„Potrat po porodu“
„Nemůžeme pokrátit cenu jedné kategorie lidského života – nenarozených, aniž bychom zároveň pokrátili cenu lidského života vůbec…“ – Ronald Reagan
Potrat je dnes největším ničitelem míru. (…) Vždyť může-li matka zabít své dítě, co zabrání vám zabít mne a mně zabíjet vás? – bl. Tereza z Kalkaty
Světem médií proběhlo zděšení nad článkem dvou lékařských etiků, kteří v článku After-birth abortion: why should the baby live? obhajovali infanticidu postižených a nechtěných dětí. I když tedy oni sami upřednostňují termín „potrat po porodu“. A novináři se ptají, jak mohl renomovaný odborný časopis, jakým Journal of Medical Ethics bezesporu je, otisknout takovou zrůdnost…
Odpověď je jednoduchá. Časopis zveřejnil odborný článek, který správně, logicky a do důsledků rozvíjí argumentaci, kterou jsou obhajovány potraty. Možná to zatím jako odborné pojednání ve vědeckém časopise ještě nikdo nenapsal, nicméně tento argument se už běžně používá v praktickém životě.
V Nizozemí už byla infanticida zavedena coby zvláštní forma euthanasie. Prezidentem USA je člověk, který jako senátor státu Illinois fanaticky bojoval proti zákonu, který měl znemožnit infanticidu dětí, které náhodou přežily pokus o potrat. Mezi jeho klíčovými poradci najdete člověka, který ve své knize obhajoval infanticidu s prakticky stejnými argumenty, jako tito bioetici. V Kanadě soudkyně nedávno propustila s podmínkou matku, která zavraždila svého novorozence, s vysvětlením, že legalita potratů (v Kanadě povoleny bez omezení až do porodu) dokazuje, že společnost takovou matku chápe a přísnější trest proto není na místě.
Článek Giulbiliniho a Minervy možná trochu předběhl dobu, ale jasně nám ukazuje další fázi rozvoje kultury smrti. Ta se nezastaví u potratů. Ihned po nich následují euthanasie a infanticida. Infanticida je koneckonců něco jako potrat (jen trochu později) a většinou ji můžete obhajovat i jako euthanasii. Je přece nemocné, takže nemůže být šťastné. Nebo je nechtěné a to je snad ještě horší. Každopádně by šlo o zátěž rodiny a společnosti a ty mají právo ji odmítnout.
Je to tak. Prezident Reagan, kterého v úvodu cituji, má prostě pravdu. Proces, jehož prvním krokem je požadavek potratu ve „zvláštních případech“, se ani nemůže rozvíjet jinudy, než přes takovéto zrůdnosti. Vede ho tam logika vývoje i logika argumentace.
Aby upřeli potratáři nenarozeným dětem právo na život a morálně „odůvodnili“ své právo páchat na nich genocidu, předefinovali si lidská práva a člověka. Člověk podle nich není jen jedinec druhu Homo sapiens. Aby byl skutečným člověkem, musí mít funkční osobnost. Lidská práva jsou proto nikoliv lidská, ale osobnostní. Takže nenarozené dítě, které nepochybně je člověkem z hlediska biologického, nemá lidská práva, protože ještě nemá tu osobnost. Pokud si ovšem dobře pamatuji, o dostatečně fungující a rozvinuté osobnosti lze u člověka mluvit až někdy od druhého či třetího roku života. A co děda s alzheimrem či mentálně postižený jedinec? Nebo cvok?
Autoři studie nepřišli s žádnou novou či velkou zrůdností. Infanticida není o nic hrůznější než potrat. Lze ji „obhájit“ týmiž argumenty. Ty úvozovky tam dávám, protože ve skutečnosti potrat ani infanticidu samozřejmě žádným způsobem obhájit nelze. Ale pokud už někdo přijme „argumentaci“ potratářů a obhájců euthanasie, rychle zjistí, že těžko bude hledat argumenty proti infanticidě. Musel by totiž v prvé řadě popřít tvrzení, která předtím přijal za vlastní a zcela relevantní.
Ptáte se, kde to skončí? Nemám pro vás dobrou zprávu…
Svět se díky postupující sekularizaci vrací do dob pohanského Říma. Bez Boha totiž není žádné pevné morálky, žádného nepřekročitelného tabu a (a to především) ani žádných lidských práv. Kolik hlupáků už strhávalo Boha, aby dali člověka na tu bednu s číslem jedna, aby mu vrátili jeho „zasloužené“ místo ve světě. Ale problém je, že svržení Boha znamená rovněž svržení člověka. Člověk (každý člověk v kterékoliv fázi své existence) má totiž svou cenu a své výsadní místo ve Stvoření právě jako zvláštní tvor Boží, jako služebník a obraz Boha. Odtud pochází všechna jeho práva, která si pochopitelně nese po celou délku své existence. Pokud ale Boha škrtneme, stávají se člověk a jeho život prakticky bezcennými a na scénu se vrací morálka džungle.
Přežijí silnější. A pak samozřejmě ti, které ti silnější shledají užitečnými. To je naše budoucnost – pokud se nevzpamatujeme.
Ignác Pospíšil
Vyšlo i na autorově iDnesáckém blogu, kde lze příspěvek podpořit kliknutím:
http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/248992/Potrat-po-porodu.html
„Časopis zveřejnil odborný článek, který správně, logicky a do důsledků rozvíjí argumentaci, kterou jsou obhajovány potraty.“ To tvrdíte pouze vy a možná autoři, rozhodně to není všeobecný názor.
„Člověk podle potratářů není jen jedinec druhu Homo sapiens. Aby byl skutečným člověkem, musí mít funkční osobnost.“ Toto je definice od autorů článku, nelze ji podsouvat všem ostatním. Narozené dítě sice není osobnost, ale jedincem je (= bez svých rodičů přežije). Nenarozené dítě (plod) není ani jedinec ani osobnost. V tom je zásadní rozdíl.
1) Logika není o demokracii, víme?
2) Je to obvyklá a téměř všeobecně přijímaná argumentace, ne jen názor autorů článku. A pokud jde o Vaši antitezi, biologická definice jedince naprosto nesouvisí s otázkou, zda jedinec přežije bez rodičů, nebo ne. Nenarozené dítě je jedincem už od okamžiku vzniku zygoty.
3) A koneckonců (ne že by to bylo důležité) – vezměte na vědomí, že potraty se dělají i v době, kdy dítě dokáže přežít mimo matku.
1) Víme, ale je důležité říci, že veřejnost už podle reakce v tom správnost a logiku nevidí. Většina popírá už předpoklad, že plod a narozené dítě jsou si morálně rovni.
2) Citujte zdroj oné všeobecné argumentace. Dle mého takto směšují pojmy jedinec, osoba a osobnost jen autoři. Co jsem k tomu našel já – Biologická definice jedince a osoby dle „http://www.biology-online.org/dictionary/Individual“ a „http://www.biology-online.org/dictionary/Person“. Ani v jednom případě nevidím shodu s definicí osobnosti: „http://www.biology-online.org/dictionary/Individuality“.
P.S. Dle vaší definice jsou monozygotní dvojčata jedincem. S tím nemohu souhlasit.
1a) Jistěže v tom veřejnost v tom správnost nevidí. Ale to nemá nic společného s logikou. Jde to příliš rychle. Pokud vše půjde podle potratového mustru, za 20-30 let to bude pro všechny normální. Ono taky před příchodem křesťanství to normální bylo. Římané infanticidu porovozovali běžně – a její naprosté odmítání + charita bylo to, co křesťany zásadně odlišovalo od pohanského zbytku společnosti a co vedlo k jejich dominanci.
1b) Já tvrdím, že plod a dítě jsou si morálně rovni? Kde jste se učil česky? Obojí jsou jedinec druhu Homo sapiens. Člověk. A lidská práva mají tedy oba (pokud nepřijmete argumentaci, kterou zde předvádějí autoři, která odtrhne osobnost od jedince).
2) To má být legrace, nebo to myslíte vážně? Jednak autoři tyto pojmy neslučují, ale rozlišují. Jednak „http://www.biology-online.org/dictionary/Individual“ i „http://www.biology-online.org/dictionary/Person“ potvrzují, co jsem napsal. Už zygota plně splňuje definici jedince („A single, separate organism (animal or plant) distinguished from others of a same kind.“) Odělený totiž znamená „jasně strukturálně oddělený“, ne „žijící mimo matku“. A až dítě někde od 2. či 3. roku života jednoznačně splňuje definici osobnosti „3, self-conscious being, as distinct from an animal or a thing; a moral agent; a human being; a man, woman, or child. Consider what person stands for; which, i think, is a thinking, intelligent being, that has reason and reflection.“ – což je ta definice, která se potratáři používá.
Doporučuji k přečtení tuto práci.
http://is.muni.cz/th/174187/pedf_b/
Přestože používá jinou definici osobnosti (těch definicí jsou samozřejmě stovky) a záleží vždy na tom, co považujete za minimum, které od osobnosti vyžadujete, zda mozkovou činnost či rozvinutou schopnost myslet (mozkovou činnost má ovšem každé zvíře, co má mozek, takže je logické tvrdit, že sama o sobě lidská práva nezakládá, pokud s pojmem osobnost operujete). Každopádně je jasné, jak argumentuje o potratech – a tento způsob je mezi lékařskými etiky obecně přijímaný.
Proč jste přidal i třetí odkaz, který s tématem nesouvisí, netuším.
Ad PS: Cože? Jak jste přišel na to, že monozygotní dvojčata jsopu podle mé definice jedincem? To je přece naprostý nesmysl, který z ní nijak neplyne.
1) Nevím jaký je potratový mustr, ale římská lidská práva jsou vůbec problematická, tam bych vzor nehledal.
Pokud chceme odhadnout společenské trendy, tak je asi třeba odhlédnout od teoretických diskuzí a podívat se na společnost a její požadavky. Tam pragmaticky vidíme, že potraty se prováděly vždycky a asi i vždycky budou nezávisle na legislativě. Poptávka po nich je příliš velká a nutí společnost nějak reagovat. Oproti tomu k usmrcování narozených dětí vidím poptávku minimální. Existují totiž jiná a pro všechny strany lepší řešení. Kdybychom byli v situaci, kdy společnost nemůže uživit nezaopatřené děti, pak bych souhlasil, že k podobným obavám je důvod.
O morální rovnosti plodu a novorozeného dítěte píšou autoři článku. Vy píšete, že jde o jednoho člověka se stejnými právy. Nevím, jestli v tom je shoda, každopádně základ obhajoby potratů je v tom, že plod a novorozenec nemají stejná práva a nejsou si rovni. Tedy neplatí vaše tvrzení: „(jde o) … článek, který správně, logicky a do důsledků rozvíjí argumentaci, kterou jsou obhajovány potraty.“
2) Person znamená osoba (= lidská verze jedince) a až individuality je osobnost, proto tam je ta třetí definice. Autoři, jak jsem pochopil, považují člověka za lidskou osobu až ve chvíli, kdy má nějáké vlastnosti lidské osobnosti, což není standardní (a ani proto kupříkladu není povolena eutanázie). Proto píši o spojení pojmů. Citovanou Lockeho definici bych za určující vzhledem k lidskému vývoji nepovažoval (v té odkazované práci ani není).
Zygota mi nepřijde o nic víc samostatná nebo strukturálně oddělená než vajíčko nebo spermie. Má novou DNA a může navíc růst, ale stále pouze v plné závislosti na matce.
Ad PS. Protože fakticky pochází z jediné zygoty a tedy ten původní jedinec se musel někam přenést. Nebo při rozdělení zemřel? Zvláštní situace.
Ad 1)
a) „Tam pragmaticky vidíme, že potraty se prováděly vždycky a asi i vždycky budou nezávisle na legislativě.“ Jistě, to platí o každém zločinu…
b) K Vašemu tvrzení: „základ obhajoby potratů je v tom, že plod a novorozenec nemají stejná práva a nejsou si rovni“ – ano. máte pravdu. Jenže o to jde – autoři nedělají nic jiného, než že aplikují argumenty, na základě nichž jsou lidská práva upírány nenarozenému dítěti, i na novorozence. A skutečnost je taková, že jimi lze obrat o lidská práva i novorozence.
c) lidská práva nevznikají na základě toho, že není poptávka po jejich porušování.
Ad 2) Zygota je již nový kompletní samostatný jedinec. Ta kompletnost je to, co ji odlišuje od spermie či vajíčka – nástrojů, které si organismus vytváří za účelem vytvoření potomstva.
Ad PS: Původní jedinec se nepohlavně rozmnožil. Co je na tom zásadního?
1) a) Žertujete? Četl jste někdy o americké občanské válce? Myslíte, že na Jihu se otroctví zrušilo tím, že se sešla společenská situace s obecnou etikou? Jak pevné to má základy, když uvážíme četné zotročování mentálně zaostalých a obchod s bílým masem i jen v Západní civilizaci? O otrocké práci politických vězňů v Číně nemluvě?
b) Znamená to, že buďto jsou OK potraty i časná infanticida, nebo není OK ani jedno. To je čistá logika.
c) Jak vidíte, jsou zde „bioetikové“, co si myslí, že odpověď obojí (viz b) OK je přijatelná. Mimochodem, ti dva nejsou ani zdaleka první, takovýchto článků už vyšlo… Tento jen jako první vyšel v elektronické verzi odborného časopisu, která je volně dostupná široké veřejnosti, ty desítky předchozích pouze na papíře či v placených stránkách specializovaných časopisů. Je legrační, že šéfeditor časopisu obhajoval vydání článku s tím, že jde o legitimní akademickou diskusi a odsuzoval rozhořčené protesty čtenářů jako nenávistné, nectící zásady liberalismu a demokracie. O slučitelnosti infanticidy s těmito hodnotami se nezmiňoval. Zároveň také tvrdil, že jde o již mnohokrát prezentovaná stanoviska a že v Nizozemí už toto defakto platí, protože infanticida tam je legální. Co jste to říkal o riziku, které nevidíte?
2) Není „nekompletní“. Zygota je kompletní a samostatný jedinec, jen v té chvíli vypadá jinak a potřebuje speciální prostředí. Ale to prostředí nemusí být nutně matka – jak dokazuje koneckonců existence umělého oplodnění. Jde jen o to, že v určité fázi se přichytí v matce a my ho nedokážeme dostatečně šetrně přemístit a přichytit do jiné dělohy, lhostejno zda umělé či náhradní živé. Je pravděpodobné, že se tato rozsah této fáze bude ještě měnit v závislosti na vědeckém pokroku. Ano zygota je nesamostatná v tom ohledu, že sama nepřežije. Ale fakt je, že dokonce ani dospělý člověk není zcela samostatný. A takové mimčo…
AdPS: Tím si nejsem jist. U nepohlavního rozmnožování mnohobuněčných to je diskutabilní. Nicméně dejme tomu, že dítě se proměnilo ve dva vnuky. Je to něco tak zásadního, aby to mělo dalekosáhlé etické dopady? Nemyslím si.
a) Úplně vždy to neplatí. Například u zániku klasického otroctví se sešla společenská situace s obecnou etikou a má to pevné základy. Na druhou stranu některé otázky (obzlášť ty týkající se sexuality) budou asi věčné vždy.
b) Dobrá, já z druhé strany namítnul, že taková argumentace základní tvrzení obhájců potratů spíše popírá než doplňuje.
c) To jistě ne, ale je to obyčejně první impuls k porušování onoho práva a následné celospolečenské diskuzi. V tomto případě riziko nevidím.
Ad2) Ano, lze zdůraznit i kompletnost, ale ta se dá následně chápat různě. Zygota má zkompletovanou DNA (= genetický popis jedince), jinak je ale jako budoucí Homo Sapiens zcela nekompletní. Není stále jasné, zda se zygota uchytí a ani kolik z ní nakonec bude jedinců. Nazývat ji samostatným jedincem se může zdát předčasné. Samostatná zygota vzhledem k matce není.
AdPS) Obecně samozřejmě nic. Ale pokud by měla být zygota jedincem druhu Homo sapiens, tak si jako zánik jedince musíme nadefinovat nejenom klasické úmrtí ale i rozpad na dva. To je zvláštnost nepohlavního dělení.
1a) Netvrdím, že to poklidně proběhlo všude na světě nebo že už dnes vůbec nikde otroctví není, ale ve většině západního (ale i vyspělého východního) světa tomu tak je. Vyjímkou, která přežívá mimo legalitu, je obchod s bílým masem. Tam došlo ke spojení s problematikou prostituce, která je velmi specifická a patří k těm věčným problémům. Žádné jiné otroctví už ale rozšířené není. Čína sice má nucené práce, ale nevím o tom že by se tam s lidmi kupčilo.
1b) Tomu vůbec nerozumím. Přisuzuji člověku lidská práva aktem narození, protože jde o fyzické oddělení plodu od těla matky a konec jeho závislosti na něm. Jak z těchto argumentů vyplývá, že by nemělo mít lidská práva i narozené dítě?
1c) Nevidím až takový problém v tom, že ten článek tam vyšel. Alespoň si můžeme říci, co je na něm špatně.
Pokud se nepletu, tak v Nizozemsku to funguje ve spojitosti s eutanázií. To je jiná argumentace než to uvedené v článku a šéfredaktor se spletl.
2) To všechno platí, ale v tom kdy nastává kompletnost a samostatnost jedince se neshodneme. Umělá děloha by mohla být zajímavá alternativa.
Samozřejmě že nenarozené dítě JE jedinec. Má svou vlastní DNA, odlišnou od DNA matky i otce. Od okamžiku početí.
Nenarozené dítě samo nedokáže přežít. Nedokáže si samo zajistit své životní potřeby.
To je pravda.
Novorozenec (kojenec, batole, člověk v kómatu) také sám nemůže přežít. Ani on si nedokáže sám zajistit své životní potřeby. Je zcela závislý na svém okolí.
Pokud se domníváte, že právo na život je podmíněno schopností se o sebe postarat, vyplývá z toho jediný logický závěr. Ten, který udělali autoři článku.
Já s vámi souzním, ale „potratář“ zřejmě myslel, že o narozené dítě se může postarat i kdokoliv jiný, než matka. Zatímco nenarozené dítě (již zahnízděné v těle matky) do jiné matky nepřesadííte.
Naprosto lžete. Samo bez rodičů či jiných dospělých dítě již narozené samo o sobě není schopné přežít. Je odkázáno do určité doby zcela na dospělé. Prostě když mu někdo nedá najíst, napít, nezajistí teplo, spánek, hygienu atd. není schopno existovat, stejně jako je tomu v těle matky.
Stejné to není. V děloze plod sdílí s matkou i klíčové životní funkce jako přísun kyslíku a zpracování živin. To je silná závislost. Teprve po porodu už s dítětem nemusí být dospělí pořád.
Vážený pane, nikdo nezpochybňuje větší závislost nenarozeného dítěte na matce, či předčasně narozeného na inkubátoru apod. Dítě je spojeno nejprve pupeční šňůrou s tělem matky, pak se dítě pomalu vzdaluje z náručí matky či z rukou rodičů směrem k neznámemu světu. Bohužel se nemohu ubránit dojmu, že některé „děti“ se o sebe nedokáží postarat ani v dospělosti, ale to už je zas jiná otázka. Zkrátka pro přežití každé dítě potřebuje nejprve lůno matky, posléze péči rodičů či chůvy a teprve s odstupem let můžeme s klidem říct, že dítě je samostatné a schopné se samo o sebe postarat. V zásadě je však nutno říct, že každá těhotná žena čeká dítě, nikoliv jakýsi „plod“ či shluk buněk o němž nelze předpokládat jeho pozdější svébytný vývoj. Život člověka nezačíná porodem, jak se někteří demagogové snaží prokázat, nýbrž početím. Početí je odvozeno od slova „počátek“, čímž je řečeno vše, a je naprosto nesměrodatné zda se tomu někdo brání či ne. Každý z nás tímto stadiem musel projít, resp. nikdo z nás nezačal existovat teprve po porodu…
Ten článek podle všeho nepřichází s ničím převratným, Singer podobný názor hlásá už léta a jaký je to uznávaný odborník na etiku. A co teprve miláček davů veliký Obama. I když pravda, k těm mouchám by se měl chovat trochu humánněji.
http://pro-zivot.pise.cz/111503-moucha-a-dite-kdopak-si-zaslouzi-vetsi-ochranu.html
„Svět se díky postupující sekularizaci vrací do dob pohanského Říma.“
Ne, ne, a ještě jednou ne: „vinou sekularizace“.
Jinak líbilo
Lingvisti tomu v článku říkají „děkování katastrofám“. 🙂
Čekám, až se tady vyskytnou zastánci Tarpejské skály!
Možná přijdou rovnou uctívači Molocha…
Tarpejská skála není špatný nápad, možno s jejího povrchu shazovat potratáře a jejich podržtašky.
Článek těch dvou autorů představuje perfektní ukázku formálně zcela správných etických úvah vycházejících ovšem z nesprávných předpokladů (nepřijetí aristotelsko-tomistického pojetí osoby), a toho, kam to logicky vede.
Z toho je vidět, jak důležitá je správná filosofie. Všechny ty úvahy o nesamostatnosti dítěte, jeho závislosti, chybějícího vědomí u pacientů v komatu apod. vycházejí z toho, že osoba je charakterisována výhradně možností svých empiricky vnímaných projevů jejího rozumu. Jsou tak popřením metafysického pojetí podstaty.
Nizozemí opět „vychází vstříc“ svým občanům – viz http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/166466-nizozemsko-zavedlo-rozvoz-eutanazie-az-do-domu/
Jak se zdá, čím dál víc se plní pokračování drsného vtipu o tom, že domov důchodců je „odměna“ za jesle a euthanasie je „odměna“ za potrat . . . nedivím se, že muslimské země hledí na euroamerickou civilizaci jako na něco, co nemá právo na existenci . . . kam to dopracovaly kdysi křesťanské země, je opravdu tragédie v plném smyslu toho slova.
Článek Davida Černého k tématu: http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3842
Nefunguje mi odkaz na ten článek.
Mně taky ne, zřejmě byl odstraněn…