Čekal jsem, až se Pater Gaudencius opět rozmluví, bylo však zjevné, že je pohnut při vzpomínce na to, co tehdy zjistil.

„Netrvalo dlouho a po několika týdnech, kdy se malá učila němčinu s pozoruhodným pokrokem, který též nebyl náhodný,
jsme si vytvořili už takovou slovní zásobu, že bylo možno rozmlouvat prakticky o všem. Hrůza, která se na mne vyvalila, však předčila veškerá má očekávání.

Uhuřino vyprávění o vojenské laboratoři, kde vyrůstala, byla nepředstavitelná směs z cynickosti, děsu, pohrdání lidskou důstojností a urážek Boha.

Uhura byla už asi rok na útěku, který začal v době, kdy islamisté prorazili na jihu frontu a vojenské struktury pomalu ale jistě upadaly do chaosu.

Řekla mi, že poznala, že ji chtěli buď zabít, nebo dopravit mimo Evropu, aby nepadla do rukou islamistům.

Mluvili jsme spolu o vojenském výcviku, který podstupovala, o akcích, kdy byla vysazována již jako malé děcko, aby zvládala základy přežití a orientace v neznámém prostředí.

O výcviku ve všech možných dovednostech, o přivykání krvi, brutalitě boje a nutnosti dosáhnout cíle.

O výchově již od útlého věku k dokonalé poslušnosti v kombinaci se schopností se samostatně rozhodovat.

Vyprávěla mi o době asi dvou měsíců, které strávila jako doslova zvíře v pralese severního Finska, kdy ji vysadili z vrtulníku do močálů s nejnutnějším možným vybavením a ona se s vysílačkou zavěšenou na krku, tak aby se nedala sundat, probíjela tundrou k určenému bodu, kde měla být zase vyzvednuta.

V rozpálené bezvodé pustině jihu Španělska zase pochodovala jen v noci a přes den odpočívala a spala.

Nevynechali při tom ani výstup na alpských ledovcích, ani výsadek z ponorky na pobřeží moře, o seskocích na padáku s výbavou a výzbrojí a následném výcviku nemluvě.

Pochopil jsem, že prodělala výcvik takřka ve všech klimatických prostředích.

Ptal jsem se jí, zdali tam byla sama, jestli tam s ní nebyly ještě jiné děti. Odpověděla mi, že byla sama, ale že postřehla, že výzkumná laboratoř je veliká.

Pochopil jsem, že je zvláštní už jen svou fyzickou konstitucí. Měla ty své legendární oči, které jsme při pobytu ve městě maskovali kontaktními čočkami, její sluch, schopnost rychlého rozhodování a přímo bleskové reflexy mi nakonec napověděly, že není normální dítě, pouze zneužité v tomto programu, ale že jde o přímo pomocí genetiky vytvořenou bytost, neboť nazývat jí stvůrou jsem ji prostě nemohl.

Když přinesla prvního uloveného potkana, kterého chytila do ruky, zděsil jsem se, ale pak jsem si uvědomil, že pro ni je to jen hra. Nicméně doporučil jsem jí, aby tenhle trik paní Hamsterové raději neukazovala.

O čem mi však nechtěla nikdy nic říct, byly okolnosti jejího útěku a téměř roční putování Evropou. Myslím si, že při něm musela dělat věci, o kterých nechtěla mluvit ani přede mnou. Postřehl jsem však, že někdo z velení laboratoře, nebo z ostrahy, jí musel při útěku pomoci.

Zkoumal jsem rozsah jejích takřka encyklopedických vědomostí, byla skutečně dokonalý malý voják, vychovaný splnit jakýkoliv rozkaz, poradit si s jakoukoliv zbraní, rozsah jejího vzdělání byl v tomto přímo absolutní.

Když mi například ukazovala, jak zhotovovat bomby z volně dostupných materiálů, aby měly co největší účinek, přímo mě děsila svým nedostatkem zábran.

Snažil jsem se jí vysvětlit, proč se zabíjet nemá svévolně, kdy má násilí a zabíjení smysl… Dostali jsme se poznenáhlu k otázkám, které zase pro změnu zajímaly jí.

Věděla, že jsem osoba, která má pro ni zvláštní postavení.

Na faru a do kostela za mnou přicházela s paní Hamsterovou, která ji poučila o tom, jak se v kostele chovat.

Věděl jsem, že musím nějakým způsobem začít napravovat tu hrůzu v její duši a vtisknout jí pro budoucí život nějaký morální řád.

Její dotaz, nejprve poněkud neohrabané, pak dostávaly s čím dál větším rozsahem jejích vědomostí ostřejší, soustředěnější styl, nakonec vedly k tomu, že jsem ji, přes své počáteční pochyby o vhodnosti tohoto kroku, pokřtil o následujících Velikonocích a paní Hamsterová jí byla kmotrou.

Dali jsme jí jméno Klára.

Nedalo mi to a jednoho dne, při výuce němčiny, kterou jsme spolu nakonec komunikovali víceméně běžně, jsem se Klárky zeptal, proč se mne tenkrát na té zastávce chytla a nebála se jít se mnou, odpověděla, že vycítila, že jí mohu pomoci.

Že při svém útěku dostala radu, že na kněze se může obrátit, kdykoliv a kdekoliv. Proto se cítila klidná, když jsem jí na toto kladně odpověděl.

Snažil jsem se během celé té doby o to, abych ji uchránil od všeho, co mohlo její vnímavé mysli uškodit, proto jsem nechtěl, aby sledovala nic v televizi, a odrazoval jsem ji od četby všeho, co by jí mohlo nějakým způsobem špatně ovlivnit.

Dnes již chápu, že byla díky své předchozí výchově sice otrlá, ale svým nevinným způsobem zůstávala čistá.

Otázku, jak ji před ostatními lidmi ukázat, jsme vyřešili tím, že onen wachtmeister jí obstaral průkaz po jedné dívence, která zahynula i s rodiči při náletu během války, a ohlásil svým muslimským nadřízeným, že “dotyčná se už uzdravila a žije u své tety“.

Samozřejmě, muslimy to vůbec nezajímalo, ti pátrali hlavně po dospělých osobách, které by snad mohly mít zájem na změně své totožnosti.

Míjely měsíce, Klára se vzdělávala, pomáhala paní Hamsterové v domácnosti, kde překvapila svým kuchařským umem a schopnostmi, před kterými by bledl závistí každý pytlák.

I jinak se měnila, naučil jsem jí mimo latinu i němčinu s franštinou, díky vykrmování své „tety“ už nebyla tak pohublá, jizvy a modřiny pomaloučku mizely, střapaté vlásky se změnily v pěkné dlouhé vlasy pískové barvy zapletené do culíčku , takže když vycházela z kostela, vypadala jako typická bavorská holčička.

Ovšem paní Hamsterová mi prozradila, že malá, sotva dorazí domů, sundá šatičky, navlékne sportovní komplet a cvičí do úmoru sestavy cviků. Jednou, když dorazil na návštěvu jeden z mých farníků, hajný v místním polesí, nabídl jsem Klárce, že vyrazíme všichni na malou procházku po lese.

Tam jsem si teprve uvědomil rozsah jejích skutečně vynikajících schopností. Hajný Steiger mě najednou upozornil, že malá zmizela. Ať jsme dělali, co jsme dělali, objevit ji bylo nad naše síly. Steigera to celkem vzalo, když hajného něco honí po lese a on o tom neví, vypadá to směšně.

Neuvědomili jsem si tehdy, že děláme velkou chybu a že nás musel někdo vidět, komu Klárka nepřipadla tak docela obyčejná. Ale to předbíhám událostem, které měly teprve přijít.

Hajný Steiger měl i pušku a malá ji s neskrývaným zájmem obdivovala. Steiger si toho povšiml a pušku jí podal.

Klára tu prastarou Mauserovu opakovačku vzala do ruky, během okamžiku ji zkontrolovala, zručně vyndala závěr, prohlédla hlaveň a pak zase pušku složila dohromady. Když to užaslý Steiger viděl, řekl, že tohle vidí poprvé v životě.

Tahle opakovačka byla pro ni na střílení moc těžká, ale Steiger jí později přinesl malorážku, přizpůsobil jí pažbu a Klárka předváděla své střelecké umění.

Nevěřil jsem vlastním očím, zasahovala cíle s téměř absolutní přesností, od papírových terčů až po hliněné holuby, které jí Steiger vyhazoval do vzduchu. Nakonec se jednou ráno přes protesty paní Hamsterové vydala na lov, což jí hajný Steiger povolil, přinesla domů dva pěkné zajíce.

Dovoloval jsem jí to, neboť jsem tušil, že je na toto uvyklá a ona byla daleko opatrnější, než jsem si dokázal představit. Jednou při četbě na faře se mne Klára zeptala, co říkám jako duchovní osoba na situaci v níž se Evropa nachází.

Snažil jsem se jí vysvětlit, jak by měl vypadat přístup křesťana v takovéto situaci, jakkoliv jsem se původně snažil ji od poslání, které ona považovala za samozřejmé, odradit. Pro ni byla válka živlem, v němž se pohybovala zatím celý svůj život a nedovedla si představit, že bude žít jako civilistka.

Přiznám se, že jsem si přál, aby nikam neodešla, paní Hamsterová ji měla neskonale ráda. A nejen paní Hamsterová. Tušil jsem, že jednoho dne odejde, ale všichni jsme doufali, že to bude co nejpozději.
Nakonec toto rozhodnutí za nás učinil onen neznámý udavač, který o Klárce řekl muslimské tajné policii. Čímž se dostávám k závěru mého vyprávění.“

Pokračování příště. Předchozí díly: I, II, III, IV,V, VI,VII

Antonín Šalanský

Tento příběh je pokusem o popis alternativního světa, který vychází z reálií současnosti, použité techniky, společenských systémů, religionizity a geopolitiky. Všechny postavy v něm jsou vymyšleny a jejich podoba s reálně žijícími postavami je čistě náhodná. Pokud však budou jisté události připomínat naší realitu, mělo by to být laskavému čtenáři a milé čtenářce spíše k poučení a zamyšlení.

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce.

Příspěvky příliš vzdálené tématu a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou. To, že nějaký příspěvek přežívá delší dobu, neznamená, že je redakcí schvalován.