Páteční půst a sv. Maxmilián Kolbe
Dnešní „light katolictví“ se vyznačuje mnoha nešvary, z nichž asi nejvýraznější je degradace povinností. Krásným příkladem je otázka pátečního postu, který dnes už většina katolíků prostě nedodržuje.
Dnešní církevní představené u nás to zjevně netrápí, takže se vám klidně může stát, že vám na arcibiskupství či v klášteře dají v pátek jako pohoštění šunkové chlebíčky a že v postním období před Velikonocemi církevní centrum pro mládež pořádá tancovačku. Pokud někdo vyjádří údiv, doví se zpravidla, že půst od masa lze různě vhodně nahradit (což ovšem udělá jen málokdo).
Jsou zde však jisté naděje, že se vrátíme k tradičním a osvědčeným přístupům. V Anglii a Walesu tak již učinili, když se vrátili k osvědčené metodě bezmasého postu povinného. Snad se někdy dočkáme toho, že naši biskupové budou následovat tohoto příkladu. Půst je přece důležitou součástí a povinností života Církve a připomínkou Kristovy smrti, která se odehrála právě v pátek. Neměli bychom ji zanedbávat.
Jistě není lehké si zvyknout. Mně se kolikrát stalo, že jsem se pustil do jídla, aniž bych si uvědomil, že je pátek. Nehledě k tomu, že vybojovat si v restauraci či na obchodním obědě/večeři nějaké bezmasé jídlo nemusí být vždy jednoduché. Někdy ani možné. Přesto je správné se snažit postu dostát. A stojí to za to.
Na závěr přidávám článek, který v roce 1924 ve svém časopise Rycerz Niepokalanej otiskl sv. Maxmilián Kolbe (a který mimochodem krásně ukazuje, co měl na mysli doktor Radomír Malý, když ho ve svém článku nazval nepohodlným světcem). Jak vidno, již tehdy byly s pátečním postem problémy. Tehdy ale ještě byli katolíci vychováváni v úctě k povinnostem a nebylo jim to jedno. Snad se ty časy jednou vrátí.
Na levo…
Někteří z křesťansko-demokratických poslanců jedli veřejně v pátek ve varšavské restauraci maso.
Zdá se, že další komentář už není nutný. Máme zde svého druhu kulatý čtverec: „křesťanství“ a „maso v pátek“. A jedná se o skutečné křesťany, tj. členy Církve, kterou založil Pán Ježíš, a ne nějaké odštěpence.
Možná ti pánové byli nemocní?! Proč se tedy předváděli na veřejnosti?
Co říci?
Udělejme to tak: prozatím ctihodné pány velmi, velmi prosím pouze o jedno, aby se buďto otevřeně přihlásili k protestantům, židům, mohamedánům nebo buddhistům, nebo, pokud chtějí být křesťany, jimi také skutečně byli a neobtěžovali voliče svým údajným křesťanstvím. Nesetká-li se má prosba s úspěchem, pak si můžete být, pánové, jisti, že budu považovat za svou svatou povinnost poučit při nejbližších volbách vaše voliče, aby se už nespletli.
sv. Maxmilián Kolbe
Rycerz Niepokalanej 3/1924
Přeložil Martin R. Čejka
Další články k tématu:
Ignác Pospíšil: O askezi
Půst je dnes už něco nejen zapomenutého, ale i vysmívaného a chápaného jako něco archaického. Setkal jsem se i s názorem že je to projev pokrytectví a pohoršení pro ty, kteří jej nedodržují. Vždyť dnes už víme mnohem lépe než nějaký předkoncilní světec jak sloužit Bohu.
Např. se podívejte jak prožili postní dobu r. 2009 salesiáni: http://brno.sdb.cz/clanky-2009/zabijacka1/, kdo má opravdu silné nervy, může se pokochat i fotodokumentací, např. zde: http://brno.sdb.cz/fotky/brezen-2009/zabijacka-foto/?url=/fotky/brezen-2009/zabijacka-foto/&from=3&cmd=show-img&imgID=35814&galleryID=1152 (pozn.: popeleční středa byla 25.2.2009)
Mně se osobně stalo, že jsem se před lety jako čerstvý neinformovaný konvertita ocitl na exerciciích vedených otcem A. Opatrným. Jídlo bylo jednotné a na pátek byly naplánovány nějaké vuřty. Když jsem se nesměle ozval, zda by nemohlo být něco bezmasého, otec se mi přede všemi vysmál, že to už se dnes tak nebere a jestli moc chci, tak ať udělám nějaký dobrý skutek …
To víte. Asi nebudu daleko od pravdy, když řejnu, že na spoustu dnešních salesiánů, možná i většinu, by sv. Jan Bosko bez váhání vzal hůl…
Zrovna se dívám do předválečné knížečky K Bohu ohledně postu zdrženlivosti od masa. Je tam množství případů, kdy se smí jíst maso. Např.: personál na lodích a drahách; cestující nejen když musí jíst v jídelních vozech, ale i když si vezou pokrmy; laici, kteří se musí stravovat v hostincích nebo si z nich dávají donášeti pokrmy; ti, kdo žijí nebo se stravují v rodinách, kde se postní pokmy nepředkládají; všichni, kteří jedí mimo domov nebo zpravidla si z domova s sebou nosí pokrmy; všichni, kdo dlí v lázeňských místech, aby se léčili; policisté a vězeňští dozorci.
Jsem jistě pro zdrženlivost od masa. Tohle uvádím, abych ukázal, že dřívější praxe měla své nedostatky. Kdo byl od zdrženlivosti od masa osvobozen, nemusel místo toho vykonat nic. Myslím proto, že nestačí se vrátit k povinnosti zdrženlivisti od masa o pátcích. Jistě budou případy, kdy lze od toho omluvit, ale pak by měla nastoupit jako povinnost ta dnešní praxe vykonání něčeho (modlitba, dobrý skutek) místo toho.
Ano – těch výjimek bylo spoustu. Kromě toho, pokud se nemýlím, tak když v rodině žije někdo, na koho se půst neváže (např. kvůli věku), pak se neváže na celou domácnost.
Nicméně praxe vykonání něčeho jiného by byla asi vhodná, ale nevím, jestli zrovna modlitba či dobrý skutek je to pravé ořechové. Modlit se a dělat dobré skutky by měl člověk každý den automaticky, nikoliv v pátek – o tom je život křesťana, ora et labora. Modlit se je povinnost pro každý den. Půst je postem tehdy, když si člověk odpírá něco, co je samo o sobě indiferentní, ale jemu nějak příjemné. Když nelze půst od masa, dá se najít něco jiného, co si člověk může „odepřít“. Modlitba je divná náhrada postu, často se spíš staví vedle sebe: modlitba, půst, almužna.
Vypadlo mi „jen“ – „nikoliv jen v pátek“, ne, že by se v pátek člověk modlit neměl 😀
Malá poznámka: mám za to, že půst neváže ale znamená maximálně, že neváže, pokud jej není možné dodržet, resp. je závažný důvod jej nedodržet. Nikoliv, že se na něj v takovém případě má kašlat. Tedy je OK, když jsem na firemní večeři a přistane mi na stůl stejk, páč všichni dostali stejk. Něco jiného je, když si na firmění večeři každý může dát, co chce, a někdo si objedná stejk, když klášter v pátek předloží k pohoštění šunkové chlebíčky či když si křesťanští politici dají v restauraci (která nabízí i vhodná jídla) v pátek bifteky. To v žáném případě OK není… Organizování zabíjačky či tancovačky o postním období ze strany církevních institucí je už pak vyložené zvěrstvo.
@ smajlík: ano, nemýlíte se, např. z Tomáškova katechismu (1955) vyplývá, že půst od masa nemusí držet rodiny s dětmi do sedmi let. Postní praxe byla postupně takto uvolňována již dávno před koncilem. V tomto katechismu ale ještě najdeme jasnou výzvu k dobrovolnému odříkání: „… odpírej si dobrovolně, co je dovoleno. Tím duchovně zesílíš a … snadněji odoláš tomu, co je zapovězeno“. Něco takového už v katechismu JPII. (1992) nenajdeme. V rejstříku Youcat (2011) bychom pak slovo „půst“ hledali marně a v krátkém odstavci „církevní přikázání“ je zmínka jen o Popeleční středě a Velkém pátku, o pátečním postu ani slovo! To je ten (sebe)oslavovaný vývoj ke stále dokonalejšímu prožívání víry.
Zdá se, jako by existovala nějaká korelace mezi růstem blahobytu a změkčováním postní praxe. Paradoxně ale právě naopak většina důvodů, kterými bylo před desítkami let snad možné uvedené výjimky zdůvodnit, dnes už postrádá smysl (den bez masa při dnešní přežranosti nemůže nikoho zdravotně ohrozit – ani ty děti do sedmi let). Z toho je patrné, že důvody pro odstraňování postu jsou úplně jiné, něž nějaké „pastorační ohledy“.
Setkal jsem se už i s pokusem toto „vymizení“ postu od masa „teologicky“ odůvodnit tím, že se jedná o přežitek, protože maso se stalo běžnou potravinou. Myslím ale, že právě pro to, že se jedná o tradiční formu postu, by měl být jakýmsi základem, na němž je možno případně dále „stavět“ (další sebezápory, almužna, …). Tedy ne: „vyber si – v pátek flákota nebo modlitba“, ale „dodrž půst a pokud žiješ v oblasti, kde maso už natolik zevšednělo, že se ti zdá jeho odřeknutí jako neadekvátní forma postu, přidej něco dalšího“.
Zdobrovolnění postu nemůže vést k ničemu jinému než k jeho vymizení (dukazem je mj. i výše zmíněný Youcat).
Morální úpadek v Církvi často narůstá s opomíjením postu. Tedy skutečně toho klasického. Od jídla! Snad všichni velcí náboženští vůdcové věděli, že bez postní disciplíny nelze vést dobře duchovní život. Proto ve všech světově rozšířených náboženstvích (mluvím nyní o pohanech), existuje půst. Také muslimové mají ramadán. Židé mají postní období…
Do vlastních řad křesťanských:)…Luther prý v kázáních uvolnil postní disciplínu – nemělo to dobré následky:((. ….
Katolíci mají dodržovat půst páteční. Vím, že to může být někdy těžké, proto Církev dovoluje „nahradit“. Velkým problémem je, že se v Církvi o půstu nemluví, zdá se, že je prostě „zapomenut“.
Není samozřejmě nutné v pátek zůstat o hladu:). Ale proč si třeba nedat ráno housku, v poledne smažák s hranolkami:) a večer něco bezmasého menšího? A vzbudit ráno úmysl: konám tak k větší slávě Boží!
Východní katolíci (řeckého a jiných ritů) i oddělení pravoslavní budiž nám příkladem! Vždyť oni mají např. na období svatopostní (nazývané „Velký půst“) pro hospodyňky i příručky – „postní kuchařky“:)))! A během roku se na „východě“ dodržuje i středa, nejen pátek (domnívám se, že je to hluboce tradiční věc – postní středy a pátky).
Příznivci bezpostního křesťanství:) zapomínají, že pokud se člověk nedovede ovládnout v jídle a odpírat si, může se stát jeho „bohem“ břicho.
Pax et bonum
Jan
Staci se naucit opet rozlisovat pust ujmy a pust od masa.
Pust ujmy (nejen od jidla – najim se do sytosti jen jednou denne ((coz znamena minimum sebezaporu))) muze dodrzovat kazdy, v kazdy okamzik, kdy ze vzdava neceho nelisneho, nebo primo dobreho. A ne jen v patek a stredu, ale neni-li slavnost, nedele, klidne kazdy den. Mnohym pust ujmy v jidle jen prospeje i pro jejich tucna bricha.
Starý CIC 1917 definoval půst újmy takto:
Can 1251 §1. Lex ieiunii praescribit ut nonnisi unica per diem comestio fiat; sed non vetat aliquid cibi mane et vespere sumere, servata tamen circa ciborum quantitatem et qualitatem probata locorum consuetudine.
§2. Nec vetitum est carnes ac pisces in eadem refectione permiscere; nec serotinam refectionem cum prandio permutare.
Zákon postu újmy předepisuje, aby se za den nejedlo než jednou; nezakazuje pojíst něco ráno a večer, když se při tom zachová množství a jakost ověřená místním obyčejem.
Není zakázáno přimísiti maso a ryby do onoho pokrmu, ani zaměniti večerní jídlo s obědem.
Ad „něco pojíst ráno a večer“:
Na množství večerního jídla nebyla dle sv. Alfonse shoda, ale v každém případě se jednalo o malý pokrm.
Ráno pak kousek suchého chleba s kávou či ovoce.
Tedy půst újmy nebylo rozhodně „minimum sebezáporu“. A to nehovořím o době do 10. století, kdy půst újmy znamenal jíst až po setmění.
Samozřejmě že to bylo minimum sebezáporu.
Sebezápor se přece netýká jen jídla. To dá rozum.
Stejně jako opomíjení postu je velký nešvar (a bohužel zaznamenávám stále vzrůstající tendenci) nedělní nakupování mnohých katolíků – jdoucích často přímo z bohoslužeb rovnou do grossmarktů.
To je trochu přehnané tvrzení…
PM: Ano, je tomu tak. Nic přehnaného na Vašem tvrzení nevidím (až se tomu divím 🙂
ad Michal ID: smekám pře Vámi, že jste za těchto okolností ještě neztratil svou (zřejmě ještě ne tak starou) víru… Pokud jde o Otce Aleše, toto je to „nejmenší“, čím se v oblasti víry a její praxe projevil.
Také nechápu, jak někdo, kdo si údajně „tyká“ s Duchem sv., může tak rád ponižovat druhé (nejste zdaleka jediný případ!)… přece Duch sv. a arogance mají k sobě nekonečně daleko…
Neodpustím si poznámku k Aleši Opatrnému. Podle mne patří k předním českým modernistům po proce 1989 (se zděšením si vybavuji jeden jeho článek v Katolickém týdeníku, kde doporučuje první svaté přijímání dětí na ruku). Historikové jednou určitě odhalí všechny hegemony destrukce katolické církve. Dokud jsou však tito u koryt, budou tvrdohlavě hájit všechny výdobytky pokoncilní krize…Ale pravda stejně jednou vyjde najevo.
smekat netřeba 🙂 víru jsem dostal darem od Otce na nebesích, takže kvůli nějakému otci bych ji snad ztratit neměl, takové výstřelky mne nechávají celkem klidným, akorát po tom zůstává takový nějaký smutek …
Možná už zanedlouho se budeme postit všichni,ale nedobrovolně.
MichalD napsal:
.. v krátkém odstavci „církevní přikázání“ je zmínka jen o Popeleční středě a Velkém pátku, o pátečním postu ani slovo! To je ten (sebe)oslavovaný vývoj ke stále dokonalejšímu prožívání víry.
Zdá se, jako by existovala nějaká korelace mezi růstem blahobytu a změkčováním postní praxe. Paradoxně ale právě naopak většina důvodů, kterými bylo před desítkami let snad možné uvedené výjimky zdůvodnit, dnes už postrádá smysl (den bez masa při dnešní přežranosti nemůže nikoho zdravotně ohrozit – ani ty děti do sedmi let). Z toho je patrné, že důvody pro odstraňování postu jsou úplně jiné, něž nějaké „pastorační ohledy“……..
Jen jestli ty důvody nejsou úplně jednoduché: Že totiž „věřící“ až tak moc v „pravdy víry“ nevěří.
Ale humilo, zase tam máte jedny uvozovky navíc.
Jste to ale popleta:)
Tak ještě jednou.
Že totiž „věřící“ až tak moc v pravdy víry nevěří.
@ Jarda: Vaší replice nerozumím. Pokud „věřící“ v pravdy víry nevěří, tak asi není věřící. Já jsem se ale ve svém komentáři nezabýval tím, jak věřící dodržují půst, ale jak je vedou jejich pastýři (resp. jak postupně demontují postní praxi až k jejímu úplnému zapomenutí).
Omlouvám se za offtopic, ale tohle sem prostě musím dát:
Z chatu s mons. Halíkem na Novinky.cz:
Dobrý den, mohl byste se vyjádřit ke skutečnosti, že ve Vás mnoho katolíků spatřuje heretika? Já k nim rozhodně nepatřím, ale zajímalo by mne, jak reagovat na takové úvahy. Děkuji – Jana (jana417)
Odpověď: Můžete jim doporučit, aby si pořádně přečetli mé knížky a vzdělali se v katolické víře. Kdybych byl heretikem, asi by mne současný papež nejmenoval čestným papežským prelátem, Jan Pavel II. by si mne nevybral za poradce papežské rady a od evropské společnosti katolických teologů bych nyní nedostal Cenu za nejlepší teologickou knihu Evropy. Ale na většinu těch, kteří mne za heretika označují, žádné rozumné argumenty neplatí a proto nemá moc smyslu s nimi diskutovat.
🙂
Ale, že se u toho odpovídání zapotil:
http://www.novinky.cz/domaci/242599-batora-odkazuje-k-predvalecnemu-ceskemu-fasismu-varuje-halik.html?ref=ostatni-clanky
Jo, tyhle argumenty autoritou fakt stoji za starou backoru.
Plus jeden ad hominem (obvykle ke svym odpurcum tak prost vysmechu nebyva) a mons. Tomas je na koni.
Ze je to herka jedouci do pekl? Ale prosimvas! Kdo dnes jeste veri v peklo s obsahem dusi.
Všichni křesťané…
[…] Páteční půst a sv. Maxmilián Kolbe […]