Monthly Archives: Červen 2011

Koště – 12. díl

Necítil jsem se zrovna nejlépe, když mne v úzké ocelové rouře začala zaplavovat studená mořská voda, jejíž chlad jsem cítil i skrz neoprenový potápěčský oblek. Seděl jsem uvnitř malého podvodního skůtru vyrobeného z torpéda a čekal až se otevřou poklopy na přídi a já budu vymrštěn ven. Tak se také po chvíli stalo, vyjel jsem ven z trubice torpédometu a po chvíli se oblak bublin rozptýlil a já zamířil k pobřeží. To už se má mateřská ponorka vydala pozvolna na sever, aby se za Bornholmem opět vyplížila ven z Baltického moře.

Byly čtyři hodiny ráno, doba, kdy jsou hlídky obvykle nejvíc unavené a nepozorné. Mým cílem bylo dostat se k pláži,
vyjmout z přepravního pogumovaného vaku oblečení, spolu s doklady, které mě promění v obyčejného dělníka z loděnice
v Rostocku, který jde ráno na nádraží, aby mohl jet vlakem navštívit své příbuzné v jižním Německu. V potápěčském obleku jsem se mohl pohybovat jen neobratně, nicméně jsem po chvilce vyjmul své oblečení a doklady z přihrádky podvodního skůtru, otevřel jeho záklopky a potopil jej na dno.

Jaká pravicová vláda? Jaké reformy?

Jsou chvíle, kdy se musím ptát, jestli to magické heslo „pravice“ neleze tak trochu některým katolíkům na mozek. Je prý třeba podržet pravicovou vládu. Je prý třeba podpořit nutné reformy, byť nedotažené. Nevycházím z úžasu. Ptám se: Jakou pravicovou vládu? A jaké reformy? Vždyť u nás nic takového není!

Pokud někdo hodlá podporovat pravicovost jako „hodnotovou pozici“, pak by si měl ujasnit, co to vlastně pravice je, a to v absolutní rovině, ne jako nějaké pofidérní místo někde napravo od něčeho (v ČR nejspíš i od výtahu).  V České republice vládnou tři strany, z nichž jedna se, pokud vím, za pravici nikdy ani neprohlašovala. Druhé dvě pak sice ano, ale tak nějak pořád nemohu pochopit, na základě čeho.

O „tolerančním“ patentu (Katolická cesta J. Durycha XXXIII)

„Dvorním dekretem z 15. října 1781 byl položen základní kámen českého obrození a tak po době téměř sto šedesáti let bylo obyvatelům zemí českých dovoleno zase provozování a vykonávání obojí protestantské víry bez ohledu na to, zda ono to kdy obyčejno a dovoleno bylo aneb nebylo. Výnosem pražského gubernia „na poručení Jeho cís. král. apoštol. Majestátnosti“ uveřejněn byl tento patent, kterýžto výnos se končil slovy: Stalo se na král hradě pražském, dne 30. října roku 1781. Karel Egon kníže z Fürstenberku. Josef Duchet. – Při tom Jeho cís. Majestátnost naříditi jest ráčila, že onino poddaní, kteří by pro víru ze země utekli a zase do své vlasti se navrátili, jim žádné překážky nečiniti, nýbrž bez všeho jej přijmouti.

Tak zaplály jasné červánky českého obrození, které rozžehl císař Josef Druhý, první plod ze sňatku habsbursko-lotrinského a na témže královském hradě pražském, kde roku 1618 shozením císařských místodržících byl vyvolán vyhlazovací boj proti víře obyvatelů zemí českých, roku 1781 opět císařský místodržící jménem Jeho cís. Majestátnosti vrací obyvatelstvu království ztracenou svobodu. Mohlo by se s malou licencí říci, že z týchž oken, ze kterých roku 1618 vyletěli císařští místodržící na zkázu svobody české víry, byla roku 1781 vypuštěna holubice, vracející tuto svobodu. Císař Josef II., císařský místodržící Karel Egon kníže z Fürstenbergu a guberniální sekretář Josef Duchet, to jsou tři jména, která v historii českého obrození mají býti psána písmem zlatým.“

Tato Durychova slova z roku 1931 byla napsána na počest „stopadesátin českého obrození“ a již z dálky je z nich cítit ironie. Podle Durycha „nikdy českého obrození nebylo, protože ho nikdy nebylo ani zapotřebí“. Bylo jen obrození bezvěrectví, protestantismu a všech tendencí, směřujících k likvidaci vší úcty a ochrany katolického náboženství.

Rozhlédnutí 2011/6/13

Letnicemi započal nový týden, ve kterém se lze nadít mnohého. Krom poutě v Černém Potoce a tridentiny v Hořicích (s níž bohužel koliduje stávka z pochopitelných důvodů velmi rozzlobených odborů) bych doporučil pouť ke cti sv. Jana Nepomuckého Neumanna (byť tedy bez tridentské mše) a především pouť Modliteb za nejmenší.

Kdo je to? (7)

Přichází sedmé kolo naší soutěže. Pokud jste na ni narazili až teď, tak se klidně můžete zařadit, pořád máte ještě slušnou šanci se zapojit do boje o oceněná místa. V této chvíli po šestém kole, v němž za správnou identifikaci blahoslavené sestry Zdenky a kardinála Burkeho získali plný počet bodů pánové Kučera a Mach, vede v soutěži pan Kučera, po něm následují pánové Mach a Hoffmann. 

Nebojte se odpovídat jen na jednu otázku, či pouze částečně. Na odpovědi máte čas do soboty 18. 6. 2011 do 23:59, zasílají se na e-mailovou adresu duseahvezdy@centrum.czTři nejúspěšnější účastníci prvních deseti kol budou odměněni (kdo ale chce soutěžit o odměnu, musí uvést v mailu adresu, na kterou je možné ji poslat). Redaktoři soutěžit nemohou.

Soutěžní otázky:

Koště – 11. díl

„Doktore Luthere, buďte ujištěn, že mne za Vámi přivádí pouze a jen pracovní zájem.“

Takto nějak jsem zahájil svůj rozhovor s prošedivělým elegantním šedesátníkem, vypadajícím jako penzionovaný profesor. Seděli jsme v jeho londýnské pracovně a popíjeli nezbytný čaj. Doktor byl menší, nikoliv štíhlé postavy, nicméně jeho osobní charisma jej činilo nepřehlédnutelným.

Nedalo se říci, že by byl opominutelný, ať už by se zabýval čímkoliv. Nicméně nyní to byl člověk, který měl asi nejlepší informace o Klárce, a bylo jasné, že mi je hodlá prozradit jen s největším sebezapřením.

Každý své břímě

Lidický kříž

Při letošním již 69. výročí zničení obce Lidice a povraždění jejich obyvatel by nemělo být zapomenuto významné postavy lidické tragédie, důstojného pána P. Josefa Štemberky, mučedníka z Lidic.

P. Josef Štemberka byl rodákem z východočeské Pecky. Pocházel z velmi skromných poměrů, při studiích si vypomáhal kondicemi, protože rodina ho nemohla na studiích nijak podporovat. Po svém vysvěcení působil na různých místech, naposledy pak od roku 1909 ve středočeských Lidicích.

K výhradám otce Františka Juchelky ohledně Medžugorje

Dříve než odpovím na podnětnou kritiku otce Františka Juchelky, která se týkala mé sedm let staré přednášky o soukromých zjeveních, resp. její části, musím předestřít několik věcí. Uvědomuji si, že tímto strkám hlavu do oprátky, a to vázanou hned na dva uzly: budu vypadat jako nevychovanec, protože polemizuji s knězem, a za druhé, stanu se v očích některých věřících nepřítelem Panny Marie, jelikož zpochybňuji její zjevení v Medžugorje, což je pro jisté lidi dogma.

S prvním toho moc nenadělám. Přiznávám, že příliš nechápu, proč otec Juchelka toto téma nyní vnáší do diskuse. Pokusím se ale k některým věcem vyjádřit a možné nejasnosti osvětlit. Co se týče druhého „uzlu na oprátce“, tak jsem toho mínění, že Panna Maria nepotřebuje k svému oslavení žádné pochybné taškařice, které jí naopak zraňují. Tím ale nechci říci, že Bůh nemůže požehnat a udělit milosti těm, kteří jej s upřímným a pokorným srdcem hledají, byť na nepravém místě.

Dříve než se budu věnovat textu samému, rád bych upozornil, že můj příspěvek o Medžugorje byl pouze jakýmsi apendixem k přednášce o soukromých zjeveních jako takových. Rozhodně se nejednalo o nějaké vyčerpávající pojednání celkové problematiky. Chtěl jsem spíš vykreslit jisté problémy, které se soukromými zjeveními souvisejí, na několika ukázkách z Medžugorje. Jsem toho názoru, že tato skutečnost by měla být v případné polemice zohledněna.

V čem se liší učení „Gospy“ od katolického náboženství

Duch z Medjugorje

Duch z Medjugorje

Shrnuje biskup Radko Perić.

Medjugorismus: „Když jste vizionář, nepotřebujete se za sebe modlit.“

KN: „Každý člověk se musí za sebe modlit – i Kristus tak činil.“

Medjugorjismus: „Za světce je možné prohlásit kriminálníka již za jeho života.“

KN: „Svatořečí se lidé po smrti, což vylučuje možnost, že o svoji svatost za života přijdou, a to po dlouhém zkoumání.“

Medjugorjismus: „V nebi jsou aktuálně lidé již se svými těly.“

KN: „V současnosti jsou v nebi pouze duše spasených lidí, teprve po vzkříšení tam vstoupí i se svými těly.“

Medjugorjismus: „Všechna náboženství jsou si rovna“.

KN: „Existuje jediné pravé a spasitelné náboženství – katolické.“

Medjugorjismus: „Rozdíly mezi církvemi spočívají v tom, jak dobré vedoucí mají různá společenství.“

KN: „Je jediná pravá Církev, Církev Kristova, mezi Církví a jinými církvemi je ten rozdíl, že Církev je Kristem založená jako nástroj spásy, zatímco církve založili lidé.“

Medjugorjismus: „Gospa nám může být milostiva, tj. odpouštět nám hříchy.“

KN: „Pouze Bůh může být milostiv, pouze Bůh může odpouštět hříchy.“

Fuj! Bylo by to směšné, kdyby to nebylo smutné. Skutečně lituji toho, kdo se zahazuje, aby hájil takovéto „zjevení“.

Orelská pouť na Svatou Horu

21. 5. 2011 úspěšně proběhl IV. ročník orelské pouti na Svatou Horu. O půl desáté vyšel cca. 70členný poutní průvod z centrálního příbramského náměstí TGM, od farního chrámu sv. Jakuba, a pokračoval centrem města směrem ke svatohorské aleji. Poutníci se modlili sv. růženec a zpívali mariánské písně.

O jedenácté hodině sloužil svatovítský kanovník P. Mgr. Jan Gerndt slavnou asistovanou mši sv. podle klasického římského ritu v korunovační kapli Svaté Hory. Pan kanovník ve svém kázání připomněl odkaz pražského arcibiskupa, politického vězně nacismu a komunismu a člena Orla, Msgre. Josefa kardinála Berana. Otec kazatel má k tématu profesně blízko, neboť pracuje jako promotor iustitiae procesu blahořečení kardinála Berana. Diakonem byl P. Mgr. Antonín Damián Nohejl, III. O. P., župní vzdělavatel středočeského Orla. Subdiakonoval laik Josef Babor z plzeňské farnosti při kostele P. Marie Růžencové. Mši sv. doprovodil na harmonium další orelský kněz, P. Jan Radim Valík, O. S. B., farář z Počapel u Litoměřic.