Sv. Jan Maria Vianney

Nic není tak krásného jako čistá duše. Kdybychom tomu správně porozuměli, nebylo by možné, abychom o čistotu duše přišli. Čistá duše je oproštěna od vazby na hmotu, od věcí pozemských a sama od sebe. Právě proto svatí zacházeli se svým tělem tak přísně, právě proto mu odpírali i věci potřebné, nedovolovali mu ani o pět minut později vstát, zahřát se, něco snít. Hleďte tedy: To, co ztratí tělo, dostane duše, to, co ztratí duše, dostane tělo.

Čistota přichází z nebe. Musíme o ni Boha prosit. Pokud o ni prosíme, tak ji dostaneme. Máme dělat vše, co je v našich možnostech, abychom ji neztratili. Své srdce musíme uzavřít před pýchou, smyslností a všemi ostatními vášněmi jako se zavírají dveře a okna, aby nikdo nemohl vniknout dovnitř.

Jaká je to pro anděla strážného radost, když chrání takovou čistou duši. Milé děti, je-li duše čistá, pak k ní celé nebe vzhlíží se zalíbením.

Čisté duše budou obklopovat našeho Pána. Čím byl kdo čistší na zemi, tím blíže u něho bude v nebi.
Je-li srdce čisté, nemůže se obejít bez lásky, protože nalezlo pramen lásky, jímž je Bůh. „Blahoslavení,“ praví Pán, „jsou ti, kdo mají srdce čisté, neboť budou vidět Boha.“

Milé děti, ani nedovedeme pochopit tu moc, jakou má čistá duše nad Bohem. Ne ona koná vůli Boží, ale Bůh koná vůli její. Pohleďte na Mojžíše, tuto čistou duši. Když chtěl Bůh potrestat židovský národ, řekl mu: „Nepros mě, neboť můj hněv musí vzplanout proti tomuto lidu.“ Mojžíš však přece prosil a Bůh jeho lid ušetřil. Dal se obměkčit, nemohl odporovat prosbě této čisté duše. Ach, milé děti, duše, která nikdy nebyla poskvrněna prokletým hříchem, dosáhne všeho, o co Pána prosí.

K zachování čistoty je třeba tří věcí: život v přítomnosti Boží, modlitba a svátosti. Pomoci mohou i poučné knihy, jsou potravou pro duši.

Jak krásná je čistá duše. Náš Pán dal jednu čistou duši vidět svaté Kateřině, ta poznala její krásu a řekla: „Pane, kdybych nevěděla, že je jenom jeden Bůh, myslela bych si, že ona je Bohem.“ Boží obraz se zrcadlí v čisté duši jako slunce ve vodě.

Čistá duše je předmětem obdivu tří božských osob. Otec pozoruje své dílo: „To je můj tvor!“ Syn vidí cenu své krve. Poznává krásu, která ho tolik stála. Duch svatý přebývá v čisté duši jako ve svém chrámu.

Cenu duše poznáváme také z námahy, jakou si dává ďábel, aby ji pokazil. Peklo se spojuje proti ní, nebe pro ni. Ach, jak je veliká.

Abychom si hodně živě představili svou vznešenost, musíme často myslet na nebe, na horu Kalvárii a na peklo.

Kdybychom dobře porozuměli tomu, co znamená být dítětem Božím, bylo by nemožné, abychom konali něco zlého, byli bychom jako andělé na zemi. Být dětmi Božími! Ach, krásná důstojnost!

Je v tom něco krásného: Mít srdce a i kdyby bylo jakkoli malé, používat ho k milování Boha. Jak hanebné je pro člověka ponižovat se tak hluboko, když ho Bůh tak vyvýšil.

Když se vzbouřili andělé proti Bohu, učinil Bůh člověka a tento malý svět. Bůh viděl, že tito andělé už sami nemohou požívat blaženost, pro kterou je stvořil. Tento svět, který vidíme, nám Bůh dal, aby jeho plody živily naše tělo. Ale i duše má být živena. Ale poněvadž duši nemůže živit nic stvořeného, ráčil jí Bůh dát za pokrm sám sebe.

Ale jaké je to veliké neštěstí! Tak málo využíváme tuto božskou potravu, abychom se upevnili na cestě pouští tohoto života, abychom se zachovali k životu věčnému. Jako člověk, který u plného stolu umírá hladem, tak nechají mnozí uplynou padesát šedesát roků, aniž živí svou duši.

Ach, kéž by křesťané dobře pochopili řeč našeho Pána, který jim říká: „Nedbám na tvou ubohost, proto chci vidět na blízku tuto krásnou duši, kterou jsem stvořil pro sebe. Utvořil jsem ji tak velikou, že jenom já ji mohu naplnit. Učinil jsem ji tak čistou, že jenom moje Tělo ji může živit.“

Náš Pán vždycky vyznamenával čisté duše. Všimněme si svatého Jana, milovaného učedníka, který na prsou Páně odpočíval. Svatá Kateřina byla čistá, proto se tak často procházela rájem. Když umřela, vzali andělé její tělo na horu Sinaj, na které dostal Mojžíš přikázání Zákona. Bůh ukázal, že čistá duše je mu tak milá, že zasluhuje, aby i její tělo, které mělo podíl na její čistotě, bylo pohřbeno anděly.

Bůh s láskou pozoruje čistou duši, uděluje jí všechno, zač prosí. Jak by mohl něco odepřít duši, která jen pro něho, skrze něho a v něm žije? Hledá ho a Bůh se jí ukazuje. Volá ho a Bůh přichází. Vytváří s ním jednotu, spoutává jeho vůli. Čistá duše může mít dokonce moc nad dobrým srdcem našeho Pána.

Čistá duše je u Boha jako dítě u své matky. Mazlí se s ní, objímá ji, tak jako se mazlívá matka se svým dítětem a bere je do náručí.

sv. Jan Maria Vianney

Text převzat z knihy P. Marek Dunda (ed.): Promluvy sv. Jana Marie Vianneye, ze „svobodné knihovničky“ A.M.I.M.S.u (dříve Tiskového apoštolátu FaTymu).