Monthly Archives: Říjen 2011
O lehkovážném posuzování bližních
Sv. Jan Maria Vianney
Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. (Lk 18,11)
Tak mluví pyšný člověk zamilovaný do sebe, člověk, který pohrdá bližním, který ničí a zavrhuje dokonce i jeho nejlepší skutky. Žádná slova a žádná práce ostatních u něho nenajde uznání. Nejmenší záminka mu vystačí, aby tvrdě bližního odsoudil. Ach, proklatý hříchu! Kolik máš na svědomí nesnášenlivosti, kolik hádek a nenávisti, kolik duší přivádíš do věčné záhuby! Když někoho opanuješ, pak se ten chudák všemu vysmívá a nad vším se vytahuje. Takové soudy, křivdící dobrému jménu bližního, musí Pán Ježíš velmi nenávidět, když připomíná příběh o pyšném farizeovi, a dodává, jak moc tou pýchou a zlostí ublížil své duši. Abych vás s před tím varoval, budu dnes mluvit o zlém jazyku a o tom, jakým způsobem se bránit před lehkomyslným posuzováním bližních.
Rovnat, ne dále ohýbat!!
Moderní pseudokatolicismus (resp. moderní pseudokatolictví), kterému pokoncilní zmatky poskytly v Katolické církvi vynikající podmínky, vyrábí zmatené „katolíky“, kteří si občas i uvědomují, že Církev je v krizi a že něco není v pořádku, nicméně pro svou vadnou a zavádějící formaci si naprosto nejsou schopni uvědomit, jaká je její příčina. A proto pokud se dostanou k nějakým úvahám, jak krizi řešit, obvykle vyprodukují pouze návod, jak krizi prohloubit. V této souvislosti mohu jen doporučit četbu posledního christneťáckého článku „k zamyšlení“, který vyšel pod titulkem „Plenění Říma a zodpovědnost za církev“ a jehož autorem je Petr Cekota.
Advent v rodině (Společně k Bohu XII)
Žádné období roku není tak příhodné, aby se rodina navzájem sblížila, srostla, jako doba adventní a vánoční. Kolik je tu příležitostí ke sblížení členů rodiny, k projevu lásky, dávání radosti. V těch dnech Bůh přichází na svět, a víc, chce přijít do našich rodin. My se máme na tuto návštěvu připravovat a těšit, máme mu ji umožnit.
Ale ne všechny rodiny prožívají advent tak krásně. Není to zaviněno jen náboženskou lhostejností. Překážky bývají i v těch rodinách, kde se na vánoční chystání vynaloží mnoho úsilí a námahy.
Vánoční radost, co to je? „No přece, aby děti dostaly všechny dárky, co si přejí,“ řekne tatínek. A maminka? „No přece, aby bylo napečeno hodně cukroví, aby se mi povedla vánočka, aby kapr na štědrý večer byl akorát a krocan na Hod Boží se jen rozsejpal. A také musí být každý hadřík v domě vypraný, každý kout vysmejčený.“
Někdy to tak vyjde
Připadá mi kouzelné, jak náhoda (nebo snad Prozřetelnost Boží) načasovala sérii kázání sv. Jana Marii Vianneyho, kterou zde zveřejňuji. Těžko by se našla vhodnější doba ke zveřejnění kázání O pomluvě, po kterém mimochodem bude jako další následovat kázání o lehkovážném posuzování bližního. Inu, někdy to tak vyjde.
Je smutné v této době sledovat, jak se rozliční křesťanští politici okolo sporu David – Kmentová, politici mladí i staří, hezky navzájem očerňují a pomlouvají. A bohužel nejen politici. Nebo se najdou i jiné příklady, zrovna před chvílí jsem jeden zmínil na Aktualitách. Nevím, je-li za tím odosobnění internetu, či jakési prokletí doby, ale skutečně to vypadá, jako by téměř všichni lidé úplně zapomněli, že pomluva a nactiutrhání jsou těžké hříchy a křesťanovi nesluší.
Introit a „Gloria“ (O tridentské mši svaté II)
Vstup celebranta k oltáři
Tridentská liturgie nepovoluje těm, kdo jsou u oltáře, aby vyvíjeli nějakou „lidovou tvořivost“. Naopak stanoví pevná pravidla, kdy a kde jak stát či klečet, uklánět se a případně činit další gesta. Tak konec stupňových modliteb se pozná podle toho, že celebrant vystupuje po stupních k oltáři. Při tom potichu recituje modlitbu „Orémus, aufer a nobis…“, jejíž první slovo začne ještě nahlas dole pod stupni. Modlitba zní:
„Orémus. Aufer a nobis, quaésumus, Domine, iniquitátes nostras; ut ad Sancta sanctórum puris mereámur méntibus introíre. Per Christum, Dóminum nostrum. Amen.“
Pro informaci uvádíme překlad slovo za slovem:
Modleme se. Sejmi z nás, prosíme, Pane, nepravosti naše; abychom si k Svatyni svatých čistými zasloužili myslemi vstoupit. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.
Rozhlédnutí 2011/10/16
Bl. Karel I.
Nový týden, nové rozhlédnutí. Čekají nás především svátky sv. Ignáce z Antiochie (17. 10.), sv. Lukáše Evangelisty (18. 10.) a bl. Karla I. Habsburského (21. 10.)
Z plánovaných akcí stojí za zmínku především přednáška Michala Semína v Ostravě (18. 10.) a Škola sv. Josefa v Praze (22. 10.) A na závěr připomínám, že můžete začít hlasovat v anketě Zlatý brk.
Opuštěn
Rozhodl ses opustit společenství brášků a sestřiček s rozesmátými tvářemi, kytarami na zádech a rozpustilými výlety do metropole, k olizování bot člověku, jenž dělá vše pro likvidaci toho, co je tvé duši nejdražší.
Byl to šok pro ně i pro tebe. Teprve teď se ukázala jejich „láska“ skrytá za množstvím slov, jednohubek na spolču a veselými taškařicemi při Pavlově ritu.
Potkáváš je na ulici, sám podivně spokojený a cítící se svobodný. Občas přejdou na druhou stranu, občas drze projdou kolem a civí ti do očí. Na pozdrav neodpoví. Proč? Protože ty jsi ten špinavý, jenž měl dost drzosti vzepřít se faráři v tričku a kraťasech, když začal v týdnu modliteb za jednotu hovořit o našich bratrech evangelících (musel ses v duchu smát, protože víš, co o výrazu „evangelík“ říká svatý Ignác) jako vzoru k mnohým ctnostem. Bouchly saze nahromaděné ministrantkami, mimořádnými udělovateli Panovníka (kteří vůbec mimořádní nebyli – chodili si do svatostánku jako pro zmrzlinu), Panovníkem týraným na špinavých rukách nepomazanců, rozbředlými kázáními mladého kaplana, farními radami, vřeštěním „scholy“ a tisícovkou dalších zrad, podvůdků a zlodějinek.
O pomluvě
Sv. Jan Maria Vianney
I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně. (Mk 7,35)
Bylo by výborné, kdyby se o každém z nás mohlo říci to, co evangelia říkají o hluchoněmém, kterého Ježíš uzdravil – totiž, že mluvil správně. A zatím! Není možné nám popravdě vytknout, že mluvíme špatně, zvláště, když se zabýváme osobou našeho bližního? Většina křesťanů ráda kritizuje, očerňuje a odsuzuje. Je to dnes nejvíce rozšířená chyba – chyba, kterou všude provází bolestné rozdělení a chaos. Kéž by mi Bůh dal možnost za pomoci svého anděla tím zvláštním žhavým uhlíkem očistit jazyky všech lidí, tak jako byla kdysi očištěna ústa proroka!
Kolik zla by zmizelo z povrchu země, kdybychom z ní odstranily pomluvu! Kéž bych vás mohl naplnit tak velkým odporem k tomuto hříchu, že byste ho navždy zavrhli! Proto vám teď chci říci: co je to pomluva, jaké jsou její příčiny a projevy, a nakonec vám ukáži, že křivdy zaviněné pomluvou musí být odčiněny.
Pronásledování křesťanů: ohlédnutí za peticí a kam jít dál
Minulý týden byla ministerstvu zahraničí předána Petice na podporu pronásledovaných křesťanů, k níž jsme na papíře shromáždili 7855 uznatelných podpisů. Rád bych se zde za touto peticí ohlédl a také se zamyslel nad tím, co více je možné a třeba udělat, protože situace křesťanů ve světě se zhoršuje a petice sama o sobě s tím mnoho neudělá…
Stvořil Bůh auto? (Společně k Bohu XI)
Kristus je Král všeho stvoření, hlásá nám svátek na konci církevního roku. Ale jak je to s tím stvořením všeho? „Stvořil Bůh také auto?“ zeptá se tě syn. Co mu na to odpovíš?
V minulé kapitolce jsme si ukazovali různá úskalí, na která můžeme narazit, když vypravujeme dětem o Bohu. Zákon – čili jsme varováním, že o Bohu Stvořiteli nelze dětem vypravovat tak, jak je to na začátku bible. Že neporozumějí ani obraznému biblickému vyprávění, ani přírodovědeckému vysvětlení. Že je třeba začít dětsky, z pohledu dítěte.
Jednomu tatínkovi se zdálo, že tohle vše je moc zbytečného mudrování: „Naše babičky se nikdy neškolily a přece to dětem dobře pověděly: Pán Bůh stvořil zkrátka všechno a hotovo.“ Jenže ono to opravdu není tak jednoduché. Velké procento synů, synů právě těchto babiček, víru ztratilo. Při dospívání nabyli dojem, že víra je věc nerozumná. Pojďme se proto přece jen učit, jak to dětem říkat správně a rozumně, tak, aby v dospívání nemusely odmítat jako pohádky to, co jim v dětství vypravujeme.
Jak je to tedy? Stvořil Pán Bůh všechno nebo nestvořil? Vysvětlíme si to příkladem.
