Kam vyústí nová německá (re)deformace?
Farářská iniciativa v Rakousku, předtím prohlášení německých teologů. Všechno s jedním refrénem: podávat sv. přijímání i civilně sezdaným po rozvodu prvního, v kostele uzavřeného manželství, zrušit („zdobrovolnit“) kněžský celibát, umožnit i pokřtěným laikům včetně žen „předsedat“ liturgii, poskytnout homosexuálům a lesbám v Církvi stejná práva jako heterosexuálům a být „lidštější“ v sexuální morálce, zvláště pak ohledně užívání antikoncepce.
Rakouské hnutí Wir sind Kirche („My jsme Církev“) spolu s Farářskou iniciativou vydaly prohlášení, v němž otevřeně popírají svátostné kněžství, a tvrdí, že prý „předsedat liturgii“ a říkat konsekrační slova může každý pokřtěný, kněžský úřad byl prý „zrušen“ tím, že Ježíš sám se stal jediným veleknězem Nového zákona. To si může každý dohledat na internetu, když si zadá heslo „Farářská iniciativa“.
Německý jazykový prostor má v tomto svoji tradici už od reformace. Luther byl Němec, protestantismus se prosadil nejprve v jeho vlasti, v této zemi r. 1848 rebelovali „pokrokoví“ katolíci na samozvané „synodě“ ve Wuerzburgu proti papeži bl. Piovi IX. Není náhodou, že tam už tehdy zazněly požadavky téměř identické s různými prohlášeními současných teologů a s Farářskou iniciativou: zrušení celibátu, umožnění rozvodu, větší možnosti laiků při liturgii…
Novověký neomodernistický rozklad katolické církve Německa, Rakouska a Švýcarska trvá už celá desetiletí, prakticky už od II. vatikánského koncilu, skrytě probíhal dokonce ještě pár let před ním. Je vhodné hovořit tady o „nebezpečí“ nové reformace? Nikoliv, protože tato „nová reformace“ už tady dlouho existuje, ne že teprve „hrozí“. Má všechny znaky jako u Luthera. I zakladatel rakouské Farářské iniciativy Helmuth Schueller nebo němečtí teologové podepsaní pod loňským prohlášením se odvolávají podobně jako wittenberský „Boží muž“ na mravní poklesky uvnitř Církve. Tenkrát to byl rozmařilý život prelátů, dnes jsou to skandály sexuálního zneužívání několika duchovních. Velký „mravokárce“ Luther však sám vězel v nemravnostech až po uši. Byl to smilník a alkoholik, což není pomluva, tím se sám chlubí ve svých spisech. Úplně stejně se i dnes chvástají v médiích němečtí a rakouští „pokrokoví“ faráři svými konkubínami a nemanželskými dětmi.
Luteránská (re)deformace má s tou současnou jeden společný rys, který lze vyjádřit starým českým příslovím „zloděj křičí: chyťte zloděje…“. Luther a jeho stoupenci, rozhořčeni nemravností a hamižností tehdejšího papežského dvora, vystoupili „ve jménu morálky“ proti Římu jako hlasatelé nové, prý „vyšší“ morálky. Tu ovšem představoval známý Lutherův výrok „fortiter pecca, fortius crede“, tzn. „statně hřeš, pevněji věř“. Jinými slovy: Nemusíš se snažit o ctnostný život, stačí, když uvěříš, že Pán Ježíš tě svou smrtí na kříži spasil – a můžeš klidně cizoložit, lhát, podvádět… „Boží muž“ Martin v duchu tohoto hesla povolil kurfiřtovi Filipovi Hesenskému život v bigamii a dalším feudálům Německa legalizoval jejich metresy a souložnice. To byla ta „vyšší“ morálka.
Přesně totéž se děje i dnes. Neomodernističtí hlasatelé „vyšší“ morálky, rudí hněvem nad zneužíváním nezletilých osob pár kněžími, což dávají za vinu povinnému celibátu, sami žijí v konkubinátech a ve jménu „lidštější“ sexuální morálky hlásají pohlavní promiskuitu a prosazují „rovnoprávnost“ sodomitů v Církvi, ačkoliv moc dobře vědí, že právě pokoncilní benevolence vůči homosexuálním adeptům duchovenského studia byla příčinou prudkého nárůstu zmíněných skandálů, neboť se jednalo v absolutní většině o hříchy vůči chlapcům.
Noví neomodernističtí (re)deformátoři ovládli katolické školství a katolická média. V Německu již dlouhá léta působí největší katolický nakladatelský podnik „Weltbild“, jehož většinovým vlastníkem je biskupská konference a v jehož čele stojí laikové netající se svou příslušností k uvedeným rozkladným hnutím. Tradiční katolíci již pěknou řádku let upozorňovali německé biskupy, že Weltbild vydává nejen heretické spisy, ale též pornografickou literaturu. Nikdy na to nereagovali. Teprve loňského roku, když si liberální a socialistická média začala tropit posměch z toho, že katolická církev, jindy tak přísná vůči pornografii, je sama prostřednictvím Weltbildu jedním z největších producentů porna v Německu, se rozhodli němečtí pastýři jednat. Svérázným způsobem. Místo, aby zavedli pořádek a striktně zakázali vydávat zhoubnou literaturu, rozhodli se pro nejsnadnější řešení: Weltbild prodat. Zatím se jim to ale nedaří, neboť kupci se nehrnou.
Tím se dostáváme k dalšímu bodu smutné kauzy novověké (re)deformace: k postoji církevních autorit. Tak jako v minulých letech, tak i nyní biskupové prohlášení teologů i Farářskou iniciativu kritizují a vyslovují se odmítavě k těmto požadavkům, neodpustí si ale nikdy ujistit iniciátory těchto aktivit o své ochotě „vést dialog“. O církevních trestech podle CIC nebo dokonce o exkomunikaci ani slovo, ačkoliv jde o nauku jednoznačně těžce heterodoxní. Tak si počínají prakticky všichni: vídeňský kardinál Schönborn stejně jako mnichovský kardinál Marx. Dávají najevo, že nevidí v podobných akcích žádné nebezpečí. K radikálnějšímu řešení se odhodlávají, teprve „až hrozí průšvih“, nikoli hned na počátku z důvodů věroučných a mravních; nikoli proto, poněvadž jde o objektivní zlo.
Jednání ve věci Weltbildu je toho klasickou ukázkou. To, že si pravověrní katolíci, tradiční kněží a faráři z hnutí „Netzwerk“ stěžovali už pár desítek let na produkci tohoto vydavatelství, biskupy vůbec nezajímalo, musela přijít teprve posměšná kampaň profánních médií, aby začali „něco dělat“. To „něcodělání“ však jenom ukazuje, že vůbec nechápou, v čem je problém. Kdyby chápali, tak se postarají o katolickou pravověrnost Weltbildu. Jenže oni jej místo toho prodávají, aby mohl porno produkovat dál, pouze alibisticky bez jejich spoluúčasti. Horší projev pokrytectví si lze těžko představit. Ani oni, ani Řím se nejsou schopni odhodlat k radikálnímu zákroku proti těmto novodobým neomodernistickým (re)deformátorům a uplatnit vůči nim kodex církevního práva.
Tito rozvratníci chtějí totéž co Luher: zůstat uvnitř Církve, neodpadnout od ní. Snaží se tak jako on, aby se katolická církev vzdala své zjevené nauky a přijala jejich hereze. Za časů Luthera ovšem jednaly autority jinak než dnes: r. 1521 papež Lev X. vyhlásil nad „doktorem Martinem“ klatbu, kterou později potvrdil tridentský koncil. Ten potom neměl jinou možnost než založit svoji vlastní denominaci, i když radost z toho neměl.
Dnešní vnitrocírkevní apostaté zašli však ještě dál než Luther. Zatímco „doktor Martin“ pevně věřil v Boží Trojici, vykupitelskou smrt Ježíše Krista, v jeho zázraky a zmrtvýchvstání, současní neomodernisté i toto popírají. Nedávná aférka v německy mluvících zemích s učebnicemi katolického náboženství, v nichž se odmítá v životě Ježíše Krista všechno nadpřirozené, božský Spasitel je kladen na stejnou rovinu s Buddhou a Mohamedem a orientální kulty se nabízejí jako rovnocenná alternativa ke křesťanství, podává jasný důkaz, kam až německý a rakouský katolicismus klesl. Věřící rodiče si stěžovali až v Římě na
Kongregaci pro nauku víry, která nařídila závadné učebnice okamžitě odstranit.
Máme tedy v německy mluvících zemích co do činění s novou (re)deformací. Tentokrát nikoli protestantskou, ale neomodernistickou těžkého kalibru, která už není pouze heretická, ona už není ani křesťanská. Dokud bude trvat benevolence nositelů církevních autorit vůči tomuto faktu, těžko lze mluvit o nějakém zásadním obratu směrem k pravověrnosti a Tradici. Občas slyšíme výmluvy, že prý „kdyby došlo k exkomunikaci Farářské iniciativy aj., tak odpadnou od Církve celé Německo, Rakousko a Švýcarsko, možná i další země, neboť tyto iniciativy se dnes rychle šíří i v Irsku, ve Francii a jinde…“ Ať tedy odpadnou, Spasitel také nenabízel učedníkům, jimž připadala jeho eucharistická řeč tvrdá a rozhodli se ho opustit, „dialog“, nedoprošoval se jich, aby zůstali, naopak se zeptal těch zbývajících: „Chcete i vy odejít?“ Neočekáváme nic jiného, než to, že Řím a biskupové začnou jednat podobně jako Ježíš Kristus. Zatím nezbývá než spoléhat na sílu modliteb a na to, že neustálé upozorňování na tyto satanské projevy se přece jen nemine účinkem. Kéž Pán dá!
PhDr. Radomír Malý
Článek byl napsán pro časopis Te Deum.
Velmi pravdivý, žel také velmi smutný článek. Jen připomenu starou pravdu: Revoluce požírá svoje děti. To jak si hierarchie na 2.vatikánu sama rozesrala Církev (Ignác promine, ale adekvátnější slovo mě nenapadá), si teď budou muset biskupové pěkně „vylízat“, včetně samotného papeže. Koketovat „ekumenicky“ se světem, protestanty, židy, muslimy atd.se prostě nevyplácí. Jestliže někdo více než 40 let parazituje na tom údajně špatném a starém a buduje to „nové, lepší, antropocentristické“, ať se tedy nyní předvede a ukáže, kam až to dotáhne. Řada pokoncilních budovatelů aggiornamenta, reformátorů – novodobých Jidášů, co zradili Krista Pána se nám tak pěkně rozšířila – a stavět dům se zrádci lze jen těžko.
Bez Boha a jeho požehnání se marně lopotí každý stavitel – to platí jak ve státě, tak i v Církvi – naštěstí to platí v každé době. Jinak to od samého začátku ani nemohlo skončit. Zmocní-li se revoluční lůza vlády, jedná se o lůzokracii a je celkem jedno, zda je to po r.1918 u nás v politice, nebo po roce 1962 v Církvi. Kdyby si hierarchové při koncilu vzpomněli na podobenství o domě postaveném na skále a na písku, nemusel dnešní srab vůbec být.
Ona ta revoluční lůza vládla už před rokem 1918, jen je třeba to vidět tak jaksi neselektivně.
Pokud si myslíte, že lůza ma navrch už déle než před r. 1918, patrně tím zaměňujete existenci Zlého a jeho působení od Adama a Evy s konkrétním vyhřeznutím zla ve 20.století. Osobní hříchy panovníků a státem řízená totální likvidace jsou rozdíl. Ani nešťastný panovník Josef II. nebyl takový pustošitel Církve, jakými se stali čeští bolševici-pod rouškou demokracie. Navíc, ne vše co Josef II. „měl na svědomí“ bylo jednoznačně špatné.
Rok 1962 také nelze považovat za začátek zla v Církvi, ale za datum spouštějící faktickou revoluci v Církvi – začátek změn. Církev měla přeci nepřátele už do svého založení.
Faktickou vyhlazovací likvidaci křesťanství a víry mají na svědomí především čeští narudlí náckové – demokraticky volení vládcové „lidu“ – Masarykem začínaje a V.Klausem konče.
Rok 1918 – Začalo to vyhazováním křížů ze škol a bouráním sloupů, atd., loupeživé zabráním majetku v r. 1919, 1945, 1948, vyhnáním řeholníků a jejich internací. Nebo jiný příklad? Soudruh Beneš si např.neodpustil uloupit farní kostel a klášter v Třeboni – svými protiústavními zlodějskými dekrety. A těch příkladů by bylo! Dodnes se k tomu republika nedokázala postavit patřičně čelem. Proto si stojím za tím, že kdo se hlásí k této republice, hlásí se tím i nepřímo ke všem jejím zlodějnám.
Tak s tou protiústavností opatrně. Chce to nejdřív si přečíst příslušné texty a nezapomenout na judikaturu, zejména tento rozsudek a jeho odůvodnění: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=27112&pos=26&cnt=26&typ=result
Samozřejmě, že ne vše co Josef II. udělal, bylo špatně. Nicméně již od nástupu absolutismu se vládlo na základě ideologie, která odporuje spravedlnosti a co se týče 19. stol. v R-U se jasně přihlásilo k liberálním principům, které nakonec semlely i toho bl. Karla, protože se jim chtěl vzepřít. Tak to nesvádějte pouze na Masaryka, vypěstovaného nakonec Vídní.
Musím se tady zastat „PUSTOŠITELE A NEŠTASTNÍKA“ Josefa II. Byl to také osvícený panovník a zakladatel moderního státu a státní správy. Kdyby nebylo Josefa II. měli jsme v našich zemích také obdobu francouzské revoluce. Bohužel my katolíci máme na něj pifku, protože nám okolo roku 1782 zrušil řadu klášterů. Podle mého názoru to byl největší Habsburk.
ad Rezníček: Tak to Vás lituji. Jestli byl pro Vás Josef II. největší Habsburk, pak jste patrně jansenista a nikoliv katolík, protože těm šel Josef II. na ruku a oni si ho za to náležitě pochvalovali.
Okradení Schwarzenberga (Krumlovská větev) soudruhem Benešem nelze považovat ani za ospravedlnitelné, ani za správné. Krást nelze. Navíc nebyl ani kolaborantem s nacisty, nýbrž také oběť nacistů a pak českých komunistů – byl mimo jiné v koncentráku. Nevím co byste tedy chtěl tady hledat v judikaturách, ale krást je proti desateru. Stát okrádat své občany určitě nemá.
Co se výše zmíněného semletí v R-U týče, jsem rád, že jste konečně uznal, že revoluční lůza semlela svého katolického krále a nejen jeho. Také správně píšete, že se chtěl protikřesťanským tendencím vzepřít, ano stejně jako další oběť jeho doby František Ferdinand d´Este, vzorný katolík a politik (republika se neštítila okrást jeho sirotky – také protiústavně).
S monarchií to tedy nemohlo být tak špatné, pokud měla správné lidi na správných místech. Žel republika nám ukázala svoji skutečnou tvář. Tím rokem 1918 skutečně nastává zvrat. Zničení monarchie bylo podmínkou realizace likvidace Církve a nastolení totalitní republiky vůči všem lidem, vyjma protekních milců – těm se pak rozdával nakradený majetek.
Josef II. nastartoval to, co poté komunisté dodělali.
Jozef II. bol tyran a svojvolnik. Inak to on, jeho reformami znicil monarchiu, lebo vxvolal ducha nemeckeho a madarskeho nacionalizmu, a odstavil bojovny katolicizmus, ktory storocia drzal monarchiu v jednote.
Wiki o josefinizme:
,,Klášterní knihy a rukopisy, pokud nebyly zničeny, prodány „za babku“ či rozkradeny, byly odevzdány pražské a olomoucké univerzitní knihovně. Kvůli zrušení klášterů tak např. paradoxně „nepřežilo“ množství knih, které se podařilo uchovat v klášterech v době tzv. Temna v odděleních „libri prohibiti“. Klášterní statky byly rozprodány, budovy byly přeměněny na kasárna, nemocnice nebo továrny. Josef II. svými nařízeními zrušil „nadbytečné“ kostely a kaple, někdy i starobylé. Např. v Praze jich bylo zrušeno 37, mezi nimi i Betlémská kaple.“
Ad Řezníček: Josef II určitě nebyl Habsburg, ale Lothringen.
Ad Max: Schwarzenberg nebyl okraden na základě dekretů prezidenta, ale tzv. Lex Schwarzenberg, což byl zcela zvláštní normativní akt, který by zasloužil principielně napadnout. Schwarzenberg nemohl být vyvlastněn jako zrádce, protože na rozdíl od Aldringena nebyl náckovským kolaborantem.
Ještě k R-U: Nemám rád kdyby, ale přece jen, když by mocnářství přetrvalo, dopadlo by stejně bídně, jako dnešní monarchie v Evropě, včetně tragické postavy Juana Carlose I., přítelíčka Veškrny.
Já dokážu ocenit i cizojazyčné panovníky, např. Otec Vlasti byl rovněž plus mínus jazyka Německého, ale byl to opravdu Český král, ale ne kolonizátor, jak tomu bylo u mnohých Habsburgů a Lothringenů.
Navíc trvám na tom, že v situaci, kterou rozpoutali Němečtí nacionalisté a levičáci, bylo Rakousko neudržitelné, Ferdinand byl Hitlerem nazván čechizátorem monarchie a jeho synové skončili v Dachau, což svědčí o lásce Němectva ke svému císaři.
Ano, výborně napsáno. Ještě by stálo za to doplnit hereze hlásané německými biskupy, dokonce oběma posledními předsedy jejich biskupské konference.
Rovněž souhlasím s tím, že zjevný odpad od katolické církve je lepší variantou než současná rakovina uvnitř ní. Stálo by také se zamyslet, proč současný papež nejedná tak, jako jeho předchůdce. Stává se tak spoluvinný. Je to jeho osobní slabost, snaha řešit rozdílné postoje akademickou diskusí nebo je to dáno celým vývojem po posledním koncilu, který nevyřknl řádné anathema, a papežovým příklonem k němu?
Také proto jsem nedávno zde psal o potřebě nové inkvizice – http://cirkev.wordpress.com/2012/03/30/budeme-potrebovat-novou-inkvizici/ -, ovšem za předpokladu, že papež se riozhodne jednat.
Není se čemu divit, puch koncilu je tu zabetonován, nikdo tyto heretiky netrestá, tak není divu, že si vystrkují růžky. Ryba smrdí od hlavy, dnes sklízíme, co se zaselo.
Všem vřele doporučuji 21 článků o pontifikátu sv. Pia X., které vyšly v Časopise katolického duchovenstva těsně po jeho smrti. Odkaz na všechny je zde: http://depositum.cz/knihovny/ckd/tiskclanek.php?id=d_29162.
Celé je to skvělé, ale zejména článek č. 8 stojí za přečtení – týká se boje sv. Pia X. proti modernismu. Je opravdu naprosto neuvěřitelné, jakým způsobem je tehdejší situace podobná dnešní a jak jsou výnosy sv. Pia X. stále aktuální. Kdyby se dnešní katolíci seznámili jen s pontifikátem sv. Pia X. a dokumenty a zásahy, které učinil na obranu svaté víry, půlka krize by byla překonána. Bohužel jsou dnes tací a není jich málo, kteří sami tvrdošíjně zastávají teze sv. Piem X. odsouzené (zejména v dekretu Lamentabili), ačkoliv on sám uvalil na toho, kdo by některé ze zavržených učení v dekretu i encyklice Pascendi zastával, automatickou exkomunikaci. Takoví dnes nemluví o „modernistické krizi“, ale „antimodernistické krizi“, případně „(anti)modernistické krizi“ a pořádají na tato témata i heretické sedánky.
Velmi podnětné jsou pak požadavky sv. Pia X. na semináře a vzdělávání bohoslovců a kandidáty kněžství samotné. Tomu je věnována velká část článků.
Zajímavé je pak např. i toto: „Pius X. dále vytýká, že mnozí kazatelé mluví pouze o světě vezdejším, nikoliv o budoucím, věčném, káží jen o lásce Kristově, a nikoliv o jeho spravedlnosti, nemluví o hříchu, o posledních věcech a pod. Pronášejí pouze slova, která se líbí, s výřečností více světského řečníka nežli svatého apoštola, jen aby se o nich hojně mluvilo. „
Ano, i já se přidávám, moc hezký článek. Jen zajímavá věc je to, že revolucionáři v Církvi(a i všeobecně)se nikdy neuspokojí s vydobitým úspěchem a chtějí víc a víc. Progresisté na 2. vat. koncilu chtěli to samé jako Luther(ekumenismus, náboženská svoboda, volný výklad Písma, ze mše je ,,večeře“ apod.). Dnešním progresistům to ale nestačí a chtějí to co mají dnešní lutheráni-svěcení homosexuálů, svěcení žen, ministrantky, rocková hudba, antikoncepce, povolení sodomie apod. A pokud to dostanou tak co dál? Pak budou se chtít stát tím jako letniční sektáři, mormoni, jehovisti a jiní gnostici. Pak budou požadovat panteismus a novopohanství(to je případ skoro dnešního fokolare-jeho zakladatelka vymyslela např. jednu metodu jógy), pak New Age, a pak samého Antikrista. To je důkaz že tyto hereze nemají za otce požadavky společnost ale že otec tohoto revolučního směru je v hlubinách.Aggiornamento tedy není přizpůsobování se světu ale spíše přizpůsobením se požadavkům lucifera.
Presne toto sa stalo u nas na slovensku, a tusim sa to tu moc nezaregistrovalo, ale s podobnimi poziadavkami, ako v nemecku, prislo tzv. teoforum. A dokonca tam bolo aj niekolko aktivnych knazov. Za jednym z nich sa rozpraval aj biskup Zvolensky, ale nic sa neudialo. S toho rozhovoru boli sklamany vsetci. Aj ten knaz, ktory bol sklamany ze sa jednalo len o technicky rozhovor, a nic z ich poziadaviek nepodporil, ale ani verejne sa nedistancovali od tohoto knaza. Tieto poziadavky boli robene tak, ze priamo tam nebolo spomenute skoro nic ale nepriamo tam bolo vsetko, dosledne sa vyhibali, vsetkym kontroverznym slovam. Zatial je ticho, ziadna reakcia od biskupov nic.
Peklo jimi bude vydlážděno.
Ďakujem za podnetný a rozhľadený článok. To, čo spomína sofffos, je nasledovná výzva slovenského Teofóra:
http://teoforum.sk/?id=34&view_more=1003
Najtvrdšiu verejnú odvetu voči nim vedie jeden farár z Vys. Tatier:
http://www.postoy.sk/node/3561
A otec Mordel (= ten jeden farář) má pochopitelně pravdu a za jeho pravdivá a JASNÁ slova mu patří dík.
Tu je reakcia na tu kritiku teofora:
http://www.teoforum.sk/index.php?id=34&view_more=1032
A tu este jeden nazor na tu vyzvu:
http://www.postoy.sk/node/3565
Ten druhý odkaz je cenný, otec Duda je nejuznávanější znalec kanonického práva na Slovensku. I ten první má svou cenu – pomůže k hlubšímu poznání demagogie a odpadlictví liberálních pseudokatolíků, kteří absolutně nejsou schopni argumentovat a zjevně v životě neslyšeli slovo dogma.
Reakce otců biskupů na požadavky „teofóra“….
„Reformy navrhnuté členmi TF nemajú povahu reforiem, aké uskutočnili sv. František Assiský, sv. Karol Boromejský, sv. František Saleský a im podobní,“ myslí si spišský pomocný biskup Andrej Imrich. „Ich reformy cirkev skutočne obrodili a cirkvi i spoločnosti vliali nový život. Reformy navrhnuté TF prispejú skôr k sekularizácii náboženského života a ku strate viery. Nie je možné prijať všetky jeho návrhy a pritom zostať na pôde učenia Katolíckej cirkvi,“
…
http://aktualityspravynovinky.wordpress.com/2012/04/13/reakcia-biskupov-na-kontroverzne-teologicke-forum/
Pax
Jan
Veľmi slabá reakcia od biskupov, hlavne od Zvolenského, pod ktorého spadá heretik Moravčík. Žiadne varovanie, žiadny cirkevný trest či iný postih. Z čoho majú cirkevné autority stále strach???
To je asi různé, někteří se bojí schizmatu, ostatní ducha koncilu (resp. ducha koncilu také uctívají, takže s iniciativou vnitřně souhlasí, jen se teď nestačí divit, kam to až zašlo a neví, jak z toho ven).
Boja sa napriklad medii, by ich roztrhali v zuboch, keby to spravili, Toto spravil Zvolensky s timi novoknazmi, co boli na opacnej strane, co vyhlasovali ze cirkev je moc liberalna. V poriadku ale to iste mal spravit aj s teoforom. Uz vtedy dost to rozoberali v sekularnych mediach ale kedze to bolo opacne tak to preslo, len s tim ze zlou vyucbou v seminaroch sa seminaristi radikalizuju. Mne sa zda ze oni maju z vacsinou medii (asi okrem pravdy), pakt o neutoceni. Sice informuju proticirkevne, ale slovensku cirkev nechavaju relativne na pokoji, pokial sa ta do nicoho nemiesa. Ale tymto by sa na cirkev vrhli naplno, pretoze vacsina lavicovych liberalov ak ma cirkev existovat, tak si ju predstavuju ako teoforum, a ak by zistili ze sa to razne odmieta, tak by jej vyhlasili totalnu vojnu (co by bolo mozno dobre na precistenie cirkvi).
tiez mam pocit, ze nasi biskupi si pomylili Cirkev s nejakym liberalnym spolkom, kde si kto- chce co chce moze verit a hlasat. To je ale uz liberalizmus, proti ktoremu tak verbalne broja.
Ono to aj suvisi s heretickym ponatim Cirkvi. Dnes, casto aj biskupi chapu Cirkev ako pozemske spolocenstvo, tvorene ludmi, kde pravda prichadza z ich stredu a dialogu.
Avsak Cirkev je Mysticke telo Kristovo. Clovek prijma pravdu od Boha, nie z dialogu, ci spolocenstva, ak ju neprijma, tak sa oddeluje od nej a od Cirkvi.
Cize nie ,,Pane, Pane“. Zial aj na Slovensku je masovo rozsirene toto hereticke ponatie Cirkvi, ved nasi biskupi tiez neexkomunikovali skandaloizneho knaza Srholca, co siri taketo nezmysly.
Bezak ,,velebil“ ,,liberalne“ orientovaneho vodcu KDH Jana Figela, Srholec im sekundoval. Ale to nie su katolici, veriaci. Pre nich su veriaci len pozemskym spolocenstvom tych, co vravia ,,Pane, Pane“. Bez Boha a jeho Pravd.
Cirkev by mala naznacit, ze Srholec, Figel i Bezak su mimi viery, ak to tak je
znacne nedostatocna reakcia biskupov. Malo nasledovat suspendovanie a exkomunikacia dotycnych. Otazka je ako nasi biskupi mozu povolovat takymto ludom, aby spovedali, atd. Aby viedli ludi do pekla?
Charles Maurras napisal, ze ak omyl a loz nie su potrestane, tak postupne ziskavaju autoritu pravdy. Nasi biskupi sa ale zrejme inspiruju liberalnejsimi myslitelmi…
Kazdopadne tento nador je treba vyrezat, cim skor, lebo neskor to bude este tazsie. Uz dnes je otazka, ako mohli biskupi na Zapade SR nechat tak dlho posobit v pastoracii takychto. Ich nazory dlho prezentovali verejne na internete, a napriek pohorseniu veriacich biskupi nekonali verejne proti nim, aspon som nic nepostrehol.
ad Slovak: To je přece jasné – z toho, že je označí za dogmatické zpátečníky.
Toto ovšem nutně nemusí znamenat selhání jejich osobní statečnosti, oni samíi mohou být subjektivně přesvědčeni, že by tím Církev zase jaksi „zavřeli světu“ – a tudíž že by vlastně udělali pastorační chybu. Takovétokrátkozraké, zcela bludné,uvažování je bohužel dnes jako plod „ducha koncilu“ poměrně běžné…
dobre vystihnute
Zial, u nas to je obdobne, ako vyssie bolo spomenute.
A nasi biskupi, ti rezignovali na plnenie svojich povinnosti, ktore zanedbavaju, teda boj s herezami.
Teoforum posobilo dlho na internete, biskup Zvolensky, napriek pohorseniu veriacich, ich nesuspendoval, ani neexkomunikoval. Bludari boli vzdy, ale dnes nasi pastieri ich odmietaju vylucivat a ocistovat Cirkev.
Mame u nas skandalozenho knaza Srholca, ktoreho dnes pretlacaju vsade media, a ktory siri zlo medzi prostych veriacich, co doveruju, ved je knaz. Ziadne suspendovanie, ziadna exkomunikacia.
A mame biskupov, ako kontroverzneho Bezaka, co sa predvadza na hudobnom festivale Pohoda a nadbieha tam liberalom, ci v relacii Lampa (tam v tvorivosti zasiel az tak daleko, ze predstavil vlastnu nauku o pekle, co soklo zrejme i samotneho moderatora).
Avsak ,,spinavu“ robotu sa mu zrazu robit nechce.
Su u nas, samozrejme, aj lepsi biskupi, ale co z toho…
Biskupi sa dokonca tiez u nas prezentovali pomerne liberalne orientovanym pastierskym listom pred scitanim ludu, kde priam navodzovali atmosferu, ze je slobodnou volbou sa k Cirkvi prihlasit, i ked by to bolo dobre, lebo ta ma vsetkych rada 🙂
..
Bezak na festivale Pohoda tiez tvrdil, ze cital liberalny dennik Sme. Pred koncilom Cirkev vzdy varovala pred citanim liberalnych platkov, a ich propagovanim a podporou. A dnes sa biskupi cuduju u nas, ze liberalne media maju na ich veriacich vacs vplyv nez oni? Kedy brojili u nas katolici proti citaniu liberalnych medii, a proti nim?
Tym len chcem povedat, ze velky podiel za stav katolikov ma oficialna linia a biskupi.
Hlasali otvorenost, dialog (napriek slovam sv. Pavla, ktory prikazal: ,,Oddelte sa!“ a Cirkvi, ktora to mudro praktizovala 2000 rokov).
A vohnali katolikov do vztahov s nekatolikmi. Potom zacali vychadzat v ustreti zmiesanym manzelstva, dokonca ich umiestnili pred oltar. A potom sa cudovali, ze nekatolicka moralka, potraty, antikoncepcia, ci rozvody sa zrazu siria medzi katolikov. Ani necudo, ved ako mozno dodrziavat v manzelstve s liberalnym katolikom, ci nekatolikom vsetky veci, ked on to tak ani neberie. Dokonca neberie vazne ani rozvod, a potom v akej je situacii katolicka strana v manzelstve? Cirkev by ju mala chranit, a vystupovat proti manzelstvam a vztahom s liberalnymi katolikmi, ci nevercami.
A tolerovala sa antikoncepcia. A dnes vravia o rozvode a dalsom manzelstve. A ja sa pytam, ako sa moze katolik, co ma 5 deti rozviest a znovu ozenit? Ani raz, uz len z financnych
dovodov, iba ak extremne bohaty by bol, cize ide len o reformy/deformy v prospech milionarov, ci tych, co aj tak krestansky neziju (antikoncepcia, potraty).
a este som samozrejme nespomenul zhubny ekumenizmus, atd.
Inac, dobra sprava, uz i pokoncilove media si vsimaju uspechy Bratstva sv. Pia v pastoracii, praci s mladezou, rodinami a organizacii.
,, Katolicita zosobněná duchovními dědici arcibiskupa Lefébvra se dosti výrazně liší od té, kterou prezentuje většina oficiální církve. Kromě toho lefébvristé jsou od svého vzniku na vzestupu, zatímco francouzské diecéze trpí strárnutím lokálních komunit a chronickým nedostatkem povolání. Ačkoli kněží Bratrstva představují sotva 2 procenta francouzského kléru, je mezi nimi až 10 procent všech neopresbyterů, nepočítaje další tradicionalistická společenství a řehole, které ve menší či větší míře sledují linii arcibiskupa Lefébvra a rovněž netrpí nedostatkem povolání. Od roku 2000 počet francouzských kněží vysvěcených pro Bratrstvo vzrostl ze 400 na 700. V samotném FSSPX jich však zůstalo pouhých 520. Ostatní odešli do jiných kněžských institutů či diecézí, po té co Benedikt XVI. zrušil omezení pro celebraci předkoncilní liturgie.
Podle katolického deníku La Croix expanze Bratrstva ve Francii vděčí za svůj dynamický rozvoj stylu, který mu vetkl jeho zakladatel. Připomeňme, že arcibiskup Marcel Lefébvre dříve než proslul jako kritik pokoncilních reforem byl misionářem v Africe. Tam se naučil budovat církev od základu v obtížných misijních podmínkách. Stejnou dovedností se pak projevil jako přestavený Bratrstva sv. Pia X. Jak uvádí La Croix lefébvristé velmi dbali na svou teritoriální expanzi. Dnes jsou zastoupeni ve všech diecézích. Nepřestávají získávat nebo stavět nové kostely. Především ovšem vsadili na mládež. Vedou více než 40 škol, téměř dvě desítky skautských skupin, Hnutí katolické mládeže a všichni noví kněží jsou orientováni především na práci s mladými. Tato priorita pastorace lefébvristů se pak odráží v rekordním počtu povolání, dedukuje francouzský katolický deník.
Poměrně výrazná je také přítomnost Bratrstva v médiích. Vlastní funkční internetové portály. Dokáží rovněž vyjít na ulici. Právě oni, zvláště s nimi spojené sdružení Civitas, stáli za proslavenými protesty proti antikřesťanským divadelním představením v Paříži. Jak nicméně přiznává deník La Croix, lefébvristé nemají zvláštní vliv na velkou politiku. Cizí jsou jim všechny politické stran, včetně Národní fronty Jeana Marie Le Pena, s níž bývají někdy neprávem ztotožňováni. Věřící Bratrstva jsou spíše zastoupeni v politice na lokální úrovni a právě tam usilují o hlasy nebo realizaci konkrétních projektů.
Díky početným zástupům disciplinovaných věřících nemá Bratrstvo ve Francii finanční problémy. Podle odhadů La Croix disponuje budžetem srovnatelným s největšími francouzskými diecézemi. Prostředky získává výlučně z darů věřících.
Jinými slovy Bratstvo sv. Pia X. je dnes ve vlasti arcibiskupa Marcela Lefébvra dobře pracující církevní strukturou. Ačkoli je to menšinové prostředí, dojde-li k jeho smíření s Římem, bude mít nepochybně výrazný vliv na katolicismus ve Francii jako celek.“
samozrejme, skoda, ze nevidia v tom jedinu cestu, ktorou katolicizmus v Europe moze a musi ist…
Pisali to na Radiu Vaticana:
http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=16296
Spominaju sa v tom clanku protesty proti blasfemii vo Francuzsku. Francuzsky stat tam financoval protikatolicke hry, urazajuce Krista a katolicku vieru.
Biskupi vo Francuzsku zostali rozdeleni, niektori (a niektori knazi i doslovne) tlieskali predstaveniu, ako umeniu. Dokonca jeden liberalny povedal, ze hra nie je bohoruhacska, ale bohoruhac bol kristus.
Cast biskupov hru odsudila. Avsak prave Bratstvu sv. Pia blizke laicke skupiny prave rozhodne zorganizovali protesty proti takymto udalostiam.
Napr. video, kde su tiez zabery z mnohotisicovych demonstracii:
http://www.youtube.com/watch?v=puYqugomlsY
Alebo tu, na zaciatku videa su zabery z blasfemickej hry a od 45 sekundy su zabery z mobilizacie demonstracii proti tejto hanebnosti:
http://www.youtube.com/watch?v=umk79eMhc34
Jen aktualizace, jak po měsících váhání „zasáhl“ vídeňský arcibiskup proti rebelii: http://goo.gl/rWMLb.
V podstatě stačí, že přestanou používat slovo „neposlušnost“, jinak může zůstat vše při starém, Farářská iniciativa může dále vzkvétat. Jediná „diskriminace“, která je čeká je, že snad nebudou jmenováni děkany (ale pozor – „iniciativní“ děkani odstupovat nemusí, jen jim hrozí, že nebudou opětovně jmenováni).