Deprese tradicionalistova
„Musíš být dospělý, praktický, musíš zapomenout na svoje naivní romantické představy. Musíš si udělat nějakou školu, musíš něčím být, zařadit se do společnosti, normálně fungovat. Vidíš ty ztracený roky, kdy ses jen flákal (rozuměj – s občasnými přestávkami zkoušel najít klášter, který by tvoje hřivny rozmnožil a ne donutil k odhození), mohl jsi budovat kariéru“
Ech, darmo mluvit. Jak přesvědčit rodiče, kteří bez víry jdou svými životy, že zkušenosti načerpané v těch „ztracených letech“ jsou pro člověka dražší, než celé roky studií na univerzitách, které nedají nic, co by stálo za zmínku? Asi nelze. Jak přesvědčit své kamarády (skuteční přátelé nejsou), že reálnější je pro mne svatý Bruno, svatý Bernard, svatý Ludvík a obyčejný zemánek z 12. století, než baba za přepážkou, která chce platit jakési pojištění, spolupracovníci v práci řešící triviální prdy? Možná snáze, ale přesto si potajmu budou šeptat něco o cvokovi.
Jak naplnit tu touhu, kterou zná každý, jehož Pán Bůh povolal k Své cestě, když se setkáváš jen s malostí a omezeností. Svou i druhých. Těch druhých, kteří by tě měli formovat, tepat a kout. Místo toho tě vhodí zpět do tmy, nakazí vlastní leností a spokojeným hnitím. Kolik duší?
Nenajdeš pochopení ani u nejbližších. Tolik bys chtěl utéci do pustiny, do pouště, do opuštěných lesů, ale není kam. A drápy tebou nevytvořené societas tě stejně nepustí. „Zaplaťte to i ono, dostavte se tam i jinam, dělejte toho, nedělejte tamto, přijďte, přejděte, kupte, nekupujte.“
Proč hledat místo ve světě, který není tvým? Nenávidí to, co miluješ. Opovrhuje tím, za co bys položil život. Nutí ti to, co se ti hnusí. Přesvědčuje o něčem, co znáš jen jako lež a faleš.
Doufáš, že alespoň Matka bude chápající a přijme tě do náruče. Ale místo pohlazení a pochopení, nabízí ti kopanec do zadnice, horší ostouzení, než samotná pohanská většina společnosti. Musíš denně slyšet blábolení a triviality odpadlých od Boha. Denně před spaním slyšíš, jak ti umírají sny a opouští inteligence, spolu s hlubším propadáním se do hnoje pohanského ráje. Proč ti ještě stojí za to žít? Protože tě neopouští naděje, že se nakonec něco změní? Že vybředneš a najdeš ostrůvek světla a dobroty? Snažíš se nezoufat, nepřestat milovat, nepřestat věřit. Polykáš vodu a necítíš dno pod nohami, nemůžeš udělat ani tempo, protože z Lodičky tě strkají bidlem stále hlouběji a hlouběji. Občas se nadechneš, ale podaná ruka ti klouže s rozsvíceným zimním městem, v němž ti jedno Introibo dalo trochu kyslíku do plic. Znovu se propadneš do tmy a smutného tápání. Díváš se na ubíhající svět za oknem a tajně doufáš, že jednou usneš a už se v něm neprobudíš. Není to tvůj svět, není to tvoje společnost. Co ještě lze milovat?
Snad jednou najdeš odvahu, spálíš všechny karty, průkazy, mosty. Odejdeš za bílými mnichy a budeš doufat, že odpudivý satanský dým sem nepronikl. Že kříž skutečně stojí, i když se celý svět chvěje v předsmrtné křeči, která neporodí nic, než Antikrista. Vládce nad poslední hrstkou věrných, kteří marně se lopotí s větrnými mlýny. Rytířů ubývá a noví nejsou.
Přijď Pane a zachraň nás, neboť hyneme! Prosíš a doufáš, že Bůh ještě neodvrátil tvář, když viděl, jak Jeho chrám rozebírají všichni ti, kdo mají stavět. Když viděl rouhání a bratření s neznabohy, heretiky a schizmatiky.
Protože tohle jsou ty ztracené roky. Roky čekání na zázrak, na Apokalypsu. Kde bude má víra, až Pán přijde?
Jak dlouho ještě?
Jakub Augustin Valenta
Ježíš přišel také do světa, který mu nerozuměl. Přesto se od něho neodvracel a dokázal komunikovat s každým, i s tím, který jím pohrdal. A našel v tomto světě lidi, kteří jej byli ochotni následovat. Ani jeho učedníci se nezavřeli, ale nesli svou kůži na trh. Platili daně a mýto, žádnými lidmi nepohrdali.
http://liturgickeotazky.blogspot.cz/2012/07/lide-jsou-prasata.html
je to zlozitejsie.
Prvi krestania platii dane, aby sa vyhli zbytocnym konfliktom so statom. Z toho dovodu dodrziavali i zakony. Avsak sucasne sa uzatvarali pred okolitym svetom, budovali si vlastny paralelny svet, vlastne sudy, atd.
Velmi pekne to vyjadruje sv. Pavol:
,,Neťahajte cudzie jarmo s neveriacimi, lebo čo má spravodlivosť spoločné s neprávosťou? Alebo aké je spoločenstvo svetla s tmou? 15 Aká zhoda medzi Kristom a Beliálom? Alebo aký podiel veriaceho s neveriacim? 16 Aké spojenie medzi chrámom a modlami? A my sme predsa chrám Boha živého, ako povedal Boh: Prebývať budem v nich a prechádzať sa, a budem im Bohom, a oni mi budú ľudom. 17 Preto vyjdite spomedzi nich a oddeľte sa, hovorí Pán; nečistého sa nedotýkajte, a ja vás prijmem, 18 budem vám otcom, a vy budete mi synmi a dcérami, hovorí všemohúci Pán.“
..
Apostoli, i Cirkev 2000 rokov praktizovali uzavretost. Preto sa zakazovali zmiesane manzelstva. Preto katolicki pristahovalci v USA budovali katolicke ghetta. Preto sme mali katolicke bratstva, spolky. Katolicke staty. A zidia a neverci zili oddelene.
To az slobodomurari po Koncile presadili ideologiu ,,otvorenosti“ v Cirkvi, aby znicili katolicku identitu, katolicku rodinu, a katolicku moralku.
A dokonca usilovne podsuvali vraj ideologia ,otvorenosti“ vychadza z Pisma a je vlastna katolicizmu. Na to pouzili pasaze:,,chdote do celeho sveta…“. Lenze ta pasaz neznamenala nic ine nez vyzvu k misionarskej cinnosti, ktora neni v rozpore s ,,uzavretostou“.
Propaganda ,,otvorenosti“ bola tak masivna v poslednych desatrociach, ze dnes vacsina ludi ju povazuje za vlastnu katolicizmu, kym pravdou je pravy opak
Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. To není uzavřenost. Ani Matka Tereza nebyla uzavřená. Tím méně minulý nebo současný papež. Ratzinger mimochodem o této otevřenosti křesťanství moudře píše ve svém Úvodu do křesťanství.
A co takoví kartuziáni?
Jsou dostatečně otevření?
ved ano, presne. Hovorite o sucasnom a minulom papezovi… Ja hovorim o apostoloch, svatych a mucenikoch (jedneho z nich, sv. Pavla, som citoval), o prvotnej Cirkvi, o Kristovi a 2000- rocnej praxi a viere Cirkvi.
A citat ,,chodte do celeho sveta…“ nikdy nevyjadroval otvorenost, ale misionarske poslanie a povinnost ohlasovat evanjelium. To az posledne desatrocia bol tak hanebne prekruteny a ruhacsky sfalsovany vyznam tohto citatu.
Odhalit diabolsku loz v tejto falosnej interpretacii spominaneho citatu dokaze kazdy, dokonca ani nemusi byt katolik, aspon ak sa trochu vyzna v historii.
..
Este dodam preco bol sucasnymi modernistami vyznam tohto citatu sfalsovany? To je jasne, aby znicili katolicku identitu, katolicku spolupatricnost, solidaritu, katolicku rodinu, katolicku obec, ktolicke ghetto (v USA), katolicke krajiny a katolicku moralku. Cize v skutku diabolske prekrutenie.
Neomodernistov neporzime, pokial neodhalime ich prvotne prekrucania zakladnych pojmov, v ktorych boli tak uspesny, ze dnes ich dokonca vacsina katolikov akceptuje.
Jedno z nich sme spomenuli.
Dalsimi su napr. vyznam pojmu VIERA. Dnes vacinou chapana modernisticky.
Dalej socialna vlada Pana Jezisa Krista. Dalej chapanie Cirkvi ako Mystickeho tela Kristovho, ktore dnes je nahradzane v duchu francuzskej revolucie za akysi vyhradne ,,pozemsky lud“, bez spojenia s Kristom a Jeho pravdami.
Atd.
Otevřenost křesťanství může být plodná jen v případě, že máte zrdavou základnu, což dnes není. Hrát si na otevřenost a nevyřešit si problémy doma je destruktivní. Duchovní život církve je v troskách, tak co chcete předávat? Prvořadá věc by měla být :přiznat si své omyly a činit pokání, aby sůl byla zase slaná. Ale k tomu muži církve ještě nedorostli, tak nezbývá, než jim to vyprošovat.
p. Ondrej Kolar, este doplnim, ak mozem.
Posledny papezi dovolili zmenit vyznam toho pojmu, a sucasne zanedbali jeho skutocny vyznam. Teda ist do celeho sveta a vsetkym ohlasovat evanjelium. Jan Pavol v Assisi protestantov, a ani zidov nevyzval ku konverzii, a Benedikt vo vojej nedavno vydanej knihe pise, ze Cirkev sa aktualne nema snazit o konverzie zidov, lebo ich obrati Pan v istom dejinnom okamihu.
Aj keby tak bolo, ze zidovstvo ako celok bude obratene az v istom okamihu pred koncom dejin, nas vobec to nezbavuje povinnosti pokusat sa obratit jednotlivcov, je to nasa povinnost, aj zavazok lasky k bliznemu.
Cize skutocny vyznam sme nahradili falosnym, a spreneverili sme sa tomuto prikazu?
pre Petu Bezovu:
Ono, prave, ked Cirkev bola zdrava, tak praktizovala uzavretost.
Ked katolicki pristahovalci prichadzali do USA, tak chceli zit s inymi katolikmi, preto budovli katolicke gheta- irske, talianske, slovanske.
Mnoho katolikov dnes s nostalgiou spomina na svoju mladost v katolickom ghete. Na dobre medziludske, medzigeneracne a susedske vztahy, na vzajomnu solidaritu, na spolupatricnost. Na kamaratstvo- mnohi vravia, ze skutocnych kamaratov maju len tych, s ktorymi vyrastli v katolickom ghete.
Postupne zacali pristahovalci bohatnut, a stahovat sa do predmesti, a poslednu ranu ghetam zasadil Koncil, so svojou ideologiou ,,otvorenosti“, kedy sa gheta stali zbytocnymi.
Pred koncilom v katolickom ghete, v rychlom obcerstveni, v piatok v noci, deti a mladez odpocitavali sekundy, do soboty, aby si mohli jest maso 🙂 Kde su tie casy 🙂 Neviem naco sa tieto veci spochybnovali a zdobrovolnovali po Koncile.
..
Podobne v davnej minulosti, v Spanielsku- pri obchode s moslimami museli miestni krali prekonavat mnohe obmedzenia dane papezmi, ktori sa snazili zamedzit prilisnemu stykaniu s neveriacicmi. Atd.
Uzavretost neni v protiklade s misionarskym poslanim, prave naopak, obe tieto veci su prospesne pre duse.
Nino, v tom s Vámi souhlasím. Aby si Církev zachovala svoje hodnoty, musí být logicky uzavřená vlivům světa, jinak přijde o své vnitřní bohatsví.I s těmi židy máte pravdu. Dnes mají pastýři pocit, že stačí, když všichni věří v nějakého Boha. Podle mě se oni bojí především o sebe a svoje postavení, asi je v tom opět nedostatek důvěry v Boha.
Dobry den,nino, plně s vámi souhlasím. Ovšem asi je zodpovědné pro pravověrného katolíka vyjít občas ze svė uzavřenosti a říct to.A potom se tam zase uzavřít a čerpat od Boha.
inak, mimochodom, velmi pekny clanok o samote:
http://www.dielnasj.blogspot.sk/
Psychické mučednictví. V takovém případě je nutno pokračovat v šedivém životě s odevzdaností Kristu. Myslím, že tu oběť příjme. Ale nenaloží větší břemeno, než člověk zvládne.
Možný recept nabízí Matka Tereza: Dělat malé věci s velkou láskou.
Takhle to bylo vždycky. Byli lidi kteří odcházeli ze světa do pouště, byli ti, kteří sice žili ve světě, ale dokázali odejít na poušť vnitřně a pak většina, která je ze světa a o duchovní věci se nikdy nestarala a starat nebude.
Buďme rádi, když už se na tuto cestu ze světa dostaneme, neboť „Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“
A ta cesta neznamená nic jiného než „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“
Touha odejít ze světa jenom proto, že je těžké v něm žít je pokušení. Je to zlá motivace. Je psáno „Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.“ Tomu se jako křesťané nikdy nevyhneme. Buď půjdeme za Kristem nebo za Satanem. Satan slibuje všechno tomu kdo se mu pokloní, Kristus slibuje v tomto životě jen kříž, ale věčnou radost v životě příštím. Nic dobrého není zadarmo.
Hezké. Myslím, že jste přesně vystihl pocity většiny ,,tradicionalistů“, tedy alespoň těch neženatých. Jen škoda, že to nemůžu nikomu dát přečist, protože: ,,si potajmu budou šeptat něco o cvokovi.“ Ale klubouk dolů.
myslim, ze v urcitom prenesenom vyzname su to nielen pocity tych nezenatych.
Také velká vnímavost a citlivost je darem, i když s sebou zároveň nese utrpení. Je třeba jí ve spolupráci s Bohem využít k dobrému. Jakubův text mi v něčem připomíná mnohé texty velkého moravského básníka, kněze, v jehož básních se ovšem kromě projevů úzkosti a pocitu osamění projevuje veliká láska, úžas nad krásami světa stvořeného a hluboké zakořenění v rodném kraji.
No, neřekl bych, že je to deprese tradicionalistova, ale deprese – F33.
Ad Ondřej Kolář. To Jakub potřeboval slyšet! To mu pomůže! „Neuzavírej se do sebe!“ „Vzchop se, chlape!“ To jsou slova, po kterých čas od času někdo sáhne po zbrani a zastřelí (v nejlepším případě jenom sám sebe, někdy i pár takových povzbuzovačů).
je pravda že život byl vždy stejný jenže cosi se změnilo..před pár lety či desetiletími zde byl nedaleko klášter se skutečnými mnichy pár kilometrů další a o kus dál ještě jiný. V každém kostele a kapli skutečná mše, na farách seděli skutečníé kněží v Římě papež … neskutečné
Přijde mi zvláštní, že jste ve světě se 6 (možná už 7) miliardami lidí nenašel ani jeden klášter, který by vám vyhovoval… to už mi opravdu přijde asi lepší hledat problém spíš u sebe…
Muze byt jezuita dominikanem, nebo dokonce benediktinem?
Existuji tradicni klastery, ale na prstech jedne ruky byste je secetl. Doslova.
tak to je, zial, myslim, ze jedine vo Francuzsku je mozno lepsia situacia.
Zial, ovela sme prisli od Koncilu. Zrovna pozeram dojemne a silne video z pohrebu posledneho predkonciloveho papeza Pia XII.,ktory sa este snazil zadrzat revoluciu v Cirkvi, posobive, este casy, ked starobyla katolicka civilizacia existovala:
http://www.youtube.com/watch?v=H2iLka5mZqk
Omlouvám se, že nepíšu příliš k tématu, můžete mi poradit, zda kněží FSSPX běžně křtí, a pokud ano, jak bych se na ně mohl obrátit? Děkuji.
Určitě křtí, tenhle měsíc jsme měli jeden křest v Budějovicích. Nejlepší je odchytit si je po mši a domluvit se s nimi…
Nebo napsat na email mail@fsspx.cz
Jen nevím, zda by nebyl problém s katechezí – v katolické nauce se sice částečně vyznám, ale nějaká příprava je asi nutná, navíc ji myslím kanonické právo nařizuje.
1) I FSSPX ke křtu samozřejmě připravuje.
2) S kanonickým právem si FSSPX příliš hlavu neláme (ale platí samozřejmě v tomto případě bod 1)
pekny clanok o tridentskych krstnych obradoch:
http://www.krasaliturgie.cz/otazky-a-odpovedi/krestni-obrady-v-tradicnim-rimskem-ritu.html
Na zaciatku tohoto dokumentu je tradicny krstny obrad:
http://www.dailymotion.com/video/x9m644_66-mn-le-retour-des-integristes-cat_news
To je pro křty dětí. Pokud pan Vít zmiňuje potřebuje katecheze, zřejmě nemá v úmyslu křtít nemluvně…
zrejme je to tak
Nebylo by lepší víc důvěřovat Bohu a milovat bližního ? Nehledat klášter podle svých představ ale prosit Boha o povolání do toho který pro nás připravil, pokud si opravdu přeje že máme být mnichem nebo jeptiškou ? Ta protivná bába za přepážkou je také náš bližní, stvořený k obrazu Božímu. Člověk ve kterém máme vidět Krista. Klášter není vhodné místo k útěku před světem, ani k tomu abychom přetvářeli řád a svět podle sebe. V tomto případě bych spíš doporučil světský život. Do kláštera by měl jít spíš člověk vyrovnaný a pevný. Řekl bych že v tomto ohledu by mohl být velice dobrým přímluvcem svatý Augustin. Tomu to v životě chvíli trvalo než se stal hořícím srdcem Církve. Jeho matka svatá Monika si kvůli němu dlouhá léta vyplakávala oči. Vždycky když máme dojem že jsme poslední spravedliví (což bývá velice často jen dojem, což mohu dosvědčit na sobě) tak vzpomeňme svatého Eliáše. Toho už také omrzel život a přál si umřít, když se mu zdálo že král Achab vyvraždil všechny ostatní proroky a prorocké žáky. Dokud se nedozvěděl že je jich ještě 7 000.
Víc důvěřovat Bohu!
Meine Guete!
Vy jste evidentně nikdy žádný klášter nenavštívil, nikam nechtěl vstoupit. Nikdy jste realitu modernistických ubytoven nekonfrontoval s často latinsky psanými „příručkami“ pro řeholníky v předchozích staletích. Nikdy jste nečetl řeholi a neviděl, jak se na ni dnes a denně od převora po posledního bratra všichni vykálejí.
Klášter je místo k útěku před světem. Protože svět = pokušení a před pokušením je nutné utíkat. Utíkat se k Bohu. Poustevníci celá staletí utíkali do pustiny a ticha, aby tento klid a pokoj nalezli.
Právě vyrovnaného a pevného člověka realita „obnoveného“ řeholního života po DVK dokonale zdeptá a rozloží.
Lidé jsou různí a i prvnímu papeži řekl Kristus Pán něco o satanovi, když měl na mysli více lidské, než božské.
Fuj, úplně je mi blivno, protože přesně tyhle řeči, co, Václave, předvádíte, stály duševní zdraví a povolání tucty kluků.
Přiznám se že tomu nemohu věřit a považuji to za pokušení. Že by bylo možné překazit Boží záměr, pokud Bůh někoho opravdu povolal ke svatosti a k určitému úkolu který pro něho vybral. I kdyby stál zdánlivě sám proti celé armádě, proti celému okolí a proti celému světu. I kdyby měl sám postavit Archu a zachránit jenom své příbuzné a všechna zvířata. Při pohledu na takové lidi se naopak obracely k Bohu stovky a tisíce lidí. A mnozí z nich byli ochotní umřít za svou novou víru hned na místě, nechat se pokřtít křtem touhy a krve. Na vodu často ani nestačilo dojít. Pro příklad můžeme jít například do Japonska. Kam přišel jediný svatý František Xaverský, z jehož víry pak povstal svatý Pavel Miki a druhové, většina křesťanů byla brutálně vyvražděná a přes nejkrutější pronásledování se udrželi cca po osm generací až do otevření přístavů a jejich potomci tam žijí a věří dodneška. Přestože neměli kněze a biblické pravdy i církevní tradici si předávali ústně. To co je mezi Vámi a Bohem Vám nikdo nemůže vzít, ani pokazit. Jestli to opravdu je. Vymlouvat se na druhé nemá smysl.
Pár klášterů a řeholníků jsem už v životě viděl, ale vždycky jsem se snažil abych od nich přijímal svátosti, upevnil svoji víru a poučil se o Bohu. S takovou láskou, pokorou a úctou, jakou jen mé pyšné a tvrdé srdce dokáže dát. A lituji že není větší. K tomu mi dopomáhej Bůh.
Jakube, ani v klášteře před pokušením neutečete. To přece víte, ne?
To já vím, Lukáši.
Ale lépe utíkat před pokušením v klášteře, než ve světě.
Václave, co je mezi mnou a Bohem mi někdo vzít může ,a sice ďábel. Je fakt, že v klášteře jsem 4 roky žila, a nikdy jsem se neměla tak dobře, jako tam. Proto jsem taky odešla, abych se úplně nezkazila. Ono v rodině máte úplně jiný záběr. Církev by se opravdu měla více snažit, aby jí ďábel nevzal to, co tolik svatých s námahou vybudovalo. Máte hodně idealistické představy, Bůh volá ke svatosti každého, ale co my s tím povoláním děláme?
Světců kteří přišli do kláštera jako Boží nástroj je spousta. Ať už byli povoláni k tomu aby ten klášter vedli a strhávali svým příkladem a nebo aby v něm naopak žili jako ti úplně nejposlednější z posledních, dělali tu nejhrubší a nejšpinavější práci a sloužili těm kteří je tupili a považovali za přemrštěné hlupáky. Často přitom trpělivě a poníženě prosili svoje zpovědníky a řádové představené aby jim dovolili posty a askezi nad řeholní pravidla, darovat svoje jídlo chudým, bdít v kostele před Eucharistií a podobně. Pokud si vzpomínám tak na to vždycky stačil jediný člověk, muž nebo žena, pokud opravdu chtěl a pokud byl Bůh s ním. Stávalo se i to že takové lidi navštěvoval ve viditelné podobě sám Ježíš, Panna Maria, andělé a svatí a přitom o tom jejich okolí nemělo ani tušení, co se děje v jejich kapli, nemocnici nebo v kuchyni u odpadků.
Pokud žijete ve světě zcela obklopeni sekulárním světem kolem dokola a jste mladým člověkem a nejste odmala přirozeně cudné,zakřiknuté a samotářské povahy,těžko uniknete té tendenci se přizpůsobit a snažit se zapadnout mezi vrstevníky,v takovém případě buď klášter,kde se to dá zrealizovat nebo v tom světě budete,ale pochopitelně budete i světským,alespoň částečně.Já nevím proč paní Bézová v tom klášteře nevydržela,nejspíš krize identity?
Lothare, spíš krize víry. Kláštery po revoluci byly v tak žalostném stavu, jen staré sestry, které už nedokázaly předat spiritualitu, která jim byla násilně odňata komunisty. Proto si taky myslím, Václave, že dnes nejsou takoví lidé o kterých píšete. Ateismus tak pronikl do mysli člověka, že už nikdo- teda já o nikom nevím- se necítí být tím Bohem povolaným k těmto skutkům lásky, o kterých píšete. I když znám několik řeholnic, které si to o sobě myslely a představená jim udělala z života takové peklo, že všechny do jedné opustily klášter a požádaly o rozvázání slibů. Nebo spíš představená je donutila, aby to udělaly. Obětovat své duševní zdraví přece nejde, člověk má svoji hodnotu a není kus hadru. A čekat, že se mi začne zjevovat Panna Maria nebo Ježíš, když to vydržím, nemá s vírou -podle mě- nic společného. Rozum osvícený vírou na takové prostředky spoléhat nemůže.
Brzy bude kard.Vlkem vysvěcen nově postavený ženský trapistický klášter poblíž Prahy.
Píše se, že součástí kláštera je „dům pro přijímání hostů, mužů i žen,věřících i nevěřících“.
To by mne zajímalo,jak to bude s kontemplativním životem, klausurou?
A zasvěcení kláštera Blah.Panně Marii, „Matce jednoty křesťanů“ také o něčem podivném svědčí.
Přímo v Praze jsou „karmelitky“ -karmel Edit Steinové, které spolupracují s Halíkem.
Nedávno dávala NOE seriál „Putování po Evropských klášterech“.reportér měl možnost prožít v každém klášteře pár dní, byly mužské i ženské.Viděl jste to někdo?
V každé komunitě pohodlíčko,docela dobrý život, někde se i modlili roztroušeni v chórových lavicích, staří řeholníci a řeholnice bez dorostu…Ve dvou klášterech se dokonce Matka představená vítala a loučila s reportérem objetím a polibkem před kamerou.
V jiném případě kněz, sloužící mši sv. dával kolovat při sv.přijímání kalich všem okolostojím jeptiškám….
Tak do kláštera radši ne,Jakube, tam by se jeden zkazil :o)
klastorom u nas zasadili najtvrdie udery. Jozef II., komunisticky rezim a pokoncilovy neomodernizmus.
Je smutne po okoli vidiet ruiny a zvysky klastornej kultury znicenej tymito troma zivlami.
Umenie, architekturu, diela preniknute laskou, zboznostou, modlitbou a krasou. Ich tvorcova zmizli. Kde sa stratil tento fascinujuci svet? A zrovna dnes, ked by sme ich tak potrebovali.
Kolko milosti a vymodleneho dobra nam prinasali klastory? Pozehnania celemu okoliu a ludu? Ako velmi by sme to dnes potrebovali, a niet toho..
Namiesto toho mame tie neomodernisticke nahrazky, ktore te aj uviedli. Co ale vlastne cakat od takych, ako kardinal Vlk…
Umenie, architekturu, diela preniknute laskou, zboznostou, modlitbou a krasou. Ich tvorcova zmizli. Kde sa stratil tento fascinujuci svet? A zrovna dnes, ked by sme ich tak potrebovali.
Kolko milosti a vymodleneho dobra nam prinasali klastory? Pozehnania celemu okoliu a ludu? Ako velmi by sme to dnes potrebovali, a niet toho..
http://pius.info/befreundete-orden/maenner
http://pius.info/befreundete-orden/frauen
http://www.laportelatine.org/ordres/ordlatin/religieux.php
http://www.laportelatine.org/ordres/ordlatin/religieuses.php
http://www.laportelatine.org/ordres/ordfsspx/carmels.php
vdaka, krasne vidiet, ze hlavne vo Francuzsku sa toto zachovava. U nas, zial, byvale klastory sluzia ako rozne zdravotne, ci socialne zariadenia, vaznice, kostoly niekedy farnostiam. Tam sa cloveka dotyka tento strateny svet, v obrazoch, umeni, dielach, zboznosti. Je naozaj skoda, ze prekvitajuci klastorny zivot u nas bol pretaty a rozvrateny tyranom Jozefom II. a komunistami, a dorazeny neomodernistami.
Ani si casto neuvedomujeme kolko dobier klastory svojmu okoliu prinasaju, a od kolkych pohrom ho zachranuju.
Vyberam zo zjavenia Panny Marie v dnesnom Equadore (v tej dobe este spanielskej kolonii):
„Běda světu, který by postrádal kláštery a konventy! Lidé nechápou jejich důležitost, protože kdyby ji chápali, udělali by vše, co je v jejich silách, aby je rozmnožili, protože v nich lze nalézt nápravu za všechno fyzické a morální zlo… Nikdo na zemi nemá povědomí o tom, odkud přijde spása duší, obrácení velkých hříšníků, ukončení velkých pohrom, plodnost země, konec zhoubných ran a válek a soulad mezi národy. To vše nastává kvůli modlitbám, které vycházejí z klášterů a konventů.“
http://www.vendee.cz/texty/mariana.html
Naozaj, Jozef II. brojil proti klastorom, a chcel budovat svet, kde bude iba materializmus a pozemska vykonost cenena. A nakoniec sme to az tak chceli, ze sme sa zacali zadlzovat, rovnako ako krajiny, a kde to zaslo, to vsetci vieme- v akej krize, ekonomickej, socialnej, demografickej, moralnej a kulturnej sa Europa ocitla- v slepej ulicke.
Stratili sme harmoniu, rovnovahu a pokoj- harmoniu s prirodou, a okolim, s inymi ludmi, so sebou samym, s Bohom, a Jeho volou.
Nino, máte pěkné komentáře, zatím se všemi naprosto souhlasím. Díky a zdravím.
Dakujem, a pozdravujem
Ano, „Karmel“ Halíkových schovanek: soiré, snobárnička a hraní si na něco co nejsem. Potřebujou zapřáhnout, mít aspoň 3 děti, kamna, kuchyni, příp. suchý záchod, a roupy by je přešly.
Prostě dítě nebo koupit krávu, ať maj o zábavu postaráno a roupy je přejdou. Mohly slečny jít kopat septiky (jak k tomu kdysi kardinál vyzýval) či jinak ověřit, jak to myslí vážně.
Abych byl dobře pochopen, ty děti potřebují ty svobodné singlice co jsou v péči sestry Denisy a spol.
PC: Už jsem si říkala, že se navrhuješ ještě větší odvaz v rámci experimentálního klášternictví. 🙂
Udělal jsem jim tam výsadek: http://www.cestanahoru.org/blog/?p=4552&cpage=1#comment-50103
Od smutku mi pomaha hudba..zkuste si zahrat neco na hudebni nastroj..
Ten clanek,jako by mi mluvil z duse,uz odmala….A ja vzdy myslel ze jsem sam s temito pocity,nejsem. 🙂
„Pane, zůstaň s námi, neboť se připozdívá. Již se nachýlil den a večery se dlouží, neboť čím víc se blíží konec světa, vzrůstá nepravost a chladne láska. Aby nevyhasly v noci naše svítilny, zůstaň s námi, Pane. Sklání se večer nad světem, zapadá i slunce spravedlnosti a mráz nepravosti zebe lidské pokolení. Noc nevěrnosti všechny halí a hasne světlo pravdy. Abychom neklesli s klesajícími, zůstaň s námi, neboť se připozdívá. V Tobě jediném je naše spása. K Tobě obracíme své zraky, abychom nezahynuli. Zůstaň s námi, neboť se připozdívá.“ /sv. Bernard z Clairvaux/
S životem v klášteře nemám žádné zkušnosti. Domnívám se, že zatímco v životě ve světě je obvykle jasné, co je dovoleno dělat a co ne a představený (např. šéf v práci) dává obvykle mravně neutrální příkazy, v klášteře tomu tam být nemusí. Úkolem představeného tam není organizovat provedení nějaké práce, ale usměrňovat duchovní život. A to je, domnívám se, právě ten problém s modernistickým duchem v kláštěře: nemusí vám přikazovat nějaký hřích – to by bylo jasné a snad i snadné odmítnout – ale celkově vám může bránit v lecčems dobrém, zaměstnávat vás něčím, co si sice samo o sobě není hříšné, tak, že duchovní život zkomírá.
Je to tak, jak píšete. Především tam vládne duch politiky, aby všechny byly pode mnou a žádná nebyla lepší než já. Pokud je nějaká lepší, tak ji izolovat a zaměstnávat tak, aby neovlivňovala druhé. Ale to je už dávno a možná je to někde jinak. Třeba už Ježíš nestojí za klášterními dveřmi sám a neklepe. Třeba už mu otevřely. Spíš si ale myslím, že tady musí nastat změna od biskupů a kněží, kteří mají být mistry duchovního života a učit to druhé. A ne že budou sestrám shánět psychology, ale že je naučí žít z víry. Dej Bůh, aby se to stalo. Snad se za nás Terezie z Avily přimluví.
Snad se za nás Terezie z Avily přimluví.
http://www.laportelatine.org/ordres/ordfsspx/carmels.php
Díky za naději, francouzky neumím, ale brzy mi přijede kamarádka, která musela opustit klášter po 18 letech a ta francouzky umí, taky bývalá bosá karmelika jako já.
len pre zaujimavost, nevie niekto, ako to je s tradicnymi klastormi vo Francuzsku, kde napr. posobi Bratstvo sv. Pia X.? Ako sa rozvijaju, aku maju podporu od veriacich, aky zaujem je o ne, ako si udrzuju identitu, atd?
Inak, zrovna pozeram peknu video ukazku z noveho filmu o Marcelovi Lefebvrovi, aj so slovenskymi titulkami:
http://www.youtube.com/watch?v=cJmvamv4q4U&feature=relmfu
Za video mozete zahlasovat i tuna, kliknutim, vlavo pri nadpise a popise videa:
http://vybrali.sme.sk/c/Film-o-Arcibiskupovi-Lefebvreovi/
Jakube jestli přijmete skromný názor jáhna,(ač Menšího bratra) tak doporučuji opravdu život v Le Grande Chartreuse, tam řeholní život opravdu neprodělal za ta staletí žádnou „nežádoucí“ reformu. A jestli jste viděl film Velké ticho, tak už by vás v tomto rozhodnutí nemělo nic odradit. Jeli to boží vůle, a vy opravdu cítíte existenciální samotu v Babylóně, na prahu Apokalyptických časů, je pro vás velká výzva, jak najít místo velkého pokoje. Bůh vám žehnej. +++
Díky.
Jen se ještě zeptám. Jak je to s liturgií? Vím, že v některých kartuziánských klášterech už se jejich tradiční liturgie neslouží. A jen velmi obtížně se zjišťuje, kde tomu tak je a kde nikoliv.
Omlouvám se pochopitelně Boží vůle s velkým B, nějak jsem se uklikl 🙂
Jakube, co trapisté v Novém dvoře, západní čechy?
Je to přísný řád, jeden známý tam asi rok byl, ale nevydržel a později odešel k OFM.
Ne že bych tady propagovala katol.týdeník, ale na poslední straně posledního čísla je zajímavý příběh…
Neslouzi nahodou NOM?
vypadá to tak, viz http://goo.gl/HAxYU, v tom prostoru těžko sloužit nějak jinak.
Bohužel asi ani přísnost životního režimu nezabraňuje pronikání modernismu a nekřesťanských učení. Zdá se, že ve světě je u trapistů např. hodně polulární zen budhismus (podobně jako u některých jezuitů). Např. zde http://goo.gl/D4liX je možné si přečíst, jak se moderní křesťanství krásně se zen budhismem snoubí (jsou tam přímo vyznání trapisty, dokonce z toho vyplývá, že někteří duchovní přijali určitá budhistická zasvěcení, viz věta „jezuita Róbert Kennedy … je Rošim z línie japonského zenu Maezumi“).
Podmínky blížící se ideálu se hledají těžko, ale apoštolové ani svatí reformátoři církve v nich taky nežili. Viz Ř8,35n Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? Soužení nebo úzkost… To byla tehdejší tvrdá realita.
Lidské slabosti jsou nejvíc zraňující v církevních elitách. Snad by se dalo najít prostředí umožňující základní podmínky pro rozvoj i při nedokonalosti lidí.
Zmíněný rozhovor v KT je i na webu
http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=8234&webSSID=32ccf9737db7471acd2967801e5bd962
Michale, dost o tom pochybuji. Když máte představeného se špatným úsudkem a posloucháte ho, buď ztratíte svůj úsudek, který může být správný- když nejste osobnost- anebo se z vás stane světec či reformátor Církve. Spoléhat na to, že to druhé, je podle mě naivní. V dnešní době kdy je krize Církve v takovém stavu, už s tím žádný reformátor nic neudělá- viz biskup Lefebvre. Tady s tím už může něco udělat jedině Bůh, určitě očistí Církev svého Syna, ale myslím, že to bude bolet. Pro mě v klášteře bylo největším šokem slyšet Matku představenou, co si myslí o manželství. To byl první impulz pro to, abych uvažovala o odchodu, protože mi bylo jasné, že jinak se ze mě stane homoheretik. Po rozmluvě s knězem jsem dala přednost zdravému úsudku, založenému na víře před poslušností.
Mezi ty základní podmínky pro rozvoj samozřejmě patří rozumný představený či duchovní vůdce.
Na TV Noe byla nedávno přednáška MUDr. Krausové o celibátu. Pokud není k němu pozitvní motivace a také pozitivní vztah k manželství, těžko bude celibát v pořádku. Taky jsem slyšel citovaných pár autentických výroků vysloveně negativní motivace k celibátu.
Celibát byl v Církvi vždy stavěn výše, než manželství.
Současná praxe, kdy se oboje staví na jednu rovinu, stojí z velké části za ztrátou kněžské identity a lásky k bezženství.
Hamishi, celibát je výš než manželství jen kvůli nebeskému království. To nemůže nic ubírat tomu, že manželství je svátost a jako taková musí být v církvi pochopena a prezentována. Pokud celibátníci manželstvím pohrdají, pohrdají Kristem. Až budou umět kněží dostatečně pochopit manželství alespoň teoreticky, aby mohli vést lidi, tak se jim to vrátí v tom, že i jejich stav bude doceněný. Nemůžete přece pohrdat manželstvím svých rodičů, z kterého jste se narodil. Vy to určitě neděláte, ale jsou takoví.
Nu, po dvou tisíciletích už asi kněží manželství pochopili, myslím.
Že se dnes často knězem stane „sociální kokokot“ (se vším, co k tomu náleží), je Bohu žel realita.
Jakube:
ve Velké Kartouze Monastère de la Grande Chartreuse
http://www.chartreux.org/en/houses/grande-chartreuse/index.php
se slouží také Tradiční Kartuziánský ritus. viz odkaz.
http://www.sanctamissa.org/en/resources/rites/carthusian-rite.html
(jak je to v ostatních nejbližších Kartouzách ve Slovinsku,Německu, Švýcarsku to nevím…) doporučuji ještě někde sehnat knihu od Robina Lockharta-Na cestě do nebe (skrytý život Kartuziánů). Kdyby mně nebylo 45 let, a Bůh po mně nechtěl jiné plány, už bych byl tam:-) Myslím, a je to jen můj názor, že není na světě momentálně přísnější klášter který nebyl nikdy reformován, než Velká Kartouza.
Kartause Marienau v Německu
Web http://www.chartreux.org/de/hauser/marienau/index.php
In http://josbrunonis.blogspot.cz/2011/01/paul-badde-besucht-die-kartause_19.html :
„Feiern Sie denn auch noch die Tridentinische Messe?“, wollen wir von Bruder Theodor wissen. Der Pförtner lächelt. „Wir haben eine eigene, wir haben die kartusianische Liturgie. Die ist noch einmal gut 450 Jahre älter als der Tridentinische Ritus. Die Liturgiekonstitution des letzten Konzils hat daran fast nichts geändert.“
Diskuse o Kartusiánském ritu :
http://www.kreuzgang.org/viewtopic.php?p=357889#p357889
The Modern Carthusian Mass :
http://psallitesapienter.blogspot.cz/2010/05/modern-carthusian-mass.html
No, to je právě ten průser.
Každý tvrdí něco jiného.
Znám člověka, který právě v Německu byl a ten tvrdil, že se tam slouží NOM.
Ještě jednou pro Jakuba (a už dám pokoj:-) )
Tradiční Kartuziánský ritus se ještě slaví v Kartouze v Italské Kalábrii Serra San Bruno.
http://www.chartreux.org/en/houses/san-bruno/index.php.
Charterhouse of the Transfiguration v USA
http://transfiguration.chartreux.org/
in F.A.Q.:
Tridentine Mass or the Ordinary form of the Roman Liturgy?
– Do we celebrate the tridentine mass or the Ordinary form of the Roman Liturgy? The answer is that we have our own Carthusian rite. From the very beginning of the Order, the Carthusian rite was evolved from the Lyon rite of the 11th century, through the Grenoble rite.
Do we chant and do we use Latin?
– Yes we use Latin and we sing the Carthusian Chant which is a form of Gregorian chant.
Spiritual Retreats at the charterhouse:
– Lay, religious and priests inquire or ask to come for a spiritual retreat at the charterhouse. The answer is that we do not allow such because of the charism and nature of our life of silence and solitude. We permit only vocational retreats, i.e., for those who believe they are called or who are discerning a possible call to the Carthusian life, and only after some preliminary requirements (a questionnaire, two letters of reference, further questions) are satisfied.
Díky, důstojný pane 🙂
Geoffreymu též.
Sice riskuji, že zůstanu nepochopen a budu čelit odsouzení ale přesto: Po přečtení diskutovaného článku, jako by se mi otevřely nové obzory, sám jsem v době postpubertální čelil podobným myšlenkám ale tvrdá realita mne vrátila do života. O tom, že by si naše generace mohla svobodně vybírat řeholi, dokonce v zahraničí nemohlo být ani řeči. A co více, snad i článek byl impulsem k tomu, že teprve dnes jsem snad dodatečně začal chápat i Filipa Sklenáře.
Díky, ale pubertu mám už hodně dávno za sebou.
Sklenář byl nešťastný člověk.
Napište Jakube na fsspx.cz,tam by třeba o nečem věděli, myslím, že jsem v nějakém jejich oběžníku viděla dokonce kontakty.
Co se Filipa Sklenáře týká,tak nebyl, ale je.
Ale dát odkaz nemohu.
FSSPX je jen pro vyvolené.
Alespoň v ČR.
Má intuice ohledně Sklenáře nezklamala. Nemohl jsem věřit, že je ten teplý komediant mrtvý.
P.S.ty kláštery jsou samozřejmě mimo ČR, určitě ve Francii, už přesně nevím.