Evangelium je argument! I v politice!
Jednou z petic, které otec Umlauf doporučuje ve svém článku, v němž lituje toho, že Češi dosud nezaložili českou pobočku či obdobu Wir sind Kirche, je obskurní petice Evangelium není politický argument. Je to neobyčejně zajímavé, protože doporučuje petici, která dílem bezobsažně plácá, dílem hlásá věci s křesťanstvím naprosto neslučitelné, věci v nepřehlédnutelném rozporu s tím, co Kristus říkal a učil. A která, formálně protestujíc proti „zneužívání Evangelia v politice“, je ve skutečnosti sama evidentním zneužitím Evangelia a brutálním porušením druhého přikázání. Rozeberme si tu slátaninu poněkud podrobněji.
První odstavec je bezobsažné plácání, které pouze říká, že křesťanství nelze ztotožnit s žádným konkrétním politickým programem. To je sice pravda, skutečnost je ale taková. že je lze ztotožnit s řadou konkrétních cílů, s mnoha zásadami. Že je možné porovnat program a život politika s křesťanstvím a říci, zda je akceptovatelný, či ne. Není náhodou, že to petice nezmiňuje – jak dále zjistíme, petice zuřivě odmítá i to.
Druhý a třetí odstavec jsou pro křesťana akceptovatelné – i když je otázka, co přesně jednotlivé termíny znamenají v očích autorů. Nemám příliš pochyby o tom, že kdybychom si podiskutovali s autory o tom, co považují za nacionalismus a xenofobii, rychle bychom zjistili, že že s nimi souhlasit nemůžeme minimálně ani nad třetím odstavcem.
Čtvrtý a pátý odstavec jsou v rozporu snad se vším, co nás může napadnout – učením Krista i apoštolů, texty Bible i zdravým rozumem. Samozřejmě, text to trochu zastírá tím, že v první větě ještě mluví o posuzování lidí, ač nikdo nebude pochybovat o tom, že má na mysli i posuzování skutků. A copak může nějaký křesťan tvrdit, že „Na tom, že nekřesťané se ne vždy řídí křesťanskými pravidly, ať už v sexuální nebo v jakékoli jiné oblasti, pro nás není nic překvapujícího ani pohoršlivého„?! To je přece nesmyl a opak toho, co Kristus učil a dělal.
A další podstatná věc: Církev se vždy separovala od nepřátelského světa, tvrdit, že svět není nepřátelský a tak činit nemá, je v příkrém rozporu s Evangeliem i praxí prvotní církve. Církev se vždy otevírala a má otevírat „do světa“, nikdy však ne pohanskému světu!
Poslední odstavec by byl taky přijatelný, nebýt toho, že z výše napsaného je jasné, že je vyloučené, že bychom se s autorem shodli na definici pojmů.
Ještě otřesnější než text samotné petice je ovšem komentář pana Umlaufa k ní: Výzva odmítá lacinou moralizaci novodobých křižáků, kteří hecují věřící a radikalizují zbožné duše tak, aby byly jako v USA náchylní na ideologickou manipulaci zprava. Tito přičinliví borci znovu křižují jejího milého zakladatele, který klidně hodoval i s prostitutkami a s farizeji, ale zásadně a jasně odmítl pozvání „lišky“ Heroda na královský mejdan (Lk 13,22). Ano, Kristus obědval a bavil se i s velkými hříšníky – aby je obrátil, aby je přivedl k Bohu. Neříkal jim, že jsou fajn a že jejich hříchy nepohoršují. Chápu, že pro radikálně levicového kněze, jakým pan Umlauf bezesporu je, musí být amorálnost, s níž je levice nerozlučně spjata, protože má její podporu v programu, velkou osinou v pozadí. Ale jak může napsat něco tak rouhačského, tak evidentně a brutálně překrucujícího Krista, to nechápu. Tedy za předpokladu, že ještě věří v (křesťanského) Boha. Jinak je to pochopitelné velmi snadno.
Na závěr si dovolím malou ironii – je jistě pravda, že Duch si vane, kam chce, a že Kristus nás vede různými cestami. Ale, navzdory autorům všech podobných petic a všem moderním a pokrokovým kněžím, Duch svatý vane a Kristus vede pouze po těch cestách, které směřují do Nebe. Jsou i četné cesty, které vedou do Pekla, a tam vane jen puch Satanův. A hřích je cestou vedoucí jedině do Pekla a vždy je pohoršlivý, vždy je urážkou Boha. Bez ohledu na to, zda je či není jeho pachatel křesťan. Ať už to pánové Umlauf a Soukup uznají, či nikoliv.
Tento článek jste napsal hezky, Ignáci. Vaše upřímnost a bezprostřednost je někdy opravdu sympatická. Jindy zas mírně iritující, ale bezesporu vzácná.
Takovéto „křesťanské petice“ podepisují lidé jako Věra Tydlitátová či Ivan Štampach.
Stojí se za to podívat na seznam podpisů. Kromě jiných je tam Jaroslav Lorman teolog, jáhen; Jiří G. Kohl informatik a teolog – důchodce; Ondřej Liška analytik, politik; Ondřej Wolf evangelický farář – důchodce; Martin C. Putna literární historik.
Evangelium nás sice neučí politice, ale v mnohém ukazuje, která politika je nekřesťanská, v rozporu s Evangeliem.
Ano, ta petice je zajímavá spíše seznamem jejích signatářů: m.j. jsou tam kněží, vyučující na teologické fakultě v Č. Budějovicích: P. Michal Kaplánek, liturgik P. Zdeněk Demel…
Krásná společnost… Jaroslav Lorman učí v Praze na KTF morálku. Jeden z vedoucích heretiků u nás. Asi neexistuje nějaké morální učení Církve, které by nezpochybňoval, všechno je u něj relativní a subjektivní. Rekrutoval se od protestantů a zdá se, že pouze oblékl katolický kabát, zatímco katolickou víru nepřijal. Dotáhl to na docenta, trvalého jáhna a jak už u takových bývá, je vytrvalým kritikem kněžského celibátu, který samozřejmě kritizuje a zpochybňuje, jak jen k tomu má příležitost. Inu, Církev už se 2000 let mýlí, Lorman na to všechno dneska konečně přišel a je připraven to pražským seminaristům hbitě sdělit. Jenom škoda, že tyto persóny se stále chovají stejně, jak to popsal sv. Pius X. ve své památné encyklice. V soukromých přednáškách za zavřenými dveřmi budou říkat bludy zcela otevřeně, ale odvahu na to vyjít s tím ven – to už nemají.
Skutečně, ta petice „Evangelium není politický argument“ je tak hloupá, že ji může podepsat jen nekatolík nebo katolík nevzdělaný a nemyslící…
1) Jak můžete souhlasit s tím, že křesťanství nelze ztotožnit s konkrétním politickým programem, a zároveň kritizovat „levicové“, „moderní“ a „pokrokové“ názory? Skutečně si myslíte, že máte dar určovat, co je křesťanská politika? 2) Skutečně si myslíte, že máte dar rozpoznat, kdy někdo „brutálně porušuje“ druhé překázání? Není to trochu pyšné tvrzení? 3) Skutečně si myslíte, že dokument 2. vatikánského koncilu je „v rozporu s učením Krista i apoštolů, texty Bible i zdravým rozumem“? 4) Pro Lukáše Biskupického: Skutečně si myslíte, že máte dar rozpoznat, kdo je nevzdělaný a nemyslící? 5) Pro Lukáše Biskupického: Jak vůbec definujete katolíka? Jako pokřtěného člověka, který vyznává Krédo, přijímá svátosti a snaží se dodržovat Desatero – nebo jako člověka, který má stejné názory jako Vy?
Obsah a záštiplný tón článku i komentářů mi znovu potvrdily, že moje výzva „Evangelium není politický argument“ je potřebná.
1) Já v tom žádný logický rozpor nevidím. Odpověď je v článku. Fakt, že nelze ztotožnit křesťanství s jedním konkrétním politickým programem, neznamená, že nelze poukázat na to, že některé konkrétní politické programy s křesťanstvím prostě sloučit nejdou. Přirovnání v prostších termínech: Nelze samozřejmě ztotožnit slepici s drůbeží (protože máme i jinou drůbež). Což nás ale nijak neomezuje v prohlášení, že kráva drůbeží v žádném případě není.
2) Jistě nejsem žádný velký odborník, ale tato petice je porušuje natolik evidentně, že konstatovat tento fakt nemůže nikomu činit žádné obtíže.
3) text dokumentu je snad i v pořádku. Jeho zneužití a hrubá dezinterpretace ve Vaší petici již rozhodně nikoliv.
Danielu N. Soukupovi: Co se týče vzkazů pro mne, tedy 4) a 5).
Ad 4)Ten kdo bez výhrady podepíše takový paskvil je podle mne skutečně nekatolík, a nebo katolík, který nezná katolickou nauku a církevní dějiny.
Ad 5) Katolický křesťan je věřící pokřtěný člověk, který vyznává Krédo (apoštolské vyznání víry) a řídí se tím, co Církev učila a učí na základě Písma sv. a posvátné Tradice. Věří v Boha ve svém srdci. Víru vyznává: modlitbou, účastí na mši svaté, životem podle víry a dobrými skutky, obhajobou víry proti jejím odpůrcům a též ústním vyznáním víry.
Já jsem ten „paskvil“ podepsal. Přesto se považuji za katolíka. Možná jím nejsem tak formálně, jako Vy. Jde mi spíše o obsah toho slova.
Pokud dokážete podepsat takový paskvil, tak Vám zjevně o obsah slova katolík moc nejde. Nebo jste v jeho výkladu úplně vedle.
Pane Soukupe, katolíkem je pokřtěný člověk, který vyznává katolickou víru, a podřizuje se papeži a biskupům v jednotě s ním.
Vaše petice se odchyluje od názoru katolíka právě ve smyslu vyznávání katolické víry a podřízení se papeži a biskupům v jednotě s ním.
1) Podle katolického učení jsou stát i Církev dvě dokonalé společnosti. Dokonalé znamená, že mají vše, co potřebují k dosažení cílů. Společnost je definována jako sdružení lidí spojených společným cílem. Cílem společnosti je dobro. Cílem státu je časné dobro, cílem Církve je věčné dobro. Časné dobro je prostředkem k dosažení věčného dobra – je věčnému dobru podřízeno. Stát se stará o časné dobro, Církev o věčné. Ale protože je časné dobro podřízeno věčnému dobru, nemůže s ním být v konfliktu. Z toho vyplývá, že Církev musí mít v ideálním státě takovou moc, aby dokázala zabránit tomu, aby stát podporoval věci nemorální, které vedou ke ztrátě věčných dober, ale i ztrátě dober časných (potraty nejen, že překážejí ke spáse těm, kdo se na nich podílí, ale také vedou stát do demografické katastrofy, podobné je to s antikoncepcí). Stát tedy nesmí uzákonit nic, co odporuje přirozenému zákonu, a Církev nad tím musí bdít. Laičtí křesťansťané se o to musí snažit i politicky.
Vaše petice naopak dělá z Církve pověstný spolek zahrádkářů, který nemá co kecat do toho, jestli se budou vraždit nenarozené děti, jestli společnost bude ohrožovat promiskuita, jestli bude plodnost párů klesat proto, že ženy polykají antikoncepční pilulky, nebo jestli nebudeme děti plodit ale vyrábět. Opravdu Vás lidé, kteří vraždí nenarozené nepohoršují? Kolik nevinných je třeba zabít, abyste byli pohoršeni? Poslechněte nejste vy tak trochu splachovací?
2) Nebyli to čeští biskupové, kteří například pozvali Václava Klause na Velehrad? Nejsou to čeští biskupové, kteří si jsou vědomi toho, že Církev musí do politiky mluvit (jakkoliv to neznamená propagovat jediný politický směr)?
Kde je pak ta nezbytná podřízenost biskupům?
Asi tak. Nedivte se, že katolíci charakterizují Vaši petici jako nekatolickou.
„Z toho vyplývá, že Církev musí mít v ideálním státě takovou moc, aby dokázala zabránit tomu, aby stát podporoval věci nemorální, které vedou ke ztrátě věčných dober, ale i ztrátě dober časných…“ – toto bohužel (nebo naštěstí) platí jen v katolickém státě. Ve státě nekatolickém nebo nekřesťanském Církev tuto moc má buď jen per se, nikoliv per accidens, nebo vůbec ne. Nad nepokřtěnými církev nemá žádnou jurisdikci. Dodržování přirozeného zákona musí hlásat a obhajovat, ale nemůže si jej vynucovat.
Přirozený zákon není věc církevní jurisdikce. Je to Boží zákon závazný pro všechny lidi. A křesťané mají povinnost maximálně přispět k tomu, aby jej stát (minimálně v těch nejzásadnějších oblastech, což jsou ty, které vymezují tzv. lidská práva) respektoval a vynucoval.
Ad cinicius: s tím souhlasím. Vymezoval jsem se vůči větě: „Církev musí mít v ideálním státě takovou moc, aby dokázala zabránit tomu…“
Já, nevím. Má to cenu dělat tomu nýmandovi Soukupovi reklamu?
Pane Soukupe, sepisoval jste petice, když se P. Tomáš Halík oháněl křesťanstvím při svých politicko-aktivistických, teologicko-osvobozeneckých veřejných vystoupeních?
Ne? A nejste vy tak trochu pokrytec?
Kdo je Soukup? Neznám.
Vážení přátelé, přál bych Vám zažít mši sv. s otcem Umlaufem. Skutečně hluboký duchovní zážitek. Nemastné, neslané, z misálu předčítá jako z novin. Tohoto kněze si pěstují na faře v Liberci – Ruprechticích. On přednáší na Liberecké universitě a je výpomocným farářem na arciděkanství v Liberci. Toto město je též hnízdištěm modernistů, nebo nějakých novotářů. V již zmíněných Ruprechticích mají místo oltáře socialistickou plastiku, při které nepoznáte, zdali jste v kostele, nebo na nádraží, původní oltář pokácel jeden františkán, když opravoval kostel.
Jiný kněz zase pravidelně láme hostii už při konsekraci, během kázání pochoduje po kostele – už chybí jen tance, balónky a červené nosy.
Tak takhle to tu vypadá…
Takoví jako Vy mne kdysi skoro připravili o víru. Ale zjistil jsem, že Bůh je něco jiného, že Bůh je láska. Přál bych Vám to někdy poznat. Třeba někdy rozeznáte, co je důležité a co ne.
Dobrá, pochopil jste, že Bůh je Láska. Možná časem i tak trochu pochopíte, co to ta Láska je. A pak budete mít naději zjistit, co je s Láskou neslučitelné. A kupodivu zjistíte, že José má pravdu…
Otázkou vždy je, o víru v co nebo v koho?
Já jsem byl například také téměř připraven o Víru v reálnou přítomnost Našeho Pána pod svátostnými způsobami participací na moderní liturgii. Naštěstí toto Bůh nedopustil a naopak způsobil (nikoliv mou zásluhou), že jsem byl právě „takovými“ připraven o zcela jinou víru. O jakou víru? O víru v Ducha koncilu, Ducha společenství, Ducha ekumenismu a mezináboženského dialogu, Ducha moderní doby, atd … A kdo to byli ti „takoví“? Ne, nenechte se mýlit, to nebyli nějací internetoví anonymové, ale církevní otcové a papežové.
Ti „takoví“, kteří Vás zde tak nadzvedávají, se jen více nebo méně šťastně snaží toto učení Církve sv. tlumočit a aplikovat. Pokud vám nesedíme, vykašlete se na nás a jděte sám ke kořenům. Je k tomu potřeba docela málo: uznat, že církev nevznikla před padesáti lety a mít odvahu v pokoře přijmout její učení jako celek. Mít odvahu Krista skutečně následovat, nikoliv následovat svoji představu o Kristu. V praktické rovině pro začátek stačí docela málo: místo do Portálu a KN začít chodit do antikvariátu.
Kde se ve většině z vás bere všecka ta zášť a touha demaskovat a odsuzovat nepřátelské smýšlení? Namátkou cituji (z článku i z různých reakcí): „bezobsažně plácá“, „brutální porušení“, „slátanina“, „zuřivě odmítá“, „zastírá“, „puch Satanův“ (byť jde prý o „malou ironii“), „katolík nevzdělaný a nemyslící“, „zneužití“, „paskvil“, „nýmand Soukup“, „pokrytec“. Snažím se prostě ve světle Písma rozpoznávat znamení časů; předpokládám, že vy taky. Přitom se leckdy jistě mýlím (předpokládám, že vy taky). Proč ale nedokážete výzvu kritizovat a vlastní názory prezentovat s bratrskou láskou – anebo aspoň trochu klidnějším tónem?
Drahý pane Soukupe. Ve slovech, které citujete, není žádná zášť ani neklid. Není v rozporu s bratrskou láskou nazývat věci pravými jmény a kritizovat petice (a další texty), které dezinterpretují Evaneglium a Krista.
Pokud jde o puch Satanův – v tom sousloví žádná ironie není. To bylo použito přesně tam, kde patří, v tom smyslu, v jakém použito být mělo. Ironie je v tom, že i když to vezmeme tak, že Duch svatý vane kam chce, kupodivu nikdy se mu nechce vát směrem do Pekla.
A pokud jde o diskusi, mám trošku odlišný názor na to, kdo zde neumí diskutovat. Kdo má potíže i se základními logickými operacemi (viz např. Vaše námitka číslo 1 výše) a, namísto aby reagoval na stanoviska a argumenty prostistrany a vysvětlil, proč jeho výtvor není paskvil, se absolutně bez argumentů rozčiluje nad tím, že si jeho dílo něko vůbec opovážil za paskvil označit.
A to teprve, kdybyste si přečetl Bibli a životopisy světců, výroky papežů, pane Soukup, to byste koukal, kolik ostrých odsouzení a kritiky byste tam našel!
Zášť? Nebuďte paranoidní. Paranoia může pramenit z pýchy a sebelásky. Jen člověk, který si myslí, že znamená tolik, že ho druzí mají důvod pronásledovat a nenávidět, může spatřovat v obyčejných projevech lidí, kteří se podivují nad absurdností nějaké slátaniny, zášť.
ad LB ad Daniel N. Soukup.: Ano – ostatně ani sám Kristus Pán a sv. Jan Křtitel nepoužívali jen „korektní“ slovník – viz „obíléné hroby“, „plémě zmijí“ apod….to nebyly nadávky!, to bylo jednoznačné ohodnocení vnitřních postojů a z nich plynoucího jednání….
To je zajímavé. Mě obviňujete z porušování druhého přikázání; ale sami říkáte, že stejně jako Kristus někdy lidi tvrdě káral, tak také vy můžete mně i ostatním signatářům výzvy sprostě nadávat. Z toho, že Kristus uměl volit pěkně tvrdá slova (mimochodem: mnohem častěji vůči farizejům a zákoníkům než vůči veřejným hříšníkům), přece nevyplývá, že každý sprosťák je jako Kristus a má právo se na něj odvolávat. A ještě poznámku o užívání úžasného Božího daru: rozumu. Jsem sice jen nemyslící nevzdělanec, nicméně většině z vás bych doporučoval nakouknout do nějaké učebnice neformální logiky nebo prostě do textu nějakého mistra racionální argumentace (třeba svatého Tomáše Akvinského). Příklad: když bychom v článku Ignáce Pospíšila vyškrtali všechny argumenty v duchu „autor výzvy to sice napsal zdánlivě správně, ale určitě to myslel špatně“ (což je klasický argumentační faul), moc racionality by v něm nezbylo. Kouzlení s pojmy „nekatolík/katolík“ (nejprůzračněji asi u Lukáše Biskupického) zase naprosto přesně odpovídá definici jiného argumentačního faulu známého pod jménem „no-true-Scotsman fallacy“ („falešný argument nepravého Skota“). Jako argumentačně nejsoudržnější mi připadá příspěvek jjstodoly o vztazích církve a státu. Proč mi ale i on podsunuje, že jsem „tak trochu splachovací“? Proč mě obviňuje, že jsem „paranoidní“? A proč má potřebu psát „kdo je Soukup? Neznám“? Já taky nevím, kdo je jjstodola – ale záleží snad na tom? Připadá mi, že někteří z vás tak trochu podléhají hodnotám komerčně-konzumního světa, v němž se oceňuje veřejná „známost“, status celebrity atd. (viz i komentář Martina R. Čejky, jestli „má cenu dělat tomu nýmandovi Soukupovi reklamu“).
Moje jednostránková výzva – jako jakákoliv jednostránková výzva – nemůže jít nijak do hloubky a nějaké věci zdůrazňuje na úkor jiných. Však také (a to vyjadřuje úvod výzvy i její explicitní datace) nemá být nadčasová, ale hovoří ke konkrétní situaci. Kdyby dnes čeští křesťané veřejně prezentovali takovou tu „limonádovou“ nebo „cukrkandlovou“ verzi křesťanství, napsal bych výzvu připomínající přísnost Božího zákona a soudu a připomenul slova proroka „říkají: Pokoj, pokoj, ale žádný pokoj není.“ Jelikož ale od českých křesťanů jsou dnes na veřejnosti slyšet hlavně zákonické a záštiplné odsudky, cítil jsem potřebu zdůraznit Kristovu radostnost, smělost, velkorysost a láskyplnost. Na výzvu jsem dostal řadu reakcí, od nadšených po kritické. S některými kritiky jsem si pak zajímavě podiskutoval po mailu. Nemám ale chuť diskutovat s někým, kdo používá argumentační fauly, uráží mě a snaží se mi upřít moje katolictví. Jelikož mě nikdo neexkomunikoval, tak katolík jsem; a pokud se to někomu nelíbí, je to jeho subjektivní problém. (Netroufám si samozřejmě tvrdit, že jsem dobrý katolík, protože dobrý není nikdo.) To je můj poslední příspěvek do diskuse k článku; pokud někdo chce se mnou vést debatu dál, ať mi, prosím, napíše na mail (d.soukup@centrum.cz). Děkuji za vyjádřené názory a přeji pokoj Kristův.
Ach jo. Opět tytéž nedostatky v logice. Druhé přikázání jste porušil, protože jste se zaštiťoval Kristem při hlásání věcí, které jsou neslučitelné s jeho učením – jinými slovy jde o jasné zneužití jeho jména. Naproti tomu poukaz na to, že používat tvrdé výrazy není samo o sobě špatné, protože je používal i Kristus, může být diskutabilní, ale rozhodně ho nelze automaticky považovat za porušení 2. přikázání.
K argumentačním faulům – 3. a 4. odstavec jsou jasné a zároveň poskytují dostatek pádných důvodů pro argumentaci, že další části myslíte špatně. Takhle lacino se nevykroutíte.
Snad až na nýmanda, což nebylo nejvhodnější slovo, Vás tu nikdo neurážel (natožpak sprostě). Opět zopakuji, co jsem napsal už výše. Považovat Váš textík za slátaninu a vyjádření neslučitelné s katolickou/křesťanskou vírou je legitimní stanovisko, zde navíc podložené argumenty. Pokud s tím nesouhlasíte, tak argumentujte a vysvětlujte. Zatím jste žádné smysluplné argumentace k meritu věci nebyl schopen.
Dovolte malou pozn.: Ještě jsem se nikde nesetkal s tvrzením, že katolík je každý, kdo nebyl exkomunikován. Zajímavé.
Přece jen ještě úplně poslední komentář. Zatím v této diskusi nebyla řeč o spojitosti „mojí“ výzvy s podobnou (ale konkrétnější a adresnější) Svatováclavskou výzvou katolickým biskupům. Chtěl bych tedy ještě jen upozornit na oficiální odpověď sekretáře ČBK (Mons. Tomáš Holub) na Svatováclavskou výzvu: http://tisk.cirkev.cz/res/data/139/015704.pdf?seek=1. Připadá mi zajímavá a vstřícná. Ale hlavně: srovnejte TÓN, který v tomto dopise zvolil Mons. Holub, s tónem článku Ignáce Pospíšila i většiny komentářů pod ním. Pak snad pochopíte, proč mluvím o záštiplnosti. Toť vše; nabídka k pokračování v diskusi přes email platí.
Je to klasická diplomatická a prakticky bezobsažná odpověď na petici, která si nic jiného nezaslouží. Moje reakce na Vaše dílko má obsah a nemá důvod být diplomatická a „politicky korektní“. V tom je rozdíl. Se záští to nemá nic společného…
PS: Nemám potřebu diskutovat s Vámi po mailu. Máte-li problém s veřejnou diskusí, budete se bez ní muset obejít.
Opravdu je to diplomatický sloh se vším všudy, zejména ta závěrečná prosba o „dar Moudrosti pro nás pro všechny“.
Připojuji se k předchozím příspěvkům diskutujících, souhlasím s tím, že Evangelium do politiky patří a tudíž JE politický argument.
Pánům podepsaným pod touto peticí zřejmě unikla pozornosti encyklika Encyklika Immortale Dei z 1. listopadu 1885 a Encyklika Diuturnum z 29. června 1881.
Z vlastní zkušenosti vím, bohužel, že někteří učení páni z českých teologických fakult počítají začátek vzniku Církve až od 2.VK, a tyto 2 encykliky jsou zastaralé, dobově podmíněné a tudíž nepoužitelné, ale přesto mají co říct i dnes.
Zda výše zmínění páni patří do této sorty si ovšem nedovoluji posoudit.
Dovolil bych si celou petici lehce parafrázovat a vnést do ní trochu ducha katolicity, nakolik je to možné:
My, křesťané žijící v České republice,
s velkým znepokojením sledujeme sílící pokusy o ideologické zneužívání Kristovy zvěsti. Proto jasně a důrazně prohlašujeme, že:
Neodmítáme snahy ztotožňovat křesťanství s konkrétním politickým programem, protože Pán Ježíš řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“. (Mk 16,15). Všem politicky aktivním křesťanům připomínáme, že mají povinnost hlásat Krista i v politice, jako nástroji spoluúčasti a spoluzodpovědnosti vůči společnostim ve které žijí.
Vztahy mezi církvemi a státem mají být důvěrné, protože stát si nemůže počínat jako by Boha naprosto nebylo (Encyklika Immortale Dei). Neboť Bůh na Zemi společnost zřídil a dal jí určitou formu. Ikdyž v dějinách se děly mnohdy kruté zločiny a docházelo přinejmenším znevěrohodnění křesťanského poselství, nelze z této skutečnosti vinit Boha, ale člověka, který se ne vždy řídil tím, co Kristu skrze Církev učil. Všem církevním představitelům připomínáme naléhavý odkaz proroků, kteří se pro Boží slovo dokázali vzepřít i sebebrutálnější světské moci a hlásali tak Evangelium vhod či nevhod (2 Tim 4, 2). Vyzýváme všechny politiky, ale pevně stáli ve víře a pomáhali tvořit tak zákony, které budou v souladu s mravním i sociálním učení Církve.
Odmítáme zlehčování a odmítání symbolů a tradice křesťanské víry, historických skutečností a kulturních hodnot. Všem ‚eurohujerům‘ a ‚globalistickým Frantíkům‘ připomínáme, že jsme se narodili do určeného času a na to místo, které nám Pán vyvolil, když jsme od svého Pána dostali za úkol vyjít „do celého světa“, že žijeme ve společenství a v daném státním útvaru, který je dán od Boha podle přirozenosti a že vzorem církve je pro všechny věky právo Krista na celý svět, na všechny stvoření, na všechno na zemi i na nebi, a každé koleno musí před Ním pokleknou a vyznat, že On je Bůh (srov. Řím 14,11).
Odmítáme záštiplné a zákonické odsuzování lidí, kteří se v něčem odchylují od církevní morálky, kteří „zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“, avšak chceme všem bez rozdílu s křesťanskou láskou neustále připomínat, aby nežili jako pohani podle svých marných představ, majíce zatemněnou mysl, a odcizeni Bohu pro své zatvrzelé srdce, propadajíce otupělosti a bezuzdnosti, dělajíc s chtivostí hanebné věci (srov. Efes 4,17-18). Všem, kdo „zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“, chceme hlásat radostnou zvěst Evangelia, že právě proto přišel na svět Vykupitel, aby je obrátil od těchto marných věcí k Bohu (srov. Sk 14,16), a oni uvěřili v Ježíše Krista (srov. Sk 20,22) a byli spaseni.
Odmítáme boření a vyprazdňování víry, tradice a nauky v Církvi a snahu o spojení Ducha Pravdy se světem, který jej přijmout nemůže, poněvadž jej nevidí a nezná (Jan 14,18). Všem „dobrým katolíkům“ připomínáme, že „radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu.“ (Gaudium et spes, 1). Proto ať se nebojí přijít ke Kristu: „Pojďte ke mě všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte mé jho na sebe a učte se ode mne, neboť já jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete pokoj pro sebe“. (Mt 11,28-29)
Odmítáme všechny projevy ducha malichernosti, nesnášenlivosti a zloby, neboť se naprosto protiví radostnému, smělému, velkorysému a láskyplnému duchu Kristových slov i skutků.
Kromě odporu k těmto nebezpečným postojům nás nic nespojuje. Nejsme žádná organizovaná skupina. Nemáme žádný politický ani náboženský program. Snažíme se jen vytyčit a hájit prostor svobody, v němž „Duch vane, kam chce“, a pomáhá tak každému z nás denně hledat jedinečnou cestu následování Krista v katolické Církvi, neboť Kristus si zamiloval Církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem (srov. Ef 5,25-26).
Tak do dnešního dne podepsalo tu přihlouplou petici 201 bludařů, to zas není tak vysoké číslo, známe-li reálnou situaci ve společnosti…