Jeden z největších problémů, kterému dnešní společnost čelí, je totální ideová vyprázdněnost. Ztrácíme myšlenky i obsah slov a termínů. Je to proces čím dál rychlejší a drastičtější, který již začíná ohrožovat funkčnost procesů a myšlení v naší společnosti. A společnost samu. Jen pár příkladů z poslední doby:

Příklad první: Žlutozelené koalice

Nedávno se v médiích objevily zprávy o KDU-ČSL. Bohužel netýkaly se jejích snah v oblasti lidských práv a boje proti hazardu, námitek vůči vládní zdravotnické a důchodové pseudoreformě, či dokonce jejích vlastních reformních návrhů. Dověděli jsme se o tom, že pro příští krajské volby chystá tato strana v některých krajích koalici se zelenými.

Nechci se opakovat a znovu vysvětlovat, proč jsou takové koalice absurdní a špatné. Každý, kdo má byť i jen matné pojetí o programech těchto stran a jejich ideových základech, musí vidět opozici mezi těmito stranami v těch nejzákladnějších idejích a programových bodech. Pokud takovéto strany sestaví PŘEDVOLEBNÍ koalici, není to jen výsměch voličům (drtivá většina voličů zelených nechce volit lidovce a obráceně to platí dvojnásob), ale především je to nepřehlédnutelný důkaz o opovrhování vlastním programem a idejemi.

Jsem rád, že v kraji, kde mám trvalé bydliště, taková koalice snad nehrozí. Protože jakkoliv KDU-ČSL a jejímu novému vedení do jisté míry fandím, prasopsa takovéhoto typu bych rozhodně volit nemohl. Navzdory tomu, že krajské volby nejsou volbami celostátními. Protože se mi nechce věřit, že by krajská politika zcela postrádala témata, v nichž se křesťanské a zelené vnímání světa kříží. A protože nehodlám podporovat nejantikřesťanštější z našich relevantních politických stran na její cestě k mandátům a finančním příspěvkům za ně.

„Není to o stranách, je to o lidech,“ slyšel jsem už kolikrát. Já si tedy nemohu pomoci, ale pan Liška mi připadá stejně bezcharakterní a odpudivý, jako myšlenky, které reprezentuje. Především ale musím říci, že strana má být uskupení lidí, které spojuje jejich program a cíl. Koneckonců ten program je to, co strany nabízejí především, pro ten je lidi volí. Pokud jejich politici takto veřejně demonstrují, že na programu a idejích nezáleží, tak sorry, ale co tedy vlastně nabízejí? A jak by jim někdo příčetný mohl věřit?

Kácení v bezzásahových zónách NPŠ

Je šokující sledovat, jak pravicová vláda a jí dosazený ignorant v čele Národního parku Šumava likvidují tamní přírodu a plundrují lesy, přičemž se vysmívají jak českým zákonům, tak mezinárodním závazkům naší země, které tímto jednáním porušují. Policie a soudy pak, místo aby zavřeli Stráského, s nepřiměřenou brutalitou zakročují proti zeleným aktivistům, kteří se pokoušejí tomuto zločinému jednání zabránit. Tato všeobecná ignorance zákonů a nařízení a zneužívání soudů a policie k podpoře kriminální činnosti je něco neuvěřitelného, co v žádném fungujícím právním státě nemůže a nesmí existovat.

Musím říci, že jsem velice zklamán, že toto zločinné kácení má podporu řady křesťanů, neboť takový přístup k pravidlům a zákonům shledávám hluboce nekřesťanským. Ne protože by křesťan nemohl chtít bojovat s kůrovcem za pomoci kácení. Ale protože křesťané jsou lidé řádu a respektu k zákonům, a jako takoví mají ctít a dodržovat všechny zákony a stavět se proti těm, co je porušují. Výjimkou jsou pouze zákony, které se protiví zákonům Božím, ty naopak křesťané uznávat a poslouchat nikdy nesmí, ovšem toto určitě nezahrnuje případ Šumavy.

Drazí bratři a sestry, pokud chcete kácet, požadujte zrušení ŠNP. I pak budu stát proti vám, ale váš postoj bude pro mne morálně hájitelný. Dokud ale zde ŠNP je, je podle mne povinností křesťanů stát na straně těch, kteří ŠNP brání před zvůlí a ignorancí Stráského a jeho bandy, která nám zde demonstruje totální neúctu k zákonům, komplexní zkorumpovanost českého státu a totální relativizaci pojmu národní park. Neboť to, co dělají, se v národním parku prostě dělat nesmí.

Potraty v USA

Celé zavedení potratů v USA je jeden velký příklad toho, kam až dojde relativistická filosofie a pohled na svět, když se jim nechá volné pole působnosti. A co vše umí.

Plošné povolení potratů v USA nevzniklo zákonem, ale svévolí Nejvyššího soudu, který dezinterpretoval více než sto let existující ústavní dodatek o právu na soukromí, který podle něj najednou zakládá právo na potrat. Ten dodatek nikde o potratech nemluví, existoval desetiletí vedle zákazů potratů, aniž by někoho někdy napadlo, že by tu měl být problém. A rozhodně by to nenapadlo jeho tvůrce.

Dnes můžeme sledovat další kroky, jak rozšířit potraty proti vůli voličů i zákonodárných sborů, které provádí Barack Obama, propotratový fanatik, který jako senátor v Illinois bojoval proti zákonům, jejichž úkolem bylo zastavit infanticidní praktiky na potratových klinikách. Po drtivé porážce, kterou jeho strana utrpěla v posledních kongresových i senátních volbách, už nemá sílu, aby svoji extrémní potratovou agendu (extrémní i v rámci jeho strany či ve srovnání s českými zákony) prosazoval zákony. I vydal se cestou předefinovávání pojmů…

Obama společně se svými poradci přišel s tím, že předefinuje lékařskou terminologii a z antikoncepce, sterilizace a dalších forem kontroly porodnosti udělá důležitou preventivní léčbu, kterou musí hradit všechny pojišťovny, ve všech programech. A potratové pilulky předefinuje jako „pozdní antikoncepci“ a bude to.

Americké zákony ale deklarují výhradu svědomí pro církevní instituce. Zrušit ji zákonem je neprůchodné. Že by trhlina ve velkém plánu? Ale kdeže! Přece jestliže vláda může předefinovat vyhlášky o tom, co je zdravotní péče, proč by nemohla udělat totéž v případě výhrady svědomí, že ano… Takže odteď bude katolická nikoliv ta nemocnice, kterou založila a zřizuje Katolická církev, ale pouze ta nemocnice, která „ošetřuje pouze katolické pacienty“. To jsou kouzla, co?

Mimochodem, podobná kouzla si možná brzy užijete na vlastní kůži – a nebude se to týkat jen potratů… Pokud současné vládě vyjde její plán, budou standardy zdravotní péče definovány vyhláškou ministerstva zdravotnictví. A kterýkoliv ministr zdravotnictví si s nimi bude moci dělat prakticky cokoliv…

Další a další

Mohl bych pokračovat dál a dál, jak relativizace ničí tento svět a jeho jistoty. Jak se z manželství, svazku muže a ženy, v němž se mají rodit a vychovávat děti, má stát svazek dvou, co spolu spí. Jak se základní lidská práva radikálně přepisují, aniž by se změnily základní smlouvy o jejich ochraně, protože jsou nenápadně přijímány malé smlouvičky osvětlující (rozuměj totálně předefinovávající) termíny v nich. Nepochybuji o tom, že celá řada těch, co po druhé světové válce lidská práva definovali a psali smlouvy o jejich ochraně, by byla zděšena, kdyby se dožila toho, jak byly jejich záměry a smlouvy překrouceny a znehodnoceny.

Nemyslím, že má cenu přehled dále rozšiřovat. Snad jsem již uvedenými příklady dostatečně vysvětlil, že relativismus vede k ideové a terminologické vyprázdněnosti. A v dalším důsledku pak k totální ztrátě jistot a záruk. Žádný zákon není zárukou, žádné právo není bezpečné, každý slib, smlouva i záruka jsou bezcenné, pokud zde bují takovéto pohrdání zákony, termíny a pravidly. Vzniká svět, v němž není dobré žít. V němž se nedá nikomu a ničemu věřit. A proto si vždycky dobře rozmysleme, než k něčemu takovému jakkoliv přispějeme. A netolerujme to.

Ignác Pospíšil