Homosexuální ideologie
Tento text navazuje na moje předchozí články „Nehovořme o sexuální orientaci“[1] a „Hřích sodomie“[2]. V těchto předchozích textech jsem zdůraznil, že samotný nepřirozený sexuální sklon není sám o sobě hříšný a že těžkým hříchem jsou homosexuální skutky neboli sodomie. V tomto článku se chci zabývat popíráním či zpochybňováním této nauky.
Nesprávné názory na homosexualitu mohou mít různou podobu. Jejich základem je popření hříšnosti homosexuálních skutků nebo jejich omlouvání a často také snaha až nátlak, aby jiní takové názory přijímali či tolerovali. Uvedu několik takových:
Člověk má právo si zvolit svou sexuální orientaci a jeho volba musí být respektována.
Homosexualita je přijatelná či dokonce plnohodnotná alternativa k heterosexualitě.
Homosexuálem se člověk rodí nebo se jím bez svého přičinění v dětství nebo dospívání stane; nemůže než podle toho jednat a není schopen změnit svůj způsob života.
Je třeba zrušit všechny zákony trestající dobrovolný sexuální styk s osobou stejného pohlaví.
Vůči homosexuálům se nesmí uplatňovat žádná diskriminace, mají stejná práva jako heterosexuálové včetně práva na adopci dětí.
Svazky homosexuálů je třeba legalizovat včetně práv příslušejících jinak manželům a je třeba usilovat o to, aby byly také nazvány manželstvím.
To, že si výše uvedené věty v něčem odporují, není podstatné; patří do stejné kategorie. Snahy, aby takové postoje byly všeobecně přijímány ve společnosti, jsou pak doprovázeny řadou dalších snah, jako je zdůrazňování svobody nezávisle na mravním zákonu, rozvracení tradiční rodiny, úsilí o vědecké vysvětlení homosexuality a její omlouvání, odmítání možnosti terapie homosexuality, považování homosexuální „orientace“ za něco daného geneticky nebo neuvědomovanými faktory rodinného prostředí či výchovy, zveličování počtu osob s homosexuální orientací, nesprávné vysvětlování biblických míst týkajících se homosexuality, snaha ovlivnit náboženské společnosti v jejich učení o homosexualitě, snaha o změnu definice manželství, podpora osob hlásících se k homosexuální orientaci, dovolávání se tolerance k homosexuálům, líčení homosexuálů jako obětí, vydávání zákonů chránících sodomity vůči „diskriminaci“, bránění projevu a pronásledování jinak smýšlejících osob, vykreslování osob nesouhlasících s homosexuálním životním stylem jako zpátečníky, homofoby, fanatiky apod., snaha o takovou indoktrinaci dětí již od nízkého věku; zavádění nových slov či slovních spojení, aby neutralizovaly odmítavý postoj k homosexuálům.
Pro takové ideologie se ujal název homosexualismus[3], aby tak byly odlišeny projevy homosexuality od ideologie, která jim přeje. Stoupenec homosexualismu nemusí být sám homosexuál. Homosexualismus nabyl charakteru hnutí, které do velké míry vítězně proniklo do parlamentů i mezinárodních institucí. F. LaGard Smith ve své knize[4] z roku 1993 popisuje praktiky a zhoubnost tohoto hnutí včetně jeho snah o reinterpretaci běžně uváděných míst Písma svatého, která ukazují zlo homosexuálních skutků; kniha ovšem neobsahuje další jeho „pokrok“ v posledních 20 letech. Jedním ze znaků tohoto hnutí je nenávist, zastrašování a netolerance vůči těm, kdo mu odporují, což jde tak daleko, že např. byly již vícekrát narušeny přednášky o tom, jak lze terapií změnit homosexuální sklon. Lze se domnívat, že k hlásání homosexualismu vede homosexuály vědomí, často potlačované, o svém nedobrém stavu a snaha o přijetí jejich životního stylu společností bez změny jejich chování. Bylo by jistě možné pokračovat dále v uvádění různých projevů této zvrhlosti. Její škodlivost je často podceňována těmi, kdo sice nejsou naklonění homosexuálnímu jednání, ale domnívají se, že je třeba ho tolerovat.
Zastávat homosexuální ideologii je horší než sodomie, kterou může někdy částečně omlouvat prudké pokušení a lidská slabost. Stejně tak je např. horší komunistické propagování krádeže ve formě znárodnění než něco ukrást. Tak i sv. Tomáš Aq. (STh I-II q. 73 a. 5) učí, že „duchovní hříchy mají větší vinu nežli hříchy tělesné“. Popírat hříšnost homosexuálních skutků (včetně takových dobrovolných žádostí) je hereze. Tvrdit, že se nelze zdržet podvolení se homosexuálnímu sklonu, je jiná hereze, totiž popírání svobody vůle člověka. Stoupence homosexuality, pokud jsou pokřtění, lze tedy označit za heretiky, případně, nejsou-li příliš v tom vyhranění, za osoby herezi přející, či lze jejich výroky kvalifikovat jinou teologickou censurou, jestliže jsou způsobilé svou vnitřní tendenčností vyvolat zhoubné účinky. Heretik pak, jestliže ví, že jím zastávané názory odporují katolickému učení, je stižen samočinnou exkomunikací dle can. 1364 CIC. Považuji to za důležité zde zmínit, neboť homosexualismus pronikl dosti velkou měrou i mezi křesťany, i katolíky, a dokonce mezi kněze a biskupy. Ostatně nejde jen o herezi, jako zastávání nauky jsoucí v rozporu s učením katolické církve. Homosexualismus je v rozporu s přirozeným mravním zákonem, jak ho lze poznat rozumem neosvíceným vírou. Proto od jeho zastávání nelze omlouvat nekřesťany.
Jestliže tedy homosexualismus je horší než sodomie a, jak jsem uvedl v předchozím článku, je třeba sodomii trestat, tak je tím spíše třeba postavit mimo zákon veřejné hlásání homosexuální ideologie a její projevy. Výše trestu pak by měla být alespoň stejná nebo spíše větší než je tomu u sodomie. Jestliže, jak jsem uvedl, je slučitelný s katolickou morálkou trest smrti za opakované homosexuální skutky, tak tím spíše za zatvrzelou propagaci homosexualismu. Uvedl jsem, že osobně v případě sodomie jsem pro menší trest, než je poprava. To však neplatí ohledně veřejné propagace homosexualismu ve významném měřítku a ohledně kažení dětí v tomto směru. Trest smrti zde nepřímo podporují i Ježíšova slova v Mat 18,6 o tom, že ten, kdo by pohoršil, tj. svedl ke hříchu, jednoho z maličkých, kteří v něj věří, stihne větší Boží trest než utopení. To je můj osobní postoj a uznávám, že na výši trestu a vhodnost jeho aplikace v konkrétních poměrech mohou mít pravověrní katolíci jiné mínění. Za zcela nepřijatelné považuji však toleranci veřejných projevů homosexualismu, jak jsem již psal ve své polemice s Romanem Jochem[5].
Smilstvo, cizoložství, sodomie či potraty se vždy v menší či větší míře vyskytovaly v lidské společnosti, ale po mnoho století od té doby, kdy se společnost stala převážně křesťanská, nebyla jejich hříšnost zpochybňována. Byly to vždy ideje, které když byly tolerovány a rozvíjeny, vedly pak ke zlu, které bylo vidět navenek, dokonce k vraždění. Francouzskou revoluci připravovalo osvícenectví, komunistický manifest bolševickou revoluci s jejími domácími i mezinárodními následky, rasové teorie k na nich založeném pronásledování Židů. Když už ne filosofické úvahy, tak historická zkušenost by měla zákonodárce vést k postavení praktikované homosexuality mimo zákon, což se zatím děje jen v malé míře. Slibný je zde záměr Petrohradu trestat homosexuální propagandu či pochody „hrdosti homosexuálů“[6], jenž má podporu Putinovy strany Sjednocené Rusko, a tak lze doufat, že bude schválen i na úrovni celého státu.
Homosexualismus je horší než komunismus nebo nacismus. Komunismus či socialismus totiž primárně útočí na soukromé vlastnictví výrobních prostředků a z toho odvozený hospodářský řád, tedy na něco, co je vůči člověku vnější. Národní socialismus se svou teorií vyšších a nižších ras napadá jednotu lidského rodu. Homosexualismus ale představuje přímý útok na lidskou přirozenost, na komplementaritu muže a ženy a na rodinu jako základní jednotku lidské společnosti s cílem rozvrátit společnost a přebudovat ji ke svému obrazu. Dopady nacismu byly na fyzické rovině hrozné, vedly (i když ne jako jediná příčina) k válce, k ubližování a až ke snaze o likvidaci celých skupin obyvatelstva, ale dopady homosexualismu jsou na rovině duchovní, a tedy o to horší, o co je cennější duše než tělo. Počet komunistických obětí pak převyšuje počet obětí nacistických, přičemž se k tomu přidává i zlo ateistické propagandy. Nutno ale uznat, že poznat Boží existenci je obtížnější než rozpoznat vzájemnou přirozenou zaměřenost obou pohlaví. Myslím, že nelze před homosexualismem dosti varovat. Je třeba si uvědomit, že v mezinárodních organizacích, jako jsou OSN a s ní spojené subjekty či Evropská unie, má rozhodující vliv homosexualistická ideologie, přičemž tyto organizace se snaží zasahovat do právního řádu suverénních států.
Hnutí homosexuálů v USA bylo ovlivněno okultismem. Není bez zajímavosti, že výrazný představitel moderního okultismu Aleister Crowley byl bisexuál a ve své činnosti a spisování propojoval náboženská témata se sexem, i homosexuálním. Byl členem Ordo Templi Orientis (O.T.O.). Spolu s ním byl členem i Harry Hay, jenž praktikoval Crowleyho sexuální magii. Hay v roce 1950 zakládá první prohomosexuální organizaci Mattachine Society a později se stal zakladatelem Hnutí za osvobození gayů (Gay Liberation Movement). Hay také propagoval organizaci pedofilů North American Man-Boy Love Association. Zakládá též šamanské spirituální hnutí pro homosexuální muže Radical Faeries.[7] Jiným člen O.T.O. je homosexuální filmový tvůrce Kenneth Anger, jenž natočil filmy, ve kterých se mísí okultismus a homoeroticismus.
Stoupenci homosexualismu se nacházejí i v katolické církvi a nemusí to být současně sodomité. Nejhorší však je, že jejich církevní představení obvykle proti nim nezasahují. Uvádím některé křiklavé případy:
Webové stránky dominikánského kláštera v Braunschweigu se zabývají homosexualitou[8]; nepovažují ji za nemoc a mají za to, že ji terapií nelze změnit. Homosexuálové se mají podle nich přijímat jako takové, jak je Bůh stvořil. Stránky pak obsahují odkazy na takové skupiny, jako jsou Ekumenická pracovní skupina homosexuálové a církev (Ökumenische Arbeitsgruppe Homosexuelle und Kirche), Lambda – Lesbicko-teploušský svaz mládeže v Německu (Der LesBiSchwule Jugendverband in Deutschland), Síť katolických leseb (Netzwerk katholischer Lesben). Citují na svých stránkách také z Lexikonu pro teologii a církev (Lexikon für Theologie und Kirche) vydaným nakladatelstvím Herder v roce 1996, podle kterého lze homosexuály světit na kněze, což je v přímém rozporu s instrukcí Kongregace pro katolickou výchovu z roku 2005 o kněžství a homosexualitě[9]. Na stránkách těchto dominikánů se nachází tvrzení, že lesby a teplouši mají úkol „sebe samé přijmout se svou teploušskou resp. lesbickou identitou jako Bohem tak stvořenou a chtěnou“.[10]
Lze uvést další četné případy takových skandálních projevů homosexualismu v církvi a jí řízených institucích. Organizace Cardinal Newman Society, který se věnuje monitorování poměrů na amerických vysokých školách, velmi často upozorňuje za prohomosexuální aktivity i na školách podle jména „katolických“, zejména pak na universitách vedených jezuity. Jde např. o provozování hry Vagina Monologues, o zvaní prohomosexuálních aktivistů na přednášky, pořádání konferencí podporujících „manželství“ homosexuálů a zakládání či trpění prohomosexuálních sdružení studentů.[11] U nás známý P. Richard Rohr OFM má za to, že homosexuální osoby jsou vybaveny jakýmsi darem. V takovém člověku „máme mužský a ženský obraz v jednom. Proto se gayů a lesbiček hrozně bojíme. Jsou obrazem toho, co bychom my všichni měli integrovat, jsou obrazem kontra-sexuálna.“[12]
Nabízí se otázka, zda tyto vrcholné projevy zla nevyrůstají z nějakého podhoubí. Domnívám se, že je jím mylné pojetí lásky. O lásce se sice často v dnešní církvi mluví, ale zapomíná se přitom na Ježíšova slova „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání“ v Jan 14,15 a podobně dále ve verši 21. Lásku tak nelze oddělit od zákona. Rovněž k tomu přispívá jistý odpor proti rozumu, jenž vůči němu vyvyšuje zkušenost, a zdůrazňování vůle na úkor rozumu. Je-li láska úkonem vůle, tak je to rozum, který ji ukazuje, co je milování hodné. Odmítání rozumu a tím i důrazu na pravdu vede k subjektivismu. V něm si pak člověk sám určuje, v čem vidí své naplnění, a to i nezávisle na Božím plánu s ním. Subjektivismus pak vede k přemíře psychologizování. To pak k nezdravému soucitu a pochopení pro hříšníka, který je v zajetí svých emocí. To pak vede k tomu, že někteří, mají za to, že homosexuálům se nemají klást překážky, neboť se „milují“. Negativně se tu projevuje i určité pojetí demokracie a práv, jakoby každá osobní volba, která výslovně nikomu jinému neškodí, měla být společností přijata. Je pravda, že katolická církev jasně odmítla i v nejnovějších prohlášeních homosexuální chování a registrované partnerství.[13] Naproti tomu akceptace homosexuálních svazků již pronikla do řady společenství nekatolických křesťanů. Zdá se mi však, že novější pojednání morálních teologů, byť se nemusí rozcházet s naukou církve, vyznívají méně striktně než pojednání starší, také tím, že více uvažují antropologická, pastorační a sociologická hlediska. Tak ThDr. Jiří Skoblík ve svém pojednání „Teologické glosy ke gay-les orientaci“[14] píše: „Pastorační úkol církve spočívá v pomoci homosexuálům při jejich hledání schůdné cesty mezi odmítnutím homosexuálního života a obtížemi sexuální abstinence.“ Nabízí pak terapii, ale není si jist její úspěšností. Těžko pak hovořit o nějaké schůdné třetí cestě. Mám za to, že ze strany odpovědných osob v církvi je třeba důraznější postup nejen vůči nekajícím sodomitům, ale vůči stoupencům a podporovatelům homosexuality ve společnosti.
Na závěr těchto tří článků bych chtěl ještě vysvětlit důvod, proč jsem se věnoval těmto nepěkným tématům, místo abych o nich mlčel. Dovolím si tu citovat sv. Cyrila Jeruzalémského: „Je mnohem lepší slyšet v polemických přednáškách o pošetilosti jiných, než nic se o nich nedozvědět a proto do nich upadnout. Mnohem lepší je znát špínu a nenávidět ji, než ji neznat a ocitnout se v ní.“[15]
Michal Kretschmer
Poznámka šéfredaktora: Zveřejnění tohoto článku neznamená, že nutně souhlasím se vším, co je v něm uvedeno. Kupříkladu si opravdu nemyslím, že by bylo nutn, vhodné či správné trestat sodomii či její propagaci smrtí. Také naprosto nesouhlasím s tvrzením autora, že homosexualismus je v rozporu s přirozeným zákonem, což dokáže rozeznat i rozum neosvícený vírou – dle mého názoru člověk, který nevěří v Boha, bude jen těžko hledat důvod věřit, že nějaký přirozený zákon existuje.
Dále upozorňuji, pro ilustraci závažnosti tématu, že jen poslední rozhlédnutí uvádí dva příklady extrémní agresivity homosexualismu, který je naprostým popřením tolerance a který směřuje k brutálnímu potlačování lidských práv.
Ignác Pospíšil
[3] Např. anglický termín „homosexualism“ ve zprávách LifeSiteNews nebo dokonce heslo „homosexualismus“ v české Wikipedii.
[4] F. LaGard Smith: Hnutí homosexuálů, Praha 2004 (přeloženo z Sodom’s Second Comimg)
[7] http://www.gcmwatch.com/7621/common-roots-homosexuality-pedophilia-harry-hay-and-satanism a http://americansfortruth.com/2009/09/21/homosexuality-and-man-boy-love-gay-pioneer-harry-hay-defended-nambla-to-the-end/
[9] http://www.res.claritatis.cz/zpravy/prilohy/vatikanska-instrukce-o-knezstvi-a-homosexualite/1926?PHPSESSID=b74e21cab427b4213cfa551c5063f99c
[11] http://prolife.cz/?a=72&id=1456, http://prolife.cz/?a=72&id=1791, http://prolife.cz/?a=72&id=1787, další pak na stránkách http://www.cardinalnewmansociety.org/
[12] Radikální milost, úterý dvacátého sedmého týdne v mezidobí; další o R. Rohrovi v mém článku v Te Deum č. 5/2006 a č. 1/2007
[13] Prohlášení Kongregace pro nauku víry Persona humana – http://www.kebrle.cz/katdocs/Persona_Humana.htm a Úvahy ohledně návrhů na právní uznání svazků mezi homosexuálními osobami – http://www.kebrle.cz/katdocs/Uvahy_Ohledne_Navrhu.htm
[15] Katechese pro katechumeny, VI, 13
[…] ZDE. Sdílet […]
„Také naprosto nesouhlasím s tvrzením autora, že homosexualismus je v rozporu s přirozeným zákonem, což dokáže rozeznat i rozum neosvícený vírou – dle mého názoru člověk, který nevěří v Boha, bude jen těžko hledat důvod věřit, že nějaký přirozený zákon existuje.“
To jsou dvě věci: dokázat rozeznat dobré a zlé a vědět, že existuje přirozený zákon. Člověk, který nevěří v Boha, sice stěží může vědět o existenci přirozeného zákona, neznamená to však, že se jím nemůže DO JISTÉ MÍRY řídit. I s nevěřícími, kteří nejsou fanatickými nepřáteli Boha, se dá shodnout na tom, že vraždit, krást a lhát se nemá a že sex je tu proto, abychom se množili. Schopnost rozlišovat dobro a zlo má každý zdravý člověk, alespoň dokud ji v sobě nepotlačí.
Ateismus je odmítnutí Boha. Jelikož přirozený zákon nemůže bez Boha existovat, je ateismus zároveň odmítnutím i přirozeného zákona (i když ne každý ateista si to uvědomuje). Samozřejmě i ateista pozná citem, že něco je dobré a zlé. Ale pokud odmítá existenci přirozeného zákona, tak defakto odmítá (či předefinovává) i pojmy dobra a zla a onen cit pro něj přestává být svědomím a stává se nevhodnou přecitlivělostí, naivitou a sentimentem. Na základě rozumu orientovaného špatným směrem tedy své svědomí pokřiví nebo odmítne – aniž by měl pocit, že dělá něco špatného.
Ateismus zastávaný někým jako světový názor založený na popírání Boha jde samozřejmě ruku v ruce s nemravností i v jiných oblastech, o čemž je možné se snadno empiricky přesvědčit. Většina nevěřících však není ateisty, spíše z duchovní lenosti nechtějí tuto otázku rozhodovat a stávají se agnostiky nebo si vytvářejí obraz Boha zcela falešný a jsou pohany. Tito lidé se proti prvnímu přikázání proviňují v mnohem menší míře než tzv. ateisté, proto u nich pohled na etické zásady nebývá tolik pokřivený jako u ateistů. Mohou si tedy určité mravní povědomí zachovat. Odpor k homosexualitě je mezi lidmi všeobecně zakořeněný a ideologie homosexismu na něj naráží.
Přirozený zákon, jeho příkazy a zákazy se poznávají rozumem. Je třeba ale rozlišovat mezi poznáním, že existuje něco jako přirozený zákon, a mezi poznáním toho, co z přirozeného zákona plyne. V tomto druhém ohledu lze rozpoznat, že se nemá krást, vraždit či páchat sodomii.
Jinak myslím, že poznání toho, že existuje přirozený zákon nevyžaduje nutně poznání, že existuje Bůh. Poznání toho, že existuje dobro, že se člověk má řídit rozumem, že má jisté přirozené sklony, je poznání existence přirozeného zákona. Uznávám ale takové v člověku přítomné sklony a první zásady nemusí poznat jako „zákon“ a tak je nazvat.
Sv. Tomáš Aq. v STh I-II q. 94 a. 2 co. píše o sklonu k dobru a pak „že ta jsou z přirozeného zákona, jimž přirozenost naučila všechny živočichy, jako je spojení muže a ženy, výchova dětí, a podobná“. Pak v I-II q. 94 a. 3 ad 2 zmiňuje „soulož mužů“ jako
„neřest proti přirozenosti“.
Souhlasím. Navíc se domnívám, že postup úvah bývá často právě opačný, než jak píše cinicius – z existence přirozeného zákona se odvozuje existence zákonodárce = Boha. To, že ateisté třeba nebudou souhlasit není přímo tím, že jsou ateisté, ale tím, že odmítají rozum správně používat, jinak by totiž stejným rozumem, kterým se dojde k tomu, že homosexuální styk je vadný, došli k tomu, že existuje Bůh.
Jestli se tvrzením „jimž přirozenost naučila všechny živočichy“ myslí každý jedinec, tak jde o tvrzení evidentně empiricky nepravdivé, protože homosexualita neexistuje jen u lidí, ale i mezi jinými živočichy. Pokud vím, tak rozdíl mezi přirozeným zákonem a vírou je opravdu katolicismu vlastní, někdy se do přirozeného zákona započítává i přirozená teologie. mezi protestanty to už tak úplně není. Jinak, mnoho moderních duchovních směrů je zcela objektivistických a s představou přirozeného zákona pracuje – například marxismus (podle kterého je přirozeným zákonem uspořádání beztřídní společnosti, které se nejvíce blíží a má ji uskutečnt třídní společnost s dominancí dělnické třídy) nebo sociobiologie a neodarwinismus obecně (podle většiny jejichž představitelů lze najít objektivní přirozený zákon pomocí analýzy evoluce). Ostatně i liberální demokracie pracuje s představou přirozeného zákona.
Já třeba vidím jako přirozený zákon nebránění homosexuálům v jejich dobrovolných vzájemných vztazích ani ve veřejném sdělování jejich postojů. Naopak, volání pana Kretschmera po jejich potrestání či po trestu smrti pro ty, kdo s ním nesouhlasí a chtějí tento nesouhlas veřejně vyjadřovat – tedy pro naprostou většinu společnosti – vidím jako usilování o porušení přirozeného zákona, a tedy jako jednoznačné zlo. Protože zastávám zároveň názor, že člověk nemá být trestán za své názory ani jejich veřejné hlásání, spokojím se s tím, že jeho aktivity bude monitorovat nějaká státní bezpečnostní služba jako veřejné ohrožení (což nejspíš už dělá). Pokud by ale došlo k tomu, že by tento postoj začalo zastávat více lidí a hrozilo by, že získají moc, asi bych vzal do rukou zbraň. Proti zlu se musí bojovat.
Evidentně nemáte ani ponětí o tom, co to je přirozený zákon… 🙂
No, ale o tom je přece ta diskuse: různí lidé mají o tom, co je přirozený zákon, různé představy, považují za přirozený zákon něco jiného a uvádějí pro to argumenty. Jak píšete: „i ateista pozná citem, že něco je dobré a zlé“. A velmi často to, dodávám, považuje za přirozený zákon, zdůvodnitelný i rozumem. V tomto případě nejde o to, že by pokřivoval své svědomí, aby neměl pocit, že dělá něco špatného – zde jej jeho vnímání přirozeného zákona přímo vede k náhledu, že něco špatného dělá ten druhý, v tomto případě tedy pan Kretschmer.
Jenže přirozený zákon není relativní. Je to konkrétní absolutní hodnotový a účelový systém pocházejí od Boha Stvořitele.
Však já jsem neřekl, že je relativní. Ti, kdo věří, že vůbec existuje, věří zároveň, že není relativní – ale JAKÝ je, co je v něm dobré a co špatné, v tom se liší.
Dobrý den, z článku mi jde hlava kolem… mám pár dotazů:
1) je onanie hřích?
2) v tomto pojetí je, zdá se, homosexualita, zhoubnou nemocí rozšiřující se po planetě a je třeba na ni poukazovat… je to tak?
3) jak se církev staví k dalším sexuálním praktikám, které provádí sobě oddaní a heterosexuální milující páry (anální sex apod.)
4) proboha, PROBOHA, JAK si představujete, že se dá homosexualita léčit?
Bůh nás stvořil takové, jací jsme. Bohužel se stále nedokážeme respektovat, ani v tom smyslu, že bývají muži sexuálně přitahováni k mužům a ženy k ženám. Není naopak úkolem věřících a duchovních lidí překonat sami sebe a dokázat se navzájem respektovat? Jedno z přikázání, pokud si dobře vzpomínám, zní „miluj bližního svého jako sebe samého“. Jsou hetero- i homosexuální a lesbické páry, které nejen že mají spolu sex., tedy fyzický poměr, ale oni se i MILUJÍ.
Věřím v Boha, modlím se k Bohu, ale předpokládám, že když se půjdu pomodlit k Bohu do Vašeho kostela nepokřtěná, také mě nevyhodíte… Odpusťte, ale takhle to vypadá, že církev hledá odlišnosti mezi člověkem a člověkem a stejně jako v historii to na ní háže špatné světlo. Respektujme se navzájem. Alena N.
1) Ano.
2) Homosexualita je porucha sexuálního chování, resp. nemoc, chcete-li. Nakolik je vrozená a nakolik je získatelná a léčitelná je otázka, na kterou nemá věda jasnou odpověď, nicméně ať by odpověď byla jakákoliv, na faktu, že jde o poruchu/nemoc to nic nezmění, protože nemoc není definována ani na základě svého vzniku/přenosnosti, ani na základě léčitelnosti.
3) Myslím, že nejsou přípustné za žádných okolností, ale zatím jsem se tou otázkou podrobněji nezabýval, protože pro mne není aktuální, páč jsem se dosud neoženil.
4) Nevím, nakolik se dá homosexualita léčit. Rozhodně se dá ale do jisté míry usměrňovat a ovládat.
5) K poslednímu odstavci: Církev hledá důstojnost člověka a smysl jeho sexuality a její správné užití. Homosexuální pohlavní styk je těžce hříšný, nebo%t je zneužitím sexuality a ponížením lidské důstojnosti. Obávám se ale, že k tomu, abychom se o tom mohli bavit podrobněji, byste musela mít alespoň nějaké základní znalosti z oblasti teologie těla/sexuální etiky. Bez znalosti toho, jaké jsou místo a smysl sexu, nemá cenu snažit se pochopit tak poddružné a dalece odvozené detaily, jako co konkrétně je a není hřích a co konkrétně je a není povoleno…
Nemám ani základní znalosti teologie těla, sexuální etiky, dokonce ani teologie vůbec. Nicméně samotní křesťané říkají, že Bůh je láska. Křesťanství si moc vážím, ač v křesťanského boha nevěřím. V tomto textu hledám boha a lásku však marně. Spíš tu vidím zášť, útočnost, násilné prosazování svojí „pravdy“. Polemizování o tom, že za určité jednání, které není dokonce ani fyzické, ale pouze ideové, či duševní (dle vašich slov „homosexualismus“) si někdo zaslouží trest smrti, už hraničí s trestně právní odpovědností (a právu zase oproti teologii rozumím obstojně), o morální hodnotě těchto tvrzení ani nemluvě. Přesně takový přístup, schovávající se v hávu „obrany dobra a morálky“, je ve skutečnosti jen touhou po moci, po manipulaci s ostatními, po diktátu vlastní pravdy všem ostatním. Přesně takový postoj, někdy se tvářící jako „obrana křesťanské morálky“, jindy jako „vědecká teologie“ měl v průběhu dějin na svědomí tolik lidského utrpení, které s křesťanstvím nemá nic společného. Nejsem homosexuál, ale jsem pro toleranci, tudíž jsem zřejmě dle vašeho pojetí homosexualista. Nemám to vyčtené ani z písma, ani z kanonického práva, ale přesto se domnívám, že dokud mě někdo neobtěžuje obscénostmi (což rozhodně není pouze výsada homosexuálů), je jeho právem a povinností vroucně milovat koho chce, kdy chce a kde chce a každý, kdo mu v tom bude bránit, případně ho za to bude chtít popravovat, je můj nejzarytější nepřítel, nepřítel člověka a lidství. O to víc mě šokuje, že se takový člověk považuje za křesťana. Pro mě, pane Michale Kretschmere, jste možná vážený katolík a vážený teolog, ale rozhodně ne křesťan…
Ačkoliv nevolám po popravách homosexuálů, mohu vás ujistit, že se popravovat budou a nebude tak činit ani pan Kretschmer ani žádný jiný křesťan, budou tak činit muslimové, až skrze lůna svých žen to tady ovládnou a udělají z Evropy chalifát.
Liberální představa tolerantního soužití s homomenšinou má trhlinu v tom, že oni svými veřejnými obscennostmi, lobováním za zákonné uznání (ne pouze toleranci) jejich životního stylu a snahami o adopce, ukazují, že jim o žádné poklidné soužití nejde.
A ruku na srdce: boj s nastupujícím islámem můžeme vyhrát tak, že naše ženy začnou rodit a národ začně věřit v Krista. Obojí je
neslučitelné homostylem života, který se nám homoloby a našim dětem snaží vnutit.
Pane Contrasi, souhlasím s Vámi, ale bohužel si myslím, že první v řadě na popravu budou křesťané a ne homosexuálové, kteří se stáhnou. Možná jsem zbytečný pesimista, ale myslím že jinak než svědectvím krve pro Ježíše už tento blázinec nikdo nedá dohromady. Ne že by mě to těšilo, ale jak říká Hamish: katolík musí být radikální, podle mě alespoň v tom ,co se týká jeho vlastní víry.
Popravování sodomitů není dogma katolické církve, ale přípustný názor, který zastával sv. Pius V a s. Alfons z Liguori. Dokonce ani já po něm nevolám; jsem pro přísný (jak jsem již psal v článku o hříchu sodomie), ale mírnější trest. Ale propagace homosexualismu je ještě horší věc a tam v závažných případech jsem pro trest smrti. Právě zvrhlé ideologie vedly k bezbožným totalitním režimům jako byl nacismus a komunismus a může se jím stát diktaura homosexuálů a jejich stoupenců.
V každém případě jsem proti toleranci homosexuální ideologie, jak jsem psal na http://www.narodnisjednoceni.cz/archiv/20110811.htm .
Nicméně zareaguji ještě na Vaši poznámku pod článkem. Píšete o tom, že homosexualismus se radikalizuje, což dokládáte netolerantními útoky na lidi, kteří homosexualismus kritizují. Jedna zpráva se týká jakéhosi výnosu kanadského ministra školství, který zakazuje katolickým školám uvádět při výuce, že homosexualita je hřích. Podle mého názoru to však není útok, ale pouze snaha o to, aby všechny školy, poskytující vzdělání v nějakém státě, jednaly v rámci zákonů a ústavy takového státu. Ministr určitě nechtěl názor, že homosexualita je hřích, nějak cenzurovat, či zakázat, spíše nechce, aby se to děti dozvídali ve škole formou výuky, protože je to v rozporu s řekněme sekulárním, demokratickým založením státu. Nijak nezakazuje si o homosexualitě myslet své, a ani rodič, který by takový názor vštěpoval svému dítěti, nebude nijak perzekuován. Druhý případ je dívka, která veřejně kritizovala homosexualitu, následně jí na internetové diskuzi novin, působících po celých USA (kde žije bezmála 300 milionů lidí) několik tisíc lidí nadávalo, tak jak je to na anonymizovaných diskuzích zcela běžné. Opravdu tohle považujete za radikalizaci a útok na katolické pojetí pohledu na svět? Snahu státu přistupovat ke všem stejně a několik internetových excesů (o excesech ví církev myslím své…). Ve srovnání se strašlivou perzekucí homosexuálů ze strany katolické a jiných církví v dějinách i s frontálním útokem na každou iniciativu, která byť jen považuje homosexuály za lidské bytosti se tohle opravdu srovnat nedá…
Promiňte pane Náhlovský, ale píšete nesmysly.
1) Katolická škola samozřejmě má právo a dokonce povinnost učit děti, že homosexuální jednání je hřích, neboť katolické školy existují právě proto, aby učily a vychovávaly děti v duchu katolické víry a o katolické víře. Zakazovat jim to není demokratické a ani slučitelné s kanadskou ústavou a lidskými právy, neboť to vážně porušuje náboženské svobody.
2) V USA žije jistě 300 milionů lidí, ale homosexuálních aktivistů je podstatně méně. Přesto se mezi nimi našli tisíce takových, kteří se předvedli v barvách vyloženě kriminálních.
Dodatek k 2: Mimochodem asi před pár měsíci měl jeden z předních a uznávaných homosexuálních aktivistů, „odborník na prevenci šikany homosexuálních jedinců na školách“, přednášku před studenty, na níž zneužil své pozice přednášejícího, aby sprostě urážel Bibli a křesťanskou víru. Když křesťanští studenti začali z přednášky houfně odcházet, sprostě pozurážel i je. Nezaregistroval jsem, že by ho za to kdokoliv z jeho kolegů jakkoliv zkritizoval. Naopak všichni kritizovali křesťany za to, že netolerantně odmítli dál nechat urážet sebe a svoji víru a opustili přednáškovou místnost. Tolik k morálce homosexuálních aktivistů.
1) moderní pojetí lidských práv (to pojetí, které platí zhruba třicet let), právě už v dnešní době naráží na některá náboženská učení, přičemž nejmarkantnější je to v konfliktu demokracie a Islámu, například v západní Evropě. Nicméně pokud je něco v takovém konfliktu a jedná se o soukromý život, pak jsem pro to, aby přednost dostalo náboženství, právě v duchu svobody víry a jejího uplatňování. Pokud je to ale nějaký veřejný zájem (což školství nepochybně je) pak jsem pro dominanci sekulárního práva. Pokud v jakékoliv škole (muslimské, katolické, protestantské nebo sportovní) prezentují odmítání nějaké skupiny či menšiny, pak jsem pro jim to zatrhnout. Doma či v kostele samozřejmě takový názor zaznít může a to je v pořádku. Toť můj názor.
2) Když v desetimilionovém česku napíšete na interentu, že fandíte Slávii, určitě si vysloužíte mnoho tisíc urážek, přestože určitě celá republika nefandí Spartě. Takový je prostě internet, vydávat to za cílený útok homosexualismu proti tradici katolické víry mi přijde trochu absurdní, navíc jsem si jistý, že existuje mnoho případů zcela opačných – tj. vyhrožování a urážky někoho, kdo se na internetu nějakých menšin zastal – takže bych z toho rozhodně nedělal vědu 🙂
Dodatek k 2: souhlasím s vámi, že takové urážlivé chování je nefér, zvlášť od někoho, kdo žádá toleranci, přitom sám ji nepraktikuje, ale jak říkám, jedná se o kontroverzní téma a k takovým konfliktům musí zákonitě dojít. Nicméně tuto kontroverznost pomáhá rozdmýchávat i tenhle článek. Proč prostě tedy nehledat spíš cestu ke společnému porozumění? Z obou stran. Myslel jsem, že právě takové hodnoty křesťané vyznávají.
1) Ale tady nejde o odmítání nějaké skupiny, ale o morální hodnocení homosexuálního aktu a homosexuálních vztahů. Jinými slovy o snahu státu skrze školství vnutit jednu konkrétní (a v tomto případě navíc těžce amorální) ideologii celému národu a zakázat jakoukoliv zmínku o pohledech jí oponujících. Nic víc a nic míň. Není ve veřejném zájmu, aby toto stát dělal. Je to jen naprosto nepřijatelné porušování lidských práv ze strany státu. Stát tím porušuje práva náboženská i rodičovská a strká nos do věcí, do kterých mu nic není.
2) Neexistuje žádný protor pro porozumění mezi křesťanstvím a sodomitským aktivismem – jsou to systémy, které jsou z povahy věci neslučitelné. Navíc sodomitští aktivisté požadují nikoliv toleranci (kterou už dávno mají), ale likvidaci a eliminaci všech s nimi nesouhlasících názorů, skrze indoktrinaci dětí homosexuální ideologií na školách, skrze kriminalizaci těch, kteří vyznávají a veřejně vyjadřují křesťanskou víru a morálku. Nemám v úmyslu hledat nějaké společné porozumění s hlasateli amorální a zločinné ideologie.
Potom zřejmě nikdy nemůžeme najít společnou řeč… Omlouvám se vám, že jste se mnou trávil čas a přeji hezký den.