Katolík Klimeš, ateista
Většina z nás si už všimla, že psycholog Jeroným Klimeš se sice hlásí ke katolicismu, nicméně jeho názory nijak zvlášť katolické nejsou, jak je vidět prakticky pokaždé, když zasedne ke klávesnici. Ani ve svém posledním článku Co s předmanželským sexem bezdětných? (ChtistNet.cz 11. 4. 2012) se od této tradice nijak neodchýlil, když vystřihl text, který zcela přejímá ateistické pojetí morálky, zejména pak té sexuální…
Nedejte se zmýlit tím, že pan Klimeš v textu cituje Bibli a Ježíše Krista, nebo že dokonce mluví o pekle. Kdepak. To je jen takový dým okolo. Nelze samozřejmě popřít, že Jeroným Klimeš poměrně přesně a jasně popisuje některé projevy problému. Zároveň však jasně ukazuje, že absolutně nerozumí morálce a tudíž vůbec není schopen rozlišit podstatu problému, natož jej pak správně vyhodnotit a řešit.
Pan Klimeš poměrně přesně identifikuje problém, že dnes je pro většinu lidí těžší dodržovat i nejzásadnější pravidla sexuální morálky. Dokonce i (alespoň částečně) správně identifikuje jeden z důvodů, proč tomu tak je (posun doby, kdy se ženíme a vdáváme). Ten sice ani zdaleka není jediný, nicméně je to důvod, který existuje a hraje svoji roli. Připusťme, že pan Klimeš má pravdu i s tvrzením, že v současné době dodržuje alespoň ta nejzákladnější pravidla sexuální morálky tak 5 % lidí – je to docela dobře možné a i kdyby to číslo bylo jiné, nemá to prakticky žádný význam. Nicméně tady přichází zádrhel: Klimeš se nedívá na zjištěné údaje pohledem křesťana, ale relativistického ateisty, což má celkem předvídatelné následky.
Klimeš evidentně vůbec nebere v potaz existenci Boha Stvořitele a Nejvyššího Zákonodárce, naprosto ho nezajímá, že morální zásady hlásané Církví nejsou Církví vymýšlené, ale pouze předávané na základě toho, co jako stálé a nezvratné zadal Bůh. Klimeš zjevně považuje morálku jen za jakousi adaptaci na prostředí, kterou lze měnit podle toho, jak je to výhodné, což je pohled s křesťanstvím neslučitelný, a dokonce zcela nesmyslně a v naprostém rozporu s biblickými texty a Kristovým učením předpokládá, že když je dodržování nějakých morálních pravidel pro většinu lidí „příliš těžké“ (viz těch 5 %), tak to znamená, že jsou špatná a musí se změnit.
Správné vyhodnocení má být samozřejmě přesně opačné. Základní morální pravidla jsou Bohem daná a správná a naprosto nikde není psáno, že mají být snadno dodržitelná (v Bibli je ostatně na mnoha místech výslovně zdůrazněn opak – vizte ony slavné výroky o úzké cestě vedoucí do Božího Království či o tom, že je mnoho povolaných, ale málo vyvolených). A pokud vidíme, že současný model života dodržování základních morálních pravidel nadměrně ztěžuje, pak to znamená ne že základní morální pravidla jsou nadekvátní, ale naopak že špatný je onen převažující životní model a že ten se musí změnit.
Navíc si dovolím poukázat na další Klimešův omyl: počet lidí dodržujících základní morální pravidla naprosto nelze vydávat za počet lidí schopných tato pravidla dodržovat. Troufám si tvrdit, že dostát těmto pravidlům je schopen téměř každý. Že je většina nedodržuje, je víceméně svobodná volba této většiny, někdy informovaná, někdy neinformovaná, ale každopádně vědomá.
Mohl bych zde rozebrat vícero dalších věcí z Klimešova článku, například jeho demagogické používání biblických citací či rovněž vysoce demagogické spřádání jím rozváděného příkladu, ale to zásadní jsem už zde napsal.
Pan Klimeš si může myslet, že předmanželský sex není problém a Církev by ho proto měla katolíkům povolit, aby jim „zbytečně nekomplikovala“ jejich předmanželský sexuální život a navazování vztahů. Přijímá tím ale názor, který je naprosto nekompatibilní s katolickou morálkou i Biblí a z hlediska obsahu své víry proto už není katolíkem (což koneckonců dokazuje i tím, že katolíky hájící závazné učení Církve v článku nálepkuje jako „extrakonzervativní“ a „ultrakatolíky“).
Předmanželský sex je zásadní problém a těžký hřích a Církev ho tedy povolit nemůže, i kdyby snad chtěla. Církev má proto naopak povinnost důrazně na hříšnost předmanželského sexu poukazovat, čímž varuje před cestami vedoucími do pekla a ukazuje cesty, které vedou do Nebe. Do této povinnosti ostatně rovněž patří i nekompromisnost zpovídajících kněží. Ona velmi laxní zpovědní praxe, na kterou Klimeš poukazuje, je totiž jedna z příčin problému a je nejen velkým hříchem zpovědníka, ale též strašným zločinem spáchaným zpovědníkem na penitentovi, který je uváděn v omyl v tak zásadní věci. Protože hřích zůstane hříchem, i kdyby Církev začala věřícím lhát, že o hřích nejde.
Ignác Pospíšil
No spíš mi přišlo, že Klimeš mluví o něčem jiném… myslím, že nepopírá, že by to byl hřích, ale ptá se jestli je to hřích těžký nebo lehký…
Ano, dr. Klimeš se sice v článku také pokouší žonglovat s pojmy těžký/lehký hřích, ale nelze přehlédnout, že podstata jeho vývodů je zpochybnění hříšnosti předmanželského sexu. Zdání morální přijatelnosti se tomuto snažení pokouší zajistit voláním po dlouhodobé stabilitě konkubinátu a strašením vyfabulovanými strašáky.
Myslím, že kořeny k těmto jeho neuvěřitelným konstrukcím lze nalézt už v jeho článku z r. 2003 „Evolutionary purpose of morality – morality as an integration of passed human adaptation “ (viz http://jeronymklimes.webpark.cz/mojeprace/morality_evolution.pdf) – zkrátka v 19. stol. bylo evolučně výhodnější nemít předmanželský sex, tak ho morálka zakazovala, v 21. stol. už to tak výhodné není, tak je morálka jiná. Když to máme takto hezky teoreticky zmáknuté, tak jen úplný ignorant by se mohl dopouštět na mladých takového násilí, že by jim připomínal, co nám zjevil Pán Bůh.
Klimešův článek je otřesným dokladem stavu, v jakém se nachází modernistické „katolické“ gheto. Používá sice známá slova (hřích, zpověď, rozhřešení, …), ale jejich obsah už nezná, resp. si ho překroutilo podle svých dojmů a pocitů. Výsledkem je stále větší izolace tohoto gheta, což neuniklo ani Klimešovi, sám to nakonec přiznává: liberálové ho nemají rádi a katolíci ho také nežerou (to, že nás nazývá extra/ultrakatolíky, je jen jeho pud sebezáchovy aby si nemusel přiznat, že katolíkem není).
To sedí, Dr. Klimeš je teilhardista.
Já myslím, že i v katolické církvi je diskuse povolená a možná. Jeroným Klimeš vychází ze svých zkušeností – nepochybně jak pracovních, tak i soukromých a navrhuje určitá východiska, jak se dostat ze stavu, který zdaleka není optimální.
Pan Klimeš ovšem není církevní hodnostář a jeho názor má tudíž na oficiální stanovisko církve minimální vliv. Já osobně si myslím, že se v řadě věcí mýlí a jsem rád, že stanovisko církve je jiné. Neříkal bych to ovšem nikdy moc nahlas, neboť bych se cítil jako pokrytec. Kdo je bez viny, hoď první kamenem.
Vadí mi trochu, že se věcná diskuse musí za každých okolností svést k osobnímu útoku na autora myšlenek. Nestačilo by polemizovat s názory a vyhnout se osobnímu napadání? Já osobně si myslím, že pan Klimeš píše v dobré víře a není v tom z jeho strany zlý úmysl. Ovšem i v dobré víře se lze mýlit a proto je samozřejmě třeba se ozvat, myslím-li si, že je to jinak.
Jenom na okraj: Námitky, že před koncilem to bylo jinak, neobstojí. Stačí, když se ohlédnu do předkoncilní minulosti svých nejbližších příbuzných. Nemanželské děti byly v každé generaci. Nebylo to považováno za normální jako dnes, ale rodily se a nebylo jich málo.
Pan Klimeš zapomněl na to podstatné: manželský svazek je posvátný-všechno ostatní je prachsprosté mrdání. (Ignác ráčí prominout.)
Předmanželským sexem nikdo nic dobrého nezíská, nýbrž naopak ztrácí a to velmi mnoho.
Působí na mě v jistém slova smyslu pocitem morbidity, jak psycholog Klimeš uvažuje. Jistá premisa: mladí katolíci asi dle něj nemohou vydržet bez sexu. Jistě – když je málokdo řádně nepoučí, že je to hřích (a proč je toto hřích a také co hřích jako pojem znamená.), je problém.
…
I u některých nevěřících existuje snaha o velice odpovědném jednání v této oblasti.
…
Ostatně jedna ze zásadních premis zůstává – sexuální život vyústí do početí potomka a to i když je nevímjak „antikoncepční“. Antikoncepce selhává (popř. selhávají ti, co ji „užívají“.) Navíc – sex „na divoko“ žádná autentická křesťanská morálka nemůže akceptovat. Postrádá smysl. Je zajímavé, že křesťané v prvních staletích, kdy zvláště mezi movitějšími pohany byla sexuální morálka temná, vynikali opačným jednáním….proč asi?
…
Je také jasné, že žít „na psí knížku“ bývá opravdu příležitost k porušení čistoty. Nedovedu si představit, že by katoličtí (ale např. třeba i pravoslavní) křesťané, v době, když jsem studoval na VŠ spolu sdíleli např. na koleji jednu místnost (mladý muž + dáma – nesezdaní :).
…
Srovnání s alkoholiky kulhá. Jednak naprostá většina „českých spiťarů“ (to jest těch, kteří nepřekročili podle NTAK (Nohavicovy teorie alkoholického kopce bod K:) nepotřebují žádnou léčebnu, jen pevnou vůli a motivaci, jednak, snad až na výjimky, člověk není na sexu tak závislý, že by to byla „biologická potřeba“. Mladé páry znají i pojem „obnovené panenství/panictví a berou to s velkou odpovědností. Problém ovšem opravdu může nastat při vztahu věřící+nevěřící. Ze strany nevěřícího musí být jasné, že narazí, pokud bude chtít „sex nebo nic“….zkuste muslimovi nebo židovi říkat a „budeš to vepřo knedlo zelo jíst, košer nekošer, halal nehalal, jinak ti nebudu vařit! :)))))“
Pax
Jan
P. S – pro pana Klimeše je asi každý katolík, co zavadil o Katechismus katolické církve, „ultrakatolík“.
Ad: „Je zajímavé, že křesťané v prvních staletích, kdy zvláště mezi movitějšími pohany byla sexuální morálka temná, vynikali opačným jednáním….proč asi?“
Protože brali svoji víru vážně. Většina dnešních evropských křesťanů to už nedokáže…
V prvních staletích (hlavně v tom prvním) intenzívně ošekávali druhý příchod Páně. Dnešní křesťané si jsou jisti tím, že za jejich života k tomu určitě nedojde.
ad P.S.: v tomto by s Vámi asi pan Klimeš a obecně dnešní neo-katolíci silně oponovali. Vždyť oni se přece katechismem řídí a Svatou stolici poslouchají, dokonce i dogmatům věří.
Problém je, že pro ně být katolíkem neznamená v pokoře Ježíše Krista následovat, jeho učení poznávat a řídit se jím v celistvosti, ale vybrat si z učení Církve sv. co se jim zdá dobré, zbývající prostor pak zaplňují podobně vyzobanými částmi duchovních směrů, které jim přijdou pod ruku (vždyť všechny vedou svým způsobem k Bohu, ne?).
Učení Církve sv. pak neo-katolík dělí na tři oblasti: to co se mu pocitově zdá dobré, pak to, co je pro dnešní dobu zastaralé, ale když se to patřičně vědecky zdůvodní a aktualizuje, dá se to přiohnout podle potřeby, a nakonec to, kde děláme že nikdy neexistovalo, nebo prostě to byl očividný úlet nějakého „středověko-tmářského“ papeže. Můj odhad je, že poměr těchto tří oblastí v současném „katolickém“ mainstreamu je tak 10:60:30.
Řezníček z Brna napsal:
Napsat, že pan Klimeš je ateista, to je dost silný kafé. Ateista je člověk, který vlastní ego povýšil na místo Boha. Když potřebuje ukrást, ukradne, když potřebuje zabít zabije, řídí se pouze vlastním prospěchem, nemá žádné morální zábrany. Ateista byl Hitler, Stalin nebo heparinový vrah Zelenka. Podle mého mínění se dost plete termín agnostik a ateista. Kdyby naše společnost byla ateistická, jak se občas píše, tak se tady navzájem povraždíme. Proto bych byl velmi opatrný dát někomu nálepku ateista.
Nikde nepíšu, že je Klimeš ateista (ani v titulku, laskavě si všiměte, že je složen ze tří slov). Ale jeho pohled na sexuální morálku je totálně ateistický.
Řezníček z Brna napsal:
Název článku je jasný: Katolík Klimeš, ateista.
To mi teda přijde trošku alibismus. 🙂
Já jsem titulek pochopil: Jeroným Klimeš se vydává za katolíka, ale ve skutečnosti je ateista.
Klidně v tom výčtu můžete pokračovat: když potřebuje před nebo mimomanželský sex, tak si jeho nezbytnost teoreticky zdůvodní …
Myslím, že to, zda dotyčný je ateista nebo agnostik, na podstatě problému nic němění.
Z premisy „ateisticka spolecnost“ opravdu neplyne, ze se povrazdime.
Čtěte reakci T.Řeháka na Christnetu
Hezký doklad toho, jak toto „otevírání se světu“ moderních „katolíků“ vnímají lidé mimo Cirkev a do jaké izolace se aggiornamento zřítilo.
Přiznám se že ani mně se to nelíbí. Při vší úctě k panu Klimešovi na něm nepozoruji znaky obvyklé u Bohem povolaných učitelů Církve. Stejně jako si neumím představit odkud by mohl znát zpovědní tajemství a ještě k tomu tak značného rozsahu. Jestliže někomu (a zejména ateistovi) řekne ať alespoň a nebo v první řadě nesouloží s někým o kom ví že s ním život prožít nechce a u koho je evidentně jasné že dobrým rodičem být nechce nebo nemůže tak bych to nepovažoval za chybu, i když to je jen část pravdy. Uvítal bych ale kdyby se držel své psychologie a vedení Církve a zpovědní praxi přenechal povolaným. Děti bych v dané situaci požádal ať se za ty dva provinilce společně se mnou s láskou modlí a ať si z nich vezmou výstražný příklad. Stejně jako na to že možná opravdu žijí jako bratr a sestra. I takové případy se v dnešní době stávají a stávaly se odjakživa. Mnohé domy mívaly jednu světnici a dveře v domě se stejně nezamykaly. Kdo chtěl tak mohl. V jednom mu ale chtě-nechtě dávám za pravdu. Jsem přesvědčený o tom že udržet děti v dnešní době do pokročilejšího věku ve stavu zdrženlivosti je možné toliko s pomocí Boha, andělů strážných a Vítězné Církve v Nebi. Proti proudu a tlaku celého světa a společnosti. V devatenáctém století kdy byla celá společnost nastavená po všech stránkách jinak neměli se sexualitou svých dětí problémy ani mnozí ateisti.
Z knihy Velké poselství lásky (deník italské řeholnice kolem r.1970, imprimatur):
Boží hlas: „Pokušení proti ctnosti čistoty jsou stále prudší a prudší a bez zvláštní milosti a bdělosti to má duše nesnadné, aby jim odolala. Proto musí být zpovědníci k takovým duším plni milosrdenství a i plní slitování a být jim všeobecně nápomocni pozvedat je důverou ve mne, neboť je mohu a chci vést k nebeské hostině.“
S Klimešem je zde podobný pohled na obtížnost situace, méně však na její řešení. Ignácův postoj víceméně v rovině pravidel a jejich plnění mi z vnějšku o moc bližší nepřipadá. Redukce křesťanství na soubor pravidel chování je oprávněně hodnoceno jako hluboce protikřesťanské (stačí „Beze mne nemůžete nic“).
Hodnocení subjektivní míry závažnosti hříchu zahrnuje i míru dobrovolnosti, a z tohoto hlediska paušalizovat stávající zpovědní praxi je poněkud opovážlivé.
Nevšiml jsem si, že by Ignác redukoval křesťanství na soubor pravidel. Slaměný panák z vaší strany.
Poslední odstavec – jistě že větší vinu mají pastýři, kteří své ovečky nevedou k mravnému a svatému životu, ale k laxnosti a libovůli. Avšak! Každý katolík má povinost se ve víře vzdělávat. Pokud se tedy někteří nevzdělávají, už to je samo o sobě hříchem.
Dobrovolnost hříchu je zřejmá – Pán Bůh nás ve své moudrosti obdařil svobodnou vůlí. Takové ty pohádky o nepřekonatelném vnitřním nutkání a já nevím co ještě, ty jsou dobré tak pro neokatolíčky pro chlácholení svědomíčka, když jim ruka, nebo jiný oud uklouzne a oni těžce hřeší.
Článek je psán v rovině pravidel a jejich plnění a může dojem takové redukce vzbuzovat. Ale určitě nebudeme tento druh jednostrannosti nazývat herezí.
Bez prvku dobrovolnosti by hřích nebyl hříchem, ale existuje i rovina otroctví hříchu, jak ji cituje J.Stodola. Míra plnosti souhlasu s hříchem je také otázkou boje v těchto dvou rovinách. Jsem rád, že to nemusím u druhých řešit; lze zde ublížit nejen chlácholením svědomí, ale i nadměrnou tvrdostí.
Jistěže křesťanství nejsou jenom pravidla, nicméně ta pravidla tu jsou a je třeba je dodržovat. Zlehčovat je není možné, koneckonců byl by to pravý opak toho, co učil a činil Kristus…
Jistě, kdo nechce, nepochopí, proč je nutné dodržovat pravidla Bohem daná. I sebelepší vysvětlení by potom chápal jen jako suchopárné školometské blábolení zastydlých mravokárců.
Má smysl snižovat se na vyjadřovací úroveň těch, pro něž „Bůh je láska, vole“?
Nemyslím. Nic to neřeší.
Naopak dochází k podstatné redukci.
Jako opozice ke Klimešovu evolucionistickému plkání mi přijde Ignácům text skvělý. Přesný, jasný, bez zbytečné rozplizlosti. V osobním přístupu, který se na netu vážně praktikovat nedá, pak možno hovořit detailněji s pochopením ke každé jedné nuanci toho kterého případu. Tady by Ignác riskoval špatné pochopení. Proto jistě text napsal tak, že se vám nepozdává.
*
Ano, hříchu se dá otročit. Ale i v otroctví má člověk dostatek svobodné vůle z otroctví vykročit. Tím, že mu bude říkat, jak jsou ty okovy vlastně imaginární a neexistující, pomůžeme mu leda tak do pekla. A sobě taky.
Víc lidí v diskuzi píše, že podle nich je dnes dodržování těchto pravidel jen z vlastních sil pro většinu mladých nereálné. Bez aspoň stručné zmínky o obtížnosti a zdroji síly k řešení je obraz problematiky příliš jednostranný a může být zavádějící.
Dodržování těchto pravidel nebylo nikdy snadné. Dnešní doba je sice přesexualizovaná, ale tím spíše má člověk šanci uvědomit, co je špatné.
Názor Klimeše na morálku je zcela naturalistický. Pravděpodobně nepochopil, co je hlavním poselstvím Nového Zákona, explicitně vyjádřeným v epištole Římanům: člověk dokáže rozpoznat dobré a zlé, ale nedokáže dobré konat; Kristus člověka vykoupil a Bůh mu uděluje milost, aby dokázal konat dobré skutky a nemusel otročit hříchu, pokud jen trochu chce.
Ateistům se tato skutečnost špatně vysvětluje, oni jsou přesvědčeni, že člověk musí špatné konat, a pro jistotu tedy vydávají špatné za dobré a svobodu křesťanů, kteří nepáchají to, o čem se ateisté domnívají, že musí páchat každý, vydávají za přetvářku a pokrytectví. Ateistům se nedivím: nezažili, co je to svoboda od hříchu daná Boží milostí. Divím se ale člověku, který si o sobě myslí, že je vzdělaný katolík.
Na lidi nakládáte břemena, kterých se sami nechcete dotknout ani prstem…
Dr. Klimeš nerelativizuje hříšnost předmanželského sexu – ptá se, zda se jedná opravdu o těžký hřích, který odlučuje od života v Bohu. Že má katolická církev co dohánět v některých otázkách sexulity a že nereflektuje aktuální palčivé otázky současné doby je fakt. To, že článek na toto tema je pro některé z nás jako červený hadr pro býka svědčí jen o tom, na kolik je aktualni.
Zaplat pan Buh za to, ze je cirkev znacne pluralitni 🙂
V jediném souvětí říkáte v první větě, že to nedělá, a ve druhé potvrzujete, že to dělá… 🙂
Jinak si troufám připomenout, že zde mluvíme: a) o „břemenu“, které nakládá Bůh, b) o břemenu, které nese každý člověk…
Nechceme se dotknout?
Ale kdeže!
Každý z nás přece bojuje ten samý boj. Jenže se snažíme, my, katolíci, nechlácholit svědomí nějakými falešnými argumenty ve prospěch čuňáren.
Ale docela by mne zajímalo, v čem má Církev co dohánět. Fakt, že mnozí lidé na mravouku kašlou a odpovědi na otázky neznají (přestože je tato řeší – nemyslete si, lidé jsou pořád stejní i se svými contra sextum) vypovídá o nich, ne o Církvi.
Jistěže na toto reagují mnozí jako býk na toreadorův pláštík. Protože každého se to dotýká.
Církev je pluralitní v nedůležitých věcech. Ve věcech hříchu a ctnosti hovoří jasně – prakticky všechny hříchy proti šestému jsou smrtelné.
„Na lidi nakládáte břemena, kterých se sami nechcete dotknout ani prstem…“
Pardon, tohle „břemeno“ nenakládáme „my“, ale Pán Ježíš, který za těžký hřích považuje i úmyslné sexuální dráždění v myšlenkách, které nemá vazbu na manželský pohlavní styk.
Zároveň Pán Ježíš říká, že jeho jho netíží, a já ze zkušenosti mohu říct, že je to naprostá pravda.
Mýlíte se, Církev v tomto směru není pluralitní, ale vždy považovala, považuje a považovat bude mimomanželský pohlavní styk za látku TĚŽKÉHO hříchu.
Ciniciusi
– Jsou bremena, ktera nenaklada Buh, ale zakonici… a o tech ja mluvim.
Evidentne se nechapeme. ja si nemyslim, (ani Dr. Klimes) ze sex mimo manzelstvi je neco dobreho. Nastesti vsah Buh nedeli vyctem hrichy na tezke a lehke. To cinni lide, aby se jim v tom lepe orientovalo a meli zivot lehci.
Doufam, ze sam vidite, ze jsou veci, ve kterych se pohled cirkve na nektere hrichy meni v case, tak jak prichazi k hlubsimu poznani ci inkulturace a aktualizuje sve uceni.
Podivejme se napriklad na sebevrazdu, drive jednoznacne tezky hrich – za odmenu vas pohrbili za hrbitovni zed z venku. Dnes vidime, ze neni jednoduche posoudit motivy a stav cloveka, ktery se k tomu odhodla…
Pokud jsme na poli sexu – adolescentni masturbace, drive jednoznacne tezky hrich. Dnes opet vidime, ze to neni tak jednoduche. Ano je to sobectvi, miji se to trochu cilem, ale skutecne to oddeluje cloveka zasadne od zivota trojicniho boha? Je to hrich, ale je tzv. smrtelny? Pro nekoho muze byt, pro mnohe vsak zarucene ne.
Hamishi
– pokud sex, takovou krasnou vec, nazyvate „cunarnami“, tak se pro me jiz trochu diskredituje.
Cirkev v mnoha i dulezitych vecech neni jednoznacna protoze by musela byt zjednodusujici – jeji uceni je postavene v mnohem na bipolarnim paradoxu.
Co se tyka moralky, jsme casto uzkporsi. Radeji nez abychom na teologii cinu koukali pozivitivne a hledali jak nejlepe zit, motivujeme se negativne v tom, co se nesmi, skatulkujeme to… a jsme hrozne radi, ze jsme nekde odolali hrichu, ale jiz nam nedojde, ze v te uporne snaze jsme ucinili jen malo dobra a lasky 🙁
cirkev ma co dohanet napriklad v otazkach lidi homosexualni orientace, rozvedenych lidi, kteri ziji s novym partnerem atp. tyto veci nejsou doresene, a cirkev nezna v tuto chvili spravne reseni, a tak stoji na strane bezpecnosti – nesoulozit. abych se vyhnul dlouhe diskuzi, toto sam ucil prof. Skoblik na KTF v hodinach moralni teologie 🙂 nebral bych mu, ze tomu rozumi, ci ze je katolik. nebudu to zde prosim vic rozebirat, je to na vice radku.
jen jeden hrich je smrtelny zarucene – a to je hrich proti duchu svatemu 🙂
Otázky, o nichž mluvíte, jsou samozřejmě dořešené a víceméně jasné, to že Vy to chcete jinak, na tom nic nezmění. To, co zde tvrdíte o masturbaci a sexu – to nejen bylo, ale i stále je materií těžký hřích. Možná Církev dnes citlivěji vnímá otázku svobody vůle a možnost krátkodobé příčetnosti. Ale to rozhodně není otázka takové věci, jako je žití na hromádce, nelitování takového hříchu a podobně. To není věc krátkodobé nepříčetnosti, ale vědomého rozhodnutí těžce hřešit.
Jinak sex je samozřejmě krásná a dobrá věc – o to větší čuňárna je každé jeho zneužití.
Ciniciusi – Ve chvili kdy je v cirkvi „vse doresene“, tak se neni co divit tomu, ze neni pro tolik lidi oslovujici… to o cem vy tvrdite, ze je doresene je odlozene, ne doresene.
jiz z principu evengelium i tradice cirkce musi byt neustale aktualizovano do soucasnosti a to i podle znameni doby.
nechci vam vyvracet vase nazory. mate na ne narok. katolicka cirkev je nastesti siroka.
k vasim cunarnam. doufam, ze nechcete tvrdit, ze tolik nevericich lidi, kteri dnes ziji na hromadkach provozuje pouze cunarny a ne krasny sex. (a nekoukejte na to hned moralisticky).
ano i sex muze byt cunarna, ale myslim, ze sem spada neco trochu jineho.
Ad „evengelium i tradice cirkce musi byt neustale aktualizovana“ – to platí pouze v tom smyslu, že aktuální doba přináší nové problémy. Pokud jde o základní morální zásady, žádná jejich aktualizace nepřipadá v úvahu. Tím spíše, že na současné neřestné „morálce“ sekularizované společnosti nic nového není, v základních parametrech odpovídá padlé morálce hroutícího se pohanského Říma.
Žít na hromádce nikdy není vpořádku a vždy je to jistým způsobem „čuňárna“. I když samozřejmě i mezi čuňárnami existují významné rozdíly.
ano tato doba prinasi novy problem – odklad vstupu do manzelstvi. souhlasim. to je prave to, cemu musi mladi lide celit. nemaji to tak jednoduche, jako jejich predchudci. to ze to je problem ukazuje skutecny zivot tech lidi, nepodsouval bych jim hned, ze rezignovali na svuj krestansky zivot.
krome cunaren v prvotni cirkvi resili, zda muze byt krestan, ktery z obavy pred pronasledovanim zaprel krista, po dlouhe dobe opet prijat do mistni cirkve. nazory na to byly ruzne a praxe take. i zde se pohled meni…
Odklad vstupu do manželství je svobodná volba a navíc nemá tak velký význam. Nelze jej proto považovat za významnou změnu. Zásadnější problém je právě zlehčování a destrukce sexuální morálky a jejího významu.
V první církvi i dnes je zapření Krista z hladiska materiálního těžký hřích.
Pro bource morušového:
Tak třeba pyj zasunutý v konečníku je čuňárna bez ohledu na to, jakou cestou k němu zúčastnění došli. A nepotřebuji na to studovat morální teologii na KTF.
Pokud jde o tu sebevraždu – objektivní hříšnost je stále tatáž, maximálně se v důsledku lepší znalosti psychologie zpřesnil odhad subjektivní viny. Narušení řádu světa při sebevraždě je přinejmenším stejně těžké jako při vraždě – bylo, je a bude. Šance na nějaké podivuhodné milosrdenství není tak stoprocentně nulové, jak jsme si dříve mysleli – byla, je a bude.
A analogicky je to i s předmanželákem – objektivní narušení řádu bude stejné (pokud zanedbáme přídatné mechanismy – otázka antikoncepce, apod.), ale subjektivně je dnes zdrženlivost těžší. Ovšem článek Klimeše tohle spíše zamlžuje, nežli vyjasňuje.
,,Co se tyka moralky, jsme casto uzkporsi. Radeji nez abychom na teologii cinu koukali pozivitivne a hledali jak nejlepe zit, motivujeme se negativne v tom, co se nesmi, skatulkujeme to… a jsme hrozne radi, ze jsme nekde odolali hrichu, ale jiz nam nedojde, ze v te uporne snaze jsme ucinili jen malo dobra a lasky :-(´´ — Tohle je konstrukce jako když trenér řekne po zápase svěřencům: ,,Ubránili jsme vedení 1:0, ale v té úporné snaze jsme za celý 2. poločas nevystřelili na branku. Hanba Vám!´´
Ona to vlastně analogie není :-/
U sebevražd dnes víme více, zatímco u předmanželáků se nějakým způsobem změnila společenská rozehrávka. Ale zase bych tu změnu nepřeceňoval – viz níže.
jen jeden hrich je smrtelny zarucene – a to je hrich proti duchu svatemu 🙂
Ano, a hříchem proti Duchu svatému je například vydávání dobra za zlo a naopak. Přečtěte si, v jaké souvislosti Pán Ježíš o hříchu proti Duchu svatému mluví. Je to ve chvíli, kdy jeho zázračné dobré skutky farizeové připisují působení zlých duchů. Je to typický příklad odpírání poznané pravdě. Myslím si, že to platí i pro případ, kdy jeho jasná slova někdo považuje za nejasná a „nedořešená“.
Skoblik je modernisticky moralista. Osobne davam prednost svatemu Alfonsovi.
Sex mezi nesezdanymi je vzdy cunarna. Sex mezi sezdanymi s antikoncepci (lhostejno jakou) rovnez cunarna. Homosexualita je tezka pohlavni nezrizenost jdouci proti prirozenosti – do nebe volajici cunarna. A tak se da pokracovat.
Je mi uplne jedno, cim se pro vas diskredituji. Cirkev hovori jasne. A to prdevsim v otazkach, ktere jsou pro vas zdanlive otevrene. Viz „rozvody“ (nic takoveho CIC nezna).
Chapu, ze byste si moc pral, aby se Wir sind Kirche dostalo vice sluchu. Mozna I dostane. Ale to uz potom nepujde o Cirkev, ale jednu z dalsich sekt, ktere nadbihaji svetu a jeho zvracenostem.
Skoblík je nešťastník.
Ad Takypius: „Jenom na okraj: Námitky, že před koncilem to bylo jinak, neobstojí. Stačí, když se ohlédnu do předkoncilní minulosti svých nejbližších příbuzných. Nemanželské děti byly v každé generaci. Nebylo to považováno za normální jako dnes, ale rodily se a nebylo jich málo.“
Ano, a místo potratových klinik byly andělíčkářky nebo si ženy, v rámci hesla „urob si sama“, vařily všelijaké dryjáky aby potratily.
Nebyla antikoncepce, ale bohatí lidé měli 1, 2 max. 3 děti.
Moji rodiče pocházeli z vícečetných rodin, my už byli, podobně jako většina bratranců a sestřenic, tři. Jak to rodiče dělali, když antikoncepce ani kondomy nebyly? No; tatínkové si „museli dávat pozor!“
Tady si tak říkám, jak mám křesťan milovat bližního svého…. že. ta slova o čuňárnách a mrdání jsou skutečně velmi křesťanská. No nic, známe to s tím břevnem a třískou.
Zajímavá na článku pana Klimeše mi přišla teze, že do 30ti nevadrží abstinovat nikdo.
Myslím si, že nemusí mluvit o abstinenci. Znám skutečně velmi smutní „přechozené vztahy“ končící rozchody, ale podle katolické věrouky není nic proti ničem uzavřít sňatek třeba ve 20ti letech na studiích a založit rodinu po x letech a s využitím přirozených metod si určit, kdy přivedu na svět děti. To by byl ten případ Karla a jany. proč nemohou dva studenti od 20, 22, 25ti let spolu žít jako muž a žena a užívat krásy manželského pohlavního života???
Pokud je pár přirozeně plodný, tak při symptotermání metodě příliš mnoho potomků na svět nepřivede. A jedno nebo dvě děti je možné i na studiích zvládnout s pomocí rodiny, která má jasno. Jsou to manželé a až dostudují a budou ekonomicky soběstační, tak založí rodinu. Znám katolickou rodinu, kde přesně toto řekli rodiče dívky kolem 20ti lety. jestli je to on, provdej se za něj. A ona se provdala. Tečka.
Lezly mi vždycky na nervy řeči „Hlavně nejdříve dostudovat a až pak svatba“. Ptám se proč??? Kde bude zejména žena hledat po 25 toho pravého partnera.
„Zajímavá na článku pana Klimeše mi přišla teze, že do 30ti nevadrží abstinovat nikdo.“
Typická freudovina – podle sebe soudím tebe. Když byl Freud úchylák, neznamená to, že je úchylák každý. Když Klimeš nedokázal abstinovat, neznamená to, že to nedokáží jiní, kteří berou křesťanství vážně.
Je fakt, že v případě pana Klimeše to bude asi freudovina, jak píšete. V mnoha jiných případech je to ale prostě a jednoduše opakování starého bludu, který se ozývá minimálně od dob sv. Augustina. Inocenc X. zavrhl v bule Cum occasione jansenistickou tezi: „Některá přikázání Boží není možno lidem spravedlivým, i když chtějí a se namáhají, dle přítomných sil, které mají, zachovávati: chybí též jim milost, kterou by se stala možnými.“
Zajímavé je, jak se tento blud obzvlášť vyskytuje vždy v otázkách ohledně sexuální morálky, až už abstinence nebo antikoncepce, takže např. Pius XI. v encyklice Casti connubii zvlášť při rozboru zamezování početí opět toto zavržení zmiňuje a dodává i formulaci tridentského koncilu, která užívá slov sv. Augustina: „Nikdo nesmí se stavěti za onu nesmyslnou a od Otců pod vyobcováním z Církve odsouzenou myšlenku, že totiž prý je nemožno člověku ospravedlněnému zachovávati Boží přikázání. Neboť Bůh nenařizuje nemožných věcí, nýbrž když nařizuje, napomíná, abys udělal, co je v tvé moci, a abys žádal o to, co ty nedovedeš, a pomáhá, abys mohl.“
Možná jsem ale zapomněl na to, že vlastně druhý vatikánský koncil už to zrušil a díváme se na věci nově pod zorným úhlem Lásky, která všechny miluje a dívá se na nás se smyslem pro humor a má legraci z toho, co všechno tak strašně řešíme.
Ano. To je pohodlný blud, který je mezi laiky a kněžími hodně rozšířen. Říkají si: Bůh to nařizuje, ale ono to nejde, tak si to nahradíme něčím, co jde, například, že budeme používat pouze neabortivní antikoncepci místo abortivní. Skutečný Boží požadavek je spíše ideál, ke kterému bychom se měli blížit, i když se nám to nemůže zcela podařit. Takové je smýšlení mnohých.
Skutečný Boží požadavek je samozřejmě ideál, ke kterému bychom se měli maximálně přibližovat. Kolikrát denně hřeší spravedlivý podle Písma svatého? Nulakrát? Nikoli. Tudíž je jasné, že nikdo nedokáže dodržovat všechny Boží příkazy beze zbytku.
Mimochodem Klimeš v článku neříká, že to nevydrží do třiceti nikdo, ale že to vydrží tak 5 procent populace. To je zásadní rozdíl. Pokud je to pravda, řekl bych, že je to plusmínus počet praktikujících katolíků, takže to nebude zase tak zlé.
Kdo tvrdí, že již ospravedlněný člověk nemůže víc hřešit a nemůže již víc ztratit milost, a proto ten, kdo upadá a hřeší, nebyl nikdy skutečně ospravedlněný; nebo naopak že se po celý život může uchránit všech, i všedních hříchů bez zvláštního privilegia uděleného Bohem, jak to církev učí o blahoslavené Panně Marii, anathema sit.
Upřímně, já bych vůbec neviděl u Klimeše nic ateistického. Klimeš je neposlušný katolík, nic víc, nic méně. Pro ještě více neposlušné katolíky (např. Hamplovou) byl i on katolíkem až moc.
Ale obecně znám několik psychiatrů a sexuologů, kteří chodí do kostela, a přitom své pacienty nevyzývají k sexuální abstinenci, aspoň podle svých publikací.
A naopak, nemám k dispozici lékařskou či psychologickou literaturu, která by byla v souladu s katolickou morálkou.
Jj, nedávno mi někdo podává text z LN, já si přečtu kousek a já správně říkám: ,,Nepsala to Hamplová?´´ (Možná to bylo trochu jinak, ale ten styl je prostě provařený.)
Stejně jako při doslechnutí se o rozhovoru Bartáka pro Reflex o křesťanské morálce jsem hned pojal oprávněné podezření, že rozhovor vedl Jandourek :-/
No, ten článek Jeronýma Klimeše je hlavně totálně vnitřně zmatený, má tam více myšlenkových neduhů a vzájemných protimluvů, na to množství slov ani nedává nějaké konkrétní řešení. Jinak bych s posuzováním náročnosti ,,zdrženlivostního požadavku´´ byl opatrný (zatímco jeho správnost uznávám), coby ,,vyhýbavý heterosexuál´´ nejsem odborník na vztahy.
Na Christnetu se objevila reakce J.Balíka, ke které ho vyzvala redakce.
http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3865
1 Kor 7:9 Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit.
Myslím, že hlavní problém dnešní doby je, že neumožňuje řídit se touto radou. Mladí lidé jsou nuceni se trápit. Jediná možnost, jak uzavřít manželství v 18 až 20 letech pro lidi, kteří chtějí studovat, je, že je rodiče budou kompletně živit i s případnými dětmi. Ale myslím, že pokud na to rodiče mají, měli by tuto možnost svým dětem nabídnout. Samozřejmě nejsem proto, aby se brali šíleně „zaláskovaní“ puberťáci, co se znají čtyři týdny, ale třeba roční známost (pokud je oběma 18 a jsou jakžtakž duševně vyzrálí) je dostatečná. Pokud vím, že za rok se opravdu můžeme vzít, že k tomu budou podmínky, myslím, že není tak těžké to vydržet. Ale ve vztahu, kde máte vyhlídku, že nedokážete založit soběstačnou ekonomickou jednotku a nikdo Vám nemůže nebo není ochoten ji sponzorovat, a tak to bude příštích pět, možná i osm let, je to strašně těžké. Řešením toho, co Klimeš správně popisuje (a přichází s debilním řešením, kterým je zrada Kristova učení), je podle mě umožnit mladým lidem, aby se netrápili a mohli vstupovat do manželství v mladém věku. K tomu potřebují podporu své rodiny. Je ale otázka, zda zásada, že muž opustí otce i matku a přilne ke své ženě bude naplněna, když bude muž totálně závislý na penězích rodičů.
Nejen v tomto ale nastává situace, že si prostě člověk musí vybrat. Buď chce vyšší plat později, anebo nižší ihned. Málokdo je na VŠ z donucení, spíše ze společenské konvence.
Takže pokud někdo volá: ,,Chci studovat a zároveň se mi to nechce vydržet, tak mi, milá Církvi, přizpůsob učení.´´, je to takové ,,duchovní levičáctví´´.
Prostě chci-li trhat ze stromu moderních možností osobního růstu, nebudu asi moc tolik trhat ze stromu manželského sexuálního vyžití a zřejmě i partnerských vztahů jako takových.
V podstatě je to ekonomie a otázka osobních preferencí, které si člověk v posledku sestavuje sám.
No, já jsem přesvědčen, že mladí lidé, včetně katolíků, takové „problémy“ zdaleka neřeší. A pokud by jim zpovědníci nějak moc „lezli do svědomí“, udělají to, co přesně J. Klimeš popsal – přestanou za zpovědníky chodit!
Pánové – prostě se smiřte s tím, že mladí lidé nevidí v nahotě, sexu, homosexualitě, „pestrých“ sexuálních aktivitách žádnou čuňárnu. Prostě jste se svými úvahami mimo „hlavní“ proud.
Jak kteří mladí lidé. Jistěže jsme mimo hlavní proud. Ten totiž míří do Sodomy…
,,Chci studovat a zároveň se mi to nechce vydržet, tak mi, milá Církvi, přizpůsob učení.´´
To je samozřejmě špatně. Církev v tomto nic udělat nesmí a nemůže. Ale stát by mohl pomoct. Vytvořit podmínky, aby se dalo zkloubit brzké manželství a studium. A když ne stát, tak rodina by měla určitě.
No, v minulosti lidé byly finančně soběstační už od 18 let z vícero důvodů.
Zaprvé školství bylo takové, že většina lidí byli vyučení, tj. v 18 letech už skončili školu a šli do práce. Dnes musí každý mít bezpodmínečně 5 let vysoké školy, v praxi i déle(kvůli propadávání). A státní propaganda jen chrlí jeden článek za druhým aby všem vtloukla do hlavy nutnost VŠ na jedné straně a nezaměstnávání SŠ vzdělaných lidí. Pamatuji si, že kdysi k nám přijela do školy delegace učitelů z unie, a mezi nimi byl učitel z Finska. Dobře si pamatuji že říkal, že ve finsku 95% lidí mladé generace má vysokou školu. Přejel mě mráz po zádech tehdy. Takové VŠ mají logicky úroveň stěží socialistického učiliště. To bylo na konci 90. let, kdy u nás jen minimum lidí vystudovalo VŠ. Dnes vystuduje VŠ tuším 50%. Na liberecké škole, kde studoval táta v 80. letech nastoupilo 2000 studentů a dokončilo 85 studentů ročně. Myslím že to vypovídá hodně.
Zadruhé lidé nemůžou všeobecně zakládat rodiny, protože musí platit každý měsíc 15 tisíc za hypotéku. Proč? Protože dům s náklady 500 tisíc stojí 4 miliony a za 30 let splácení půjčky splatíte dvojnásobek půjčeného.
Zatřetí, ceny potravin jsou neadekvátní jejich výrobní ceně. Víte kolik jsou výkupní ceny pšenice? 3000 Kč za tunu i méně. A přitom kilo mouky na krámě stojí 7 Kč, a 3/4 kilový bochník chleba 25 Kč! Víte kolik je výkupní cena vepřového? 38 Kč za kg masa, cena drůbežího? 28 Kč za kg masa, cena mléka? 5,5 Kč za litr mléka(které má ale 4% tuku)!
Za čtvrté, boty, oblečení, spotřební zboží, to samé jako u předchozího bodu. Boty z číny nakupované za dolar se prodávají za 100 dolarů. Proč? protože trh ovládají nadnárodní koncerny pro než celé země jsou jen figurky na šachovnici. Na všem mají zisk 1000%. Levně koupit, draho prodat, to je jejich heslo.
Pro zlepšení podmínek by se dalo udělat následující:
1. Návrat obtížnosti škol tak, aby alespoň polovina národa měla jen učiliště, a stačilo to k živobytí.
2. Stát si přestane hrát na židy a přestane půjčovat na úrok a zavede bezúročné půjčky+ založí vlastní banku která bude půjčovat zcela zdarma.
3. Zákonem nařízené max. ceny na krámě a min. ceny výkupní.
4.Založení státem vlastněné sítě maloobchodů jako kdysi Jednota.
5. Na náklady státu zkoupení všech obchodů nadnárodních řetězců.
6. Obnova textilního, obuvnického, stavebního, strojního apod. průmyslu.
7. Silné zdanění zahraničního zboží.
Těch 7 bodů je na můj vkus hóóódně nalevo, ale snad by se aspoň něco dalo vybrat či modifikovat.
Ten rozbor před tím, to by asi bylo na dlouho, sám nemám takový přehled…
Aneb vítejte v komunismu s lidskou tváří, že?
Nevím nevím, ale distributivism je daleko lepší.
Budovat ze státu ještě většího molocha, který se bude, s prominutím, srát prakticky do všeho, to mi nepřijde jako dobrý nápad.
Malý, efektivní státní aparát, který bude zajišťovat jen to, co si občané nezajistí sami, nebo prostřednictvím místní samosprávy – de facto jen armáda a policie.
Církvi se navrátí majetek, převezme úkol státu v sociální oblasti, uvolní se například zákony stran zbraní, kterou bude moci vlastnit každý bezúhonný občan (lépe – poddaný, protože se samozřejmě jedná o království), atd.
Leč, v současné době rozbujení rakovinného nádoru levičáckých vlád a polofašistických neznabohů u kormidla, toto zůstává jen utopií.
Přesto si myslím, že požadovat od státu tyto věci, jež zmiňujete, značí slabou osobnost, neschopnou postarat se sám o sebe.
2hamish: Nevím, co je na tom komunistického?Mohl by jste mi, laskavě zdělit co? Naopak komunisté nám dnes vládnou a nic z toho nedodržují. Víte nejúčinější způsob vymazání křesťanské víry národa je nabulíkovat lidem, že si můžou dělat co se jim zlíbí a chovat se k bližnímu jak se jim zlíbí, že nemusejí mít žádnou lásku k bližnímu. Všecny ty body co jsem psal hlásal P. Andrej Hlinka. Přijde Vám Hlinka jako komunista? Co je komunistického na to, aby zemědělci dostali spravedlivou odměnu a aby hospodině nakupovala za spravedlivou cenu. Co je komunistického aby stát byl plný fungujících továren,místo toho aby tu byli montovny východoasijských otrokářů a domácí průmysl tu nebyl? Nedá se konkurovat, když někde na světě dostávají dělníci plat hrst rýže na den. Konkurovat se dá, leda tak že by jste chtěl zavést asijské podmínky a platy. Samozdřejmě, pokud by jste byl libertarián co má jakoukoliv kontrolu jako sinonimum hříchu tak by to bylo pro Vás komunistické. To ale doufám nejste. Když jsem napsal stát myslel jsem že to vykoná stát a bude vykonávat z krátkodobého hlediska. V úvaze jsem počítal s tím že by se stal zázrak a najednou nastoupil křesťanský panovník a ten musel současnou situaci změnit. Pro mě ale když říkám stát nemyslím tím úředníky jako spíš mocenskou složku státu, tedy panovníka, šlechtu a církev aj.
A co se týče poslední věty, jděte laskavě někam , nikdy jste neslyšel o 8. přikázání?
Fufni, fufni 🙂
Jak křesťanský závěr, Andy.
Nezlobte se, ale vaší demagogií se zabývat nebudu. Své jsem řekl, na svém trvám. Jen slaboch touží po tom, aby za něj prakticky vše dělal stát.
Nepotřebujeme stát, který se bude do všeho možného montovat, občany přisávat na cecek sociálních dávek a pomoci, znárodňovat to, co má být v soukromých rukách.
Potřebujeme stavovskou společnost – distributivism – tak, jak ho nastínil papež Lev v Rerum novarum (což vám doporučuji k přečtení), protože právě v opozici k ní vznikaly tzv. Lidové strany. Tedy i ta Hlinkova.
V kolika letech se ženili muži v době, kdy byla církev ještě silná? A v kolika letech se vdávaly ženy?
Muži byli často mnohem starší, již zajištění, ženy mladé. Lidé se nebrali z lásky, spíš z rozumu. Bylo to tak správně? A pokud ne, kdy to tedy bylo správně?
V 19. století tuším ženy 20 let a muži 25 v průměru při svatbě.
Při sňatku je podle mě rozum důležitější než romantická zamilovanost. A pravá láska by měla pojmout oba faktory.
Taky jsem někde v komunistické učebnici psychologie četl (snad jen jako citaci starší lidové moudrosti), že věk nevěsty by měl být X = N/2 + 7, kde N je věk ženicha.
Co je láska, pane Davide?
„Vědomé chtění dobra druhému“.
Je to právě naopak.
Dříve se lidé brali z lásky, dnes se berou z vypočítavosti, ze zamilovanosti (pouhé poblouznění smyslů, chemická reakce) atd.
ad honzah: z kterého roku ta učebnice byla? Já měl vždycky za to, že tento vzorec poprvé publikoval C. Parkinson ve slavné knize Zákony profesora Parkinsona (1958) 🙂
I dřív se stávalo, že si musel ženich na svou nevěstu počkat. Jak se zpívá v té písničce: Když jsem já sloužil to první léto, vysloužil jsem si kuřátko za to. Nevěsta přichází až v 7.či 9.roce. Podobné to měl praotec Jákob.
Stále mne napadá otázka, co s lidmi (muži), kteří vinou invalidity či z jiného důvodu si nevěří, že by dokázali uživit rodinu a právě z toho důvodu propadají depresi, protože mají pocit, že se nedokáží ubránit hříchu buď nemanželského sexu s užitím kondomu, nebo sebeukájení?
A co se ženami, které si taktéž nevěří, že by dokázaly žít v manželství a vychovat děti, a z toho důvodu propadají depresi?
Konečně, nejsou náhodou tito lidé častou a možná nutnou součástí všech náboženských válek a převratů?
K tomu musím zopakovat již zmíněnou skutečnost, že minimálně v českojazyčném prostředí neexistuje psychoterapie respektující katolickou (ale v tomto případě spíš obecně křesťanskou) morálku, stejně jako neexistuje taková odborná literatura. Existují pouze přístupy zcela otevřeně protikřesťanské (Uzel, Weiss, Hrouzková-Doležalová) a potom přístupy, které se snaží tvářit křesťansky a prorodinně (Brzek, Klimeš).
Je mi jasné, že pokud by někdo psal vlastní autorská díla v souladu s katolickou morálkou, měl by v lékařském či psychologickém prostředí problémy. Ale překladům snad nikdo nebrání, navíc by teoreticky mohly být pseudonymní.
Když si vezmete Aardwega, tak celé vyznění té knihy opravdu nesměřuje k sexuální abstinenci, naopak má tendenci dělat z homosexuálů tvrďáky, a skoro se až dá říct, že taky „klátiče“. Což je problematické jak samo o sobě, tak také tím, že velká část lidí s homosexuálními sklony je dost psychicky labilních a na roli otce si nevěří, a není jisté, zda z nich Aardwegova kniha dobré otce udělá, spíš se obávám, že nikoli.
A zde se obloukem vracím k tomu, že k homosexualitě se uchylují často právě ti lidé, kteří si nevěří na roli otce či matky.
Co s nimi? No, život holt není peříčko. Viz Matouš 19, 12.
Ovšem sám za sebe nedokážů kamenem ani napřáhnout, jak jinak…
Já si opravdu nemyslím, že by staromládenectví člověka mělo nějak výrazně přepólovat na homosexualitu.
Podle mě je to blbost, spíš si dovedu představit, že na to mohou mít vliv vzorce z dětství (viz např. 13. komnata Jiřího Hromady).
Vy jste asi nečetl Aardwega.
Doktor Krabec?
O předmanželském životě za doby našich předků my nedávno vykládal známý farář z Českomoravské vrchoviny. Drtivá většina sňatků sedláků byla, když novomanželka byla těhotná, narození prvního dítěte v matrice nebylo po 9 měsících po svatbě. Vysvětloval mi to, že došlo k dohodě mezi rodiči nevěsty a ženicha a teprve když nevěsta otěhotněla, tak se domlouvala svatba, protože sedlák potřeboval plodnou ženu aby měl dědice gruntu. Nemohl riskovat, že si vezme neplodnou, protože rozvody byly tabu a panchart nemohl být uznávaným dědicem gruntu. Takže vážení, nedělejte si iluze o našich předcích, v matrikách na farách je to všechno zapsané černé a bílým. O tom, že sňatky nebyly z lásky, ale dohodnuté mezi rodiči nemějte pochyby.
Který farář, kde to bylo, jací konkrétní lidé?
Nedělám si iluze, ale takto je to pouze JPP, víme?
Napište mi svou soukromý e-mail a já Vám to pošlu, nechci jeho jméno vláčet na těchto stránkách. Info JPP také nemám rád.
Já četl katolickou knihu z konce 19. století, kde se porovnávaly dle morálky různé Země a regiony Evropy. Čísla to byla hrůzostrašná. Např. v Londýně byla v průměru každá 7. žena prostitutka, v celé Velké Británii každá 9. Na kontinentě to nebylo o moc lepší. Počet nevěstinců ve velkých městech byl v stovkách, ba i v tisících. Syfilis ve velkých městech mělo přes 50% obyvatel. Byly tam také zprávy různých farářů, kteří tam psali, že sexuální zdrženlivostí před svatbou se neřídí bohužel skoro nikdo navzdory napomínání duchovních (dnes už se ani nenapomíná). Duchovní psali, že 9 z 10 nevěst již nejsou panny, venkovští muži otevřeně prohlašují, že si nikdo ženu nebere, dokud si ji „nevyzkouší“, počet narozených dětí 8. a dřívější měsíc po svatbě byl extrémně vysoký. To, co píše pan Řezníček – tomu úplně věřím. My jsme na tom ve skutečnosti v dnešní době ještě o mnoho hůř, akorát už není tolik nevěstinců a nemocných pohlavními chorobami, protože existují všelijaké prostředky, jak těmto věcem předcházet, pak také TV, internet atp.
ad smajlík: ano, jsme na tom hůře ale také v tom, že se najdou chytrolíni, vydávající se za katolíky, kteří se snaží tento zoufalý stav ospravedlnit a k jeho obrazu ohnout své morální učení a pastýři proti nim nijak nezasáhnou
19. století bylo stoletím liberalismu, tj. té ideologie, kterou nám tady prosazuje Václav Klaus řečený Pružinský. Veškerá konzervativní rétorika bledne před skutky těchto lidí.
„Já četl katolickou knihu z konce 19. století, kde se porovnávaly dle morálky různé Země a regiony Evropy. Čísla to byla hrůzostrašná. Např. v Londýně byla v průměru každá 7. žena prostitutka, v celé Velké Británii každá 9. “
Dnes jsem poslouchal ve zprávách: Na Václavském náměstí je 17 nevěstinců, další se budují. Radnice s tím nemůže nic dělat. 80 procent dívek které se tam nabízejí jsou pražské vysokoškolačky.
A čo my chudáci po 50-tke a žena po prechode a už sa jej nechce… škoda reči…
Dotaz na katolické filosofy: antikoncepční mentalita:
Katolíci by měli mít jasno. Antikoncepce není dovolena (přirozené plánování rodičovství ano, ale to není contra-ceptio)
…
Co ale s tímto postojem. Filozof praví – lidstvo došlo k velikému rozvoji – létáme na Měsíc, pronikli jsme do atomu… Jedním z NEJVĚTŠÍCH objevů dvacátého století je fakt, že člověk může a má mít plně pod kontrolou svou plodnost. Že se může rozhodnout kolik přesně chce mít dětí či nemít žádné a to i v manželství….podařilo se s velikým úsilím oddělit v sexualitě pro-kreační fenomén a učinit sex svobodným, to jest re-kreačním, ad-libitním.
Je to svým způsobem právo člověka, lidí obecně – (všimněme si, že neříká – „módně“ – ženy – (nepodléhá feminismu)…
…
Jak na toto argumentovat z hlediska přirozeného zákona (říci – zakazuje to Církev – zde nepomůže.)
…
Já se domnívám, že existuje dvojí plodnost – tělesná, duchovní. (Například Matka Tereza z Kalkaty, nebo otec Pio se vzdal plodnosti tělesné /celibát/, a jejich život byl naplněn plodností duchovní.)
…
Výše uvedené „myslitelství“ je dle mého chápání nečím „proti srsti rozumu“ (zvlášť to tvrzení o učinění sexu svobodného (tedy plození je otroctví, od kterého je třeba „osvobodit“(?!).
…
hormonální antiko je abortivní, o tom není tento dotaz, podobně neřeknu hypotetické jméno filozofa, či myslitele (aby nebyl např. automaticky zařazen do škatulky): jde o princip…člověk, svrchovaný pán nad plodností….
Pax
Jan