Církev a vlažný postoj ke komunismu??
Arcibiskup Matocha (1888-1961)
ChristNet.cz dnes zveřejnil článek Michala Černého Křesťan a politika, v němž se autor mimo jiné podivuje nad tím, že církev „je kritizována za to, že se aktivněji nepostavila proti nacismu, ale nikoli za vlažný postoj ke komunismu.“ A pokračuje: „Nejenže s ním v řadě případů vřele koketovala, ale také s ním nemalou dobu koexistovala.“ Domnívám se, že je třeba se ohradit proti takovémuto nesmyslu a falšování dějin.
Škoda, že autor nevyjmenoval alespoň pár příkladů z té „řady případů“, v nichž církev s komunismem „vřele koketovala“. Tak nějak mne totiž žádný nenapadá, samozřejmě pokud vynecháme „ilegální teologické směry“ (ona zmíněná tzv. teologie osvobození) či osobní selhání jednotlivců (jako byl odpadlík Josef Plojhar a další tzv. „pokorokoví kněží“ u nás). Ovšem vydávat Církví odmítané omyly teologů či padlé kněze za příklad koketování Církve s komunismem, to by vyžadovalo buďto zlý úmysl, nebo velké selhání úsudku.
Postoj Církve ke komunismu rozhodně nebyl vlažný. Pius XI. v encyklice Divini redemptoris, která pojednává „o bezbožném komunismu“, píše mimo jiné: „Jelikož komunismus je zevnitř zvrácený, opravdu mu nemůže pomáhat nikdo, kdo má v úmyslu uchránit před zkázou křesťanský a slušný způsob života. Kdyby však někdo tak pobloudil, že by mu pomáhal uchytit se v jeho zemi, pak on první by byl potrestán za svůj omyl.“ Pius XII. a jeho „ministr zahraničí“ Tardini kladli komunismus na roveň nacismu, ovšem považovali jej za nebezpečnější, protože podle nich lépe maskuje svoji hrůznou podstatu. Pius XII. v roce 1949 podepsal dekret Svatého officia, který konstatoval exkomunikaci všech členů a podporovatelů komunistických stran. Tomu se někde říká koketerie?
Už vůbec pak nechápu výčitku, že Církev s komunismem nemalou dobu „koexistovala“. Bylo snad povinností Církve pro dané místo a čas zaniknout, když se dostali komunisté k moci? Nebo čemu se zde říká „koexistence“? Na začátku 50. let v českých zemích veřejně působil (ve velmi omezném rozsahu) jediný biskup (pomocný biskup pražský Antonín Eltschkner), všichni ostatní byli v internaci nebo ve vězení. V internaci byli tisíce kněží, řeholníků a řeholnic, rovněž tak intelektuální a politické špičky katolíků. Jen kolik duchovních bylo komunisty povražděno jen u nás (vizte např. ZDE)? To je nějaká ta hanebná koexistence, za niž má být Církev kritizována?
Je samozřejmě možné, že jsem autora nepochopil, protože se špatně vyjádřil. Možná jen nechápe, že když je Církev lživě obviňována z vlažného vztahu k nacismu, proč se totéž neděje u komunismu? Nu, odpověď je myslím snadná. Dnešní intelektuální i mediální svět ovládá marxismus. Přece marxisté nebudou někoho kritizovat za to, že nebyl dost nepřátelský k něčemu jim tak blízce příbuznému? Tím spíše, že by šlo o kritiku vymyšlenou?
Ignác Pospíšil
Na fotografii je zobrazen Josef Karel Matocha, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský. Komunistická moc jej internovala v roce 1950 a držela ho v internaci až do jeho smrti v roce 1961. Fotografie R. Smahela byla převzata z Wikimedia Commons pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported. Dílo je možno dále upravovat a šířit, pakliže zachováte autora i licenci.
A co dohoda Jana XXIII. o neodsouzení komunismu na DVK? „Janu XXIII. tolik záleželo na přítomnosti představitelů ruského pravoslaví, že za jejich příjezd nabídl Moskvě mlčení o komunismu.“ (http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15257) Proč komunisté v tisku tvrdili, že se jim podařilo do každé koncilové komise dostat svého zástupce? Proč ani Pavel VI. s tím nic neudělal?
Je pravda, že jde o skvnu 2. vatikánského koncilu, nicméně to nic nemění na tom, že Církev už dávno předtím vše podstatné ke komunismu řekla a nic na tom nikdy nezměnila. To už bych za pochybné považoval spíše vyjednávání o biskupech v Československu v pozdějších letech…
V době konání DVK jsem byl mladík s poměrně dosti zmatenými představami, leč jsem dobře věděl, že komunismus je zlo /zejména přítomné u nás/ a dobře se pamatuji, že mně vadilo, že koncil jej výslovně neodsoudil. Koncil se jen zmiňuje o ateismu, krotce snad kromě „Mezi formami současného ateismu nelze opomenout tu, která očekává osvobození člověka především od jeho osvobození hospodářského a sociálního. Tomuto osvobození prý stojí v cestě náboženství už svou povahou, neboť odvrací člověka od budování společnosti tím, že ho pozdvihuje k naději na budoucí a neskutečný život. Proto tam, kde se stoupenci této nauky dostanou k vládě, rozhodně bojují proti náboženství a šíří ateismus, zvláště ve výchově mládeže, i těmi prostředky nátlaku, které má po ruce státní moc.“ v Gaudium et spes, kap. 20.
Vzhledem k tehdejší politické situaci, kdy velká část světa byla ovládána komunisty různého druhu, dalo by se čekat, že se koncil tím měl více zabývat, když se věnoval „církvi v dnešním světě“. Někde jsem četl, že několik set koncilních otců žádalo odsouzení komunismu, ale jejich podání bylo úmyslně odloženo a neprojednáváno.
Později pak vatikánská Ostpolitik byla pohoršením pro řadu katolíků u nás i jinde.
Ještě doplněk k předchozímu mému komentáři. Stáhněte si z http://www.ecclesia-tv.cz/cirkevni-krize pod bodem 7 text Msgr. Marcel Lefebvre: Otevřený dopis bezradným katolíkům – http://www.ecclesia-tv.cz/informace/files/dopis.pdf. Arcibiskup tam na mnoha místech píše o pronikání komunismu do církve i na nejvyšších místech.
Cituje kardinála Wiszinskiho, jenž řekl: „Udělejte přece schéma o komunismu, vždyť dnes neexistuje závažnější omyl, který by více ohrožoval svět než komunismus. Když papež Pius XI. považoval za nutné napsat encykliku o komunismu, je přece nutné, abychom i my, když jsme se zde sešli v plném shromáždění z celého světa věnovali této otázce jedno schéma.“
„Nejenže s ním v řadě případů vřele koketovala, ale také s ním nemalou dobu koexistovala.“
To je docela sprosté rouhání. Podle Černého mystické tělo Kristovo koketovalo se zločinou ideologií.
On je blbej nebo navedenej (anebo obojí).
Myslím, že šlo u Černého o nepřesnou ou fomulaci, jaká je běžná v hovorové řeči, kdy se místo čelných představitelů nějaké organitace se uvede jen označení té organizace. Kdyby místo „církev koketovala“ napsal „mnoho významných představitelů katolické církve koketovalo“, bylo by to přesné a pravdivé.
Ostatní tvrzení v článku Černého, třeba ty přející dělnickým kněžím či teologii osvobození, jsou mimo tuto diskusi.
Slovo koketovala označuje určitý pozitivní vztah, ne kooperaci z donucení. A to není pravda…
Podle mě ,každý ústupek komunismu je koketování.Zvláště když znám jeho rétoriku. Komunismus,prodloužená ruka zednářů.
Pokud jde o koketování s komunismem, pak asi jediná věc, která mne napadá a která mne znervozňuje je postoj části Jihoamerické církve k levicovým myšlenkám a ke komunismu.
Ano, tam skutečně od arcibiskupů níž bylo hodně katolíků, kteří měli k komunistickým myšlenkám značné sympatie.
Samozřejmě je to u nich podmíněno jejic osobní zkušeností s obrovskou příjmovou nerovností a nespravedlnostmi jiného typu, než jsme zde zažívali my. Je to pochopitelné, ale pakliže to vede k omlouvání komunismu, pak mne to přeci jen znervózňuje i tak.
[…] ZDE. Sdílet […]