Írán odsoudil křesťanského pastora k smrti za „odpadlictví“
Íránské soudy potvrdily rozsudek smrti oběšením za „odpadlictví“ nad protestantským pastorem Jusífem Nadarkháním, otcem dvou dětí. Nadrakhání se narodil v muslimské rodině a v 19 letech se přihlásil ke křesťanské víře. Byl odsouzen k smrti s tím, že má možnost vrátit se k muslimské víře, což ale odmítl. Rozsudek smrti je nyní platný a může být kdykoliv vykonán. Modleme se za něj a ptejme se opět našich politiků, co dělají proti pronásledování a vraždění křesťanů.
Ignác Pospíšil
Autor z nejpovolanějšíchThMgr Ladislav Malý: „Ale je jasné, že konzervativní katolík a konzervativní muslim se v zásadních otázkách – jako je řízení státu nebo život občanů v systému morálně duchovních hodnot – shodnou. Proto jsem rád, že presidentem Íránu jste právě Vy, pane Mahmúde Ahmadínežáde!“
Tak tato otázka je už dávno zodpovězena: http://cz.altermedia.info/ze-zahranici/internetova-revoluce-v-iranu_7245.html
Odpadlictví od Církve by mělo být trestáno. Asi ne smrtí, třeba ale jednou měsíčně pětadvaceti ranami rákoskou.
Je lidskou tragédií, když někdo odpadne od jedné nepravé víry k jiné nepravé víře má ho to stát život. Modleme se hlavně za to, aby se ten nešťastník obrátil ke Katolické Církvi, bez ohledu na to, jestli ho pověsí, nebo ne.
A) s první větou nesouhlasím
B) Myslím, že je tam minimálně podstatný rozdíl ve stupni nepravosti…
A) Jste tedy i např. proti kanonickým trestům za apostasi?
Neuznáváte užitečnost trestu jako prostředku nápravy? Není náprava (konverze) dobrem, o něž je třeba usilovat všemi dovolenými prostředky?
B) Jo, to je. Proto říkám – tragédie. Jako kdyby mě měli pověsit za vraždu, pak jsem dostal milost, ale pověsili mě za špatné parkování.
A) Jistě víte, že nucená konverze je bezcenná a pro církev extrémně škodlivá. Opravdu si myslíte, že potřebujeme v církvi nevěřící křesťany? Proto je nesmyslné a hříšné o ni tímto způsobem usilovat. Za odpadlictví samozřejmě musí následovat kanonické trest exkomunikace. A samozřejmě zde má být přiměřené pokání při případném návratu. Ale rozhodně není akceptovatelné snažit se z někoho vymlátit návrat.
B) To přirovnání je hloupé.
Jak myslíte. Je však třeba rozlišovat nucenou konverzi jinověrce, a přivedení pobloudilého katolíka k rozumu.
Pokud bychom žili v Christianitas, kdy celá společnost stojí na Nauce a jí se řídí, tak bych byl pro trestání apostaze – podle postavení apostaty a jeho schopnosti oslovit davy (čím výše by ve společenském žebříčku stál, tí vyšší trest).
Ten závěr se mi líbí. Je smutné, že onen pastor musí zemřít za omyl, který mu dveře ráje rozhodně neotevře.
„Pokud bychom žili v Christianitas, kdy celá společnost stojí na Nauce a jí se řídí, tak bych byl pro trestání apostaze – podle postavení apostaty a jeho schopnosti oslovit davy (čím výše by ve společenském žebříčku stál, tí vyšší trest).“
Jinak řečeno, „jestli se někdy dostaneme k moci, jsem pro to, abychom právní cestou zajistili, že o ni už nikdy nepřijdeme.“ A já myslel, že takhle argumentují v dnešním světě jedině muslimové (a komunisté, když už jsme u toho). 🙁 Nechcete rovnou prosadit vyškrtnutí svobody vyznání a její příslušné právní ochrany z české ústavy? To je v zásadě to, co tady navrhujete.
Díky, pochopil jste správně. Anarchie a bojůvky proti dokonalému řádu, jímž se Christianitas řídí, by měly být trestány, dle mého přesvědčení, smrtí. Středověk tak činil a bylo to v souladu s naukou Církve, kterou formuloval třeba svatý Tomáš.
Ano, tzv. „svoboda vyznání“ je jistě nesmyl. Stejně jako celá demokracie, ústava a podobné nesmysly.
Komunisté a muslimové tak možná argumentují, co to vypovídá o argumentaci a hlavně o naprosto odlišných hodnotách, které vyznávají?
Svatý Tomáš připouští trestaní pouze odpadlíků od katolické víry a to proto, že porušují slib, který jednou dali. Trestaní jinověrců proto, že jsou jinověrci, a tedy nucení ke konverzi odmítá.
Pokud se svobodou vyznání chybně označuje to, že druzí nejsou k vnějším projevům některé víry nuceni, pak je to v pořádku, nemůžete někoho přinutit k tomu, aby měl tu a tu víru.
Pokud se však svobodou vyznání rozumí to, že každý má právo svoji víru veřejně propagovat a každé víře má být státem ve společnosti poskytnut rovný prostor a žádná nesmí být oficiálně preferována na úkor druhých, pak tato svoboda vyznání je špatná a pro společnost chorobná. Ve skutečnosti ani nejde o „svobodu“ vyznání, jelikož svoboda je schopností vůle, vůle se však vztahuje k nějakému dobru, které je jako takové předloženo jí rozumem. Je tak zneužitím vůle, jestli touží po něčem, co odporuje zdravému rozumu, a to je případ falešných náboženství. Mravnost a hřích, pravda a lež nemají a nemohou mít stejná práva. To se vztahuje jak na jednotlivce, tak na stát, který je taktéž vázán Božími zákony, mezi nimiž je také povinnost náležité úcty k Bohu.
Lev XIII. v encyklice Libertas praestantissimum mimo jiné píše:
„Začněme tím, co se požaduje pro každou jednotlivou osobu a co tolik odporuje ctnosti nábožnosti: tzv. svoboda kultu. Základní myšlenka, o níž se tato opírá, je tato: každý má volnou ruku vyznávat jakékoliv libovolné náboženství nebo i vůbec žádné. … Tážeme-li se ale, které z různých, vzájemně si odporujících náboženství máme následovat, tak nás bez pochyb odkazuje už zdravý rozum k onomu jedinému, které Bůh ustanovil a které Jeho prozřetelnost vyznamenala jistými vnějšími známkami, podle nichž je mohou všichni lidé snadno poznat, neboť omyl v otázce takové důležitosti by měl nejzávažnější důsledky. Svoboda v právě jmenovaném smyslu by proto člověku přiznávala oprávnění beztrestně porušovat svou nejsvětější povinnost a zpronevěřit se jí, odvrátit se od neproměnného dobra a přiklonit se ke zlému. To však není, jak jsme řekli, svoboda, nýbrž zneužití svobody, jakož i hanebné otroctví duše pod hříchem.“
Stát se má hlásit k pravému náboženství, které je jako takové rozumem poznatelné. Přitom by měl také přiměřenými prostředky zajistit to, aby se správný řád udržoval a nepřátelé jej nerozbíjeli. Trestání odpadlíků je věc citlivá, protože může nadělat více škody než užitku (např. tvorbou falešných mučedníků pravdy). Někdy tak je lepší v určité míře ostatní kulty veřejně více či méně tolerovat.
Obávám se, že idea tzv. Christianitas je pouhá fikce a utopie. Nikdy fakticky neexistovala, resp. mohla by možná existovat, pokud bychom nebyli vyhnáni z ráje. Christianitas, byť je myšlenkou hezkou, je z podstaty hříšné náklonnosti všech lidí plně nerealizovatelná. Jediné co zbývá je cesta přiměřeného násilí vůči všem, kdo stojí mimo pravdu – katolické náboženství. Tj. tresty odpadlíkům a to nejen církevněprávní, nýbrž i civilní – hrdelné. Úchylní zakladatelé sekt a závažní kriminálníci by měli být trestáni i na hrdle. Tak jak tomu bylo i ve zmiňovaném středověku.
To je jasné, že k ideálu Christianitas se lze jen přibližovat. A k tomu přibližování patří i vámi zmiňované trestání na hrdle.
„Odpadlictví od Církve by mělo být trestáno.“
Však ono je. Typický věřící trestá průměrného odpadlíka zavrhnutím. Takže tvoří-li většinu odpadlíkových přátele typičtí věřící (což je častý případ), je většinou odpadlík vydatně trestán již krátce po odpadnutí.
Hlavně, že poslednídva pontifici jezdí do Asízi.
Křesťané jsou pronásledováni čím dál více, jaký to má smysl?
Smysl je v tom, že až bude mít organizátor mírových setkání z Asisi pod zadkem nálož i ve Vatikánu a ta vybuchne, možná pak konečně pochopí co svým mezináboženským koketováním skutečně podporoval. V tomto je hierarchie církve již delší dobu nepoučitelná. Čím kdo zachází, tím také schází.
1) ,,Byl odsouzen k smrti s tím, že má možnost vrátit se ke katolické víře, což ale odmítl.´´ , přečteme si o nějakém protestantském pastorovi, až tady bude vládnout nejradikálnější křídlo místních diskutujících.
2) Ono těch popravených křesťanů je vícero v různých zemích, ale je zvykem, že mocní Západu dohlédnou, aby se ve zpravodajství zamlčeli ti ze Saúdské Arábie a řádně pojednali ti z Íránu.
ad 1)
Vubec jste nepochopil.
[…] ZDE. Sdílet […]
Související zpráva:
http://www.cbn.com/cbnnews/world/2012/February/State-Department-Others-Demand-Iran-to-Release-Pastor/
Obávám se, že iránský režim pana Ahmadinežáda není zcela demokratický a radost nad jeho zvolením byla poněkud předčasná.
[…] Írán: Mezinárodní společnost pro lidská práva (ISHR) oznámila, že íránský pastor Jusíf Nadarkhání, o jehož odsouzení k smrti za odpadlictví o islámu jsem zde již informoval, by měl být popraven v nejbližších dnech. Podrobnosti ZDE. […]