Kříže a krajiny

Dnešní báseň napsal Jaromír Zelenka a pochází ze sbírky Objetiny.

ČESTLICE

Den se vyčerpal. Sama samotná je vesnice, zavřená.
Stromy přicházejí blíž k svým spadlým plodům,
jejich koruny bere si tma, jež do nich padá, já s ní.

Rozevřenými vraty provádí anděl poslední dítě,
na návsi kamenný světec odchází do svého stínu
s belhavým psem; takové ticho jim napomáhá, jet i mně.

Rozsvícená okna již odtáhla od cesty domy,
nad farou sykla panenská jižní hvězda.
Z kopřiv vstává ještě chodec s kohoutem na rameni,
u kostela strčí ho pod kabát, a zahne k vám…
Hospoda není tu, už nikoho nepotkám.

Více je hřbitova, jeho zeď přisouvá obzor
až doprostřed vsi. Vezu si kříže ven,
silnice mírný má sklon,
vede ji alej.

*
Zdroj: ZELENKA, Jaromír. Objetiny. Praha: Triáda, 1997.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *