Pakliže se chceme zaměřit na bojovou činnost Řádu svatého Lazara, je nutné si uvědomit, že zpočátku bojovali rytíři v samostatných skupinách, odděleně od ostatních řádů, o světských uskupeních ani nemluvě. Teprve později, když řád sílil a malomocenství začalo být vnímáno již jako poměrně běžná součást života ve Svaté zemi, začaly i ostatní řády spolupracovat těsněji. Až na několik etap bylo poměrně běžné, že například Johanité útočili v součinnosti s Templáři (byť samostatně pod vlastními korouhvemi), a podobně. Řád svatého Lazara si na takovou spolupráci musel chvíli počkat. I tak se však jeho rytíři účastnili bojů za druhé křížové výpravy a s vojskem krále Balduina III. obléhali Damašek (28.7.1148) a Askalon (19.8.1153).

Přestože se řád účastnil bitev již dříve (většinou právě s oběma výše uvedenými řády), nebývalý rozmach a nárůst součinnosti zaznamenal za vlády jeruzalémského krále Balduina IV. (1160-1185). Snad proto, že sám tento král byl již od svých deseti let rovněž malomocný, začali i jeho současníci nahlížet na malomocné rytíře s větším pochopením. Navíc rytíři řádu tvořili jeho osobní stráž, neboť byli jediní, kdo se nemusel obávat nakažlivosti jeho choroby. Tak tomu bylo i ve slavné bitvě u Montgisard (25.11.1177), kde pod jeho skvělým vedením dosáhli Lazariáni spolu s ostatními řády dokonalého vítězství nad Saladinem, který sám sotva vyvázl jen za cenu kompletního vybití jeho osobní stráže a naprostého zdecimování jeho vojska.

Řád se samozřejmě účastnil i nešťastné bitvy u Hattínu (4.7.1187), kde bylo jeruzalémské vojsko rozdrceno kvůli špatnému velení krále Guye de Lusignan. Téměř všichni přítomní rytíři řádu padli v boji a těm, co přežili, byla nabídnuta záchrana života za konvertování na islám. Nikdo z rytířů svatého Lazara, ani z jiných řádů, tuto nabídku nepřijal a všichni do jednoho byli popraveni. Když poté Saladin oblehl Jeruzalém, bojovali Lazariáni se ctí o jeho hradby až do čestné kapitulace křesťanských vojsk (2.10.1187).

Když byl ztracen Jeruzalém, tak se rytíři řádu podíleli na třetí křížové výpravě a bojovali ve vítězném vojsku při znovudobytí Akkonu (12.7.1191), kde si zřídili své nové řádové sídlo, které ubránili 100 let a dokázali je vlastní flotilou zásobovat až do konce křesťanské přítomnosti ve Svaté zemi. Poté bojovali ve vojsku s Richardem I. (1157-1199) v bitvě u Arsúfu (7.9.1191) a v bitvě u Jaffy (5.8.1192).

Svatolazarští rytíři rovněž bojovali v dvoudenní bitvě u Gazy, známé jako bitva u La Forbie, která bývá často přirovnávána k druhému Hattínu (17-18.10.1244). Katastrofální porážku přežilo z rytířských řádů jen 33 Templářů, 27 Johanitů a 3 Němečtí rytíři. Rytíři svatého Lazara padli jako vždy se ctí všichni do jednoho.

Řád svatého Lazara se rovněž velmi aktivně podílel na sedmé křížové výpravě, kde s vojsky Ludvíka IX. Francouzského (1214-1270) bojoval v bitvě u Damietty a město pomohl dobýt (6.6.1249).  

Ve zdaleka neposlední řadě pak samozřejmě rytíři svatého Lazara do posledního muže (opět doslova a do písmene) bojovali o poslední baštu odporu ve Svaté zemi, město Akkon. Společně s ostatními řády splnili svou svatou povinnost a hrdinně zahynuli v boji, přestože výsledek byl vzhledem k obrovské přesile muslimů předem naprosto jasný. Rytíři svatolazarští se navíc proslavili tím, že na posvátné půdě Levanty naposledy ukázali, že své svěřence a bratry nikdy neopustí, když se odmítli stáhnout do bezpečí města a padli všichni při obraně svého špitálu před hradbami. 

Řád samozřejmě vybojoval válek, bitev a bojů mnohem více, ale myslím, že jako stručný výčet nezměrné statečnosti jeho rytířů tento drobný náhled do jeho historie bohatě postačí.

Milan Bártík z Winterbergu

Zobrazený kříž je dnes užívaným znakem lazariánů.

Předchozí díly: I., II., III., IV.

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou.