William Wilberforce (1759-1833)

Zrovna včera jsem narazil na facebooku na jeden poměrně starý a zlidovělý vtip, či spíše humorně formulovanou moudrost:

„Nikdy neříkejte, že něco nejde. Dříve či později se totiž najde nějaký blbec, který neví, že to nejde. A udělá to.“

Jo, zlatá pravda. Nicméně ten problém je mnohem širší. Defétismus a neschopnost vyvíjet dlouhodobější systematické úsilí je velmi smutným výsledkem degenerace naší společnosti, jakož i českých katolíků. A věty (Teď) to nejde! či (Teď) není vhodná doba! jsou vždy první po ruce, aby absenci nutného úsilí omluvily.

Ne nadarmo se říká: „Když se chce, tak to jde!“ A rovněž je třeba připomenout ještě další známý fakt: „Nikdy nevíte, co všechno vám může projít a kam až můžete dojít – dokud to nezkusíte.“

Skutečnost je taková, že některé bitvy, které je nutné vybojovat, slibují dlouhý boj a jen pramálo vavřínů a hodně krve a potu, přinejmenším v jejich prvních fázích. Bohužel je hrubou chybou dnešní doby a dnešních katolíků, že namísto vytrvalého úsilí a boje až příliš často strkáme hlavu do písku a čekáme na „lepší podmínky“ (klasický je v tomto ohledu kupříkladu přístup lidoveckých politiků k potratům či registrovanému partnerství). Lepší podmínky ovšem bez onoho vytrvalého úsilí, které programově odmítáme vynaložit, nepřijdou NIKDY…

Kdyby Wilberforce uvažoval dnešním alibistickým způsobem, Anglie by dodnes obchodovala s otroky. Když poprvé předkládal návrh zákazu tohoto barbarství, věděl velice dobře, že hladce prohraje a bude svými oponenty a jejich tiskem vláčen coby cvok a fanatik. Wilberforce ovšem uvažoval jako křesťan, pročež neváhal podstoupit boj, u něhož si nemohl být jistý ani toho, zda zvítězí, natožpak zda se vítězství a vavřínů vůbec dožije. Věděl totiž, že jeho cíl je správný a že ten boj za ně je povinnen vybojovat. A proto bojoval. A protože bojoval, tak po čtvrt století dlouhé bitvě i zvítězil.

Dnes u českých křesťanů a křesťanských politiků marně hledám tento křesťanský, systematický a nadčasový přístup ke světu. Objevuje se jen u některých malých skupinek a iniciativ, jako je boj tradičních katolíků za tridentskou mši či třeba boj VORPu proti amorální sexuální výchově dětí na školách ve stylu zvrhlíků Uzel a kol., či u jednotlivců, jako je Jiří Karas. To ale naprosto nestačí…

Ignác Pospíšil

Poznámka: V této souvislosti bych rád připomněl krátkou přednášku Jiřího Karase.

Portrét Williama Wilberforce je dílem Karla Antona Hickela (1745-1798), takže ochrana jeho autorských práv již vypršela.