží a jako takoví máme povinnost ctít Boha a oslavovat ho. A samozřejmě hlásat Pravdu a Radostnou zvěst vhod i nevhod, abychom k němu přivedli všechny lidi (či alespoň se o to pokusili). A ti, co ve jménu „ekumenismu“, dobrých mezináboženských vztahů či podkuřování židům říkají něco jiného, si jen hrají na Boha, kterým nejsou, a co říkají, je bezvýznamné. I když mnozí nosí (nebo by měli nosit) oděv katolického duchovního.
Mohl bych pokračovat ještě dlouho, ale to hlavní jsem už rozepsal a vysvětlil dostatečně, řekl bych.
Ignác Pospíšil
Čtvrtý den druhého týdne duchovních cvičení sv. Ignáce, rozjímání o dvou praporech (o praporu Krista, nejvyššího vojevůdce a našeho Pána, a o praporu Lucifera, úhlavního nepřítele naší lidské přirozenosti) – kdo již zná ignaciánské exercicie, nechať si připomene a znovu prorozjímá.
Skvely clanok. Niekto napisal, ze dovtedy krajina neni pravny stat, dokial povoluje potraty a uznava rozvody, a myslim, ze to je pravda.
Pri potratoch stat dovoluje poslapat a pripravit o zivot ludi, pod hromadou nezmyselnych argumentov.
Pri rozvodoch stat umoznuje poslapat dolezitu zmluvu, a schvaluje jej porusenie.
A hlavne, v tychto bodoch stat a spolocnost ignoruju Boha a Jeho volu, co nikdy neni bez nasledkov, vaznych nasledkov.
A naozaj, najsmutnejsie je, ak knazi, co by mali hajit, branit a pevne stat na katolickych poziciach, sa postavia na druhu stranu. To je este omnoho smutnejsie, nez zlyhanie politikov.
Stát není člověk, ale společenství lidí různých názorů, často protichůdných. Tak to vždy bylo, je a bude. Právo je jakýsi společný jmenovatel hodnot, na nichž se většina shodne. V demokracii, samozřejmě. Zavést takové právo, byť vycházející z Božího zjevení, znamená dvojí: za prvé přesunout část osobní odpovědnosti za své jednání na stát, za druhé vnutit určité pojetí morálky celé společnosti i proti vůli mnohých, tedy násilí přinejmenším v rovině ducha, ne-li také fyzickému. Prostě totalita.
Tvrzení, že „právo je jakýsi společný jmenovatel hodnot, na nichž se většina shodne“ není pravdivé a neodpovídá ani současnému pojetí a konstrukci práva a zákonů v ČR.
K tomu za prvé: není pravda
K tomu za druhé: a) jakýkoliv zákon je násilí přinejmenším v rovině ducha (a tedy podle Vás totalitou); b) jsou hvíle, kdy je násilí potřebné natolik, že je nejen přijatelnou možností, ale dokonce i povinností…
K této věci doporučuji:
http://www.youtube.com/watch?v=StBvHgY5GQ0
Pre Ondreja Kolara:
Totalita znamena prave to, ze vacsina sa moze zhodnut na com chce, a urobit to zakonom, aj ked to je v rozpore so zjavenim, prirodzenym zakonom a moralkou.
Keby sa za nacistickeho Nemecka vacsina zhodla, ze zidov treba vyvrazdit, podla vas to je spravne?
..
Naopak, to, ze stat je obmedzeny prirodzenym zakonom a nabozenstvom je brzda totality, a ochranuje obycajnych ludi pred statom. Potom si stat nemoze robit, co chce. So zivotmi svojich obcanov (genocida zidov, potraty), s ich majetkom, s ich dostojnostou, a sposobom zivota.
..
Totalita je to, ze stat umoznuje vrazdenie bezbrannych, napriklad nenarodenych deti.
..
Takisto je uplne poslapanie prava, ze stat umoznuje rozvody. Ako sa ma mlada zena dnes rozhodnut zobrat si muza, mat s nim viac deti, ak neustale je v neistote? Podobne mlady muz?
Ked sa dvaja beru, tak jasne uznavaju nerozlucitelnost manzelstva. Ak stat umoznuje zneplatnenie tejto zmluvy, tak je to uplne poslapanie prava s vedomim statu. To je asi ako by vam niekto predal byt, a o desat rokov prisiel, ze ho chce spat, a vracia vam zan inflaciou znehodnotenu sumu, za ktoru ste ho kedysi od neho kupili. A stat by to odsuhlasil.
Jeden mlady clovek sa v jednej diskusii pytal:,, A ked chcem uzavriet take manzelstvo, co je z pohladu statu nafurt, tak kde ho uzavriet?“ no, zial, dnes take z pohladu statu neni ziadne. Prinasa to narastajucu neistota vo vztahoch, rodinach, klesajuca dovera medzi manzelmi i ludmi, nasledne demograficku, socialnu a ekonomicku krizu, a vykorenenost spolocnosti…
Dle Andersenovy konstituce svobodných zednářů je náboženství zednáře to, na kterém se všichni lidé shodnou. Zde je tedy patrný kořen vašeho uvažování ať již jste nebo neste zasvěcen do jejich mystérií, rozhodně uvažujete jako zednář.
Pro vás mravnost nepochází od Boha jako svrchovaného krále, ale je výsledkem demoliberálního handlu.
To Beobachter: Neznám vás, tím spíše vás nehodlám hodnotit. A myslím, že by to bylo správné i z vaší strany vůči mně. Ne, že by mne vaše nálepky urážely, na to jsem zvyklý a nálepek (často protichůdných) jsem dostal již dost. Mrzí mne však, že o mně tvrdíte: „Pro vás mravnost nepochází od Boha jako svrchovaného krále, ale je výsledkem demoliberálního handlu“. A to není pravda! Bůh je původcem morálky, a to dokonce z velké části i u těch, kteří se již křesťany nenazývají, byť stále z tohoto kulturního prostředí čerpají.
ad Ondřej Kolář: když to není pravda, tak proč jste v 8:39 výše napsal takový nesmysl? Na mne to tedy udělalo úplně stejný dojem, jako na Beobachtera. Nebo to napsal jiný Ondřej Kolář?
Opakuji pro oponenty: nelze vynucovat v demokratickém státě, a to ani formou vytvoření právních norem, dodržování všech Božích zákonů, pokud tyto zákony nejsou akceptovatelné většinou společnosti. Stát není osoba, je to společenství. Společenství dobrých, horších, i špatných lidí. Odpovědnost se tak přesouvá na každého jednotlivce. A protože nám, křesťanům, bylo řečeno, abychom hlásali evangelium, tak je tedy hlásejme. Nikoli vnucujme. A protože bylo taktéž řečeno, abychom milovali všechny bližní, tedy i nepřátele (ať už domnělé nebo skutečné), milujme a respektujme i naše názorové odpůrce.
Vždyť jestliže Ježíš je cestou, pravdou a životem, nemůžeme tím být my, nedokonalí a chybující. Můžeme být pouze jeho zvěstovateli, k čemuž si vyprošujme požehnání. Svou vírou a snahou o zbožný život se Boží Pravdě můžeme pouze blížit, ale zlo v nás nám nikdy za pozemského života nedovolí činit si na tuto Pravdu nárok. Tím spíše bychom měli respektovat jiné lidi a názory, byť s nimi nemusíme souhlasit. Neboť je možné, že někteří „neobrácení“ mají k Bohu ve skutečnosti blíže než mnozí z nás.
Ondrej Kolar, zrejme ste privrzenec slobodomurarstva, tu si precitajte clanok o slobodomurarstve a Cirkvi, a ich vztahu:
http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/1350-slobodomurarstvo-nestastie-nasej-doby-4-slobodomurarstvo-a-katolicizmus.aspx
Za spominany clanok mozete zahlasovat tu:
http://vybrali.sme.sk/c/Slobodomurarstvo-Nestastie-nasej-doby-4-Slobodomurarstvo-katolicizmus/
Nechápu, proč někteří lidé mají potřebu mne zařadit do nějaké škatulky, notabene té „nepřátelské“. Nejsem svobodný zednář (já vím, že toto moje tvrzení nemá pro mnohé žádnou váhu), nejsem sympatizant zednářství. Jsem svobodný člověk s vlastními názory. Toť vše.
Pan Kolar, ja netvrdim, ze ste zednar, ale vase nazory sa s ich proste zhoduju v tomto…
Amen.
Já myslím, že naší povinností není přivést všechny ostatní k Bohu. Kvůli tomu již vzniklo mnoho násilí a bolesti, které znehodnotili nejen toto úsilí, ale značně ublížili církvi samé. Spíše nám přísluší hlásat, tedy nabídnout Boží Slovo všem a je na každém člověku, nakolik se s ním ztotožní a přijme je. Naší povinností je dále milovat každého, tedy i toho, který jde podobnou, ne však totožnou cestou, i toho, který má odlišné názory a třebas i naši víru zesměšňuje, jakož i toho, jenž vyznává pouze tolik, co vyznávali Ježíšovi současníci, kteří jej neznali nebo nepřijali. Ekumenismus je přece láskyplným respektováním jinak smýšlejících, nikoli zřeknutím se své vlastní víry. A tím spíše je třeba s pokorou respektovat jiné, když naše víra je jen vírou, nikoli věděním úplné pravdy, kterou nevlastní nikdo nedokonalý, zde na zemi žijící.
Všechny jistě ne, ale maximum, co zvládneme, Je povinností rytíře Kristova pravou víru hlásat, šířit, bránit a obhajovat.
Co je bolest na tomto světě proti bolesti na věčnosti, kterou budou trpět ti, které blahosklonně necháte cupitat jejich vlastní odlišnou cestičkou přímo do pekel?
pre vonrammstein:
Suhlasim, je to zvazok pravde, inak tvrdim, ze keby sa clovek, spolocnost i stat drzali Bozich zakonov, tak v 99 % pripadov by si polepsili i s ohladom na svoje casne blaho.
Myslim, ze kazdy to casto vidime aj na svojich vlastnych zivotoch. Kazde odklonenie od Boha a Jeho vole nam vacsinou prinieslo len zbytocne problemy, sklamania a smutok, a to nielen v ohlade na nas posmrtny zivot, ale i zivot tu na zemi.
Naopak, ak clovek prijme Boziu volu, zrazu pochopi, co je dolezite, co menej, a co vobec. Prinasa pokoj, istotu, sebadisciplinu, silu, odolnost, lasku, atd.
Jako všichni modernisté máte naprosto pokroucené vnímání lásky.
Láska přece není ponechání bloudícho na jeho špatné cestě. Naopak. Je to upozornění, někdy i hodně tvrdé, že bude-li takto pokračovat, skončí v pekle.
Pane Kolari, nevim odkud jste, ale rad bych se s Vami setkal. Souhlasil byste?
Kdyby dovoleno bylo, tu mnozí chopili by se louče, by z lásky své bezmezné ke Kristu pravému, hranici zapálil nad těmi, kteříž takovou lásku odmítajíc, anžto peklu patříce, sami je tam sprovodili.
Pavle, bydlím na Olomoucku, pracuji v Olomouci. Je to pro vás dostupné? Pokud ano, poprosím admina, aby vám předal kontakt na mne.
Je to strašně legrační, jak ti, kterým se pořád podsouvá, jak by koho upalovali, jsou ve skutečnosti ti poslední, co by to dělali. Zatímco těmto liberálům a modernistům plným lásky – těm to právě nedělá problém. Dnes už se ale plameny nenosí, takže se pokud možno zaplatí pár tisíc doktorovi a on to udělá za ně… Už se ani neupalují dospělí, ale vraždí se rovnou programově, než se člověk narodí.
Snad se mýlím, ale cítím zde v diskusích radikalismus, který stojí nad láskou k bližnímu. Je mi to líto. Vždyť přece není nic špatného, že si lidé vyměňují názory, není nic špatného s druhým nesouhlasit. Přesto nás láska Boží nabádá druhého respektovat a uznávat jako kteréhokoli jiného bratra či sestru. Kéž nám Jeho Láska otevře oči, to nám všem vyprošuji 🙂
Ondrej Kolar, doba dnes tak pokrocila, ze to, co je normalne katolicke sa naozaj v dnesnej spolocnosti, kde liberalne hodnoty ziskali absolutnu nadvladu, musi nevyhnutne javit ako extremne radikalne.
Ale, pan Kolar, evanjelium je naozaj radikalne aj vo svojej podstate, rovnako ako Kristus. Keby nebol, tak Ho neukrizuju..
Vážený pane Koláři,
Děkuji Vám za Vaše slova, plně se ztotožňuji s Vašimi slovy. Povinností křesťana je vydávat svědectví svým životem a to je nesmírně těžké, každý den, v každé situaci, bojovat sám se sebou, se svou leností, sobeckostí egoismem. . Však to určitě znáte…
Dovolím si jednu poznámku. Tak jak smýšlí pan Kolář, jsem přemýšlela, než nám začaly dospívat děti. Kdo to zná, ví, jak strašně moc děti potřebují hranice, jasné slovo o tom, co je dobro a co je zlo. Měla jsem potřebu je respektovat, ale sami mi ukázaly, že to není dobrá cesta. Když jsem jim začala věci vysvětlovat, sama jsem se přitom naučila, jak dobře žít. Stejné je to s vírou. My přeci známe úplnou pravdu, a tou je Ježíš Kristus, Boží syn. Když začneme druhé příliš respektovat, přijdeme o tuto víru. Zjistíme, že oni jsou přirozeně dobří a víru v něho snad ani ke spáse nepotřebují. Další generace našich dětí už bude mít dojem, že ani oni už Krista nepotřebují. Jak teď v dospělosti děkuji své matce, že byla přísná a zásadová! Naší povinností je milovat Krista- Pravdu- a druhé k němu přivádět, ne je respektovat, protože ani Bůh nebude respektovat jejich nevěru. Bez víry se nelze líbit Bohu.
ad Ondřej Kolář a p. Řezníček: Ano, jsme povinni své bližní milovat, tj. přát jim dobro a spásu. Ale nejenom přát, ale i něco pro to dělat. Křesťanská láska se projevuje skutky tělesného a duchovního milosrdenství. Kde je mezi nimi „Ekumenismus“ s „láskyplným respektováním jinak smýšlejících“? Naopak, mezi tzv. devíti hříchy cizími najdeme „hřích jiných schvalovat (hájit)“ a „ke hříchu jiných mlčet“.
Komentář pana Koláře může být na první pohled snad líbivý, ale je vnitřně rozporný. Nejlépe je to vidět na větě „Ekumenismus je přece láskyplným respektováním jinak smýšlejících, nikoli zřeknutím se své vlastní víry“. Respektovat znamená mít ohled, uznání a úctu k někomu. Pokud ten někdo např. vyznává falešné náboženství nebo je ve schismatu, pak žije odloučen od Církve sv. se všemi důsledky pro jeho naději na spásu. V tomto stavu je buď nevědomě, nebo vědomě. Pokud mu vykazujeme úctu a uznání a neusilujeme o jeho obrácení a návrat do Církve sv., pak v prvním případě jsme v rozporu s přikázáním konat skutky duchovního milosrdenství, ve druhém se pak podílíme na cizím hříchu. Jak se toto srovnává s láskou k bližnímu? Nijak, tedy spojení „láskyplné respektování jinak smýšlejících“ v kontextu náboženské víry je logický nesmysl.
Rozporné je ale i tvrzení, že toto „láskyplné respektování“ neznamená zřeknutí se vlastní víry. Součástí katolické víry je víra v nutnost křtu, víry v Ježíše Krista a příslušnosti k Církvi sv. pro spásu. Pokud tomuto věřím (a jsem tedy katolíkem), jak mohu vyjadřovat s láskou úctu a uznání konání někoho, kdo se řítí do pekla (nebo přinejmenším je jeho spása značně nejistá)? Tzn. buď toho dotyčného nemiluji, nebo nevěřím v tyto pravdy katolické víry.
Samozřejmě, i ten největší hříšník je dítě Boží a jako takové zasluhuje naší úctu. Úcta k němu jako člověku ale nesmí být zaměňována s úctou k jeho činům a smýšlení.
Pre pana Kolara:
Ja myslim, ze nasou povinnostou je prave priviest vsetkych ostatnych k Bohu.
Bez Boha clovek upada do otroctva diabla- drogy, znicene rodiny, samovrazdy, nestastne manzelstva, opustenost, beznadej, flustracia, zotrocenie. Prave a jedine Boh nas z tohto vyslobodzuje. Dava nam pokoj, sustredenost na to podstatne, a hierarchiu a poriadok v mysleni a hodnotach, dava nam silu v nestasti, v porazkach, ale i pokoru uniest uspech, a stastie. Uci nas velkorysosti a milosrdentvu, ucte k druhym, obetavosti, harmonii v spolocnosti, medzi manzelmi, v rodinach, medzi ludmi, medzi socialnymi stavmi, uci nas byt bratmi, skutocnemu bratstvu.
Podla mna nie je spravne toto blaho odopriet jedincovi, ani spolocnosti, ani statu.
..
A ekumenizmus neni o respektovani druhych a nezrieknuti sa vlastneho, ekumenizmus je snaha obratit tych, co sa odpadli od Cirkvi spat k Pravde, aby sa vratili do Cirkvi.
Samozrejme, snaha slusna a laskyplna, ale prave usilie o obratenie odpadlikov je napln ekumenizmu.
..
K viere:
Nasa viera nie je len viera, ale az Viera. Neni to nejaky sentiment, jeden z mnohych, vyvierajuci z vnutra cloveka, ktory si kazde individum samo vo vnutri vytvara. Viera je rozumove prijatie pravd a dogiem katolicizmu z vonku, od Boha, preto je i objektivna.
A naozaj, my katolici nevlastnime Pravdu, Ona vlastni nas. Neni to dovod na pychu, ale vdacnost, pokoru a prijatie zavazkov, ktore z poznania Pravdy vyplyvaju, aj voci inym, aj voci spolocnosti.
Ja uz opravdu nemuzu verit svym ocim. Vazeny pane Pospisile, to co tvrdite se neslucuje se zasadami demokratickeho moderniho statu. Doufam, ze vite, ze Vase pocinani na tomto webu, je jiz predmetem zajmu Arcibiskupstvi olomouckeho, jelikoz poskozujete jmeno katolicke cirkve.
To se mi snad zdá 😀
Jistě, udávání, na to vás užije.
Jak vite, ze jsem nekoho udal? Stacilo se proste jen zeptat a bylo mi receno to, co mi bylo receno. Ja mam povinnost obratit vas vsechny na Viru. Meli byste mi byt vdecni.
Aha, tak konecne jsme doma 🙂
Trollik, ze?
citace:,,Ja mam povinnost obratit vas vsechny na Viru.“
otázka:1. Víra(s velkým V) se rozhodně neslučuje se zásadami demoliberálného moderního modlářského státu. Takže když nám tady hlásáte víru, mohl bych se zeptat jak se ta vaše víra jmenuje? Když vzpomenu na JE Graubnera, mám jisté tušení, ale radši bych věděl na co to mám podle Vás přestoupit.
Proč by arcibiskupství mělo zajímat, jestli jsou tvrzení pana Pospíšila v souladu se „zasadami demokratickeho moderniho statu“?
Já jsem měl vždycky za to, že se zde v první řadě bavíme o tom, co je nebo není v souladu s učením Církve sv. Pokud autor v článku ukazuje na rozpor moderního „demokratického“ zákonodárství s naší vírou, pak z toho logicky vyplývá, že takové tvrzení musí být ze své podstaty v rozporu se zásadami, na nichž stojí stát, v jehož jménu jsou kodifikovány zákony legalizující do nebe volající zločiny. To nám zde nemusíte takto dramaticky připomínat, to je myslí všem jasné jako že 1+1=2.
Pokud by se arcibiskupství mělo o něco zajímat, tak je to právě tento rozpor mezi současným „demokratickým“ zákonodárstvím a zákonem Božím. „Zajímat“ se znamená se k věci jednoznačným způsobem vyjadřovat a postihovat podle kanonického práva všechny, kteří jméno sv. Církve katolické poškozují tím, že tento rozpor relativizují.
🙂
Pane Pavle, pomlouváte Arcibiskupství olomocké, neboť tvrdíte, že strká nos do věcí, po kterých mu tak nějak nic není. To by mohlo být předmětem zájmu Biskupství českobudějovického, jestli víte, co myslím.
No, pravda, pravda. Proto volam: Heim in den Arsch!
Ty vole (Ignatius laskavě promine)-tak tohle je echt materiál.
Pavel, za komunistov by ste na tomto mozno i karieru vybudovali, Pavel 🙂
Já si to nemyslím.
Znáte Helenku Vondráčkovou a její počínání vzhledem k panu Šináglovi? Váš text mi ji silně připomíná. A ,,demokratický moderní stát“ je jen newspeakový výraz pro jakobínskou diktaturu.
Vy jste kouzelný:
„to co tvrdite se neslucuje se se zasadami demokratickeho moderniho statu“
– ROFL! 😀
„je jiz predmetem zajmu Arcibiskupstvi olomouckeho, jelikoz poskozujete jmeno katolicke cirkve.“
– Tak, a teď Tě upálej, tlusťochu 😀
Koho zajímají předměty zájmu Arcibiskupství olomouckého, ať zvedne ruku.
On má pravdu, demoliberalismus, rozuměj jakobinismus, je se sociálním panováním Krista neslučitelný.
v jakém slova smyslu jsme došli až do ACO ? Nechápu???
přípomíná mi to marxleninismus.
Ahoj jmenovkyne 🙂
A co Vam pripomina marxleninismus?
Nevím, jak vy, ale když se dívám na příspěvky pana Pavla, něco mi říká: „Filip Sklenář stále žije!“
Pane Pavle, doufám, že víte, že Vaše počínání na tomto vebu je předmětem zájmu Černého oka. To je horší než bývala Černá ruka.