ČBK: Vlastně se nic neděje…
Tak prý se nic neděje a k žádným dramatickým změnám religiozity nedochází. Alespoň to ve svém prohlášení k předběžným výsledkům Sčítání lidu 2011 tvrdí Česká biskupská konference. Je to smutné, ale nepřekvapí to, na strkání hlavy do písku a hledání výmluv coby dominantní strategii české části Církve jsme si už zvykli. Tentokráte se s nadšením sáhlo po výmluvě, kterou poskytla změna metodiky společně s 5 miliony tajnůstkářských občanů. Bohužel jde o postoj naivní a dlouhodobě neudržitelný…
Je pravda, že velký podíl těch, co nezodpověděli otázku ohledně víry a náboženského zařazení, výrazně zkresluje výsledky sčítání a významně omezuje jejich vypovídací hodnotu. Není pochyb o tom, že se do této skupiny zařadili i mnozí katolíci, což mne mrzí (více ZDE). Ale i kdyby výsledky sčítání říkaly jedině to, že se snížil počet lidí ochotných hlásit se ke katolické víře, byla by to velmi špatná zpráva pro Církev i katolíky. Tak „dobré“ to ale není…
Čeští biskupové velice dobře vědí, že výrazně klesá jak počet katolíků v nejširším slova smyslu (tj. katolicky pokřtěných), tak i katolíků praktikujících. Vědí to z poklesu počtu udělovaných svátostí i vývoje návštěvnosti bohoslužeb. Koneckonců poslední sčítání návštěvnosti nedělních katolických bohoslužeb, které proběhlo v roce 2009, dopadlo tak špatně, že většina diecézí jeho výsledky odmítla zveřejnit. Biskupové jistě vidí i tragický nedostatek nových kněžských povolání.
Přestože ale toto všechno je všeobecně známé, raději se dívají jinam a tváří se, že nevidí nic. Nebo se jen bezmocně rozhodí rukama a řekne se, že jde o „všeobecný trend“ celého Západu. Skutečnost je ale taková, že vlci se mohou přemnožit a dávit ovce více, než jindy, nicméně vina za to vždy zůstane na špatných pastýřích, kteří to připustí. Je přirozeností vlků trhat ovce. Je ostudou pastýřů, pokud nechají spadnout ploty či dokonce sami pouští vlky do ovčince.
Je tolik potíží, které má dnešní česká Církev a které se dají řešit. Od otřesné úrovně výuky náboženství, přes pastoraci podporující náboženský relativismus a odpad od víry, jen napůl katolické „katolické školství“, nekatolické vystupování světskými médii oblíbených kněží (Halík, Vácha, Czendlik …), až po liturgické excesy, které ničí úctu věřících k Bohu i ke svátostem… Bohužel namísto toho nám biskupové tvrdí, že problémy neexistují a vlastně se nic neděje.
A kněží a řadoví věřící? Ti se zapojují do hloupého a směšného sporu Halík-Hájek. To je teď přece „to nejdůležitější“…
Škoda přeškoda, běda přeběda …
Dosti dobrý komentář Ignáce Pospíšila. Navíc všechny odkazy na předchozí články a diskuze jsou zajímavé.
No nevím, co s tím mohou dělat obyčejní faráři a řadoví věřící. Tedy kromě toho, že se budou snažit svědomitě plnit povinnosti svého stavu. Samozřejmě, každý z nás se snaží působit i ve svém okolí a přivádět případně hledající k víře, ale na nějakou extra obrodu to asi nevydá.
Abych citoval klasika: „Krize Církve je krizí biskupů.“ A to je v rukou Svatého otce.
Já vidím hlavní problém v tom, že pokoncilní církev vlastně neumí pořádně odpovědět na základní otázku, proč vůbec být katolíkem, tedy kromě toho, že je to „prima“.
Já kdybych nečetl staré „tmářské“ knihy, tak bych to možná nevěděl dodnes.
Další potíž je, že se biskupové s prominutím vykašlali na rodiny a děti. Když už, tak je o Velikonocích vyzvou, aby dodržovaly dopravní předpisy. A katolické školy jsou povětšinou studnicí blábolů.
Ja jsem docela bezradny v tom, kam pozvat konvertity.
Kdyz se nejedna o jakz takz dospele lidi, ale treba pubose, ktere rodice do Brna, Prahy, nebo i Pernikova proste nepusti.
Upřímně já taky. Nedávnou mně oslovil člověk, abych ho pokřtil. Po kratším rozhovoru, kdy jsem chtěl zjistit, jestli mu nejde o folklor, jsem seznal, že má poměrně solidní základ víry a chce to doplnit katechezi a křest, přičemž jsem mu vysvětlil, že knězem nejsem. Představa, že bude heroicky dojíždět do některého ze salonků mi přišla nereálná, k modernistům jsem jej odeslat nechtěl, a byl docela bezradný, zbývá exarchát, jehož infrastruktura nění příliš rozsáhlá … Co dělat?
Co P. Nohejl?
P. Radim Valík, P. Šimon Polívka.
A co s nimi?
To mám jako posadit 14 letyho kluka na vlak a poslat ho do Plzne, nebo kdo vi kam?
Panove, to jsou reseni jak noha.
Tak ho tam svezte autem 🙂
Auto nemám.
Přes půl republiky autem?
Ale já ty prachy fakt netisknu 🙂
Jestli je mu 14, tak to skutečně nechápu, proč by nemohl jet vlakem do Plzně…
Není to tak dávno, co jsem zde na tento problém upozornil. Slavení neděle není jen o návštěvě katolické mše sv. Dojezdová vzdálenost může být vskutku liquidační a nepřekonatelná. Neděle také není primárně určena k tomu, aby katolíci nuceně cestovali celý den hromadnou dopravou či autem přes půl republiky. Navíc ne každý má pravidelně volno celý víkend. Ono cestovat někam před nebo po noční směně je spíše hříchem než projevem věrnosti katolické víře. Snášení obtíží a námahy je věc jedna, trhání žil je věc druhá. Pán Bůh jistě nežádá nesmysly, jde o to posoudit zdravým rozumem co ještě lze a co je již přitažené za vlasy.
Tak to zkuste někdy vysvětlit rodičům, že jejich syn bude každou neděli vstávat ve čtyři hodiny ráno, abys stihl mši svatou a pak možná i nějakou katechesi.
Samozřejmě sám.
Takových zodpovědných rodičů, kteří by ho pustili, se jistě najde mnoho.
Sociální inteligence vám tedy chybí docela podstatně.
Nevykašlali, právě o ty se, pomalu jako jediné, starají. Bohužel často velmi prapodivnými metodami…
Myslíš, že ti řadoví věřící, kteří se zapojili do sporu „Halík-Hájek“, nic jiného než toto nedělají? To bys jim křivdil. Sám jsem se k tomu vyjádřit odmítl, ale ti, co tak učinili, hovořím alespoň o těch, co znám, se v možnostech, které vzhledem k jejich stavu mají, o zlepšení situace v Církvi snaží seč jim síly stačí.
Tak to je tázka, u některých bych o tom pochyboval (viz stránky českých jezuitů, příspěvky Hylmara či Regnera)… Nicméně hlavní věc je, že ten spor je podle mne ztrátou času a stává se fraškou…
Aha, tak ty vůbec neznám. Já četl jen vyjádření Martina Čejky a Petra Bahníka. A ti si rozhodně nemyslí, že to je to „nejdůležitější“, jak píšeš. Prostě jen odpověděli tazateli z Parlamentních listů, které tu kauzu otevřely.
Podle mě je jedna věc religiozita lidí (typicky měřitelná návštěvností kostelů v neděli a také třeba ve všední dny, méně spolehlivě pak udělenými svátostmi) a druhá věc je postavení Církve ve společnosti, které může být mapováno sčítáním lidu. To první je bezpochyby důležitější, ale obojí spolu dost souvisí.
Takže je-li otázkou dne zlepšení postavení Církve ve společnosti, pak bychom měli začít každý u sebe. V diskusní stoce na Idnesu samozřejmě byly různé ubožárny, ale byla tam i zajímavá zdůvodnění špatného náhledu na Církev. Takové typu ,,Co jsem poznala katolíky, byli to intrikáni a pomlouvači.´´ nebo ,,Moje bohatá teta nepůjčila z rozsáhlého jmění svému synovi 10 tisíc na řešení existenční krize, a to se neustále zaštiťuje vírou.´´ (Sice si myslím, že tento argument často používají lidé, kterým se věřit stejně nechce, ale neulehčujeme i jim to odmítnutí Církve příliš?)
Když přišel do jednoho městečka, kam jezdím, nový kněz a já ho poprvé slyšel kázat (škoda, že takových kněží není více), říkal něco ve smyslu: >>Je to mnohdy i záležitostí zdánlivě malých kroků, zda na nás nevěřící sousedé či příbuzní budou ukazovat: ,,No jo, to je on, ten slavnej katolík…´´ anebo ,,Ano, to je Kristův člověk.´´<<
Takže méně povýšenectví, více pokory a ochoty sloužit v malých věcech, samozřejmě nepodlézat, prostě takový rovný přístup. Od biskupů mi aktuálně nějak schází sociální akcent, zastat se lidí, kteří dnes padají do chudoby, nejen kopírovat strašení Řeckem z MF Dnes a létat do Afghánistánu za žoldnéři.
Jak říkám, musíme začít každý u sebe. Včetně mě.
Je dost sporné tvrdit, že udělování svátostí je méně spolehlivé, než návštěvnost kostelů…
Jinak Vás musím upozornit, že naši vojáci v Afghánistánu nejsou žoldnéři, ale profesionální vojáci. Slovo žoldnéř regulérně patří pouze k tomu, kdo nabízí své služby armádám jiných států, než je občanem.
Tak já měl v tu chvíli na mysli hlavně křty a církevní sňatky. Tam to podle mě může být někdy zavádějící. Ale nechci spekulovat.
Naši profesionální vojáci sice pobírají český plat, ale nezdá se mi, že by hájily nějaké výsostně české zájmy. Ale neberte to tak, že by můj názor na operaci v Afghánistánu byl vysloveně negativní. Prostě si jen myslím, že větší povzbuzení potřebuje spíše česká armáda důchodců propadajících se do chudoby.
Co jsou české zájmy, určuje dnes česká vláda, ne vojáci sami. Ti slouží vlasti atm, kde je poslala…
Ovšem zájmy Vondry a Bilderberga se dost často se zájmy občanů míjí. Jinak souhlasím s termínem profesionální vojáci, jenom nevnímám současnou Armádu ČR jako nějak zvlášť důvěryhodnou instituci.
Mám dotaz na který se chci zeptat už déle tady. Vždy když jsem na NOM tak ohromné množství lidí příjímá na ruku, a pak na konci mše odcházejí a pak ponoří prsty do nádobky se svecenou vodou a samozdřejmě všechny ty drobky co mají na prstech(videl jsem to na jednom videu kde to zkoušeli s koženými rukavicemi a je toho opravdu hodně, v podstatě nelze príjímat na ruku aby ste neměli prsty olepené částečkami hostie.) smyjí do té vody a když pak vy jdete hned za nimi tak si namočíte prsty a máte od hostie teoreticky taky prsty a tím si udeláte křížek na sobě a v podstatě to „utřete“ do sebe ty částečky hostie. Jak to jako je v tomhle případě? Dochází tedy k neskutečnému znesvěcení(částečky přeměněné hostie máte po celém těle atd.), nebo se s hostií něco stane když se namočí do vody, protože jsem slyšel že se na tom něco mění.
Reálná přítomnost trvá, dokud trvá způsoba. S tím ponořením do vody se to dělá tehdy, pokud z nějakých důvodů nelze Tělo Páně přijmout ani uchovávat. Např. když proměněná hostie spadne na zem do špíny apod., tak se dá do vody, v které se po čase rozpustí a tím reálná přítomnost už mizí, neboť už není způsoba chleba. Z toho důvodu jsou (v lepších případech) také u svatostánku abluční misky s vodou a purifikatorium, aby když kněz podává sv. přijímání mimo Mši sv., mohli si následně v abluční misce prsty omýt a do purifikatoria utřít. Nicméně se s touto vodou pak samozřejmě nekřižuje. Taková voda např. vypije, vlije do ohně, vylije do sanctuaria.
Když jdete k sv. přijímání, tak Tělo Páně v sobě máte také tak dlouho, dokud trvá způsoba, čili několik minut, než se v žaludku rozpustí natolik, že již to není způsoba chleba.
Co se vašeho problému, pak podle mě už řešíte zástupné problémy. Přijímání na ruku je od základu nehoráznost.
Otázku Andyho bych nepovažoval za zástupný problém, ale přesně jak zde vysvětlil smajlík, pokud by i k tomu rozpuštění nejsvětějších způsob takto došlo, jednalo by se asi spíše o ten nejméně znesvěcující způsob, jakým bývá jinak s Tělem Páně v případě podávání na ruku naloženo. Obávám se, že dříve, než komunikant „na ruku“ smočí své prsty ve svěcené vodě, skončí částečky Eucharistie na zemi, kde po nich pak ostatní šlapou. Stačí se chvíli při nedělním NOM podívat, co dělají přijímající na ruku při odchodu od podívajícího: často si (možná intuitivně) jednoduše opráší ruce o sebe, někteří si je otřou do kalhot, mnozí si ale Tělo Páně vkládají do úst až „za pochodu“ cestou do své lavice …
ad 🙂 Myslím, že Andy si toho je vědom, minimálně zčásti – jinak by se o tento problém vůbec nazajímal. Zaplať Pán Bůh za každý případ, kdyto lidem aspoň vrtá v hlavě a nepovažují tuto děsnou nehoráznost za samozřejmý a bezproblémový způsob.