Pochod pro život očima účastníků
Včera jsem slíbil, že Duše a hvězdy zprostředkují čtenářům pohled na sobotní Pochod pro život očima jeho účastníků. Dva se nám skutečně ozvali a svůj pohled nám v písemné podobě zaslali, tudíž je zde s radostí zveřejňuji. Musím konstatovat, že jsou pojaty opravdu velice rozdílně. Autorem prvního je Pavel Horáček, místopředseda jihomoravských MKD a organizátor brněnské větve pro-life pochodu Odvahu k životu, autorem druhého je Hamish, internetový debatér na těchto stránkách velmi dobře známý. Hamish také laskavě poskytl fotografie, které jsou v článku použity.
Ignác Pospíšil
Pochod začíná
Můj pohled na letošní Pochod pro život
V sobotu jsem se zúčastnil pochodu, který každoročně pořádá Hnutí Pro život ČR, kterého jsem členem. V dopoledních hodinách jsme dorazili do Prahy a vydali se ke kostelu sv. Jiljí, kde jsme měli možnost seznámit se s prací organizací, které usilují o to, aby v naší zemi bylo pro každého právo na život. Velice si vážím jejich práce pro tuto společnost a tímto jim ještě jednou ze srdce děkuji.
Po prezentaci pro-life organizací začala mše svatá v chrámu sv. Jiljí, kterou celebroval pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka. Chrám byl zcela naplněn lidmi a mnozí museli bohoslužbu sledovat jen dveřmi, protože uvnitř již nebylo místa. Okolo 14. hodiny bohoslužba skončila a účastníci se vydali na pochod Prahou. Průvodu přihlíželi jak turisté, kteří si nás fotili, tak i Pražané. Za celou dobu pochodu jsem se nesetkal s tím, že by nastaly nějaké problému, konflikty a podobně, přestože při jakékoli jiné akci je zcela běžné, že se něco takového přihodí. Ale při Pochodu pro život neměli členové policejního anti-konfliktního týmu snad žádnou práci.
Nakonec jsme dorazili až na Václavské náměstí, které je vždy místem dějinných zvratů a historických okamžiků našeho národa. Prostranství před sochou svatého Václava zaplavili účastníci a při společném zpěvu svatováclavského chorálu se nejednomu z nás objevila slzička v oku. Následovaly projevy, které by svou hloubkou dokázali oslovit kohokoli. Poté se shromáždění v poklidu rozešlo.
Jak mi potvrdili členové vedení Hnutí Pro život ČR, na tento pochod zvali všechny veřejné činitele: všechny ministry, poslance, senátory, hejtmany… Ale nikoho z nich jsem tam neviděl. Je vidět, že je tato problematika vůbec nezajímá, že nejsou ochotni dělat něco pro pomoc těhotným ženám v nouzi a že jim nevadí, když se zabíjejí děti, děti tohoto národa. Je až k pláči, jak někteří činitelé o těchto tématech mluví v televizi, hlavně před volbami, ale nic konkrétního zatím neudělali.
Jsem však rád, že všichni politici nejsou stejní: mezi účastníky pochodu jsem zahlédl jak předsedu KDU-ČSL pana Pavla Bělobrádka, tak i místopředsedu pana Pavla Svobodu.
Pavel Horáček
Pochod pro život z pohledu integristy
Mše u sv. Kateřiny
Do Prahy jsem dorazil jen tak tak, abych stačil doběhnout ke svaté Kateřině, kde se sloužila jediná mše svatá dnešního dne. Přišel jsem akorát na Introibo. Pater Juchelka zpíval opravdu krásně, stejně i paní Janštová na kůru. Cca padesát účastníků sedělo porůznu v lavicích, i zezadu nebylo těžké identifikovat několik známých firem reakčních i jiných živlů, příznivců Bratrstva i východnícho obřadu.
Po mši svaté jsme vytvřili skupinku nejtvrdšího jádra a vydali se směr Husova ulice. U jezuitského kostela svatého Ignáce jsme opustili do té doby vedoucí skupinu moravských protipotratových aktivistů, z nichž nejznámějším byl nepochybně doktor Malý. Tentokráte bez slušivé hučky.
Netrvalo dlouho a už jsme stáli na rohu dominikánského kláštera na Starém Městě, pozorně sledující čilý ruch kolem. Rojení policistů, kameramanů známých televizí, kteří dávno mají v popisu práce lhát našim drahým ovcím, totiž spoluobčanům. Ať už o počtu protestujících, nebo o pravé podstatě zrůdné genocidy na nenarozených.
Zvláště vtipné nám přišly dlažební kostky rozmístěné po celé délce ulice, neboť přímo vybízely k použití. Leč cíle se nedostavily, takže zůstalo jen u vtipných poznámek… 🙂
Někteří pánové si zapálili a tak nám docela hezky utíkal čas do konce děkovaček, květin a dojatých slov, která mezitím proudila uvnitř svatého Jiljí. Vše má ale svůj konec, mimo milosrdenství Božího, takže po cca půl hodině se vyrojili ti, kdož brali účast na Novus ordo, a celý Pochod pro život mohl začít.
Takticky jsme zvolili poslední místa v průvodu, pamětlivi slov našeho Pána, že poslední budou prvními. Někteří z nás se už objevili v předchozích letech na fotkách v jistých plátcích a neradi by si to zopakovali.
Za modlitby růžence, která tentokráte nebyla centralizovaná, ale různé skupinky se ji modlily různě (díky Bohu, tlampače nesené na zádech protestujících se omezily na minimum). Trasa pochodu byla letos jiná, než roky předchozí, takže si turisté zástup bílých křížů mohli vyfotit i pod Prašnou branou a před kostelem Svatého Kříže. Minuli jsme výstavu plakátů „Stop genocidě“, někteří protestující podepsali připravené archy, takže se celý had ještě víc roztříštil.
Svatý Václav už byl ale nedaleko. Zde se dalo konečně odhadnout, kolik asi lidí přijelo. Ačkoli mnoho známých tváří chybělo, přesto šlo zhruba o dva tisíce těch, jimž není lhostejné zabíjení nenarozených dětí. S přibívajícími proslovy však jejich řady řídly, protože nebylo slyšet slova.
Tvrdé jádro po požehnání odešlo na pivo a ostatní se rozjeli do svých domovů. Nezmínil jsem účast biskupů Launa a Hučka v Pochodu. Ale to je snad patrné z fotek. Celkový dojem je trochu rozpačitý, ale dobré věci se snad pomohlo.
Hamish
Tak na toto žaludek nemám! Stoupenče bratrstava svatého Pia X. – tedy „lefébristů“, je to velmi smutné, jak zde píšete o jediné mši svaté plně v rozporu s vyjádřením svatého Otce! Pravděpodobně je zbytečné to říkat Vám, ale pro ty, co netuší jak to vlastně je, budiž zvláštním znakem tvrdost a kouření – s těmito znaky se v lefébristickýc kruzích setkávám a připadá mi to jako něco, co má každý lefébrista (většinou mladý muž) splňovat, jinak to není ono.
Osobně jsem byla na mši svaté také a ne u svaté Kateřiny, i když jsme tam původně s manželem měli namířeno.
Ten, kdo odmítá mši svatou v nějaké formě (máme několik uznaných ritů) nectí autoritu svatého Otce podle přání Pána Ježíše.
Magdaleno, z ucty k Vasemu manzelovi na Vas budu hodny a nevynadam Vam do hloupych demagogu.
V kazdem pripade, znovu tu diskutovat problematiku NOMu, vazne nemam silu, chut a vlastne ani cas.
Snad tedy jen tolik, ze me Vase reakce mrzi, protoze jste za cela ta leta nic nepochopila. Dokonce ani vztah katolika k casnym dobrum.
P.S. Omlouvam se vsem za straslivy pravopis a gramatiku.
kouření cigaret je 1.odporný a smradlavý zlozvyk a/nebo 2. duševní nemoc z kategorie závislostí.
V obou případech je trapné dávat ostentativně najevo, že něčím takovým trpím…
zvlášť katolík v době postní….
Madlénka je hodná. Ne zbytečně bystrá, ale opravdu moc hodná. Kdyby mlčela, byla by bývala mohla být považována i za moudrou, což by však mohlo být do budoucna nebezpečné.
ad Dr. – falešná dilemata, pane doktore. Katolická mravouka říká něco jiného.
ad solipso – já vím, proto mě to mrzí.
Co říká katolická mravouka o kouření?
Buď víte, pak je vaše otázka zbytečná, nebo nevíte a není problém do ní nahlédnout.
Ve zkratce – v přiměřené míře, přijatelné časné dobro.
Já netuším, co je „lefébrista“. Ale sestersky katolicky mi vysvětlete – neb zřejmě patřím i mezi „ty, co netuší, jak to vlastně je“: Jak to tedy vlastně je? Prosím fakta, bez urážení, bez zobecňování o typických znacích. (Pro jisotu přidávám, nepište mi o tom, jakým stylem se kdo vyjadřoval a zda se vám to líbilo. Pište o faktech.)
PS: Pro jistotu dodávám, že jsem nebyl. „Nejtvrdší jádro“ totiž zůstalo doma.
„Lefebvrista“: theologicky nevyjasněný pojem:) :
věřící, který přijímá doktrinální odlišnosti od klasického učení Církve katolické, které učil zakladatel Kněžského bratrstva sv. Pia X., msgre Marcel Lefebvre a tradují jeho žáci, theologové. Věřící, pro něž je formací myšlení biskupů a kněží FSSPX.
Typické znaky:
Radikální kritika Druhého Vatikánského koncilu, především jeho dvou dokumentů: Dekretu o ekumenismu (Unitatis redintegratio) a Deklarace o náboženské svobodě (Dignitatis humanae).
Odmítání, či snižování vážnosti současného katolického ritu. …“platný, ale ne zcela katolický“.
Kruhová kritika vůči církevním hnutím. (Např. Focolare, ale v někt. případech i Opus Dei atd.)
„Lefebvrista“ uznává současné(ho) papeže (tedy od bl. Jana XXIII. až podnes). Tím se liší např. od „sedevakantistů“, či „dohnalovců“:).
Dle mínění klasických theologů jej ale moc neposlouchá. (tzv. „protiřímský afekt“.)
…
Kdo „lefebvristou“ není:
Věřící, který podporuje „tridentinský“ (gregoriánský) ritus, ve shodě s Církví.
Věřící, mající v úctě katolické konzervativní myslitele, staré formy vyjadřování víry.
..
Bohužel, někteří dnešní „myslitelé“ považují za „lefebvristy“ téměř každého, kdo slouží ve starém ornátě a dovolí se modlit pár slov v latině.:((. Pak se z tohoto pojmu stává nadávka.
I když se výraz běžně používá, je občas považován za pejorativní. Existuje alternativní výraz – lefebvrián, tradicionalista (ale to je nepřesné, opět – větší množina), integrista, integralista (ale také nepřesné – jsou takoví, co nechtěji mít vazby na FSSPX)
Pax et bonum
Jan
Zase plno nesmyslů a polopravd, že, Jene?
NOM není současným katolickým ritem, protože není katolickým ritem.
Kruhová kritika je co?
Dle mínění klasických teologů je neposlouchá? A to jste sebral kde?
Naopak, dle mínění klasických teologů naopak takový lefebvrista přesně zachovává to, co se rozumí „poslušností“. Docela by mne zajímalo, kterými klasickými teology chcete své obvinění lefebvristů z nesposlušnosti podložit. Já mám svatého Tomáše, co vy?
„Věřící, který podporuje “tridentinský” (gregoriánský) ritus, ve shodě s Církví.“
Ve shodě s Církví? Takže příznivec Bratrstva podporuje tyto v neshodě s Církví? To je ovšem vypečená situace, protože Bratrstvo stále tvrdí, že v rozporu s Církví je naopak současná teologie inspirovaná modernismem a DVK, jež jest papežem a prominentními teology zastávána.
Jak z toho ven?
Dokážete, že Bratrstvo je v rozporu s Církví? Nebo identifikujete Církev s tím, co předkládá k věření gulášek uvařený na a post DVK?
Samé otázky, Jene, samé otázky.
Nepochybně opět vyprodukujete obsáhlý elaborát, který však nepřinese nic nového. Toliko zopakuje všechny „argumenty“ konzervativců („papeže je třeba poslouchat – ne, vždy ne, ale je třeba ho poslouchat…NOM je katolický, protože to říká papeže – protože to říká papež, je NOM katolický..blá, blá, blá…“)
ad Jan: můžete mi prosím vysvětlit (nejlépe uvést nějaký příklad), co to jsou „doktrinální odlišnosti od klasického učení Církve katolické, které učil zakladatel Kněžského bratrstva sv. Pia X.“?
Nepochybně opět vyprodukujete obsáhlý elaborát, který však nepřinese nic nového. Toliko zopakuje všechny “argumenty” konzervativců…
Odpověděl jste si sám…
Takže raději budu mlčet…:)
Jan
Ad: Michal ID.
Zeptejte se msgre Levady. Nebo někoho, kdo je mu blízký. Věřím, že dostanete fundovanější odpověď, než kdybych se pokoušel já :-). Ale, domnívám se, že s tím zde nehneme.:) V Římě to půjde lépe. Doufám. Už posun od „právní“ k „doktrinální“ pozici je pozitivní.
Pax
Jan
„Věřící který přijímá doktrinální odlišnosti od klasického učení Církve katolické..“ Ve vší úctě, já nevím, jestli se smát nebo brečet. Parafrází marxistického výroku k Hegelovi: vraťte se, prosím, z hlavy na nohy.
Ještě jednou pomalu si přečtu, že mě nešálí zrak: D-O-K-T-R-I-N-Á-L-N-Í… Ne, fakt jste to napsal.. Auuu, to opravdu bolí. A u vás mě to – bohužel nemile – překvapuje..
ad Jan: já Vám teď fakt nerozumím … naivně jsem předpokládal, že když takovou „definici“ napíšete, tak že ji také umíte vysvětlit … nebo to odněkud citujete? Pak by stačilo uvést zdroj.
Nechci to tu soudcovat, ale přesto si neodpustím 2 otázky na místní ,,integr(al)isty´´, které mě hlodají delší dobu:
1) Mám z Vás dojem, že když něco (bez slavnostního vyhlášení dogmatu) napíše v encyklice Benedikt XVI. (třeba o ekumenismu), tak je to nezávazné, ale když něco (bez slavnostního vyhlášení dogmatu) napíše v encyklice třeba Pius X. (typicky o zednářích či modernismu), tak je to závazné. Čím ten rozdíl?
2) A jak je to se závazností v mravních otázkách? Když např. Církev (třeba papež v encyklice) vyhlásí, že tělesné spojení s kondomem je samo o sobě hříšné, ale neučiní tak slavnostním způsobem, je to závazné, anebo to není závazné? (Sám jsem kondom nikdy nepotřeboval a nepoužíval a v pochybnosti předpokládám, že něco špatného na tom bude. Takže to neberu jako ústřední morální problém, ale jako velice frekventovaný příklad.)
RE:Honzah
Zdánlivě jednoduchá otázka, která je ale nepoměrně složitější než se zdá. Jen stručně:
Magisterium neboli Učitelský úřad Církve existuje ve dvou zvláštních režimech: mimořádném a řádném.
Mimořádný se odvozuje z formálních a autentických definicí všeobecného koncilu nebo od papeže samotného. To znamená od ekumenického koncilu nebo papežova učení ex cathedra. Pak se jedná o pravdy de fide divina et catholica, což znamená, že jim každý katolík musí věřit vírou Božskou a katolickou. Do této kategorie spadají „symboly nebo vyznání víry“ – Vyznání víry (např. Apoštolské, Tridentské..), Protimodernistická přísaha apod. Také do této kategorie spadají „teologická odsouzení“ nebo taková prohlášení, která kvalifikují a odsuzují určité výroky jako heretické.
Řádný se manifestuje jako pravdy, které jsou vyjádřeny denním nepřetržitým učením Církve a vztahuje se k univerzální praxi Církve spojené s vírou a mravy jak se projevují v jednomyslném souhlasu Otců, rozhodnutích římských kongregací, která se týkají víry a mravů, souhlasu věřících, ve všeobecných zvyklostech nebo praxi spojených s dogmatem (což zajisté zahrnuje i římskou liturgii neboli tradiční mši) a v různých historických dokumentech, v nichž se deklaruje víra. Do této kategorie spadají i papežské encykliky. Papežské řádné Magisterium je pak takové, kdy zdrojem je papež, univerzální je takové, které se odvozuje od biskupů v jednotě s ním. I tyto pravdy, jak učí První vatikánský koncil, jsou pravdami de fide divina et catholica.
Problém přijímání a nepřijímání něčeho z encyklik spočívá v tom, že existuje více názorů. Někteří teologové prohlašují, že učení řádného Magisteria nejsou zavazující a jiní tvrdí, že řádné Magisterium může čas od času obsahovat omyl. Ještě jiní tvrdí, že neomylností jsou pokryty jen ty nauky v řádném Magisteriu, které se učily všude a vždy, případně z nich platí jen to, co je vyjádřeno absolutní nebo slavnostní terminologií a formou (např. Dogma o nanebevzetí Panny Marie bylo vyhlášeno Piem XII. Apoštolskou konstitucí Munificentissimus Deus, ale v celém dokumentu má punc neomylnosti de facto právě jen 1 věta.)
Když to nějak zestručním, platí, že nauka je de fide divina et catholica, pouze když je Církví neomylně vyhlášeno, že je Bohem zjevená. Z toho důvodu se tento pojem nevztahuje na nauku, o níž člověk ví, že je Bohem zjevená, ale která nebyla Církví vyhlášená jako takto zjevená (de fide divina), ani se nevztahuje na nauku, kterou Církev neomylně vyhlásila, ale kterou formálně nepředkládá jako zjevenou (de fide ecclesiastica), ani na tu, kterou Církev učí bez uplatnění své neomylné autority. Pokud nauka není de fide divina et catholica, osoba, která ji odmítá nebo zpochybňuje, není heretikem, ačkoliv takové odmítání nebo zpochybnění může být těžkým hříchem.
Pokud jde o ty encykliky, neobsahují vždy neomylné učitelské rozhodnutí, avšak pro věřící mají velkou závaznost, neboť vykládají stanovisko Církve ve věcech víry a mravů.
Co se týká kondomů, stěžejní v moderní době byla encyklika Humanae Vitae. Ta potvrzuje a dále rozvíjí tradiční postoj Církve k sexualitě a plánovanému rodičovství, vyjádřený předtím např. v encyklice Casti connubii Pia XI. Jak praví wikipedie: „V katolickém teologickém prostředí existují i názorové proudy (teologický disent), které některé závěry této encykliky odmítají. Nicméně tuto encykliku upřesnila, rozšířila a učitelskou autoritou podpořila řada dalších oficiálních církevních dokumentů..“ včetně těch od JPII a BXVI. Takže pro vás stejně jako všechny katolíky je závazná. Druhou věcí je, že drtivá většina katolíku se jí neřídí a svévolně ji odmítá. Pak se ale objektivně nachází v těžkém hříchu. Buď ví, co má dělat a nedělá, nebo neví, co je povolené a co ne, pak ale opět hřeší a to hříchem zaviněné nevědomosti. Jako katolíci totiž máme celoživotní povinnost se ve víře vzdělávat. Takže ve vašem případě: není to jen o kondomu, ale o tom, že každý styk musí zůstat otevřený předávání života.
ad honzah: viz Pastor aeternus (http://www.vendee.cz/texty/pastor_aeternus.html)
Jan: „“Lefebvrista”: … věřící, který přijímá doktrinální odlišnosti od klasického učení Církve katolické, které učil zakladatel Kněžského bratrstva sv. Pia X., msgre Marcel Lefebvre“
Napsal jste nehoráznou blbost. A když vás MichalD požádal, abyste to doložil, což jste pochopitelně nedokázal, protože to ani nejde, tak ne že by jste se chlapsky přiznal, že jste přestřelil a svou pomluvu odvolal, ale odvolal jste se na kard. Levadu. Takové jednání je odporné. Fuj, hnus, 3x hanba!
Honzah:
1) „Učení“ napsané papeži v tzv. „nezávazných“ dokumentech je natolik závazné, nakolik je v souladu se závazným učením a natolik nezávazné, nakolik je se závazným učením v rozporu.
Když papež odsoudí modernismus, tak je to závazné, protože modernismus byl v historii Církve herezí vždy a všude a odporuje i zdravému rozumu.
Naopak papež pokud prosazuje ekumenismus, tak jedná nelegitimně a zneužívá papežského úřadu, neboť
„Nebylť nástupcům Petrovým Duch Svatý slíben, aby snad novou nauku, kterou by jim zjevoval, vyhlašovali, nýbrž aby s jeho přispěním zjevení Apoštoly postoupené jako sklad víry svatě střežili a věrně vykládali.“ (Pastor aeternus)
Nauka o ekumenismu je v rozporu s tím, čemu se v Církvi věřilo vždy, všemi a všude, s dogmatem Mimo Církev není spásy. Proto není a nemůže být závazná.
ad 1) Pokud to, co papež v encyklice uvádí, již náleží ke katolické nauce, pak to závazné samozřejmě je, ovšem poslední důvod této závaznosti netkví v tom, že to papež zrovna zopakoval v této encyklice. Tak se to má např. s otázkou antikoncepce, kterou zmiňujete ve 2), neboť ta nebyla nějak nově odsouzena až vydáním encykliky Humanae vitae, ale byla odsouzena již Písmem svatým (Ónan), stejně jako starověkými církevními Otci a napříč staletími kontinuálně odsuzována až do DVK, po němž někteří v nadšení, že všechno staré již neplatí a musí se vybudovat nová víra, očekávali, že papež změní pohled i na toto téma, jak se to stalo již v jiných (např. v onom ekumenismu či náboženské svobodě). Nicméně užívání kondomů by zůstalo hříchem i bez encykliky Humanae vitae nebo Casti connubii. Pokud však papež tvrdí v encyklice něco nového, může se mýlit, pokud opakuje staré pravdy, pak se samozřejmě nemýlí, ale nikoliv kvůli tomu, že by to byl papež, ale že to jsou staré pravdy.
ad 2) Pokud v morálních otázkách papež v encyklice něco rozhodne a nepříčí se to Božímu zákonu, pak je tím věřící ve svědomí vázán a má povinnost se tím řídit. Kdyby však papež vyhlásil v encyklice něco, co se příčí Božímu zákonu, např. by schválil užívání antikoncepce či umělé potraty, pak by věřící byl povinen mu odporovat. Církev může vydávat zákony, které jsou věřící povinni pod hříchem zachovávat, ale tyto zákony přitom samy o sobě nevyplývají ze zákona Božího nebo přirozeného. Sem patří např. povinný půst v pátek. Když se někdo v pátek nepostí od masa, není hříchem to, že jí maso, ale to, že neposlouchá Církve.
ad kondomy a antikoncepce
Učení o morální nepřípustnosti zneplodnění pohlavního styku úmyslným zásahem člověka je tedy nezměnitelné, jak bylo řečeno výše, ačkoliv Vám všelijací moderní kněží a teologové budou říkat, že si myslí, že se to v budoucnu třeba i změní (oni se podle toho prakticky řídí často už teď – bohužel). Nezměnitelnost tohoto učení navíc kromě jiného jasně plyne z odsuzující formulace Pia XI. v encyklice Casti connubii:
„Arci někteří, zřejmě se odkloňujíce od křesťanské nauky, která hned od samého počátku byla převzata a bez přetržení byla hlásána, v poslední době byli toho mínění, že se má slavnostně zaujmouti jiné stanovisko k tomuto jednání. Proto Církev katolická, jíž Bůh sám svěřil úkol učiti a chrániti bezúhonnost a počestnost mravů, uprostřed této mravní spouště, aby zachránila neporušenou čistotu manželské smlouvy před touto ohavnou zkázou, na znamení svého božského poslání důrazně našimi ústy zvedá hlasu svého a znova prohlašuje: Jakékoli manželské obcování, při němž jest olupován úkon úmyslným zásahem lidí o svůj přirozený účinek, to jest dáti život dítěti, jest prolomením zákona Božího a přirozeného, a ti, kdo se dopustili něčeho takového, poskvrňují své svědomí těžkou vinou.“ Tedy dokonce stanovuje i to, že se jedná o hřích těžký. Tutéž nezměnitelnost pak potvrzuje ještě před Humanae vitae Pius XII. v promluvě k porodním asistentkám: „Toto nařízení plně platí dnes, jako platilo včera a bude platit i zítra a provždy, protože to není nařízení pouhého lidského práva, nýbrž vyjádření přirozeného i božského zákona.“
Pokud papež v encyklice říká opak toho, co je učením katolické Církve, pak se mýlí. A princip nespočívá v tom měnit učení katolické Církve podle toho, co zrovna teď napsal papež v encyklice, nýbrž naopak papež má toto učení, které pochází od Boha, předávat, ne vymýšlet nové a vlastní.
To, co dělají dnešní teologové je, že vše, co se jim nehodí do krámu ze starých věcí (např. Syllabus, Pascendi, Lamentabili), odvrhnou jako mylné, za to požadují dávat dogmatickou váhu všem vyjádřením Jana Pavla II. či DVK bez jakéhokoliv měřítka. Sami uznávají, že tato učení jsou v rozporu, ale měřítkem toho, co uznávat, je dle nich to, co je novější či to, co se jim prostě líbí. To je stále ten stejný modernistický způsob, na který reaguje i Pius XII. v Humani generis:
„Bylo by také omylem si myslet, že to, co bylo předloženo v encyklikách, nevyžaduje samo sebou souhlas, nebylo-li to proneseno z pozice nejvyšší autority papežského Magisteria. Také o nauce řádného Magisteria platí: „Kdo vás slyší, mne slyší“; a tak velmi často to, co je předloženo a doplněno encyklikami, náleží i z jiných důvodů již ke katolické nauce. Jestliže tedy nejvyšší velekněží učiní svými výnosy rozhodnutí ve věci dosud sporné, všem je zřejmé, že podle úmyslu a vůle oněch papežů o této otázce už nelze mezi teology volně diskutovat.“ A to se ani nebavíme o tom, že např. Syllabus byl pronesen z pozice nejvyšší autority papežského Magisteria.
Nový způsob ekumenismu, učení o náboženské svobodě či vztahu Církve a státu jsou novoty v katolické Církvi nikdy neslýchané a mnohokrát odsouzené, proto když by je papež v encyklice zmiňoval jako správné, mýlí se. Většinou jsou však moderní encykliky plny mnoha slov, neříkají nic jasně a mají dvojznačné formulace – přesně jako dokumenty DVK, v nichž mají svůj vzor.
Pro MichalaD a zvláště pro nick Pius. 28/03/2012 v 08:42.
Nechal jsem se „vyprovokovat“ „Kolemjdoucím“, který asi minimálně ví, jako já, co je termín „lefebvrista“.:) …
Rád bych pokračoval v diskusi, měl jsem dokonce nápad přesunout ji pod „Requiem za arcibiskupa Lefebvra“. Ale nechám toho. Zvláště před Svatým týdnem. O tom, že se věc týká víry, dobře tuším. Z osobního hlediska ale netoužím po tom, aby se toto propíralo zde. Jde o určité osobní vztahy. Patrně bych musel zaútočit na učení FSSPX a to nechci. I když nejsem „tradicionalista“. V otázkách víry jde o delikátní věci a nebudu zde odlišovat, co je sentetia certa a co sentence od čerta:) (sorry, to byl vtípek)….(a netýká se doufám FSSPX).
Odkaz na autoritu je v tomto případě zcela legitimní. Jestli jsem někoho urazil, omlouvám se. Možná lze snížit tvrzení, že jde u msgre Lefebvra o „výroky doktríně blízké.“
…
Ostatně – pokud někteří věřící spojení s FSSPX tvrdí, že Novus Ordo není zcela katolický, o čem to je? A že jej nemají navštěvovat, i kdyby jej sloužil světec.. Je to snad otázka pouze pastorační???(nebo doktr..(autocensored) ….Takže msgre. Otčenášek nesloužil do smrti katolický ritus…:(
…
Ale nebudeme si kazit tuto liturgickou dobu. Fuj fuj fuj.
Požehnané Velikonoce.
Pax et bonum
Jan
P. S. Budu šťastný, když dojde k regularizaci vztahu mezi FSSPX a Římem
ad Jan: mne jste ani neurazil, ani jsem nechtěl svojí otázkou kazit tuto liturgickou dobu, mne jen opravdu zajímalo, co jste myslel tím „klasickým učením Církve katolické“ a kde jsou ty odlišnosti, nic víc a nic méně.
ad „pokud někteří věřící spojení s FSSPX tvrdí, že Novus Ordo není zcela katolický, o čem to je?“ – no to je právě „o tom“, že není zcela katolický, ne? Tzn. jsou zde námitky v řadě rovin (např. rozpory s učením Tridentského koncilu aj.), pokud někdo chce tvrdit, že „zcela katolický“ je, nechť tyto námitky logicky bezrozporně vyvrátí.
Děkuji všem, kteří si dali tu práci mi odpovídat. Kdyby mě ještě něco napadlo, zase se ozvu 🙂
ad Jan: Budu vás parafrázovat: Nechal jsem se „vyprovokovat“ Magdalénou. Opravdu nevím, co jsou „lefébristé“. Znám slovo „lefebvristé“, což je slovo pejorativní, zúmyslně naznačující, že se jedná o jakousi sektu. Je to slovo cíleně použité s jasným podprahovým sdělením. Mimo to, obecně se mi nelíbí, když se říká Lefebvre, Fellay apod. Ať je FSSPX v jakémkoliv kanonickém postavení, pořád jsou/byli to biskupové.
Co se týká doktrinálních odlišností směrem k neměnnému učení Církve, tak tam je to především problém pokoncilní Církve, nikoliv FSSPX.
A do třetice, já na rozdíl od vás doufám, že ZA STÁVAJÍCÍH PODMÍNEK k regularizaci FSSPX nedojde. Byla by to sebevražda Bratrstva.
Jinak nic ve zlém..
Tvrdé jádro…Hamishi, já bych tě kopnul. 🙂
Cítíš se být měkkým jádrem? 🙂
ad Pavel Horáček „Ale nikoho z nich jsem tam neviděl …“: já jsem tam viděl předsedu KDU, bylo to myslím někde před staromákem, šel podloubím proti směru průvodu, zdálo se, že někoho nebo něco hledá.
To tam přece je… 🙂
no jasně, nepozorné rychlé čtení …
A nešeptal při tom hledání předseda něco jako: ,,Nu pogodi, Karas!´´ ? 🙂
na gloria.tv ke krátká reportáž o akci.
Jmenuje se Tento stát nařizuje a organisuje zabíjení dětí…
ad kouření a jiné zlozvyky:alkoholol v rukou lékaře je lékem.