Manželství je natrvalo
Je všeobecně známo, že katolické svatbě by měla předcházet jakási příprava na manželství. Proslýchá se též, že tato příprava v praxi nabývá mnoha různých podob, které ne vždy bývají optimální a vyhovující. I proto bych chtěl dnes upozornit na deset let starý a mimořádně záslužný počin Matice cyrilometodějské, která v roce 2001 vydala knihu amerického katolického teologa J. F. Kippleyho Manželství je natrvalo: Základy křesťanského manželství.
Kniha jednoduše a přímočaře vysvětluje, co to manželství je, jak má fungovat a jaké přináší závazky. Zároveň poskytuje snoubencům cenné praktické rady do začátků ohledně uspořádání rodiny a komunikace v ní, plánování rodičovství, rodinných financí…
Autor velice dobře ví, proč odkazuje názvem své knihy na nerozlučitelnost manželství, na neexistenci rozvodu. Velký prostor věnuje vysvětlení, proč tomu tak je a co to znamená. V dnešním světě, kde jsou rozvody tak časté, je takový důraz zcela na místě. Je nezbytné, aby snoubenci pochopili, jaké závazky na sebe berou a že tyto závazky jsou nezrušitelné.
Autor píše, že knihu napsal, protože mu to navrhovali kněží. Sloužit má primárně snoubencům jako průvodce přípravou na manželství, případně jako pomůcka kněžím, kteří přípravu vedou. Nicméně přečtení knihy bych doporučil každému katolíkovi, protože základní znalosti o manželství by měl mít každý a tato nevelká kniha, kterou lze přečíst za pár hodin, je jistě dobrým průvodcem.
Nu, na závěr bych, kromě obligátního dporučení knihy všem, přidal ještě speciální doporučení pro ty, co s nadšením četli či čtou knihy Christophera Westa: Přečíst si Kippleyho bude pro vás mimořádně skvělá volba. Proč? No, čtěte pozorně, přemýšlejte nad tím a třeba přijdete na nějakou teorii. A pak mi ji můžete poslat či napsat sem. Uvidíme, jak blízko se dostanete…
Ignác Pospíšil
Kez by opravdu natrvalo bylo. Praxe „anulaci“ manzelstvi se usidlila v NOMackych strukturach a mlady clovek do manzelstvi vstupujici tak nema jistotu veskerou zadnou.
Jak se na
t o h l e
http://www.lidovky.cz/cechum-se-do-zeneni-nechce-nahradi-svatbu-registrace-fyl-/ln_domov.asp?c=A110830_194829_ln_domov_sk
dívat?
Evidentně jde o nikoli-manželství „pohanů, či téměřpohanů“. Pořád mi ale vysvítá, že manželsví jako takové je přirozené. Existuje od stvoření člověka. „Partnerství“ by byl produkt umělý. Je otázka, zda by nebyl spíše konkurencí „světského manželství“ než sanací „žití na psí knížku“. Kdysi existoval pojem „druh a družka“.
Toto by byl snad „státní hyper-konkubinát“??
Pro křesťany, neřku-li katolické křesťany je to samozřejmě „mimo mísu“. Ale co pro ostatní společnost? Další vnadidlo „sociálního inženýrství“ , nebo projev zoufalství společnosti, která přestala chápat že 1+1 rovná se 2 ?:)))
Pax
Jan
Ale tak co se divíte? Kde mizí víra, nastupuje pověra. Kde mizí povědomí o přirozeném zákoně, nastupuje libovůle démosu.
Myslím, že se na to nelze dívat jinak, než na blábol. Nejlepší perly jsou myšlenky že univerzální registrované partnerství „by mohlo překonat nechuť mladých ke svatbě“ (jakýsi Elischer z pražské právnické fakulty) a že „státu odpadnou problémy s rozvody“ (šéfka České demografické společnosti). Takže se spíše kloním k tomu, že se jedná o projev zoufalství společnosti, která přestala chápat že 1+1=2.
Podle mého názoru to dobře dokresluje diskusi pod http://aktualityhvezd.wordpress.com/2011/08/10/pavel-belobradek-a-petr-jurcik-k-pochodu-pro-rodinu/ a naznačuje to, s jakou Pandořinou skříňkou si v případě úvah o rozšíření zákona o reg. partnerství zahráváme.
Myslím, že pro křesťany to „mimo mísu“ tak úplně není. Otázka je, jestli takové „partnerství“ dvou nepokřtěných má být posuzováno jako přirozené (a tudíž nerozlučitelné) manželství nebo jen jako státem evidovaný rozlučitelný konkubinát. Důležité pro posuzování různých případů žádostí o požehnání svátosti manželství.
Když už jsme u tohoto tématu, ještě jeden postřeh: já si vždycky myslel, že v případě smíšených manželství je podmínkou pro udělení dispensu souhlas nekatolické strany s katolickou výchovou dětí. To už patrně neplatí. Podle http://salvator.farnost.cz/index/bohosluzby-a-svatosti/svatost-manzelstvi nic takového dnes není potřeba. Naopak snoubenci jsou tam opakovaně ujišťováni, že biskup dispens uděluje „vesměs“ automaticky.
Je to tragikomické, protože to není tak dávno, co se takové sňatky oddávaly s co možná nejmenší slavnostností, toliko při skrmoném obřadu v sakristii (když všechny přesvědčovací metoda pana faráře selhaly).
Dnes je to „ekumenická výzva“. Vzhledem k bídnému vzdělání většiny NOMáků se však jedná spíše o dolamování nalomené větve.
Ale to mají u Salvátora Bohu žel pravdu. Neznám jediný případ, kdy by byl dispens odmítnut, Těch automaticky udělených celou řadu.
Ano, bohužel to „vesměs“ je s největší pravděpodobností eufemismem „vždy“. Mne ale děsí ten chybějící souhlas s výchovou dětí. Obávám se, že takto nepodloženým dispenzem ten, kdo toto dopustí, na sebe bere spoluzodpovědnost za nekatolickou výchovu dětí, v lepším případě za „dvoukolejnou“ výchovu se všemi důsledky.
Docela by mne zajímalo, zda je toto specifikum jen dotyčné farnosti, nebo se na katolickou výchovu dětí takto rezignovalo obecně.
Po zkušenostech s mládežníky nejrůznějších věkových skupin mohu říci, že rezignace na výchovu a vzdělávání mladých ve víře je obecný trend.
Ano, mají různá spolča, setkání zde i onde a další akce. Ale tam se nejen nic nenaučí, ale často i zkazí víc, než je dokázali zkazit rodiče, kteří prostě nemají při nejlepší vůli co předat.
Katechismus NOMáckých struktur je zoufale impotentní.
Na vině je samozřejmě i doba, ve které žijeme. Rodiče žene do práce a na děti nezbývá čas. I když i to se dá řešit (viz třeba mnohé rodiny integristů), ale opět – rodiče jsou často pokoncilní generace „otevřených“ neokatolíků, takže jejich priority jsou často prapodivné.
@ Hamish: vidím to podobně, s tím katechismem je to úplně zoufalé. Čím novější vydání, tím lepší. Nedávno jsem hleděl jak jelen když jsem otevřel nový katechismus pro mladé Youcat a zjistil, že tento prakticky už vůbec nezná slovo půst. Pravda, už ten název mi mohl napovědět …
O tom „katechismu“ jsme se bavili už jinde a jeden kamarád trefně poznamenal, že ho stejně nikdo nebude číst. Což je pravda.
Nevím, co je horší. Fakt, že mladí o nějaké „objektivní“ (v jejich očích) informace o Nauce kašlou, nebo je tato jim předkládána na stříbrné lžičce pokapaná projímadlem.
Ještě dále posunutou praxi připravují v Polsku http://ekai.pl/wydarzenia/temat_dnia/x43422/na-dokument-patrzymy-z-nadzieja/ Prý „nemůžeme zavazovat členy nejaké Církve (sic! i s velkým „C“) k přijímání práva či pastotační praxe, která existuje v jiné Církvi“. Proto „duch připravovaného dokumentu jde ve směru větší důvěry samotným manželům“. Deklarace říká, že „manželé musí společně rozhodnout, v které církevní tradici (sic!) vychovají děti“.
@ Hamish: Váš optimismus, že to nebudou číst, nesdílím. Vždyť jej dostal zdarma každý účastník WYD v Madridu. Kdyby si to přečetl jen každý desátý …
Podle mého názoru je jednoznačně horší ta miska s projímadlem. Také jsem za mlada na různé věci kašlal a myslím si, že je lepší když v takové situaci je člověk konfrontován s pravdou nezmrzačenou, i když pro něj v ten okamžik ještě nestravitelnou. I kdyby mu to trávení mělo trvat několik desítek let, pořád tu zbývá naděje. Pokud mu naservírujete pohodlnou lež, většinou si na ni rychle zvykne a nic dalšího už nehledá.
Ano, to je pořád strachu, aby mladí nebyli „odrazeni“ „středověkými relikty, přísností, pochmurností“ – pěkná pitomost. K mládí patří opravdovost, která se náročnosti neleká – jen je třeba umět to správně podat. A protože dnešní NOMácká generace to už neumí, tak i proto raději slevuje… Ale neklesejte na mysli, určité známky obratu se už rýsují, byť zatím v malém a nenápadně.
Nejen u k otázce manželství (též jeho nerozlučitelnosti) by byla zřejmě přínosná kniha Iota unum od známého katolického filosofa Romana Ameria (známého ovšem v zahraničí, nikoli mnoho u nás :(.
Existuje vlastně český (nebo slovenský) ucelený překlad tohoto díla?
Jinak odkaz na tuto velkou osobu zde:
http://www.radiovaticana.cz/clanek_print.php4?id=11653
Pax et bonum
Jan